Objevovaly se filmy o nejrůznějších osobnostech - skutečných i fiktivních. Jedním z takových příkladů byl snímek Veliký občan (1937-1939) o fiktivním stranickém tajemníkovi, jehož předobraz ale vycházel z předsedy leningradského sovětu Sergeje Mironoviče Kirova.

Existovaly ale i filmy o starších historických osobnostech - např. Petru Velikém nebo generálu Suvorovi z dob napoleonských válek.
Byrokratická kontrola se těžce odrazila na produkčním procesu některých titulů - produkce se prodlužovala a komplikovala požadovaným předěláváním. Jeden z nejextrémnějších případů představuhe Běžin luh (1937) režiséra Sergeje Ejzenštejna.

Součást tehdejší sovětské produkce představovaly i muzikály. I když by se to nemuselo zdát, tak velkou roli pro diváky hrály herecké hvězdy, na které se chodilo; v případě přiložených ukázek jde o Marynu Ladyninu a Ljubov Orlovovou.


Jeden z protiněmecky laděných filmů představoval Alexandr Něvský (1938) - v době platnosti paktu Molotov-Ribbentrop (před napadením ze strany Německa) se v SSSR dočasně nemohl promítat.

Popularitu některých postav zužitkovaly i pozdější filmy, v tomto příkladu vidíme hrdinu filmu Čapajev, který v krátkém snímku z roku 1941 pronáší k divákovi plamenný projev.



Za války i po válce můžeme sledovat produkci s aktuální tématikou jako Zoja (1944) o partyzánce Zoje Kosmoděmjanské, která měla provádět sabotáže na území nepřítele (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Zoja_Kosmod%C4%9Bmjansk%C3%A1) nebo válečných hrdinech jako Příběh opravdového člověka o letci Maresjevovi nebo historické "epopeje" Michaila Čiaureliho Pád Berlína.