Analýza
Robert Reich hovoří o symbolických
analyticích jako o lidech, kteří budou schopni vykonávat povolání budoucnosti.
Zdá se, že jen málo činnostem můžeme v informační společnosti přisuzovat
takovou důležitost, jako je analýza. Zatímco aplikace v sobě nesla rozměr
získávání dat, v analýze se ptáme mnohem více po tom, co to, co jsme se
doteď naučili a dozvěděli, znamená, jak to funguje, co je v pozadí. Zda
kritické myšlení vede nejen k posouzení nějakých formální znaků, ale
jestli skutečně znamenají to, co čekáme, že znamenat budou.
Učení není izolovanou
záležitostí, ale stále více se odehrává v prostředí sítě, což je téma spojené s
osobnostmi Siemense a Downese – konektivismem, ve kterém je součástí
učení získávání sociálních vazeb a spolupráce. Základní myšlenka
spočívá v tom, že se znalosti a informace propojují a mají vzájemnou souvislost
a vztahy. Pro učení je klíčový kontakt s dalšími lidmi, ale také schopnost propojovat a provazovat stávající znalosti, dokumenty,
témata. Na druhou stranu je třeba říci, že konektivismus není přijímán bez výhrad.
Konektivismus je často vnímán
jako učení se v online prostředí, jako by byl vytržený z běžného
edukačního prostředí třídy nebo knihovny. Texty Davida Cormiera, které se věnují
oddenkovému učení, ukazují, jakým způsobem může konektivismus fungovat i
v offline prostředí a jaké změny vlastně přináší. Obecně bychom mohli
zdůraznit roli komunity v tom, co se potřebuje učit, možnost propojit
komunitu s ostatními lidmi prostřednictvím technologií a třeba také zánik
učebnic, jako nefunkčního konstruktoru pro většinu edukačních situací.
Z hlediska psychologie učení i
celého informačního chování v konektivismu jsou důležité především
tyto oblasti:
- Navazování a údržba spojení je podmínkou
soustavného poznávání (budování komunity). To jinými slovy znamená, že
student musí neustále přehodnocovat, zda to, co si myslel, je nebo není
pravda. Je třeba tedy nejen usilovat a rozvoj intelektuálního
kapitálu skrze technologie, ale i běžné společenské vazby, akce a
setkávání. Na besedách často není důležitý obsah, ale to, že se lidé
potkají. Tato setkání pak neustále mění naši představu o světě.
- Klíčovou kompetencí je schopnost rozeznat souvislosti mezi různými obory, koncepty či
ideami. Kategorizace je obecně složitý problém, ale můžeme říci, že
podle některých teorií kreativity k tvůrčímu myšlení dochází tehdy,
když dokážeme na jeden problém mít dvě značně odlišné perspektivy náhledu.
To zajímavé se dnes děje na švech vědních disciplín.
- Přítomnost (aktuálnost) je důležitým
atributem konektivistických vzdělávacích aktivit (nic nemusí být
zítra pravda). Naše učení je pedagogikou
nejistoty. To je důležité pro roli učitele – ten nemůže být arbitrem
nebo zjevovatelem pravdy, ale jen průvodcem nebo facilitátorem, který
studentům pomáhá v jejich úspěchu.
Konektivistické učení se je
závislé na přítomnosti a rozvinutosti funkční gramotnosti, respektive informační gramotnosti.
Aktuálně pak vyvstává otázka, jak vzdělávat introverty, neboť konektivismus jako
takový je intenzivně zaměřený na komunity a komunikaci a tímto směrem se ubírá
také podstatná část online vzdělávání, což pro introverty nemusí
být příjemný ani efektivní studijní koncept.
Významné téma, které
na konektivismus navazuje, je tvorba osobního vzdělávacího prostředí, které předpokládá
racionální a kritickou reflexi zdrojů i vlastních vzdělávacích potřeb a
cílů. Velká část modelů současně akcentuje rozměr sdílení a spolupráce.
Jednou ze zajímavých činností,
které souvisí s analýzou a přinesly je moderní technologie, je možnost
mixování – propojování různých služeb, funkcí, zdrojů či rozhraní do jednoho celku,
vybírání si toho nejlepšího a tvorba nových digitálních artefaktů z nich. Jde o
jednu ze zcela nových kompetencí, které nemají blízkou analogii v “nedigitálním
světě”.
S tím souvisí také další moderní
hnutí, které k různým činnostem dává předponu hack. Jde o způsob uvažování
nad tím, jak lze pomocí technologií (ale nejen nich) efektivněji řešit různé problémy nebo nové situace či se učit.
Na této úrovni je možné již
nabízet různé alternativní vzdělávací zdroje nebo problémy s nejasným zadáním,
se kterými mohou studenti aktivně pracovat, volit si vlastní cesty pro jejich řešení,
vzájemně spolupracovat atp. Je přitom třeba zdůraznit, že zatímco ve všech
firmách a institucích je spolupráce vnímána jako něco pozitivního, ve
vzdělávání je stále ostrakizována. Je tedy vhodné přemýšlet o takovém designu vzdělávání, který bude právě spolupráci
podporovat.
Typickými úkoly spojenými
s analýzou je jistá kategorizace prvků, kterou po studentech chceme a
která může být spojená s hledáním určitého společného rodu prvků – slavným
příkladem může být kniha Původ
totalitarismu od Hannah Arendtové. Tu jako první napadlo, že nacismus a
komunismus jsou si vlastně hodně podobné, a tyto podobnosti dokázala
v knize popsat. Podobná cvičení je možné nabízet i studentům – porovnejte
názory na bláznovství v raném středověku a v novověku, popište, co
mají společného politické systémy v Rusku a na Ukrajině atp. U malých
dětí to může být například úkol spočívající v nalezení rozdílů mezi dvěma
verzemi „stejné“ pohádky.
Tyto úkoly vyžadují schopnost
pečlivě vidět do struktury pojmů, se kterými se pracuje, což je největší rozdíl
oproti aplikaci, která je stále hodně povrchní, funkcionální záležitostí. Je
přitom možné také nastavovat různé parametry toho, v jakých ohledech se
analýza provádí – na příkladu s pohádkou lze sledovat rozdíly
v náročnosti a kvalitě textu (popisy postav a prostředí jsou podrobnější,
dialogy delší), obsahové odchylky (v jednom příběhu je něco jinak než
v druhém) nebo i hlubší myšlenkové pozadí (rozdílnost v poučení).
Samozřejmě do oblasti analýzy
spadá také práce s daty, tabulkami, základní statistické operace a
procedury, schopnost zpracovat a vyhodnotit data atp. Opět s akcentem buď
na komparaci s očekávanými výsledky nebo na interpretaci dat.
Dedukujte, rozvrhněte, přezkoumejte, srovnejte, určete, zařaďte do kategorie, demonstrujte, analyzujte, seskupte, propojte
SimpleNote, Evernote, Numbers, Excel, QtiPlot, SciDAVis, Dropbox, Poplet, Realtimeboard
Hodnocení
Jestliže má člověk na něco nového
skutečně přijít, nestačí mu jen formální hodnocení důvěryhodnosti dokumentů nebo kritická
práce s nimi, ale je třeba, aby k tomu přidal ještě jeden krok – formuloval vlastní hypotézy a adekvátním způsobem je
testoval. Na to je těsně navázán požadavek na metodologické uchopení zvoleného
tématu. Jistě není třeba, aby byl každý dobrým výzkumníkem, ale alespoň rámcová znalost metod a schopnost jejich využití je zcela
zásadní.
Moderní technologie v tomto
ohledu mohou přinášet jak nové objekty zájmu (jak funguje online vzdělávání, co
dělá člověk během čtení učebního materiálu), tak také nové metody získávání dat
a jejich interpretace či vizualizace výsledků. Trend akcentující evidence-based learning je jednoznačný a jeho prvky lze
doporučit při libovolné edukační aktivitě.
Člověk by měl být schopen kritického posouzení textu či jiného obsahu, případně jeho
racionálního a věcného komentování. Právě rozvoj argumentačních
dovedností a schopnosti diskutovat je v online prostředí, kde s diskusemi pracují v
podstatě všechny sociální sítě či weby, mimořádně důležitý.
Jestliže něco poznáváme, pak
pracujeme typicky s tím, jak uvádí Daniel
Kahneman, že poznatky musíme vkládat do příběhu, který je pro nás
konzistentní nebo logický, alespoň v určitém okamžiku. Jedním
z důležitých cílů hodnocení je tedy nejen posouzení formálních znaků a
metodologie, ale i schopnost dané zjištění zařadit do svého myšlenkového světa (a
nebo ji zavrhnout) tak, že změní náš pohled na svět. Hodnocení dříve bylo
v nejvyšším patře Bloomovy taxonomie, protože představovalo využití všeho,
co se dělo dříve – od práce s fakty přes aplikaci až po analýzu a
syntézu. Hodnocení není pasivním přikývnutím nebo nesouhlasným kroucením hlavou, ale je
spojené s konativními funkcemi.
S tím souvisí koncept designového myšlení, které se může uplatnit jak při vývoji
jednotlivých vzdělávacích nástrojů, tak také při práci s myšlením jedince. V řadě případů je postně
efektivnější a lepší opustit normativní koncepty myšlení („já nejlépe vím, co
druzí potřebují”) a věnovat se prototypování a testování, tedy procesu,
kdy postupnou iterací dostáváme stále lepší výsledek. Hodnocení tedy
vyžaduje schopnost zbavit se předsudků, černobílého vidění světa. Často můžeme
vidět, že lidé mají názor na věci, kterým vůbec nerozumí nebo o kterých nic
nevědí. Jedním z cílů aktivit v této vrstvě je ukázat,
v čem takový přístup může být problematický a proč každý není
kvalifikovaný fotbalový trenér nebo odborník na veřejné finance. Schopnost odhadnout,
ve kterých oblastech jsme a kde naopak nejsme kompetentní, je jednou
z důležitých predispozic pro aktivní občanství a rozvoj občanských
kompetencí.
Z hlediska návrhu uživatelského
designu je důležité vycházet z poznatků UX (například nenutit uživatele přemýšlet) a především respektovat zásady
heuristické použitelnosti. Nielsen sestavil sadu pravidel, které umožňují
testovat web nebo aplikaci z hlediska logiky ovládání, pochopitelnosti a pocitu
bezpečí uživatele. Základním heuristickým testem by měla projít každá online
vzdělávací platforma či aplikace.
Důležitou sadou kompetencí je
schopnost pracovat v týmu. Z hlediska psychologického lze oddělit kooperaci (spolupráci, kdy má každý jedinec v týmu
jasnou a specifickou roli, za kterou může být hodnocen) a kolaboraci (všichni jsou zodpovědní za výsledek a případná
diference rolí je až možným sekundárním jevem). Spolupráce je dnes jedním
z klíčových témat výuky a to bez ohledu na to, zda zahrnuje inklusi, mezigenerační
učení nebo běžnou
třídu. Jestli něco potřebujeme umět u studentů rozvíjet, tak je to právě
schopnost spolupracovat. Ta je na hodnocení navázána velice těsně, neboť
vyžaduje schopnost zhodnotit a přijmout názory a postupy druhého, a to nikoli
v nějaké odtržené podobě respektu, ale ve formě skutečné integrace do vlastního
pracovního postupu.
Spolupráce v online prostředí přitom přináší řadu specifik,
stejně jako řízení týmů, která se v něm pohybují. Pro jejich organisaci
lze použít různé online nástroje, které umožňují zajistit jak komunikaci v
týmu, tak také případnou možnost hlídání plnění činností, řízení
úkolů, trackování času atp.
Kontrolujte, tvořte hypotézy, kritizujte, posuzujte, suďte, hodnoťte, testujte, detekujte, sledujte
Skype, Facebook, Google+, Edmodo, Jot, Paper, Marvel, PopApp, Basecamp, Trello, Google Apps, Survio
Tvorba
Pokud uvažujeme nad tím, co je to
tvorba, musíme upozornit na jistou pojmovou nejednoznačnost. Například za první
republiky studenti psali na středních školách běžně básně v předepsané
struktuře a metru. Ve středověku byla základní výuková metoda v umění
nápodoba, cílem bylo co nejpřesněji nakopírovat dílo mistra. V obou
případech docházelo k jisté tvorbě, ale s velkou pravděpodobností ne
takové, kterou budeme považovat za zajímavou pro vzdělávání ve 21. století.
Kozbelt,
Beghetto a Runco hovoří o tzv. malé a velké kreativitě (navazují přitom na Kaufmana). Rozlišují
mezi kreativitou geniálních tvůrců a vynálezců jako je Einstein, Gödel nebo Čapek,
kteří disponují tzv. velkou kreativitou. Tedy schopností skutečně přinášet
zcela mimořádné objevy, ke kterým se ostatní nemají šanci běžnými prostředky
dopracovat. Takto kreativních lidí je málo, odhadem pod 5 %. Jak upozorňuje Cyril
Höschl, lze vysledovat dokonce patopsychologické problémy, které se u lidí
s touto výjimečnou kreativitou projevují silněji než u jiných osob.
Vlastně tak asi není příliš o co stát. Skutečnost, že umělci nebo velcí vědci
jsou často depresivní nebo jinak psychicky nemocní, s kreativitou těsně
souvisí. Rozhodně neplatí, že bychom za vrchol Bloomovy taxonomie vzdělávacích
cílů řadili právě toto.
Ale současně platí, že každý
může být kreativní – zde se dotýkám těch více než 90 % zbývající populace.
V takovém případě hovoříme o tzv. malé kreativitě, tedy využití nových
postupů nebo produkci nových myšlenek, které mají často velice všední
charakter. Vymyslíme způsob, jak chutněji uvařit nějaké jídlo nebo jak spočítat
nějaký zapeklitý příklad, napadne nás nová interpretace biblického verše nebo
básnička. To vše se schovává pod pojmem malá kreativita. Tu mají všichni a lze
ji poměrně dobře rozvíjet, pokud se na ni dokážeme edukačně připravit.
V určitém ohledu se tak opět
vracíme k oněm otevřeným úlohám – učitel by měl usilovat o to, aby
studenti dokázali využívat to, co umí a znají (a tyto výstupy může dobře měřit a
hodnotit) v situacích, které jsou komplexní, dynamické, nejasné, které
vyžadují vlastní rozhodnutí, jak dál postupovat. V této oblasti je
klíčové, jak upozorňuje Robinson,
vhodně pracovat s chybou. Nikoli jako s tím, co je třeba odstranit a
ohodnotit, ale jako s body určité reflexe pro další postup nebo změnu
strategie práce.
Klíčovým aspektem tvorby je tedy
zadávání úkolů, jako – napište článek do školních novin, složte báseň,
namixujte hudbu, vyřešte fronty na obědy ve školní jídelně, vytvořte novou
službu, která vám v knihovně chybí atp. Žádný z těchto úkolů není
splnitelný bez všech předchozích pater taxonomie a současně nemá jasný výstup.
Aby jejich zadání bylo smysluplné, je třeba, aby studenti byli schopni o svých
řešeních mluvit – navrhl jsem tuto službu, protože se v literatuře říká,
že… Bez této kritické reflexe není tvořivost možná.
Digitální technologie zásadním
způsobem rozšiřují možnosti sebeprezentace a tvorby digitálních artefaktů, které mohou
být dále sdílené a nabízené dalším uživatelům. Skutečnost, že se rozvíjí
portály, ale i dílčí tvořivé projekty, zvyšuje přirozeně tlak na kvalitu výstupů
i na schopnost si za svými díly stát. Lze říci, že internet a tvorba na něm
významným způsobem transformují koncept anonymity. Vstup do veřejného prostoru nikdy nebyl
tak snadný.
Díky internetu dochází k významné
globalizaci a propojování lidí, takže se mohou snáze uplatnit také alternativní tvořivé přístupy nebo budovat komunity v
globálním měřítku. Každý se může podílet na designu i samotné tvorbě zcela
nových originálních projektů. Edukační aktivity mohou být designovány právě s
ohledem na tvůrčí potenciál a využití specifických kompetencí jednotlivých
osob.
Jestliže má člověk publikovat svá
díla, musí disponovat poměrně širokou škálou kompetencí, které dříve potřebovala úzká skupina
osob – od samotných znalostí a dovedností spojených s tvorbou (například tvůrčí psaní) přes znalost technického charakteru až po
základy marketingu v online prostředí, pokud si má zajistit čtenost
či sledovanost. Sociální sítě slouží nejen pro učení a běžné udržování sociálních vazeb, ale jsou integrální součástí kulturního kapitálu dané osoby.
Online sebeprezentace vede
přirozeně k otázkám po tom, jak by taková činnost měla vypadat, co o sobě člověk sdělovat má, a co nikoliv. Je nutné přitom
respektovat názorové rámce některých studentů či vzdělavatelů, kteří se
například na vybraných sociálních sítích presentovat nechtějí nebo obecně
usilují o minimalizaci digitální stopy.
Zásadní kompetencí v oblasti
tvorby je kreativita, tedy schopnost originálně vytvářet či promýšlet nové věci. Ačkoli již
škola nepostihuje studenty za psaní básniček nebo podobné aktivity (jak činila
za první republiky), podle Robinsona kreativitu stále velice omezuje. Právě důraz na
kreativitu je přitom pro moderní učení zcela zásadní. Místo snahy připodobňovat
se jistému vzoru se rozvíjí možnost tvorby zcela nových a originálních
konceptů, na kterých mohou studenti svobodně pracovat.
Digitální technologie zajímavým
způsobem rozvíjejí možnost práce s kreativními technikami o prvek multimedializace a
spolupráce. Například myšlenkové mapy lze doplňovat videi či obrázky, případně na
nich v reálném čase pracovat ve více lidech. Podobně lze
přistupovat i k brainstormingu, ale také ke kolážovým metodám, deníkům atp.
Kreativní techniky a technologie jsou vzájemně těsně propojené.
Díky rychle se rozšiřujícím
možnostem tvorby a učení se společenského života v online prostředí
roste také význam schopnosti plánovat – ať již v dlouhodobém nebo krátkodobém
horizontu. Různé nástroje umožňují tento proces zjednodušit a zpřehlednit,
případně mohou přinášet zcela nové možnosti využití jednotlivých technik.
Schopnost plánování a organizace času je důležitá jak v
oblasti sebeřízeného či sebeurčeného učení, tak také například pro
schopnost dokončování MOOC kurzů či jiných online vzdělávacích aktivit.
Změňte, vymyslete, navrhněte, sestavte, udělejte, najděte neobvyklou cestu, naplánujte, transformujte, formulujte předpoklady
iMove, BookCreator, Sigil, Story Creator, Trello, Google Calendar, Evernote, Wix, WordPress, Canva, Writt, YouTube, Sound Mixer
Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/phil/podzim2024/ISKM45/op/UKOLY_Pedagogicka-psychologie.pdf
Vhodná témata pro vypracování průběžného úkolu
Témata jsou určena pro lekce 1 až 3 (od úvodu po digitální Bloomovu taxonomii II)
- Oblasti zájmu pedagogické psychologie
- Pojem školní psychologie
- Vybraná osobnost školní psychologie a její
impakt na rozvoj oboru
- Provazba pedagogické psychologie a sociální
psychologie
- Práce s výukovými cíli v kontextu
učitelova pojetí výuky
- Taxonomie výukových cílů v konceptech
školní a mimoškolní edukační činnosti
Modelová situace
Věnujte, prosím, pozornost příkladům modelových situací. S těmito situacemi se můžete jako učitel či učící knihovník setkat a slouží jako podklad pro prezenční výuku.