Adobe Systems
Petr Kyloušek
Université Masaryk, Institut de Langues et Littératures Romanes
1
FRANCOUZSKÁ LITERATURA

Define footer – presentation title / department
2
Středověk
Co nutno vědět?
Rozsah a heterogenita zkoumaného období
To, co označujeme jako středověk, zahrnuje období pěti století, přibližně od roku 1000 do konce 15.
století, tedy období příliš dlouhé a příliš bohaté na to, aby nebylo možné je rozlišit.
Jazyková otázka
Středověká kultura se vyvíjela ve vícejazyčném prostředí. Latina měla čestné místo jako posvátný
jazyk, prostředek vědění a víry, vytvářela solidaritu mezi intelektuály v evropském měřítku.
Změna: královské nařízení z Villers-Cotterêts z roku 1539, jímž František I. nařídil používání
francouzštiny.

Define footer – presentation title / department
3
Obsah obrázku text, mapa, atlas, diagram Popis byl vytvořen automaticky
Nejstarší literární texty jsou psány v dialektech. Jednotná literární francouzština až od 13.
století.
Langue d’oc x Langue d’oïl
Jean de Meung
captatio benevolentiae v Románu o růži
„Si m’excuse de mon langage
Rude, malotru et sauvage,
Car nés ne suis pas de Paris.“

Define footer – presentation title / department
4
Bariéra mentality
Øobtíž naučit se žít ve velkém společenství - ve městech (srov. dílo historika Slavíka, popisy
Indra Montanelliho ve Vita di Dante), obtíž naučit se respektovat jinou spravedlnost než kmenovou
pomstu (srov. La Chanson de Roland);
Økritéria krásy a ošklivosti (La Chanson de Roland, Aucassin et Nicolette), kritéria slušnosti
(vyjádření smutku v La Chanson de Roland, jazyk slušnosti v salonech 17. století);
Øvšudypřítomnost náboženského faktoru, vášeň pro teologické disputace (Abélard, Petrus Lombardus,
Siger Brabantský, Albertus Magnus, Tomáš Akvinský, Peckham), moc církve (ve Francii 13. století:
60. léta 17. stol. 000 cisterciáckých mnichů; 550 benediktinských opatství, včetně opatství
Saint-Régnier s 2 500 domy, 6 000 ha, 10 000 slepicemi), náboženské války v 16. století,
pronásledování jansenistů v 17. století, svobodomyslný nonkonformismus v 18. století

Define footer – presentation title / department
5
Jiný status literatury, jiné publikum
1.oralita koexistuje s písmem (středověk);
2.převládá psaná literatura, ale ústní projev stále hraje velmi důležitou roli (renesance, baroko,
klasicismus, rokoko)
3.
Důsledky v žánrech, tematice (intimita?), stylu a kompozici, kontaktu s publikem
Jiné postavení tvůrce
anonymita, (ne)originalita

Define footer – presentation title / department
6
Karel Veliký a jeho reformy - vznik národních literatur
Obsah obrázku mapa, text, atlas, diagram Popis byl vytvořen automaticky
Schola Palatina
Alcuin z Yorku, irští básníci Dungal a Joseph (význam Irska a Britských ostrovů pro zachování
evropské kultury), Lombarďan Paulus Diaconus (Gesta Langobardorum), Vizigót Théodulphus,
Fortunatus, Anghilbert (dvorní „Homér“) historik Eginhard, autor Vita Karoli

Define footer – presentation title / department
7
Literatura v lidových/národních jazycích
Učený proud karolinské kultury byl doprovázen probuzením zájmu o literaturu v „jazycích lidu.
Učenci tyto básně, které byly sepsány na příkaz Karla Velikého, označovali jako „barbara et
antiquissima“.
Karel Veliký prý také vydal gramatická pravidla pro používání franského jazyka a zavedl franské
termíny pro měsíce a dvanáct větrů. Tímto způsobem dával tentýž císař, který se snažil znovu zavést
klasickou latinu, oficiální existenci literatuře v lidových jazycích
Ve stejném duchu a z podobných důvodů rozhodl koncil v Tours v roce 815, že kněží budou napříště
svá kázání věřícím provádět „in lingua romana rustica“ nebo „in lingua theotisca“.
Štrasburské přísahy

Define footer – presentation title / department
8
Štrasburské přísahy (842) obsahují první texty v „románštině“ a „germánštině“.Jedná se vlastně o
úryvek z kroniky, kterou sepsal Nithard, levoboček básníka Anghilberta. Nithard líčí události své
doby pomocí listin a jejich citací, odtud také zápis „přísah“ v původním znění, nikoli v latině.
Obsah obrázku text, menu, dopis, papír Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, mapa,
atlas Popis byl vytvořen automaticky

Define footer – presentation title / department
9
Rychlý vývoj a diferenciace
9. století – hagiografická literatura
11. století - hagiografická literatura a profánní literatura
12. století - hagiografická literatura a diferenciace profánní literatury na vysoký a nízký styl
(kurtoazie a antikurtoazie)
Hagiografie
Sekvence o svaté Eulalii (krátce po roce 882) v opatství Saint-Amand u Valenciennes. Skládá se z 29
veršů v jazyce na půli cesty mezi středověkou latinou a francouzštinou, jehož veršování, které již
dlouho přitahuje pozornost badatelů, je zřejmě založeno na střídání rytmu silných a slabých úderů.
Následují další nábožensky inspirované skladby v langue d'oc i langue d'oïl: Pašije o 516
osmislabičných verších psané v dělených kupletech (10. století, rukopis Clermont-Ferrand), Život
svatého Leodegara v osmislabičných verších seskupených do strof po šesti verších, Život Boethiův o
více než 250 verších.
Největší z těchto hagiografických básní, pocházejících z kapetovského období, je bezpochyby Život
svatého Alexia, napsaný kolem poloviny 11. století (125 strof o pěti desetislabičných) ve
franko-provensálském dialektu.

Define footer – presentation title / department
10
Hrdinské písně
Chansons de geste (lat. gesta = činy, skutky) čerpají náměty z 5. -9. století a v textech vzniklých
mezi 11. a 14. stoletím odrážejí ducha (ideologii) 11. -12 století.
Nejstarší: Píseň o Rolandovi, Píseň o Vilémovi Oranžském, Gormond a Isembard (konec 11. století);
Pouť Karla Velůikého, Ludvíkova korunovace, Dobytí Orange, Vilémovo poustevnictví (1. polovina 12.
století); Girart z Roussillonu, Aïoul, Fierabras, Aimeri z Narbonne, Bertha s velkou nohou, Raoul z
Cambrai, Amis a Amil (2. polovina 12. století).
Rozděleno do 3 (4) cyklů (Bertrand de Bar-sur-Aube, 13. stol.)
1. Geste du Roi; 2. Geste de Garin de Monglane (Guillaume d'Orange); 3. Geste de Doon de Mayence;
4. Nezařaditelné eposy

Define footer – presentation title / department
11
Dvorská literatura - 12. - 13. století
Společenské, politické a kulturní změny
Kolem roku 1050 v Itálii a ve Francii proběhla zásadní politická a společenská transformace: nová
společenská třída – měšťanstvo - začala nezadržitelně stoupat a vedla k velkým evropským revolucím
17., 18. a 19. století.
Z právního a fiskálního hlediska byly svobodné obce přímo odpovědné královské moci, která jim na
oplátku poskytovala přiměřenou míru autonomie.
Šlechta, která dosud dominovala ve vztahu ke královské moci, se nyní ocitla v kleštích. Král
podporoval města a ta mu na oplátku poskytovala podporu proti feudálům. Král a města měli společný
zájem: král chtěl centralizovat moc, zatímco města viděla v centralizaci další výhodu z hlediska
bezpečnosti na silnicích, rozvoje obchodu a omezení kontroly místních pánů nad venkovem - který by
byl pro města dalším potenciálním trhem a také zdrojem pracovních sil. Roztříštěnost a autarkie
monarchií raného středověku byly minulostí.

Define footer – presentation title / department
12
Kontakt s muslimským světem (Španělsko, Sicílie, Itálie) seznámil Evropu s řeckou filozofií.
Učiteli Evropy byli arabští filozofové Avicenna, Maimonides a Averroes.V  Toledu židovští učenci na
dvoře Alfonse VI. Moudrého přeložili Aristotele z arabštiny do latiny dříve, než Vilém z Moerbecku
vytvořil překlad z řečtiny.
Touha a vášeň poznání: když biskup z Chartres zakázal mistru Abelardovi přístup do kostelů ve své
diecézi, postavil si Abelard, v Maisoncelles-en-Brie, kam byl vykázán, chýši, kolem níž jeho
pařížští studenti vybudovali svůj kampus.
Vědění opouští kláštery sekularizuje se
Univerzity: Salerno, Neapol, Bologna, Padova, Paříž, Montpellier, Oxford, Cambridge, Salamanca,
Toledo. Intelektuální dobrodružství rozumu, intelektuálové tvoří mezinárodní společnost se svými
hrdiny a mistry v teologii: doctor irrefragabilis - Alexander de Hall, doctor seraphicus - Giovanni
di Fidenza, doctor universalis - Albertus Magnus, doctor angelicus - Tomáš Akvinský.

Define footer – presentation title / department
13
Reforma církve a zbožnosti
Nezávislost: 11. století vznik kolegia kardinálů, nový způsob volby papeže, ve 12. století zavedení
celibátu po vzoru klášterního řádného kléru a zavedení  ordo canonicus.
Nutnost čelit sociálním problémům: hromadění statků (včetně církevních), lichvě, sociální
diferenciací ve městech, která vedla ke vzniku městského proletariátu, promiskuity a prostituce.
Reformní hnutí 11. až 13. století. Požadavek nové čistoty mnišského ideálu: svatý Romuald v Itálii
(951-1027), svatý Bruno z Kolína nad Rýnem (1030/35-1101; založil kartuziánský řád), opat Robert z
Molesme (+1111) založil cisterciácký řád (1098), proslavený Bernardem z Clairvaux (1090/91-1133).
Hnutí zbožnosti se rozšířilo i do rytířského stavu. Nové poslání rytíře. Rytířské řády se objevily
během křížových výprav: johanité (nyní Maltézští rytíři) v roce 1099, templáři v roce 1118, řád
německých rytířů v letech 1189/90 (1198).
Nutnost čelit laické zbožnosti: Petrus Valdo (1140-1217) v Lyonu, bekyně (od roku 1170) v Nizozemí
a severní Francii, arnoldisté a humiliáti v severní Itálii, kataři v Provence, Languedoku a
Akvitánii.
Institucionalizace městských řádů : františkáni (František z Assisi, 1181/82-1226), dominikáni
(Dominik, 1170-1221), včetně terciářských hnutí
Represe: křížové výpravy a inkvizice, např. proti katarům - albigenským (1209-1226)
Nové formy bohoslužby a rozvoj teologického myšlení: Kult Panny Marie, vynález očistce, redefinice
spásy duše a eschatologie.

Define footer – presentation title / department
14
Dvorská kultura a dvorský duch (cortezia)
Nové pojetí lásky: láska-vášeň; Denis de Rougemont, L’Amour et l’Occident (1939)
Nauka
Teoretická aplikace
Realizace
Antické pohanství
Esenciální, přímé  mystické spojení (šťastné spojení s božstvím)
Lidská láska (manželství) nenení zdrojem štěstí
Hedonismus, odmítání vášně: „desinas ineptire“ (Catullus)
Křesťanství
Zprostředkovaní spojení (přijímání, prostřednictví Božího těla a křesťanské komunity)
Láska k bližnímu (koncepce šťastného manželství)
Bolestná konfliktnost podporující vášeň

Kurtoazie = důrazem na individualitu je to negace křesťanské koncepce, ale zároveň převzetí její
spirituality
Spiritualizace milostného osobního vztahu: Sv. Augustinus: Amabam amare; poezie básníka Fortunata
(6. st.)
láska k lásce samotné = passio, vášeň
láska = cit, který není utilitární, který je mimo utilitární manželství
Tristanův komplex, milostný trojúhelník
Rozdíl mezi Paní (kurtoazie) a ženou (antikurtoazie)

Define footer – presentation title / department
15
Okcitánští trubadúři (langue d’oc)
Guilhem de Poitiers (Peitieus) (1071-1127) - 6. hrabě z Poitiers a 9. vévoda akvitánský, průměrný
politik, vynikající básník; otec Eleonory Akvitánské a dědeček Marie de Champagne a Aélis de Blois
Jaufré Rudel (asi 1150) - kníže z Blay; jeho smyšlený životopis (vida) ilustruje amor de lonh k
hraběnce z Tripolisu, protože o ní slyšel od poutníků, kteří se vraceli ze Svaté země a Antiochie;
vydal se na cestu a v Tripolisu smrtelně onemocněl,  v hospicu ho hraběnka navštívila, v její
náruči se mu vrátil se mu sluch a zrak; děkoval Bohu, že mu dal toto požehnání; zemřel a hraběnka
se stala jeptiškou.
Bertrand de Ventadour (činný kolem roku 1150) údajně syn pekaře na hradě Ventadour v , spjatý se
dvorem Eleonory Akvitánské a Raymonda V. z Toulouse
Bertrand de Born - limousinský trubadúr a bojovný rytíř, účastnil se válek a intrik, které
rozvrátily anglický dvůr Jindřicha II. Plantageneta; jeho oblíbeným žánrem je sirventès (30
skladeb), ale máme od něj také planh o smrti mladého prince a milostné písně
Severofrancouzští truvéři (langue d’oïl)
Thibaut IV. ze Champagne (zemř. 1253), hrabě ze Champagne, navarrský král, hudebník i básník; podle
jeho vidy zamilován do královny regentky Blanky Kastilské; významné dílo (65-70 skladeb)
Conon de Béthune - hrál důležitou roli ve 4. křížové výpravě (1202-1204); vstoupil do služeb
Byzantské říše, několikrát vrátil do Francie jako velvyslanec, zemřel v Byzanci v roce 1220.

Define footer – presentation title / department
16
Lyrické žánry
Cant, Chant Canzon - milostná píseň, nejreprezentativnější forma lyrické poezie.
Alba (svítáníčko) - ustálené téma svítání: 3 postavy – milý, milá, strážce
Pastorella - locus amoenus venkova, chytrá pastýřka odmítající svody rytíře
Tenzon (nebo tenson) – veršovaný spor na téma poezie, lásky, náboženství, teologie nebo politiky;
někdy jde o veršované souboje, které se skutečně odehrály mezi dvěma trubadúry; nebo mezi ním a ní.
Sirventès (serventois) - morální nebo politická satira (Bertrand de Born, Peire Cardenal, Guilhem
Fugueira, Guilhem de Montanhol).
Planh (nářek) - pochází z pohřebního planktu vrcholného středověku; nářek nad smrtí Paní (srov.
náboženský žánr pašijí), ale také nářek nad smrtí jakékoli blízké osoby: Bertrand de Born složil
planh nad smrtí anglického prince, kterého miloval.
Vida - životopis a fiktivní autobiografie některých trubadúrů: viz Jaufré Rude a jeho amor de lonh
pro Mahaut z Tripolisu; Blondel de Nesle (trubadúr z Artois) a Richard Lvi Srdce, kteří se setkali
v Rakousku; Peire Vidal(s) - proměněný ve vlka z lásky ke své „Louve“ (Loba - hraběnka Stéphanie de
Fanjeaux) je pronásledován psy, kteří ho připraví o jazyk

Define footer – presentation title / department
17
Dvorská epika
Dvorský román je originálním výtvorem dvorské kultury. V antické kultuře má jen málo předchůdců
(Theagenés a Charicléa, Aithoiopica, Dafnis a Chloé; Apuleiův Asinus aureus, Petroniův Satyricon )
a z hlediska inspirace a stylu se velmi liší od hrdinských písní.
Středem zápletky Paní, nová ideologie rytířství, urozenost nejen v boji a statečnosti, ale ve
vybraném chování, mravech, oblékání, řeči, tanci, hudbě…
Topoi Dvora (civilizace) a Lesa (nebezpečí, dobrodružství, hrdinské činy)
Spiritualita dvorské lásky, ale také erotika, smysl pro humor…
Antický cyklus
Trojský román, Thébský román, Alexandreidy
Keltský cyklus: dvůr krále Marka (Tristan a Isolda), dvůr krále Artuše (Erec a Enide, Lancelot,
Yvain aneb rytíř a lev, Cligès, Parcifal, cyklus¸o svatém Grálu)

Define footer – presentation title / department
18
Klíčová role Pantagenetovské dynastie v zapojení keltské tematiky
Obsah obrázku text, mapa, atlas, Písmo Popis byl vytvořen automaticky
Vliv bardů, velšských, cornwallských nebo irských recitátorů na francouzské půdě doložen od konce
11. století (Bledhri na dvoře Guilhema de Poitiers.
Keltské dějiny, mytologie a zázraky zpracovány: Historia Britonum od Pseudo-Nennia (sestavená mezi
7. a 9. stoletím), převzatá Geoffreyem z Monmouthu v Historia regum Britaniae (1135): významné
místo je vyhrazeno králi Artušovi a jeho rytířům. Významný je však i mytologický přínos: například
motivy „prokletého krále“ a „mrtvé země “, Tristanova cesta do země Morholt (Morhout; strážce země
smrti a mrtvých). Toto keltské pozadí se však také spojuje s mystikou apokryfních křesťanských
spisů, jako je například pseudoevangelium Nikodémovo (Josef z Arimatie a původ Grálu). Kulatý stůl
připomíná uspořádání Poslední večeři, kde jedno místo, to obsazené Jidášem, zůstává prázdné, dokud
ho nezabere rytíř čistého srdce, obraz lidstva navráceného k životu v milosti. Wace napsal
francouzskou verzi pod názvem Roman de Brut (1155), kterou věnoval Eleonoře, anglické královně.

Define footer – presentation title / department
19
Marie de France (působila v letech 1160 až 1190)
abatyše klášterů Barking a Shaftesbury? princezna z rodu Plantagenetů? Francouzka na anglické
dvoru?
Čerpá z velšských námětů formou krátkých příběhů (cca 500-700 veršů) – forma lais.
Sbírka připisovaná Marii de France je uvedena veršovaným Prologem a obsahuje 12 lais: Guigemar
(příběh rytíře, který se nedokáže zamilovat), Equitan (pán z Nantes, královský senešal a manžel
ženy, do níž se král zamiluje, je ohrožen spiknutím, které proti němu chystají král a paní; opařeni
v horké lázni však zahynou oni), Le Frêne (příběh dvojčat ve dvou rodinách), Bisclavret (vlkodlak
je zrazen svou ženou a je mu zabráněno vrátit se do lidské podoby. .. ), Lanval (dokonalý rytíř na
dvoře krále Artuše je zamilován do víly, která mu pod hrozbou, že ji navždy ztratí, zakazuje
prozradit svou lásku lidem; králova žena mu však vyzná lásku; Lanval se musí obhájit u soudu lásky,
ale není toho schopen, přesto ho víla v krajním případě zachrání), Dva milenci (aby získal ruku
královy dcery, musí ji milenec vynést na kopec, jinak bude sťat; když dosáhne vrcholu, umírá
vyčerpáním; protože dívka ho nemůže přežít, jsou oba milenci pohřbeni na vrcholu kopce), Yonec
(plod cizoložné lásky, která stojí život jeho otce, Yonec, nyní dospělý, zabije starého muže -
svého tchána).,,,
Obsah obrázku text, obraz, Sbírka, umění Popis byl vytvořen automaticky

Define footer – presentation title / department
20
Antikurtoazie
Demografický rozmach a hospodářský rozvoj (obchod, umění a řemesla), který vedl k zakládání a
rozvoji měst jako nových hospodářských a kulturních center (Arras, Amiens, Troyes, Bourges atd.),
nakonec přispěl ke vzniku nového sociálního typu - měšťana: řemeslníka, obchodníka, kramáře.
Významnými rysy byly pevná ekonomická základna ve spojení s královskou mocí a rodem. Měšťanstvo se
nemohlo vykázat urozeností, proto se nová třída mohla opřít o peníze, znalosti, vědění a morálku.
Tematický rejstřík: antikurtoazie se vyhýbá „ušlechtilým“, idealizujícím, tématům, preferuje
„nízkou“, syrovou, každodenní realitu (rodinné hádky, podvody, krádeže, opilecké scény, ženská
nevěra, obscénnosti).
Duch: měšťanský vkus je definován jako opak dvornosti, odtud výrazná misogynie - ženy nemají nic
společného se vznešeností, ani s čistou láskou (srov. dvorská láska), odtud často obscénní erotika.
Humor a ironie umožňují převracet hodnoty a jít až k subverzi. Odvrácenou stranou tohoto postoje je
moralizování s implicitním apelem na univerzální morálku (a rovnost všech před takovou morálkou).
Postavy: těžkopádní sedláci, vychytralí sedláci, nevěrné manželky, podvádějící manželé, drzí mniši.

Define footer – presentation title / department
21
Fabliaux- fablely
Termín je pikardského nebo artézského původu (z „fable“, „fableau“) a označuje krátké veršované
příběhy (50 - 1500 osmislabičných veršů se sdruženými rýmy): satirické, často obscénní, nebo
moralizující a poučné. Fabliaux vynikají vypravěčskou vervou a humorem.
Rutebeuf (cca 1230 - cca 1285)
Bezpochyby pochází ze Champagne, ale jako básník spjatý s pařížským životem je tento silný tvůrce
považován za předchůdce Françoise Villona. Jeho „autostylizace“ předznamenala linii, která vedla k
„prokletým“ básníkům 19. století.
Obsah obrázku kresba, skica, ilustrace, Dětské kresby Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku
text, dopis, osvětlené, rukopis Popis byl vytvořen automaticky

uRomán o Lišákovi
Jedná se o nejvýznamnější a nejobsáhlejší dílo z hlediska měšťanského smýšlení s výraznou
společensky satirickou realistickou, parodickou (parodie na chanson de geste a dvorský román) a
moralizující složkou.
Roman de Renard se skládá z několika samostatných příběhů, napsaných mezi koncem 12, a polovinou
13. století, seskupených do 27 „větví“ různé délky (od 90 do 3500 osmislabičných veršů). Celkem se
jedná o více než 100 000 veršů.
Obsah obrázku text, obraz, Sbírka, umění Popis byl vytvořen automaticky
Define footer – presentation title / department
22

Define footer – presentation title / department
23
Charles d'Orléans (24.11. 1394 Paříž - 4.1. 1465 Amboise)
Vévoda z královské krve. Po zavraždění svého otce Ludvíka d'Orléans (1407) se stal vůdcem
armagnacké strany. V bitvě u Azincourtu byl zraněn a zajat a strávil 25 let v zajetí v Anglii, než
se mohl vrátit do Francie. V ústraní na svých zámcích v Blois a Amboise pěstoval poezii a přijímal
básníky (včetně Villona). Jeho dílo představuje jeden z posledních velkých projevů kurtoazie Velmi
ceněné jsou jeho rondeaux a balady.
Christine de Pisan (1365 Benátky - 1431 Poissy)
Její otec, lékař a astrolog, vyučoval na univerzitě v Bologni. Ve Francii vstoupil do služeb krále
Charlese V. V 25 letech ovdověla a musela živit sv0 tři děti perem. Své básně a prozaické spisy
věnovala různým mecenášům (Filipu Smělému, Ludvíku Orleánskému), pak v roce 1418 odešla do kláštera
v Poissy. Rozsáhlé dílo zahrnuje celou řadu témat: Débat de deux amants, Livre des trois jugements,
Dit de la Rose (polemika proti misogynii Jeana de Meung v Le Roman de la Rose), Livre de la cité
des femmes (chvála ženských ctností, vychází z Boccacciova traktátu De claris mulieribus), Livre de
la mutacion de fortune (23 000 veršů, autobiografické povahy).
Obsah obrázku obraz, rám obrazu, kresba, umění Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text,
oblečení, osoba, Lidská tvář Popis byl vytvořen automaticky

Define footer – presentation title / department
24
François Villon (1.4. 1431 nebo 19.4. 1432 Paříž - po  r.1463)
Vlastním jménem François de Montcorbier. Převzal jméno svého opatrovníka, kanovníka Guillauma de
Villon. Získal bakalářský titul (1449) a poté i magisterský (1452, Artes liberales), ale brzy se
dostal do problémů se zákonem kvůli vraždě kněze Filipa de Chermoy (1455) a krádeži. Střídavě byl
odsuzován, vězněn a omilostňován a svůj život strávil mezi vzdělanci a lidmi na okraji společnosti,
mezi Paříží a provincií. Když byl jeho trest smrti v roce 1462 změněn na vyhnanství, opustil Paříž
a jeho stopa se ztratila.
1. Le Lais (Malý testament) - 40 oktáv, burleskní tón, navazující na tradici „loučení (congés)“
(srov. Jean Bodel) a „La Belle Dame sans mercy“ (Alain Chartier); 2. Le Testament (Velký Testament)
- 172 oktáv, 16 balad, 3 rondeaux - existenciální zesílení testamentárního žánru; včetně Ballade
des pendus ; 4. 11 balades v argotu jobelin, slangově označující zlodějský cech La Coquille.
Obsah obrázku text, skica, kresba, kreslené Popis byl vytvořen automaticky

Define footer – presentation title / department
25
RENESANCE
Ve francouzském kontextu zahrnuje renesance období od italských válek (1494 - tažení Karla VIII.)
do roku 1580 (1600). Samotný termín začali v tomto smyslu používat až romantičtí kritici na počátku
19. století, kteří renesanci znovuobjevili a použili ji jako překlad italského slova Rinascimento.
Ve francouzské slovní zásobě však toto slovo existuje již od roku 1380, ale pouze v náboženském
smyslu; význam „renouveau“ (nikoli však literární renouveau) se objevil až na konci 17. století.
V době renesance se používala slova: humanitas nebo spíše humanitas atque litterae (lidskost ve
smyslu: kultura, erudice, ale také městskost, elegantní a společenské chování), italianisme,
italianiser (slova aplikovaná na způsob mluvení a vyjadřování) a évangélisme (označení nového
postoje k náboženské problematice). Používaný lexikon jasně ukazuje, že tehdejší lidé sami sebe
nevnímali stejně jako současní kritici a historiografové, kteří s odstupem seskupují tři velká
hnutí známá jako „renesance“ (umění, písmo, technika), „humanismus“ (erudice, písmo) a „reforma“
(náboženství).

Define footer – presentation title / department
26
Návrat k antice se zakládá na nových faktorech:
1. Důvěrná znalost původních textů - vyplývající z objevů rukopisů v klášterech: srov. Poggio
Bracciolini, který využil svého pobytu na Kostnickém koncilu k tomu, aby prošel knihovny v regionu
(Stace, Quintilianus, Silvius Italicus nalezené v klášteře Saint-Gall); Giovanni Aurispa, který
cestoval do Německa (objev Plinia Staršího) a Byzance (Iliada, Aischylos, Sofoklés).
2. Přímá znalost textů: je s podivem, že všechny tyto texty byly ihned po svém objevení komentovány
a tištěny (tiskaři Frobenius v Basileji, rodina Estienne v Paříži a Ženevě, Étienne Dolet a
Sébastien Gryphe v Lyonu atd.). Instituce, které do té doby rozdávaly vědomosti - církev,
univerzita - byly vytlačeny z intelektuálního koloběhu. Protože nové vědění bylo mimo instituce,
unikalo autoritám.
3. Přímé poznání řecké a hebrejské antiky: díky dvěma koncilům - ve Ferraře (1438) a ve Florencii
(1439-42) - byly navázány důležité kontakty s křesťanským Východem.
Postavení humanistických intelektuálů
1. Sekularizace a oslabení autority
2. Sekulární mýtus renesance „Bůh v závorce“.
Marsilio Ficino: Theologia platonica de immortalitate animarum (1482 ). Viz Maurice Scève
(1501-1562) a jeho filozofickou báseň Le Microcosme, v níž prvotní Adam představuje sen o nové
jednotě ducha a těla; srovnej François Rabelais (1494-1553) a jeho „Abbaye de Thélème“ atd.
4. Víra ve schopnosti člověka - nejdokonalejšího Božího stvoření - slouží především k uplatnění
individuálních schopností a zásluh („virtus“), aby se člověk vyznamenal a dosáhl slávy.

Obsah obrázku text, kresba, skica, Sbírka Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, kniha,
dopis, Pergamen Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, kniha, papír, dopis Popis byl
vytvořen automaticky
uNový status literatury - knihtisk
Vynález knihtisku pronikl do Francie poměrně rychle (1470), a to i přes prudký odpor kopistů, který
přiměl krále Ludvíka XI., aby zasáhl ve prospěch tiskařů.
Define footer – presentation title / department
27

Define footer – presentation title / department
28
Maurice Scève (1501? 1510 Lyon - 1562? 1564)
Délie, objet de plus haute vertu (1544) byla inspirována básnířkou Pernette du Guillet (která
zemřela v roce 1545 obklopena básníky, kteří ji obdivovali). Sbírka sleduje zrod a proměny hledání
lásky („Souffrir ne pas souffrir“) ve stylu platónské očisty. Scève, hudebník, ale také
pythagorejec a platónský mystik, byl citlivý na harmonii a symboliku čísel. Sbírka se skládá ze 449
dizainů: odečteme-li prvních 5 a poslední 3, které tvoří úvod a závěr, dostaneme číslo 441, tedy
(7x7)x(3x3), neboli 4+4+1=9. Knihu zdobí 50 dřevorytových emblémů, které kombinují text a obraz
(báseň-obraz-symbol) a pravidelně střídají 6 jednoduchých geometrických tvarů: obdélník, kruh,
kosočtverec, elipsa, trojúhelník a ovál. Z tohoto systému existují pouze dvě výjimky, které jsou
nezbytné pro přechod od 48 (=6x8) k 50: dva přídavky uprostřed 5.. série a v čele závěrečné
půlsérie. Jedná se o dílo poeta doctus, kde je estetika spojena s (hermetickým) poznáním a poetický
impuls s mystikou. Délie je jednak anagramem slova„Idea“, jednak řeckou a latinskou podobou epiteta
„ Delia“ bohyně Artemis-Diane, narozené na ostrově Délos, která vystupuje v mytologii, V mytologii
se objevuje jako součást triády, kterou tvoří pekelné božstvo Hekaté-Hekaté (čarodějka, která ničí
lidi), divoká a panenská Artemis-Diane (lovkyně, která je osudná mužům, kteří loví, jako
Aktaión-Aktéón) a nebeská Luna, čistá a inspirující poezii, jako její bratr Apollón. Používání
emblémů je vedle jejich kontextové poetické a symbolické funkce také znakem povznesení poezie a
zušlechtění poezie a poezií.

Define footer – presentation title / department
29
Pléiade
V dějinách francouzské literatury se jednalo o nový fenomén. Bylo to první vědomě konstituované
literární hnutí s uceleným literárním programem, který předznamenával samotnou tvorbu.
Joachim du Bellay (1522 La Tourmelière - 1. 1. 1560 Paříž)
Jeho rod patřil k anjouovské šlechtě (původní jméno bylo Berlay), jedné z nejstarších ve Francii:
jeho předek Emenon byl koncem 7. století hrabětem z Poities a Angoulême. Je to také rod proslulý
svými válečníky a diplomaty: jeden z du Bellayových předků bojoval ve Svaté zemi po boku Richarda
Lví srdce a další na anglické straně u Azincourtu.
Obsah obrázku muž, skica, portrét, kresba Popis byl vytvořen automaticky

> Obsah obrázku text, portrét, Lidská tvář, muž Popis byl vytvořen automaticky > Obsah obrázku
skica, muž, Lidská tvář, kresba Popis byl vytvořen automaticky
uPierre de Ronsard (6. nebo 10.9. 1524 La Possonnière - 27.12. 1585 Saint-Cosme-lez-Tours)
Pocházel ze starého šlechtického rodu a byl předurčen k vojenské kariéře, stejně jako jeho starší
bratr Claude (+ 1556), nebo k diplomacii, administrativě a právu. Stejně jako mnoho jiných pánů
jeho generace se rozhodl proslavit se poezií. Byl prodchnut humanistickým snem o
básníkovi-prorokovi a rádci králů a po určitou dobu byl jeho ztělesněním, než tento ideál
zkompromitoval úpadek dynastie Valois, utopený v krvi náboženských válek.
Define footer – presentation title / department
30

> Obsah obrázku Lidská tvář, portrét, obraz, muž Popis byl vytvořen automaticky
uFrançois Rabelais (1483?, 1484 nebo 1494 La Devinière - 1553 Paříž)
Jeho otec Antoine Rabelais byl právníkem u královského dvora v Chinonu a velkým vlastníkem půdy.
Rodina předurčila mladého Françoise k církevní kariéře. Vzdělával se v opatství Seuilly a poté jako
novic v opatství La Baumette, kde se podle některých pramenů setkal s Geoffroyem d'Estissac a
bratry du Bellay (Guillaume de Langey a Jean du Bellay). Tyto tři velké osobnosti se měly stát
hlavními ochránci budoucího prozaika.
uVe 26 letech vstoupil François Rabelais do františkánského řádu v klášteře Cordeliers du
Puy-Saint-Martin poblíž Fontenay-le-Comte v Poitou. Tam se seznámil s Pierrem Amy (známým jako
Lamy), u kterého začal studovat řečtinu. Znalost řečtiny zajistila Rabelaisovi přední místo mezi
humanistickou elitou.
u
Define footer – presentation title / department
31

Define footer – presentation title / department
32
Pantagruel (1532)
Gargantua (1534)
Le Tiers Livre (1546)
Le Quart Livre (1548-1552)
Le Cinquième Livre (1564)
V listopadu 1532 byl Rabelais jmenován lékařem
Grand-Hôtel-Dieu-de-Notre-Dame-de-Pitié-du-Pont-du-Rhône v Lyonu.
 Rabelais získal pověst jednoho z nejlepších lékařů v království. V roce 1536 získal v Montpellier
doktorát, vyučoval v Montpellier a Lyonu, pitval mrtvoly. Kromě Lyonu vykonával svou profesi na
několika dalších místech: v Poitou (1543-1546), Metách (1546). Tyto přesuny byly často vyvolány
obavami z trestního stíhání za vydávání jeho knih (to, když uprchl do Met) nebo podezřením z
protestantismu (plakátová aféra roku 1534).
Všechny své knihy vydá Rabelais v Lyonu