Období 1906–1916 a studia MCHT - - Tvůrčí krize Stanislavského jako podněty hledání nových cest Příklon k symbolistické dramatice a problémy s ní • první vážná kritika realismu a naturalismu na scéně MCHT již v roce 1902 • z řad tzv. první symbolistické básnické generace • článek Nepotřebná pravda od symbolistického básníka Valerije Brjusova v časopise Mir iskusstva • Brjusov kritizoval naturalismus a jeho cíl „pravdivě“ zachytit realitu, neboť opomíjí fakt, že svět divadla je uměle vytvořený na základě divadelních konvencí, kterou dodržují jak herci, tak diváci • z MCHT odešel za bouřlivých okolností V. E. Mejerchold, který byl rovněž kritický k mchatovskému realismu a naturalismu, zvláště v pozdějších inscenacích Čechovových her • v roce 1904 uvádí MCHT v režii Stanislavského trojici symbolistických krátkých her vlámského dramatika Maurice Maeterlincka Slepci, Nezvaný host a Nitro • s Maeterlinckovou dramatikou se Stanislavskij seznámil v Paříži • Maeterlinckovy symbolistické hry tematicky odkazují mimo reálný svět, do světa čistých idejí, mýtického či „onoho“ světa; často pracují s pohádkovými a archetypálními motivy, některé hry jsou určené pro loutky • Maeterlinck se snažil zachytit to, co není možné vnímat přímo smysly – vede ke stylizovanému divadlu (uslovnyj těatr) • Stanislavskij řešil, jak inscenovat tyto hry s činoherním souborem, aniž by popřel materialitu hercova těla • zároveň rozpracovává první poznámky k hereckému umění, tehdy používal název Abeceda (gramatika) dramatického umělce Krize divadla a jeho programu kolem roku 1905 • divadelní tvůrci pociťovali krizi divadla, divadlo se tzv. ocitlo na křižovatce Opadl zájem o divadlo jako takové, divadlo není již tribunou nastolující společenskou problematiku a umělecky tápe… Repertoárová linie Čechov, Gorkij, Ibsen, Hauptmann vyčerpala své možnosti a nová dramatika je příliš literární. (Stanislavskij) • krize vedla divadelní tvůrce k zájmu o symbolistickou dramatiku (viz Mejerchold) • Stanislavskij začal uvažovat o vytvoření experimentální scény, vyvázané z běžného divadelního provozu MCHT, kde by bylo možné prověřovat nové inscenační postupy • ve věku 42 let se postavil na nový počátek, tentokrát bez Němiroviče- Dančenka • oslovil Mejercholda a v roce 1905 společně založili Divadlo-studio na Povarské Studio na Povarské • MCHT bylo divadlem-chrámem, Studio na Povarské mělo být klášterem, místem odloučení, poustevnou, kde by se herci mohli soustředěně věnovat experimentální laboratorní práci • cílem nebylo vytvoření nových inscenací, ale vytvořit hájený prostor pro experimentaci • zároveň mělo studio vychovat herce, kteří by následně v menších souborech hráli mimo kulturní centra Moskvu a Petrohrad (síť divadel) • Stanislavskij financoval provoz studia ze svých soukromých peněz • Němirovič-Dančenko nesouhlasil se vznikem studia – bál se odklonu Stanislavského od práce v MCHTu i případných finančních ztrát, zároveň byl kritický ke Stanislavského potřebě experimentovat a hledat nové cesty herectví pro dramatiku symbolismu • Stanislavskij naopak hledá „restart“ a dokonce opakuje modelové situace z doby zakládání MCHT, tentokrát ale s Mejercholdem • Stanislavskij dotoval experiment ze svých soukromých peněz • Studio na Povarské – poprvé zde byl ustanoven model divadelní instituce, jejímž cílem není divadelní provoz a vytváření inscenací, ani výuka začínajících herců • divadlo-studio, divadelní studio, studiové divadlo, těatr-studia – byl vynález Mejercholda • všechna následující studia, která Stanislavskij založil nebo v nichž působil, můžeme chápat jako jeho potřebu odvrhnout staré, přežilé, rutinní a zmrtvělé, a znovu začít hledat od počátku • obrození tvůrčích sil – duchovní princip • model divadelního studia či laboratoře se stal součástí divadelní kultury 20. století – první i druhá divadelní reforma • laboratoře Charlese Dullina, Jerzy Grotowského, Petera Brooka, Eugenia Barby (více viz Katerzyna Osińska Klasztory I Laboratoria: Rosyjskie Studia Teatralne: Stanisawski, Meyerhold, Sulerzycki, Wachtangow) • v ČR se částečně snaží naplnit tento model Lucie Repašská (D´epog), dříve Vilo Dočolomanský (Farma v jeskyni) nebo Pavel Štourač (Divadlo Continuo) • zkoušky a práci s herci vedl samostatně režisér Mejerchold, jako lektor dramaturgie byl přizván symbolistní básník Brjusov • na tvorbě inscenací se výrazně podíleli scénografové Nikolaj Nikolajevič Sapunin a Sergej Jurjevič Sudějkin, kteří se radikálně odklonili od realisticky pojaté scénografie (stylizovaná scénografie) • během léta roku 1905 připravili 3 inscenace symbolistickýchch her, z nich nejzajímavější byla Tintagilova smrt Maurice Maeterlincka • Mejerchold rozvíjel své experimenty předně z hlediska režie, Stanislavskému ale šlo o nové možnosti herce a Mejercholdova práce se mu líbila pouze částečně • herci studia nebyli příliš zkušení, aby byli schopni experimentálního hledání, což vyvolávalo krize a napětí v souboru • počítalo se s otevřením studia 15. října 1905, k jeho otevření nikdy nedošlo • důvodů neotevření studia bylo více • studio bylo založeno během revolučního roku 1905 • situace postupně eskalovala a Stanislavskij se bál nákladů na provoz, kdyby se pro revoluční dění nedalo hrát • členům studia po uzavření vyplatil předpokládané gáže do konce sezóny a rozpustil soubor • předčasné zrušení práce studia mělo dopad na další směřování jeho zakladatelů: Mejercholda nasměroval radikálněji k modernistickému divadlu, Stanislavského k důslednějšímu hledání principů herecké tvorby • Stanislavskij v rozhodujícím okamžiku v napjaté a neklidné době zpanikařil • zakladatelé studia přistupovali k experimentům z jiných pozic – pro Stanislavského byl symbolismus podnětem k překročení naturalismu MCHT, pro Mejercholda východiskem tvorby • ctitelé Mejercholda dodnes Stanislavskému vytýkají zrušení studia • Mejercholdovi se ale nepodařilo vyřešit materiálnost hercova těla v symbolistické dramatice, což Stanislavského zajímalo nejvíce (viz E. G. Craig Herec a nadloutka) Zahraniční turné roku 1906 a návrat do Ruska • v prosinci byla vyhlášena generální stávka, v ulicích byli černosotněnci a dělníci, tj. radikální pravice a levice • MCHT vyřešil tíživou finanční situaci odjezdem na evropské turné: únor – květen 1906 • turné finančně přestáli, ale s dluhy • nutnost návratu do Ruska dána faktem, že v zahraničí nemohli tvořit nové inscenace • léto roku 1906, po návratu z turné, trávil Stanislavskij s rodinou ve Finsku (tehdy součást carství) a prožil zde velkou tvůrčí krizi • vnitřně se ještě více odpoutal od Němiroviče-Dančenka • v roce 1907 chce odejít z MCHTu, zůstal, ale začal spolupracovat s Leopoldem (Lvem) Antonovičem Suleržickým Symbolismus na scéně MCHT Drama života (Hra života) Knuta Hamsuna – 1907 • omezuje u herců vnější pohyb (gesta, pohyb po jevišti), vytváří sošné pózy, akcentuje mimiku, hru očí, vnitřní prožitek • snaha zachytit vnitřní dění v duši postav, obnažit mystické stránky v lidském myšlení a jednání • pracuje s kontrastem statičnosti (Karen) a impulzivní pohybů (Teresita) Život člověka Leonida Andrejeva – 1907 • Stanislavskij poprvé používá černý samet jako jevištní pozadí • vytváří mystické výjevy pohybujících se předmětů • hledá únosnou míru stylizace, tím ale reinterpretoval původní hru • expresionistickou grotesku Andrejeva mění v alegorickou symbolistní hru Život člověka, 1907 Modrý pták Maurice Maeterlincka – 1908 • pohádkové putování dětí Tyltyl a Mytyl za modrým ptákem • sen jedné noci • dětem jsou postupně na cestě vyjevovány skryté duše věcí, zvířat a živlů: např. lokajská povaha Psa, živelnost Ohně apod. • skupinku na cestě vede Světlo – zdroj poznání a osvícení • iniciační cesta za poznáním • Stanislavskij se ponořil do pohádkové čistoty hry • neustále odkládal premiéru, přezkušoval • nejúspěšnější inscenace MCHT (1313 repríz, hrála se do roku 1954) Modrý pták, 1908 • Měsíc na vsi Ivana Sergejeviče Turgeněva – 1909 • Stanislavskij opět usiluje o omezení vnějšího pohybu herců • zaměřuje se na vztahy mezi postavami, mimiku, hru očí, vnitřní prožívání • poprvé se mu podařilo dovést souhru herců k niternému prožívání – vyzařování a vzařování paprsků energie mezi herci • hrál Rakitina • inscenace i sám Stanislavskij měli úspěch u diváků • s herci pracoval podle rodícího se Systému Inscenace mystéria Bratři Karamazovi – 1910 • v režii Němiroviče-Dančenka Hamlet – 1911 • ve společné režii Edwarda Gordona Craiga a Stanislavského, asistentem režie a překladatelem byl Suleržickij • Stanislavskij interpretoval Hamleta jako Krista, který se přišel obětovat, aby byla země očištěna • Craig experimentoval se svými screens Screens Cesta k založení Prvního studia • již v roce 1908 chce Stanislavskij založit školu při MCHT • s mladými herci souboru zkouší nové postupy – např. notace psychických prožitků (posléze zavrhuje tuto cestu s využitím znaků a značek jako mechanickou), pořádá přednášky o systému (1909 a 1910) • starší členové souboru (zakladatelská generace, tzv. starici) odmítají Stanislavského inovace a odmítají směšovat laboratorní práci s přípravou nové inscenace • léto tráví pravidelně na francouzské Riviéře, během prázdnin rozpracovává Abecedu dramatického umělce • v létě roku 1908 se setkává s francouzským psychologem Théodulem Armandem Ribotem, čte jeho knihy o pozornosti a afektivní paměti • v létě roku 1910 se díky Nikolaji Děmidovovi seznamuje s hatha-jógou První studio MCHT 1911–1916 • Stanislavskij se vrací ke konceptu divadla-studia • jeho pedagogickým vedením pověřuje Jevgenije Bagrationoviče Vachtangova, od roku 1910 herce MCHT, a Leopolda (Lva) Antonoviče Suleržického • původně se mělo jednat výhradně o experimentální studio, které prozkoumává principy herecké tvorby a v němž je prověřován Stanislavského Systém • po dvou letech studenti začali podle Systému připravovat inscenace, po roce 1917 se studio proměnilo v divadlo • kniha Moje výchova k herectví zachycuje dění v Prvním studiu!!! J. B. Vachtangov Leopold (Lev) Antonovič Suleržickij (1872–1916 ) • zvaný též Suler, duchovní otec Prvního studia • asistent a spolupracovník Stanislavského od roku 1907 • výtvarník, pacifista, rodinný přítel Lva Nikolajeviče Tolstého a následovník jeho idejí = tolstojovec • v MCHT a Prvním studiu asistent bez pevného vymezení funkcí (pomáhal se vším), pedagogický spolupracovník Stanislavského • měl výraznější talent pedagogický než umělecký • se Stanislavským jako asistent poprvé spolupracoval v roce 1907 na inscenaci hry Knuta Hamsuna Drama života L. A. Suleržickij • inscenace studia Zkáza „Naděje“ – 1913 (Herman Heyermans) Cvrček v krbu – 1914 (Charles Dickens) Večer tříkrálový (Dvanáctá noc) – 1917 (William Shakespeare) Erik XIV. – 1921 (August Strindberg) • významní herci studia a budoucí pedagogové a pokračovatelé Stanislavského – Jevgenij Vachtangov, Richard Boleslavský, Michail Čechov, Boris Suškievič, Maria Uspenskaja • tito žáci zakládali později svá studia a pokračovali v tradici herectví prožívání v Rusku i v emigraci (nejvýznamněji v USA) • někteří emigranti uchovali vzpomínku na experimenty, které z knihy Moje výchova k herectví vyškrtla stalinistická cenzura v Rusku (herečka Věra Solovjova a další) Duch Prvního studia • na podnět Suleržického a Vachtangova se studio proměnilo v divadelní komunu, divadelní bratrstvo • tolstojovství – hnutí inspirované prvotními křesťanskými komunami • základní teze – neprotivení se zlu násilím, pacifismus, duchovní a morální sebezdokonalování • „secesní“ charakter studia – utopická vize komuny, která odejde (secessio = odchod) z kulturního centra • v letech 1913–1915 organizoval Suleržickij výpravy do Kaněva/Kaniva nad Dněprem/Dniprem a do Jevpatorije na Krymu, kde komuna měla žít, pracovat na svých pozemcích a připravovat nové inscenace • ideály a vize naplněny pouze částečně, ale inspirovaly několik následujících generací v celé Evropě Kaněv/Kaniv 1911 Jevpatorije 1916 – 1938 • 1915 Stanislavskij naposledy zkouší novou roli v Puškinových malých tragédiích, selhala mu paměť (52 let) • 1928 těžký infarkt a ukončení herecké kariéry (65 let) • léčebné pobyty v zahraničí s celou rodinou – ale neemigroval • 1930 návrat do Moskvy i s rodinou • 1934 vyhlášení doktríny socialistického realismu • od roku 1934 nepřekročil práh Moskevského uměleckého divadla (71 let) • kult Stanislavského byl vytvářen uměle v období kultu J. V. Stalina • 1936 Stalinův zásah do divadelního života: zavření Druhého studia MCHATu, Mejercholdova divadla, násilná reorganizace Komorního divadla Alexandra Tairova