Japonský jazyk V 1. přednáška JAPONSKÉ SLOVESO - shrnutí 1. souhlásková slovesa: kmen se končí na souhlásku: kak-, jom-, kaer- (= jde domů) 2. samohlásková slovesa kmen se končí na samohlásku: mi-, tabe-, kae- (=změní) 3. nepravidelná slovesa – jenom dvě: suru, kuru Tvary sloves: I. pět základů 1. kaka mi tabe se/ši ko 2. kaki mi tabe ši ki 3. kaku miru taberu suru kuru 4. kake mire tabere sure kure 5. kako mijo tabejo sejo/šijo kojo 4. základ slouží na připojení podmínkové přípony –ba. U souhláskových je to také rozkaz („kake!“ (rozkaz u samohláskových: mijo! (jemnější), miro! (tvrdší!) ). 5. základ je – s prodloužením finálního –o – vybízecí pravděpodobnostní tvar 1. osoby v obyčejném stylu (kakó v obyčejném stylu = kakimašó ve zdvořilém stylu). Znamená: - 1. osobu singuláru: nabízím se, že napíšu - 1. osobu plurálu: pobídnutí – napišme 5. základ u nepravidelných sloves: - sejo, kojo (koi) = rozkaz - šijó, kojó = vybízecí pravděodobnostní tvar 1. osoby II. pozměněný 2. základ přípona –te, -ta se u souhláskových sloves (kromě sloves na -S) připojuje ne na 2. základ, ale na jeho modifikovanou, pozměněnou verzi: slovesa na –K: kaki- → kai- + -te slovesa na –G: kagi- → kai- + -de slovesa na –T: kači- → kat- + -te slovesa na –N: šini- → šin- + -de slovesa na –B: jobi- → jon- + -de slovesa na –M: jomi- → jon- + -de slovesa na –R: kari- → kat- + -te slovesa na –*W (買う): kai- → kat- + -te ale: slovesa na –S: hanasi- + -te PŘECHODNOST – DVOJICE SLOVES v japonštině Specifikum japonštiny je, že velká část sloves vytváří dvojice, z nichž jeden člen je přechodný („vt“) a druhý nepřechodný („vi“). Porovnání jazyků: 1. čeština, slovenština: U nás často prechodnost vyjadřují dvě různá slovesa: Žena dopis spálila. – Dopis shořel. 2. angličtina: často vyjádří obě stejným slovesem: The woman burnt the letter. – The letter burnt. 3. japonština: má na to přechodnostní dvojici jaku – jakeru: Džosei-wa tegami-wo jaita. – Tegami-ga jaketa. U nás se dvojice někdy vytvořím přidáním „se“ k podmětovému (nepřechodnému) členu: otočím (koho-co) – otočím se to by v japonštině bylo: mukeru - muku Terminologie: V angličtine se využívá terminologie založená na latině: vt (verbum transitīvum = sloveso přechodné), vi (verum intransitīvum = sloveso nepřechodné). S tímto označením se setkáváte i ve slovnících. Tyto výrazy znamenají, že u přechodného slovesa vlastně „děj přechází z podmětu na předmět“ (např. spálila). U nepřechodného slovesa děj nikam nepřechází, zůstává na podmětu (např. shořel). V naší gramatické terminologii, kdy slovanské sloveso je vazebně hodně komplikované, s možností vazby s několika pády, je terminologie následující: -Slovesa, která nemají žádný předmět, se nazývají „podmětová“ (shořet, jít, stát). -Slovesa, která mají předmět, jej mohou mít: v akuzativu (spálit co, hodit co) – „přechodná“ v jiném pádu (pomoci komu, hodit čím) – „nepřechodná“ V japonštině má většina sloves předmět v akuzativu – i taková, která u nás mají jiný pád, např. pomoci komu - v japonštině (dare-dare)-wo tasukeru Je ale menší skupina sloves, které nemají akuzativ, ale dativ: (nani-nani/dare-dare)-ni akogareru = toužit (po kom-čem) Tyto slovesa bychom striktně podle naší teorie nazývali „nepřechodná“, ale nejde o podmětová slovesa (hořet, jít, stát), jenom o slovesa s předmětem v jiném pádu než akuzativu. Proto je potřeba si být těchto terminologických rozdílů vědomi. Každopádně, když budeme mluvit o slovesech „přechodných – nepřechodných“ nebo „předmětových – podmětových“, budeme mít na mysli přechodnostní dvojice, jež japonské slovesa tvoří. NB: ve dvojicích budu zpravidla uvádět nejdřív sloveso nepřechodné (= bez akuzativního předmětu), a na druhém místě sloveso přechodné (podmětové) (= s akuzativním předmětem): jakeru - jaku muku - mukeru Za akuzativní předmět se nepovažuje použití –wo ve funkci místa pohybu (miči-wo aruku). Aruku je podmětové sloveso, a –wo je jenom příslovečné určení místa, ne předmět. Ode dneška se snažte učit každé sloveso spolu s jeho opačnou dvojicí. Znamená to, vyhledat si u každého nového slovesa, jaký (a jestli) má přechodnostní protějšek Je důležité si zapamatova, který člen je předmětový, a který podmětový. Pokud to používáte nesprávně, působí to v japonštině stejnou neohrabanost, jako kdybychom v češtině řekli *Žena shořela dopis, nebo *Dopis spálil. Porozumí Vám, ale není to správně. Proto je důležité ke každému členu dvojice si zafixovat pádovou příponu: „-wo jaku“ - „-ga jakeru“ „-wo mukeru“ – „-ga muku“ Cvičení 1: Přeložte: 1. Děvčátko spálilo sirku. 2. Sirka shořela. 3. Učitelka ikebany otočila tvář k váze. 4. Tvář učitelky ikebany se otočila k váze. 5. Rodina shazovala ořechy se stromu. (vlašské ořechy: kurumi) 6. Ořechy padali se stromu. (Poznámka: „otloukat“ ořechy (tyčí, aby padali) se může vyjádřit složeným slovesem: (bó-de) tataki-otosu.) Morfologicky se přechodnostní dvojice dají rozdělit do několika skupin: I. podmětový člen je na -aru 1. hadžimeru – hadžimaru II. předmětový tvar má –s- 1. otosu – očiru 2. noseru – noru 3. dasu – deru 4. kosu – koeru 5. kowasu - kowareru NB: Dvojice kosu-koeru je podivuhodná, protože obě slovesa mohou mít -wo a význam je téměř stejný. Moje chápání je takové, že u "koeru" je to "wo" ne předmět, ale příslovečné určení (podobně jako u "miči-wo aruku"), zatím co u "kosu" jde o předmět. Ale významově v nich velký rozdíl není, až na to, že, podle mých zkušeností, se dneska více (v mluvené řeči?) používa "koeru", zatímco "kosu" je spíš výjimečné. Ale zase, "kosu" se vyskytuje v běžné složenině "nori-kosu" (nevystoupit na své zastávce, zapomenout vystoupit, sl. previezť sa). Podobná složenina „nori-koeru“ zase znamená překonat (překážku, problém). U této složeniny je silněji vidět, že „-kosu“ má více přechodný odstín než „-koeru“. III. dvojice na eru – u jsou zrádné! 1. u malé skupinky sloves, vyjadřujících ničení, zkázu, zánik, je předmětové na -u jaku – jakeru = pálí - hoří[] saku – sakeru = trhá – trhá se muku – mukeru = loupe (sl. šúpe – např. šupku, kůži, skořápku vejce, povrchovou vrstvu) – loupe se Např: Džagaimo-no kawa-wo muita = Oloupal brambory Hifu-ga muketa = Loupala se mu pokožka NB: jabuku, jaburu – jabureru = trhá, rozpukává – trhá se, puká 2. větší skupinu tvoří slovesa, u nichž je to naopak: mukeru - muku = obrátí, otočí – obrátí se, otočí se IV. sloveso owaru se často používá v obou významech (skončí i skončí se), ale jeho úplná dvojice je: oeru - owaru = skončí (koho/co) - skončí (se – kdo/co) NB: v češtině je obdobný případ u sloves „začít“ a „skončit“ – taky nepotřebují nutně k podmětovému významu zájmeno „se“. Ve slovenštině je ale podmětový tvar bez sa nesprávný: Začal (skončil) som schôdzu – Schôdza sa začala/skončila (*Schôdza začala/skončila je nesprávne – bohemizmus.) Cvičení 2: Na každé sloveso v tomto přehledu utvořte jednoduchou větu obsahující minimálně podmět (a předmět), s tím že podmět, kvůli přehlednosti, dejte s –ga (ne s –wa – protože to může být i předmět).