Jan Fingerland H ebrej ky Jan Fingerland Hebrejky Biblické matky, démonky, králouny i milenky Předmluua pro ženy i ostatní lidi 2eny tvoří polovinu lidstva, avšak v bibli představují ženské postavy jasnou menšinu. Přitom mnohým z nich bibličtí vypravěči přisuzují výraznou úlohu a i mnohé vedlejší postavy jsou zajímavějšími aktéry než jejich mužští protihráči, navíc jde často o plnokrevné literární charaktery Taková je alespoň moje čtenářská zkušenost, kterou bych rád ve vší skromnosti předal čtenářům své knihy. Není to dílo vědecké ani věroučné. Mnohem spíš jde o pokus číst biblické příběhy prizmatem kulturní historie, literární teorie, antropologie, psychologie nebo politologie. Zároveň odráží mé zjištění, jak dojímavé a zajímavé jsou některé biblické postavy a osudy i po tisíciletích. Ne všechny ženy, o nichž je tato kniha, byly národností „Hebrejky", avšak všechny se staly hrdinkami textu, který byl psán v židovském prostředí, ať už hebrejsky, nebo v případě Nového zákona řecky. Mnohé nebyly ani historickými osobami, vždy ale patřily do určité epochy. Řazení jednotlivých kapitol respektuje proto biblickou chronologii, nikoli dobu sepsání příslušné knihy nebo pasáže. Logicky také údaje o narození a pobytu těchto žen jsou jen přibližné nebo hypotetické. Zvídavý čtenář bude možná některá jména postrádat. Snad se na ně dostane někdy v budoucnu, třeba v dalším díle Hebrejek, ani bible nebyla napsána za den. Během dlouhého procesu psaní jsem se často musel dívat na biblické události i svět kolem sebe očima „svých" ženských postav. Získal jsem tak pošetilý dojem, že ženám díky tomu více rozumím. Snad s nimi zásluhou této zkušenosti alespoň lépe cítím. Rád bych proto tuto knihu symbolicky věnoval několika důležitým ženám, jak jsem se s nimi během života postupně setkával: mámě sestře neteři ženě a dceři Autor ULIT jméno: Ulit, Lilith narozena: M089 let stará mytologická postava národnost: lidská, později démonka místo pobytu: orientální pustina, lidské ložnice kniha Genesis, kap. 1-2, kniha Izajáš, kap. 3H ULIT 31 E 3 3 E Jsou lidé, kteří věří, že Lilit byla první ženou biblického Adama, ještě před tím, než přišla na svět naše pramatka Eva. A to přesto, že Lilitino jméno v příběhu o stvoření člověka ani jednou nepadne. Objevuje se ale v jiných biblických pasážích, protože původně byla Lilit někým jiným než ženou z masa a kostí, totiž démonem, jenž děsil celé generace lidí. U dámy na věku nezáleží, ale 4000 let přece jen není málo. Zhruba tak dlouho provází lidstvo bytost, kterou známe jako Lilit nebo, jak se někdy přepisuje podle západních jazyků, jako Lilith. Dante Gabriel Rossetti o ní v básni napsal, že „je stále mladá, zatímco zem už zestárla". Jako literární postava je vlastně mnohem starší než text hebrejské bible. Víme o ní už ze starých babylón ských amuletů, objevila se v různých podobách u Chetitů, Egypťanů, Řeků a dalších národů. Nejdříve vystupovala v roli okřídleného pouštního démona ženského pohlaví, ale postupně se posouvala blíž k lidským obydlím, až pronikla i do jejich ložnic. Do bible sice doklopýtala už značně pochroumaná, ale znovu se oklepala a v pozdějších židovských spisech povýšila právě až na první ženu Adamovu, ještě před pramatkou Evou. Co je kličem k její životaschopnosti? Pravděpodobné schopnost rozněcovat fantazii, hlavně mužskou. Dokázala hrát na skryté lidské touhy, ale 1 obavv- DíkY tomu se ve zdraví doži- la 21. století a bude tu jistě i v době, až tu nebudeme my. floué začátky Na počátku to na velkou kariéru femme fatale nevypadalo. Sumerská „Lilitu" dostala své jméno buď podle vzduchu, v němž se pohybovala, nebo podle pouště, na které žila, což symbolizovalo její pravé místo v lidském vnímání. Byla to sexuálně frustrovaná a neplodná bytost. V sumerském eposu o Gilgamešovi král démonku jména Lilit zažene od posvátného stromu a ona „zkamenělá strachem prchla do pouště". Na starověkých vyobrazeních se objevuje ve společnosti sov (případně i lvů nebo hadů), což upomína na její schopnost létat, již sdílela s dalšími obyvateli orientálního polo-světa, ale také na její noční rejdění. Její jméno je zřejmě příbuzné se semitským slovem pro noc, například hebrejským lajla, jak se objevuje i ve jméně Samsonovy Dalily. Poselství je jasné: Lilit je tvor, který pochází z temnot a má povahu lovce. V průběhu časů se měnila její kořist. Zprvu lidé věřili, že ohrožuje především ženy, zejména v kritických okamžicích jejich života, v době první menstruace, sňatku, ztráty panenství a porodu dítěte. „Ty, která létáš temnou místností, hned zmiz, okamžitě, Lilit!" píše se na tabulce nalezené v dnešní Sýrii. Někdy před 2700 lety se tak někdo snažil Lilit zapudit tím, že vysloví nahlas její jméno. 32 ULIT Jiná tradice ji vidí především jako svůdkyni mužů. Na mezopotámskych vyobrazeních vypadá jako vnadná žínka. Nahá, s dlouhými vlasy a samozřejmě vybavená párem křídel. Úhledný dojem kazí jen pařáty na nohou. Což neznamená, že je ošklivá, ostatně její jméno může souviset i s lalu nebo lulu, tedy slovy pro potulování nebo smilnění. V Ba-bylónii byla chápána jako doprovod bohyně Ištar, byla tedy možná něčím jako posvátnou nevěstkou. Velká část staré orientální kultury je dnes zapomenuta. Do příštích věků se uchovaly obvykle jen ty postavy, koncepty a pojmy, které zaznamenali a předali dál autoři bible. Zároveň ale bible udělala s drtivou většinou bohů, bůžků, démonů a další podobné havěti krátký proces. Buď je zcela ignorovala, nebo je zesměšnila, popřela jejich moc, nebo je přinejmenším podřídila Hospodinu, jedinému Bohu. Části těchto tvorů se podařilo tuto věroučnou čistku přežít, což platí i pro Lilit, i když ve velmi zředěné formě. Prorok Izajáš (asi 8.^6. stol. př. n. 1.) líčí, jak pustá bude zem, která nechce uctívat Hospodina: bude dána hyenám, hadům a temným bytostem, jako je Lilit. Démonické krasavici vykazuje místo mimo lidský svet, Lilit ztělesňuje pustinu, chaos a tmu. Pozdější evropští překladatele bible buď už vůbec nevěděli, cem je u Izajáše řeč, nebo v nich udila takové obavy, že se snažili její Pojmenování nějak obejít, třeba po- mocí obratů jako „ječící sova", „noční tvor" nebo i Sibyla. Novodobý český ekumenický překlad cudně místo o Lilit mluví o „upíru". Lilit měla štěstí, že i Židé byli pověrčiví a uchovali povědomí o démonech v mimobiblické kultuře. Velká část starověkých Židů navíc žila v Mezopotámii, kam je po po rážce Judska odvlekl babylónský král Nabukadnezar v 6. stol. př. n. 1. Židé tak věřili i na „mimobiblickou" Lilit, o čemž svědčí i Talmud, jenž byl sepsán právě v Mezopotámii, ale o celá staletí později. Podle tal-mudického traktátu Eruvin má Lilit dlouhé vlasy, traktát Nida dodává křídla. Lilit se vyznačuje zájmem o tělesné hříchy — připisuje se jí záliba v různých nepatřičných sexuálních praktikách. Znovu se vynořuje v knize Abeceda Ben Siry asi z 10. století. Tato Lilit se vyznačuje vším, co se jí v průběhu věků přičítalo: Přináší lidem zkázu, může létat a má zájem o tělesné obcování. Abeceda ale přidává ještě jeden důležitý námět: je prý první ženou Adamovou, tou, která se vzepřela svému manželovi. Kde se vzal tento motiv a jak bylo možné sloučit ho s biblickým popisem, který o žádné ženě před Evou neví? Anonymní středověký autor, skrývající se pod jménem starověkého mudrce Ben Siry, využil nesrovnalosti v popisu stvoření člověka, jež se v bibli objevuje dvakrát krátce po sobě. V 1. kapitole knihy Genesis se líčí, jak Hospodin stvořil člověka 3H i Případ snědeného jablka měl pTO některé čtenáře příchuť ženského spiknutí, nebo naopak pomsty ahr2ené Ulit na £uě a Adamoui? Takto had u ženské podobě uypadá na reliéfu u pařížské notre-Dame. „jako muže a ženu", tedy zdánlivě obě pohlaví zároveň. Ve 2. kapitole se však mluví o tom, jak byl první člověk osamělý, a proto mu Bůh vyrobil pomocnici z jeho vlastního žebra — ta pak dostala jméno Eva. Vysvětlením rozporu obou verzí může být, že jde o popis stvoření dvou různých žen a že před Evou žila s Adamem ještě jiná choť a tou byla podle Ben Siry právě Lilit. Myšlenka se v židovském prostředí ujala a postupně se objevovala i v křesťanských spisech. Nakonec zaznamenala úspěch v nečekaných oborech, od okultismu až po fantastické romány okořeněné erotikou. Kdo s koho Byl tu nicméně háček. Jestliže byla „první žena" stvořena zároveň s mužem, nemohl jí být „první muž" v ja- kémkoli smyslu nadřazený. Tak tO; chápala i samotná Lilit. Jak uvádí Abeceda Ben Siry, Adam a Lilit „spolu okamžitě začali bojovat". Vedli spor 0 moc a postavení, což se týkalo 1 způsobu, jak spolu obcovali, protože Lilit prý při milování odmítala ležet pod Adamem. Podřídit se nechtěl ani Adam, a tz Lilit dokončila svou vzpouru a pře zákaz vyslovila tajné jméno Boží které má magickou sílu. V dobác jeruzalémského Chrámu ho sr vyslovit velekněz jen jednou za rc na Den smíření. Lilit tím potvrdila, že není hodná žít v ráji. Vyřčení Božího jména ovšem také získa schopnost létat a odletěla pryč z ráje, od Adama i Hospodina. Osamělý Adam žádal Boha, ať mu Lilit vrátí. Bůh pro ni poslal tři anj děly, ale uražená družka se odmídf vrátit. Přitom čelila strašné hroz LILIT mstu zhT2ené Také ľľlichelangelo u SiHtinské kapii zobm'A Tajského hada jako ženu. Had, jak ho popisuje kniha Genesis, ale není ďábel ani žena, mluuí u mužské osobě jednotného čísla. 2de nauíc jablko Eué aktiuné podáuá. Iřazený. Tak to Lilit. Jak uvádí m a Lilit „spolu i )vat". Vedli spor 1 í, což se týkalo I u obcovali, pro-J ilování odmítala j l ani Adam, a takí u vzpouru a př« ijné jméno BožíJ íu sílu. V dobách chrámu ho směl jen jednou za rok Lilit tím potvrdíte, it v ráji. Vyřčením všem také získala a odletěla pryč -4 i Hospodina, žádal Boha, ať mu pro ni poslal tři afl á družka se odmítl3 elila strašné hrozbe s E 0 1 dokud zůstává mimo ráj, každý den zemře sto jejích dětí! Zatímco Lilit ještě jako starověký orientální démon vraždila prostě proto, že byla zlým duchem, ve středověkém židovském spise už vystupuje jako nešťastná bytost, jež reaguje na svou vlastní tragédii. Abeceda Ben Siry dodává, že Lilit pod tlakem slíbila, že nezabije to dítě, které bude chráněné amuletem, na němž bude napsáno její jméno. Židovská lidová tradice soudila, že ve zvláštním ohrožení jsou dívenky do 20 dnů věku a chlapci do osmi dnů — pak už je chrání obřízka, symbol smlouvy s Hospodinem, jež se vykoná právě po tomto období. Lilit má zájem zejména o chlapce, odtud se zřejmě odvozuje i židovský zvyk dosud dodržovaný v ultraorto-doxním prostředí, chlapcům poprvé stříhat vlasy až ve třech letech. Lilit se totiž může splést a považovat hochy za děvčata. Jiná tradice přisuzuje Lilit ještě další negativní roli. Své nástupkyni Evě se pomstila za to, že s ní už byl Adam spokojen. Vzala na sebe podobu hada a byla to ona, nikoli ďábel, kdo svedl Evu k prvnímu hříchu a přivodil na lidstvo pád a smrtelnost. Proto je na řadě vyobrazení biblického výjevu had zobrazen jako žena — tak to vidíme i na portálu pařížské Notre-Dame nebo na Mi-chelangelově fresce. Hospodinova slova k hadovi „položím mezi tebe a ženu věčné nepřátelství" tak získávají nový význam. Celá ošemetná záležitost s jablkem a jeho následky by se tak ještě více přesunula do oblasti vnitroženského konfliktu, zatímco na straně pasivních účastníků by zůstali dva „muži", Adam a Hospodin. 36 Ulit má mnoho pf íbuzných po celém suětě. Třeba českou Polednici, Klekánici nebo Rusalku. fla Západě Lilitina sexualita hrála významnou úlohu i v jiných ohledech. Kniha Zohav, tedy židovský mystický spis ze 13. století, například uvádí, že Lilit „putuje nocí, obtěžuje muže a způsobuje, že se znečišťují". Jinými slovy Lilit je původkyní divokých mužských snů, v nichž vystupuje jako svůdná žena a svým obětem způsobuje výrony semene. To může dokonce vést k plození společných potomků s Lilit, totiž zlých duchů a démonů. Lilit je vlastně velmi promiskuitní, protože zaútočí na každého muže, který je ochoten podlehnout jejím svodům. Tento motiv se objevuje už v Talmudu, v němž rabi Hanina v traktátu Sabat soudí, že muž „nemá spát sám v domě, protože se ho může zmocnit Lilit". Jinde v Talmudu se píše, že zdrcený praotec Adam prý během období mezi smrtí druhého syna Ábela a narozením třetího Šéta fyzicky nežil s Evou. Během té doby neúmyslně zplodil mnoho duchů a mužských i ženských démonů. Zohar vybavil Lilit mužským protějškem Samaelem. Spolu prý plodili démony a hrozili, že zaplaví svět zlem. Bůh proto Samaela raději vykastroval! Právě proto musí Lilit vyhledávat osamělé muže, dráždit je vábivými představami a způsobovat jim poluci, díky níž se můžei rozmnožovat sama. Lilit je promiskuitní, protože zaútočí na každého muže, který je ochoten podlehnout jejím svodům. To Lilit spojuje se sukubou, ženskou démon kou známou z křesťanských středo věkých legend, ale také s genealogi sahající do staré Mezopotámie. Své jméno získala z latinského succuhara tedy ležet vespod, což ji odlišuje 00 Lilit, jež pod Adamem léhat nechta la. Sukuba sváděla muže, zejména kněží a mnichy, aby se s nimi poi hlavně stýkala a odvedla je od Boha případně aby je vyčerpávala anebj i zahubila. Jejím protějškem byl iij cubus, démon, který kazil pro zutá nu mravy ctnostných žen. Tyto postavy kdysi zatěžovaly sv| domí nejednoho svědomitého veM čího. Jménem inkuba u Goetha M LI LIT 31 ? už v Talmu-a v traktátu má spát sám může zmoc-idu se píše, že i prý během .ruhého syna etího Šéta fy-šhem té doby nnoho duchů h démonů, nužským pro-ípolu prý plo-:ili, že zaplaví Samaela raději roto musí Lilit muže, dráždit ivami a způso-ky níž se může í, protože zaúto-, který je ochoten svodům. To Lilit . ženskou démon iťanských středo-také s genealogií Mezopotámie. Své inského succubare, což ji odlišuje od nem léhat nechtěla muže, zejména aby se s nimi po* >dvedla je od Boha, vyčerpávala anebo protějškem byl in-terý kazil pro zrněných žen. lysi zatěžovaly s > svědomitého w nkuba u Goetha klína Faust Mefistofela. Později, při návštěvě reje čarodějnic, ďábel mluví i o Lilit: „Lilita, jen okem po ní hoď. Prvá Adamova choť. Je nebezpečná krása jejích vlasů... tou jestli dobude si mladíka, pak do drahných ho nepropustí časů." (Překlad Oto-kara Fischera) Také postavy slovanské mytologie, jako Rusalky nebo Májky, svým luzným zjevem lákaly muže do bažin. Muže sváděly do hlubin také starořecké sirény a byly vybaveny, podobně jako Lilit, nejen fyzickou přitažlivostí, ale i praktickými křídly. Zmíněné Lilitiny příbuzné lze vysvětlit jako projev mužského strachu z nekontrolované ženské sexuality, jež může vést k oslabení mužské energie nebo i smrti z vyčerpání. Stejně tak mohou být výrazem obav žen-manželek z jiných, nesezdaných žen, které zneužijí nejslabšího místa jejich manželů. Jiný aspekt Lilitiny proměnlivé role je možné najít u klekánic, jež číhaly na neposlušné děti v době klekání, tedy zvonění k modlitbám ráno, v poledne a večer, v kritické zlomové okamžiky dne. Ještě mnohem podobnější byla starořecká Lamia, bývalá Diova milenka, jejíž děti zavraždila žárlivá Héra a svou soky-ni proměnila v polovičního plaza. Lamia se za to mstila tím, že pohlcovala lidské děti, pohybovala se v noci a vyznačovala se značným sexuálním apetytem. Na některých vyobrazeních měla křídla a sála jako uPirka mužskou krev. Řekové a Ří- mané proto začali považovat Lilit a Lamiu za tutéž osobu. Sufrašetka Lilit Lilit byla v pomyslných dějinách lidstva první ženou, jež trvala na přirozené rovnosti s mužem — oba byli přece uděláni z hlíny, podle obrazu Božího a ve stejnou dobu. Proč by se necítila být rovnoprávná s mužem? Myšlenka, že se Lilit raději vzdala života v ráji, než aby se vzdala samostatnosti, v sobě skutečně obsahuje silný emancipační náboj. Tento motiv neušel ani zmíněnému autorovi středověké knihy Abeceda Ben Siry. Líčí, jak Lilit s anděly, kteří ji mají přivést zpátky k manželovi, debatuje a argumentuje jako zkušený odborník na židovské právo. Například namítá, že se nemůže vrátit k manželovi, protože už mezitím obcovala s jiným mužem, totiž Sama-elem. Spor v jistém ohledu vyhraje. Je příznačné, že oba, Lilit i Adam, nakonec opustí ráj, ale jen Lilit tak učiní z vlastní vůle. Také její schopnost létat vlastně znamená, že Adama předčila, protože on, stejně jako ona vyrobený z hlíny, zůstal k zemi nadosmrti uvázán a „v potu tváře dobývá svůj chléb". V Abecedě Ben Siry navíc Lilit odletí nikoli do pouště, jak tomu bylo ve starých orientálních verzích, ale k Rudému moři! Právě tady začala svoboda Izraelitů během exodu, útěku z egyptského otroctví a cestě do zaslíbené země. Odchod do těchto míst je velmi vý- 38 mluvným symbolem získání svobody. A vzhledem k tomu, že je nakonec ponechána tam, kde chce sama přebývat, dá se mluvit o určitém vyrovnání s Bohem. S Adamem nikdy k žádnému vyrovnání nedošlo. Tradiční pohled na Lilit v sobě nese stopy konfliktu ar-chetypálního boje pohlaví nebo možná patriarchální autority s matriar-chální touhou vymknout se kontrole a emancipovat se. Jungovsky orientovaná autorka Anna Lewantovská tvrdí, že Lilit se nechala ovládnout svým „animem", svou mužskou stránkou, a místo snahy o dohodu — například střídání s Adamem v různých rolích — se raději poddala zlobě a vzpouře. Nepodlehl však i Adam své hašterivé ženské stránce? Podle feminističtěji orientované Janet Howe Gainesové není muž v tomto příběhu schopen se vyrovnat s touhou ženy po svobodě. Přiznává ovšem, že ani Lilit není ochotná ustoupit, takže nakonec tratí oba. Paradoxní je, že středověká Abeceda Ben Siry, jež uvedla na scénu Lilit jako první Adamovu partnerku, možná vůbec nebyla myšlena vážně. Působí spíš jako drzá studentská satira na bibli, Talmud a rabínskou exegezi. O řadě posvátných věcí se vyjadřuje neuctivě, bez okolků rozebírá otázky, jako je masturbace nebo prdění. Sám údajný autor Ben Sira je vylíčen jako plod nelegitimního spojení proroka Jeremiáše s jeho vlastní dcerou — lépe by to nevymyslela ani sama Lilit. Kdo se směje naposled Vzpurná, nebo snad svobodomyslná Lilit v pustině nezůstala a dnes nepotřebuje ani Samaela, ať už byl vykastrován, nebo ne. Jmenuje se po ní feministický časopis, hudební festival, který odevzdává výtěžek azylovým domům pro ohrožené ženy, nebo dobročinná burza, jež zisky odesílá na výzkum rakoviny prsu. Moderní feministická interpretace obvykle zdůrazňuje Lilit jako jakousi amazonku s neuhasitelnou touhou po nezávislosti. Lilit-svůdkyně, stejně jako Lilit coby vražedkyně dětí a rodiček, je pro ni výplod mužské kultury nebo odraz temné stránky mužského myšlení. Tažení za Lilitinu rehabilitaci zahájila v roce 1972 izraelsko-americká řilmařka a novinářka Lilly Rivlinová článkem, jímž spustila lavinu nových a často pozoruhodných interpretací starého námětu. Napříklac americká básnířka Pamela Whit Hadasová ji v básni Lilitina váše ukazuje jako rozpolcenou bytos Svobodomyslná hrdinka nedokáž snášet jednotvárný a omezující řá který vládne v ráji, a opustí ho. roveň se nemůže zbavit mateřsky instinktů a snaží se být přítofflí alespoň při porodech a pozorova novorozené děti — avšak s trag kými důsledky. Vrátí se proto „starému plešatému Bohu", )enZ: kdysi vdechl život, a žádá jej, at ji vzal za ženu a vdechl jí tak řobodomysl-stala a dnes la, ať už byl Jmenuje se opis, hudeb-ŕzdává výtě-pro ohrožené iá burza, jež um rakoviny i interpretace lit jako jakousi :elnou touhou ivůdkyně, stej-•ažedkyně dětí výplod mužské temné stránky habilitaci zahá- . ielsko-americká a Lilly Rivlinová jtila lavinu no-uhodných inter-mětu. Například Pamela White mi Lilitina vášeň polcenou bytost, rdinka nedokáže / a omezující řádí i, a opustí ho. Zá-íbavit mateřských se být přítomny dech a pozorovafl — avšak s tragic-Vrátí se proto» mu Bohu", jenž i >t, a žádá jej, aby 1 vdechl jí tak živf LILIT Lilit bez problémů přečkala až do dnešní doby, z uelké části jako postaua popkultury. Americký komiks z roku ji uidí jako unadnou bélošku., ale poměrně uěrné připomíná i její orientální mytologické kořeny. ■ THE FIRST ff>£li£Vfm TUAT i um/ wooí.0 p#er