Úvod do japanistiky – 2. přednáška


                                Zkoumání jazyka a písma v Japonsku


Japonsko日本 [ňiHOn] „pôvod Slnka“, pozor na anglickú výslovnosť: [dž3’pän] (nie „džepn!“)


I.  Výslovnost, fonetika, fonologie


Fonetika a fonologie jsou dvě stránky oboru zabývajícího se zvukovou, akustickou a hláskovou
podobou jazyka. Název je založený na řeckém slově φωνή (fóné) = hlas, zvuk (vydávaný živými
bytostmi).

fonetika se zabývá reální výslovností a jak se hlásky tvoří v mluvidlech (sl. rečových orgánoch)
úst.

fonologie 1. obor zabývající se abstraktním systémem, který hlásky vytvářejí.

                  2. Někdy se pojem fonologie také chápe jako souhrnné označení obou těchto oborů.
Pro přehlednost já ale používám na souhrnné označení fonetiky a fonologie termín fonika a
adjektivum fonický.


A. FONETIKA


U následovného výkladu si zkoušejte dané hlásky vyslovovat a vnímejte, v jaké jsou mluvidla poloze.

Mluvidla neboli řečové orgány jsou: hrdlo (hrtan, hlasivky, hltan), patro, jazyk, zuby, rty.


enter image source here


(z netu:
https://socratic.org/questions/where-are-the-larynx-pharynx-and-trachea-located-which-of-these-is-t
he-tube-that  )


Hlásky (angl. sounds) se dají rozdělit podle dvou hledisek:


1. způsob tvoření: na konkrétním místě se proud hlasu:


      A. na chviličku uplně uzavře, zastaví, a pak prudce rozevře = závěrové souhlásky neboli
explozivy (angl. plosives) – např. k, t, p, n, m. Pokud se při závěru pustí proud hlasu do nosu a
až pak se otevře závěr v ústech, mluvíme o

      A. b. nosovkách: η („ng“ -anglické longing, naše banka), n, m.


      B. proud hlasu se tře přes úzkou štěrbinu  = třené neboli frikativy (ch, s, f, anglické th,
dh:  theme, this). Pokud při výslovnosti této hlásky vzniká sykání, mluvíme o sykavkách (s, š, z)


      C. kombinace A. a B. vytváří afrikáty: č, dž, německé pf.


      D. pokud je souhláska provázena přídechem (znělým nebo neznělým), mluvíme o přídechových
neboli aspirátách: Thajsko, ghí, v angličtině a němčině všechny neznělé explozívy na začátku slov:
time [t^haim]


      E. vyslovují se za účasti vibrování hlasivek (= znělé) nebo bez (= neznělé)


      F. při výslovnosti samohlásek jsou mluvidla otevřena, proud hlasu je volný. Jejich kvalita
ale závisí od toho, která část jazyka se zvedá (viz níže).


2. místo tvoření

      = kde v ústech vznikají přiblížením kterých mluvidel.


Odzadu (zdola) kupředu se dýchací a ústní prostory dělí na tyto části:


A. hrtan (lat. larynx)

B. hlasivková úžina (lat. glottis) – hlasivky vibrací vytvářejí samohlásky a znělé spoluhlásky

C. hltan (lat. pharynx)

D. čípek (lat. uvula) – přívěsek na zadním okraji měkkého patra

E. měkké zadní patro (sl. podnebie) - vēlum

F. tvrdé střední patro - palātum

G. alveolus – hrbolovitý hřbet mezi patrem a zuby

H. zuby (dentēs)

I. rty (sl. pery) (labia)

J. nos (nāsus)


Latinské názvy je dobré znát proto, že se od nich tvoří adjektíva označující souhlásky tvořící se v
dané části; tvoří se zúžením trubice nebo přiblížením protější části jazyka k dané horní části:

A. laryngály (hrtanové): h

B. glotály (hlasivkové): ráz ([Ɂ] - vyskytuje se jako předsamohláskový fonetický prvek ve
spisovné němčině a češtině, např. „v okně“ [fɁokňe], „za A“ [zaɁa:]); přirozeně jej vyslovujeme,
když se naše výpověď začíná samohláskou. V arabštině/hebrejštině je to samostatná hláska, např.
IsraɁel (hebr. „Izrael“)

C. faryngály: např. ^c  - arabský/hebrejský „^cajn“ (souhláska vznikající zúžením hltanu) - např. v
arabském slově „^cArabíja“ (= Arábie), hebr. Jǝhōšu^ca = Ježíš, Jozue, Joshua.

D. uvuláry: francouzské/německé/hebrejské r, arabské/hebrejské zadní k (transkribováno „q”).

E. veláry (zadopatrové): k, g

F. palatály (středopatrové): ť, ď, ň

F-G. alveopalatály (postalveoláry) – vznikají mezi patrem a alveolem: české č, dž, š, ž, americké r
(se zahnutím konce jazyka dozadu, tzv. retroflexí)

G. alveoláry: ř, r, české/německé/anglické d, německé/anglické t, slovenské č, dž, š, ž

H. dentály (zubní): t, slovenské/italské d

H-I: labiodentály (retnězubní, sl. pernozubné): f, v

I. labiály (retní – zl. perné, pernice): p, b, w, japonské f [φ]

J. nazály (nosní): vznikají prostřednictvím pouštění části hlasového proudu i do nosní dutiny.
Podle místa uzavřetí jsou nazály: velární (η), palatální (ň), alveolární (české n), dentální
(slovenské n), labiální (m). Nazální mohou být i samohlásky, typické jsou pro francouzštinu (ve
fonetické transkripci se označují vlnovkou nad danou samohláskou), ale vyskytují se např. i ve
slovenštině (místo „n“ ve slově slovenský [sloveǝ҃ski:] a v japonštině:

        onsen [oǝ҃seη], onsen-e [oǝ҃see҃(^j)e] )


Zastaralý souhrnný název pro A.-E. je „guturály“, tj. hrdelní souhlásky.


Samohlásky se vyslovují bez jakékoliv překážky, ale zvednutím zadní, střední nebo přední části
jazyka vznikají samohlásky zadní, střední (palatální), přední.

zadní: u, o

střední: a, ǝ

přední: i, e, ä, ü, ö


U některých samohlásek se zaokrouhlují rty (např. ü, ö, o, české u – NB u japonského u je
zaokrouhlení velice slabé až žádné).


Z akustického hlediska je japonština řeč velice sonorní, znělá, a proto lahodící uchu. Často se
řadí mezi nejkrásněji znějící jazyky Asie, spolu s mjanmárštinou (barmštinou), s kterou soupeří o
označení „italština Východu“. Poslechněte si ukázky těchto jazyků:

Projev Aung Schan Sú Ťji, mjanmárské političky:

https://www.youtube.com/watch?v=coN5SR4J4AU


Japonští studenti objevují krásy Kjóta:

https://www.youtube.com/watch?v=jDgG0EtrXXw&feature=related


B. Fonická (hlásková) charakteristika japonštiny:


otevřené slabiky (tj. po samohlásce nenasleduje už žádná souhláska): KA, ČI, U, ME. Tímto
japonština připomíná havajštinu (polynézská jazyková skupina), která je najvokaličtější jazyk na
světě – to znamená, že má jenom minimum souhlásek a mnohá slova se skládají jenom ze samohlásek. V
japonštině je také hodně slov jen ze samohlásek: ue, aoi, ii, ooi. Otevřenost slabik v japonštině
porušuje:

-koncoslabiční –n (hon, honbu, honbun), jakož i

-neznělé u, i, hlavně mezi dvěma neznělými souhláskami: sukoši-kara [skośkara], šita [śta], kusa
[ksa], susumimašita [s-s-mimaśta]


C. odlišnosti japonštiny od české či slovenské výslovnosti:


U: japonské U je specifické. Nazývá se i „švédským U“, protože ve švédštině existuje stejná
samohláska, stejně v norštině, a také v mnohých akcentech angličtiny! Rty (sl. pery) se
zaokrouhlují mnohem méně než u našeho U, u některých Japonců dokonce vůbec, a vydutí jazyka je
postaveno víc vepředu než u našeho U. Čím dřív se naučíte tuto výslovnost, tím líp. Stejně i
nasledující výslovnostní pokyny.


Palatalizace před i: palatalizace je naše „změkčování“. U nás se změkčuje také před měkkým e
(„něco“), ale v japonštině jenom před i. Samohláska i změkčuje tyto souhlásky:

K,G, S, Z, T, N, H, a do jisté míry i R.

Znamená to, že v slabikách KI, GI, SI, ZI, TI, NI, HI, RI jsou jejich souhlásky vyslovovány
změkčeně (podobný fonetický jev známe v ruštině, polštině, a částečně i v dalších jazycích, třeba
francouzština a moderní řečtina změkčuje K, G, CH, franc. i T, D, N, apod.) Tato palatalizace se v
zápisu japonštiny do latinky speciálně značí u S, Z, T – píšou se Š, Ž, Č (nebo SH, J, CH),
u ostatních se nijako speciálně nevyznačuje (měkké K, N, H, R), ale je třeba se i u těchto naučit
palatalizovanou výslovnost. Měkké H zní často jako německé měkké CH (jako v „ich“), dokonce –
hlavně u Tokijanů – jako Š.


H: japonské H je neznělé, stejně jako anglické či německé (na rozdíl od našeho znělého H). Tj. je
to jen čistý neznělý „výdech“ a hlasivky se rozvibrují až u nasledující samohlásky.


F: japonské F je obouretné (bilabiální, sl. obojperné), na rozdíl od českého F, které je retnězubní
(labiodentální). U japonského F se jenom mírně k sobě přiblíží rty a „foukne se“ (jako při
sfoukávání svíčky).


koncoslabičné –N: toto je největší výslovnostní problém japonštiny, hlavně když se octne před další
samohláskou (Nihon-e, tan-i). Je třeba se ho správně naučit vyslovovat. Není to totiž naše dentální
souhláska „n“, jak by se podle jeho přepisu do latinky zdálo. Je to v podstatě jenom jistý nosový
(nazální) element uzavírající slabiku. Píše se:

 ん v hiraganě, ン  v katakaně

a jeho výslovnost se mění podle toho, co za ním následuje („přizpůsobuje se následujícímu
fonetickému okolí“): např. slovoほん „hon“ = kniha:

vyslovujte si nahlas:

      1. izolovaně (před pauzou):

      „HON.“           [hoη]


      2. před jinými hláskami:

      „HONBU“      [-mbu]

      „HON-MO“   [-mmo]

      „HON-NO“     [-nno]

      „HON-ŇI“      [-ňňi]

      „HON-KA“   [-ηka]

      „HON-GA“   [-ηga, -ηηa]

      „HON´AN“     [-ηaη, -ǝ҃aη]

      „HON´E“        [-ǝ҃(^j)e]

      „HON´O“       [-ǝ҃(^w)o]

      „HON´RI“      [-ndi] - tady se zvláštně vyslovuje následující R, zní téměř jako alveolární
(české) D.

      „HON-SEI“    [hoǝ҃se:(i)] – tj. „nosové ǝ҃ + s“ – jako to přirozeně vysloví Slováci ve
spojení „-ns-“ (Hans, slovenský), ne [nc], jako to mají tendenci vyslovit Češi nebo Angličané!

      „ON-JOMI“   [oηjomi] nebo běžněji – s nazalizovaným „ j ҄  “ [oj ҄ jomi]¨. Tím se odlišuje
„-n´j-“ od „-ňj-“:

　　　きんようび　x　きにゅう

   kin´jóbi x kiňjú [kiηjo:bi x kiň(j)u:]



R x D! Japonské R zní buď jako české R, nebo jako české mezisamohláskové D vyslovované mírně
nedbale (české nedává v nedbalé výslovnosti může Japonec vnímat jako /nerává/). České D je totiž
(na rozdíl od slovenského či japonského) alveolární.

      Japonské D je ve většině případů dentální, tj. vyslovuje se na stejném místě jako české
(slovenské, italské) T: špička jazyka se musí dotýkat zadní strany horních zubů!

jap. HADA x HARA

HADA vyslovte podobně jako HATA, (D na stejném místě v ústech jako T), jenomže zněle: hata – hada.

Pokud totiž budete HADA vyslovovat s českým alveolárním D, bude znít jako slovo HARA! Špatná
výslovnost může způsobit špatné porozumění (hata = tkalcovský stav, hada = pokožka, hara = břicho).

Dentální výslovnost D si můžete nacvičit i ve výrazu „ta des“  (= je to rýžové pole): T i D
vyslovte dentálně, ne alveolárně!


Š, Č, DŽ jsou v japonštině velice měkká, palatální, hodně blízká českému š, č, dž. Tu se zase musí
procvičit Slováci, protože slovenské š, č, dž jsou hodně „tvrdé“, alveolární.


Neznělé U, I: naučte se, že U a I mezi neznělými souhláskami (např. suke, šita) nebo i po nich
(desu, -masu, kura) se vyslovují nezněle (tj. hlasivky při nich nevibrují) a tato slova zní vlastně
jako [sske, śśta, des, mas, k(^u)ra].


D. FONOLOGIE – příklad


      Fonologie se zabývá abstraktními vztahy unvitř systému hlásek daného jazyka. Například,
hlasivkový ráz (glotální exploziva) se vyskytuje v češtině i hebrejštině – z fonetického hlediska
mezi nimi není rozdíl, jde o zvuk [Ɂ]. Z hlediska fonologického se však liší čeština a hebrejština
ve vztahu k tomuto zvuku: v češtině to není samostatná hláska, zatímco v hebrejštině ano. V češtině
je jedno, jestli v okně nebo za A vyslovíme s rázem nebo bez něj – významově v tom nebude žádný
rozdíl. Ale v hebrejštině jde o samostatnou hlásku v rámci systému hebrejských hlásek (tj.
hebrejského fonologického systému), a tudíž není jedno, jestli vyslovíme IsraɁel, Israhel nebo
Isravel – jde o úplně jiná slova (případně nesmysly).


Terminologie


      Parole (fr./pa-rol/, ženský rod =řeč) a langue (fr./láng/ ženský rod =jazyk) jsou dva aspekty
stejného jevu - jazyka. Parole je reálná mluvená nebo psaná řeč, zatímco langue je jazyk ve smyslu
abstraktního systému. Fonetika je tedy zkoumání parole, fonologie patří do langue. Terminologicky
se tyto dva aspekty odlišují tak, že objekty, vážoucí se k langue, mají příponu –ém (sl. -éma):
hláska z fonetického hlediska je fon (sl. fóna), z fonologického hlediska jde o foném (sl. fonéma).

      Např. v českých slovech chov, lov a jejich tvarech chovu, lovu... je „v“  jeden foném, ale má
dvě fonetické realizace: před následující samohláskou se vyslovuje [v], ale před pauzou nebo
neznělou souhláskou se vyslovuje [f]. V rámci abstraktního jazyka (langue) jde tedy u lov i lovu o
stejný foném /v/, ale tento foném na úrovni fonetiky má dvě realizace – fony [v] a [f] (ve
slovenštině ještě i [w]); tento případ, kdy je více fonů na jeden foném, se mluví o alofonech, tj.
foneticky různých realizacích jednoho fonému.

      Stejně japonské ん ( ン ) je jeden foném, ale má mnoho alofonů - [η, ǝ҃, ň, m, n, případně
nazalizace samohlásky].


      E. FONETICKÁ TRANSKRIPCE (přepis)


Mezinárodní fonetická transkripce se zapisuje do hranatých závorek [], fonologická sestava slova
z hlásek (foném) se zapisuje do lomítek //, např:

      „v těle“

      /v ťele/

      [f ťεlε]


      Fonetická transkripce má za úkol vystihnout latinkou co nejpřesnější výslovnost v původním
jazyce. Kromě toho se v trankripci vyskytuje i prvek fonologický, např. když píšeme „suki“, i když
se to slovo ve skutečnosti vyslovuje [ski]. Výsledkem fonologického hlediska je tzv.
„transliterace“, když se latinkou „kopírují“ písmena původního jazyka, bez ohledu na to, jak se
dané slovo reálně vyslovuje.

      Příkladem rozdílu mezi transkripcí (fonetickou) a transliterací (fonologickou) může být
přepis řečtiny, která má historický (etymologický) pravopis a zachovává psaní slov podobně, jak se
psalo v antickém Řecku, i když moderní výslovnost se za ta mnohá staletí značně změnila. Např.
endonymický (= vlastní, v původním jazyce, ne jak se používá u cizinců) název Athén je:

        -v klasické antické attické řečtině:

                       ΑΘΗΝΑΙ

        což ve fonetickém přepisu do latinky je: [athénai] neboli Athénai.

        -v moderní řečtině je však název v jednotném čísle a výslovnost je poněkud změněná:

                       ΑΘΗΝΑ

        [a’θina] – v mezinárodní fonetické transkripci. V běžné fonetické transkripci běžnou
latinkou by to bylo „Athina“.  Přepis „Athéna“[1] by byl fonologickou transliterací (a u řeckého
písmene éta (Η, η) by šlo o jeho starořeckou, ne moderní, fonetickou hodnotu).

      Stejně v japonštině – pokud píšeme „suki“, tak vlastně jde o fonologickou transliteraci,
která kopíruje japonské písmo (slabiky SU – KI). Fonetická transkripce by byla [ski].


Japonština má tři hlavní typy transkricpe:

-česko-slovenskou

-anglickou (Hepburnovu)

-japonskou fonologickou transliteraci kunreišiki


Nejlépe si ji můžeme ilustrovat na slově

      じゅうち

      znějícím „džúči“:


-česko-slovenský přepis:

      džúči

-Hepburnův:

      jūchi

-kunreišiki:

      zyuuti


Problémem u Hepburnova přepisu je, že dlouhé ū, ō (s „makrem“ (macron)[2], tj. vodorovní čárkou nad
písmenem) se v běžné praxi nepoužívá (protože běžní uživatelé anglofonního světa na diakritiku
nejsou zvyklí a ani ji nemají na svých klávesnicích), a tudíž se za písmeny U, O skrývá dlouhá
i krátka samohláska, jejichž rozlišování je pro japonštinu hodně důležité, protože délka samohlásek
(kvantita) je fonologická črta rozlišující význam slov. Např. koto, kóto, kotó a kótó jsou zcela
různá slova, která je třeba v transkripci přesně rozlišovat!


Transkripce se nemají míchat – v jednom textu je třeba používat jenom JEDNU transkripci, ne míchat
třeba anglickou a č-s.


Pro zájemce – můj blog na toto téma:

http://ivanrumanek.blog.sme.sk/c/387685/transkripcia-cudzich-slov-z-azijskych-jazykov-v-spisovnej-s
lovencine-i.html


Transkripce našich jmen do katakany:


Měla by být taková, aby když Japonec přečte naše jméno v katakaně, znělo to co nejpodobněji naší
původní výslovnosti.

V – nejlepší přepisovat jako w-a (ワ、ワィ、ワォ...případně ヴァ、ヴィ、ヴォ...),

                  ne ba  バ

V před souhláskou: „Kavka“ – podle výslovnosti

      (česky /f/ kafka カフカ

      slovensky /w/ kauka　カウカ

Ř: „Jiří“ -dží　ジー

JI- „Jiří“ ji-　ユィ

Č i Ť – či チャ、チ、チュ…

R, po kterém nenásleduj samohláska: v angličtině se podle výslovnosti v anglické angličtině
nahrazuje prodloužením předchozí samohlásky: anglické „Peter“ /pítə/ - katakana pítá　ピーター

      Naše R se ale vyslovuje v každé poloze, takže ho třeba vždy psát:

      České „Petr“ – petoru　ペトル

      Slovenské „Peter“ – peteru　ペテル

________________________________

[1] současný název města (Athéna) a jméno bohyně Athéna se v řečtině rozlišují přízvukem: město je
Αθήνα, bohyně je Αθηνά.

[2] z řeckého slova μακρόν (mákron)=dlouhé