BAROKO V ŘÍMĚ: BERNINI VERSUS BORROMINI Jiří Kroupa, 2024 I. Uvedení do kurzu 1. Co je to barok: Cornelius Gurlitt, Alois Riegl, August Schmarsow 2. Co je to barok: Heinrich Wolfflin, Václav Richter, Germain Bažin II. Počátky barokní architektury v Římě 3. Prameny - životopisy (Baglione, Passeri, Baldinucci) 4. Manýrismus, pozdní renesance, protobarok; Římané, Lombarďané, Toskánci 5. Carlo Madema III. Bernini a Castelli-Borromini: do 40. let 17. století 6. Nátura versus gravitas: rané práce Castelliho a raketový vzestup Berniniho 7. Palazzo Barberini: zrod barokní architektury 8. Aféra kolem sv. Petra: Borromini se stává architektem, konec spolupráce IV. Doba Inocence X. (1644-1655) 9. Architektonické zakázky v barokním Římě: servitú particolare versus nabídka invence 10. Sanťlvo: tři minuty projektu a dlouhá realizace proměňující se úlohy 11. Městský palác v baroku: zadání a variace jedné architektonické úlohy V. Doba Alexandra VII. (1655-1667) 12. Roma Alessandrina a nový Berniniho vzestup 13. Realizace 60. let: francouzská sláva Berniniho (1664); smrt Borrominiho (1667) VI. Accademia di San Luca v Římě 14. Poslední tři desetiletí 17. století 15. Bernini a Borromini - výzva k dokonalosti a její dědictví Tomaso Montanari La liberta di Bernini La sovranitä delľartista e le regole del potere Einaudi 1. Co je to barok? (I) (a) Tři definice původně adjektivní formy slova: •„ barroco " - v portugalském 16. století a později „ berrueco " v kastilštině: nepravidelná perla; od latinského verruca = drobná vada •„ baroco "- konec 17. stol.: v italském bankéřském prostředí označení riskantní finanční operace - na pokraji regulérnosti; •„ baroque - vévoda Louis de Rouvroy de Saint-Simon ve svých Pamětech, 1711 členem státní rady se po biskupovi-hraběti de Tonnerre stal jakýsi abbé Bignon: „... To, že místo určené jinak významným a předním biskupům získal tento abbé, to je bien baroque..." . • slovník francouzské Akademie, 1718: synonymum k „nepravidelnému, nezvyklému" • 1740: nepravidelný, nestejný, bizarní, kostrbatý (příklady: barokní duch, barokní vyjádření, barokní figura) (b) Konec 18. století - estetický význam: • Quatreměre de Quincy, 1788: „superlativ bizarního" • Francesco Milizia, 1797: „Baroko je nejvýššístupeň bizarního, nejvýššívrchol směšného. Borromini zemřel v deliriu, avšak Guarino Guarini, Andrea Pozzo a Carlo Marchionni ve své sakristii sv. Petra skončili v baroku ". (c) Polovina 19. století - umeleckohistorický význam • Wilhelm Lübke, 1855: emancipovaná dekorace, epocha zdivočení „ ... nadvláda ornamentu, přebujelá dekorativnost, promíseníjednotlivých uměleckých druhů a ztráta jejich původní jedinečnosti v novém působivém celku... - metamorfóza architektonického principu do ornamentální dekorace • Jacob Bure kh ar dt, Der Cicerone, 1860: „Barokní stavitelství hovoří stejnou řečí jako renesance, avšak jejím zdivočelým dialektem. Antické sloupové řády, římsy, frontony apod.jsou používány nejrůznějším způsobem a s velkou zvůlí... Mnozí architekti tvoří v neustálém fortissimu... (d) Cornelius Gurlitt Geschichte des Barockstiles in Italien. 1887 Uvod: Michelangelo (individualistický, svobodný - otec baroku) x Palladio (antikizující, hledající zákonitost -otec barokního klasicismu): a) Přísná renesance - „Strengere Schule / prostorová krása: Sebastiano Serlio, Giacomo Barozzi da Vignola, Martino Longhi starší, Domenico Fontana, Pellegrino a Domenico Tibaldi b) Italský barok / prostorové působení: florentská škola (Bernardo Buontalenti, Bartolomeo Bianco (Janov), Sansovino, Sanmichele, Scamozzi, Longhena (Benátky), Carlo Maderna, Bernini a Borromini (Rím) Heinrich Wölfflin Renaissance und Barock Zkoumání podstaty a vzniku barokního stylu v Itálii, 1888. (věnováno Heinrichu von Brunn a Jacobu Burckhardtovi) Úvod: barokní styl bývá označován jako styl úpadku renesance. Barok trvá dlouho a ve svých dějinách se proměňuje Wôlfflin chce proto prozkoumat pouze jeho vznik, tj. chce zkoumat symptomy stylové změny a tu skutečnost, že baroko má vlastní stylovou hodnotu - je komplementárním pólem renesance První část: Podstata stylové proměny (hlavní rysy baroka - malířský styl, velký styl, hmotnost, pohyb) v architektuře rozpínání vnitřku a současné stlačování vnějšku, jež vede ke zvýšené plasticitě, centralizaci průčelí, hierarchizaci částí a vertikalizaci (kupř. oproti renesanční horizontalitě) Druhá část: Důvody stylové proměny (dosavadní výklady nejsou přesné, důležitý je nový tělesný ideál člověka, nálada, porenesanční vážnost, poesie neurčitosti - to je: mnohem spíše kulturně psychologizující momenty než dobové události, ideologie anebo politika) Třetí část: Vývoj druhů (chrámy, vily a zahrady - Burckhardtovy „umělecké úlohy") August Schmarsow, Alois Riegl August Schmarsow, Barock und Rokoko. Eine kritische Auseinandersetzung über Das Malerische in der Architektur. Leipzig 1897 1) fáze: Michelangelo a Correggio - výrazná vnější plasticita; 2) fáze: římský barok zaměřený na prostor - architektonický (Vignola, de 11a Porta); 3) fáze: hlavní perioda („Glanzperiode"), zaměřená na malířské působení a vnitřní obrat k nové plasticitě 18. století (Spečeni, Salvi, Vanvitelli); Další vývoj ve Francii; Rokoko jako samostatný styl Alois Riegl, Die Entstehung der Barockkunst in Rom. Akademische Vorlesungen 1894/95 - 1898/99. 1908 Vlastní barokní století je 17. století, ale počátky baroka jsou u Mchelangela, Coreggia a Palladia - první díl zamýšleného většího projektu. 1) Epocha 1550-1590: „přísný barokní styl" 2) Epocha 1590-1630: uvolnění přísnosti 3) „Klasický barok": Bernini a Borromini 2. Co je to barok ? (II) Barok jako epocha a styl Albert Erich Brinckmann • (1881-1958) Die Baukunst des 17. und 18. Jahrhunderts in den romanischen Ländern, 1919. a) Dva zdroje barokní architektury (prostor a plastická hmota): • plasticita Michelangelovy římské architektury; • rozvíjení prostorovosti v Palladiově severoitalské architektuře. b) Nové architektonické cítění: Jejich spojením v Římě na počátku 17. století působením „vzniká" barokní architektura (např. Carlo Maderna). Vojtěch Birnbaum (1877-1934) Barokní princip v dějinách architektury, 1924: „Jde o vystižení vlastní podstaty barokního slohu; v článku má býti ukázáno, kterak zcela obdobné, ano přímo totožné snahy a sklony, jako v baroku, se projevují také v posledních vývojových obdobích slohů jiných, alespoň těch, jež se mohly vyžít do posledních důsledků, takže vlastně každý sloh směřuje k baroku a tento jest stálým refrénem v dějinách umění. Barok jako opakující se pozdní stadium stylů: barokní antika (doba Hadriánova), barokní raně křesťanské umění, barokní gotika - Petr Parléř, barokní renesance, apod. Baroko směrové x baroko časové „Barokní architektura tvoří skupiny rázu a původu čistě uměleckého, jež nadřazuje útvarům rázu a původu tektonického; tyto tektonické útvary jsou tak pouze prostředkem k vyjádření uměleckých hodnot, jež vznikají v tvůrčím lidském duchu nezávisle na nich; předmětem barokního architektonického tvoření jsou tedy subjektivní skutečnosti lidského ducha, ne objektivní skutečnosti přírodních sil a tektonických zákonů." Zpřesnění definice: a) „Objev" manýrismu, 20. léta 20. století . 1914, Walter Friedländer (1873-1966): Die Entstehung des antiklassischen Stiles in der italienischen Malerei um 1530, in: Repertorium für Kunstwissenschaft 46, 1925. Mannerism and Anti-Mannerism in Italian Painting (Interpretations in Art), 1957. • 1918-1920, Max Dvořák (1874-1921): Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance, 2, 1927-28. Italské umění od renesance k baroku, 1946. 1919, Werner Weisbach, Der Manierismus, in: Zeitschrift für bildende Kunst, 1919. Manierismus in der mittelalterlichen Kunst, 1942. • 1925, Nikolaus Pevsner (1902-1983), Gegenreformation und Mannierismus, in: Repertorium für Kunstwissenschaft, 1925. • 1932, Ernst H. Gombrich (Palazzo del Tě v Mantově); 1934, Rudolf Wittkower (Michelangelova architektura). Václav Richter (1900-1970) O pojem baroka v architektuře, 1944: stylovou strukturuje třeba zkoumat v podstatě - pojmu („bez ohledu na vše místní a časové "); konstrukcí hypotézy • Barokní vnitřek - prostorová představa: konečný perspektivní prostor (renesanční) - stupňovitě se otevírající prostor (manýristický) nekonečný prostor (barokní) • Barokní vnějšek - norma: norma renesanční - manýristické porušování normy (anti-norma) - barokní neslučitelnost s jasně danou normativností (ne-norma) Prostor renesanční: Antropocentrický, konečný (perspektivní) Prostor manýristický: Antropocentrický, postupně se otevírající Prostor barokní: Neomezený, rozpínající se do nekonečného prostoru Brunellesco - Antonio di Manetto Ciaccheri: Florencie, Santo Spirito (1446-1471) Palladio: Benátky, San Giorgio Maggiore (1565-1610) i ii Jan Santini-Aichl, Zelená hora u Žďáru (1719-1722) Zpřesnění definice: b) „Duchovní" dějiny baroku Otázka: měl vznik barokní architektury nějakou souvislost s reformami tridentského koncilu, jak to bývá někdy interpretováno ve stručných přehledových publikacích? Klasické odpovědi na konci 19. století: August Schmarsow - ano, tridentský koncil stvořil svými reformními požadavky barokní umění a architekturu Alois Riegl - ne, umění nemělo se závěry tridentského koncilu nic společného (vyvíjí se imanentné) Werner Weisbach, Der Barock als Kunst der Gegenreformation. 1921 Emile Male, I/Art religieux au temps du concile de Trente. 1931 A) Závěry tridentského koncilu a architektura: a) Zpřehlednění chrámového prostoru směrem k chóru b) Zvýraznění ústředního místa pro eucharistii - svatostánek a ciborium jako centrum hlavního oltáře c) Zdůraznění místa pro biskupa, jenž si získává nové důležité pravomoci (ale také povinnosti) v církevním společenství B) Oceňované soudobé stavby jako modelová řešení pro reformátory Karel Boromejský (1538-1584) - kardinál Gabriele Paleotti (1522-1597) Milano, Sanť Angelo, po 1546, Domenico Giunti (1505-1560) - Benátky, II Redentore, 1577; Palladio Zpřesnění definice: c) Směrem k současnosti • Germain Bažin (1901-1990) - strukturalismus The Baroque: Principles, Styles, Modes, Themes, 1968. Principy (definice, od italské Evropy k francouzské Evropě, prostředí, etika a estetika) Styly (gotika, manýrismus, realismus, klasicismus, baroko, rokoko, neoklasicismus) Mody-způsoby (romanticismus, exoticismus. Art nouveau, akademie, primitivismus, ilusionismus) Témata (chrám, dvůr, město, „maják slávy" jako vůdčí význam v architektuře) • Christian Norberg Schulz (1926-2000) - fenomenologie Architettura Barocca, 1971 (Baroque Architecture, 1979). Architettura Tardobarocca, 1972 (Late Baroque and Rococo Architecture, 1980. Esprit de systéme (syntéza skrze exkluzi) Esprit systématique (syntéza skrze inkluzi). Krajina a architektura, prostorotvorná témata. 3. Prameny a životopisy Giovanni Baglione (1571-1643) Le nove chiese di Roma, 1639 Le Vite de' Pittori, scultori et architetti dal Pontificato di Gregorio XIII del 1572 in fino a' tempi de Papa Urbano Ottauo nel 1642. Vignola, Vasari Analistický výčet množství římských biografií Caravaggio a jeho následovníci Cavaliere ďArpino Pietro Bernini, Pirro Ligorio Zaalpští umělci - Rubens, Adam Elsheřmer, Paul Bril L E VITE DE PITTORI SCVLTORI ET ARCHITETTI. Dal Pontificato di Grcgorio XIII. del t 57z In finoa'tcmpi di Papa Vrbano Ottauoncl ló+z. s c r i T T E Z>A CIO. BA G LIONE ROMANO E DEDICATE .'\iľ£mincmiífímo,e Kcucrcndiílimo Principe G I R O L AMO CARD. COLONNA. IN ROMA, Nclla Stamferia d'Andrea Vet. MDCXL1I. Con licenza de Superioři. Dialogo: forestiere e gentilhuomo romano > Prima giornata: Řehoř XIII. > Seconda giornata: Sixtus V. > Giornata terza: Klement VIII. > Giornata quarta: Pavel V. > Giornata quinta: Urban VIII. > Intagliatori - lo stampatore - Vita del Caualier Gio. Baglione, pittore Dílo vzniklo pravděpodobně ze zamýšleného průvodce Římem. Každý „den" je uveden výčtem architektonických památek a potom jsou zde popisovány především obrazy v kostelích a ve veřejných palácích. Giovanni Baglione poměrně vstřícně hodnotí počínající barok (hlavní oltář sv. Petra s baldachýnem i dokončovaný Borrominiho kostel S. Carlo alle quattro fontáne (srov. naopak Belloriho kritika na okraji vydané knihy). Giovanni Pietro Bellori (1615-1686) Sekretář římské Accademia di San Luca, knihovník Kristýny Švédské, člen Francouzské akademie v Římě, za Klementa X. (Altieri) „komisař antických starožitností" L'Idea de pittore dello scultore e del architetto, 1664 Le vite de' Pittori, Scultori ed Architetti moderni, 1672 (vydáno pod patronací Francouzské akademie v Římě) Admiranda romanarum antiquitatum ac veteris sculpturae vestigia, 1693 Descrizzione delle imagini dipinte da Rafaelle d'Urbino nelle Camere del Palazzo apostolico Vaticano, 1695. it i rif t řiif ííuWTíT Klement X. - Altieri a klasicizující barok: Giovanni Antonio de'Rossi Domenico Martineiii 1 í. II «!U 1 LS. • m m m L 11 * , ■ i I1 m n m all ■ Mil ■ n r Hr ■ ■ ■ ■ Proměna římského vkusu za Klementa X. X „Maniera quarta" - exempla „dobrého stylu" Annibale Caracci Agostino Caracci Domenico Fontana Federico Barocci Michelangelo Merisi da Caravaggio Petr Paulus Rubens Antoon van Dyck Francois du Quesnoy Domenico Zampieri - Domenichino Giovanni Lanfranco Alessandro Algardi Nicolas Poussin ^ FMNC8SCO pOMENICO sSSÄ'JWr^'aia zampieri »1-1«. u ■-.»*• -,.»«-« «VU.fl Art VITA D I ft DOMENICHINO BOLCKJNF.SK rilToit it apVckititto. Lodovico Caracci Francesco Albani Carlo Maderno Guido Reni Andrea Sacchi Guercino da Cento Carlo Maratti fialky Giovanni Battista Passeri (1610-1679) tajemník kongregace „Virtuosi al Pantheon" Vite dei pittori, scultori ed architetti ehe anno lavorato in Roma morti dal 1641 al 1673 (vydáno teprve 1772): začal psát kolem 1656 - tj. dříve než Bellori - ale dokončil to teprve později (zčásti se znalostí Belloriho textu) Wien DELLE VITE DE Prrxoxi^c vxTORT Et Architetti c § -f' í'f ŕ /" r. ŕ C" ru. ŕ if T5 Tí í Neapol 'á JĽTIMPO ĽTm/íľOM DELLE VITE de Pittori Scvltorj et archite77í ^mimmW &*m.)t**. >C H > Biografie: Plánovaný seznam jmen: 44 jmen vlastnoručně sepsáno: 27 kopie v Louvrů obsahuje: 36 > „Barokní teatro" - Commedia della vita humana (Jacob Hess, jenž vydal moderní Passeriho edici, zdůrazňuje určitý kosmologický aspekt výběru biografií) (a) Umění mimo teorie designa - mozaicista: Gio. Battista Calandra (b) Malířky - ženy: Caterina Ginnasi - miniaturistka: Giovanna Garzoni (c) Regionální charakteristiky: Toskánec: Mochi - Lombarďané: Lanfranco a Mola - Říman: Sacchi (d) Temperamenty: melancholik Těsta, Duquesnoy - sanguinik Tassi - cholerik Lunghi - flegmatik Caroselli (e) Vzhled -„krásní - škaredí" (Algardi - Pieter van Laer) (f) Původ: patricijové - plebejci >Zájem o uměleckou originalitu: architektura Martina Longhiho ml. a Francesca Borrominiho, dekorativní freskařství, krajinářství v malbě, nizozemští bambocciati (hranice naturalismu). > Revize Baglionovy kritičnosti: „... a když mu někdo řekl, že jeho obraz je tak krásný jakoby jej vytvořil Caravaggiovou rukou, odpověděl /Quido Reni/ skromně „Když se to Bohu líbí" - a ne, že by ho chválili pouze zlomyslní, a že by maloval zablácené nohy a opotřebované a špinavé klobouky, jak onoho někteří haněli..." > Chronologie - od Baglionova způsobu podle papežů k dělení na desetiletí: • Urban VIII Domenichino (1641) - 1643 • Inocenc X. 1644-1655 Agostino Tassi - Girolamo Rainaldi, 1644-1655 • Alexandr VII. MartinoLonghi - Nicolas Poussin, 1656-1665 • Klement IX., X. Gio. Angelo Caninini - Salvátore Rosa (Giovan Paolo Schor), 1666-1673 Filippo Baldinucci (1625-1696) Vocabolario toscano dell'arte del disegno, 1681: slovník pojmů a termínů z oblasti umění DEL C A Y ALI l Kí, GIO. LORENZO B E R N 1 N O K,tTSU , AaCMlTlTTO. I tlTTPH. 11•/r r s 0 4 nUPFOBAUMKYCCl FIOIILNTINO. A L L A SACRA-E REALB MAESTA C R 1 S t i n A REGINA Dl SVEZLA. IN IIH\.'I , «.liv»r-r:m.-.r»amHV.T*ri., Cominciamento e progresso de l'arte ďintagliare, 1686: dějiny rytectví s životopisy rytců Vita del cav. Gio. Lorenzo Bernino, 1682: Berniniho výborně napsaný životopis - psán pro Kristýnu Švédskou (ta si překvapivě nezvolila Belloriho) Notizie de' Professori del disegno da Cimabue in qua, per le quali si dimostra come e per chi le belľarti di Httura, Scultura e Architettura, lasciata la rozzezza delle maniere greca e gottica si siano in questi secoli ridotti alľantica loro perfezione, 6 sv., 1681-1728; vyšlo několikrát, naposledy 1846-1847: rozděleno podle století od roku Cimabua až do roku 1670: 1. (počátky), 2. (1300-1400), 4. (1550-1589). Jeden z nej významnějších předchůdců dějin umění v Itálii. Intendenti, professori - ti, kteří vědí Amatori, dilettanti - ti, kteří mají rádi, kteří chtějí potěšení Francesco Saverio Baldinucci (1663-1738) syn na něj navázal, vydal poslední svazky z jeho pozůstalosti: 3. (1400-1540), 5. (1580-1610). 6. (1610-1670) a pokračoval ve sbírání životopisů soudobých autorů. Filippo Baldinucci mezi dvěma Akademiemi (uměleckou /del Disegno a literárně j azykovou /Crusca) 4. Maniera - Pozdní renesance - Protobarok Rímané - Toskánci - Lombarďané Giacomo delia Porta (1533-1602) Ottaviano Nonni, Mascherino (1536-1606) Domenico Fontána (1543-1607) Flaminio Ponzio (1560-1613) Matteo Castelli (kol. 1555-1632) Rosato Rosati (1559-1622) Onorio Longhi (1568-1619) Domenico Castelli (1582- kol. 1657) Bernardo Buontalenti (1531-1608) Alessandro Heroni (1550-1607) Luigi Arrigucci (1575- kol. 1652) San Pietro in Vaticano Horst Bredekamp, Sankt Peter in Rom und das Prinzip der produktiven Zerstörung. Bau und Abbau von Bramante bis Bernini. 2000 Bruno Latour, Peter Weibel, Iconoclash. 2002 Antonio da Sangallo ml., 1536-1546 1539-1546 dfeveny model Antonio Labacco, Nanni di Baccio Bigio «vioviri uttecvi tin wir-ttuero*' mmm i m Eh ■ ■ ■ ■ » a • • • ■ 11 • i i i i it.« m 9,m»§M^^i% iiflülliliilllilOü! ■ i II! Sixtus V. (1585-1590) Klement VIII. (1592-1605) Giacomo delia Porta (+ Domenico Fontána), 1574-1602 • 1590: dokončení kupole • 1592: zboření přístřešku nad hrobem sv. Petra Giacomo delia Porta (1533-1602) r m E 3 .......... v X Řím, Sapienza Accademia di San Luca 1577: Řehoř XIII. 1588 Sixtus V. a dar kostela sv. Martiny 1593: Federico Zuccari: Prima Accademia (kresba) 1594: definice architektury - Giacomo della Porta 1595: slavnostní zahájení Ottaviano Mascherino, Flaminio Ponzio 1634: Pietro Berettini da Cortona - principe 1641: Girolamo Rainaldi Ottaviano dei Nonni - Mascherino (1536-1606) Domenico Fontana (1543-1607) QuesTo íauet le/ltmmc aiaräít ron mirňťií arte et kaufte. aSii&Vtc;ßjuoi Pe/i^g/ " """mtnlíéStaluc anlir. foiita/bmi. Omf^onfa/m arrit/iita er artrere. anlerne r del, TU All P 1 v. t. • SÍO^LUT.ONE VENm« nVCT V-S I N V l) S O A REl L ľ TA C V LO MIL XX A C AU IT E XXII AODVXIT !ILlLlMO.'nt N I'M l N E ANTE PONT 1)1 iiiliíiliiiuu/iiíliii!iiiii£i!ii;!í! I'M i/MH I U IIIAMI FW I In I» li>NIMUI\TI mil \ II! U I. MI.VKlfJMUřUA SMI IV UK HIT I- I IM« IH i\V\! II K I nwĺWm ....Tnémmir. Jéu Bq»,* fV.f/'-r mal t.f . \ ..j.,, j:,-: .■■/■u'ij.'j. n. t.: /i.-«,flJ,j frvma Aiventut nn.'uii. au4r/i''e>r fmMŮWr i."nj." l-m_ wji-'ij- ,V Ji'J/i í i' .-nli.íl n*U* m íjíj J>* Xm*Íi' ]tm J*\ UétttUt. í.uan*.Yurtfitoitimt'j\eai*Vir/fiiut .eJi\tiurr*rcnmn Chnjh ľ enm yw/Y< «j**fi H/í-.hv.i.i.i JenaletundAUmformt* fnJuntu..mfefl* i/Juiheiu/ŕhIš-k* in tá l'fjlumNtui/é/tnli/e^lijumfňeitif B VttfutH. 4. fitmybw .unt }»J*!jei%iii» its mifretr I F Francesco Capriani „da Volterra" (1535-1594) Diana Scultori (Mantovana), 1547-1612 1565 v Mantově, Guastalle, Volteře 1582 v Římě (Santa Maria di Monserrato - spodní část fasády) Fontána a montf. citorío Rionr di Coletuui Mthitelílira Ji Ftancetra Ja YeUerra . 5. Carlo Maderno (Maderna, Maderni) (1556-1629) • z okolí Bissone (Ticino), synovec Domenika Fontány • Kolem 1576 v Římě / Stefano Maderni ? • práce kamenické, hydraulické, technické (Dioskurové na Qurinálu), obelisky (S. Maria Maggiore, Piazza del Popolo) 1592-1593: rozpracované stavby Francesca Caprini da Volterra: Santa Pudenziana, Palazzo Lancelotti, Ospedale di S an Giacomo degli Incurabili, San Giacomo in Augusta • 1592: odchází Domenico Fontána (1543-1607) do Neapole Carlo Maderna se stará o část jeho římského majetku • 1600: Santa Maria del Popolo, kaple Tiberio Cerasi (původně Foscari) • 1602: po smrti Giacomo delia Porta práce na San Giovanni dei Fiorentini a Villa Aldobrandini ve Frase ati • 1603: Santa Susanna a práce pro rodinu Mattei di Giove 71 8 3175 34 Palazzo Mattei di Gove, 1598-1616 Asdrubale Mattei Pavel V. Borghese (1605-1621) • 1605 - 1607: dřevěný model pro novostavbu DELL A CHIESA Dl S. PIETRO IN VATICANO. ■\*?4 mi J ,UlO!:,. tit pá!— ,7f III. Bernini a Castelli-Borromini: do 40. let 17 století 7. Palazzo Barberini: zrod barokní architektury Maffeo Barberini (1568-1644) Od 1623 Urban VIII. Francesco Barberini (1597-1679) Antonio Barberini, vévoda z Urbina (1607-1671) 1619 II ^ li«......« ' • • «ť«. .,. , 4 » - . . • V. . • • * « l • • 4 .4 « 4 ^<\4< r*** .«**«•• 4»».. . . » - « n » K ^ • - - -.......v"s 'vvinyinnnnintrHhin M----------.. * » -k i f 44«4 t »44 * A Ai # A 4A\ - r1 1 - -...........>*Ú n ľ c. • i i * i i t i SE G V r. I A IT RA V Kl) VT A r Ii R FI ANCO D K I. PAl.AZZO VKUSO I. A 1'IAZZA DKJ.I. K< SIC I'RI:S (MM Dl PEL] l S I IUN A .//«/•////C -4* f,/titn,* ' f ih'- : ŕ f * 1 9- ■ : i ■i # .....A. f f f.-líp ■r t ■ Gian Lorenzo Bernini (1598-1680) Pietro Bernini + Angelica Galante v Neapoli od roku 1606 v Římě, otcova práce in Capella Paolina - Flaminio Ponzio (architekt-organizátor) 1618-1625: Scipione Borghese 1624: Santa Bibiena 1629-1633 spolu s Castellim-Borrominim: Baldachýn v chrámu sv. Petra Urban VIII. (1623- 1624) TAlíVLA JO ÍHA MOLES OVAM EQ^BEMilNVS 1MP0XEXE 1 MEDJTABATVK ALTAE1 n.l'iJRI 8. Aféra kolem sv. Petra: Borromini se stává architektem, konec spolupráce ET ALZÄTA DEI DĽMOLIT0 NEL TICANO •A. fuanro fr'titcip WahPi/aji neuano dtao CJnpaniU B- OrJwtto Suptiyort ij.-.iju ovale no alTtmpte (rtmuj :..... .-■ i.-j'.:v!k.- I) Pnmc QrAiru Oman Á telonne - . j. . £ PitiUitmJU Atl V > J. OrJrnc i "jPlWlfrt amrt dUb Ckiesa. RemanA-H. St hale lumathe eke aicendeuano Ji jejii-it Tu**; /a Machina era cpmpoita ik tra: utrnm Eretta, ntl Pontificate áTVrbanoVía. e Dcmolrtn ncl Pontificato dt Itmocemio X. I i'.ar» Campanile Íra uJtt it ŕ/ť (To Campanile JaS' OrMnetto aUaJacciata, doue el'oe iijoa apwco jmo al ■■.■;.['. On.':>:. J e .í'ff.M OrttWffo jino o//* cim* «Íí/(a Crocc -poi1: mi a+? c seahnata. delia t.tcciata Jin* afc Crocc f ^>'o. e dal'piano dcM&-■piana sino a tlcBa Crocc ako fľ f.77- *VH 2>. ft ******* *Sear?* ttpr* Ä tinflam r frr *fpt*n e ŕw*r £ «»• j £ PJ*tm mjmia 4 pemttt ytv ip+Bhfjtar* i nicemtm [SI í*■ v*- '■»'-■-" j».d/ w.* V.*!*, i. mpiam* i--' -..--.f j fwXr • .-.V ,'...- -■■ft.* ^£r' C*3. O. Cémpamk de Mni 7'-. . 1632: roztržka s Berninim, naposledy vyplácen 1633 -je jmenován architektem římské univerzity (po Domenicu Castellim) 1634: se Borromini s pomoci kardinála Francesca Barberiniho osamostatňuje San Carlo alle Quattro Fontáne (San Carlino) 1611: Španělští trinitáři zakupuj í dům na křižovatce čtyř fontán (uvnitř upravená kaple) 1612: Francesco Barberini věnuje konventu sousední zahradu, v dalších letech jsou přikoupeny ještě další menší pozemky a domy kolem 1634: Francesco Castelli Borromini a zedník Tomasso Damino podepisují smlouvu na vystavění „křídla dormitáře" (základní kámen - sekretář Francesco Barberiniho) 1634- 1635: postavena část konventu s refektářem, dormitářem a knihovnou 1635- 1636: postaven konventní dvůr a přilehlé místnosti do ulice 1638: světí základní kámen ke kostelu světí kardinál Barberini (projekt: Francesco Borromini, arch. misuratore: Domenico Castelli) 1641: dokončena hrubá stavba a slavena první mše v kostele, 1646: vysvěcení V dalších letech postupují kamenické a štukatérské práce v interiérech. 1662: fasáda konventního dvora do ulice 1665: začínají práce na travertinovém obkladu fasády podle Borrominiho návrhu 1669: vedoucím stavby se stává Bernardo Borromini (dokončující práce ještě 1678) vi ,yrB ..." M ' p: - '*ß A^..:-:+:4B Soudobá kritika: Giovanni Baglione, 1642: architektura krásná, půvabná a rozmarná („bella, leggiarda e capricciosa") v kopii svazku přípisek Giovanni Paolo Belloriho: ošklivá a zdeformovaná; autore je gotický nevzdělanec a prznitel architektury, hanba našeho století („gotico ingnorantissimo et coruttore dell architectura, infamia del nostro secolo" ještě pozdější přípisek: „ten, kdo tohle napsal je buď ignorant nebo šílenec. San Carlino a konvent jsou úžasná architektura" Fra Juan di San Bonaventura, 1644: (kardinál Alphonse de Richelieu, arcibiskup z Lyonu) Giovanni Bottari, 1754: „un miracolo deľarte" x „dnešní díla, která nejsou ani gotická či německá, ani italská nebo upravená, ale jsou imitací Borrominoho, od něhož j sou všal vzdálená tak, jako nebe od země" August Schmarsow, 1897 Leo Steinberg, 1977 (12 interpretací); „triform hypothesis" - ovál, kříž a oktogon Joseph Connors: Dvě linie výkladů: a) výklad, který dává Borromini sám svým dílem: klasická interpretace pomocí precizního výzkumu geometrie kresby a prostoru b) Výklad, jenž se více než na vlastní tvorbu jako celek soustřeďuje na díla jako na autonomní skutečnosti, které svou formu c) A význam získávají dialogem s klienty, podmínkami a omezením daným místem. IV. Doba Inocence X. (Pamphilj, 1644-1655) 9. Architektonické zakázky v barokním Římě: servitú particolare versus nabídka invence Oratorio dei Filippini Confederatio di San Filippo Neri /Santa Maria in Valicella/Chiesa nuova Filippo z Neri roku 1622 svatořečen Paolo Maruscelli, 1637 Francesco Borromini + Virgilio Spada 1640: požehnáno oratorium, 1647: dokončení přední části, poté další výstavba Piazza Navona: „Forum Pamphilj" Palazzo Pamphilj, (1630), 1644-1654 Fontana dei Quattro Fiumi, 1647-1651 SanťAgnese in Agone, (1652), 1653-1657, (1667/1672) Forum Pamphilj (Circus Domitiani) 37 Girolamo Rainaldi - Carlo Rainaldi .Bi m. 10. Sanťlvo: tři minuty projektu a dlouhá realizace proměňující se úlohy