Druhá hodina byla zaměřena na konkrétní výstavbu projektu. Identifikovány byly některé strategie, jak v případě poetologické práce postupovat: od analýzy filmu k obecnějšímu estetickému problému, od obecnějšího estetického problému k analýze filmu coby reprezentativnímu projevu tohoto problému, od obecnějšího estetického problému ke skupině filmů, jež ho umožňují odpovídajícím způsobem zpracovat. 

První cesta je metodologicky nejsnazší, ale o to pečlivější musí být komplexnost a citlivost rozboru filmového díla: V čem je jako umělecké dílo výjimečné, ačkoli se jeví typické? V čem je typické, ačkoli se jeví výjimečné? Jaký obecnější jev lze jeho prostřednictvím vysvětlit, aby analýza dospěla k nějakému novému poznání? Opravdu nepovede analýza díla k opakování věcí, které již byly dávno řečeny, provedl/a jsem dostatečně důslednou rešerši existujících odborných výstupů? 

Druhá cesta má jiné úskalí, protože je snadné redukovat příkladné dílo jen na nějaký jev, ale ostatní aspekty jeho výstavby ignorovat, a tak jeho obraz účelově zkreslit. Pokud dílo zastupuje nějaký obecnější jev, např. způsob vyprávění, žánrový prvek či soustavnou práci se stylistickým prostředkem, pořád je třeba tento jev vysvětlovat na pozadí vlastností díla právě jako uměleckého díla v jeho členitosti.

Třetí cesta je nejsložitější, protože nutí k syntetizujícímu uvažování, k přemýšlení o dílech v alternativních řezech, k soustavné práci s paralelními jevy na více úrovních. Pokud už je bakalářská práce takto koncipována, vyžaduje určité analytické zkušenosti a metodickou práci, protože jinak se lze snadno utopit ve velkém množství nespojitých informací, anebo naopak zůstat u povrchních zjištění bez velké epistemické hodnoty.

Uvedu několik příkladů prací, které jsem vedl a které byly podle mě v tomto ohledu mimořádně dobré. Pro vás mohou být inspirativní v tom, jak tvarují výklad a jak postupují. 

I.

II.

III.

Metodologická inspirace k hledání východiska a tvaru analytické práce: