1) Zjištění, že lidské oko vnímá pohyb jako sérii mírně odlišných obrazů

2) Možnost praktického využití fotografie 

3) Schopnost promítat sérii obrazů rychle za sebou

4) Využití fotografického materiálu pro projekci

5) Použití mechanismu krokového pohybu

Kvůli dlouhé expoziční době nutné pro zachycení člověka. Zachycený muž se zastavil na dostatečně dlouhou dobu.

Doba expozice je problematika pozorovatelná i u fenoménu post-mortem pořízených fotografií - viz slide 4 v prezentaci.

Brightonská škola byla skupina filmařů ve Velké Británii, jejichž filmy ve velké míře využívaly filmové triky jako dvojexpozice. Zamyslete se nad konkrétním příkladem, který byste mohli uvést.

Obměna filmových programů při prodeji filmových kopií kinařům probíhala pomaleji, protože nákup nového programu byl nákladnější. Proto museli kinematografisté se svými podniky cestovat od města k městu a proto se jim říkalo kočovní kinematografisté. Prodej kopií byl dominantním způsobem distribuce až do doby mezi lety 1905-1907, kdy se prosadilo půjčování filmových kopií.

Tento přechod od prodeje k půjčování byl PŘEDPOKLADEM pro rozvoj stálých kin.

Nikoliv, jednalo se o přístroj, kde se film sledoval skrz kukátko po vhození příslušné mince. Na přiloženém obrázku v podobě se sluchátky napojenými na fonograf.

Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná kina ani prostory vystavěné speciálně pro filmové promítání, odehrávaly se první projekce v nejrůznějších music-hallech, vaudevillech, kavárnách, restauračních zařízeních, ale i ve stanech narychlo postavených na nejrůznějších prostranstvích. Majitel kinematografu si buď dojednal pronájem prostoru nebo s sebou vozil stan, který na každé zastávce postavil a posléze opět složil.

Vzhledem k délce dobových filmů se programy filmových projekcí skládaly z většího množství krátkých filmů - v počátcích kinematografie byly filmy kratší než jedna minuta. Filmy v rámci jednoho programu bývaly složeny tak, aby dávaly dohromady žánrově různorodý celek. 

1) Představení pořádaly kočovné kinematografy, často se konala u příležitosti pouťových zábav.

2) Obsah filmů v době kinematografie atrakcí přinášel vizuální šoky - zabití slona, sledování svlékající postavy apod.

3 Vzhledem k hořlavosti filmového pásu docházelo k nehodám, při nichž zahynuli lidé.

Virážování, tónování a ruční kolorování.

U virážování se filmový pás namáčí do barviva, nedochází k chemické reakci, obarvují se světlé plochy.

U tónování se filmový pás rovněž namáčí do barviva, ale dochází k chemické reakci, při které jsou částečky stříbra nahrazované částečkami barviva. Obarvují se tmavé plochy na filmovém páse.

Ruční kolorování probíhá ručně - jak implikuje už samotný název metody. Obarvení je nákladné a časově náročné, protože je nutné obarvovat políčko po políčku. Navíc nelze barvy snadno okopírovat a každá kopie se musí barvit znovu od začátku.