KEIGO

Na ohebných slovech (kuru – kimasu – oide-ni naru – mairu)

Na neohebných (jukkuri – go-jukkuri, (o-)kane, (o-)džikan, o-tegami, ((o-)hon): lepší:
“Tanakasan-no hon”. )


SYSTÉM hl. NA OHEBNÝCH SLOVECH “jógen”


OZNAMOVACÍ ZPŮSOB


A. já-Vy/Oni: skromnostně-úctivostní styl


1. o sobě: skromně:

                                    I. “neutrální/samostatná/absolutní skr.” mairu, oru, haidoku-s.
(=jomu), haiken-s. (=miru, tegami-wo), ukagau (=kiku, hómon-s.), zondžiru (=širu/wakaru. omou),
itasu (=suru, NB ne velmi běžné!), mósu (=iu, noberu). Itadaku (=nomu, taberu). (opatrně s gozaru,
de gozaimas)

                                                FYI: i-keijóši s “gozaru”: acui – (o-)acú gozaimasu

                                                           o-hajó gozaru

                                                            -Aku – A(k)u – Au

                                                           -Iku – Iu – ú: jorošú gozaimasu.



                                    II. -asete itadaku „s Vaším ctěným svolením“ „dovolte mi“


                                    III. „vztahová skromnost“ já vůči Vám, já ve Váš prospěch, já
něco Vašeho (si dovolím půjčit)“   o-2-suru    já/VY

                                               go-SJ-suru      (secumei)

                                               -te sašiageru (méně běžné)



2. o Tom Druhém:

                                    I. “neutrální/samostatná/absolutní uct.”

I.a. iraššaru / mieru, iraššaru/mieru, mieru, go-zondži-da (=širu/wakaru. Nemá význam “omou”).
Nasaru (=suru), oššaru, (meši-)agaru (=nomu, taberu).

                                                I.b. o-2-ni naru: o-ide-ni naru, o-nakunari-ni
naru, o-kiki-ni naru

                                                     go-SJ-ni naru: goranninaru

                                                     go-SJ-nasaru: go-secumei-nasaru

                                                      go-SJ-des: go-zondži-desu


                                                II. -are- (méně než I.): produktivní koncovka –
téměř od každého slovesa: jomareru, omowareru


                                    II. “vztahová úctivost”:

-te kudasaru

-te itadaku

Trošku méně úctivé:

-te kureru

-te morau

hómon-šite morau/kureru/itadaku


                                    III. opisem: dóiu o-kangae deska, dóiu go-iken desuka.


(-kansaiská méně formální uctivost)

                        -(a)haru, -(a)hatta: vůči soběrovnému: Icu šihatta? = něco mezi šimašita a
nasatta

Vůči soběrovnému/vyššímu: Icu šiharimašita?


                        Zápor: -(a)harahen = o+2+ni naranai

                        Minulý zápor: -(a)harahenkatta = o+2+ni naranakatta


B. zdvořilý styl: seberovní, ale vůči sobě slušní: -mas/-des

                        projevuje se hlavně v koncovětném tvaru přísudku. Ve vedlejších větách se
většinou (kromě hyperzdvořilých výpovědí) používají obyčejné tvary.


                        (-te sašiageru – vůči vyššímu)

                        já Vám/Tobě: -te ageru – vůči seberovnému nebo SPÍŠ nižšímu

                        Vy/Ty mně: -te kureru / -te morau


C. obyčejný styl: seberovní a intimně blízcí (kamarádi, manželé)

                        základní gramatické tvary (- tj. ty, které ve zdvořilém stylu používáme
jenom v nefinálním použití, např. v přívlastku: 使った言葉 )