Dějiny knižní kultury   Dnes obsahem fondů knihoven, muzeí i archivů  V místě svého vzniku se umístění dělilo dle obsahu :  Liturgické = sakristie  Úřední = spisovna – archiv  Literární = knihovna Středověké rukopisy   Výpůjční seznamy – původně jednoduché seznamy, později záznamy o kodexech, které knihovna vlastnila a kdo je studoval  Inventáře a katalogy – v západní Evropě od konce 8. stol., častější výskyt ve 14. a 15. stol. - každý klášter a kostel - buď evidence primárně knihovní, nebo evidence majetku, ve kterém se nachází i knihovny Objevují se i soupisy knihoven soukromých osob – duchovních i světských Prameny pro poznání středověkých knihoven   V našich zemích soupisy až ve 13. stol.  Počet vzrůstá ve 2. pol. 14. stol.  Povaha inventárních soupisů majetku  Knihovna kláštera u sv. Tomáše v Praze  Katalogy knihoven kolejí pražské univerzity (Hedvičiny, Karlovy, Národa českého)   Seznamy pořizoval knihovník nebo osoba mající na starosti knihovnu – custos, sacristan  Povinnost sepisovat knihovnu byly dány řádovými nebo jinými nařízeními  Při nástupu do funkce, při úmrtní a volbě nového představeného  Vedeny i lokační katalogy, které uvádějí, ve které skříni, paprsku či regálu se kniha nachází  Obsah knihoven  Liturgické rukopisy  Patristickou literaturu  Díla světského obsahu Od 12. století přibývá  Oddíl věnující se kanonickému právu Pessime mus, sepimus me provocas ad iram, ut te Deus perdatVložit Hildeberta   Kulturní centra antiky – města  Ve středověku centry kláštery a kapitulní kostely  Nejvýznamnější písařská centra: - kláštery ve Fuldě, Reichenau, Hildesheimu, St. Gallen, Kolíně nad Rýnem, Trevíru, Echternachu a Salcburku, Bobbiu, Vivariu, Monte Cassinu Skriptoria v Evropě   Od 11./12. století opět nástup měst  Městská kancelář  Vznikající univerzity (první zejména v severní Itálii – vznik ze škol zachovaných z dob antického Říma, částečně zakládány nově, částečně spojování škol klášterních a katedrálních)  Bologna 1088  Paříž 1150  Oxford 1167  Cambridge 1209  Salamanca 1218 Skriptoria v Evropě   Klášter Lindisfarne: Založen roku 653, centrum Northumbrijského království Sv. Cuthbert, zemř. 20. března 687 Rukopis sepsán v 8. stol. na jeho památku Nejstarší překlad evangelijního textu z latiny do staré angličtiny Britské ostrovy     Klášter Iona: Kolem roku 800 zde byl sepsán rukopis nazývaný Book of Kells Obsahuje 4 Evangelia, konkordanční seznam sestavený Eusebiem z Cäsareie a pro klášter v Kells důležité listiny Písmem je ostrovní polounciála Britské ostrovy    Palácová škola Karla Velikého v Cáchách Roku 795 – Codes Aureus = Korunovační evangeliář Svaté říše římské Stránky barvené purpurem, hlavní texty psány zlatem, nadpisy a marginálie stříbrem Vazba – kolem roku 1500 - Hans von Reutlingen – plastický reliéf s trůnícím Bohem otcem ve středu, po stranách trůnu vyobrazení P. Marie, v rozích 4 evangelisté Francká říše     Palácová škola Karla Velikého v Cáchách Lorschký evangeliář Cca 810 sepsán v palácové škole v Cáchách, kolem roku 860 v klášteře v Lorsch, zde byl označen evangelium pictum cum auro scriptum habens tabulas eburneas (ilustrovaný evangeliář, psaný zlatem, s 11 slonovinovanými destičkami na vazbě) Francká říše      Centrum ottonské knižní malby  Syntéza mezi severním a jižním stylem knižní malby  Stopy karolinské knižní malby, stejně jako insulární tvorby a byzantských vlivů  Codex Egbert: Nejstarší cyklus obrazů ze života Krista 10. stol. Vliv Trevírské školy Reichenau      Klášter založen 698 sv. Wilibrordem, iroskotským mnichem  Jeho knihy základem knihovny  Knihovna doložena roku 706  Klášter obnoven po normanských nájezdech r. 973 opatem a komunitou z Trevíru  Pod jejich vlivem formování iluminátorské a písařské dílny a také písařské školy  V době císaře Jindřicha III. (1039-1056) klášter říšským kancléřstvím, vystavují se zde i císařské listiny Echternach   Knihovna a skriptorium umístěny patrně u sakristie  Takto zachyceno v tzv. Echternachském evangelistáři (vznik 1039-1041)  Pod oblouky románské architektury sedí písař – mnich, který sepisuje rukopis, a vedle něj laický umělec – iluminátor, který knihu doplňuje výzdobou Echternach   Knihovna a skriptorium umístěny patrně u sakristie Echternach   Cca 700 založen benediktinský klášter sv. Petra a klášter benediktinek sv. Erentrudy na Nonnenbergu  V mužském klášteře také písařská a malířská dílna a škola  2. čtvrtina 9. stol – vývoj vlastního písařského stylu – 5 evangeliářů a 1 lekcionář Salcburk   Vliv byzantského umění a stylu  Císařovna Theofano, manželka Otty II. (973-983)  Zakladatelem tohoto stylu pod vlivem Byzance mistr pracující v Řezně, do Salcburku se styl dostává s jedním z jeho žáků  V 11. stol. Přechází centrum tohoto umění z Řezna do Slacburku  Rozvíjí se zde iluminátorská dílna a především škola  Např. kniha perikop kustoda Bertolda, evangeliáře z Admontu a Štýrského Hradce. Salcburk     Významné kláštery Břevnov, Ostrov, Sázava  Skriptoria u kapitulních kostelů Praha, Olomouc  12. století rozvoj dalších písařských center – především cisterciácké a premonstrátské kláštery Strahov, Plasy, Teplá  Podlažice Písařská centra u nás   Rkp. A 21/1 (Archiv Pražského hradu, Knihovna pražské kapituly) – sv. Augustin: De civitate Dei, lib. I-XI ; Olomouc 1131-1150  Rkp. A 21/2 (Archiv Pražského hradu, Knihovna pražské kapituly) - sv. Augustin: De civitate Dei, lib. XII-XXII ; Olomouc 1131-1150  A 144 (Stockholm, Královská knihovna) – Horologium Olomucense (breviář)  R 396 (Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad) – Missale Olomucense Skriptorium olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka   CO 205 (ZA Opava, pob. Olomouc) – Ivo Carnotensis – 30. l. 12. stol.  CO 98 (ZA Opava, pob. Olomouc) – Bernardi de Clara Valle Epistolae – 40. l. 12. stol.  CO 202 (ZA Opava, pob. Olomouc) – Liber conciliorum et collecta Purcardi – 30. l. 12. stol.  CDB I., č. 115 (po 30. VII. 1131) – přenos biskupského sídla od sv. Petra ke sv. Václavovi  CDB I., č. 116 (po 30. VII. 1131) – zřízení kapituly u sv. Václava Skriptorium olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka  Podlažice  Knižní kultura 14. a 15. stol.  Proměna – významnými centry panovnické dvory, které zadávají jednotlivé rukopisy  Nejvýznamnějšími centry dvory příslušníků francouzské královské rodiny  Knižní kultura 14. a 15. stol.  Kniha hodinek Jeanne d'Evreux, manželky fr. Krále Karla IV. Miniatury polomonochromatické malířské techniky 1325-1328 v Paříži 25 miniatur    Knižní kultura 14. a 15. stol.  Knižní oltář Filipa Dobrého 1430 Miniatury diptychu jsou cca o 20 let starší než kniha    Knižní kultura 14. a 15. stol.  Kniha o lovu Gastona Phoeba Gaston III., hrabě z Foix a Béarn 1387-1389 87 miniatur, většina z nich zlacených Výmalba provedena v ateliéru Bedfordského mistra     Knižní kultura 14. a 15. stol.  Přebohaté hodinky vévody z Berry Jean de Berry Největší sběratel 14./15. stol. Knihovna o cca 300 rukopisech Malíři – bratři z Limburka 172 miniatur    Novověké rukopisy (16.-20. stol.)  Posun od výpravného rukopisu k užitné knize  Na významu nabývají rukopisy pro soukromou potřebu (modlitební knihy)  Nedůvěra církevních kruhů v tištěné medium, tradice u liturgických knih (antifonáře, graduály mnohde rukopisné až do pol. 18. stol.)  V 18. a 19. století tradice soukromé modlitební knihy – opisy tisků   Záhlaví  Vnější stránka rukopisu (kodikologický popis) – psací látka, datace, počet listů/stran, formát, výzdoba, vazba  Vlastní obsahový (textový) popis  Literatura Popis rukopisu  Ve většině případů je tvořeno signaturou, jejíž součástí je lokace, nebo pořadovým číslem Bývá uváděna i informace o starších signaturách, pakliže jsou relevantní – jinak se tyto dávají do provenienčních údajů Záhlaví   Datace – přesné letopočty, datace dle paleografie; jsou-li různá data, uvádí se rozmezí (1421-1433), je-li ve svazku více časově vzdálených rukopisů pak v podobě 1459 a 1724; údaje o stoletích by se měla zapisovat římskými číslicemi – XIVmed, či letopočet s předložkou ante, post, c. (circa)  Lokalizace – střední Evropa, Čechy Záhlaví   Počet svazků – 3 svazky  Psací látka – pergamen, papír, příp. smíšené, uvádí se informace o palimpsestu Je-li rkp z obou psacích látek, uvádí se první ta převažující Záhlaví   Počet listů/stran – záleží, je-li rkp foliován/paginován, či nikoliv II + 120 ff., 126 + 99 ff, 70+46+74+48+4 pp.  Formát: uváděn v centimetrech – výška x šířka, připomíná se příčný formát Je-li svázáno více rukopisů různých formátů, uvádí se rozměr nejmenší a největší U pergamenových rkp, je-li různý rozměr listů, udává se průměr Záhlaví   Výzdoba - upozornění na existenci malířské výzdoby (ilum.), kreslené výzdoby (ilustr.)  Notace – upozornění na existující notaci  Vazba – vazba, nevázán, vazba chybí + relativní stáří vazby – soudobá, dobová, mladší Záhlaví  XIV2. Čechy (?), perg. + pap., 56 (recte: 58) ff. 29,5 x 18 cm, ilum., vazba dobová Záhlaví   knižní blok  výprava kodexu  čtenářské, vlastnické a knihovní záznamy  shrnutí Kodikologický popis   Charakter svazku – zkoumá se homogennost svazku, zda se jedná o konvolut, kolika rukopisů, jsou-li přítomny tisky (zde se určuje pořadí (konvolut 4 tisků a 2 rukopisných textů přivázaných za tisky)  Psací látka – zaznamenání zvláštností (jihoevropský pergamen, palimpsest, podíl pergamenu a papíru), zjištění filigránů Knižní blok   Skladba – počet, typ, pořadí a stav složek, uvádí se jejich vztah k foliaci (I dvoulist, II binio, III tertion, IV kvatern, V kvintern, VI sextern), počet za sebou jdoucích složek se značí arabskou číslicí (3.IV), označuje se ztráta složek nebo listů, (IV-1, fol.7), (V+2, fol. 12) (za ff. 26 a 83 chybí po 1 listě, za fol. 17 je přivázán 1 list) (a):3.IV (fol. 24) + (b-c): (V-1, fol. 33) zaznamenávají se kustody a reklamanty Reklamanta - označování pořadí složek v knize tím, že pod text poslední stránky složky bylo napsáno prvé slovo textu následující složky Kustoda - způsob označení jednotlivých částí pro jejich správné seřazení, a to zpravidla v podobě římských či arabských číslic nebo písmen, popř. kombinace obou. Toto označení je umístěno buď na horním okraji začátku složky nebo na dolním okraji poslední strany. Knižní blok     Foliace  přejímá se existující foliace/paginace  opravují se jen chyby,  je-li v kodexu více foliací, zaznamenají se obě, jako platná se bere ta přesnější  listy ze začátku nepojaté do foliace se označují římskými číslicemi  dílčí foliace se prodlouží do konce bloku  zlomky listů se pojímají do foliace jen obsahují-li zachovalé čitelné zbytky textu  r+v Knižní blok   Psací látka  linkování – linkování slepé, inkoustem, nelinkováno, jen u rkp do pol. 14. stol.  počet řádků – zejména u veršovaných textů, rkp iluminovaných, u zlomků  dělení plochy na sloupce – uvádí se vždy, rozlišuje se text a glosy Knižní blok  Linkování  Sloupce  Sloupce   Prázdná folia  podávána souhrnně (ff. 1rv, 4v-5r, 128v prázdná)  Dochování  informace o plísních, poškození vlhkem, zateklinou  ztráty listů a textu (seříznutí a pod.) Knižní blok   Písmo a písařské ruce  zapisuje se velkými písmeny (A), určuje se rozsah (dle foliace)  textové přípisky a korektury – pokud to přispěje k popisu geneze kodexu  2 ruce, A = Georgius 1451 (fol. 181v) ff. 1r-181v, B ff 182r-188v, obě gotika kurzíva  Písmo – karolína, gotika, humanistika; kurzíva, bastarda Výprava kodexu  Písmo   Výzdoba  miniatury, figurální i ornamentální iniciálky a jejich výběhy, okrajovou výzdobu (bordury, lišty, drolerie) a rubrikace  miniatury a figurální iniciálky se zaznamenávají jednotlivě s údajem folia, rozměrů (výškaxšířka nebo poloměr u miniatur, počet řádků u iniciál) a námětu  termínem rubrikace se mj. rozumí červená začáteční písmena, nadpisy, paragrafy, podtrhávání  upozorňuje se na výskyt barevných inkoustů v textu  rozlišuje se technika – kresba, malba, kolorování, zlacení; upozorňuje se na nedokončení Výprava kodexu       Notace  určení notace – neumatická a na linkách  vymezení jejího výskytu v rkp (podle textových jednotek nebo ff.) Výprava kodexu     Vazba  materiál a technika vazby  desky dřevěné, lepenkové, měkké  pokryv: useň (rukopisné zlomky), pergamen, papír, textilie  šití  hřbet  výzdoba: tlačení, slepotisk, řezání, zlacení, malování  motivy výzdoby: ornamentální, figurální  ořízka: malovaná, stříkaná  spony (pukly, nárožnice, středové a hranové kování), řemínky, stuhy  libri catenati  supralibros Výprava kodexu   Provenience  čtenářské přípisky  vlastnické záznamy  záznamy knihovny Výprava kodexu      Vymezení textu a jeho částí  Pořadí textů  Incipit, explicit, kolofon  Převádění dat Textový popis