! Ott.........___ j
JOHANN JOACHIM WIN CK ELM ANN
DĚJINY
UMĚNÍ STAROVĚKU STATI
Předmluva
Dějiny starověkého umění, jež jsem se rozhodl napsat, nejsou pouhým zaznamenáním ěaso\é posloupnosti a uměn V ní probíhajících. Slova dějiny používám v onom širším významu, který má v řečtině, a mým záměrem je pokusit se o podání vědeckého systému. Ten jsem se snažil rozpracovat v prvním dílu, v pojednání o umění jednotlivých starověkých narodil, především ale o umění řeckém. Druhý díl obsahuje dějiny umění v užším smyslu, to jest se zřetelem na vnější okolnosti, a to pouze u Reků a Římanů. Nejpředněj-ším cílem obou dílů je však podstata umění, pro niž má jen malý význam historie umělců, ostatně podaná jinými, a proto ji zde nehledejme. Naproti tomu jsou i v druhém dílu pečlivě zaznamenány ty umělecké památky, které mohou tak či onak posloužit výkladu.
Dějiny umění mají podat poučení o vzniku, rozvoji, proměnách a lípadku umění, jakož i o různých stylech národů, dob a umělců, a pokud možno to vše prokázal na dochovaných dílech starověku.
Objevilo se již několik spisů s názvem dějiny umění, avšak umění je v nich zastoupeno nepatrně, neboť jejich autoři se s ním dostatečně neseznámili, a nemohli tedy podat nic, než co se dozvěděli z knih nebo z doslechu. Téměř žádný autor nás nevede k podstatě a do nitra umění a ti, kteří pojednávají o starožitnostech, se zabývají buď jen jevy, u nichž mohli uplatnit svou učenost., nebo, pokud mluví o umění, zůstávají jen u všeobecné chvály, popřípadě opírají své soudy o cizí a nesprávné důvody. Takové jsou Mordéřovy Dějiny uměni a Durandův překlad a komentář posledních knih Pliniových vydaný pod titulem Dějiny starověkého malířství; k témuž typu patří i Turnbull se svým pojednáním o starověkém malířství. Aratus, jenž podle Ciceronova mínění nerozuměl astronomii, mohl o ní napsat slavnou báseň: nevím však, zda by mohl sám Rek vypovědět něco cenného o umění bez patřičných znalostí.
Marně bychom hledali rozbory a znalost umění ve velkých a drahých dílech s popisy
48
DĚJINY UMĚNÍ STAROVĚKU
PŘEDMLUVA
49
starých soch, která byla dosud uveřejněna. Popis staré sochy má prokázat příčinu její krásy a zvláštnost uměleckého stylu: je tedy třeba vzít v potaz složky umění, nežli můžeme dospět k úsudku o uměleckých dílech. Kde ale najdeme poučení, v čem spočívá krása té které sochy? Který autor se na ni podíval očima vědoucího umělce? Co bylo doposud v tomto ohledu napsáno, není lepší nežli Kallistratovy Popisy: tento suchý sofista by mohl popsat ještě desetkrát víc soch, aniž jedinou viděl: naše představy se při většině takových popisů scvrkají, a co kdysi bylo velké, je podáváno jako špetka.
Řecké a takzvané římské práce se většinou určují podle šatu nebo jeho hodnoty: plášť sdrhnutý na levém rameni postavy má dokazovat, že byla vytvořena Reky či dokonce v Řecku.1 Kdosi přišel i na nápad hledat, vlast umělce, který vytvořil sochu Marka Aurélia, v čupřině hřívy na hlavě koně; našli v ní jistou podobnost se sovou, čímž prý chtěl umělec naznačit Athény.2 Jestliže není některá dobrá postava oděna jako senátor, je pokládána za řeckou, i když přece máme sochy senátorů od význačných řeckých mistrů. Sousoší ve vile Borghese nese jrnéno Marcus Coriolanus s matkou: z tohoto předpokladu se vyvozuje, že dílo vzniklo v období republiky, a právě proto se považuje za horší, než je.3 A jelikož jedné mramorové soše v téže vile dali jméno Cikánka (Egizia), nacházejí pravý egyptský styl i na její bronzové hlavě, která s tímto stylem nemá nic společného a bvla stejné jako ruce a nohv, rovněž bronzové, vytvořena Berninim.4 To je totéž jako vyvozovat zákony stavitelství podle jedné stavby. Právě tak neopodstatněné je všeobecně a bez pozorného náhledu přijaté pojmenování domnělého Papiria s matkou ve vile Ludovisi:4" Dubos nachází na tváři mladého člověka potměšilý úsměv, po němž tu vpravdě není ani stopy.5 Toto sousoší ve skutečnosti znázorňuje Faidru a Hippolyta, na jehož tváři se zračí ohromení nad milostným návrhem matky:6 řečtí umělci (mistr tohoto díla Menelaos je jedním z nich) čerpali své představy z domácích pověstí a hrdinských příběhů.
Pokud jde o vynikající hodnotu sochy, nestačí pouze — jak to, snad z neuvážené smělosti, učinil Bernini — prohlásit Pasquina za nejkrásnější ze všech soch; je třeba také uvést důvody: takto by byl mohl uvést fontánu Meta Sudante před Kolosseem jako vzor starověkého Stavitelství.**
Někteří autoři směle určili tvůrce podle jediného písmene,7 a ten,8 který přešel mlčením jména několika umělců na sochách jako u zmíněného Papiria či spíše Hippofyta a u Ger-maníka, nám vydává Marta od Giovanniho Bologni v Medicejské vile za starověkou sochu; tím byli svedeni i jiní.9 Další autor10 popisuje místo nějaké dobré sochy špatnou
1 Fabrctti, Inseriptiones, s. 400. pozu. 293.
2 Pinamli, Trattato... di Roma. d. I,    106. — Speetatnr. sv. 3. 1     FicoTuni, I vestigi... di Roma antiea, s. 20.
*     P. A. Maffei, Raceolta di statue, pozu. 79. [Cikánka — Egizia: dobová domněnka, že Cikání pocházejí
7, Egypta.1 *a    Tamtéž, pozn, 63. 5     Dubos, Réficxions. d. I, s. 372.
(Zena athénského krále Thesea, Faidra, milovala svého nevlastního syna Hippolyta a chtěia ho svést.1 *;l    Baldinucci, Vita di Bernini, s. 72. — Domenico Bernini, Vila dti Cataliere Bernini, s. 13, 7     Capaccio, Antiq. Campan.. s. 10. "     P. A. Maffei, Raceolta di statue, pozn. 30. v     Montfaucon. Diarium italicum. s. 222. 10    Tetins. Aedes Barberinae., s. 18-",.
starou figuru, domnělého Narcisse v paláci Barbcrini, a vypráví nám jeho příběh. Autor pojednání o třech sochách z Kapitolu — jde o Romu a dva zajaté barbarské krále — nás překvapí historkou z Numidie;11 to je, jak praví Rekové: Leukon nese něco. a jeho osel nese něco docela jiného.
Právě tak málo poučení lze získat z popisů ostatních starožitností, římských galérií a vil; víc zavádějí, nřžli poučují. Dvě sochy Hersilie, ženy Romulovy, a Feidiova Venuše, jak je uvádí Pinaroli, patří k hlavám Lukrccie a Caesara, vytvořených podle skutečné předlohy, ze seznamu soch hraběte Pembroka a kabinetu kardinála Polignaka.11* Mezi sochami hraběte Pembroka z Wiltonu v Anglii, které Carry Creed dost špatně zachytil na čtyřiceti velkých kvartových leptech, jsou údajně čtyři od řeckého mistra Kleomenea. Musíme se divit lidské důvěřivosti a lehkověrnosti, když se zde uvádí, že Marcus Curtius na koni byl vytvořen sochařem, kterého Polybios (domnívám se, že jde o vojevůdce achajského spolku a dějepisce) údajně přivedl s sebou z Korinthu do Říma: nebylo by o nic nestydatější tvrdit, že Polybios poslal umělce do Wiltonu.llb
Richardson popsal římské paláce i jejich sochy jako někdo, komu se zjevily pouze ve snu:12 mnohé paláce pro krátkost svého pobytu vůbec neviděl, některé zhlédl, jak sám přiznává, jen jednou: a přesto je jeho kniha i s mnoha chybami a nedostatky tím nejlepším, co máme. Není třeba mu příliš zazlívat, jestliže jednu novou malbu, zhotovenou al fresco Guidem, pokládá za starověkoti. Keysslerův cestopis nemusíme brát vůbec v úvahu, pokud jde o umělecká díla, která uvádí v Bímě i na jiných místech, neboť tu opisoval z nejmizeruéjších knih. M aniIli sepsal s velkou pílí knihu pouze o vile Borghese, a přesto v ní pominul tři velmi pozoruhodná díla: jedním je příjezd královny Amazonek Penthesiley do Tróje k Priamovi, jemuž nabízí pomoc; druhým je Hebe, která byla zbavena sv é funkce podávat bohům ambrosii a pokorně prosí bohyně o odpuštění, když Jupiter už na její místo dosadil Ganymeda; třetím je krásný oltář, na němž Jupiter jede na kentaurovi;13 tohoto kentaura si nevšiml Manilli ani nikdo jiný, protože stojí ve sklepem pod palácem.
Montfaucon sepisoval své dílo vzdálen pokladům starého uměn! a posuzoval je cizíma očima, podle mědirytin a kreseb, které ho svedly k velkým přehmatům. Herkules o Antaeus z paláce Pitti ve Florencii, socha malé hodnoty a víc než z poloviny doplněná, není u Maffeiho a u něho ničím menším nežli prací Polykleitovou.14 Algardiho sochu Spánek z černého mramoru ve vile Borghese vydává za starověkou:141 jedna z velkých nových váz z téhož mramoru, zhotovených Silviem z Veletri, která stojí vedle Spánku a kterou našel spolu s ním na mědirytině,15 podle něho představuje nádobu s uspávacím nápojem. Kolik pozoruhodných věcí pominul! Přiznává, že nikdy neviděl mramorového Herkula s rohem hojnosti: ve vile Ludovisi je však zobrazen v životní velikosti, v podobě hermy, a roh
11 Braschius. De tribus staluis, kap. 13, s. 125.
"» Pinaioli, Trattato... di Roma, d. 2, s. 316 a 378; d. 3, s. 74.
llb Tab. 15: ,,Curtius Bassorilievo. The Sculptor brought to Rome by Polybius from Corinth.*'
12 Jonathan Richardson, Trailé de la peinture, d. 2, s. 275.
13 Winck;dmann, Popis Slosckových gem, 3. 15.
14 Montfaucon, VAmiquité expliquée, d. 1, s. 361; Dodatky, d. I, s. 215. —P. A. Maffei, Raceolta di statue, pozn. 43.
144 .Montfaucon, ĽAntiquité expliquée, d. I, s. 365.
15 Montelatici, Villa Borghese, s. 294.
50
DĚJINY UMĚNÍ STAROVÉKl1
PŘEDMLUVA
5 í
je skutečně starověký. S týmž atributem stojí Herkules na rozbité pohřební urně.,5;i uiczi starověkými zlomky z vily Barberirii, které byly před časem prodány.
Napadá mě, že jiný Francouz, Martin, člověk, který se odvážil říci, že Grotius neporozuměl sedmdesáti překladatelům,16 rozhodně a směle tvrdí, že oba géniové na starých urnách nemohou představovat Spánek a Smrt; a přitom je oltář, na němž géniové právě v tomto významu, navíc se starým nápisem Spánek a Smrt, stojí, veřejně vystaven na nádvoří paláce Albani.17 Jiný jeho krajan osočuje Plinia mladšího, že lže v popisu vlastní vily,
0 jehož pravdivosti nás přesvědčují její trosky.13
Jisté přehmaty autorů prací o starožitnostech obrnil proti vyvracení dlouhv čas a souhlas čtenářů. Jeden oválný mramor z vily Giustiniani, který bvl doplněn do tvaru vázy s reliéfním bakchanálem a jejž uvedl jako první ve známost Spon,19 vyšel v mnoha knihách jako mědirytina a byl využit k výkladům. Podle ještěrky, která leze na strom, se dokonce hádalo, že jde o dílo z ruky Saurovy, který s jistým Batrachem posta\ i) Metellův portikus:10 vzdor tomu jde o novou práci. Kdo chce, může nahlédnout, co jsem v Poznámkách o stavitelství o obou těchto stavitelích řekl. Stejně tak musí být nová
1 váza, o níž pojednává Spon ve zvláštním spise21 — jak znalce starověku a dobrého vkusu přesvědčí přímý pohled.
Nejvíce přehmatů se badatelé o starožitnostech dopouštějí proto, že nevěnují pozornost pozdějším doplňkům a nerozeznají náhražky poškozených a ztracených částí od pravých starověkých. O takových přehmatech by se dala napsat velká kniha, neboť i nejvzděla-nější badatelé o starověku se v tomto ohledu mýlili. Fahretti chtěl dokázat podle jednoho reliéfu v paláci Mattei,22 představujícího lov císaře Galliena,23 že už tenkrát se používaly podkovy připevněné podle dnešního způsobu hřeby, a nepoznal, že nohu koně doplnil nezkušený sochař. Doplňky zavdaly podnět k směšným výkladům. Například Mont-faucon23a vysvětluje svitek nebo hůl — která je nová — v ruce Kastora nebo Polluxe z vily Borghese jako pravidla koňských závodů a v podobném nově doplněném svitku, který drží Merkur ve vile Ludovisi, nachází těžko vysvětlitelnou alegorii. Právě tak považuje Tristan za znak míru řemínek na štítu, který drží domnělý Germanicus na slavném achátu ze Saint Denis.24 To je, jako by svatého Michala překřtil na Cereru.2*" Wright považuje nové housle,25 které dali do ruky Apollonovi z vily Negroni, za skutečně
156   Winckehnann, Popis Stoschavých gem, s. 273.
id Martin, Explication des monument s. 9. 36. [Sedmdesát překladatelů: tzv. Septuaginta, první překlad hebrejských svatých knih do řečtiny, který podle Aristaiovy legendy pořídilo 72 překladatelů v pověření krále Ptolemaia TT. Filadelfa.]
11    Srv. Spanheim, Observationes in Callimachi hymnos, hymn. na Delos, s. 459,
13    Lancisi, Physialogicae animadversiones in Pliniam Viliam. s. 22.
,CJ    Spon. Miseellanca, 9. 28.
20    Stosch, Pierres grarfes. předmluva, s. 8 [saraios = ještěrka, batrachos = žába]. -1     Spon, Discours siir une piece antique.
-z Fabretti. Svntagtna, de Columna Traiani. kap. 7, s. 225. — Montfaucon, ĽAnliqiiité expliqttée. d. 4. s. 79.
23 Bartoli, Admiranda, tab. 24.
23*   Montfaucon, U Antiquité expliquée, d. I.s. 297.
24 Tristan. Commentaires historiques, d. 1, s. 106. [Tzv. Tiberiův achát — viz obr. přílohu tab. 43.[ M1   ISHistaire de ľAcadémie des inseriptions, d. 3, s. 300.
25 Wright. Observations, s. 265.
staré a odvolává se na jiné nové housle na malé kovové figuře z Florencie, kterou uvádí i Addison.26 Wright si mysli, že obhajuje čest Raffaelovu, protože tento velký umělec podle jeho názoru převzal tvar houslí, které vtiskl do ruky Apollonovi na vatikánské fresce Parnas, právě z této sochy; tu však teprve o půldruhého století později doplnil Bernini. Se stejnou oprávněností bychom mohli uvést Orfea s houslemi na jedné gemě.27 Někteří autoři také popírali,28 že na někdejší malované klenbě starého Bakchova chrámu u Říma drží jedna malá figura nové housle: Santes Bartoli, který podle malby pořídil kresbu, se však dal později poučit a odstranil ten nástroj z rytecké desky, jak vidím na kopii, kterou připojil do svým kolorovaným kresbám starých obrazů v muzeu pana kardinála Alexandra Albaniho. Podle výkladu jednoho novodobého římského básníka29 chtěl starý mistr naznačit koulí v ruce Caesarouy sochy na Kapitolu Caesarovo bažení po neomezené vládě:30 tento básník neviděl, že obě ruce jsou až k ramenům nové. Pan Spence by se nezdržoval Jupiterovým železem, kdyby si byl všiml, že paže, a tedy i žezlo, jsou nové.31
Doplňky by se měly na rytinách nebo v jejich výkladech vyznačovat: neboť hlava Ganymeda z galérie ve Florencii musí podle rytiny mást, a na originálu je ještě horší.32 Kolik jiných hlav starých soch z téže galérie je nových — a nikdo je jako takové nepoznal! — kupříkladu hlava jednoho Apollona, jehož vavřínový věnec uvádí Gori jako velkou zvláštnost.3211 Nové hlavy mají Narcis, takzvaný Frygický kněz, Sedící matrona, Venus Genetrix;32b hlavy Diany, Bakcha se Satyrem u nohou a jiného Bakcha, který drží ve výši hrozen, jsou až ohavně špat.né.31c Většina soch ze sbírek královny Kristiny Švédské, které stojí v S. Ildefonse ve Španělsku, mají rov něž nové hlavy a osm Múz tamtéž i paže.
Mnoho přehmatů různých autorů pochází i z nesprávných kreseb, jak je tomu například u Cuperova výkladu Apoteózy Homéra. Kreslíř považoval Tragédii za mužskou postavu a nezachytil kothum, který je na mramoru velmi zřetelně vidět. Dále pak dal Múze, která stojí v jeskyni, do ruky místo plektra32d popsaný svitek. Z posvátné třínožky dělá vykladač egyptské tau a na plášti postavy před třínožkou vidí tři cípy, které rovněž neexistují.
Je proto těžké, ba téměř nemožné, napsat jinde než v Římě něco důkladného o starém uměni a neznámých starožitnostech: ani několik let pobytu zde na to není dosti, jak jsem se po usilovné přípravě přesvědčil sáni na sobě. Nedivme se, když někdo řekne, že v Itálii nemůže objevit žádné neznámé nápisy:33 je to pravda a žádný z nápisů, které sou nad zemí, obzvláště na veřejných místech, neušel pozornosti učenců. Kdo však má
26 Addison, Remarks, s. 241.
21 P. V. Maffei, (kmitne amidu; d. 4, s. 96.
2a CiampÍTii. Vetera monumentu, d. 2. tab. 1.
2' Coneorso deWAcad. di S. Luea, roé. 1738.
M P. A. Maffei. Raccoha di statue, luh. 15.
31 Spence, Polvmetis, dial. 6, s. 16. po/.n. 3.
32 Gori, Museum Florentinům, d. 3. tab. 5, 10, 71, 32a Tamtéž, tab. 10.
3211 Tamtéž, tab. 71. 30. 88. 32.
Mc Tamtéž, tab. 19, 48. 50.
™ [Trsátko.]
33 Chamillart, Dissertations, list 18, b. 101.
80, 88. 32, 19, 48. 50.
&ii$mm®£& mtmm vis
52 DĚJINY UMĚNÍ STAROVĚKU
čas a příležitost, nachází ještě stále neznámé nápisy, které už byly dávno objeveny, a ty, které jsem uvedl v tomto díle i v Popisu gem Stoschova musea, k nim patří: ale je třeba umět je hledat, a stěží je najde pouhý cestovatel.
Ještě daleko těžší je však prokázat znalost umění u antických děl, s nimiž jsme se setkali již stokrát, a ještě stále na nich něco objevujeme, Většina badatelů si myslí, že dospějí k poznání jako ti, kteří sbírají svou vědu z časopisů, a troufají si -vyslovovat soudy o Laokoontovi, stejně jako ti druzí o Homérovi, a to i oproti člověku, který obě díla studoval dloubá léta: mluví pak o největším básníkovi jako La Mothe, a o nejdoko-nalejší soše jako Arctino. Takoví autoři jsou většinou jako řeky, které se rozvodní, když jejich vodu nepotřebujeme, a vyschnou, když se vody nedostává.
V těchto Dějinách umění jsem se snažil objevit pravdu, a protože jsem měl vrchovaté příležitosti a ěasu zkoumat díla starověkého umění a nic jsem neopomněl, abych získal patřičné znalosti, věřím, že jsem se mohl do tohoto díla pustit. Láska k umění byla od mládí mou nej větší náklonností, a i když mě výchova a okolnosti zavedly na zcela vzdálenou kolej, mé vnitřní poslání se přesto vždy přihlásilo. Vše, co uvádím jako doklady, jsem sám a mnohokrát viděl a zkoumal, jak malby a sochy, tak gemy a mince; abych napomohl představivosti čtenáře, převzal jsem pro toto dílo z různých knih kameny i mince, které jsou dosti dobře zachyceny na rytinách.34
Nechť se však nikdo nediví, jestliže zde nenajde zmínku o některých dílech starověkého umění i od jmenovitě známých umělců nebo o dalších, která jsou jinak pozoruhodná. Díla, jež jsem přešel mlčením, buď nepřispívají k určení uměleckého stylu či epochy, nebo nejsou už v Římě dosažitelná, popřípadě byla zničena; neboť toto neštěstí postihlo v novějších dobách velmi mnoho nádherných prací, jak jsem. na různých místech poznamenal. Byl bych popsal dřík sochy podepsané Apollonius, syn Nestora z Athén, která byla kdysi v paláci Massimi; dílo je však ztraceno.35 Obraz bohyně Romy (ne onen známý z paláce Barberini), který uvádí Spon, už rovněž není v Rímě.3S Holsteinem popsané ľsymfeum bylo, jak se uvádí, zničeno nedbalostí a není již k vidění.37 Reliéf, na němž Malířství malovalo obraz Vana a který patřil známému Ciampiiiimu,33 se rovněž ztratil z fiíma a není o něm nejmenších zpráv. Hermu s hlavou Speusippovou,39 hlavu Xeno-kratovu40 a řadu jiných s jménem osoby nebo umělce stihl stejný osud. S žalostí čteme zprávy o tolika starověkých uměleckých památkách, které byly v Kimě i jinde zničeny za casú našich otců, a o mnohých se ueuchovala ani zmínka. Vzpomínám si na zprávu v neo tištěném dopise slavného Peireska komturovi del Pozzovi o mnoha reliéfech v lázních Pozzuoli u Neapole, které tam byly ještě za papeže Pavla III. a na nichž byly znázorněny osoby s všemožnými nemocemi, které byly v těchto lázních vyléčeny: to je
14 [Viz obr. přílohu, tab -16.]
15 Spon, Miscellanea, s. 122. — Dat], Vile de' piltari antichi, s. 118, 36 Spon. Recherches., .ďantiquité, kap. 13, a. 195.
11 Holstein, Ctimmenlariolus in veterum picturam Nympkaimm referentům [riymťentn — původně nymfám
zasvěcená jeskyně, pak ozdobná monumentální fontána],
JB V záhlaví Bartoliho díla Pitture antické del sepolckro de' Nasáni,
J° Uisinus, Illustrium imagines, s. 137. — Montfaucon, Palaeagrapkia Graeca, kn. 2, kap- 6, s. 153.
<° Spon, Miscellanea, s. 136.
PŘEDMLUVA 53
jediná zpráva, která se o oněch reliéfech najde. Kdo by uvěřil, že ještě za našich časů z torza jedné sochy, jejíž hlava ještě existuje, udělali dvě jiné figury? Stalo se to letos v době, kdy píši tyto řádky, v Parmě s kolosálním torzem. Jupitera, jehož krásná hlava je vystavena v malířské akademii téhož města. Ty dvě nové, ze staré sochy vytesané figury, jejichž typ si lze lehce představit, stojí ve vévodské zahradě. Na hlavě byl nej-neobratnějším způsobem doplněn nos a nový sochař uznal za vhodné vylepšit formv starého mistra na čele, tvářích a vousu tím, že vše, co se mu zdálo zbytečné, otesal. Zapomněl jsem říci, že tento Jupiter byl nalezen v nedávno vykopaném městě Velleja v parmském kraji. Mimoto bylo, co paměť sahá, ba ještě za mého pobytu v Rírně, odvezeno mnoho pozoruhodných děl do Anglie, kde — jak říká Plinius — stojí ve vy-hnanství na odlehlých venkovských sídlech.
Protože se hlavní pozornost těchto Dějin upírá na řecké umění, musel jsem v příslušné kapitole jít hodně do šíře a byl bvch mohl říci ještě více, kdybych psal pro Reky, a ne v jednom z novodobých jazyků, který mně ukládá jistou zdrženlivost; proto jsem, ac nerad, vynechal rozpravu o kráse, ve stylu Platonova Faídra, která by mohla přispět k teoretickému objasnění tohoto tématu.
Žádná z uměleckých památek — ať už jde o staré malby, sochy z kamene, či gemy, mince a vázy —, které jsem uveřejnil na začátku a konci kapitol nebo jejich pododdílů jednak jako ozdobu,'11 jednak jako doklady, nebyla nikdy předtím zveřejněna a dal jsem je jako první nakreslit a vyrýt.
Odvážil jsem sc vyslovit i některé myšlenky, které se mohou zdát nedosti podložené: možná ale, že dopomohou jiným, kteří chtějí bádat o starověkém umění, aby se dostali dále; ostatně pozdější objevy nezřídka proměnily domněnku v pravdu. Domněnky, arci takové, které se alespoň nitkou pojí s něčím pevným, nelze v knize tohoto druhu zavrhnout, stejně jako hypotézy v přírodovědě; jsou jako lešení na budově, ba stávají se nepostradatelnými, jestliže — vzhledem k nedostatečným vědomostem o starověkém umění — nechceme přeskakovat mnoho velkých prázdných míst. Některá zdůvodnění, která jsem uvedl u předmětů, které nejsou jasné jako slunce, skýtají, vzata jednotlivě, jen pravděpodobnost, ale v souhrnu a vzájenmě spojena podávají důkaz.
Na začátku uvedený seznam42 neobsahuje všechny knihy, které jsem uvedl v textu; kupříkladu ze starých básníků je mezi nimi jediný Nonnos, protože v prvním a těžko dostupném vydání, jehož jsem použil, jsou číslovány pouze verše každé stránky, a ne knih, jako je tomu u ostatních básníků. U starých řeckých dějepisců jsou většinou uvedena vydání Roberta a Henriho Stephana, která nejsou členěna na kapitoly, a proto jsem uváděl řádku každé stránky.
Na dokončení této práce má velký podíl můj důstojný a učený přítel pan Francké, vysoce zasloužilý inspektor proslulé a nádherné Bůnauovy knihovny, jemuž jsem za to povinován vyslovit veřejně nejuctivější dík: jeho dobrotivé srdce by mi nemohlo podat vzácnějšího důkazu o našem dlouhém, v spřízněné osamělosti pěstovaném přátelství. A protože vděčnost je chvályhodná na každém místě a nemůže být projevována dost
41 [Viz obr. přílohu.J
42 [Ve vydání z r. 1761.]
54
DĚJINY UMĚNÍ STAROVĚKU
často, nemohu opomenout vyslovit ji opětovně svým vzácným přátelům panu Fuessíimu v Curychu a panu WiUovi v Paříži. To, co jsem uveřejnil o herculanských objevech, bych byl mohl s plným oprávněním připsat právě jim: neboť oni mne — bez vyzvání a neznajíce mne, pouze ze svobodného společného popudu, z pravé ryzí lásky k umění a k rozšíření našich znalostí — podpořili na mé první cestě do Herculanea velkorysým příspěvkem. Lidé tohoto druhu jsou již jen pro takový čin hodni, aby byli zachováni v paměti, která zvěční jejich zásluhy.
Současně též upozorňuji publikum na dílo,43 které příštího jara vyjde v Římě, v italském jazyce, vytištěno mým vlastním nákladem ve velkém foliovém formátu. Obsahuje výklad nejrůznějších neuverejnených památek starověku, obzvláště mramorových reliéfů, z nichž mnohé se daly velmi obtížně vyložit a jiné prohlašovali zkušení znalci starověku bud za nerozluštitehié záhady, nebo je vyložili zcela mylně. Těmito památkami se říše umění obohatí více než kdy předtím; objeví se mezi nimi zcela neznámé náměty a obrazy, z nichž některé se nevyskytují ani ve zprávách starověkých komentátorů; jejich spisy se tím objasní nebo vystoupí ve správném světle na mnoha místech, kde dosud nebyly, a bez těchto děl také nemohly být, srozumitelné. Má kniha se skládá z více než dvou set mědirytin, jež pořídil největší kreslíř v Římě, pan Giovanni Casanova, malíř ve službách J. V. polského krále, takže žádné dílo o antických památkách nemůže nabídnout kresby, které by se mohly pochlubit takovou přesností, vkusem a znalostí starověku. Nešetřil jsem ani jinak na výzdobě svazku a všechny iniciály jsou vyryty v mědi.
Tyto Dějiny umění připisuji umění a dobé a obzvláště «vénm priteii panu Antonu Raphaelu Mengsovi.
ftím, v červenci roku 1763
Díl prvý
ZKOUMANÍ UMĚNÍ CO DO JEHO PODSTATY
KAPITOLA PRVNÍ
O VZNIKU UMĚNf A PRÍČINÄCH JEHO ODLIŠNOSTI U JEDNOTLIVÝCH NÁRODU
ČiÝST PRVÄ
*?    [Míněny j inu Mimianenii aniichi ineiliti. jl-ž FySly r. 1767
1. Obecné pojetí těchto Dějin
Umění závisející na kresbě začala jako všechny objevy s tím, co slouží potřebě; posléze se hledala krása a nakonec přišly zbytečnosti: toto jsou tři hlavní stupně umění.
Nejstarší zprávy nás poučují, že první figury představovaly to, co člověk je, nikoli jak se nám jeví, tedy jeho konturu, nikoli zjev. Od jednoduché postavy se postoupilo k zkoumání správných proporcí; z této jisté základny bylo možno se odvážit velikých námětů, čímž umění dospělo k velikosti a konečně za Reků postupně k nejvyšší kráse. Když už byly spojeny všechny složky krásy a umělci se snažili o její další zdobení, zabředlo umění do zbytečností, ztratilo na velikosti, až nakonec zcela zaniklo.
Toto je ve stručnosti postup výkladu v našich Dějinách umění. V této kapitole bude nejprve řeč o počáteční podobě umění vůbec, dále o různých materiálech, s nimiž pracovalo sochařství, a nakonec o vlivu podnebí na umění.
2. Sochařství jako počátek výtvarného umění
Umění začalo nejjednodušším tvarováním a pravděpodobně jakýmsi druhem sochařství, neboť i děcko může dát jistou formu měkké hmotě, ale nedovede nic nakreslit na plochu; k tomu prvnímu totiž stačí pouhá představa věci, ale kreslení vyžaduje ještě mnoho jiných znalostí. Malířství se však posléze stalo zkrašlovatelem sochařství.
3. Podobnost počátků umění u různých národů
Zdá se, že umění vzniklo u všech národů, které se jím zabývaly, stejným způsobem, a není dost důvodů, abychom určovali jeho užší vlast: první semínko k tvorbě věcí potřebných našel každý národ u sebe. Ale k vzniku umění docházelo různě, podle stáří národů a ranějšího či pozdějšího zrodu náboženství, takže Chaldejci a Egypťané uctívali své představy vyšších mocností ve smyslové podobě asi dříve než Rekové. Neboť zde je tomu stejně jako u jiných umění nebo objevů, třeba barvení purpurem, které se