Sloni ve starověkém vojenství Indispozice pro boj Mgr. Michal Musil Obsah obrázku kůň, venku Nepoddajnost Bitva u Gaugamél roku 331 př. n. l. – druhý velký střet mezi makedonským králem Alexandrem Velikým a perským králem Dáreiem III. „Celá Dáreiova armáda prý čítala asi čtyřicet tisíc jezdců, přibližně milion pěšáků, dvě stě srponosných vozů a malý počet, nejvýše patnáct, slonů, jež s sebou vedli Indové, sídlící na této straně Indu. Dáreios se utábořil u Gaugamél při řece Búmélu, asi šest stadií od města Arbél, v krajině úplně rovinaté, protože všechny nerovnosti terénu, nehodící se pro jízdu na koni, dal předem vyrovnat. Někteří lidé se totiž snažili Dáreia přesvědčit, že ho v bitvě u Issu přivedl do nevýhody právě stísněný terén, a Dáreios jim nepředloženě uvěřil.“ Arriános. Anabasis Alexandri 3,8. Obsah obrázku Otěže, kresba, Potřeby pro koně, kočár Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Nepoddajnost Bitva u Gaugamél roku 331 př. n. l. – druhý velký střet mezi makedonským králem Alexandrem Velikým a perským králem Dáreiem III. „Alexandr vydal rozkaz, aby se vojáci najedli a uložili ke spánku. Parmenión prý za ním přišel do stanu a radil mu, aby zaútočil na Peršany ještě v noci, že takový neočekávaný útok uvede nepřítele ve zmatek a temnota zvýší jeho hrůzu. Alexandr mu však odpověděl, jejich rozhovor totiž slyšeli i jiní: Ukrást vítězství je hanebné, Alexandr musí zvítězit za bílého dne a bez úkladu.“(…) Dáreiovi vojáci zůstali přes noc ve svých bojových postaveních a nestavěli bezpečně zajištěný tábor, protože se obávali nočního napadení. A to snad byla největší chyba, které se tehdy Peršané dopustili – dlouhá bojová pohotovost a celonoční strach. Je-li bojovník příliš dlouho vystaven strachu, tísní ho a ochromuje. (…) Před Dáreiovým levým křídlem, proti Alexandrovu pravému, byli připraveni skythští jezdci, asi tisíc Baktrů a sto srponosných vozů. Sloni a asi padesát srponosných vozů stáli před Dáreiovou královskou jízdní gardou. Před pravým křídlem stáli arménští a kapadočtí jezdci a padesát srponosných vozů.“ Arriános. Anabasis Alexandri 3,8 – 9. Obsah obrázku text, snímek obrazovky, papírnictví / kancelářské potřeby, Písmo Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Nepoddajnost Alexandrovo pronásledování Dáreia III. po vítězné bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l. „Ti, kteří se probili skrze Alexandrovy oddíly, prchali ze všech sil. Alexandr se už chystal napadnout perské pravé křídlo, leč jeho thessálští jezdci si zde vedli tak skvěle, že ani nebylo třeba jeho zásahu. Než stačil udeřit, barbaři už byli na útěku. A tak se se Alexandr pustil do stíhání Dáreia a pronásledoval ho, dokud bylo světlo. Také Parmenión a jeho lidé usilovně pronásledovali poražené nepřátele. Po přechodu přes řeku Lykos se Alexandr utábořil, aby dopřál mužům i koním krátký odpočinek, zatímco Parmenión se zmocnil tábora barbarů, všech jejich zásob, slonů a velbloudů.“ Arriános. Anabasis Alexandri 3,15. Obsah obrázku kůň, venku Individualita Přeprava slonů zajatých během první punské války v bitvě u Panormu roku 251 př. n. l. Luciem Caeciliem Metellem z Hastrubalova kartaginského vojska „Itálie viděla slony poprvé ve válce s králem Pyrrhem a nazývala je lukánskými voly, protože byli viděni v Lukánii, ale Řím je poprvé viděl k datu o pět let pozdějšímu během triumfu. Později také obrovské množství, které bylo zajato od Kartaginců na Sicílii vítězstvím pontifika Lucia Metella. Bylo jich 142, podle některých údajů 140, a byli převezeni na vorech, jež Metellus vyrobil tak, že položil paluby na řadu sudů svázaných k sobě. Verrius zaznamenal, že bojovali v cirku a byli zabiti oštěpy, neboť se nevědělo, co s nimi, protože bylo rozhodnuto, že si je Řím neponechá, ani je nevěnuje žádnému spojeneckému králi.“ Plinius Starší. Historia Animalium 8,6. Obsah obrázku mince, měna, kov, peníze Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Individualita Přeprava Hannibalových slonů přes řeku Rhónu po cestě do Itálie roku 218 př. n. l. „Způsob, jakým dostali slony na druhý břeh, byl následující. Postavili několik velice pevných vorů a svázáním dvou z nich je stabilně upevnili ke břehu řeky. K nim na vzdálenější straně připojili další a prodloužili tak most do toku. Stranu voru obrácenou směrem do řeky zajistili lany, které přivázali ke stromům na břehu tak, aby celá konstrukce zůstala na místě a nebyla unášena proudem. Když z vorů postavili asi 200 stop dlouhé molo, přivázali na jeho konec dva zvlášť kompaktní, vzájemně pevně spojené, vory tak, aby bylo možné je snadno odříznout. K vorům připevnili několik vlečných lan, za která je měly táhnout čluny, aniž by byli unášeny proudem, a tak měli být přepraveni sloni. Poté nashromáždili množství zeminy, kterou všechny vory pokryli, až měly stejnou výšku i vzhled jako cesta na břehu. Zvířata byla zvyklá vždy poslouchat své mahúty až k vodě, ale nikdy do ní nevstoupila. Stádo poslušně následovalo dvě samice vpředu. Jakmile vstoupili na poslední vory, lana, která je přidržovala, byla odseknuta, čluny napjaly vlečná lana a odtáhli slony na vorech. Zvířata se zprvu velmi děsila a rozbíhala se na všechny strany, ale že byla ze všech stran oddělena vodou, musela se uklidnit. Takto se podařilo mnoho z nich dostat na druhou stranu, ale jiní byli tak zděšeni, že se v polovině cesty vrhli do řeky. Všichni mahúti utonuli, ale sloni se zachránili, neboť díky síle a délce svých chobotů se udrželi nad vodou a dýchali skrze ně a zároveň chrlili veškerou vodu, jež se jim dostala do tlamy.“ Polybios. Historiai 3,45 Obsah obrázku obraz, kresba, umění, skica Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Stinná stránka velikosti Pyrrhův pokus o obsazení města Argos roku 272 př. n. l. „V temnotě noci přišel Pyrrhos ke zdem města, když zjistil, že bránu zvanou Diamperés mu otevřel Aristeás. Pyrrhos zůstal neobjeven dost dlouho na to, aby jeho Galové vstoupili do města a zmocnili se tržiště. Branou však neprošli jeho sloni, a proto bylo nutné sundat jim věže ze zad a opět jim je ve tmě a zmatku nasadit, když byla zvířata uvnitř. To způsobilo zpoždění a Argejci zpustili poplach, běželi do Aspitu a jiných pevností města a poslali pro Antigona (Gonatás) s prosbou o pomoc.“ Plútarchos. Pyrrhos 32. Obsah obrázku socha, muzeum, Busta, Artefakt Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Stinná stránka velikosti Pyrrhův pokus o obsazení města Argos roku 272 př. n. l. „Sklíčen tímto pohledem a také tím, že se žádná z jeho nadějí nenaplnila, zavelel Pyrrhos k ústupu, ale ze strachu z těsných bran vyslal posla ke svému synovi Helénovi, který byl ponechán mimo město s větší části vojska, s rozkazem , aby strhnul část hradem a pomohl těm, kteří budou průrvou utíkat. Kvůli spěchu a zmatku ale udělal posel chybu a nedonesl žádné jasné rozkazy, a tak mladý princ vzal zbytek slonů a nejlepší ze svých vojáků a vydal se na pochod branou do města, aby pomohl otci. Pyrrhos byl ale už na ústupu. Dokud byl na tržišti měl prostor pro boj a odražení útočníků, ale jakmile byl vyhnán z tržiště do ulice vedoucí k bráně, narazil na ty, kteří mu spěchali na pomoc z opačného směru. Někteří z nich ho neslyšeli, jak volal, aby se stáhli, a ti, co ho slyšeli a chtěli tak učinit, byli blokováni těmi, kteří se hrnuli z brány. Největší ze slonů padl v bráně, ležel tam s řevem v cestě těm, kteří se chtěli vrátit.“ Plútarchos. Pyrrhos 33. Obsah obrázku kůň, venku Stinná stránka velikosti Pyrrhův pokus o obsazení města Argos roku 272 př. n. l. „Pyrrhos viděl rozbouřené moře, které se kolem něho vzdouvalo, sňal korunu a dal ji jednomu ze svých druhů. Pak, spoléhaje se na svého koně, vrhnul se mezi nepřátele. Zde byl raněn kopím, ale zranění nebylo vážné. Obrátil se proti muži, který ho udeřil, což byl Argejec neslavného původu, syn chudé stařeny. Jeho matka spolu s ostatními ženami v tuto chvíli sledovala bitvu ze střechy domu, a když viděla, že její syn je v souboji s Pyrrhem, byla plná úzkosti vzhledem k nebezpečí, které mu hrozilo. Oběma rukama zdvihla dlaždici a hodila ji na Pyrrha. Spadla mu na hlavu pod helmou a rozdrtila mu obratle, načež sestoupil z koně a padl.“ Plútarchos. Pyrrhos 34. Obsah obrázku skica, kresba, Umělecký tisk, ilustrace Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Stinná stránka velikosti Střet římského konzula Quinta Caecilia Metella Numidica a numidského krále Jugurthy u řeky Muthul roku 109 př. n. l. „Náhle si Římané povšimli velkého mračna prachu. Bylo to proto, že pole, zarostlé křovím, jim dlouho blokovalo výhled. Zprvu si mysleli, že jde o větrnou bouří, která víří suchý prach, ale když se mrak neměnil a oni viděli, že se stále blíží jako bojová linie, pochopili, co se děje, rychle se chopili zbraní a seskupili se do pozic před táborem. Když pak armáda přitáhla na kontakt, obě strany s velkým rykem zaútočily. Numiďané zůstali v boji jen tak dlouho, dokud si mysleli, že jim sloni přinesou výhodu. Poté, co se sloni zapletli do větví, rozdělili se a byli obklíčeni, Numiďané utekli. Většina odhodila zbraně, hledajíce ochranu v kopcích a noci, která se nad nimi rozhostila. Čtyři sloni byli zajati, ostatní, v počtu čtyřiceti, byli zabiti.“ Sallustius. Bellum Jugurthinum 53. Obsah obrázku kůň, venku Plachost Střet římského vojevůdce Publia Cornelia Scipiona Africana s kartaginským vojskem vedeným Hannibalem v rozhodující bitvě u Zamy roku 202 př. n. l. „Když bylo vše na obou stranách připraveno k bitvě, proběhly prve drobné potyčky mezi numidskými jezdci, načež Hannibal nařídil poháněčům slonů, aby zaútočili na nepřítele. Když se ze všech stran pronikavě rozezněly trubky a polnice, některá zvířata se vyděsila, okamžitě se otočila zády k nepříteli a vrhla se zpět na Numiďany, kteří přišli Kartagincům na pomoc. Ve stejnou chvíli zaútočil Massanissa na kartaginské levé křídlo, které se brzy rozpadlo. Zbytek slonů se řítil na římské velity, kteří byli v prostoru mezi dvěma legiemi, přičemž způsobili i utrpěli mnoho ztrát, až nakonec ve svém zděšení někteří unikli mezerami v římské linii, kterou zde Scipio předvídavě nechal, aby zde Římané neutrpěli žádné zranění. Jiní prchali doprava, kde je římská jízda zasypávala sprškami oštěpů, dokud neutekli z pole. Právě v tomto okamžiku Laelius, který využil rozruchu vyvolaného slony, zaútočil na kartaginskou jízdu a donutil je k bezhlavému útěku.“ Polybios. Historiai 15,12. Obsah obrázku text, mapa, diagram, snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Plachost Střet egyptského faraona Ptolemáia IV. Filopátóra a syrského krále Antiocha III. Velikého v bitvě u Rafia v Koilé Syria roku 217 př. n. l. – jediný popsaný boj mezi africkými a indickými slony. „Když Ptolemaios a jeho sestra dosáhli konce svého levého křídla a Antiochos se svými jízdními strážemi okraje svého pravého, dali znamení k boji a do akce přivedli slony. Jen několik Ptolemaiových slonů se odvážilo přiblížit ke slonům nepřítele, načež se muži ve věžích na hřbetě těchto bestií statečně bili, bodali svými sarísami z bezprostřední blízkosti a navzájem se zraňovali. Sloni sami bojovali ještě lépe, vynaložili veškerou svou sílu a střetli se čelo na čelo. Způsob, jakým tato zvířata bojují, je následující. Svými kly se do sebe pevně zaklesnou a strkají se ze všech sil. Jeden se snaží donutit toho druhého, aby ustoupil, dokud ten, kdo se ukáže jako silnější, neodstrčí chobot toho druhého. Když ho přiměje otočit se, naráží do něho svými kly jako býk svými rohy. Většina Ptolemaiových slonů však boj odmítla, jak je u afrických slonů zvykem, protože nedokáží vydržet pach a troubení indických slonů a vyděšení, také kvůli jejich velikosti a síle, se otočí zády a dají se na útěk, dřív než se setkají. To se stalo i při této příležitosti, a když byli Ptolemaiovi sloni takto uvrženi do zmatku a zahnáni zpět do svých vlastních linií, Ptolemaiova stráž pod tlakem zvířat povolila. Mezitím Antiochos a jeho jízda jedoucí kolem slonů zvenčí zaútočili na Polykrata a jezdce pod jeho velením, zatímco na druhé straně od slonů se na Ptolemaiovy peltasty vrhli řečtí žoldnéři a falangisté a zatlačili je snadno zpět, protože jejich řady sloni uvrhli do zmatku. Celé Ptolemaiovo levé křídlo tak bylo tvrdě zatlačeno a na ústupu. Polybios. Historiai 5,84. Obsah obrázku text, mapa, Písmo, diagram Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, kreslené, savec, umění Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kůň, venku Plachost Střet Gaia Julia Caesara a Metella Scipiona u Thapsu roku 45 př. n. l. během občanské války „Na pravém křídle prakovníci a lučištníci v houfech vypouštěli rychlé salvy střel proti slonům. Nato se bestie, vyděšené svištivým zvukem praků, kameny a olověnými hroty vystřelenými na ně, rychle otočily, rozdupali nohama shromážděné a seskupené řady svých vlastních podpůrných jednotek za nimi a vrhly se k napůl dokončené bráně valu. Maurská jízda, která byla umístěna na stejném křídle jako sloni, je následovala a opuštěna svou ochrannou zdí se vydala na úprk. Když se legie takto rychle dostaly kolem slonů, zmocnily se nepřátelského valu.“ Gaius Julius Caesat. De Bello Africo 83. Obsah obrázku text, mapa, atlas Popis byl vytvořen automaticky