GIORGIO VASARI ŽIVOTY NEJVÝZNAČNĚJŠÍCH MALÍŘŮ, SOCHAŘŮ A ARCHITEKTŮ (I) ODEON U V O D K ŽIVOTŮM E '!ä! mimi dobfo - Vasaŕi rozdělit Své /ivoty ve i:i1 i i.lily. i' *- •>(Ipriví<ätiií \ch Bcncdí'ttti VEirchi ( [Xhptifa vil(it wlrll X 71M velmi dobrej že skoro všichni autori se s naprostou jistotou shodují v názoru, že sochařství společně s malířstvím objevily zceia přirozeně jako první národy Egypta, a právě tak vím, že někteří další zas připisují první hrubě přitesané mramory a reliéfy Chaldejtim, podobné jako přiznávají objev štětce a malby barvami Řekům. Presto bych však rád připomněl, že kresba, která je podstatou těchto umění, ba co víc jejich duší, jež v sobě píodí a živí všecky složky každého tvůrčího ducha, se vyznačovala naprostou dokonalostí už na počátku všech věcí} když nejvyšší Bůh, jakmile stvořil veliké tělo světa a vyzdobil nebesa nadevšecho jasnými světlý, sestoupil svým duchem niž, až k průzračnému vzduchu a pevné zemi, a stvořil člověka, čími objevil zároveň se všemi krásnými věcmi, jež vynalezl, í první podobu sochařství a malířství. Podle tohoto prvního člověka (neboť sotva lze tvrdit opak) vznikly potom postupně jako podle pravého vzoru veškeré sochy a ostatní sochařské práce i s jejích složitými postojí a obrysy, podobně j^íko veškeré první malby, ať už byly jakékoli, i s jejich vláčností, sjednoceností a harmonií kontrastů, kterou vytvářejí světla a stíny. A tak byl tedy první model, z něhož vzešel první obraz člověka, pouhým kusem hlíny; a ne bez příčiny, neboť božský stavíte] času a přírody chtěl ve své dokonalosti ukázat na tomto nedokonalém materiálu možnost práce pomocí ubírání a přidávání, tak jak to obvykle dělají dobří sochaři a malíři, kteří při práci na svých modelech tik dlouho přidávají nebo ubírají, až své nedokonalé skici dovedou k žádoucímu konci a k dokonalosti. Nadto mu d&lfo isfiltara e dcíín pitlttrň) atd. Důkžitým pramenem V:vodit k 'fcipoln/it byli i různi antičtí autoři, zejmejnu Díůdórus Sicilský a Plinius, jež mohl Vasari pohnat v soudobých překladech, i když je možné a dosti pravděpodobné, že použil spiše výpisků svých učených přátel, především sv^ho stáldáio rriiict Vínccn^a. l.iorghíniho. Vasariho Of&til & Žimtitns, dosti dlouhý už v 7. vydání, byl růdnými dodatky v 2. vydáni rozšířen tik řka na dvojnásobek původního rozsahu. prsní poíhbn socbahtt>í a malihlvi -5 Bohem jako prvním tvůícerh, prvním sochařeni, se setkáváme už u Danta {Pikfa, zpěv to, v, ji a d,), prács pQwní nbiréni a priftdnávi - tal.il.Li týmiž slovy hovoří o podstat sochařovi 2 m:ilÍTStví Miche-lang^lo {Podoba ťji-č tváře, íd(—zoz), 64 tilOtn.lt.' ľ.IV.!/ŕí 1 VOD K ftVQTVU luk rrprattijt Diodóros - v 9. kap. 2. knihy Ilisloritkě htihwny. Tato n./sfthlá ťncyklupcdic Diodúra Sicílskeho (i. stol. pŕ, n, I.) byli pro rtríĽKaiici rni. takó důležitým zdrojem intonmcí o antickém uměni; Vasari sam řecky neumel, Knihovnu mohj znát jen v částečném ifalskiím přeitladu Poggiové z r. 1472. Jupittr. Juno ti Opi - nejtlc o jména řecká, ale římská. jak a tUm OUtřmé bovoŕi Gtmät - I. kniha Mojžlíova, kap. ji, v. iy a 30. náhrobek pratiátnélnj krále .Umtttulia -nejspíš Sesoosise (Sesostrise), jehož vltézný pomník Diodóros popisuje v JJ. kap. z. knihy své Knil/nnty. Mojžíšovo přímě přikázáni - TT. kniha Mojžíšova, kap. 20, v. 4, 20; o zlatém teleti je řeč v kap. ;z, v, i—ii, o uměleckých ptačích pro svatostánek v kap. 51, v. i—10. d:il nadmíru živou barvu pleti, a proto se takž potom začaly získávat z útrob země tytéž barvy k zobrazováni všeho, co se vyskytuje v malířství. Je ovšem pravda, že nelze s jistotou říci, co vlastně lidé dělali před Potopou po vzoru tohoto krásného díla, i když lze mít za pravděpodobné, že se zabývali sochařstvím a malbou všeho druhu; Bél, syn pyšného Nimroda, dal totiž asi dvé stě let po Potopě zhotovit sochu, což vedlo ke zrodu modlářství, a jeho proslulá snacha Semiramis, královna Babylónu, dala toto své město při stavbě vyzdobit nejenom nejrůznéjšími druhy zvířat, zpodobených v barvách podle přírody, ale také svou vlastní podobiznou a obrazem svého manžela Nina, jakož i bronzovými sochami svého tchána, tchyně a švagrové, jak vypravuje Diodóros, který je všechny označuje řeckými jmény Jupiter, Juno a Ops, ačkoli Rekové tehdy ještě neexistovali. Podle nich se pak shodou okolností naučili zpodobovat své bohy zase Chaldejovč, jak o tom otevřeně hovoří Genesis, když líčí, jak o sto padesát let později Ráchel ukradla svému otci Lábanovi jeho bůžky, když prchala se svým mužem Jákobem z Mezopotámie. Sochy a obrazy ovšem nedělali jen Chaldejové, ale také Egypfané, kteří se věnovali těmto uměním s neobyčejným úsilím, jak ukazuje podivuhodný náhrobek pradávného krále Simandia, jejž široce popisuje Diodóros, a jak dokládá Mojžíšovo přísné přikázání, jež vydal při odchodu z Egypta a jež zakazovalo pod trestem smrti zhotovovat jakýkoli obraz Hospodinův. A když pak sestoupil s hory a shledal, že si jeho lid učinil zlaté tele, aby se mu klaněl, rozhněval se velmi při pohledu na to, jak vzdávají božské pocty obrazu zvířete, a nejenže ho rozbil a rozdrtil na prach, nýbrž také poručil Levitům, aby za trest za tu velikou vinu zabili tisíce bezbožných synů Izraele, kteří se dopustili tohoto modloslužebnictví. Protože však bezbožnosti a hříchem nebylo vytvářeni soch, nýbrž jejich uctívání, čteme v Exodu, že umění kreslit a provádět sochařské práce nejen z mramoru,ale i ze všech možnvch kovů, bylo ústy Hospodinovými dáno Bezeleclovi z pokolení Judova a Aho-liabovi z pokolení Dan, a právě ti pak zhotovili dva zlaté cheruby, svícny, oponu, třepení kněžských rouch a množství dalších odlé- vaných prací na svatostánku, ale jen proto, aby přiměli lid na něj hledět a uctívat jej. Podle věcí z dob před Potopou odvodili pak iídé ve své pýše způsob, jal; dělat sochy těch, jimž chtěli oa světě zachovat nesmrtelné jméno. Rekové však soudí o počátcích uměni jinak a říkají, že první sochy (podle Diodóra) vynašli Etiopové, od nich je pak převzali Egypťané a od těch sarru Rekové; v dobách Homérových už dosáhlo sochařství a malířství dokonalosti, jak je vidět z toho, co tento božský básník říká o Achillové štítu, jejž nám předvádí s veškerým jeho uměním spíš vymodelovaný a namalovaný než popsaný. Lactantius Firmianus připisuje zas ve svých bájích objev umění Prométheovi, který podobně jako Hospodin vytvořil lidskou podobu z hliny a z toho pak, jak tvrdí, vzešlo sochařské umění. Ale podle tohoto píše Plinius, vzniklo umění v Egyptě zásluhou lýdského Gýga, který se jednou u ohně díval na svůj stín a s uhlem v ruce obkreslil na zdi svůj obrys; od té doby se nějaký čas, jak tvrdí týž Plinius, užívalo čar bez jakýchkoli barev. Touž věc pak objevili podobným způsobem a s větší námahou Egypťan FI-loklés, Korinťané Aridikés a Kleanthés a Sikyóňan Télefanés. První, kdo z Reků maloval barvami, byl Korinťan Klcofantos a první, kdo objevil štětec, byl Apollodóros. Po nich následovali Polygnótos z Thasu, Zeuxis, Tímagorás z Chalkidy, Pýthios a Alaufon, vesměs umělci neobyčejné proslulosti, a posléze přeslavný Apellés, kterého mél pro jeho umění ve velké úctě a vážnosti i sám Alexandr Veliký. Apellés se neobyčejně důmyslně zabýval Pomluvou a Přízní, jak dokládá Lúkiános; podobně je tomu ostatně u všech vynikajících malířů a sochařů, jež nebe velmi často zdobí nejen darem poezie, jak to vidíme u Pacuvia, ale také filozofie, jak ukazuje Métrodóros, který se vyznal právě tak dobře ve filozofii jako v malířství, a když ho Athéňané poslali k Aemiliovi Paullovi, aby zdobil jeho triumf, zůstal nakonec u něho a přednášel jeho synům filozofii. Ve velké míře se pak v Řecku provozovalo sochařství, jímž se zabývalo množství význačných umělců, mezi jinými takoví vynikajíc! mistři jako Athéňané Feidiás a Práxitelés nebo Polykleitos; v řezu do hloubky vynikli podobně Lýsippos a Pyrgotelés a ve zpracování slonoviny Pygmalión, o němž báje 6, o AchilU-h?Hilu - jeho popis čteme v Ilůtíii; zpěv m, v. 47S a ti. / attanthis - hlinský církivrí spisovatel Luctur. C'.1. ni- Firmiaiiiií Lactantius (zemřel r. 326}; Vasarí má na mysli 17. kap. knihy jeho sniŕu IMiímí iiii.'iíuiiaiies, kde je reč o Tpodobováiii a uctívání pohanských l>ožstcv. en píle Pfmas-y M$ kap. 7. knihy své z\~a/tírri/is história; tato PflrftjjftfW encyklopedie GaJn P;irin Steunda Staráiho (25—79 n. I.) byla pro miešanci vý^arnným pramenem zpráv o antických umělcích. Rozsáhlé výňatky z ní uvádí ve svých Kú^mmtď ui Lorcnzo Ghiberti.Vnsari mohl FHnia znát z italského překladu CiístoFora Landina 7 r, 1473. Timínka o Gygovi jako vynálezci malířství vznikla zřejmé chybným čtením původního textu. Tůhz víc pak obja-iii - Pliuius, Art/tff-alts histůťia, kn. 35. kap. 11 a tf>, prvni, kih objevil ítěifc - Pli.iius, Xttl/jra/:s história, kn. 35, kap. jS, 6a. Vasari cituje nepřtsné : Pýthios y/.hM chybným čtením latinského textu, v učmi je řeč o pýthijských hrách, Alaufon js chybné čterd správného Aglaofón. jak dohfijílú Liikiitn/i.'! — Vasari necituje ovšem Lůkíúna, ale svého současníka I_ D. Albcrtiho, který uvádí LúkiáiiHv porás Apcllova ztraceného obrazu i'MihiVti na počátku j. knihy svého pojednání Ddla pitlttra; v důsledku chybného čteni tohoto textu hovoří Vasari o „pomluvč a pří;:ni" (favore), 66 MtioHH Albcni o ..pomluvě ■1 7;\ŠLl" (livoH). Lúkiinúv pí>pis Apttllava Jila inspiroval S. BoníClLIÍIvi k nbriuu Pomluva. O imllri a básníkovi Pjcuviovi a malíři a tiW.ok:vi Mttrodórovi K Vasaii dočetl jtk u Plinia {Xulitralts bisloria, len. 3*. l;ap. 19 a IJí), tak u Albertino (Dslla [íittura, kn, 2). I ' /ÍjVjíl" ro^krtlula :íi!o itmhii - obdobné Plinius {\alui-tili: biztoria. kn. Jí, kap. 19J; vyklad jména Fabius Pictor jc ovšem legendární. n MrfuJnl \yr.i/-;h - r. zll př. n, I,, kdy bylo město dobyto a vypleněno; tehdy zahynul Arcbmiédés. oloupili ;koro (tlj nvl - n množství iiineleekýeh památek, jež Simaně ukořistili a svezli do Říma. a o vysol;ých cenách, jež se xa umčleeká díla platily, st Vasari dočetl rovněž u flinta {Xarttralií biitvriii, kn. 7, kap. lat—ia6, kn. 34, kap. }fí, 48, kn. jj, kap. 24, kn. j6, kap. aií. Xiko.mJt'!, krůl /rřyíí-y - správné král líithýnsltý (kolem r. ^Ha—2^3 př. n. I,), OtOUÚlO v.isap.i vypravuje, že svými modlitbami oživil sochu dívky, kterou vytvořil. Právě tak oceňovali stáři Rekové a Římané i malířství, a cy, kteří se zasloužili o to, že vzbuzovalo podiv, odmeňovali udělováním občanství a nejvyšších hodností. V Římě rozkvétalo toto umění takovým způsobem, že Fabius dal podle něho jméno svému rodu a že se na věcech, jež namaloval takovým krásným způsobem v chrámu filaha, podepsal jménem Fabius Pictor. Otrokům bylo provozování tohoto umění v městě veřejným výnosem zakázáno; a lidé vzdávali umění a umělcům neustále tak velkou úctu, že se do Říma posílala k triumfům s kořistí jako divy vzácná umělecká díla a že stát propouštěl vynikající umělce z otroctví a projevoval jim uznán! čestnými odměnami. Římané sami chovali k umění takovou úctu, že za dobýváni Syrákús nejen dbali na to, aby při ničení mesta ušetřili jednoho tamějšího slavného umělce, jak si to přál Marcellus, ale takv hleděli, aby nezapálili čtvrť, kde byl jeden jeho překrásný obraz, který pak byl s velikou slávou přinesen v triumfu do Ríma. Tak během času oloupili skoro celý svět a svezli jak umělce, tak jejich vynikající díla do Ríma, který tím nesmírné získal na kráse; spíše než vlastni a domácí sochy byly jeho velkou ozdobou předevšim práce z cizích zemí, když uvážíme, že v takovém nevelkém ostrovním městě jako Rhodos bylo napočteno tři tisíce bronzových i mramorových soch; neméně jich měly Athény a ještě víc jich bylo v Olympii a Delfách, nemluvě o nesčetných sochách v Korintu; a všechny tyto sochy byly nesmírně krásné a nesmírně cenné. Cožpak není známo, že Níkomédčs, král lykijský, dychtil po jedné Venuší z Pníxitelovy ruky tak, že za ni utratil skoro celé bohatství své země ? Cožpak neudělal totéž i Attalos, který neváhal dát přes šest tisíc sestertií za obraz Bakcha, jejž namaloval Aristeidés a jejž pak Lucius Mummius s velikou slávou uložil k ozdobě Ríma v Cereřině chrámu ? Přes veškeru tuto urozenosr a přes úctu, které se umění těšilo, není však stále ještě jisté, kde je jeho počátek, neboť, jak o tom byla řeč, shledáváme se s ním už v nejstarších dobách u Chaldejů. Někteří přičítají jeho objev Etiopům a Rekové jej připisují sami sobě. A možná že není neoprávněná ani myšlenka, že vzniklo ještě dříve u Toskánců, jak dokládá náš Leon Eattista Alberti a jak 0 tom svědčí zcela jasně podivuhodná hrobka Porsennova v Chiusi, kde bvlo také před nedávnem nalezeno pod zemi ve zdích labyrintu několik cihel z pálené hlíny s různými postavami v polovičním reliéfu, provedenými tak vynikajícím způsobem a v tak krásném stylu, že je jasně vidět, že umění nemohlo v té době teprve vzniknout, ale naopak že už mělo vzhledem k dokonalosti těchto prací mnohem blíž ke svému vrcholu než počátku. Podobně to může kdykoli doložit i množství červených a černých aretinských váz, jež vznikly, jak se soudí, zhruba v téže době a jsou plné nadmíru půvabných řezeb, postav a výjevů v nízkém reliéfu a vypouklých masek, jemné provedených tehdejšími umělci, kteří byli v tomto oboru - jak ukazuji výsledky - nadmíru zkušeni a zdatní. Praví tak dosáhlo v Toskánsku vážnosti a nemalé dokonalosti 1 sochařství, jak je vidět podle soch nalezených ve Viterbu počátkem pontifikátu Alexandra VI.; i když není přesné známo, v které době vznikly, přece jen lze jak podle stylu postav a rázu náhrobků a staveb, tak podle nápisů v toskánském písmu s jistou pravděpodobností usuzovat, že jsou neobyčejně staré a vznikly v dobách, kdy už zde bylo všechno v dobrém a vyspělém stavu. Co může být jasnějším důkazem než bronzová socha Bellcroton tovy Chimairy, nalezená za našich dnů, tj. r. 1514, při stavbě příkopů, opevnění a hradeb v Arezzu? Na této soše je vidět, jaké dokonalosti dosáhlo toto umění ve starých dobách u starověkých Toskánců, na něž ukazuje jak etruský styl, tak předevšim písmena vvrvtá do jedné tlapy; ale protože je jich tak málo a etruštině dnes nikdo nerozumí, lze se jen dohadovat, že by mohla znamenat bud jméno umělce, nebo název sochy samé, připadne i vročení podle tehdejších zvyklostí. Dnes dal pan vévoda Cosimo sochu vzhledem k její kráse a starobvlosti umístit v nových komnatách svého paláce, a to v síni, kterou jsem vyzdobil výjevy ze života papeže í.va X. Kromé toho byla na temže místě nalezena ještě řada dalších bronzových figurek v temže stylu, které má rovněž pan vévoda. Protože však stáří všech řeckých, egyptských, etiópskych a chaldejských prací je právě tak nejisté, ba možná ještě nejistější než našich, a navíc se musí soud o takových věcech opírat n dohady. &7 árii* u Ibskántii - o siiirém Toskánskem, tj. eiruskcm umění, zejména pak o hrobce etruského králo Pnrsenny z Clusia (koncem 6. stol. př. n. I.), Se zmiňuje Píimus (i\'t/tjtľafir bislnria, kn. 34, kap. 34, kn. 35, kap. 17—18 a kn. 36, kap. 91) n podle ného i I-. B. Alberti na požitku z. knihy pojednání Ditta piřlura. Památky, jei Vasari popisuji:, pocházejí podle všeho z 6.—J, Kol. př. n. 1. O nálezech ve Viterbu není známo nic bliHího- Chimairy - etruská práce /. poLůtlai 4. stol. pŕ. n. I.. dnes ve florentském Museo arcbeologko; podle eiruskělio nápisu hylo dílo věnováno hubu Tiniovi (Jovovi), O objevu sochy píše vc své autobiografii i Ucnvenuto Ccllim, kterého vévoda Cosimo t. poveroval čištěním a opravováním podobnvcli nále/íi (I 'lastni ^ii-otnpii, 317 ad.). Celá pasáž o nále/.u a umístěni snehy byli doplněna v vydáni žftotA. které nejsou sice tak nepodložené, aby se naprosto míjely cílem, ale přece jen nejsou zcela spolehlivé, mám za to, že jsem se příliš neodchýlil od pravdy, a domnívám se, že každý, kdo tuto věc obezřele uváží, dospěje k tomu, co jsem už řekl. totiž že počátkem umění byla sama příroda, jeho předlohou nebo modelem nade vše krásná stavba světa a učitelem ono božské světlo, jež bylo do nás vloženo zvláštní milostí a jež nás učinilo nejen nadřazenými ostatním živým tvorům, ale také, smim-li to tak říci, podobnými Bohu. A jestliže jsme v naší dobé, jak to myslím budu moci dokázat dále na řadé přikladu, byli svědky toho, jak prost! chlapci, drsně vychovaní v lesích, začali, puzeni svým živým duchem, kreslit sami od sebe, pouze podle příkladu těchto krásných obrazů a soch přírody, jak nemáme tím spíš pokládat za pravděpodobné, že první lidé, kteři byli o to dokonalejší a o to vyššího ducha, oč měli blíž ke svému počátku a božskému stvoření, a kteří měli za vůdce přírodu, za učitele nejčistší rozum a za vzor překrásnou předlohu přírody, nepoložili sami od sebe základy těchto nadmíru ušlechtilých umem, aby je posléze od malých počátků postupným zlepšováním přivedli až k dokonalosti? Nechci tvrdit, že s tím někdo nezačal jako první, protože vím velmi dobře, že je zapotřebí, aby jednou někdo položil základ ; ani nechci popírat možnost, že jeden pomáhal druhému, učil ho a otvíral mu cestu ke kresbě, malbě a plastice, neboť vím, že veškeré naše umění je především napodobováním přírody, a pro toho, kdo sám od sebe nemůže dosáhnout takové výše, také napodobováním věci, jež provedli mistři, které pokládá za lepší, než je sám; říkám však, že taková rozhodná tvrzení, že to byl ten nebo onen, jsou velice nebezpečná a možná i pramálo užitečná, pokud známe pravý kořen a počátek, z něhož uměni roste, /životem a slávou umělců jsou totiž jejich díla, a protože čas, který ničí vše, zničil nejen ta první, ale i mnohá další, a v té době nebyl nikdo, kdo by o nich psal, nemohla je následující pokolení poznat byť jen tímto způsobem, a tak se už neví nic ani o umělcích, kteří je vytvořili; a když pak začali spisovatelé psát o tom, co bylo před nimi, nemohli pochopitelně mluvit o těch, o kterých neměli žádné zprávy, a tak byli pro ně prvními ti, kteří vymizeli z paměti poslední. Je to asi tak jako s Homérem, který se podle obecného Ovon k £troTÔM míněni označuje za prvního bátníka ne proto, že by před ním ncbvli žádní básníci, neboř jisté nějací byli, třebaže ne tak význační, ale proto, že o těchto prvních básnících, a£ byli jacíkoli, se už přede dvěma tisíci roky zhola nic nevědělo. Z toho důvodu nechrne už. tyto věci, vzhledem k jejich stáří tak nejisté, za sebou a přistupme k věcem, které jsou jasnější a týkají se zdokonalování, úpadku a obrod)', nebo lépe řečeno obrození umění, protože o tom můžeme hovořit na. daleko lepším podkladě. Musím ovšem říci po pravdě, že v Římě začalo umění pozdě, byla-li jednou z prvních sochařských prací, jak se praví, votívni socha Cerery, zhotovená z kovu nákladem Spuria Cassia, kterého pak zabil beze všech ohledů vlastní otec, protože se chtěl pomocí piklů stát králem; a i když malířství a sochařství pokračovalo až do konce vlády dvanácti císařů, nebylo už nadále tak dobré a dokonalé jako předtím. Na stavbách, jež podnikali tito císařové, jak šli jeden za druhým, je totiž znát, jak tato umění upadají a pozvolna ztrácejí veškerou dokonalost kresby. Jasné svědectví o tom mohou podat sochařské a architektonické ptáče provedené v Římě za Konstantina, zejména vítězný oblouk, který mu postavil římský lid u Kolosea a na kterém je vidět, že při tom z nedostatku dobrých mistrů použili nejen mramorových výjevů vzniklých v době Traianově, ale také zlomku svezených do Říma z nejrůznějších míst. A kdo pozná, jak výtečně jsou udělané poloviční reliéfy kruhových výplní, zajatci, velké výjev)', sloupy, římsy a ostatní ozdoby, provedené dříve a pocházející z různých trosek, pozná také, jak nesmírně těžkopádné jsou práce provedené jako doplňky tehdejšími sochaři, jako třeba některé drobné výjevy s malými figurami pod kruhovými výplněmi, dále podezdívka s několika Vítězstvími a postranní oblouky s několika říčními bohy, kteří jsou tak neohrabaní a špatně udělaní, že člověk dospívá k přesvědčení, že tou dobou začalo sochařské umění ztrácet svou úroveň; a to ještě nepřišli Gótové a další barbarské národy, které zničily Itálii a s ní i všechno lepší umění. Je ovšem pravda, že architektům utrpěla v té době menší újmu než ostatní výtvarné umění; je to vidět na lázních, jež dal Konstantin postavit v Lateranu, a to nejen na vstupu do hlavního portiku se všemi jeho portýrovými sloupy, 69 fůi/iiii socha Ctrrry - chrám bohyně Cercry byl zalnžun r. 493 př. n. !. za konzulátu Spuria Casslft Ycctllinfl, později odsouzeného It Smrti a svrženého s Tarpcjské skál y pro údajné úsilí nastolit v flímé tywnniuu. jftsni sťvdiiti-i - celá náslťdujín pasáž o nmční v duhu Konstantina Wlkěho až po ajsuuec načínající slovy „PrutoŽc však Štěstěna..." byla doplněna v z. vydáni Životů. vité^nj vblimk Konstantinův oblouk, postavený r. 31 j n, I,, byl sestaven ve značné míře zc součástí starších staveb; k doplňkům provedeným přímo pro tuto stavbu pat H zejména čtvři reliéfy s výjevy St císařova života. na t&tJtfikijtZ dal Ki>iula*U:">). Značné ho rivíšiŕil papež Si\tus 111. {432—440). xhrďm kr (li n: mtúediúkii J.ma a Pasta -Iío podobne jako v předchozí formulací jř_- i toto Vasariho líčení značně přehnané a poplatné dobové cradJd i pramenům, kterých učil. 74 GtORGtQ l 'AŠ griiteskr -- dekoraci ľni nástěnné malby objevované, v tě. době v pod^nni iiľuskydi zřícenin, měly skuleéně y.mtný vviľmm pro renesanční dekorativní m/illiu; inspirnv.nl/ itanř. R.i(T.ivla a jeho Jílnu při výzdobě v-,itikiinských loj.dí. t/.í.jŕ Conslsutiiii II. - (f*>4i — CifiB) i io fiima v ĽLTi-cnci r. (>(>*,. :áhl fin-JiľstM čiebaŕ- papež ftclioŕ I. Velký O90—604) nebyl ani zdaleka takovým nepřítelem antického umění, jak jej licí V.isari, zřojnvj podle-infomi:ir', jt-jichž pramen neni znáni. •i.tik dveřmi íhr,i/tm Sun - moíaiky, o nichž Vnsari hovoří, st nedochovaly, byly zničeny při přestavbě přední části chtámu počátkem 17. stol. Celá tato rozsáhlá pasáž o umění •/..i vlády Langobardů až po odstavec, v němž fa řeč o stavbě pisánského ď'umi. byla doplněna v 2. vydání Zřen! snad svou velkolepost, ;i!c i podobu a samu podstatu. A protone trosky shora zavalily přizemní místnosti paláců či jiných budov i se všemi jejich štukv, malbami a sochařskými pracemi, jimiž hýly rehdy zdobeny, byla všecka ra krása znovu objevena až zase za našich dnů. Lide, kteří přišli po nich, to však pokládali všechno za zbořeniště a založili tam vinice, takže zmíněné místnosti zůstaly pod zemí, a proto se jim v moderní dobe říká jeskvně, grotte, a malbám, které tam nalézáme, u;rotcskv. Po Ostrngótech, kteří sídlili jakžtakž ubohým způsobem v troskách Ríma a které vyhladil Narsés, přitáhl o sto let později z Kon-stantinopolu císař Constantius II. Římský lid ho přivítal s láskou, císař však zpustošil, uloupil a odvezl všechno, co ještč v ubohém ftímé zůstalo spíí náhodou než z dobré vůle těch, kteří jej vyvrátili. Nutno ovšem říci, že se této kořisti dlouho netěšil, protože ho bouře na moří zahnala na Sicílii, kde ho po právu zabili vlastní lidé, atak padlo všechno, co mel, kořist, království i život, v plen osudu. Ten však nebyl stále ještč spokojen se škodami, jež Rím utrpěl, a aby se tam uloupené věcí už nikdy nemohly vrátit, poslal na Sicílii ke škodě celého ostrova armádu Saracénú, kteří odvezli do Alexandrie jak lup zc Sicílie, tak kořist z Ríma, k velké hanbě a škodč Itálie i křesťanství. A tak všechno, co nezničili papežové, především sv. Řehoř, který dal, jak se praví, do klatby všechny zbývající sochy a trosky budov, nakonec propadlo zkáze rukou onoho bezbožného Reka. To způsobilo, že se už nezachovala ani stopa či náznak jakékoli dobré práce a lidé následujících pokolení, kteří byli opět hrubí a těžkopádní, zejména v sochařství a malířství, začali působením své přirozenosti a zjemňujícího podnebí opét pracovat, i když ne podle pravidel uvedených umění, protože žádná neměli, nýbrž pouze podle možností vlastního ducha. Takový byl tedy stav, k němuž dospělo výtvarné uméní v dobách před vládou Langobardú, za ní i po ní; a třebaže se přece jen leccos dělalo, zhoršoval se pozvolna dál takovým způsobem, že se těžkopádněji a s horší kresbou už ani pracovat nemohlo. Dokladem toho je kromě mnoha jiných věcí několik postav v portiku nade dveřmi chrámu San PtetCO v Římě, provedených v řeckém stylu na paměť: několika svatých otců, kteří se na koncilech zastali Církve úvod A" h} - pistojský chrám San Paolo, naložený r. 74S biskupem TheadostĽľn, byl t, 1143 £a biskupa Attíi rozšířen a přestavěn; smlouva, kterou Vasari rit u jej se týkala koupe potřebných pozemků GlOJftGtQ vasari vzácnějších architektu tě doby, Reka Busketa z Dulichia ; ke stavbe a výzdobě chrámu přivezli Pisánští, kteři byli tehdy na vrcholu své moci, po moři 2 různých, často velmi dalekých končin nekonečné množství ukořistěných zlomků, jak okazuji sloupy, patky, hlavice, římsy a různé další stavební články z kamene, které tam lze spatřit. A ptotože všechny tyto věci byly různé velikosti, některé malé, jiné velké a další zas prostřední, musil Rusketus pracovat s velikou rozvahou a uménim, aby je přizpůsobil a začlenil do celé té stavby, velmi dobře navržené jak zevnitř, tak 7.venči. Kromě jiného využil velmi důmyslně množství sloupů k tomu, aby se průčelí nahoře sbíhalo, a zároveň je vyzdobil dalšími rozmanité tesanými sloupy a sochami ze staroveku; podobně vyzdobil hlavní portál v průčelí, mezi nimiž, to znamená u takzvané Porta del Carroccio, později Busketovi zřídili důstojný náhrobek se třemi epitafy, z nichž jeden, který je v latinských versích, podobných jiným takovým věcem z té doby, praví: BŘÍMĚ, KTERÝM DY POHNULO STĚŽÍ NA TrSÍC VOLU A KTERÉ PŘEVEZLA STĚŽÍ PŘES MORE VELIKÁ LOĎ, NA POUHÝ BUSKETUV POKYN, A BYL TO PŘEKRÁSNÝ POHLED, ZÁSTUP DESÍTI DÍVEK ZVEDL JAKO BY NIC. A protože jsme se před chvíli zmínili o florentském kostele San Apostolo, nemohu nepripomenout, že tam jsou po jedné straně hlavního oltáre v mramoru vytesána slova: ŠESTÉHO DUBNA 80J, V DEN VZKŘÍŠENÍ PANE, KAREL, KRÁL FRANKŮ, VRACEJE SE Z Ŕ í M A VSTOUPIL DO FLORENCIE A PŘIVÍTÁN VELIKOU RADOSTÍ A JASANÍM OBČANŮ OZDOBIL ZÁSTUPY ZLATÝMI ŘETĚZY A ZALOŽIL O LETNICÍCH KOSTEL SVATÝCH APOŠTOLŮ. V OLTÁŘI JE ULOŽENA OLOVENÁ DESTIČKA, NA KTERÉ STOJÍ VYPSÁNO UVEDENÉ ZALOŽENÍ A VYSVĚCENÍ, JĽŽ PROVEDL ARCIBISKUP TURPINUS ZA PŘÍTOMNOSTI ROL AND A A OLIVIERA. Stavba dómu v Pise, která povzbudila v celé Itálii, a především v Toskánsku, mnoho lidí k významným podnikům, způsobila, že r. 1032 se v městě Pistoji začalo za přítomností tamějšího biskupa bl. Atta se stavbou kostela San Paolo, jak čteme v jedné smlouvě uros K rm>T0'\t uzavřené v réto době, ale také řady dalších budov, jež by bylo příliš zdlouhavé zde vyjmenovávat. Nemohu však nepřipomenout, že postupem doby byl pak r. 1060 v Pise postaven naproti dómu a na rémže náměstí okrouhlý chrám San Giovanni. Podivuhodné ;i takřka naprosto neuvěřitelné je ovšem to, žc podle záznamu v jedné knize stavební hutě dómu byly sloupy, pilíře a klenby tohoto kostela postaveny za pouhých patnáct dnů. V téže knize, do níž muže kdokoli nahlédnout, se také čte, že na krytí této stavbv byla vypsána dan jednoho denáru na každé ohniště, ale neříká se, zda ve zlatě, nebo v drobných; v té době čítala Pisa, jak vysvítá z této knihy, celkem čtyřiatřicet tisíc ohnišť. Byla to nepochybně veliká, nákladná a obtížná stavba, zejména co se týče klenby nad tribúnou, sklenuté ve tvaru hrušky a pokryté shora olovem. Vnější strana je plná sloupů, řezeb a výjevů a na vlysu prostředního portálu je Ježíš Kristus s dvanácti apoštoly, provedený polovičním reliéfem v řeckém stylu. Lukčanc jako soupeři Pisánských začali v téže době, to znamená r. 1061, stavět v Lucce chrám San Martino podle návrhu některých Busketových žáků, protože jiní architekti tehdy v Toskánsku nebyli. Před průčelím tohoto koslela je mramorový portikus s množstvím ozdob a řezeb na paměť papeže Alexandra 11., který byl krátce před svým nastoupením na papežský stolec tamějším biskupem; o stavbě i o Alexandrovi hovoří zevrubné devět latinských veršů. Totéž říká i další nápis> vytesaný starobylým písmem do mramoru mezí dvěma portály v portiku. Na průčelí je několik postav a v portiku jc řada polovičních reliéfů v řeckém stylu s výjevy ze života sv. Martina; ty nejlepší, které jsou nad jedním portálem, provedl však o sto šedesát let později Nicoía Pisano, který je dokončil r. 1233, jak o tom ještě bude řeč na příslušném místě. Při zahájení této práce byli správci stavební hutě Abellenato a Aliprando, jak je jasnč vidět z nápisu, který je tam vytesán do mramoru; a právě tyto postavy z ruky Nícoly Písaná ukazují, do jaké míry přispěl Nicoía k pokroku sochařského umění. Podobné byly vétším dílem, ne-ti úplně, i všechny další stavbv provedené v Itálii od uvedené doby až do r. 1250, protože za celá ta dlouhá léta nedošlo v architektuře k žádnému většímu pokroku 79 (hrám San Ciounni - pis-jnskč baptistérium bylo podle dochovaného nápisu složeno r. 1 t<í; napiš uv:idi i imeno prvnibn archiakia Dktti&lvlha : v 13, stol. pokračovali s* siavbč Nicota a Giovanni Pianové. \ asariho pramenem o stavbe liaptisteria byla ovšem spíš jcur.a /, dobových kronik než záznamy stavební hutě; tomu odpovídá Í legendárni údaj o rychlosti, s níž stavba pokračovala - na rozíld oj historičke skutečnosti. S touto skutečnosti v:;ul; souhlasí zpráva o dani n počtu obyvatelstva Pisy, kterou má \ asari 1 téhož zdroje. ľ'im'tm San Martinn - lucký dóm založil biskup Frediauu (560—08); pozdější románská bazilika, vysvěcen* r. 10 , 3 biskupem Anselmem, pozdějším papežem Alexandrem II.. byla v 14.—IJ. rtoi. uvnitř pŕcsuvĹ-na v pprickém stylu. Práce na sochařské vyzdobí pnuili byly podle dochovaného 3i;ipjL;u zahájeny r. 1131; Vasari totn tlatum mylně vztahuji- k pracím Nicoly Ptiana, l.rcré jsou o néco mladší. Bo GfQSQiO ľ XtAHl nebo k zlepšeni, pokud vůbec k nějakému došlo. Zůstala nadále v těchže mezích a pokračovala dál v onom těžkopádném stylu, v němž je zde možno dodnes vidět řadu věcí, o kterých se teď nebudu zmiňovat, ptotože o nich bude řeč později, jakmile se k tomu naskytne příležitost. Potud tedy, co jsem pokládal za vhodné uvést o počátcích sochařství a malířství; a jestli jsem snad byl shodou okolností obšírnější, než bylo na tomto místě třeba, udělal jsem to ani ne tak z lásky k umění, jako z ohledu na společný prospěch a užitek našich umělců. Když totiž uvidí, jakým způsobem uměni dospělo od malých začátků k nejvyšsim vrcholům a jak se v. takové vznešené výše zase zřítilo do nejhorší zkázy, krátce, jak se svou povahoa píxlobá ostatním uměním, jež procházejí jako lidská tělu zrozením, růstem, stárnutím a smrtí, budou moci snáze rozpoznat pokrok jeho obrody a dokonalost, které dosáhlo za našich dnů. A byl tu ještě jeden důvod; kdvby se nedejž Bůh někdy stalo, že by umění, ať* už z nedbalosti lidí, či zloby věků, nebo prostě úradku nebes, jež nechtějí ponechávat pozemské záležitosti dlouho v jednom stavu, znovu upadlo do téhož zkázonosného zmatku, pak by je toto mé úsilí, ať už je jakékoli - pokud se ovšem ukáže hodno laskavějšího losu -, mohlo vším tím, co bylo řečeno a o čem bude řeč v dalším, udržet při životě, nebo by aspoň mohlo podnítit vznešenější duchy, aby mu zajistili lepši podporu, takže by se dik mé dobré vůli a jejich zásluhám konečně těšilo hojné podpoře a přízni, kterých se mu, smím-li mluvit svobodně podle pravdv, až doposud nedostávalo. ÚVOD A" *HOTC\r mou vinou, ale tím, že se nedala nikde opatřit. A jestliže se někomu bude zdát, že tyto podobizny shodou okolností neodpovídají dalším, pokud existují, rád bych připomněl, že podobizna člověka v osmnácti nebo dvaceti letech se nebude nikdy podobat podobizně provedené o patnáct nebo dvacet let později; k tomu přistupuje skutečnost, že portréty provedené v kresbě nejsou nikdy tak věrné jako v barvách, nehledě na to, že rytci, kteří neovládají kresbu, nemohou nebo nedovedou podat právě ty podrobnosti, jež činí podobizny dobrými a věrnými, a tak je vždy připravuji o onu dokonalost, která se u portrétů rytých do dřeva vyskytuje tak vzácně, pokud se vůbec někdy vyskytne. Co námahy, výloh a pile jsem na to vynaložil, pochopí zkrátka jen ti, kteří si při čtení povšimnou, kde jsem je všude získával, jak to nejlépe šlo. Konec úvodu k Životůr Je však už čas přistoupit k Životu Giovanniho Cimabua, který zahájil nový způsob kreslení a malby, a proto je spravedlivé a vhodné, aby zahájil i tyto Životy, v nichž se budu snažit dodržovat pokud možno spíš posloupnost stylů než času. Při popisováni podoby a rysů jednotlivých umělců budu stručný, protože p«^,*Mj*m Hrabat- . ..^ pociob; / které jsem shromáždil s práví tak velkou pi|í, tiujĽŽ[ci.iu složku 2. Tvdiiii /.tiut.i tvoří ' ' r ; ' .... , ,, poddltoy wnMcfc iimiä byly MrKHliWS lako 5 ^°hami » námahou, ukážou |c,ich vzezřeni lepe nez )a-životopii)■ uvcdi-nf. kákali líčeni; pokud pak u některých podobizna chybí, není to ŽIVOT FLORENTSKÉHO MALÍŘE SANDRA BOTTICELLIHO V DORÁCH velkuhpiho Lom?,, -v i, vydáni Živou) předeslal Vasari tomuto životopisu krátkou úvahu o rozporu mczí umelcovým velkým nadaním a malým smyslem pro praktickou stránku umeleckého podnikáni. V z. vydaní tento úvod potlačil, aniž tím na vyznení Životopisu cokoli zmenil. Sandro (Akssandro) BotticeUi se narodil r, 144441ého 1445 jako syn koželuha MjrEana Filipepiho; jc možné ze jako rada dalších významných 11 iiimiTnlih umrlců začínal t on v dllué zlatnlkn, v soudobých dokladech se však o zlatnickém mistru jménem BorticťHo (Soudek) nemluví, /^ato byl pod tímto přídomkem znám Sandrúv bratr Giovanní, povoláním makléř, který ho zřejmé vychoval. nl/ra^ Stattímsti - l řady sedmi Ctností, jež florentský cech Arte dclla Mercanzia zadal Piem Poílaiolovi, byly dva obrazy svéřeny pětadvaceti let ém« Bocriccliimu; Botticelíi vsak po Pkrových protestech provedl r. [470 pouze Statečnost, která je dnes vc florentských Umziích. '\J DOBÁCH velkolepého Lorenza de*Medici staršího, jež byly pro lidi ducha opravdu zlatým věkem, žil také Akssandro nebolí Sandro, kterému se říkalo I3otticelIi z důvodů, o nichž bude za chvíli řeč. Sandro byl synem florentského občana Mariana Fi~ lípepiho, který ho pečlivé vychoval a dal učit všemu, čemu se učívají chlapci jeho stárl, než vstoupí do některé dílny. Ale i kdvž se Sandro snadno učil všemu, co chtěl, neměl nikde stáni a žádné učení, čtení, psaní ani počítání mu nebylo po chuti. Otcc> roz-mrzelý tímto jeho podivlnstvtm, ho pokládal za ztracený případ a dal ho na zlatnictví ke svému kmotrovi Botticelíimu, docela zdatnému mistru tohoto umění. V té době však byli zlatnicí v nesmírné úzkém a takřka trvalém styku s malíři, a. tak se stalo, že si Sandro, jinak velmi šikovný a zcela oddaný kreslení, zamiloval malířství do té míry, že se mu rozhodl věnovat. Rekl tedv o svém záměru otevřeně otci a ten, jakmile poznal synovy sklony, jej zavedl ke karmelitánovi Tra Filippovi, jednomu z nejvýznačnějsích mistru té doby, a dohodl s nim, že bude Sandra učit, jak si to hoch přál. Sandro se tedy cele oddal malířství, v němž následoval n napodoboval svého učitele takovým způsobem, že si ho Fra Fiiippo zamiloval a že ho brzy přivedl na takovou výší, jakou věru nikdo nečekal. Už jako jinoch namaloval Sandto ve florentské Mercanzii obraz Statečnosti v řadě Ctností, jež provedli Antonio a Piero del Pol-laiolo. Ve florentském kostele Santo Spirito je z jeho ruky deskový ohra\ pro kapli Bardiů •• obraz, vytvořený až v letech 14S4—1485, představuje Madonu se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou; dnes v berlínských Staatliche Musecn. ůi/ra£ pra ktdšter ktijicnic - buď Madona se svčtei (1470—1472), dnes v Uffiziích, nebo Sv. Trojice s Janem Křtitelem, Maří Magdalénou, Tobiášem a archandělem Rafaelem, dnes v londýnské sbírce I-cc 0/ Fot ham. fresku .rc sv, Augmtůum - freska, vzniklá ľ. 1480a prenesená r. 1564, je v kostele Ognissanti. Zmínka t> jejím přemístěni byla doplnená v 2. vydáni Zhatil, Korunováni Parny Marie - obraz, který cech bedvábníkú objednal pro SVOU kapli sv. ElíáS* v Sun Mrtreo, v zalkl kolem r. 14^0. Dnes je v Uffiziích. Pallas A/binii - obraz se nedochovat; Boiticclli se k tomuto námetu vrátil aékoliktát. Sv. Sebtsiián - obraz vznik! kolem roku [474; dnes v berlínské Gcmáldegídírlc. 4iz velmi krásná Píčřa - BotíJcaili naniaJoval několik ohravú. na toto téma. zejména Pietu z milánské sbírky Poldi-Pczzoli a Pietu Sí mnichovské Alte Pinakothek, obé z let [.(90—1500; žádná vsak neodpovídá Vasariho popisu. Zmínka Ô tomto díle byla připojena v 2. vydáni Jipotťt. dva lákané nbrn-^j- Vasíiri má na mysli Zrozeni VenuAe a Primaveru, dnes ve florentských UfTizilch. Oba obrazy maloval Bottícelli pro Lorou di Pierfrancesco de'Mcdici, Primaveru r. 1478, Zrozeni Venuše asi v letech r j3j—148a. V thrní Giopotmiho Véspucciho - součásti výzdoby byl podle všeho Príbeh Virginie, dnes v EmMKBÉM Accademia Ca mra, a Přibéh Lukrécie, dnes v bostonském Isabella Gardner Museum; práce vznikly kolem r. 1494. v áumt. PuuiA - novela o Nastigíiovi je osmý příběh pátého dne Dtkamcrmiu. Obrazy provedla, podle Botticcllího kreseb umelcova dílna; tri z nich jsou v madridském Pradu, čtvrtý vc sbírkách Vcrnona Wacncye v Londýne, Tondo KlanČnf tří králů, první z řady Rotticelliho obratů, na tento námét, jc z let 1473—1476; dnes v londýnské National Gallery. Zmínka o pracích pro dům Pucciü byla doplnená v 2. vydání Žiro/:!, Pro mnichy v CssttUu - dnes v Santa Maria Maddalena de'Pazzi. Na obraze, objednaném u Botticclliho v kvčtnu 1488, možná spolupracovala umělcova dílna; dnes ve florentských Uffizifch. (jíorgio tr'ASAfít obraz pro kapli Bardiůjna této pečlivě a zdárně dokončené práci je několik oliv a palem, malovaných se svrchovanou láskou. Namaloval také jeden deskový obraz pro klášter kajícnic a další pro řeholnice z kláštera San Barnaba. V kostele Ognissanti namaloval na přičné zdi u dveří na kůr pro rodinu Vespucciů fresku sc sv. Augustinem, v němž se snažil s velikým úsilím překonat všechny malíře té doby, zejména však Domenica Ghirlandaia, který udělal na druhé strane Sv. Jeronýma. Sandrova práce sklidila velikou chválu, protože se mu v Augustinově hlavě podařilo vyjádřit hlubokou a nesmírnou prorúkavost vlastní lidem neustále zabraným do zkoumáni nejobtížnějších a nejvznešenějších otázek. Obraz, jak o tom byla řeč v Životě Domenica Ghirlandaia, byl letos, roku 1564, přenesen celý bez škody na jiné místo. Protože si Sandro tím vším získal důvěru a jméno, zadal mu cech od brány Panny Marie deskový obraz pro San Marco, představující Korunování Panny Marie s kůrem andělů, jež velmi dobře nakreslil i provedl. Radu věcí udělal v domě Mediceů pro Lorcnza staršího, zejména jednu Pallas Athénu na pozadí z planoucích ostrví, a právě tak ve florentském dómu Santa Maria del Fiore, kde je jeho Sv. Šebestián a velmi krásná Pieta s malými figurami, umístěná poblíž kaple Panciatichlů. Pro různé domy ve městě namaloval řadu tond a nahých žen; dva takové obrazy jsou dodnes ve vile vévody Cosima v Castellu. jeden představuje rodící se Venuši a vánky a větry, které ji ženou s bůžky lásky ke břehům země, druhý znázorňuje další Venuši, představující Jaro, jež zdobí květinami Grácie; oba jsou provedeny s velkým půvabem. V domě Giovanniho Vespucciho v ulici Servitů, který dnes patří Pietru Salviatimu, vyzdobil jednu místnost kolem dokola řadou obrazů s množstvím nesmírně živých a krásných postav, rámovaných zdobným obložením 7. ořechového dřeva. Podobně provedl Sandro v domé Puccíů čtyři velmi půvabné a krásné obrazy s drobnými figurami podle Boccacciovy novely o Nastigliovi degli Onesti a tondo s Klaněním tří králů. Pro mnichy v Cestellu namaloval v jedné kapli deskový obraz Zvěstování. V kostele San Pier Maggiorc je U postranních dveří jeho deskový obraz s nezměrným množstvím posLav, jejž vytvořil s velikým mistrovstvím a nesmírnou pečlivostí ŽIVOT FLU/tL.\TShE/W MALÍŘE SANDRA BOll [CELLIIIO pro Mattea Palniieriho; obraz představuje Nanebevzetí Panny Marie a nebeské sféry, jak se obvykle ličl, s patriarchy, proroky, apoštoly, evangelisty, mučedníky, zpovědníky, církevními Otci, pannami a andělskými kůryr, vše podle kresby, kterou mu dal sáni Matteo, jenž byl utífcný a zámožný člověk. Je také na obraze zpodoben vkleče i se svou ženou. Ale i když jde o takové překrásné dílo, jež by mělo zvítězit nad každou závistí, našli se zlovolní po-mlouvači, kteří když na něm nemohli odsoudit nic jiného, tvrdili, že se v něm Matteo a Sandro dopustili vážného kacířství. Nepřísluší mi posuzovat, je-li to pravda nebo ne, dost na tom, že postavy, jež Sandro na obraze namaloval, opravdu zasluhují chválu už pro úsili, jež vynaložil, aby zobrazil nebeské sféry a rozmístil lidi a anděly viděné z různých stran v různých perspektivních zkratkách, a také pro dobrou kresbu, s níž je to vše provedeno. V té době byl Sandrovi zadán malý deskový obraz s třičtvrtě-Ioketními postavami, který byl umístěn v kostele Santa Maria Novella na čelní stěně mezi dvěma vchody, a to po levé straně, když se vejde prostředními dveřmi. Obraz představuje Klaněni tří králů a v rysech prvního starce, který libá Ježíškovi nohy a rozplývá se samou něžností, se zračí tolik citu, že je velmi dobře vidět, jak je tento král rád, že dospěl ke konci své předlouhé cesty. Král má podobu Cosima de'Medici staršího a je to jeho nejživější a nejvěrnější podobizna ze všech, jež se zachovaly. Druhý král s rysy Giuliana de'Medici, otce papeže Klementa VII., se s nesmírnou horlivostí zbožně sklání před Dítětem a odevzdává mu svůj dar. Třetí, opět klečící, jenž jako by mu vzdával dik a poznával pravého Spasitele, je Cosimův syn Giovanrů. Nelze ani vypsat všechnu krásu, krerou Sandro vložil do hlav, jež lze na obraze vidět v různých pozicích, některé zpředu, jiné ze strany, další ze tří čtvrtin nebo skloněné či jinak stočené, a všechnu rozmanitost těch mladých i starých tváři, jejichž svérázné rysy dosvědčují jeho dokonalé mistrovství; Sandro totiž rozlišil dvořany všech tří králů takovým způsobem, že lze jasně rozeznat, kdo komu slouží. Je to opravdu nanejvýš podivuhodné dílo, jež se dik své barevností, kresbe a kompozici vyznačuje takovou krásou, že nad ním dodnes každý umělec žasne; a v tehdejší době Sandrovi vyneslo jak ve 4ii Naaebn'zeíi Panny Marie - obraz z lei 1474—1476, dnes v londýnské National Gallery, se obecné připisuje malíři Prancescu Botticinimu (144tí—1497). Jeho objednavatel Matteo Palmicri (1406—1475), významný florentský politik a spisovatel, byl autorem řady lariniikých a italských pojednání 3 také básnické skladby Ltf ciítů dtlla vila (Město života) z let 1451 —1465, zveřejněné posmrtně a odsouzené cirkví. Palmieri byl deset let po smrti upálen in eŕfigie jako kacíř. Ktanini tři kräíä - obraz, dnes ve florentských Uflíziích, byl proveden na objednávku Guaspara di Zanobi de! Lama kolem r. 1475 ; obsahuje sfiUtĽÍné podobizny význačných Medieců, Guas párových ochránců, i když v poněkud jiném pořádku., než uvádí Vasari. „Otce vlasu" Cosima provázejí jako králové jeho synové Pietro a Giovanni, zatímco Pictrúv syn Giuliano a jeho bratr Lorenzo, pozdéjši Lorenzo Magnified, jsou zpodobeni v králiivskc druíim1. OfQRGÍQ i'J.IA/tl z!VOT F£OŘEjrTSf,~/tlI Q M .i f, f Ň í: X A .VOR i ífO t !'í£ ELLIÍ! 9 4Í J Ia/idic a^it prfiiviii - i. 14H i povolal papež Sbttu.i IV. 2 Flori-ncic radu urnčkúj aby vyzdobili velkou kapii, ktciou dal postavit ve Vatikánu. BatľJcelli namaloval v Sixtinsko kaplä ífi fr«:sfcy. 1 to Výjevy Kc života Mojžišova, Kristovo pokusmi a Očistŕnf malo mocného a Potrestání Chóra a |eho druhú. ilustroval Peklo - Botticclli pracoval na ilustracích pro chystané vydáni Bsšx&é ktmsäie. s komcniáŕern Cristofora Lindina, ale ntljczd do íifma práci prerušil; kniha vyšla r. X%%% pcjuzc S ntkoiika rytinami podle umrlcových skic. Pozdní se Botticclli k ilustracím vriřil a rtákťfcslil jich pro J,ottnza di Picrírancesco řadu stď'hmou tužkou, aic ani Tentokrát dílo nedokončil; větraná techta kresfb je dnes vc sbírkách v Berlíne, rni:nsí cist vc Vat[!;;uui. 'ľfiumfififj od Fr Liirenzt! deWledici nemohl iío nice H i ho podporovat ve stáři, prntoíc ACoiřt] i. 1492, kdy araéác nebylo jč|ti2 ani padesát let; jeho mecenášem byl předavším L-irenľ.o Pierfranccsco, kteiý mu "/íidjl řádu nej v rznamnéjších práci. Florencii, tak mimo ni takovou slávu, že ho papež Sixtus IV. postavil do čela všech, kteří měli vyzdobit kapli, ji z dal postavit v papežském paláci v Římě. Sandro lát provedl vlastní rukou výjevy, jak ďábel pokouší Krista, jak Mojžíš zabíjí Egypťana a dostává pít od dcer Jethra Midjdnského a konečně jak se při oběti synů Arónových snes! z nebe oheň; kromě toho namaloval ve výklencích nftd výjevy několik svatých pnpežu, Tak si Sandro v soutěži s radou umělců, kteří tam pracovali s ním, ař už byli z Florencie, nebo odjinud, získal velikou slávu a jméno a dostal od papeže pěkné peníze. Protože je vsak podle svého zvyká žít z niky do úst všechny utratil a spotřeboval už během svého pobytu v Říme a protože zároveň byla také už do^ končena a odhalena La Část výzdoby, která mu byla zadána, vrátil se rychle do Florencie. Tam, poněvadž byl človek hloubavý, komentoval část Danta a Ilustroval Peklo, které pak dal vytisknout. To ho všechno stalo mnoho času, a protože jinak nepracoval, nastaly v jeho životě nekonečné strasti. Dal vytisknout ještě řadu svých dalších kreseb, ale dopadly špatně, neboť nebyly dobře provedeny rytiny. Nejlepší jeho prací tohoto druhu je Triumf víry od Fra Gírolama Savouaroly z Feťraťy, k jehož sektě se Sandro hlásil takovým způsobem, že kvůli tomu zanechal malování. A jelikož nemel příjmy, z kterých by žil, upadl do nesmírné nouze. Byl tak tvrdošíjným stoupencem léto serany, že se stal piagnonem, plačtivcem, jak se jiní tehdy říkalo, a odvrátil se od veškeré práce. Nakonec sc jako stařec ocitl v takové chudobe, že kdyby ho byl nepodporoval nejprve Lorenzo de'Mediri, dokud žil - Sandro pro něho provedl kromě jiného také řadu věcí ve vile Spedaletto u Voketry a ve volterském Malém špitále-, a později přátelé a řada zámožných lidí, kteří našli zalíbení v jeho umění., byl by málem umřel hlady. Ze Sandrovy ruky je také tondo s Madonou a několika andély v životní velikosti v kostele San Ftancesco za branou sv, MinUta> pokládané za překrásnou práci. Sandro byl človek velice milý a tád sí dělal šprýmy ze svých čáků a přátel. Tak se vypravuje, áe jeden jeho žák jménem Biagio namaloval jednou na prodej jedno tondo, podobné tomu., o němž byla shora řeč, a Sandro je prodal za šest zlatých Morénu jednomu florentskému měšťanovi. Jakmile pak potkal Biagia, řekl mu: „Konečně jsem prodal ten tvůj obraz, ale musíš ho večer pověsit někam nahoru, aby na něj bylo lip vidět, a ráno zajít za tím člověkem a přivést ho, aby si obran hezky prohlédl na miste. Pak ti vysází peníze." ,,Ach, mistře, to je od vás moc hezké," řekl Biagio a pak šel do dílny, pověsil obraz pěkné nahoru a odešel. Mezitím vsak Sandro a jeho další žák jacopo vyrobili z papíru osm kápí, jaké nosili florentští měšťané, a pomocí bílého vosku je nasadili na hlavy andělů, kteří byli na rondu kolem Madony, Ráno se Biagio přihrnul s měšťanem, který ten obraz koupil a byl do Šprýmu zasvěcen. Když vstoupili do dilny a Biagio zvedl oči ke své Madoně, shledal, že nesedí mezi anděly, ale uprostřed florentské signorie v kápích. Užuž spouštěl křik a začal se omlouvat kupujícímu, ale když viděl, že ten nic neříká, a dokonce obraz chválí, byl zticha. Nakonec čel Biagio s tím měšťanem do jeho domu a dostal sesr florénů, za něž mistr obraz prodal. Potom se vrátil do dílny, ale Sandro a Jacopo už zase ty papírové kápě sundali, a Biagio shledal, že jeho andělé jsou zase anděly, a ne měštanosty v kápích. Byl z toho vyveden z míry a nevěděl, co povědět- nakonec se obrátil na Sandra a povídá: „Mistře, nevím, jestli se mi to zdálo, nebo je to pravda, ale když jsem tady byl piŕed chvílí, měli tihle andělé na hlavách červené kápě, a zed je nemají. Jak je to možné?" „Tobě přeskočilo," řekl Sandro, „ty peníze té připravily o rozum. Kdyby tomu tak bylo, myslíš, že by si ten člověk obraz koupil?" „To je pravda/1 uznal Biagio, „vůbec se o tom nezmínil, až mi to připadalo divné." Nakonec se kolem něho shlukli všichni učednici a tak dlouho do něho mluvili, až uvěřil, že měl vlčí mlhu. jednou se zas vedle Sandra nastěhoval jakýsi tkadlec a postavil si v dome dobrých osm stavů- Když ty stavy spustily, dělala šlapadla a brda takový rachot, že z toho Sandro div neohluchL Ještě horší vsak bylo, ze se třásl celý dům, který už neměl zrovna nejpcvnéjší zdi, takže se tam nedalo ani pracovat, ani bydlet. Sandro souseda několikrát: prosd, aby s tou mrzutou věcí přestal, ale tkadlec odpověděl, že si ve svém dome může a bude dělat, co se mu zlíbí, Sandra to nesmírně dopálilo, a tak si opatřil velikánský kámen a položil ho v rovnováze na svou zeď, která byla t£V, Madona Magniricac z r. 14%z, dnes ve florentských UiTmícn. Tak st vypramtji- - přihěh o prostoduchém učedníkovi, poněkud připomínající historii truhláře Tlouštíka. 7C äivc-tuphiu Filippa Jíruntlkschiho, byl doplněn v z. vydinl ŽfflftŮi PžmĚh by sc mohl týkat BotíiccUillo iákíi Btagia di Antonio Tučci (1446—jjjj). Doplňkem zr vydání Jľ i historka O Botticellího sousedovi tkalci. 4i 6 lak nakuflci %?/fřri! - IJoUicclli ŕcmŕel 17, května 1510 ve věku šestasedcsáti let. tedy značně mladší a nespíš také ménč sešlý, než lící Vasari. dní překrásné ftnski hlavy » profilu - ač portréty tvoří význačnou složku Botdcelliho dík, Vasari uvádí pouze tyto dvé práce, 1to až v a. vydáni Životil S Giuliancm dc'Medici se obvykle spojovala krásná Simonetta Vespucciov.i, za jejíž portrét sc proto také pokládala Podobizna mladé ženy z florentské Galleria Pitti, namalovaná kolem r. 1478, Pokud obraz skutečné představuje Giulianovu milenku, jde spfS o podobi/nu Fioretty Goriniové, kleti s ním měla syna Giuliaria, pozdějšího papeže Klementa Vil. Lucrezia Tomabuoniová {142J—14X2) nebyla ženou, nýbrž matkou l,orenzH Magníhea; jeji portrét se nezachoval. Právě tak se nezachovaj ani Bakchus, o němž se Vasari zmiňuje. .N'ŕľffŕifcfi'/i l'arnty Marin - freska už iií/cxiuiiijt:; zmínka t> ní byla doplněna v 2. vydání Zípuí;}, podobně jako údaje o vácch ostatních pracích tohoto odstavce. Oltárni obraz z Montevarchi se nezachoval; malby ve farním kostele v Hinpoli jsou nejspíš dílem Francesca Botticiniho; vzal za své i baldachýn 7, Orsanmichele a týž osud postihl také výíivky tu bordurich, o nichž je řeč v následujícím odstavci. UlORGIU VASARI vyšší než sousedova, a ne zrovna nejpevnéjši. Vypadalo to, že se při nejmenším pohybu zdi ztřítí a zboří sousedovu střechu, stropy, stavy i útky. Soused, celý vyděšený hrozícím nebezpečím, přiběhl k Sandrovi, ale ten mu odpověděl stejně, že si ve svém domé může a bude dělat, co se mu zlíbí. A protože víc z něho nedostal, nezbylo sousedovi než se rozumně dohodnout a žít se Sandrem v dobrém sousedství. Vypravuje se taky, že jednou Sandro žertem obvinil jednoho přítele u vikáře z kacířství. Přítel se dostavil k soudu a ptal se, kdo ho to obvinil a z čeho; jakmile však slyšel, že to byl Sandro a že ho obvinil z epikurejských názoru, podle nichž duše umírá s tělem, žádal, aby se žalobce dostavil před soud, a když se Sandro objevil, řekl: „Je pravda, že si to myslím, ale jen o duši tady toho, protože to je zvíře. Ostatně nezdá se vám, že je sám kacíř, když bez toho, že by mel vzdělání, nebo alespoň uměl Číst, komentuje Danta a zbůhdarma ho cituje?" Dále se o Sandrovi říká, jak měl nesmírně rád každého, o kom věděl, že se pilně věnuje umění, a jak vydělal hodně peněz, ale špatným hospodařením a nedbalostí o všechno přišel. Tak nakonec zemřel jako nemocný, sešlý a zbytečný stařec, belhající se o dvou holích, protože se už nemohl narovnat, ve věku osmasedmdesáti let a byl roku 1 j 15 pochován ve florentském kostele Ognissanti. V kabinetě pana vévody Cosima jsou ze Sandrovy ruky dvě překrásné ženské hlavy 2 profilu; o jedné sc říká, že zpodobuje milenku Lorenzova bratra Giuliana de'Medici, a druhá je prý Lorenzova žena Lucrezia de'Tornabuoni. V temže kabinetě je od Sandra také velmi půvabný Bakchus zvedající k ústům soudek. V pisánském dómu začal Sandro v kapli lmpaglíata Nanebevzetí Panny Marie s kůtem andělů, ale pak je nedokončil, protože se mu nelíbilo. V kostele San Francesco v Montevarchi provedl retábl hlavního oltáře a ve farním kostele v Empolí namaloval na téže straně, jako je Rossellinův Sv. Šebestián, dva anděly. Patřil také k těm, kteří vynašli způsob, jak malovat korouhve a jiné tkaniny takzvaným sesazováním, při němž barvy neblednou a tkanina si uchovává svou barvu po obou stranách. Tak provedl baldachýn v Orsanmichele, plný krásných a rozmanitých Madon. To je důkaz, že tento způsob šetří tkaniny daleko víc než mořidla, která zivut fi.ore.xtS£tHO mai.fliF- saxdra huttícelliho je rozežírají, takže dlouho nevydrží, i když se dodnes užívá víc moi'idel než onoho způsobu, protože to přijde levněji. Sandro kteslil takovým jedinečným způsobem, že se umělci ještě dlouho po jeho smrti snažili získat jeho kresby; několik takových kreseb, provedených s velikou zkušenosti a s rozmyslem, mám ve své knize. Jeho výjevy překypovaly postavami, jak je vidět na kříži, který nosí o procesích mniši ze Santa Maria Novella a jehož bordury byly vvšity podle Sandrova návrhu. Sandro zasluhuje velikou chválu za všecko, co namaloval, protože své obrazy prováděl s péčí a láskou; tak tomu bylo i u zmíněného Klanění tří kťálů v kostele Santa Maria Novella, které je podivuhodné. Zvláště pěkné je též jeho malé tondo s drobnými, ale velmi půvabnými a dobře uváženými postavami, jež lze spatřit v pokoji prevora florentského kláštera Santa Maria degli Angeli. Týchž rozměrů jako zmíněné Klaněni je rovněž Sandrův deskový obraz, který je majetkem florentského šlechtice pana FabiaSegniho a zpodobuje co možno nejkrásněji Apellovu Pomluvu. Pod obrazem, jejž Sandro věnoval svému velmi blízkému příteli Antoniovi Sennímu, čteme dnes verše, jež složil zmíněný pan Fabio: tento malý OBRAZ ZDE nabádá krále všech líEMÍ, aby nedali VÍKU 1-alešným SVĚDKŮM a LŽÍM. poDOtiNÝ obraíí věnoval kdysi sám apellěs králi ECYI'ta, který BYL hoden dostat takový dar. Konec Života florentského malíře Sandra tíotticelliho 41 Sandro hrtíW - ?mlnka o Eotcicdliho kresbách byla doplněna v vydáni Žiľolá, - obrav se nezachoval, Pom!nr» - obra/, rekonstrukce Apcllm dila podle různých literárních y.priv. vznikl asi v letech 1494—1495: dnes ve ilurentskýťli Ulíidích.