OSOBY F or gael Aibric Lodníci Dectora TEMNÉ VODY Stěžeň a veliká, plachta, veliké vratidlo kormidla, zád lodi vystupující několik stop nad jeviště; s přečnívající kormy visí svítilna. More nebo nebe představuje polokruhovitá látka, a není viděti nic než temnou hloubku. Osoby se pohybují jen málo. U lodní plachty je vidôti několik lodníků. Forgael spí a Aibric stojí u vratidla na vyvýšené zádi. 1. lodník Už to trvá dlouho, ba príliš dlouho, co nás Forgael vodí těmi pustinami velikého moře. 2. lodník Osm neděl jsme už nepotkali lodi, kterou bychom pola- pili, ani jsme nepřišli k pobřeží nebo k ostrovu, který bychom vyplenili nebo zpustošili. Je to zlá věc, když už mám pomalu stáří na krku a pořád se mi nenaskýtá příležitost k nějaké loupeži, která by mi stačila, abych mohl žít klidně a počestně do konce svého života. 1. lodník Jsme na cestě od novoluní. A co je horšího, je postavení, v jakém jsme na lodi, když sudy jsou prázdné a když mám hrdlo scvrklé žízní, a není ji čím uhasit, leda vodou. Forgael (ze spaní). Ano; zde, zde; ty vlasy — mají barvu jako oheň. 1. lodník Jen ho poslouchej, jak mluví ze spaní. Forgael (ze spaní). To bledé čelo, ty vlasy jako ohnivé. 1. lodník Má nějaký bláznivý sen, a věř mně, ten sen není blázni- vější než to, co si myslí, když nespí. Není první, kterého stíny a přeludy připravily o rozum. 2. lodník To je to, co mu je. Myslím si to už dávno. 1. bdník Pamatuješ se na tu loď, kterou jsme potopili, když byl úplněk? 2. lodník Pamatuju. Byla tišina tu noc, a on tu seděl a hrál na tu svou starou harfu, až měsíc zapadl. 15 14 i lodi a když jsem se při 1. hdník Spal jsem tamhle u okra^ { jakási změna, a videi jsem každého z nich moři a zdálo se, jako by se život, Který moři a zdálo se, jaau «7 - - - h]avou _ vycházel, proměňoval v podobu ptáka s nos šedí byli a najednou se vznesli a volali hlasy, ]ako, ou naše ľse zpěvem3odleteli k západu. Zpívali takováhle slova. „Blaho nesmírné, blaho, kde slunce umírá , 2. fo« Rozumím dobře, co to dělají. Má matka mluvívala o takových ptácích. Posílají je ti věční strážci, aby odváděli muže od tohoto světa a od pozemských žen kamsi, kde jsou zářivé ženy, které nemají stínu, neboť žily už před stvořením země. Ale nemám chuti s ním tam jít. 1. bdník Připližme se k němu a zabijme ho ve spaní! 2. bdník Byl bych s ním dávno udělal konec, kdybych se nebyl bál jeho harfy. Když na ni hraje, má prý moc nade všemi, kteří ho poslouchají, ať mají tělo nebo nemají, ať jsou viditelní nebo neviditelní — a kdokoli ho poslouchá, pomate sc jako on sám. 1. bdník Jakpak na ni může hrát, když spí? 2. bdník Ale kdopak by potom byl naším vůdcem a řídil by loď podle medvěda a polárky a dovedl nás zpět domů? 1. bdník To jsem uvážil. Musíme získat Aibrika, Ten zná souhvězdí tak dobře jako Forgael. A dobře vládne mečem. — Přidej se k nám, buď našim vůdcem, Aibriku. Umluvili jsme se, Že uděláme konec s Forgaelem, dřív než se probudí. Není nikoho, kdo by nebyl rád, až to bude vykonáno. Přidej se k nám a budeš mítnáčelnický podíl a užitek Aibrie Mlč! Vždyť jste přijali plat od Forgaela ' 1. bdník Málo platu jsme dostali v tomhle roce. Nikdy bychom se nebyh pro, němu obrátili, kdyby nás byl dovedli bil, do moří, kde bude plno lodí. Taková byla úmluva. Co z toho máme, když se takhle potulujeme a zápasíme, nena-skýtá-li se nám příležitost, abychom se napili více vína a líbali více žen, než klidní, mírumilovní lidé za celý svůj život? Budeš zrovna tak dobrým vůdcem, jakým býval on, při-dáš-li se jen k nám. Aibrie Vy myslíte, že k lidem jako vy se přidám a že toho zavraždím, jenž byl mým pánem od nejmladších let? Ne! Kdyby lidí takových jak vy byl celý svět, když v druhé misce vah je Forgael. Pojďte! Lepší odpověď vám dám, až z pochvy vytasíte meč! 1. lodník Probudil jsi ho. Bude nejlépe, odejdeme-li, neboť promeškali jsme vhodnou příležitost. Forgael Již ptáci přeletěli ? Slyšel jsem tvůj hlas. I jiné. Aibrie Nic jsem neviděl. Forgael Víš jistě? Kdykoli ae probudím, mám obavu, že snad už přelétli. Jen oni jsou mi vůdci. Mnoho dní jsem jich už neviděl, a na světě jich jistě pořád mnoho umírá. Aibrie, Již skoro v šílenství tě přivedli, a plavci umlouvali už tvou smrt. Vše, co ti znělo do uší, to v smrt tě vábilo. Forgael Ne; vždy í mi slíbili — Aibrie Ty sliby znám. Tys vše mi pověděl. Že neslýchanou vášeň dají ti a lásku divnou, jaké nezná svět, 16 prý nesmrtelnou ženu jakousi, jež stínu nevrhá, jsouc nadzemská. Vždyť je to bláznovství. Jen obrať loď, pluj domů, krásnou ženu vyber si, žij s pokojem jak muži ostatní a zapuď nemožné ty sny. Má svět dost krásných žen, jež muže potěší. Foryuel Kdo získá jejich lásku obvyklou, ten s krátkou touhou, s klamnou nadějí a láskou smyslnou je miluje a zví, že lože lásky, o němž snil, že klid a mír mu dá, přec není víc než číše vína, jež se ochutná a rychle dopije. Aibric Tak miloval přec každý — jinak nelze nulovat. Forgael Vždy, když se líbali dva milenci, přec věřili, že jiná láska jest jim nablízku, a skoro plakali, že nemohli ji nalézt. Aibric Bývá to tak ve dvaceti letech — později si cení polibek, zač vpravdě stojí — snů zanechají. Forgael Není to jen sen, toť skutečnost, co budí vášeň v nás, tak jako lampa vrhá stín — ne, ne — ne jako lampa — jako slunce zář. To. po čem žízní miliony rtů, kdes musí být. 17 Aibric Já slyšel druidy tak blábolit, když z vytržení svých se probouzejí. Mrtví zkusili to snad či ti, kdo nikdy nežili, — ne smrtelník. Forgael. Já ze všech živoucích to najdu jediný. Aibric Nuž hledej to tam ve světě, kde bydlí lidé, nebo skoč zde do moře a skonči pout, jež jinak se skončit nemůže. Forgael Dát odpověď ti nemohu. Nic jasně nevidím, neb vše je tajemné. Leč někdy přec mi v hlavě vzplane pochodeň a vše mi zjasní; když však světlo uhasne, mám jenom obrazy a obdoby, chléb mystický a víno svátostní, tu rudou růži, v které splývají mi v jedno blaho obě břevna kříže, a tělo, duše — bdění, sen — i smrt a život, všechen význam obrazný, jenž v dávných dobách jim byl přikládán. Co jiného ta růže jest než to? Snad jsou to divuplné pověsti a staré báje o mystických sňatcích a pravdy nemožné? Když pochodeň se zapálí, pak vše to nemožné je jisté — v tuto propast vrháni se. (Vejdou lodníci) 7 18 L lodník Podívej se tamhle! Tam v mJZe! Loď s nákladem a , ÍJfíebyli bychom ji zpozorovali, nebýt té sladké vůně ve tíhu Ambra a santalové dřevo a všechny byliny, které čarodějky přinášejí* východu. ifotóNe-moračinovekhaskonce. Forgael (bera Aibrikovi vratidlo). Věční zachovali mou smlouvu; zaplatili vám hotově. Aibric Vezměte to lano, abychom ji mohli přivázat, až ji budeme plenit. 1. lodník Je na palubě nějaký král a královna. Kde je jedna žena, tam jich jistě bude více. Aibric Mluv tišeji nebo to uslyší. 1. lodník Neslyší; jsou příliš zabráni navzájem sami sebou. Po- dívejte se! Naklonil se a políbil ji na ústa. 2. lodník Až pozná, že máme na palubě zrovna, tak dobré muže. nebude možná na konec příliš smutná. 1. bdník Bude nebezpečná jako divoká kočka. Tyhle královny myslí více na bohatství a na slavné jméno než na hbitou ruku a silné tělo. 2. bdník Nikdo není přirozený, jen lupič. Proto právě celý svět chodí vrávoravě na svých křivých nohou. Aibric Vrhněte se na ně a zdolejte mužstvo, dokud spí. (Lodníci a Aibric vyjdou. S druhé lodi, kterou pro plachtu není viděti, ozývá se třeskot mečů a zmatené hlasy.) For9ad Orterý zůstal u vratidla). Tu jsou, hle, racek, terej, potápka, as hlavou muže nebo krásné ženy. r« nad stěžněm se zatím vznášejí nekaji tam na své přátele; 19 pak na tajnou svou pouť se vydají — hle, jeden — druhý — dva — ťeď je jich pět. Teď všichni zakroužili najednou a letí v druhou stranu, pořád výš; tam vzlétli přítel spolu s přítelem; tam vzlétli ke svým milým ve vzduchu v těch širých výšinách, by po vzdušných těch lukách úsvitu se toulali. Proč čekají však dosud? Nad stěžněm proč neustále krouží? Shlížejí teď všichni dolů teď mi povědí. co Věční o mně asi vnukli jim a o nadzemské ženě bez stínu. jež žije v kraji, kde se končí svět. Teď slyším zvěst. Leč vše i e tajemné. l)í jeden: „Od lásky a od záští." Než skončil, druhý již ho přerušil: „Od lásky, smrti, ze snů ze bdění.' S tím hlasem už se mísí jiný hlas: ,,Co zmůžeme? Jsme stíny!" Tajemstvím je vše — jsem zmámen zírí závratnou. Proč prodlévají pořád nad námi ? Proč kroužíte tu? Proč tu čekáte? Proč nejdete, kam touha pudí vás, když na křídlech b€ šťastno vznášíte 1 Jsou příliš neklidni a vysoko a neslyší. Leč proč to kroužení? (Lodníci se vrátili. Dedom je s nimi.) Forgael (obrátiv Be a spatřiv ji). Proč stojíš upírajíc na mne zrak? 3* Dectora Dedom Dectora Forgael fy nejsi jádrem světa, ne — ó, ne! To nemohou ti ptáci znamenat. Ty nejsi jím. Mé zuby v světě jsou, a ještě nekously. Jsem královna —-chci, aby pykali, kdo manžela mi zabili a mne se chopili. Forgael Své naděje jsem skládal na ženu, jež nemá stínu? — Kdo tě přivedl? A odkud jsi? — Proč nemáš stínu? — Mluv! Kéž bouře, která lodi s poklady devíti přemožených národů mi potopih a mne zahnala sem k hoři věčnému, kéž také mne tam utopila! Ale živa jsem a žádám řádné potrestání všech, kdo na něj sáhli. Jsou tu bytosti, jež odvažují vše v těch mořích zde, jež znají všecku moudrost života a věštby v skrytých hrobech znějící z těch obrazů ze zlata zašlého; že plány královen a králů jsou' jak pel na křídlech motýlích, to vědí, ze váhu nM nic než smích a pláč — smích, pláč - že každý duši svou bv měl mít na ramenou. Forgael Stále blouzníš jen, a já chci vědět, pomstíš-li mne — mluv! M P02ná> * ji odtud nepustím — az tohle zví — Dectora Co to zas blábolíš ? Že ty mne nepustíš? — Jsem královna. Forgael Ač nejkrásnější z žen jsi, skoro bych si přál, by bylo možno pustit tě; než pustím-li tě na loď. dám-li ti i plavce poslušné tvých rozkazů — jak napneš plachty k plavbě k domovu, hned vítr povstane, a spousta vln až k hvězdám vystříkne a zastře je, tvou loď k mé lodi bokem přirazí — a budeš na palubě zde — jak teď. Což ten, kdo bloudí v pustých vodách těch a hukot vln a větru poslouchá, snad zešílí? Ne, nešílím. A přec mi díš, že voda s větrem proti mně se postaví. Ne, nejsem šílený, vždyť šílenstvím přec není poslouchat, co věční strážci, kteří přežijí i lunu, hlásí v tichu půlnočním. Dectora Tys zajal mě snad k jejich rozkazu? Forgael I ty i já jsme v jejich síti chyceni. Vždyť jejich ruce větry zbudily a sem tě hnaly, z jejich úst mám slib, že budu nesmrtelnou lásku mít jak oni, od nich mám tu harfu, v níž je devět kouzel, a je mocnější než slunce, měsíc nebo chvějivá Dectora Forgael Dectora Forgael 22 síťhvěZdanedá,abyněkd01ni neäora chvěJÍC " ^ ^ ^ 6 pak smějíc se).^ ^ ^ chvilkU) c0 o jakési zvěsti blábolíš a o harfě, jež mocnější je hvězdy Než vše je blouznění. Kdo donutí mne, dceru., vnučku králů, bych se stala tvou souložnicí? , Dokud nenazvou °,gae mne rty tvé milým, nepolíbím jich. Dectora Můj manžel, král mi skonal u nohou — a o lásce mi mluvíš. Forgael časů běh je otřesen v těch mořích, a co zde se v jedné chvíli činí. na druhou již nepiisobí. Dedara Už ti rozumím. Máš kouzlo druidské, jež hudbou o mámí — těm chladným ženám mořským urvals je, to kouzlo, jímž se může vyvolat zlý duch, že tělo mé tvé polibky ti bude vracet. Fw*ad Líbat bude mne tvá duše. De<*>™ Nebojím se, dokud tu je provaz na smyčku a moře jest. kde možno utonout. Než dost už slov - chtěla bych, bys v tvář mi pohleděl aP«naUevní bázně není 23 Forgael Ciň, co chceš — z nás nikdo oka nepřerve v té velké síti, jež nás zastírá. Dectora Nic na tom světě za strach nestojí. (Projde mimo Forgaela a stane chvilku, hledíc mu do obličeje.) Mám dobrý důvod pro tu myšlenku. (Běží náhle k vyvýšené části zádi.) Teď mohu se, jak sluší královně, vzdát strachu. (Vystoupí na okraj lodi a obrátí se k Forgaelovi.) Blázne! Hleděl jsi v mou tvář a nepoznals, co smýšlím. Než se mne kdo dotkne, zmizím odtud. Forgael (založí ruce). Ruce mé se nehnou. Věční drží nás. Jen čiň, co chceš — z té zlaté sítě neujdeš. 1. lodník Není potřebí, aby ses utápěla. Odpusť nám a dovezeme tě domů na tvé vlastní lodi a uděláme konec s tímhle mužem, který nás vede v záhubu. Dectora To slibuji. Aibric Já stojím při něm. V boj se dám, by nabyl času zapudit své sny. 1. lodník On zastřel měsíc náhlou tmou. Dectora Já devět mečů, jejichž rukojeť je z rohu nosorožce zrobena, dám tomu, kdo jej první udeřil 1. lodník Já ho udeřím první. Ne! Ta jeho hudba by mi mohla postavit na ramena zvířecí hlavu nebo snad dvě hlavy, které by se navzájem požíraly. 24 M , a W .latou, naplněnou ovocem, Dema tžiako mladé víno opaji, S^kdojejksmrtiporam t hn udeřím. Až skoná, jeho kouzla skona}l s ním a zmizí- v/ 2. lodník Já ho uderím! iU* JátakélAjáUatake! (Forgael hraje na harfu.) I ^("P^jevsnění). Tohle povídají - že prý je někdo mrtev na té druhé lodi; musíme tam jit a konat stráž u inrtvoly> Neřekli, jakým způsobem skonal, ale bylo to náhle. 2. bdník Máš pravdu, máš pravdu. Musíme jít na tu stráž. Dectora Vzduch očaroval kouzlem druidským a omámil vás sny. 2. bdník Jak máme naříkat nad mrtvým, když nevíme, jakým jménem ho nazývat. 1. lodník Pojďte na jeho looľ. Jeho jméno nás v tu chvíli na- padne. Všecko, co vím, je, že umřel, je tomu tisíc let a nikdo ještě nehyl na stráži u mrtvoly. 2. bdník Jakpak máme nad ním naříkat, když nemáme piva! 3. bdník Pojďte na to pivo — je tam mech ze svinské kůže s černým pivem a měch z koziny se světlým. 1. bdník (zpívaje). Černé pivo, světlé pivo; "světlé pivo, černé ^ pivo, a měch z koziny plný světlého! YMadL Rozhlíží se P° raeči 3ak° Kde meč můj? Vypadl mi z ruky, když jsem slyšel novinu. Ach, zde je! /jde jako ve snu k meči, ale Dedora se rozběhne a zdvihne jej, než si jej Aibric může vzíti.) Aihric (rozespale). Dej mi meč můj, královno! Dectora Ne, potřebuji ho. Aibric Nač tobě meč? Než, nech si jej; — je mrtev — není mně už třeba meče, vše je skončeno. Lodník (volá s druhé lodi). Pojď, Aibriku, a pověz, u koho jsme na stráži. Atbric Ten mrtvý král? Král Arthur? Ne, Arthur ne. — Už vím! Tof tollan — měl zlatou zbroj a hořem zahynul, že kouzly zlými o svou královnu byl připraven. To není ještě vše — byl zavražděn. 0 — ó — ó — Iollan, jenž zlaté zbraně měl, byl zavražděn! (Odejde. Za jeho řeči a částečně i za následujícího je slyäeti zpěv lodníků s druhé lodi. Dectora stojí před Forgaelem se zdviženým mečem. Forgael přejde v jinou melodii.) Dectora Ta kouzla tvá ti naráz rozptýlím. (Její hlas se stává zasněným — sklání zvolna meč a na konec jej docela upustí. Rozpouští si vlasy. Sundá svou korunu a položí ji na palubu,) Ten meč má ležet v hrobe u něho. Byl ve všech jeho bitvách. Rozpustím své vlasy, ruce sepnu, horce budu lkát, neb byl prý hrdý, na tváři měl smích, 26 měl modré oči, hbitý běžec byl a zemřel-už je tomu tisíc let, 0,6,6,6! , ... , O, ne, to není tak — vždyť jsem ho dobře znala - jeho smích jsem slyšela - a vtom byl zavražděn -tem u mých nohou. 0 - lkám nad tebou, ó, Iollane zlatý, lásko má! Cím to však, že jsem řekla, že jsem jej kdys milovala? Vnukl mi to, vím, ten harfeník — a přec to pravda jest. Proč všichni na něho se shrnuli a meči v zlatou přílbu bušili? Forgael Což, paní, neznáš mne? Vždyť jsem to já, jejž oplakáváš! Dectora Ne, je mrtev přec můj zlatý Iollan, ó, ó, ó, ó! Forgael To říkali — a já ti dokážu, že sněním oblouzení hrobaři jen moje zlaté zbraně pohřbili. Jen poslouchej tu píseň měsíční, jak tichým smíchem zní, mou tvář, můj hlas snad zase poznáš, vždyť mě slyšíš hrát už tisíc let. ^P1Sžľ7-Harf: mU VyPadne 2 ™kou> a ona zůstane stati opřena o okraj paluby za ním.) Co dělají ti ptáci? pichni bijí křídly najednou? Cokriě,tetamnadstéžněm?Másmích to být a výčitka a pošklebek, že kouzlem strun jsem lásku vzbudil v ní? Pak odpovím: byv puzen hlasy, sny, jež jasným Nesmrtelných poselstvím mi byly, správně jednal jsem. Neb co jsem mohl učinit než poslechnout? A přec tak vyčítavě křičíte. Dectora (smějíc se). Toť věru nevysvětlitelný div, že od úplňku do poslední čtvrti jej oplakávám, když je živ a zdráv. Forgael Jak mohl jsem jí ublížit, když přec je veselá? Ne, není proti mně ten křik váš. Vůle Nesmrtelných jest vám známa, ten váš třepot perutí je radostí a všechen ten váš šum nic jiného než píseň svatební; a je-li výtkou, odpovídám vám, že není mezi vámi nikoho, kdo jinak miloval. Vy zvete to snad vášní, úctou, šlechetností snad; to byl však samý klam a lichotky, by ženu proti vůli získaly — neb láska bojem jest — je záští v ní; a říkáte-li: přišla z vůle své — Dectora Proč odvracíš a zakrýváš svou tvář, v niž věčně bych se dívala ? Forgael Mám žal. Dectora Což nemiluji tě už tisíc let? Forgael Vždyť j á přec nejsem zlatý Iollan. Dectora To nechápu. Vždyť lépe znám tvou tvář než vlastní ruce. Forgael Dedova Forgael Dectora 28 Oklamal jsem tě — aIieVÍŠJak' Což nem pravdou snad, že před tisíci lety zrozen jsi J na ostrovech, na nichž blaženě se v tanci točí děti Aengovy, když svítí měsíc v noci větrné — že tam mě dovedeš? Jen klam to byl; Forgael Dectora Forgael Dectora jen klam nic víc. A jak to může byt? Ač oči tvoje plny lásky jsou, snad jiná žena právo k tobě má, a já jen zpola. Ne. A je-li tak, ať je jich ještě padesát — co na tom? Již ani na to nepomyslím; ne — ne, ani trochu. Mlč však. Ženy jsou tak kruté, hrdé, srdce tvrdého, — a chvály, lichotky je popletou — a proto se jim bojí milenci vše říci přímo. Není tomu tak; tak nesmírně však jsem ti ublížil, že pravda musí vyjít na světlo. Vše vyznám. Co mi na tom sejde teď, když snít mé télo začalo a ty ses uhlem hořícím mně stal, jenž plá v mé obraznosti a v mém rozumu? A kdyby byla nejdivnější věc Forgael Dectora Forgael Dectora Forgael Decto ra snad pravdou, kdybys mě byl kouzlem jal a u nohou mi zabil milence či muže, mluvit bycb ti nedala, neb věděla bych: včera bylo to, ne dnes, co on měl lásku mou; a takhle bych si uši zacpala. (Pausa.) Proč pláčeš? Pláču, že ti nemohu nic ukázat než roztříštěnou loď a pusté vody. 0, proč nevzhlédneš mi v oči ? Pláču, že je nad námi jen čirá noc, že není nad hlavou strop ze zlata a ze slonoviny. Strop ze slonoviny by probudil mou žárlivost a sama strhla bych ty zlaté sloupy. Chtěla bych, by nic v tom světě nebylo než milý můj — by zhynul den a noc a vše, co jest, — co bude a co není polibkem rtů našich. Proč se díváš v pustou noc? Mám vln se bát či nepřítelem mým je měsíc? Na měsíc jsem hleděla — hned přetvořila bych jej v korunu a na tvou hlavu vložila. — A teď zas bloudí tvoje myšlenky, neb hledíš na moře. Což nevíš snad, 30 (JVjtó oďěad od ní. Ona j**Mj»^ 1 J a zístiňuje si oči rukou.) ft^j WIW»»*' Hleitom, Mo mrak Forgael se plíží k měsíci. zw« Nic nevidim než hejno popela vých ptáku tam, jež letí k západu. (Jeviště se zatemňuje, ale pruh světla padá na osoby.) Forgael Jen poslouchej! Dectora Nic kromě křiku ptáků neslyším. Forgael Jen dobře poslouchej ten jejich křik a rozeznáš, že hlasy lidskými tam pokřikují na sebe. Dectora Ten mrak již zastřel měsíc. Ptáci volají — co mohu jiného než jen se třást? Forgael Dřív vzduchem kroužili nám nad hlavou a teď se dali v let; a musíme plout za nimi — jsou vůdci našimi; teď křičí — Neslyšíš-li jejich hlas? „Kde končí svět, je kraj, tam rodí se jen děti, které lunu přežijí." (Vejdou lodníci s Aibrikem, Nesou pochodně.) Aibrk Tak veliký jsme poklad nalezli, že nelze si to ani představit. Loď plna beden s drahým kořením, a sošky jsou tam ze slonoviny a s ametystovýma očima 31 a draci s rubínovýma. A loď se celá třpytí jako síť, když v ní je plno sleďů. Domů, Forgaele, se vraťme, užijme tam pokladu! Což nenašel jsi zde tu královnu'? Co ještě hledáš v mořských končinách? Forgael . To nelze — dál až k cíh popluji. Ta žena, myslím, půjde se mnou dál. | Aibric 0, paní, domluv mu, ať obrátí svou loď. Vždyť ví, že odvádí tě v smrt; to popřít nemůže. 'Dectora Je tomu tak? [ Forgael Nic nevím naj isto. Dectora V kraj bezpečný mě dovez, v známá místa nějaká. Vždyť máme vše, co život může dát, když máme sebe. Forgael Jak bych našel klid, těch poslů a těch vůdců nedbaje a všech těch zjevů, toho volání? Dectora Jsem žena, zmírám každým dechnutím. Aibric Je marná řeč — tam na tu druhou loď jdu za vámi a lano rozetnu, až s tímhle mužem zde se rozloučím; neb ani já ni nikdo z živoucích už jeho tváře nespatří. (Vyjdou lodníci zastrčivše jednu pochodeň na okraji paluby.) Forgael (Dectoře). Jdi s ním, on ochrání tě, domů doveze. Aibric (chápaje se ruky Forgaelovy). To splním pro něj. Atbric Dectora Forgael Dectora Ne, tu máš ten meč a přetni láno — já jdví s Forgaelem. Nuž s Bonem! (Odejde. Světlo se zesiluje.) Meč se zaťal do lana — je pietato — již padá do moře a splývá do vín. Starý draku, ty, jenž miloval jsi svět a poutal jsi nás k němu, přeťat jsi — jsi přeťat už — svět uniká '— jsem sama s milým svým a s očí nikdy už mu nesejdu. Jsme navždy spolu sami, Forgaele, a směju se, neb zahnat od sebe mne nemůžeš. Již mlha zastřela nám nebe — sami spolu budeme až na věky. My dva — ta koruna — tak trochu vzpomínám. — To byl jen sen. 0, kváli, nakloň níže hlavu svou, a na skráně ti vložím korunu. 0, květe na větvi, ó, ptáku v listí, ó, rybo sťríbmá, již ruce mé si v proudu chytily — má jitřenko, jež v modru chvěješ se jak bílá laň kdes na okraji lesa zamženém, níž skloň se, vlasy svými zastru tě — již nebudeme hledět na ten svět. 0, milá, sítí jsme se zastřeli a pevně sevřeli — jsme nesmitehii; zní stará harfa sama od sebe k těm šerým ptákům volajíc — a sny, jež zrodily se ze snů, žijí v nás. NA BAILOVĚ BŘE OSOBY Blázen Slepec Cuchuhin, král v Muirthernne Gonehyhar, nejvyšší král v Uladhu Mladý mu% syn Cuchulainuv Králové a zpívající ženy NA BAILOVĚ BREHU Veliká sin v Dundealganu — nikoli „Cuchulainův veliký, starý dům", nýbrž shromaždiště blíže moře. V pozadí veliké dveře; dveřmi vniká zamlžené světlo jako od mořské mlhy. Mnoho stolic a dlouhá lavice. Jedna z těch stolic, obrácená směrem k popředí jeviště, je větší než ostatní. Někde v pozadí stůl a na něm láhve s pivem a rohy k pití. Malé dveře po jedné straně síně. Blázen a slepec, oba otrhaní, s obličeji, které jsou groteskní a podivné maskami, vcházejí dveřmi v pozadí. Slepec se opírá o hůl. Blázen Jaký ty jsi obratný člověk, třebaže jsi slepý! Není člověka, který má dvě oči v hlavě, který by byl tak obratný jako ty. Kohopak kromě tebe by bylo napadlo, že si drubež-nice každý den po obědě trochu schrupne? Jakživ bych nic nedovedl ukrást, kdybys mně nepověděl, kde to mám hledat. A jaký ty jsi kuchař! Když ukradnu a oškubu slepici, vezmeš mi ji z rukou a dáš ji do té veliké nádoby na krbu, a já si mohu vyjít a běhat o závod s čarodějnicemi na břehu moře, až mi přijde chuť na jídlo; a když ji mám, čeká už na mne uvnitř slepice, pěkně upečená. Slepec (hmataje kolem sebe holí). Pěkně upečená. Blázen (bera slepce kolem krku). Pojď, já dostanu stehýnko, ty dostaneš stehýnko, a o prsíčka budeme losovat; a až "budeme jíst, budu tě chválit — budu tě chválit, že máš tak dobré nápady a že umíš tak dobře vařit. Nikdo na světě se ti nevyrovná, slepče. Pojď, pojď! — točkej chvilenku. Neměl jsem zavírat dveře. — Jsou některé, ty mě hledají, a nerad bych, aby mne nenašly. Neříkej to nikomu, slepče. Jsou některé, ty za mnou chodí. Sama Boann z řeky a Fand z hlubokého moře. Čarodějky to jsou, a větrem přiletí a vo- 38 ■ i hubičku, blázne, dej mně hubičku!" — to lají: ,,T>e)f*e dogt giroce otevřeny. Všecky vdaJÍ 7 7* mohou dovnitř. Nerad bych, aby bušily do prodejky tea ^ ^ ^ bIázen? Pročpak zastrčil u dvt i Možná, že uslyší, jak to v hrnci kloktá, sednou si na zem. Ale nic jim nedáme vrátí zase do moře — ať se zas vrátí dVvlľuVďô™itf a sednou si » **. ^ »» j™ nedáme a vt!Ju ___X4-Í ™ae. ňo more — ať se zas wwSíí 2 té slepice. Ať se tíS^ÄŽIS^:Ä! (Pak °w Blázen Pročpak říkáš Á — á. Slepec Znám tu velikou stolici. To dnes přijde král Conchubar. Přinesli jeho stolec. Ode dneška bude už doopravdy Cuchu- lainovým pánem. Proto právě přijde. Blázen To musí být veliký muž, aby byl pánem Cuchulai- novým. Slepec To také je. Je to veliký muž. Je nade všemi ostatními králi irskými. J?křzettCuchulainův pán! Myslil jsem, že siCuchulain může dělat, co se mu líbí. Slepec To také dělal, to také dělal. Ale počínal si příliš divoce, a Conchubar dnes přijde a zaváže ho přísahou, která udělá konec jeho potulkám, a udělá, že bude poslušný jako domácí pes, a udrží ho pořád nablízku. — Bude sedět na té stolici a vezme ho pod přísahu. Blázen A jak to udělá? Slepec Nemáš na to dost rozumu, abys chápal takové věci. (Posadí se na stolec.) Bude sedět na téhle stolici a řekne: „Slož přísahu, Cuchuláine. Vyzývám tě, abys přisahal. Udělej, jak ti říkám. Copak je tvůj rozum proti mému a co je tvé bohatství proti mému? A jaké máš syny, aby platili tvé dluhy a postavili ti kámen na hrob, až umřeš? Přisahej, povídám ti. Slož závaznou přísahu!" Blázen (krče se a kňouraje). Nechci. Nebudu přisahat. Chci obědovat. Slepec Ticho, ticho! Oběd ještě není hotov. Blázen Říkal jsi, že je právě. Slepec Že jsem to řekl? Inu, možná, že je hotov, a možná, že není. Křídla jsou možná bílá, ale stehýnka jsou možná červená. Maso je asi ještě pevně na kostech a nešlo by v zubech od kostí. Ale věř mi, blázne, bude to doděláno, než se do toho zakousneš. Blázen Zuby mně hladem vylézají. Slepec Něco ti budu vypravovat — králové mají povídkáře, ti jim vypravují, zatím co čekají na oběd; budu ti vypravovat příběh, a bude v něm boj; příběh, ve kterém bude zápasník hrdina a loď a královnin syn, který má v úmyslu zabít někoho, koho znáš ty i já. Blázen Kdopak to je? Kohopak přichází zabít? Slepec Jen čekej, až uslyšíš. Když jsi kradl slepici, ležel jsem v jámě v písku a slyšel jsem přicházet tři muže, a znělo to, jako by vlekli nohy. Byli raněni a stenali. Blázen Mluv dál. Vypravuj mi o tom boji. Slepec Byl boj, veliký boj, úžasně veliký boj. Mladý muž přistal u břehu, strážci břehu se ho zeptali po jeho jméně, ale nechtěl je povědět a jednoho zabil, a ostatní utekli. Blázen To je dost. Teď pojď na tu slepici. Přál bych si, aby byla větší. Přál bych si, aby byla tak veliká jako husa. Slepec Pst! Ještě jsem ti všechno nepověděl. Vím, kdo ten mladík je. Slyšel jsem, jak ti utíkající muži říkali, že měl ryšavé vlasy, že přišel ze země Aoifiny, že přišel zabít Cuchulaina. Blázen To nikdo nedovede. 40 (Zpívá.) Ouchulain zabil krále, krále a syny královské, draky vyšlém vod, čarodějky ze vzduchu, BanachyaBonochyalesmhd. Slepec Ticho! Ticho! Blázen (zpívá dále). Čarodějky kradoucí mléko obry kradoucí děti, vědmy se zaječí hlavou, zajíce s drápy jak vědmy, všecky ty hrdopýšky (mluví): ze samých hlubin drsného černého severu. Slepec Ticho, povídám! Blázen Ví to Cuchulain, že ho přichází zabít? Slepec Jakpak by to věděl, když má hlavu plnou bláznivých snů! Nedbá o obyčejné boje. Proč by se pouštěl do boje, kdyby v něm nebyl nikdo než ten mladý muž ? Kdyby to tak byla bílá srnka, která by se snad proměnila v královnu, než by vzešlo ráno — Blázen Pojď na tu slepici! Chtěl bych, aby byla tak veliká jako prasátko—slepice s husím sádlem — a aby křupala jako vepřová. %flc Žádné spěchy! Žádné spěchy! Vím, čí je syn. Nikomu jinému bych to nepovídal, ale tobě to povím — tajemství je pro tebe lepší než oběd. Slyšíš rád nějaké tajemství. Mžen Pověz mi to tajemství. ľeodľ ľ!adík Íe Á0ifin s^ Vím m že to je Aoifin syn, dbytne se to vtírá, že to je syn Aoifin. Slyšel jsi mě Často mluvit o Aoifě, veliké bojovnici, kterou Cuchul tam na severu přemohl? am alAzen Vím, vím. Je to jedna z těch podivných královen, které žiji v hladovém Skotsku Sk?ec Jsem jist, že to je její syn. Byl jsem dlouhou dobu v zemi Aoifině. Blázen To bylo, než tě oslepili za to, že jsi zaklel vítr. Slepec Byl tam u ní v domě hoch, ten měl rusé vlasy zrovna jako ona, a všichni říkali, že ho vychovávají, aby zabil Cuchu-laina, že ona Cuchulaina nenávidí. Kladla přílbu na kamenný sloup, říkala, že to je Cuchulain, a naváděla hocha, aby po něm házel. Slyším venku kroky — Cuchulainovy kroky. (Cuchulain přejde venku v mlze kolem dveří.) Blázen Kam to Cuchulain jde? Slepec Jde naproti Conchubarovi, který ho vyzval, aby složil přísahu. Blázen Ach - - přísahu, slepče. Jakpak já si mohu pamatovat tolik věcí najednou? Kdo má přisahat? Slepec Cuchulain má přisahat Conchubarovi, který je nej vyšším králem. Blázen Jak ty všechno pleteš dohromady, slepče! Vypravoval jsi mi jeden příběh a tecE mi zase vypravuješ něco jiného . . . Jakpak mám na konec pochopit souvislost, když hned na počátku všechno pomícháš? Počkej, až si to srovnám. Tak tedy, tuhle je Cuchulain (ukazuje na jednu nohu), a tuhle je ten mladík (ukazuje na druhou nohu), který ho přišel zabít, a Cuchulain to neví. Ale kde je Conchubar? (Vezme vak, který má po boku.) Tohle je Conchubar se vším svým bohatstvím —Cuchulain, mladík, Conchubar. — Akde je Aoife? (Vyhodí do výše čepici.) Tuhle je Aoife, vysoko na horách ve vyso- 43 42 Um hladovém Skotsku. Možná, že to konec konců není pľvda Možná, že sis to sám vymyslil. Už ,ei mě predtaa mnohokrát podvedl svými lžemi. Pojď k hrne, » udek se mi svírá a kručí. Chtěl bys, aby skřípal jako vrata? Slepec Povídám ti, že to je pravda. A ještě více je pravda nez tohle. Poslechneš-li, co ti říkám, zapomeneš na svůj žaludek. Blázen Nechci! SUpee Poslouchej! Vím, kdo je otcem toho mladíka, ale nepovím to. Bál bych se to vyslovit. Ach, blázne, zapomněl bys na všecko, kdybys zvěděl, kdo je otec toho mladíka. Blázen Kdo je to? Hned mi to pověz, nebo tebou zatřepu. Tak, ven s tím, nebo tebou zaklepu. (Šum hlasů v dálce.) Slepec Počkej, počkej! Někdo přichází ... To přichází Cuchu-lain. Vrací se s králem vladařem. Jdi a zeptej se Cuchulaina. Ten ti to poví. Málo budeš dbát o jídlo, až se Cuchulaina na tohle zeptáš.... (Slepec vyjde postranními dveřmi.) Blázen Zeptám se ho. Cuchulain to bude vědět. Byl v zemi Aoifině. f Jde směrem ke dveřím.) Zeptám se ho. (Obrátí se a vrátí se.) Ale ne, nezeptám se ho, měl bych strach. (Jde zase . několik kroků). Ano, zeptám se ho. Co je v tom zlého, ze-ptám-li se? Slepec říkal, že se ho mám zeptat. (Vrací se.) Ne, ne. Nezeptám se ho. Mohl by mě zabít. Já jsem zabíjel jen slepice, husy a selata. On zabil krále. (Jde zase skoro až k hlavním dveřím.) Kdo říká, že mám strach? Nebojím se. Sľ ZePtám Se ^ CUChulaÍne' " se Cuchulain zabil krále, krále a syny královské, draky vyšlé z vod, čarodějky ze vzduchu, Banachy a Bonochy a lesní lid. f0dchází postranními dveřmi; poslední slova je slyšet zvenku Velikými dveřmi v pozadí vstoupí Cuchulain a Conchubar, Dokud isou ještě venku, je slyšeti, jak Cuchulain rozzlobeně zvýší hlas Je snědý muž, věku něco přes čtyřicet let. Conchubar je mnohem starší a má v ruce dlouhou berlu uměle vyřezávanou nebo se zlatou rukojeti dovedně vypracovanou.) Cuchulain Že — nevyžvaň — jsem zabil některé a jiné podle chuti odměnil, jen pro několik věcí nevážných se zavázat mám přísahou, ba teď — teď k tomu nový kámen přikládáš — tvým sluhou musím být a otrokem, že jakýs mladík z kraje Aoifina břeh našel špatně střežen. Conchubar Přistal tu, když vidu ani slechu o tobě zde nebylo, když s divou družinou jsi tančil nebo lovil. Cuchulain Možno přec ho vypudit. A nechci vázán být. Chci tančit, lovit, rvát se, milovat, kdy chuť mi přijde — kdekoli. Cas vlil ti v žíly vodu, proto smýšlíš tak. Conchubar Zem silnou, spořádanou zanechat chci dětem svým. Cuchulain A já jen poslouchat tě mám; své vůle vzdát se; jít, kam chceš; jak zavoláš, hned přijít; v radě tvé mám s ošklivými starci zasedat; 45 Conchithar Cuckula ■onehubar 44 já, jehož pouhé jméno chránilo tu zemi, já; jenž Maevu cruachanskou jsem vylmaí, severské ty piráty, sto králů ze Sorchy a krále přjšlé sem ze zahrady na východě světa. Proč jí—jenž trůn ti zachoval, když všichni tě s něho chtěli svrhnout — přisahat mám poslušnost, tak jako bych byl král, jenž zabývá se chovem dobytka? Což hnáty od ohně mám skvrnité či nedovedou ruce mé už nic, než hůlkou v popelu rýt obrazce? Tak chabý, líný jsem, že potřebí je biče, než ti posloužím? Tone — ne, Cuchulaine. Ale děti mé mi denně praví: „Toho muže snést je pořád těžší. Jaká bezpečnost s tím mužem, jenž si nedá poručit, jejž nikdo nekoupí a nespoutá? Až zemřeš, budeme mu vydáni: on pálí zem jak oheň — nikdy čas ho " nezmení. Toť pořád pěknější. Mám kterékoli dítě poslouchat, jež na trůn vsadíš, jako bys to byl ty sám? . ■ To zajisté. Král nejvyšší jsemjá a rovněž bude jím můj svn. a ty, ač krev tvá je tak divoká, " ač ze slunce tvůj otec pocházel Conchubar Cuchulain Conchubar Cuchulain jsi malým králem jen a znamenáš jen málo ve všem, co se vlády tkne. když tebe s dětmi svými srovnávám. Je dobře teď se jasně vyslovit, neb v mnohých zemích o nás po smrti se bude mluvit. Za svých mladých let jsme zřeli nebe jako žhoucí mrak se vznášet nad světem — a my jsme víc, než lidé nyní mohou být, když mrak se zdvihl, proto upřímnosti víc je třeba. Conchubare, nemám rád tvé děti — síly v těle nemají a měkce ulehnou, kde ležíme my oba tvrdě. Posmíváš se jim, že sám jsi bezdětný. Jen za štěstí si pokládám, že nezanechám tu jen bledý stín a muže pro posměch, by přecházel a brblal po chodbách, kde zněl můj smích a zpěv. Toť planá řeč, ač chvastáš se, žes ke mně upřímný, neb každý, kdo má dům a pozemky, jež po staletí byly v rodině a její jméno měly, trápí se, kdvž ví, že cizímu se dostanou, až zemře. Takhle cítí většina; však po nás dvou tu jméno zůstane a se strun harfy bude znít. I 47 Conchubar Cuchulain Conchubar Cuchulain Conchubar 46 Jak právník si hraješ s důvody, a není v nich tvé přesvědčení. Znám tvé myšlenky; vždyť spali jsme pod jedním pláštěm kdys a.z jedné číše pili. Znám tě přec skrz naskrz. Slyšel jsem, jak ze spaní ^ jsi vzdychal „Nemám syna" s trpkostí, že kleknuv, za splnění touhy tvé jsem prosil bohy. Myslil sis, že já se poddám jako jiní, budu-li mít důvod jako oni. Není tak — mně pohnutky je třeba vážnější než ta, jež byla mi jen ke zkáze, když — napodobiv jej — jsem činil to, co čistý sokol s výšin nebeských, jenž se smrtelnou ženou tělo mé prý zplodil. Posmíváš se jako vždy zas každé naději, i rozumné, a nechceš nic či věci nemožné. Kdo viděl kdy to dítě, které snad by vyhovělo mysli takové? Svůj dům, své jméno pozůstavil bych jen tomu, kdo by v boji odolal i mně. Když přec tak hbité nohy máš a každé všední štěstí přezíráš, měls dceru vzduchu kdesi na horách ci dceru z říše mořské na břehu si uchvátit. Cuchulain Conchubar Cuchulain Conchubar Cuchulain Já nejsem rouhačem. Ty naše královny však přezíráš a neuznal bys dítě, kdyby ti je některá z nich porodila. Ne — to neříkám. Ach, pamatuji se, jak pivem rozjařen ses vychloubal, že v Skotsku, kde ses učil válčení, prý byla jedna s vlasy rusými a s tváří jako mramor, a ač rád jsi měl i jiné, že bys syna chtěl spíš od té divé ženy z tábora než od některé jiné královny. Ty zveš ji „divou ženou z tábora", neb mezi kolovraty jen jsi žil a znáš jen ženy, které říkají: „Jak moudrý jsi!" a „Co chceš k večeři?' „Co obléci, bych se ti líbila?" a které ve dne v noci napořád tak hučí. — Divá žena z tábora! Než, rozpaluji se tu zbytečně. Vždyť tys ji neviděl. Ach, Conchubare, jen kdybys ji byl spatřil — se smíchem když hrdou, nepokojnou hlavu svou tak nazad hodila a tětivu až k uchu napiala — Či u ohně když seděla a její vážný zrak byl rozumem jak vínem naplněn — či když v tom bujném těle každý sval se láskou chvěl! — Ač dětí neměla, ů8 Jiný král Jiný král Jiný král Jiní králové Cuchulain Mladý muž Cuchulain Ne, to dovol, vládce, mně; neb Aoife divoká mi odvedla mé otroky. Ne, mně to dovol, mně, neb zpustošila mi můj dům a krb. Boj přenech mně! (dohromady). Ne, mněl Ne, mně! Ne, mně! Zpět! Zastrčte ty meče! Nikdo zde tu výzvu nesmí přijmout, když jsem já ji odmítl. Meč zastrč, Laegaire! Ne — jen je nech, ať přijdou, chtějí-li; já proti dvěma z nich se postavím. Tak byl bych mluvil, když jsem měl tvůj věk. Jsi však v mém domě. Kdo by bojovat chtěl s tebou, musí se mnou zápasit. Hle — mlčí! Kolik z vás se postaví, když (vytasí meč) tenhle bručoun vyrazí, ten hvizdač, ten jespák, tohle ostří šedej ší než příliv — myš, jež hlodá trámoví, jež drží svět — hle, tenhle meč — a všem bych čelil, mít já syna, jak jsi ty. Ten pomstil by mne, až bych naposled byl čelil těm, jimž otce, bratry, syny a přátele jsem zabil, bráně zde trůn Conchubarův, když se shrnuly ty voje ze čtyř krajů s havrany, již nad hlavami se jim vznášeli. A mstitele bych nepotřeboval. Jak vodu s mísy bychom ty a já je smetli. 59 Cuchulain Od té chvíle budeme stát při sobě. — Zde náramek! To ne, jen po pořádku, jeden po druhém. Jsem starší, na mně nejdřív řada jest. (Rozestře pláát.) Ten plášť zde tkalo devět královen z té říše podmořské — a z rouna vln jej tkaly — dlouho vyšívaly jej. Můj otec, kdybych s ním byl bojoval, by mne byl zabil; zrovna tak bych já — mít syna — v boji přinesl mu smrt, neb daleko jsou stará ohnivá ta zřídla — denně více chladne krev. Conchubar (silným hlasem). Již dost. Já nechci toho přátelství. A zakazuji to, neb Cuchulain je poddán mně. Ten jinoch bez boje nám neujde. Já sám — Ne. nesvolím! Ty rozkazuješ mně? Stůj! Ani krok! Ne, nepustím tě. Šílíš, omámen jsi kouzly. Králové (křičí). Ano, kouzly — oblouzen! První starý král Tvou mysl čarodějka popletla, a jinoch připomněl ti podobou tu ženu, kterous miloval. A pak . jsi náhle vztáhl ruku na vládce! Cuchulain A na vládce jsem vztáhl ruku svou? Cuchulain Conchubar Cuchulain Conchubar 60 Conchubar To jakás čarodějka nad námi se vznáší. Cuchulain Ano, Čarodějná moc! Ty čarodějky ve vzduchu! (Mladému muži.) Nuž mluv! Kdo nabádal tě k tomu? — Ven! Neb teď se střetne s mečem meč. Mladý muž Vždyť.. .Vždyť jsem já to nezpůsobil! Cuchulain Ven — ven! — pravím, ven! (Mladý muž vyjde a Cuchulain za ním. Králové vycházejí za nimi vyrážejíce zmatené křiky a slova, která pro hluk skoro není sly-šeti. Někteří volají: „Pospěšte, pospěšte!" „Proč tak dlouho otálíte ve dveřích?" „Přijdeme pozdě?" „Dali se už do boje?" „Vidíte, bojují-li?" a tak dále. Jejich hlasy se navzájem přehlušují. Tři ženy zůstávají samotný.) 1. žena 0, viděla jsem, viděla! 2. žena A co? Co křičíš? 1- žena Věční ukázali mně, co nastane. 2. žena Jak? Kde? h iena Zde v popelu, v té pánvi zde. 2- žem Teď, cos ji držela? 3. žena Mluv rychle! L íem Střechu Conchubarovu jsem viděla se řítit do ohně, a stěny pukaly a černaly. 2- žena Ach, pro smrť šel si Cuchulain! 3. zena - 0,ó! 61 2. žena 1. žena 2. zena Kdo mohl si jen pomyslit, že muž tak velký padne mečem neznámým! Náš život plyne mezi bláznovstvím a slepotou a spěje ke konci, jejž nikdo napřed poznat nemůže. Nuž, pojďme pohledět, jak uhasne ta jeho sláva. (Ostatní dvě jdou ke dveřím, zastaví se však chvilku na prahu a naříkají.) /. žena Nenaříkejte, • neb bude třeba naříkat a rvát si vlasy, až vše bude skončeno. (Zeny vyjdou. Za následujícího výjevu je občas slyšeti třesk mečů.) (Vejde blázen táhna za sebou slepce.) Blázen Tys ji snědl! Tys ji snědl! Nenechals mi nic než kosti. (Srazí slepce k zemi vedle vysokého stolce.) Slepec 0, že já musím snášet takovéhle soužení! 0, bolí mě celé tělo! 0, jsem roztrhán na kusy! Takhle mi odplácíš za všecko dobré, co jsem ti učinil? Blázen Tys ji snědl! Obelhal jsi mě. Mohl jsem si to hned pomyslit, žes ji snědl, když jsem viděl, jak jdeš zvolna a ospale. Lež tu, až přijdou králové. 0, já to na tebe povím Conchu-barovi a Cuchulainovi a všem těm králům! Slepec Co by se bylo s tebou stalo, kdyby nebylo mne, když přec nemáš rozum pohromadě. Kdybych já se o tebe nestaral, copak by sis počal, abys měl co jíst a aby ses mohl ohřát? Blázen Ty se o mne staráš? Ty si pěkně zůstáváš v bezpečí a mne posíláš do všech možných nebezpečenství. Poslal jsi mě dolů po skalnatém srázu pro vejce racků, a sám sis zatím 63 62 vyhříval slepé oči na slunci; a pak jsi snědl všecko, co bylo dobré k jídlu. Nechala mi. vejce, která nebyla ani vejce ani pták. (Slepec chce povstati, blázen ho donutí, aby 81 zase lehl.) Zůstaň tiše ležet, až zavru dveře. Venku je nějaký hluk — silný, protivný hluk, že sám sebe neslyším. (Zavře hlavní dveře.) Pročpak nemohou být tiše! (Slepec se snaží unik-nonti.) Aha, rád bys utekl, to bys rád! (Jde za slepcem a přivede ho zpět.) Tady lež! Tady lež! Ne, neutečeš! Lež tu, až přijdou králové. Všecko jim o tobě povím. Všecko to povím. Jak si sedíš a jak se ohříváš, když jsi mi kázal udělat oheň z polének, zatím co já sedím a do něho foukám. Nevykážeš mi vždycky, když je větrno, tu stranu keře, kam fouká vítr, a když je deštivo, tu stranu, s které prší? Slepec Ô, milý blázne, poslechni mne. Jen si vzpomeň, jak jsem o tebe pečoval. Dovedl jsem tě k mnohému teplému krbu, kde tě dobře přijali, ale nechtěl jsi tam zůstat; pořád ses potuloval. Blázen Posledně, když jsi mě tam zavedl, nezatoulal jsem se já pryč, ale tebe vyhodili, poněvadž jsi jim vzal jídlo z hrnce, když se nikdo nedíval. Zůstaň teď tiše! Cuchulain (vrazí dovnitř). Cáry! Není kouzla na zemi nebo mezi čarodějkami ve vzduchu, aby ho tyhle ruce nedovedly zlomit! Blázen Poslechni, Cuchulaine! Odešel jsem a nechal jsem ho u krbu péci slepici. Snědl ji celou, ačkoli jsem ji ukradl já. Nic mi nenechal než peří! Cuchulain Naplň mi roh pivem maini w. Nic nemá tak rád jako peří! Blázen Nic mi nenechal než kosti jsem ji ukradl já. a peří. Nic než peří, třebaže Cuchulain Podej mi ten roh. — Spory také zde! (Pije.) Copak máte vy dva, co stojí za spor? Ven a tím! Slepec Kdepak by on byl, nebýt mne? Musím pořád přemýšlet — přemýšlet, abych sehnal jídlo pro nás oba, a když to máme, je-li úplněk nebo nastává-li příliv či odliv, nechává králíka v tenatech, až je v něm plno červů, nebo nechává pstruha proklouznout rukama zpět do řeky. (Zatím, co slepec mluví, dal se blázen do zpěvu.) Blázen (zpívá). Když jsi byl na dubě žaludem, byl jsem já větrnou korouhvičkou; špalkem teď starým jsi, a já jsem dosud tou větrnou korouhvičkou. Slepec Jen ho poslouchej. Takovéhle žvasty musím poslouchat den jak den. (Blázen si strká peří do vlasů. Cuchulain si vezme hrst peří z hromádky, kterou blázen má vedle sebe na lavici, a z vlasů bláznových a utírá si jimi krev se svého meče.) Blázen Vzal si mé peří a utírá jím svůj meč. Je to krev, co utírá s meče. Cuchulain (jde ke dveřím v pozadí a odhazuje peří). Stojí kolem jeho mrtvoly. Neprobudí ho přes všecky jeho čáry. Slepec Ten zabitý je ten mladý bojovník. Ten, který přišel ze země Aoifiny. Cuchulain Myslil si, že se zachrání svými kouzly. Blázen Ten slepec povídal, že tě ten mladík zabije. Přišel ze země Aoifiny, aby tě zabil. Ten slepec povídal, že ho naučili bojovat zbraněmi všeho druhu, aby to udělal. Ale já jsem pořád věděl, že ho zabiješ ty. Cuchulain (k slepci). Tys ho tedy znal? Slepec Viděl jsem ho, když jsem ještě měl své oči, v zemi Aoiňiič. 64 65 Cuchulain Tys byl v zemi Aoiíině? Slepec Znal jsem ho a tu jeho matku. Cuchulain Chtěl právě o ní mluvit, když skonal. Slepec Byl to syn královny. r Cuchuhin Jaké královny? Které královny? (Chopí se slepce, který teď sedí na lavici.) Byla to Scathach? Bylo tam mnoho královen. Všude tam vládly královny. Slepec Ne, Scathach ne. Cuchulain Byla to tedy Uathach? Mluv! Mluv! Slepec Nemohu mluvit; svíráš mě příliš pevně. (Cuchulain ho pustí.) Nepamatuju se, kdo to byl. Nevím to jistě. Byla to nějaká královna. Blázen Před chvilkou povídal, že ten mladík je Aoifin syn. Cuchulain Ona? Ne, ne! Ta neměla syna, když jsem tam byl. Blázen Ten slepec povídal, že ho uznávala za svého syna. Cuchulain Milejší by mně bylo, kdyby to byl býval syn některé jiné ženy. Jakého pak měl otce? Nějakého bojovníkaz Alby? Byla to milostná žena — hrdá, bledá, milostná žena. Slepec Nikdo nevěděl, čí je syn. Cuchulain Nikdo nevěděl! Věděl jsi to ty, starý naslouchací u dveří? Slepec Ne, ne; nevěděl jsem nic. Blázen Před chvilkou povídal, že prý slyšel, jak se Aoife vynášela, že neměla nikdy milence než toho jediného; a to byl jediný muž, který ji přemohl v boji. (Pausa.) Slepec Někdo se chvěje, blázne! Lavice se třese. Pročpak se třese? Chce nám Cuchulain ublížit? Já jsem to nebyl, kdo ti to řekl, Cuchulain e. tkvící 86 ChVěJe CuChulaÍ1L Je to Cuchulain, který tak třese Slepec Je to jeho vlastní syn, kterého zabil. Cuchulain Toť jejich čin, těch bledých v povětří. Kde? Kde? Kde? Meč můj proti hromu! Ne! Vždyť byly vždycky ke mně přátelské, aě rády v kouřící se uhel dmou, až vzplane — boje však, jež roznítí, jsou slavné, plní srdce hrdostí — ne takové! Ty boje, které jim jsou milé, staré prsty probudí a spící struny harf. Nuž, kdo tím vším je vinen? Bojíte se? Mluvte jen! Vždyť přijal jsem vás ve svou ochranu a odměním vás. Dubtach snad to byl? Měl dávné záští. Ne — jest u Maevy. Laegaire byl to! Pročpak mlčíte? A jaký je to dům? (Pausa.) Teď vzpomínám. (Stoupne před stolec Conchubarův a mávne mečem, jako by Conchubar seděl na stolci.) Ty, tys to udělal, jenž seděls tu a držel staré žezlo královské jak straka ukradenou lžíci. — Ne! Ne jako straka — jako opice, jež zemi požírá! A přece jen byl strakou, neboť uletěl. A kam? Slepec Je venku. Cuchulain Přede dveřmi? Slepec Mezi dveřmi a mořem. Cuchulain Conchubare, Conchubare! Mám já tvé srdce proklát mečem svým? ' (Vyrazí ven. — Pausa.) , 5 66 Blázen Jde ke králi Conchubarovi. Shrnuli se všichni kolem toho mladíka. Ne, ne, stojí nehnute. Vehka vhm se zene proti břehu - dívá se na ni. Á! Ted běží dolů k moři, ale mává vysoko mečem, jako by šel do boje. (Pausa.) To byla rána! Dobrá rána! Slepec Co teď dělá? Blázen 0, bojuje s vlnami! Skpec Vidí na každé z nich korunu krále Conchubara. Blázen Teď zadal ránu velké vlně! Srazil jí korunu; ťal, až pěna uletěla. Teď zase, zase jedna veliká vlna! Slepec Kde jsou králové? Co dělají králové? Blázen Křičí a běží dolů k břehu, a lidé vybíhají z domů. Všichni tam běží. Slepec Říkáš, že všichni vybíhají z domů? To v domech nikoho nebude. Poslouchej blázne! Blázen Ted upadl! Už zase stojí! Jde dál do hluboké vody. Žene se veliká vlna! Převalila se přes něj. Nevidím ho teď. Zabil krále a obry, ale vlny ho přemohly, vlny ho přemohly! Slepec Poj d sem, blázne! Blázen Vlny ho přemohly! Slepec Pojď sem! Blázen Vlny ho přemohly! Slepec Pojd sem, povídám! Blázen (Jde k němu, ale ohlíží se po dveřích.) Co je? Skpec Nikde teď nebudou doma. Pojď tam; pojď rychle! Pece budou plné. Sáhneme do pecí! (Odejdou.) OSOBY Hudebnice. Fergus, stařec. Naisi, mladý král. Deirdre, jeho královna. Posel. Conchubar, starý král v Uladh, který je dosud silný a statný. Popravčí. D EIRD R E Hospoda v lese. Je to hrubý drevený dům; dveřmi a některými okny je viděti veliké rozlohy lesa, nebe se šeří, nadchází noc. Ale oknem po levé straně je viděti husté listí mlází; krajina působí dojmem ticha a osamělosti. Po pravé a po levé straně jsou dveře, a postranními okny je viděti každého, kdo se blíží k některým dveřím, dříve než vejde. Uprostřed je část místnosti oddělena záclonami; záclony jsou zataženy. V držadlech na stěnách jsou nezapálené pochodně. Po jedné straně je stolek se šachovnicí a s figurkami na ní. Na druhé straně místnosti je pánev s ohněm, u níž se choulí dvě ženy s hudebními nástroji po boku: jsou to sličné ženy asi čtyřicetileté. Jiná Žena nesoucí strunový nástroj chvatně vejde; mluví stojíc s počátku ve dveřích. První hudebnice Znám podle pravdy příběh, poutnice, jenž v našich zpěvech s bájí splynul tak, že vše se bájí zdálo. Přišly jsme v kraj krále Conchubara, a ten dům je stará hospoda, jež určena je těm, kdo od moře jdou v králův dům; v těch lesích vrchy jsou, kde vyrostla kdys Deirdre královna. Druhá hudebnice Ta pověstná, jež s milencem svým Naisim bloudila a přátel neměla krom milenců a lidí blouznivých? První hudebnice (přistupujíc k pánvi). Tak dvanáct let teď tomu bude, co král Conchubar v tom lese na úbočí našel dům, v něm sličné dítě s chůvou stařenou; zda dívka byla z rodu lidského 72 73 ži zp]odil-Ii ji s dcerou královskou snad v bouři jakýs neviditelný král vzduchu, nikdo neví, — nepoví, čí byla, proč tu byla skrývána; než, příliš krásná byla pro štěstí. Král denně chodil tam, až dospěla; pak neměl pokoje a počal se ten Deirdřin příběh. Starý byl ten král. Tak měsíc před dnem svatby mladý muž tam přišel: Naisi, Usnuv syn, a vzplál k ní láskou — nebo podle některých snad ona k němu — pak ji unesl. Dost pěkný příběh — kdyby konec měl! Pst! Povím více — ale pojďte blíž, ať mohu šeptat: mluvím o hrozných a tajných záměrech — jež chová král. Vždyť nikdo neposlouchá. Byla jsem tam v domě králově, šla za sluhy, jak vycházeli a zas vcházeli a vyšívání na ozdobu stěn a na podlahu čerstvé sítiny tam nesli na hlavách, a do síně jsem vešla veliké. Mlč, někdo jde! (Vejde Fergus, starý muž; který pfí n4sled -ícím řechází vzrušeně ode dveří k oknu.) Vzkaz od krále jsem očekával zde. Jste hudebnice podle nástrojů, a umíte-li lásku velebit Druhá hudebnice První hudebnice Druhá hudebnice První hudebnice Druhá hudebni tce první hudebnice Fergus První hudebnice Fergus První hudebnice Fergus První hudebnice Fergus svou písní, jak se zdá — vždyť půvabné jste ženy — bude vám tu štěstí prát, neb přijdou dva, než bude noc, ti lásku svou si vykoupili vším, co lidem drahé. Chvilka zbývá vám — nuž, zvažte hudbu smutnou, veselou, a která víc se líbí milencům, než Usnuv syn a jeho královna sem vkročí. Deirdre se svým milencem! Měl pro mne být tu vzkaz, a pro něj jsem tak spěchal. Není posel královský zde pro Fergusa. syna Roghova? Jsou Deirdre s Naisim syti života? Váš domov není zde, když nevíte, že jsou v mé ochraně a že jim král vše odpustil. Nám cesty světa jen jsou domovem. Pak měly byste znát, že na světě se mění vše, že zášť se změní v lásku, láska v nenávist — že odpouštějí také králové. Je těžko hojit lásku starcovu, když nezaloží nový rod, — a jest té lásce rovna jeho žárlivost. Toť pravda. Na svých poutích lecčemu ses naučila. Bylo obtížné to vyléčit, a myslil celý dvůr až na mne, že to nelze; když jsem však tak neustále na něj naléhal, První hudebnice 74 přec povolil-je odpuštěno vše; a vy je uvítáte — vyslovte tu radost, pro niž nemám výrazu. Však starci žárlí. ,\ Druhem důvěrným Fergus (jda ke dvenm). ^1U11 - . jsem králi, a to také vážilo a moudré bylo, že jim odpustil. A nezbytnost, by mladý, slavný muž a oblíbený vojsko vedl v boj, i repot lidu, vlastní králův pud ho přiměly. Ti dva přec bloudí už šest let. První hudebnice . A přec jsou starci žárliví. Fergus (vraceje se ode dveří). Tím sladší buď váš zpěv: ač stáří jest tak suché jako kost, ten muž byl mlád. I mně je třeba hudby; nebýt to jen hanbou šedinám, hned tančil bych a zpíval — (Muži tmavé pleti s podivnými barbarskými šaty a zbraněmi přecházejí kolem dveří a oken. Přecházejí za sebou jednotlivě a mlčky.) — tančil celou hodinu, že dobré dílo to jsem vykonal. Hle, u okna — ti černí muži tam s tou divnou cizí zbrojí vražednou — ti obcházejí dům už celý den Fergus (vyhlížeje). Kdo jste? A odkud? Kdo vás poslal sem? První hudebnice Nic tobě neodvětí První hudebnice Mou přímost promiň, ale v očích mých, jež mnohé země zřely, tamti jsou Fer™ Conchubar!" - Kde je Fergus Conchubar 103 Zbraní nepotřebuji, neb žádný zrádce neodváží se mně vstoupit v cestu. Křičte, chcete-li! Jsem král a správně jednal jsem, když ji jsem zvolil, aby byla královnou, a nenechal ji chlapci milenci! mece, Conchubar však jim káže ustoupiti.)