Představení se – moje cesta k symbolismu plus kolečko představování se studenty!: 1. odkud jsem, co jsem studoval za střední školu, v jakém ročníku jsem 2. co mě zajímá, na co hraji 3. čemu bych se rád věnoval, téma diplomky PLUS DISKUSE NAD SMYSLEM H. VĚDY osnova – národní odnože symbolismu projít literaturu: podoba kolokvia – referát / analýza – v závislosti na vlastním zájmu studentů Symbol svět můžeme chápat jako znakový systém: znak a označované hudební partitura jako symbolizující šifra Obecné symbolizování napříč uměním, ale i životem: co pro nás co znamená – místa, zvyky, vnitřní život magická funkce věcí sémioticky tři typy znaků – ikon, index, symbol subznaky – fyzické informace, stimuly, signály – nejsou právě ony hybateli hudby? řada figur („prostředek básnické řeči, který napomáhá uměleckému účinu zvláštním způsobem spojení hlásek, mluvnickou stavbou apod.“ – Poetický slovník, „stylistický prostředek básnictví a rétoriky založený na záměrné, esteticky promyšlené odchylce od norem běžného sdělovacího jazyka.“ – Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích – rétorické figury …a tropů: „básnické pojmenování; užití jména jednoho jevu pro označení jevu jiného, třeba velmi vzdáleně příbuzného“ – Poetický slovník – tropy MĚNÍ význam slov alegorie a symbol – do alegorie je význam implantován zpětně symbolická paranoia (Gombrowicz, Kosmos) použití znakování napříč hudební historií a jeho problematika: kryptogramy / opět symbolistní paranoia („pozor, vlk!“ – jména v notách – Bach, Ascha, menuety na jméno Haydn, Šostakovy a Schnittkeho monogramy citace / autocitace věnování, frontispice, forma tisku (Ravel / Suk) – specifičnost prvotní prezentace hudebního díla v metatextu (rozdíl oproti malířství i literatuře), přechod od partitur k nahrávce – obaly jako pomoc… mimézis, zvukomalby, řečnické figury, číselné a písmenné symboliky (Josquin), konstrukce (Sweelinck) mytologie: opakující se tématika děl s alegoricko/symbolistní náplní – čísla, transcendentála, živly, divadlo světa Symbol jako prostředek pro komunikaci s posvátnem – Alleau. symbolismus, syntetický směr – fenomén synestézie (pozn. Huysmans) zkoumání procesu tvorby a života sama o sobě – hledání kontaktu s nimi, nahlížení „do“ procesu tvoření. Kontext symbolismu jako zkušenostního směru, směru hledajícího plamen, prahnoucího po zážitcích, které povýší (Chodasevič) (na rozdíl od klasicismu a jeho neo odnoží coby směrů jasných, třídících, hravých – dionýství ku apollinství – Nietzsche). Zkušenost s uměním – výzva k vlastní kreativitě jako jediného smyslu diskursu o umění. Nikoliv „dramaturgismus“, ale vlastní tvorba, byť insitní, méněcenná (Konůpek, Váchal, Zrzavý, Kameník…). zkušenostní umění ku tvorbě artefaktů – „metoda tvorby života“ iniciačnost, mystika, vykoupení z hranice úspěšné dílo / neúspěšné dílo insitnost, „malé formy“, „malí mistři“, intimita (X Mahler) – zkušenostní nad profesionálním či artefaktovým – iniciačnost. na druhou stranu experimentálnost směřující k abstrakci – Schoenberg, Mallarmé, Kupka předchůdci: pokud není programem a-symboličnost, všechny styly mají své znakové systémy dávní, „velcí“ - hellénská kultura a přechodové styly – nejistota ohledně hodnot, ohledně budoucnosti – antipozitivistické styly, v nichž „drapérie je důležitější než tělo sochy“, akcent na individuálnost, na drobné afekty, manýru – portréty mrtvých Gongóra y Argotte, Gianbattista Marino, Venosa, Blake, Fuseli, Hölderlin!!! – dá-li se uvažovat v hudbě o těchto kategoriích – všichni PŘECHODOVÁ OBDOBÍ E. A. Poe. Evropská fantastika (Fr. Goya, W. Blake, H. Fuseli, Novalis, E.T.A. Hoffmann, Charles Nodier, Gérard de Nerval, A. von Chamiso, Friedrich de la Motte Fouqué, Barbey d‘Aurevilly) Baudelaire (sonet Vztahy) Correspondances Charles Baudelaire Vztahy Překlad Karel Čapek La Nature est un temple où de vivants piliers Laissent parfois sortir de confuses paroles; L'homme y passe à travers des forêts de symboles Qui l'observent avec des regards familiers. Comme de longs échos qui de loin se confondent Dans une ténébreuse et profonde unité, Vaste comme la nuit et comme la clarté, Les parfums, les couleurs et les sons se répondent. II est des parfums frais comme des chairs d'enfants, Doux comme les hautbois, verts comme les prairies, - Et d'autres, corrompus, riches et triomphants, Ayant l'expansion des choses infinies, Comme l'ambre, le musc, le benjoin et l'encens, Qui chantent les transports de l'esprit et des sens. Je chrámem příroda s živými pilíři, jež slovy zmatenými někdy zahovoří; v symbolů černé hvozdy se tu člověk noří, jež na něj důvěrně svůj pohled zamíří. Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí v jednotě hluboké, dálné a temnotné, rozsáhlé jako noc a jako světlo dne, tak vůně, barvy, zvuky odpovídají si. Jsou vůně některé svěží jak dětská těla, jak louky zelené, sladké jak oboe, bohaté, vítězné či porušené zcela, v nichž nekonečných věcí rozpětí se skrývá, jak ambra, kadidlo, mošus a benzoe, ze kterých extáze smyslů i ducha zpívá Přímí: Gérard de Nerval Friedrich Hölderlin Auguste Villiers de l'Isle Adam Karl Joris Huysmans Arnold Böcklin Prerafaeli(s)té, Parnasisté Richard Wagner (gesamtkunstwerk) bývají občas označovani jako protosymboliste. První z nich umirá již roku 1855, Richard Wagner roku 1883. Parnasisté! akademická malba – Ingres – pompiérství – alegorie Viollet-le-Duc – původ secese v materiálu a tepání – historismus směřující k art noveau César Franck – problematika art noveau v hudbě – křivka, spirála, ornament, měkkost, organičnost Rimskij-Korsakov – měkkost, pozdní Čajkovskij – měkkost, zvýšená emblematičnost: Wagner. Malí mistři: Chausson, Massenet, Fauré ale i minoritní techniky – grafiky (Felicien Rops, Odilon Redon) Baudelaire o Wagnerovi: „…bylo by věru překvapujici, kdyby zvuk nemohl vybavovati barvy, kdyby barvy nemohly vnuknouti ideje melodie a kdyby zvuk a barva byly neschopny, aby vyjadřovaly myšlenky…“ styl: „Valéry: symbolismus označil za směr, který byl sestrojen zpětně literarními kritiky, který se zrodil až po své smrti, zanikl dříve, než stačil být svými tvůrci reflektován, než stihl ustanovit vlastní styl a vymezit se proti ostatním proudům své doby jinak než instinktem“ pohyb od estetiky k etice problematika stylu: je nutno styl? Schönberg: „co je styl“ Stravinskij: „styl je vším“ Podle Valéryho „není žadná symbolistní estetika“, přesto samozřejmě autory tohoto proudu některé věci spojují. Valéryho hypotéza je, že je to především odmítani chvály početného čtenářstva. Přes citelnou obecnost takové formulace, nalézame pozoruhodnou shodu s tímto vymezením ve stati o symbolismu od ruského postakméistického básníka Vladislava Chodaseviče: symbolisté jsou podle něj „bratři proti své vůli – tvaří v tvář současníkům, kteří jsou jim cizí.“ (zde nutno nastínit rozdíl mezi francouzským a ruským symbolismem) Huysmans: větší roli než výtvarný (skladebný anebo stylistický) postup, hraje při identifikaci symbolistního (dekadentního) díla to, co je zobrazováno – to, o čem se hovoří / zpívá. estetika francouzského symbolismu: původ jednoznačně romantický, pouze abstrahované (co je výtvarný symbolismus oproti Ingresovi a Delacroixovi? „méně umný mladší bratr“) „To, co bylo secesi či symbolismu v době jejich zrodu vytýkáno – matnost, chudoba výrazu či plochost formy –, vnímáme dnes jako projevy bohatší asociativnosti, jemnější psychologické kresby, akcentace detailu.“ vlivy formující symbolismus: hellénismus novoplatonismus – antipozitivistická reakce – Schopenhauer, Nietzsche středověké umění – hermetismus, alchymie dekadence – tendence napříč věky – satanismus, okultismus reakce na pozitivismus, Auguste Comte eskapismus – únik do dandyovství, do estétství (l’art pour l’art) theosofie, anthroposofie anarchismus asie: asijské umění – 36 pohledů na horu Fujijama – pokleslost děl směřujících do Evropy (nešlo o vrcholy asijského umění), obchodní styky, laciné tisky, středomoří a blízký východ (gamelan Paříž Světová výstava 1889) „Symbolismus vznikl ještě před impresionismem, ale pak se vyvíjel souběžně s ním, právě tak jako s cloissionismem a uměním Gauginovým (Pont-Avenská škola). Proti naturalismu a jeho důsledkům chtěli symbolisté znovu nastolit suverénní Myšlenku. Vystupovali jako spiritualisté, dali však vědě dostatečné záruky, aby nemohli byt obviňováni, že vypuzují přírodu z umění. Podle jejich teorie reálno nemělo jen hmotnou stránku, ale zahrnovalo i myšlenkovou a citovou sféru. Kontemplace je povznášela do transcendentálního světa, kde se pod vnějším zdáním objevil vznešený smysl každé věci a její duchovní poslání. Symbolismus odkrýval tedy tajemství věcí, jejich skrytou, magickou a duchovni skutečnost.“ Florisone, Umění a lidstvo, Umění Nové doby Symbolismus, „který se začal ve francouzské literatuře formovat Baudelairem a vrcholil v letech 1884–1891, silně působil na všechny ostatní oblasti uměni včetně hudby… … jeho přelomový úkol se nejsilněji projevil na půdě slovesného umění. Francouzští symbolisté traktovali zvukovou podobu slov takřka v jedné rovině s jejich významem a vytrvale hledali nekonvenční jazyková spojení, čímž nejenže připomněli spisovatelskému uměni jeho povahu, ale současně nám všem připomněli… …zvláštní strukturální vlastnost každé skutečné umělecké informace, konkrétně její základní mnohoznačnost.“ Jarocinski data: Nejsnazší vymezeni vzniku prvni symbolistni vlny je datum 18. zaři 1886, kdy otiskl čerstvy třicatnik Jean Moreas na strankach Figaro Litteraire manifest Symbolisme. Byl to však pro něho předevšim vzdoropodnik k parnasistům, ktere dva roky předtim opustil. Tendence už dávno předtím. tématika a tvůrci symbolismu: křivka (elan vital – Henri Bergson) , řada mytologémat Výlučnost iniciační rituální dynamiky, jiný prostor a čas ritu – možnost stáleho navracení se proti toku času filosofie: antipozitivistická reakce a „gnóze pro masy“ - okultismus a spol. Čistý symbolismus: Puvis de Chavannes?? - Asie, historismus James Ensor Odilon Redon – „malé“ techniky: pastel, grafika, hermetismus Maeterlinck? Yeats? Asie., středověk Mallarmé Čiurlionis – Asie, insitnost, „malé“ techniky: akvarely Satie? - Asie, historismus Březina Sova Preissler Nikolaj Rerich – Mir iskutstva – ruská oblast, ruská secese, akméismus Jinak kombinace: prerafaelisté jako jedni ze předchůdců secese („V Německu, kde hnutí začalo protestním Memorandem mnichovských výtvarníků, vydaným 4. dubna 1892, se zdůrazňovala jeho generační odlišnost (Jugendstil), v Rakousku zvýraznili názvem Secession (latinske secessio = odchod, odštěpení) jeho protestní charakter… …V Anglii, Francii a Rusku se zdůrazňovala nová tvář nastupujícího uměleckého stylu (New Art, Art Nouveau, novoje iskusstvo, stil‘ modern).“ Kšicová, Secese, slovo, tvar) středověké umění (Fra Angelico – trecento?) - historismus Nabis, Klimt – asijské umění, secese a neoklasicismus Böcklin – romantismus (Böcklin 27, Bruckner 24, Smetana 24 – PROSTUPNOST období!) Munch – naturalismus, dekadence, expresionismus Toorop, Mucha – secese, expresionismus (Toorop – Nová generace) Čiurlionis – asijské umění Preissler – impresionismus? - eklektické používání symbolistní estetiky v námětech jako zřídlo hluboko do 20.století napříč slohy Hodler, Moreau – historismus souběžně taktéž s tristanovskou generací v hudbě, zároveň běží i cecilianismus, v malířství pointilismus, v Rusku posléze rayonismus, akméismus a mnohé další ismy skrz literaturu: tématika, obecněji filosofie a s ní náměty, ideje i estetika prosvítá mnohem zřetelněji: symbolismus jako směr přímo směřující k abstrakci projevy v užitém umění „…symbolisté byli v letech 1860–1900 spojovacím článkem mezi uměním a tehdejšími filosofickými, vědeckými a literarními směry. Zásluhou symbolistů a anglických prerafaelitů se malířství učastnilo, zejména po roce 1880, obrody uměleckých řemesel…“ (Michel Florisone – Impresionismus a symbolismus, Umění a lidstvo Larousse) řemeslná výroba / tovární výroba: Arts and Crafts – tapety… William Morris a John Ruskin - prerafaelisté Charles Rennie Mackintosh – Art Deco – Glasgow style v té době rovněž původ kýče – reprodukce – Kulka symbolismus a první avantgarda: (ani jeden z proudů fin de siecle se ostřeji nevymezuje vůči romanticke tradici rozervaneho genialniho jedince a estetice či schemat s nim spojenych). Ušlechtilý eklekticismus, mezi jehož zásadní atributy nepatří vymezení se proti předešlému stylu, vysvětluje například zálibu francouzské poezie té doby v rytmech racinovského verše (parnasisté), odkazy k rokoku anebo k historickým stylům v ruské secesi (takřka celá tvorba Léona Baksta, secesní pseudogotika Ivana Bilibina, karnevalové scény v románech Fjodora Sologuba), či tendence evropské hudby té doby čerpat i nadále z estetiky romantismu R. Wagnera, F. Liszta, J. Brahmse, případně C. Francka, J. Masseneta a z národních škol novoromantismu (Dvořákův vliv v prvních Ivesových symfoniích, Rimskij-Korsakov přítomný v dílech raného Stravinského). – opět styl ku etice pohrobci: Nakonec ještě zmiňme ‚pohrobky‘ symbolismu; autory ‚třetí vlny‘, kteří tvořili hluboko do 20. století, ale přinejmenším část jejich tvorby vykazuje sepětí se symbolismem v několika rovinách (přímé následovnictví v estetice, v námětech anebo v technice). Jde o tak různorodé umělce, jakými byli Ladislav Vycpálek, Bohuslav Reynek, Maxfield Parrish, Alexandr Grin, Kuzma Petrov-Vodkin nebo Conrad Aiken… Uvažovat se dá o dědictví symbolismu i v dílech mladého Andrého Gidea, Paula Valéryho či u T. S. Eliota Dreyer, Kameník ______________________________________________-- Český symbolismus hudba – náměty: Suk – Asrael, Pohádka léta, K. B. Jirák, Apollonius z Tyany – ztracená opera, Osvald Chlubna – Jak přišla smrt do světa, Alladina a Palomid Bílek, Březina/Jebavý, Antonín Sova, Karásek ze Lvovic Váchal, Reynek okultismus – mj. i Drtikol, obecnost symbolistní estetiky od Vrchlického po Kameníka – i Hácha psal v symbolistním modu. Fin de siecle. První opusy českých skladatelé té doby jsou často psané na symbolistní poezii: Vycpálek, Ostrčil, Jirák, Chlubna, Suk. Suk – akademický duch, počestný, pokojný život poznamenaný smutky. Tvarově jednoznačně tenduje k neoklasicismu. V Česku jednoznačně převažuje vliv německého symbolismu. Snad Hlaváček se blíží Maeterlinckovým baladám. Oproti Němcům má české umění té doby častější niternost, vznícenost výrazu, měkkost. Insitní snad jen Hlaváček, Zrzavý, zčásti Deml a Reynek – katolický symbolismus?? Insitnost jako vlastnost symbolismu coby směru orientujícího se na zkušenost oproti artefaktu