Přednáška vymezuje výzkumnou tradici poetiky filmu a  její roli v dějinách filmu i filmového myšlení, ale především pak badatelská východiska, která reprezentuje: jde o výzkum konstrukčních principů v pozadí konkrétních děl a skupin děl, který chápe díla jako výsledek tvůrčího procesu řešení určitých uměleckých problémů. Představili jsme si přitom jeden konkrétní výzkumný program poetiky filmu, který reprezentuje filmový historik David Bordwell - jenž přispěl k poznání jak na poli analytické poetiky (způsoby vyprávění, způsoby inscenování, konkrétní autorské poetiky), tak na poli poetiky historické (historická vysvětlení preferovaných způsobů, jak řešit určité umělecké problémy). Jako metodologický nástroj, jak vidění filmu jako výsledku řešení soustavy problémů více konkretizovat, jsme přitom bordwellovskou poetiku doplnili o koncept zadání a portfeje historika umění Michaela Baxandalla v jeho knize PATTERNS OF INTENTION (2008). Jeho přístup k vysvětlování tohoto procesu je přitom formou retrográdní analýzy: postupuje od výstavby děl k porozuměním jejich výstavby a historického zdůvodnění této výstavby. Nebuduje tedy ideální chronologický narativ rekonstrukce procesu proměňování se podoby díla jako třeba poetika audiovizuální představy historika scenáristiky Iana W. Macdonalda (srov. knihu SCREENWRITING POETICS AND THE SCREEN IDEA), nýbrž kriticky čte historické materiály, které umožňují přesvědčivě vysvětlit, proč dílo vypadá, jak vypadá - a jak tento tvar může vycházet z tzv. intencionálního toku záměrů proměňujících se v závislosti na nastalých problémech. Poetiku filmu i aplikaci Baxandalla jsem přitom vysvětlil na původní případové studii vzniku filmu HAPPY END (1967), která vychází z analýzy filmu, verzí scénářů, analýzy výkazu denních prací i zápisů o dotáčkách. K četbě, která pokrývá mnohá z diskutovaných témat, předkládám Bordwellovu programovou studii o poetice filmu (2008) a dvě kapitoly z českého výboru Baxandallových textů, které pokrývají klíčové pojmy jeho koncepce z knihy PATTERNS OF INTENTION.