li do bezpečí, vyprávěli BelisäN.-1, emohli jedny i druhé, jak jsem řekl irů, ale zcela vylidněných; a pí... spotřebovali všecko v krátké dol čet; v liduprázdné krajině nenalč a vodu Pádu. Ale nemohli maso - navu pro >dy a většina jich byla postižena průjměto kterých se vůbec nemohli vyléčit, protože chy»-í strava. Říká se, že tak asi zah>n tretina ojska. Proto nemohli postupovat dál a řůsÉalT" .r uslyšel, že je přítomno francké vojsko a-že** Ioannovi vojáci byli poraženi a uprchli, upadl poněvadž mel obavy o osud celého vqhW isud obležených ve Faesulách, u nichž;, jafesé- i barbaři nejblíže. Napsal tedy ihned Tta^íH > dopis: 10 muže, a hlavně pro muže, kter, láduj tak nům, milý Theudiberte, se myslím m< -1u5í, aby ání přísah stvrzených písemně a opovrhování dohodami se nehodí ani pro nejnečestnějšíjfd". 5, jakého provinění se nyní dopouštíš, aďtotyjjfe'-ámi do války proti Gótům. A teď nejen Se jsi mo oba tábory, ale bez rozvažován es chopil dčíš na nás. Nedopouštěj se této urážky proti aři, milý, poněvadž on ti může opi uh bezpráví oni. Je lepší držet se v bezpečí s t: r i . ú Čiovžk ít se za něčím, co mu nepatří, a u\ riskovat I co ještě má.K I přečetl tento list, a protože byl prásě v tísnivám osočován Germány, že umírají hladem v pusté kéhokoli důvodu, vydal se na cestu se zbytky Imi spěšně se vrátil domů. 1 "v^T | 0 se stalo. ^ Tak Tkeudibert, který P"šel s V0Jskem d° Itálie, 1 zmocnili-ä'-"'» odtál''- Ale Martinus a Ioannes se se svým vojskem přece au'm měliiboV : - Vj*.^-" Vrátili ■■zpět, aby nepřátelé nenapadli Římany, kteří je oblé- protot^ll^'*' ^fT|ž'|i, Gótové v Auximu se nedověděli nic o příchodu Fran-íaii .mýil0 " \[i j ratili naději na opožďující se pomoc z Ravenny; .....~* Jmvilclr'znova požádat Vitiga, ale ke své lítostí nemohli '■'Ä- -■ prok!»uznout hlídkami nepřátel. Potom uviděli Římana -i Aeiikrho kmene jménem Burcentius, z jednotky Arména ■; 'ílarsa. jak stál sám kolem poledne na stráži, aby si nikdo í rměsW nesel pro trávu; přišli blíž a dali se s ním do řeči; • s přitom ho ujistili, že mu neublíží, vybídli ho, aby se s nimi •'f' setkal, a slíbili mu velkou odměnu. Jakmile se dohodli, bar-í'í*:"; ijaři ho požádali, aby doručil list do Ravenny, a hned mu I. určili odměnu ve zlatě a slíbili mu ještě víc, až se vrátí a přinese list od Vitiga. Podplacený voják souhlasil, rychle T.ít'odebral do Ravenny, došel k Vitigovi a odevzdal mu list f Dopis zněl takto: „Jak se nám daří v tomto okamžiku, jasně -..š. se dovíte, když se zeptáte, kdo je doručitelem tohoto listu. y-\ pro Góta je totiž nemožné vyjít z hradeb. Potravina, kterou si 'můžeme ještě nejsnáze opatřit, je tráva, která roste před hradbami, ale kterou nyní můžeme uchvátit jen za cenu jstltkícli obětí. Ty a Gótové v Ravenně musíte uvážit, jak to "■všecko pro nás skončí." Vitic přečetl dopis a odpověděl takto: . \rn i -len z vás, nejmilejší přátelé, ať si nemyslí, že jsme klesli na-mysli nebo jsme tak špatní, že bychom lehkomysl-ftífjopusúli gótské věci. Vždyť já jsem se dobře připravil jWýpravě, též Uraias byl povolán a přitáhl z Mediolana - ,s celím vojskem, když nenadálý vpád Franků zmařil při-.w pra\ ováný plán. Ale tím opravdu já nejsem vinen. Neboť i% co jc nad. síly člověka, zůstává také mimo odpovědnost polí, -Mizeného, vždy totiž vina za tyto události padá na osud. ||fíteď, když jsme se dověděli, že Theudibert už nám ne- 4 Blil H Bil wĚBBĚBĚĚĚ wĚ&SĚĚĚ I 162 PROKOPIOS ig stojí v cestě, zanedlouho po vůli boží budeme u vás s veškerým gótským vojskem. Musíte tedy mužně snášet údery, jak to odpovídá tísnivé situaci, a pamatovat na svou statečnost, pro kterou jsem vás vybral mezi všemi a určil do Auxima; mějte tedy ohled na důvěru chovanou k vám všemi Góty, kteří vám svěřili záchranu Ravenny a sebe samých." To napsal Vitiges, a když poslovi daroval velkou odměnu, propustil ho. Ten po příchodu do Auxima šel ke svým druhům a nalhal jim, že onemocněl a proto odpočíval v chrámě nedaleko odtud. Znova byl určen na hlídku jako obvykle a odevzdal list nepřátelům, aniž se o tom kdo dověděl. Dopis byl veřejně přečten a všechny posílil v naději, i když byli sužováni hladem. Proto vůbec nebyli ochotni vzdát se Belisarovi, který se pořád pokoušel získat je. Poněvadž nedostali zprávu o příchodu vojska z Ravenny a nadmíru trpěli nedostatkem potravin, poslali znova Burcentia a poukazovali ve svém listě jen na to, že za pět dní už nebudou s to čelit hladu. A ten se k nim opět vrátil s listem od Vitiga, který je povzbuzoval týmiž marnými nadějemi. Římané byli také rozhořčeni, že obléhají tak dlouho nepřítele v pusté zemi, a neuměli si vysvětlit ten fakt, že se barbaři při tak velkém utrpení nevzdávají. Proto hleděl Be-lisar zajmout někoho živého z významných mužů nepřátel, aby zjistil, proč kladou nepřátelé tak tvrdošíjný odpor; a Valentius mu slíbil, že mu tuto službu snadno prokáže. Měl totiž mezi svými lidmi několik Slovanů, kteří se obvykle dovedou schovat za malý balvan nebo za strom a chytit nepřítele. Této lsti používají vždy jak proti Římanům, tak ostatním barbarům u řeky Dunaje, kde jsou usazeni. Beli-sar se zaradoval nad touto nabídkou a vyzval ho, aby úkol rychle provedl. Valentius vybral zdatného a obzvláště energického Slovana, vybídl ho, aby zajal živého nepřítele, a ujistil ho, že 13 KNIHA DRUHA 163 dostane od Belisara velkou odměnu. Ten mu řekl, že to lehko udělá na místě, kde roste tráva, poněvadž od jisté doby se jí Gótové živí z nedostatku potravy. Slovan se vplí-žil časně zrána do těsné blízkosti hradeb, schoval se za křoví, schoulil a skrčen tam v trávě čekal. Na úsvitě přišel Gót a rychle trhal trávu. Nečekal žádné nebezpečí z křoví, ale stále se díval k táboru nepřátel, aby na něho nezaútočili. Nečekaně skočil na něho Slovan zezadu a uchopil ho; sevřel ho mocně v pase oběma rukama, odvlekl ho do tábora a odevzdal Belisarovi. Na otázku, v co vkládají Gótové důvěru a jakou mají jistotu, že se nechtějí vzdát, nýbrž dobrovolně snášejí největší útrapy, barbar vyložil celou příhodu s Burcentiem a usvědčil ho, když ho k němu přivedli. Když Burcentius viděl, že je odhalen, nezatajil už nic z toho, co se stalo. Proto ho dal Belisar do rukou druhů, aby s ním naložili, jak uznají za dobré; a ti ho hned upálili zaživa před očima nepřátel. Tak byl Burcentius odměněn za svou touhu po penězíchj^— 27. Když Belisar viděl, že se barbaři přes veškeré utrpení brání, umínil si odříznout je od vody v domnění, že se jich tak zmocní snáze a rychleji. A skutečně byl pramen severně od Auxima ve skalnatém místě, co by kamenem dohodil od hradeb: voda tekla do nádrže, která tam byla odedávna, dost pomalu. Když se naplnila vodou z této malé žíly, nádrž obyvatelům Auxima úplně stačila. Belisarovi napadlo, že kdyby se tam neudržela voda, barbaři by si z té vodní žíly pod údery nepřátel nikdy nemohli delší dobu plnit nádoby. Umínil si zničit nádržku takto. Vyzbrojil všechno vojsko a rozestavil je kolem hradeb k boji, aby protivníci věřili, že se brzy chystá zaútočit všude na hradby. Proto se Gótové obávali vpádu a klidně čekali na cimbuří, aby odtud odrazili nepřátele. Mezitím poslal Belisar k nádržce pět Isaurů, zkušených ' ~ ^ Q rä tí < 2^ Qj- -AJ 96