Zásady přepisu cizích slov do japonštiny
Pro přepis cizích slov (jmen, názvů apod.) do japonštiny se až na specifické případy
využívá katakana. Princip spočívá v převedení cizího slova do fonologického systému
japonštiny a následném zápisu. Mohou se však vyskytnou výjimky, tedy zápis i takových
fonémů, které japonština neobsahuje, a japonští mluvčí je vnímají pouze „virtuálně“ (mají
povědomí o existenci určitého fonému či skupiny fonémů v cizím jazyce).
Při transkripci cizích slov vycházíme vždy z původní fonetické (zvukové) podoby daného
slova ve zdrojovém jazyce, nikdy pouze z písemného zápisu. V mnoha případech např.
toponomií se za zdrojový jazyk bere angličtina (vychází se z anglického názvu, např. Káhira =
カイロ, Finsko = フィンランド apod.). Při převádění vlastních jmen apod. tato slova před
samotnou transkripcí nikdy nepřekládáme do jiného jazyka (např. české jméno
„Pavel“ nepřevádíme do anglické verze „Paul“, ale přepisujeme vždy přímo z češtiny – パヴ
ェル). Při transkripci osobních jmen taktéž dodržujeme na Západě běžnější řazení „osobní
(křestní) jméno – příjmení“.
• Krátká samohláska nebo zdvojená souhláska: Pro zachování krátké výslovnosti se
vkládá sokuon (symbolem je malý znak pro slabiku „cu“):
Př.: cut = カット book = ブック Gogh (van Gogh) = ゴッホ
• Dlouhá samohláska: Pro naznačení dlouhé samohlásky se využívá vodorovná
(případně svislá, dle způsobu psaní) čárka (japonsky tzv. čóonpu, případně onbiki či
též bóbiki):
Př.: curtain = カーテン loan = ローン turn = ターン
• Shluky souhlásek se rozepisují do jednotlivých slabik:
Př.: press = プレス milk = ミルク Strážnice = ストラージュニツェ
• Z koncové souhlásky (v uzavřených slabikách na konci slov) se stává slabika:
Př.: bus = バス lense = レンズ night = ナイト
• Při převodu samostatné souhlásky na slabiku se volí taková japonská slabika, které
obsahuje danou samohlásku (případně samohlásku foneticky nejbližší) a pokud možno
co nejméně příznakovou samohlásku:
Př. (čeština): -b- = ブ -g- = グ -r- = ル -s- = ス -š- = シュ
• V některých případech může být pro samostatnou souhlásku použito slabiky se
samohláskou /o/, následuje-li slabika se samohláskou /o/ (náznak vokální harmonie):
Př.: Lhota = ロホタ
• Pro převod samostatných souhlásek [d] a [t] se používají slabiky se samohláskou /o/:
Př.: bed = ベッド hit = ヒット
• Běžně se užívá spřežkového užití kany pro transkripci slabik, které japonština původně
neobsahuje. Spřežky se tvoří připojením malého znaku katakany pro samohlásku
k základnímu znaku, jenž obsahuje žádoucí souhlásku:
Př. (čeština): -še- = シェ -ty- = ティ -ca- = ツァ -du- = ドゥ
• Pro přepis hlásky [f] se dříve využívaly znaky řady „ha“. V poslední době se však
spíše využívá spřežek odvozených od znaku フ:
Př.: film = フィルム formalin = フォルマリン
• Pro přepis českého /h/ se používá znaků řady „ha“, včetně znaku フ. Pro zápis /h/ před
jinou souhláskou existuje vícero možností:
Př.: Hluboká = フルボカー Hradec = フラデツ、ホラデツ、ハラデツ
• Pro přepis českého „ch“ (či např. jeho ruské obdoby) se používá znaků řady „ha“:
Př.: Cheb = ヘブ Tachov = タホフ Jáchymov = ヤーヒモフ
Chabarovsk = ハバロフスク
• Pro přepis českého [j] se používá znaků řady „ja“ a znaku イ. Slabika „je“ se většinou
zapisuje jako イエ (méně často jako spřežka イェ). Následuje-li za [j] samohláska [i],
splývají tyto v přepisu v イ:
Př.: Jirka = イルカ Jičín = イチーン Yemen = イエメン
Yeats = イェイツ
• Pro přepis hlásky [l] se používá znaků řady „ra“:
Př.: belt = ベルト pool = プール
• Pro zápis hlásky [m] se používá znaků řady „ma“ a znaku ン (dle příslušného
fonologického kontextu):
Př.: Krumlov = クルムロフ Kampa = カンパ
• Anglické /r/ se přepisuje buď prodloužením samohlásky nebo přidáním samohl. [a]:
Př.: bar = バー door = ドア floor = フロア
• Pro přepis českého [ř] existuje dvojí způsob:
o a) starší – rozkládání na ル + ジ (případně spřežky ジャ, ジェ apod.):
Př.: Jiří = イルジー Dvořák = ドボルジャーク
o b) novější – transkripce pomocí znaku ジ (případně jeho spřežek):
Př.: Jiří = イジー Říp = ジープ Přerov = プジェロフ
• Slabika „si“ se přepisuje buď znakem シ nebo spřežkou スィ:
Př.: penicilin = ペニシリン classic = クラシック Sivas = スィヴァス
• Pro přepis českého [ť] se používá buď znaku チ (případně od něj odvozených spřežek)
nebo se přepisuje jako [t]:
Př.: Martin = マルチン、マルティン Konopiště = コノピシュチェ
Prostějov = プロスチェヨフ、プロステヨフ
Podobný princip je uplatňován při transkripci jiných českých palatalizovaných hlásek
([ň], [ď], grafém <ě> atd.).
• Pro přepis českého [v] existuje dvojí způsob:
o a) starší – použití znaků řady „ba“:
Př.: vinyl = ビニール violin = バイオリン
o b) novější – pomocí spřežek odvozených od znaku ヴ:
Př.: Nováková = ノヴァーコヴァー Budějovice = ブデヨヴィツェ
S ohledem na výslovnost se české /v/ na konci slov (zejména vlastních jmen a
toponomií) přepisuje znakem フ.
• Pro přepis grafému <x> se užívá spojení znaku キ (výjimečně též ク) s vhodným
znakem řady „sa“:
Př.: expert = エキスパート epoxyd = エポキシド
• Anglické „th“ se jako nezněné přepisuje znaky řady „sa“, jako znělé se přepisuje
znaky řady „za“:
Př.: bathroom = バスルーム feather = フェザー
• Široké anglické „e“ ([æ]) se přepisuje znakem pro slabiku obsahující samohlásku [a]:
Př.: bag = バッグ ham = ハム
• Anglická hláska [w] se přepisuje pomocí znaku ウ a od něj odvozených spřežek.
Pouze pro slabiku „wa“ se užívá znaku ワ:
Př.: one-way = ワンウェー mineral water = ミネラルウォーター
• Diftong „ei“ se obvykle přepisuje jako dlouhé „e“:
Př.: rate = レート parade = パレード
• Anglická slabika „ca“ se přepisuje buď pomocí spřežky キャ (obzvláště ve slovech
přejímaných dříve), případně pomocí znaku カ (především u nověji přejatých slov):
Př.: camp = キャンプ campaign = キャンペーン camera = カメラ
• Anglická koncovka „-ing“ se standardně přepisuje jako –ingu:
Př.: dancing = ダンシング boxing = ボクシング
• Francouzské němé „e“ se v japonštině realizuje skrze slabiku, které obsahuje
samohlásku [u]. Francouzské slabiky s nosovkami „an“ a „en“ jsou realizovány skrze
slabiku, která obsahuje samohlásku [a] a následné připojení znaku ン:
Př.: ensemble = アンサンブル Michelin = ミシュラン
Existují četné výjimky v transkripci cizích slov. Jednak tam, kde se jedná o slova
přejímaná na samém počátku infiltrace cizích slov1
do japonštiny, a dodnes se hojně užívají
(např. shirt = シャツ cup = コップ Deutsch = ドイツ apod.). Další skupinu výjimek pak
tvoří slova, jejichž určitý způsob transkripce je již pevně zaužíván (např. příjmení skladatele
Antonína Dvořáka se standardně přepisuje ドボルザーク, přestože běžně lze jméno Dvořák
přepsat např. ドヴォジャーク. Podobně anglické slovo „jelly“ se v japonštině ustálilo ve
tvaru ゼリー. Jiným příkladem je jméno fotbalisty Nedvěda přepisované jako ネドベド).
Přepisuje-li se víceslovný název nebo jméno, které obsahuje jak osobní (křestní) jméno
tak i příjmení, oddělují se jednotlivá slova mezi sebou většinou pomocí speciálního znaménka,
tzv. nakaguro (též nakapocu či nakaten):
Př.: dry cleaning = ドライ・クリーニング
1
Jsou zde pochopitelně myšlena slova ze západních jazyků (ne např. sinojaponské výrazy kango).
tape recorder = テープ・レコーダー
Leoš Janáček = レオシュ・ヤナーチェク
Charles de Gaulle = シャルル・ド・ゴール
Příliš dlouhá přepisovaná slova či slovní spojení se často zkracují, obzvláště tehdy, jednáli
se o slova často používaná:
Př.: platform = プラットホーム → ホーム
demonstration = デモンストレーション → デモ
inflation = インフレーション → インフレ
permanent wave = パーマネントウエーブ → パーマ
Cizí slova přepsaná katakanou do japonštiny se mohou kombinovat se sinojaponskými
slovními kořeny:
Př.: čeština = チェコ語 Francouz = フランス人
Planckova teorie = プランク説 gotický = ゴシック式
Je třeba míti na paměti, že při transkripci cizích slov do japonštiny dochází nezřídka ke
vzniku homonymních výrazů:
Př.: バルブ = „valve“ i „bulb“ ナイト = „night“ i „knight“
バレー = „volleyball“ i „valley“ i „ballet“
Také je třeba důsledně rozlišovat fonologicky podobné, leč významově odlišné výrazy:
Př.: バレー = „volley(ball)“ (odbíjená) vs. ボレー = „volley“ (sportovní úder)
ロケット = „rocket“ vs. ラケット = „racket“
Navzdory poměrně obsáhlému souboru pravidel pro transkripci cizích slov do japonštiny
je však nutno poznamenat, že v praxi jsou tato pravidla značně volná a v mnoha případech
neexistuje výlučně jediný exaktní způsob, jak určité cizí slovo do japonštiny přepsat.
S využitím skripta Úvod do čínského, japonského a korejského písma (Univerzita Karlova, Praha,
1988) vyhotovil J. Matela, 2009.