ské zuřivosti, se společně s nimi vrhaii do propastí dříve, než je [tam] stačil nepřítel srazit...
Celá země se pokryla mrakem a lidé měli raději noc než den. Země ztrácela své obyvatele a toulali se po ní cizí synové. Rozchváceny byly všechny majetky a všechna bohatství, jejich chtivost však nebyla nasycena. Prohledali všechny domy a světnice a nic v nich nenechali. Jako divoké kozy sc toulali všemi směry a jako vlci kdekoho odírali. Jako jízda neunavovala jejich koně, tak i oni sami nepřestávali shromažďovat kořist. A k tomuto hořkému osudu odsoudili mnohé národy a kmeny, neboť Bůh vylil na zemi kalich svého hněvu... Když takto vyloupili všechny země, sebrali dobytek, jak ten, který se pásl na polích, tak i ten, který hospodáři ukryli, sebrali všechen majetek a lidi, kteří žili na otevřených místech, a teprve tehdy zahájili nepřátelské útoky na hrady a města, užívajíce k tomu, neboť byli velmi chytří a vynalézaví, četných a rozličných strojů. Jimi dobyli a zničili mnoho pevností a hradů.
Dobytí Lori
Náčelník  všech pohanských hord  Čaghataj1, když  se dověděl
0 opevněních města Lori2 a jeho nesmírných bohatstvích, poněvadž v něm byl palác a poklady knížete šáhinšáha, vytáhl k tomuto městu s vybraným vojskem a s množstvím strojů a jiné výzbroje a oblehl je. Kníže šáhinšáh se ženou a dětmi pak tajně opustil město úžlabinou a opevnil se kdesi v jeskyni, zanechav ochranu města svým zeťům. Ti však, jsouce zhýčkaní lidé a spoléhajíce na tvrdost městských hradeb a ne na Boha, oddali se hýření a pitkám. Mezitím nepřátelé podkopali a pobořili hradby, avšak zůstali vně města a střežili, aby z něho nikdo neunikl. Tehdy se obyvatelé města začali zachraňovat v úžlabině a nepřátelé, když vtrhli do města, nemilosrdně pobíjeli muže, ženy
1 děti. Když vyloupili majetek obyvatel, vrhli se na poklad šáhinšáha, který obrav své poddané, zřídil pro svůj poklad takový úkryt, že jej bylo těžko nalézt. Otvor jámy byl tak malý, že tam bylo možno toliko dávat, ale ne odtud brát. Tataři pobili šáhinšáhovi zetě a rozjeli se po zemi a dílem lstí a dílem silou ovládli mnoho pevností a hradů. Sám Bůh je vydával nepříteli do rukou.
Tak naložili i s ostatními městy: Dumanisem, Šamšuildem i s hlavním městem Tbilisi, loupili majetek a obyvatele zabíjeli a odváděli do zajetí. Prudké jejich vpády s loupením a nemilosrdným vražděním postihovaly všechna místa a nikdo je nemohl zastavit. Loupili tím bezpečněji, že královna Rusudan uprchla a kdesi se ukryla. Jejího příkladu následovala i ostatní knížata, která myslila jen na svou vlastní záchranu.
1 čaghataj — jeden ze synů čingischána.
2 Město a pevnost Zakavkazska.
84
NOVGOROD A PSKOV
1. ÚSTAVNÍ LISTINA NOVGORODSKÉHO KNÍŽETE VSEVOLODA MSTISLAVIČE KOSTELU SV. IVANA NA OPOKÄCH
Ústavní listiny byly vydávány pro jednotlivé oblasti a skupiny obyvatelstva. Byly v nich stanoveny různé povinnosti obyvatelstva, např. vůči náměstkům a soudní poplatky za různé přestupky. Koncem XV. stol. byl vypracován společný typ ústavní listiny. Zde uvedená ústavní listina je nejstarší. Byla dána korporaci (sotni) novgorodských kupců, kteří obchodovali s voskem (voskaři). Nazývala se „Ivanovska sotňa", protože byla při kostele sv. Ivana Křtitele na Opokách. Původní listina pochází z let 1134—1135, ale později byla několikrát doplňována. Zde uvedený text listiny vznikl nejdříve v druhé polovině XIII. stol. nebo v XIV. stol. Pamjatniki istorii Vclikogo Novgoroda, za rcd. S. V. Bachrušina, vyd. N. N. Kločkova, Moskva 1909. — Ghrcstomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 168—170.
Já, veliký kníže Gavril, zvaný Vsevolod, samovládcc, syn Mstisla-vův, vnuk Vladimírův1, když jsem vládl celé ruské zemi a celé oblasti novgorodskč, postavil jsem z vůle boží kostel sv. Ivana na Petrjatově dvorci, vyzdobil jsem jej jako velký katedrální chrám drahocennými ikonami, drahocenným evangeliem, opatřil všemi knihami, ustanovil ve velikém hlavním chrámu popy a diákony. A velikému sv. Ivanu dávám na výstavbu kostela navěky ze svého velkého statku daň z vosku; a v Toržku daň z vosku, polovinu kostelu sv. Spasitele a polovinu velikému sv. Ivanu na Petrjatově dvorci. A obrok z této daně z vosku budou pobírat popi a diákon a ďák a kostelníci: popi po 8 hřivnách stříbra, diákon 4 hřivny stříbra, dák 3 hřivny stříbra a kostelníci 3 hřivny stříbra. A tento obrok nechť pobírají každým rokem z mého, velikého knížete Vsevoloda daru navěky. Popi mají konat bohoslužby u sv. Ivana každý den a u sv. Zachariášc na kůru o nedělích navěky; diákon má konat bohoslužby u sv. Ivana v sobotu a v neděli za tento obrok navěky. Já, veliký kníže Vsevolod, ustanovil jsem u sv. Ivana 3 starosty ze zámožných měšťanů2 a tisícníka
1 Gavril, zvaný Vsevolod... vnuk Vladimírův — tj. Vsevolod Gavril Mstislavič, vnuk Vladimíra Monomacha, kníže v Novgorodu; r. 1132 odešel do Perejaslavi, vrátil sc však zpět do Novgorodu, odkud byl r. 1137 vyhnán a usadil se v Pskovč, kde r, 1138 zemřel. V ruské církvi je uctíván jako svatý a jsou mu zasvěceny dny 11. II. a 27. XI.
a Zámožní lidé (whtíh jiioäh) — patricijové, zámožní měšťané, vlastnící někdy i rozsáhlé pozemky. Podle Grekova jde jen o feudální držitele půdy, avšak menší než bojaři,
85
z černých lidí1 a z kupců 2 starosty, kteří budou spravovat veškeré záležitosti ivanovské — i kupců i hostů3 i obchodní soud. Posad-ník Miroslav, ani ostatní posadníci, ani novgorodští bojaři ať v ničem nezasahují do záležitostí ivanovských. A kdo chce vstoupit mezi ivanovské kupce, nechť dá dědičným kupcům vklad 50 hřiven stříbra a tisícníkovi yperské sukno, kupci musí složit 25 hřiven stříbra sv. Ivanu; jestliže někdo mezi kupce nevstoupí — nedá 50 hřiven stříbra, to není dědičný kupec, neboť dědiční kupci se počítají dle otce a vkladu. Vážení3 mají provádět v předsíni kostela sv. Ivana, kde je určeno, že má být prováděno. Vážení provádějí starostové ivanovští, dva dědiční kupci, dobří lidé; nedědiční kupci nemohou být starosty a nemohou ani provádět v kostele sv. Ivana vážení. Od hostů nechť vybírají takto: od nizovského z 2 berkovců4 vosku půl hřivny stříbra a malou hřivnu pepře; od polockého a smolcnského — po dvou hřivnách kun z 1 berkovce vosku, od novotoržského — půldruhé hřivny z berkovce vosku, od Novgoroďanů — 6 kun z berkovce vosku. Peníze ze všeho zváženého [vosku] nechť spravedlivě kladou do pokladny v kostele sv. Ivana; Novgoroďan nesmí vážit za žádného hosta. Po mé smrti — velikého knížete Vsevoloda — bude pečovat o kostel velkého sv. Ivana a všechny služebníky sv. Ivana můj bratr, veliký kníže celé Rusi, biskup novgorodský a kupečtí starostové a kupci; a veliký kníže ať pobírá z daně z vosku 25 hřiven stříbra za rok. A svátek narození velikého sv. Ivana ať kupečtí starostové a kupci ctí a slaví; kupečtí starostové a kupci mají brát z váhy vosku po 25 hřivnách stříbra, a to na každý svátek sv. Ivana navěky; a kupečtí starostové velikého sv. Ivana ať dávají na svátek sv. Ivana 70 svící, tymián a kadidlo. V den svátku ať koná bohoslužby biskup a kupečtí starostové a kupci ať dají biskupovi hřivnu stříbra na yperské sukno; druhý den má konat bohoslužby archimandrita od sv. Jegorije a dostane půl hřivny stříbra, třetí den má sloužit igumen od sv. Bohorodičky z Antonova kláštera a dostane půl hřivny stříbra. Já, veliký kníže Vsevolod, jsem dal daň od kupců na Rusi popům velikého sv. Ivana na Petrjatově dvorci, nechť ji na paměť velikých knížat, mých předků a prapředků,
1 černí lidé {qepHbie jirdah) — drobní řemeslníci a dělníci, kteří byli zaměstnáni u vyšších tříd, bojarů a patricijů, nebo od nich přijímali peníze za práci.
- Kupci a hosté — kupci představují místní, domácí obchodníky, kteří zpravidla byli závislí na bojarském kapitálu a jejich postavení se příliš nelišilo od postavení prostých (černých) lidí. Hosté jsou cizí obchodníci, tj. obchodníci, kteří provozovali obchod jezděním po různých městech a zemích. Původně kupci a hosté netvořili jednotnou sociální vrstvu, k zásadní proměně dochází až v XVI. století, kdy byli v moskevském státě hosté a částečně i zámožnější kupci ustanovováni nejprve za osobní, pak i za obecné výsady k finančním službám. Každému obchodníkovi, který byl vládou pro takovou finanční státní službu vyhlédnut, bylo podle tehdejšího způsobu uděleno „hostinné jméno", titul host. Srv. i str. 212, pozn. J,
3 Vážení — tj. zdanění.
4 Berkovec — ruská váha rovnající se asi 163,8 kg,
86
vybírají od kupců navěky; i od hostů z Tveru, Novgorodu, Běžicka, Děrevska a z celého Pomstí1. Církevní usedlost Petrjatova dvorce bude od předních dveří velikého sv. Ivana až po sklepy a od sklepů až po Končan-ský most; z této usedlosti budou starostové ivanovský a poberežský brát peníze a budou je dávat do pokladny velikého sv. Ivana. O popy, diákona, ďáka a kostelníky velikého sv. Ivana je pečovat ivanovským starostům a kupcům a poberežským starostům a Poberežanům. V kostele velikého sv. Ivana nesmí nikdo mít  nic než svíčky a kadidlo. Ani město, ani biskup, ani bojaři nesmějí odejmout poplatky velikému sv. Ivanu, ani prodávat, co jsem mu daroval já, veliký kníže Vsevolod; a kdo by dan odňal, nebo ji prodal, nebo způsobil křivdu kostelu velikého sv. Ivana a sv. Za-chariáše, ať jej [potrestá] sv. Spasitel, přečistá [Bohorodička] a veliký sv. Ivan, ať jej postihne temnota a hřích a boží trest.
2. SMLOUVA NOVGORODU S NĚMECKÝMI MĚSTY A GOTLANDEM (ROKU 1270)
Text smlouvy uzavřené r. 1270 mezi Novgorodem a německými městy, přeložil z němčiny I. J. Andrejevskij. Roku 1909 byla vydána znovu v knize Pamjatniki istorii Velikogo Novgoroda, za red. S. V. Bachrušina, vyd.N. N. Kločkova, Moskva 1909. - Chrestomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 182-184.
Já, kníže Jaroslav, syn knížete Jaroslava2, s posadníkem Pavlem a s tisícníkem panem Ratiborem, se stařešiny, se všemi Novgorodany a
1 Z poříčí řeky Msty.
4 Jaroslav, syn knížete Jaroslava - Jaroslav Jaroslavic, syn Jaroslava 11 Vsevo-lodoviče (srv. str. 94), kníže v Tveru, Pskově a Novgorodě, od r. 1264 vehky kníže ve Vladimíru a Novgorodě (f 1272).
14. Vykopávky kanalizace z Novgorodu.
s nemeckým vyslancem Heinrichem Wullenpundem z Lúbccku, s Ludolfem Dobrikem a Jakubem Kuringem — Gotlanďany, prozkoumali jsme a potvrdili mír a podepsali v souhlase s vašimi listy naši smlouvu s vámi, Němci, Gotlanďany a všemi latinskými národy.
1. [Podepsali jsme] starou úmluvu o cestě po Něvě mezi Ketlingem1 a Gotlandem a opět od Novgorodu do Ketlingu tak, že přihodí-li se tam hostovi cokoliv, pak za to musí odpovídat letnímu hostovi2 kníže s Novgoroďany, ale zimní hosté musí přijíždět se zárukou knížete, posadníka a všech Novgoroďanů v souhlase s dřívější úmluvou bez všech překážek a musí brát v souhlase s dřívější úmluvou novgorodskčho přidělence a novgorodské kupce; ale nevezmou-li novgorodského pridelenec a přihodí-li se jim cokoliv mezi Novgorodem a Ketlingem, pak kníže a Novgoroďanč nenesou odpovědnost; jestliže Novgoroďané přidělence nevyšlou a jejich kupci [Novgoroďanů] nevyjedou a Němci se vypraví bez přidělence, pak musí jet bez překážek ke Ketlingu v souhlase s dřívější úmluvou. Vypraví-li se nějaký Němec nebo Gotlanďan za obchodem do Karclic a přihodí-li se mu tam cokoliv, pak Novgoroďané nenesou odpovědnost. Jestliže Novgoroďané ze své vůle nechtějí s loďmi plout nazpět, pak musí za každou cestu [povozem] platit půl hřivny stříbra.
2. Když připluje host na Něvu a bude mít nouzi o dřevo nebo stěžně, pak má právo kácet po obou březích řeky, kde chce.
4. Když Němci a Gotlanďané připlují k Volchovu k peřejím, pak musí nezbytně žádat [peřejové] lodivody a přijímat na své lodi dobré lidi a brát od nich tolik, kolik brali odedávna, ale ne více.
6. A lodivod najatý na cestu po Něvě dolů a opět nahoru musí dostat na stravu pět hřiven kun nebo jednu kýtu; ale je-li najat od Novgorodu do Aldagenu3 a zpět, pak [musí dostat] na stravu tři hřivny kun nebo půl kýty.
7. Rozbije-li se vlečná nákladní loď, která byla vypravena pro zboží nebo už naložená, pak se za loď nemusí platit, ale musí se zaplatit za nájem lodi.
8. Avšak dojde-li ke sporu mezi výše zmíněnými průvodci lodí a hosty na cestě nahoru a dolů a cestou se opět smíří, pak na tom je třeba trvat; jestli se cestou nedohodnou, pak se musí dostavit k soudnímu projednávání pře před tisícníkem a Novgoroďany na dvůr sv. Ivana.4
9. Povozníci v Novgorodě musí dostat z každé nákladní lodi přivážené z břehu do Novgorodu k německému dvoru 15 kun, ke gotland-skému dvoru 10 kun, z odplouvajících — až půl hřivny z každé lodi.
1 Ketling — tj. Kotlin, — ostrov v Čudském zálivu.
2 Cizí kupci, kteří přijížděli v létě.
3 Aldagen — tj. Ladoga.
4 Na dvůr sv. Ivana — tj. k obchodnímu soudu při kostele sv. Ivana na Opokách.
11. Vznikne-li mezi Němci a Novgoroďany spor, pak musí být rozhodnut ve dvoře sv. Ivana před posadníkem, tisícníkem a kupci.
12. Přijde-li někdo do německého dvora s obnaženou zbraní a tam kohokoliv zraní s úmyslem uloupit zboží, nebo do gotlandského dvora a bude chycen, pak ho předat soudu a odsoudit k pokutě.
13. Kdo rozbije vrata nebo ohradu, musí být odsouzen k pokutě, a jestliže ohrada stála okolo dvora odedávna, pak tam, kde je vylomena stará ohrada, má se postavit nová a nic více za to nepožadovat.
20. Kdo naváže s Němcem nebo Gotlanďanem obchodní styky a jeho zboží zkazí nebo zpronevěří, musí především uspokojit hosty a [teprve] potom jiné, kterým je dlužen.
26. Váhy a závaží pro stříbro a jiné zboží, které se váží na vahách, sc musí udržovat tak, aby vážily správně a přesně. Kap1 musí obsahovat váhu osmi livonských luntů.
3. SMLOUVA NOVGORODU S NORSKEM (ROKU 1326)
Pozorné studium pramenů ukazuje, že základ k baltskému obchodu nepoložila německá hanza, nýbrž přímořská města polabských Slovanů spolu s ruskými městy, a to již dávno před tím, než přišli Němci na pobřeží Baltského moře a založili hanzu. Hanza sama se začlenila clo obchodu, který byl vytvořen dávno před jejím vznikem. Všeobecné oslabení ruských pozic na Baltu od první poloviny XIII. stol. souviselo s mongolskvm vpádem do Ruska. — Chrestomatija po istorii srednich vekov II, Moskva 1950, str. 339-340.
Vyslanec slavného panovníka Magnuse2, krále Norska, Švédska a Gótů, jménem Hakon3, uzavřel jménem celého království Norska mír s biskupem novgorodskýmMoiscjem a s posadníkem Bartolomějem a tisícníkem Astafijem a se všemi Novgoroďany dohromady i jednotlivě, jak [tomu] bývalo dříve mezi našimi předky.
1. Kde sc prostírají země a vody krále Norska, tam mají Norové právo jezdit, přebývat a považovat země a vody za své, v souhlase se starým ohledáním, hranicemi nebo vymezením.
2. Taktéž jestliže Norové překročili v těchto letech staré hranice nebo vymezení zemí, jsou povinni zříci se [přivlastněných pozemků] a vrátit Rusům jejich zem podle složené přísahy.
3. Také Novgoroďané nesmějí překračovat staré hranice a vymezení
1 Kap - 41,7 kg.
2 Magnus — Magnus Erikson (1319—1374), král norský a švédský; r. 1343 získal po úspěšné výpravě'i některá území dánská, jež však r. 1356 zase ztratil. Výboj proti Rusi skončil neúspěchem, jenž podstatnou měrou přispěl k otřesení a oslabení pozice nejen tohoto panovníka, ale i celého státu.
* Hakon — patrně Hakon (též Hákan), syn Magna Eriksona a od r. 1343 jeho spoluvladař v Norsku, který později jako Hakon VIII. připravil půdu pro unii Kal-marskou (tl380).
88
89
zemí [stanovené] podle přísahy. Jestliže pak [je] překročili, jsou také povinni vrátit Norům jejich zem.
4. Rovněž vyslanci z Novgorodu až přijdou ke králi Norska, musí rozdělit země podle starých hranic a ve shodě s vymezením zemí podle přísahy, tak aby každý zůstal pánem ve své zemi. Avšak toto vymezení země přenecháváme Bohu a králi Norska, aby [je] provedl podle svého svědomí.
5. Rovněž za škodu, kterou Norové způsobili Novgoroďanům na zemi nebo na vodě vraždami ajinými křivdami, nesmějí se Novgorodané mstít ani [ji] zachovávat v paměti. A jestliže Novgorodané způsobili jakoukoliv škodu Norům, stejně tak ani Norové [jim ji] nesmějí připomínat.
6. Rovněž překročí-li Norové hranice a vymezení zemí s úmyslem způsobit zlo, či naopak, jestliže Novgorodané přejdou přes hranice zemí ze své země do Norska, aby spáchali zlo, musí být podle přísahy jako [lidé], kteří chtěli spáchat zlo, pochytáni a zneškodněni, aby nerušili mír.
7. Rovněž bez jakýchkoliv překážek mají [kupci] z Norska jezdit do Novgorodu a Závoločí a naopak kupci z Novgorodu a Závoločí mají bez veškerých překážek jezdit do Norska.
8. Tato smlouva byla uzavřena a potvrzena na deset let. Tuto smlouvu potvrdili přísahou výše uvedení posadník a tisícník za všechny Novgoroďany. Rovněž výše uvedený vyslanec Hakon přísahal na utvrzení této smlouvy jménem krále Norska a celého království Norska. Při uzavření této smlouvy byl tlumočníkem Verněkin.
9. A táž smlouva, jakou uzavřeli Novgorodané s Nory, platí i pro obyvatele Závoločí.
10. Když někdo poruší tuto přísahu, nechť ho potrestá a soudí Bůh. K této smlouvě, aby byla platná i v příštích letech, byly přivěšeny
pečeti výše uvedených osob, a to biskupova, posadníkova a tisícníkova. Dáno a utvrzeno v Novgorodě Léta Páně MCCCXXVI, 3. června.
4. USTANOVENÍ O OBCHODU S HANZOU V NOVGORODĚ (22. ÚNORA 1346)
Dokument charakterizuje postavení hanzovních kupců v Rusku a je jasným svědectvím velké organizační úlohy zahraničních středisek hanzy. Ustanovení o obchodu s Novgorodem obsahuje celou řadu opatření k odstranění konkurence mezi hanzov-ními kupci přijíždějícími do Novgorodu a k zajištění oboustranných výhod při nákupu ruského zboží. Poslední část dokumentu svědčí o snaze hanzovních měst ovládnout obchod Novgorodu se západní Evropou. — Chrestomatija po istorii srednich vekov II, Moskva 1950, str. 121—123.
Nechť je známo všem, kdo uvidí a uslyší tento záznam, že se představení a nejmoudřejší z německých kupců, kteří tehdy byli v Novgoro-
9°
dě, řídíce se listy a pokyny, jež obdrželi prostřednictvím poslů z měst vně i uvnitř země, u moře, dohodli zcela jednomyslně na tomto:
1. Aby nikdo nepodnikl do Novgorodu více než jednu cestu ročně, ať by to byl kdokoliv, a nepřivážel do Novgorodu zboží vícekrát než jednou za rok, ať už toto zboží bude jeho vlastní nebo celé [obchodní] společnosti, či jakékoliv jiné. Bylo ustanoveno, aby takové zboží, se kterým by byl někdo přistižen, ať už by se tak stalo vně nebo uvnitř země, bylo považováno za zkonfiskované ve prospěch [kostela] svatého Petra.1
2. Dále každý, kdo sem přijede na saních, musí na saních i odjet zpět; a jenom v tom případě, veze-li někdo společné zboží, nebo může-li se prokázat nějakým závažným důvodem, může odplout [první lodí] po zahájení plavby. A stane-li se, že někdo použije první lodi, musí se považovat za letního hosta.
3. Dále přijede-li sem někdo po vodě, musí po vodě i odplout zpět; a jenom v případě, že veze společné zboží... může odjet v zimě. Přihodí-li se někomu, že zmešká výše uvedenou poslední plavbu, musí se považovat za zimního hosta. Toto ustanovení má být v platnosti do vánoc, jak tomu bylo již po tři roky, a je třeba je poctivě dodržovat.
4. Dále nikdo nesmí jezdit se zbožím po souši, a to cestou přes Prusko nebo Švédsko, nesmí se také jezdit s povozy na Osel2 nebo do Kuronska a vůbec jakýmkoli způsobem podnikat výpravy s povozy pod hrozbou ztráty svobody a konfiskace majetku; dovoleno je pouze jezdit na lodích — do Rigy, do Revalu nebo do Pernova [Parnu]. Poruší-li někdo toto výše uvedené ustanovení, bude zbaven svobody a majetku, a nesmí to být trpěno.
5. Dále.. .jsme povinni dodržovat ve vztazích k Rusům tyto zásady: podle jednomyslného rozhodnutí a k užitku všeho kupectva nelze ode dne nejbližšího svátku sv. Michala3 kupovat ani v drobném, ani ve velkém — sukna, látky a kožišinové zboží ruské výroby a stejně tak všechno ostatní zhotovené mimo domácí hospodářství [Rusů]. Je možno kupovat pouze obilí a podobné produkty [suroviny] za jejich skutečné ceny. Všechno výše uvedené nesmí nikdo kupovat ode dne nejbližšího svátku sv. Michala ani v Novgorodě, ani v Pskovč, ani v Polocku, ani v Rize, ani v Dorpatu, ani v Revalu, ani ve Fellinu, ani v Gotlandu či v nějakém jiném místě, kam obyčejně jezdí Rusové... Toto vše nesmí kupovat nikdo z těch, kteří si přejí užívat kupeckého práva, ať by to byl kdokoliv. A poruší-li někdo toto ustanovení, bude potrestán konfiskací jmění a zaplatí pokutu 10 hřiven ve prospěch kostela sv. Petra.
6. Dále nikdo nesmí mít v Novgorodě více než 1000 hřiven [investic]
1 Jde o kostel sv. Petra, který byl centrem hanzovního dvora v Novgorodě.
2 Osel — dnešní Saaremaa, estonský ostrov před Rižským zálivem.
3 29. září. Konce sklizně obilí; počátek nového správního roku.
9i
ročně, ani spolu s jinými, ani j ako jednotlivec, ani jakkoliv jinak. Porušili to někdo, má být j eho zboží zkonfiskováno ve prospěch dvora sv. Petra.
7. Dále představeným u sv. Petra se ukládá za povinnost, aby od každého přijali přísahu o tom, že s pomocí Boží, všech svatých a svatého Petra bude dobrovolně a bez jakékoliv záludnosti dodržovat ustanovení obsažená v tomto záznamu.
8. Dále žádný tovaryš, který překročí věk dvaceti let, nemůže v Novgorodě požívat kupeckého práva, ale každý, kdo chce podle tohoto práva žít, musí se vyučit zde, ať je to kdokoliv.
Dáno léta 1346 v chrámu svatého Petra. Ukládá se vám za povinnost... přibít list s tímto záznamem na přídi korábu. Buďte zdrávi, milí přátelé!
5. SOCIÁLNÍ BOJE V NOVGORODU
V Novgorodu byly třídní rozpory velmi hluboké. Často docházelo k bojům a povstáním „malých" lidí — řemeslníků a drobných kupců — proti „velkým" — bojarům a bohatým kupcům. V Prvním novgorodském letopisu je zpráva o povstání r. 1136, když byl v Novgorodě knížetem Vsevolod Mstislavič, vnuk Vladimíra Monomacha. Novgoroďané jej vyhnali a zvolili si nového knížete Svjatoslava Olgoviče z Černigova. Od té doby se stalo zvykem, žc Novgoroďané uzavírali s novým knížetem, kterého volilo věče, smlouvu, v níž byly sepsány jeho práva a povinnosti. Jakmile je nedodržoval, Novgoroďané se pokládali za oprávněné jej vyhnat a zvolit si knížete nového. Polnojc sobranije russkich letopisej III. — Chrc-stomatija po istorii SSSR I, Moskva 1951, str. 172—177.
Vyhnání knížete Vsevoloda
Roku 66441. Novgoroďané sezvali Pskovany a Ladožany a domluvili se, žc vyženou svého knížete Vsevoloda2; a 28. května ho zavřeli se ženou, dětmi a tchýní v biskupském paláci a ozbrojená stráž jej střežila ve dne v noci, 30 mužů denně. Byl uvězněn dva měsíce a 15. července ho pustili z města a podrželi jeho syna Vladimíra. A toto mu dávali za vinu: 1. že nepečuje o smerdy, 2. že chtěl sídlit v Perejaslavi, 3. že první utíkal z bitevního pole3; zejména však a především, že nám rozkázal připojit se k Vsevolodovi4 a potom rozkázal ustoupit. Nepustili ho [dříve], dokud nepřišel jiný kníže5...
1 Roku 1136.
2 Knížete Vsevoloda — tj. Vsevoloda Mstislaviče; srv. str. 85, pozn. 1. 2 První utíkal z bitevního pole — tj. z bitvy na hoře Idanovu.
4 Vsevolodovi — tj. Vsevolodovi Olgoviči, později velikému knížeti kyjevskému. Vsevolod se r. 1127 zmocnil Černigova, odkud po smrti velikého knížete Mstislava (1132) bojoval s jeho bratrem Jaropolkem o velkoknížecí stolec, na nějž se mu podařilo dosednout v r. 1138 a za stálých bojů udržet se až do své smrti (1146).
5 Jiný kníže— tj. Svjatoslav Olgovič (| 1165); ve snaze dosáhnout některého údělu podílel še Svjatoslav snad ve všech rozbrojích té doby. Nikdy však (a ani v tomto případě) s trvalejším úspěchem. Až na sklonku života získal knížecí stolec černi-govský.
■
V roce 6645*, na počátku roku, 7. března v patnáctém roce indikce2, utekl posadník Konstantin k Vsevolodovi a několik jiných dobrých mužů; i dali posadnictví v Novgorodu Jakumu Miroslavičovi. Téhož roku přišel kníže Vsevolod Mstislavič do Pskova, chtěje se usadit opět na svém trůně v Novgorodě, byv tajně pozván novgorodskými a pskov-skými muži, svými přívrženci. „Přijď kníže, opět tě chtějí." Jakmile se rozneslo, že Vsevolod je v Pskově s bratrem Svjatopolkem, došlo v Novgorodě k velikému vzbouření, protože lidé nechtěli Vsevoloda; jiní utekli k Vsevolodovi do Pskova a [vzbouřenci] se dali do drancování jejich domů, Kosňatina, Něžatina a mnoha jiných a ještě pátrali, kdo z bojarů je přívržencem Vsevoloda, a těm sebrali na půldruhého tisíce hřiven a dali je kupcům, aby se vyzbrojili do války, postihli však i nevinné. Potom Svjatoslav Olgovič sebral vojsko z celé novgorod-ské země a přivedl svého bratra Glebka, Kurjany a Polovce i táhli do Pskova vyhnat Vsevoloda; Pskované se jim nepoddali ani od sebe nezahnali knížete, ale začali se mít na pozoru a udělali všude záseky. Kníže [Svjatoslav Olgovič] a měšťané se dohodli cestou a vrátili se nazpět z Dubroviny a řekli: „Neprolévejme krev se svými bratry, snad to Bůh urovná svou prozřetelností."
Povstání proti posadníku Dmitrijovi
Když pak se Novgoroďané vrátili do Novgorodu3, svolali věče proti posadníku Dmitrijovi a jeho bratrům, protože oni rozkázali brát od Novgoroďanů stříbro, ve vesnicích sbírat peníze, od kupců kruté peněžní poplatky, rozkázali jim vozit náklady a [páchali] všemožné zlo. Odešli plenit jejich dvory. Dvůr Miroškův a Dmitrijův zapálili, jejich majetek pobrali, jejich vesnice a čeleď rozprodali a jejich nesčíslné poklady vyhledali a sebrali a zbytek rozdělili každému po 3 hřivnách v celém městě, takže se na každého dostalo. Loupil-li někdo tajně, to ví jedině Bůh, a mnozí z toho zbohatli; a dlužní úpisy nechali knížeti.
Povstání proti tisícníku Vjačeslavovi
Celé město povstalo4 a z věže táhli ozbrojeni proti tisícníku Vjačeslavovi, vyplenili jeho dvůr i [dvory] jeho bratra Bohuslava, Andreje, stolníka arcibiskupova, Davídka Solijského a Sudimíra; také poslali, aby vy-
1 Roku 1137.
2 Indikce (indictio) — cyklus 15 let v církevním letopočtu zavedeném nizzským sněmem, prý k poctě vítězství Konstantina Velikého nad Maxenciem (312).
3 Roku 1209 z výpravy proti Rjazani, kam táhli v čele s knížetem Konstantinem Vsevolodovičem a posadníkem Dmitrijem Miroškičem.
4 V r. 1228, kdy Novgoroďané vyhnali Jaroslava Vscvolodoviče (srv. str. 68, pozn. 5] a sesadili arcibiskupa Arsenije.
<)2
93