OPERA UNIVERJIITATIS
2URKYNIANAE BRUNENSIS
FAGCULTASPHILOSOPHICA
MAGNAE MORAVIAE 156
FONTES HISTORICI
IV
LEGES—Εστί ΤΟΓΙΟ
SUPPLEMENTA
UNIVERSITA j. E. PURKYNĚ
BRNO MGMLXKXI
MAGNAE MORAVIAE
FONTES HISTORICI
Fontium ad historiam Magnae
Moraviae pertinentium prima
et auantum fieri potuit complexa
editio, guae in Operibus
Universitatis Purkynianae Brunensis
in lucem prodit, non solum
studio Magnae Moraviae
proprie historico, sed etiam
affinibus disciplinis, archeologiae,
linguisticae, litterarum et
artium historiae, ethnographiae
colendis destinata est.
Auod opus in guattuor tomos
dividitur: I. anmales et chronicas,
II. textus biographicos,
hagiographicos, liturgicos, III.
diplomata, epistulas, textus
historicos varios, IV. (1) leges —
textus iuridicos, supplementa,
(23 Magnae Moraviae annales,
indices continebit. Electi sunt
textus ad historiam Magnae
Moraviae et earum regionum
pertinentes, aduae suo tempore
sub dicione Magnae Moraviae
fuerunt vel guarum historia
cum historia Moravorum auodammodo
cohaeret. Tempora a
saeculo VII usaue ad initium
saeculi XI. respiciuntur, id est
а Samonis regno usaue ad de(initam
Moraviae ad Bohemiam
adiunctionem. Accedunt tamen
etiam alia documenta et testimonia
inde derivata, in aguantum
ea in scriptis medii aevi
usaue ad finem saeculi XV. le­
guntur.
Omnes fontes, de optimis vel
usitassimis| editionibu| de­promptos, versione Bohemica
et brevissimo commentario critico,
bibliographico пес поп
historico illustrare conati sumus.
Speramus tamen editionem
nostram guamvis imperfectam,
lectoribus usui fore et
ad guaestionem solvendam, gui
locus Magnae Moraviae, in gua
ante XI saecula fratres Thessalonicenses
Constantinus-Cyrillus
et Methodius litterarum
Slavicarum fundamenta posuerunt,
in orbe terrarum Romano
et in historia Europaecentralis,praesertim| autemmeridiano-orientalis et orientalis
tribuendus sit, aliauid esse
allaturam.
OPERA UNIVERSITATIS PURKYNIANAE BRUNENSIS
FACULTAS PHILOSOPHICA
SPISY UNIVERSITY J. E PURKYNĚ
FILOSOFICKÁ FAKULTA
156
MAGNAEMORAVIAE FONTESHISTORICI
IV
MAGNAE MORAVIAE
FONTES HISTORICI
ŘEιPRAMENYKDĚJINÁM
VELKÉ MORAVY
MAGNAE MORAVIAE
FONTES HISTORICI
IV
UNIVERSITA J. E. PURKYNĚ
BRNO MCMLXXI
OPERI EDENDO PRAEPFUIT
LUBOMÍR HAVLÍK
(© Dagmar Bartoňková, Karel Haderka, Lubomír Havlík, Jaroslav Ludvikovský, Josef Vašica,
Radoslav Večerka
(© Universita J. E. Purkyně v Brně
IV
LEGES
TEXTUS IURIDICI
SUPPLEMENTA
CURAVERUNT
DAGMARBARTOŇKOVÁ e+KAREL HADERKA
LUBOMÍR HAVLÍK e JAROSLAV LUDVÍKOVSKÝ
+JOSEF VAŠICA s RADOSLAV VEČERKA
ÚVOD
Čtvrtý svazek Pramenů k dějinám Velké Moravy je závěrečným dílem k předchozímtřem
svazkům, které vyšly v 1. 1966 (I.), 1967 (II.) a 1969 (III.). Obsáhl-li
I. svazek MMFH letopisy, kroniky a auktária, II. svazek se soustředil na prameny
biografické,hagiografické a výňatky z liturgickýchtextů a III. svazek zahrnul
listiny, listy a prameny historické různého charakteru (díla polemická,traktáty, geografická,
etnografická pojednání, kalendária apod.), do posledního svazku byly pojaty
prameny právní (Leges,Textus vuruhci, odd. A), ať již byly vydány vrchností světskou
čicírkevní nebo určenysvětským či církevnímosobám (Сарщата, Сопелата,
et Synodaha). Charakter právních památek psaných jazykem církevně slovanským
1 jejich zpracování s1v tomto oddílu vynutilo jejich zařazení do zvláštní skupiny,
takže v odd. A vznikla dvě pododdělení, z nichž prvéa) zahrnuje v chronologickém
řazení díla nebo regesta děl vzniklých v prostředí latinské písemné kultury mimo
Moravu, pododdělení b) pak prameny církevně slovanské, u nichž se předpokládá
nebo ví, že vznikly na Moravě. Dále jsou ve IV. svazku zařazeny dodatky (Supplementa,
odd. B), které z technických důvodů nemohly být umístěny a zařazeny
v I.svazku, kam organicky náležejí; jde jak o části některých prámenů již dříve
uvedených, příp.prameny ještě nezařazené, tak o historické komentáře, týkající se
pramenů v I. a ve IV. svazku. Následující seznam použitých sbírek pramenů a hlavní
bibliografie, z níž valná část k odd. B byla již uvedena v seznamu na konci I. svazku
MMFH, ukončuje sice obě první části (A a B), které jsou vlastní náplní IV.svazku
ММЕН, netvoří však závěr celého díla.
Tím jsou odd. Č a D, v nichž jsou zpracovány prameny všech čtyřsvazků. Chronologická
tabulka (Annales — Letopisy) podává přehled událostí 1 tradic s odlišením
zpráv souvěkých, sekundárně přejatých a dále tradovaných. Letopisy jsou současně
ukazatelem, který pramen se uvedeného problému týká a v kterém svazku se příslušný
text a poznámky nalézají. Poslední částí díla jsou rejstříky (odd. D):
abecední seznam pramenů (Index fonitum) s vyznačením svazku a stran, kde je
příslušný pramen a rejstříky historických osob, geografických názvů a autorů. Pro
usnadnění orientace a hledání v I—IV svazku byl z odd. C a D vytvořen separátní
Appendix, který vyjde o něco později.
Dílo nezahrnuje celou domácí a cizí literární produkci velkomoravského období,
ale je zaměřeno.— jak bylo uvedeno v předmluvě — pouze na prameny, které
obsahují historické údaje, ať již současné, sekundární nebo tradice. Bylo pojato
o něco šíře, a ačkoli se autoři snažili podat jednotlivé události líčené prameny,
8
týkající se starých Moravanů v širším kontextu pramenů, aby byla patrna jejich
souvislost s okolním evropským děním, ne vždy bylo možno jejich záměry realizovat
podle původního plánu. Na druhé straně nebylo ovšem možné publikovat některé
prameny ve větším rozsahu nebo dokonce úplné. Týká se to např. letopisů a kronik,
které vznikly v cizím prostředí, jemuž byly určeny, a zachycují tak převážně jeho
dějiny: přetištěním těchto pramenů celých by vzniklo problematické dublování
edic, na vydávání těchto pramenů jako celků zaměřených.MMFH nezahrnují ovšem
prameny, které se netýkají Velké Moravy, např. různá ustanovení synod a kapitularia,
z nichž jsou uvedeny buď jen některé části vzhledem k christianizaci Moravy
a církevní a správní organizaci vhodné, nebo aspoň český regest jejich obsahu.
Autentické a celé texty k obecným theologicko-právním a kulturně politickým
problémům doby bude samozřejmě nutné hledat i nadále v příslušných edicích.
Na druhé straně jsou však zařazeny i právní památky z prostředí chorvatského
a bulharského, aby byla možná konfrontace s památkami moravskými, zvláště
Nomokánonem a Zakonem sudnym ljudem, které jsou v naší edici vydány na území
Čs. soc. republiky vůbec poprvé.
Na zpracování a přípravě pramenů k vydání se podílelo více pracovníků z filosofické
fakulty UJEP a Čs. akademie věd. Univ. prof. dr. Jaroslav Ludvíkovský
(filosofickáfakulta UJEP) přeložilAnastasiovu zprávu o konstantinopolském koncilu
z r.870 a ustanovení splitské synody r. 925, dále příslušné části v kronice Zbraslavské,
z kroniky Martina Opavského, ze spisu De cantu vulgari, Statuta Iohan.
ep. ecel. Olom. a upravil k vydání Responsa ad consulta Bulgarorum, která připravil
včetně překladu a úvodu Ť univ. prof. dr. Josef Vašica, jehož dílem je
také příprava textů apřekladů Nomokánonu a Zakona sudného ljudem. Oba prameny
upravil k vydání a opatřil úvody 1 Karel Haderka (Ústav jazyků a literatur
ČSAV), který též zpracoval a doplnil komentář profesora J. Vašici k Nomokánonu.
Z pera profesora J. Vašici pocházejí komentáře k Zakonu, Zapovědím svatých otců
a k Napomenutí vladařům a byly podle jeho přání po úpravě a doplňcích přejaty
z jeho prací. Stalo se tak, když předčasný odchod + dr. Vladimíra Procházky, CSo.
(Ústav státu a práva ČSAV) zabránil jeho účasti na komentářích k právním pramenům.
Jeho odchodem zůstala redakce dlužna historickoprávní zpracování, rozšířenía
doplnění stávajících komentářů, zvláště k důležitějším a hlavním právním
památkám. Vzpomenuté Zapovědi svatých otců a Napomenutí vladařům připravil
k vydání, přeložila opatřil úvody doc. dr. Radoslav Večerka, CSo. (filosofickáfakulta
UJEP). Dr. Dagmar Bartoňková (filosofickáfakulta UJEP) přeložilapak v odd. A
Capitulare missorum, CČapitulade causis diversis, Divisio imperu, Decreta synodi
Moguntiensis a Inguisitio de theloneis, v odd. B texty z Ann. Alam., Bert., Franc.
reg. hist., Ann. Fuld., Iuvav. max., Reginon. Chron., Ann. Sangall. mai., Laubac.,
Widukindi Res. gest. Sax., Thietmari Chron., Chron. Suev., Helmolda, Ann. s. Rudb.
Salisb., Cron. Przib., Auct. Garst., Hist. epp. Patav., Notae de epp. Patav., Hist.
Salon., Episc. olom. series a Ann. Boiorum. Všechny ostatní úvody k pramenům
kromě shora uvedených, texty, překlady a komentáře zpracoval dr. Lubomír Havlík,
CSc. (Ústav dějin evrop., soc. zemí, nyní Čs.-sovětský institut ČSAV), který
vedl redakci díla, je autorem Magnae Moraviae Annales — v odd. C a sestavil
rejstříky, k nimž materiál připravily E. Trodlerová (I. a IT.sv.), L. Čajanová (III.sv.)
a L. Havlíková (IV. sv.). |
Dík za vydání celého čtyřsvazkového díla náleží především filosofické fakultě
UJEP, celé redakční radě Opera Universitatis Purkynianae Brunensis, vedoucím redaktorům
Spisů na filosofickéfakultě univ. profesorům dr. Radislavu Hoškovi, CSc.,
9
dr. Dušanu Jeřábkovi, CSc.,a dr. Jaroslavu Kudrnovi, DrSc., a doc. dr. Jaroslavu Burianovi,
CSc., tajemníkům redakce Spisů doc. dr. Karlu Palasovi, CSc., dr. Františku
Březinovi a mnoha dalším členům fakulty, zejména pak univ. prof. dr. Františku
Hejlovi, CSc., který spolu s dr. Vladimírem Kyasem, CSc.(Ústav jazyků a literatur
ČSAV)dílo posuzoval a doporučil k vydání.
Nemenším díkem jsou redakce.a autoři zavázáni polygrafickému podniku Tisk,
knižní výroba, v Brně, závod 1, zejména pracovníkům Bohdanu Kubešovi, Františku
Novotnému, Vlastimilu Plotěnému a Ladislavu Bezděkovi, a v neposlední řadě také
pracovníkům Nakladatelství UJEP, vedoucí edičního oddělení Růženě Markové,
technickému redaktoru Pravoslavu Hauserovi a všem ostatním, kteří se o vydání
díla zasloužili.
136 Statuta Iohannis episcopi
XI millium*) virginum sollempniter
festivetur. Verum guia in die eadem ob
«divinorum et offici celebracionem diei
elusdem principalem“Y)singularis ipsius
sancte Cordule, culus corpus eciam in
nostra ecolesila Olomucensi reguiescit,
commemoracio et honoris sue reverenсле
exhibicio fieri non potest, ut die
proxima immediate subseguenti incipiendo
a vespera usgue ad vesperam?)
oficium de ipsa sancta Cordula sollempniter
sub duplici officioin ecclesis
peragatur, ut elus pro nobis supplcatlonis
effeotus augeatur, culus sumus
patrocinio commendati.
bohoslužeb a oficia téhož dne zvláštní
připomenutí samé svaté Korduly, jejíž
tělo také v našem chrámě v Olomouci
odpočívá, a prokázání úcty k ní a vážnosti
se nemůže konati, aby počínajíc
příštím dnem bezprostředně následujícím
od večera až do večera bylo v kostelích
slavnostně konáno oficium o samotné
svaté Kordule s dvojitým oficilem,
tak, aby se moc její přímluvy
za nás zvětšila, když jsme její ochraně
svěřeni.
x millium FB: millia Ol; milia Mk. Yprincipalem РЁ:specialem F'B, specialiter OI. 7%usgue
ad. vesperam vynechává Ol.
137
b)
ZAPOVĚDI SVETYICH> ОТЬСЬ
USTANOVENÍ SVATÝCH OTCŮ
Zapovědisvetytch'ootce (SO) jsou církevně právní památkou zvanou penitenciál:
obsahují sborník epitimií, tj. předpisů o pokání za různé hříchy. Tato příručka pro
potřebu kněží zpovědníků byla do staroslověnštiny přeložena na Velké Moravě
v době cyrilometodějské z latinské předlohy; v oblasti franské — a patrně i na Velké
Moravě před příchodem byzantské mise — patřily totiž (latinské) penitenciály k základním
předepsaným pomůckám církevního úřadu. Přímý latinský originál stsl.
překladu nebyl sice dosud objeven, ale prakticky lze slovanský text dobře srovnat
s latinským tzv. penitenciálem Merseburským zachovaným v kodexu č. 103 merseburské
katedrální knihovny (zpoloviny 9. stol.); vydal jej F. W. H. Wasserschleben:
Die Bussordnungender abendlůndischenKirche, Halle 1851,a H. J. Schmitz:
Dne Bussbiicher und das kanonische Bussverfahren II, Disseldorf 1898 (a předpisy
shodné se zněnímstaroslověnskýmotiskli kromě toho 1V. Vondrák a E. Pauliny
v knihách citovaných níže). Štsl. překlad obsahuje jen krátký výbor z rozsáhlejšího
penitenciálu latinského. Autor slovanské verze je neznámý; domněnka o účasti
Gorazda (jako překladatele) a Klimenta. (jako iniciátora a pořadatele) na jejím
sestavení zůstává nepotvrzenouhypotézou.
ZSO jsou rukopisně zachovány především v starobylém „kanonickém“ stsl.
rukopise z 11.stol. psaném hlaholicí, v tzv. BuchologiuSinajském, kde jsou připojeny
na konec jeho oddílu obsahujícího rituál (trěbnik); tento rukopis jako celek byl poprvé
vydán L. Geitlerem (1882), nověji J. Frčkem: EBuchologiumSinatticum,
texte slave avec sources gregues et traduction francmse I, II (Patrologia orientalis,
Paris 1933 a 1939), a R. Nahtigalem: Buchologium Sinatticum, starocerkvenoslovanský
glagolskt spomemik, Ljubljana, I (fototypie) 1941, II (přepis do cyrilice
a komentář) 1942.Text ZSOz EuchSin kromě toho vydal samostatně V. Beneševič
(Zbornik u slavu V. Jagióa, Berlin 1908, 59ln.) a autoři některých csl. chrestomatií,
např. V. Vondrák nebo P. Diels. Dále jsou ZSOzachovány v mladších rusko-csl.
rukopisech tzv. „„kormčíchknih“, které obsahují 1Metodějův překlad nomokánonu,
a to v Usťužsko-Rumjancevském z konce 13. stol. a v Ioasafském“ze 16. stol.; edici
připravil I. Г. Sreznevskij: Obozrěnijedrevních spiskov Kormčej knigi. (Sbornik
Otd. russ. jaz. 1slov. AN, 1897);text ZSO samostatně vydal N. S. Suvorov v příloze
ke studii Slědy zapadno-katohčeskago cerkovnagoprava v pamjatníkach drevnjago
russkago prava, Jaroslavl 1888.
Z literatury předmětu kromě citované rozpravy Suvorovovy viz ještě např.
A. Pavlov: Mmimyjeslédy katoličeskagoупала v drevnějšíchpamjatmkach jugoslavyanskago1russkago
cerkovnagoprava, Moskva 1892; N. S. Suvorov: K voprosu
o zapadnomvljanu na drevne-russkojepravo, Jaroslavl 1893;A. Halban-Blumenstok:
Beitrůgezur Kentmss der gegenseitigen Beziehungen.des orientalischen und
138 Zapovědi svetyich* otbeb
katholischenKirchenrechts(Zeitschrft fůr Kirchenrecht 1893,ITI/2); H. J. Sch mitz:
Spuren eines romischen Bussbuches um orientahschen Kvrchenrecht (Archiv fůr katholisches
Kirchenrecht 70, 1893); A. I. Almazov: Tajnaja ispověd v pravoslavnoj
vostočnoj cerkvi I, Odessa 1894; N. S. Suvorov: Vopros o nomokanoně Ioanna
Postnika v novoj postanovkč, Jaroslaví 1898; N. S. Suvorov: Věrojatnyj sostav
drevnějšago ispovědnago 1pokajannago ustava v vostočnojcerkvi (Vizantijskij vremennik
8—9, 1901—1902); V. Vondrák: Postanowrema pokutne w jezyku cerktewnoslowiaňskim,
Kraków 1904; A. I. Sobolevskij: Materialy 1 izslédovaníjav oblasti
slavjanskoj filologů 1archeologů V. „„Zapovedsv. otec“ 1 „„Zakonsudnyj“ (Sborník Otd.
Tuss. jaz. 1 slov. AN 88, — N2 3, 1910, 1l3n.); viz též kapitoly věnované ZSO v knihách
J. Vašici a Е. Paulinyho, citovanýchníže.
Překlad ZSO do češtiny pořídil J. Vašica (v knize Ldterární památky epochy
velkomoravské863—689, Praha 1966), do slovenštiny E. Pauliny (v knize Slovesnost
a kultúrny jazyk VelkejMoravy, Bratislava 1964), do francouzštiny J. Frček
(v edici EuchŠin citované výše).
V našem vydání je otištěno znění ZSO z EuchSin (listy 102a 5 — 105b 4) podle
edice R.' Nahtigala (IT. díl, str. 319—330); varianty z rusko-csl. znění uvádíme
ve výběru podle poznámkového aparátu v monografii Vondrákově.
ЗАПОВЪДИ С(ВА)ТЫХЪ О(ТЬ)ЦЬ.
О. ПОКААНЬИ РАЗБОЪ.
ТО ВСЕМЬ ГРЪСЪ
АЩЕ КТО РАЗБОИ СЪТВОРИТ. ИЛИ
ОТЪ РОЖДЕНИЗ СВОЕГО ОУБИЕТЪ. Г ЛЪТ
ДА NOKAET Сл. ВЪ ИНОИ ОБЛАСТИ.
ТОЛИ ПО ТОМЬ ДА ПРИЪАТ БЖДЕТ ВЪ
свое отеч(ъ)с1во. АЩЕ БЖДЕТ ПРАBEJIHO
ПОКААЛЪ С(А). О ХЛЪЬЪ 0 вОДЪ.
Т ДА ПОСЛОУШЪСТВОУЕТЪ 6МОУ вПИС(ко)пъ.
и поп(о)ве. вь НИХЪЖЕ CA
6СТЪ ПОКААЛЪ. КЪ РОЖДЕНЬЮ ОУБИЕНААГО.
АЩЕ ЛИ С(А) БЖДЕТ НЕДОБРЪ
ПОКААЛЪ С(А). ТО ДА Н6 ПРИМТЪ
ждет въ своб от(ь)ч(ь)ство.
Б АЩЕб КТО РАЗБОИ СЪТВОРИТ Н6
XOTA. JI лЛЪТ ДА ПОКАЕТ СА. В ОТ НИХ
о хлЪБ(Ъ). о водЪ.
Ustanovení svatých Otců
o pokání za vraždu
a o každém hříchu
(1.) Jestliže někdo spáchá vraždu
nebo zabije (někoho) ze svéhopříbuzenstva,
nechť se kaje 10 let v jiné
(správní) oblasti a teprve potom nechť
je přijat ve své domovině, pokud
správně konal pokání o chlebu a vodě;
a nechť mu(to) potvrdí biskup.a kněží,
u nichž konal pokání, pro příbuzenstvo
zabitého. Pakliže konal pokání nedobře,
pak nechť ve své domovimě přijat
nebude.!
2. Jesthže někdo spáchá vraždu neúmyslně,
nechť se kaje 5 let, 32 z nich
o chlebu a vodě.:
1 Mers. 1. V. Vondrák, Rozprawy 23—25 podal důkaz, že slovanský překlad tohoto kánonu
mohl povstat jen z latinského originálu, jak předpokládal N. S. Suvorov (Sledy 115),nikoli
z řečtiny podle názoru A. Pavlova, Anonymnaja grečeskajastaťja 143—154.Překlad ten
je podle V. Vondráka ,„„vůbecnepřesný a chybný““, nicméně je tento kánon sám o sobě, když
jej čteme bez zřetele k latinskému originálu, úplně jasný a dává zcela přesný smysl. O náhradě
však, kterou je viník povinen příbuzným, se nezmiňuje. Původně šlotu o vraždu vůbec, potom
to bylo rozšířeno i na vraždu někoho z příbuzenstva. '
2 J. Vašica, Literární památky 114:dvě.
3 Mers. 2. Formule ,,o chlebě a vodě“ je charakteristická pro západní penitenciály a stanoví
nejpřísnější pokání. B, Poschmann, Die abendlůndischeKirchenbusse, Bresslau 1930, l2n,
Zapovědisvetyich обьсь 139
B AINl6 KOTOPBI NPHUYETBHAK. COДОМЪСКЪ
БЛЖДЪ СЪТВОРИТ. Т ЛЪТ ДА
IIOKA6T5 C(A). B OT HUX O XITbB(B)
o BoJI(B).
T AOI6EКОТОР ПРИЧЕТЬНИКЪ БЛЖД
СЪТВОРИТ. Ж ЛЪТ ДА ПОКАЕТЪ СА.
Д АЩЕ КТО ПРОКЛИНАЕТ С(А). Ж ЛЪт
ДА ПОК(А)ЕТ® САЪ.
6 АщЩЕкто нждьми клънеть с(А).
в лЪт(А) ДА Покдетъ С(4)°.
АЩЕ КТО ОУКРАДЕТ. ГЛАВЪНО ЧТО.
ИЛИ СКОТЪ. ТЛИ ДОМЪ ПОДЪКОПАЕТ.
тли @что ДОБРО. ЗВЛО ДРАГО ОУКРАдетъа,
д лФт ДА п(о)кАЕТЪ С(А). А ЛИ
МАЛО ЧТО ОУКРАДЕТ. В JIBT(A) ДА
ПОКАЕТ CA.
3 “АЩЕ КОТОРЪИ ПРИЧЕТЬНИК БЛЖДСЪТВОРИТ.СЪТОУЖДбБА| IKEHOBX.
лие съ дЪвицеьк. В ЛЪТ(А) ДА MOКАЕТЪ
С(А). 0 хлЪБ(Ъ) о вод(Ъ).
8 АЩЕ ЛИ есты диЪкъ. ЛИ ЧРЪнець!.
г JIBT(A) TA MOKAETB C(A)S.
в от них о хл$в(Ъ) о вод(Ъ).
3 АЩЕли встъ веп(и)с(ко)пЪ. то ДА
ИЗВРЪЖЕТЪ С(А)В САНАЙ. и Т ЛЪТ ДА
II(O)KAETB C(A).
= постит. P Add. T 0T5 HUX5 O XJI.HOPB...
OTB NPHYUbTACB ЧЮЖЕЮ Ю. БЛ...
с Ааа. о хл. иов...
СТВОРИВЪИли съ невЪстою или.
3. Jestliže se některý duchovní dopustí
sodomského smilstva, nechť se
kaje 10 let, 32z nich o chlebu a vodě.
4. Jestliže se některý duchovní dopustí
smilstva, nechť se kaje 7 let.
5. Jestliže někdo křivě přísahá,
nechť se kaje 7 let,“ Jestliže někdo křivě
přísahá na nátlak, nechť se kaje
3 roky.
6. Jestliže někdo ukradne něco závažného?
nebo skot nebo podkope dům.
nebo ukradne něco prospěšného,5velmi
drahocenného, nechť se kaje 5 let.
Pakliže ukradne (jen) nějakou maličkost,
nechť se kaje 3 roky“
1.10Jestliže se některý duchovní dopustí
smilstva s cizí ženou nebo s pannou,
nechť se kaje 3 roky o chlebu
a vodě.!!
8.10Je-li to jáhen nebo mnich, nechť.
se kaje 4 roky, 3 z nich o chlebu.
a vodě.11
9. Je-li to biskup, pak nechť. jezbavenhodnosti© anechťsekaje10 let.!1
d-d От. е-е дще кто
1 ДЬАКОНЪ ИЛИ
ЧЬРНОРИЗЬЦЬ.S Add. АЩбли всть попъ то $ лфтъ. В- Ом.
rozlišuje ještě u tohoto přísného postu o chlebě a vodě přísnější způsob per mensuram, kdy
kajícník mohl požívat jen určitou míru chleba, a způsob mírnější s dovolením xerofagie,
tj. s používáním „„suchých““pokrmů. Jinak tento půst kajícnický zakazoval hlavně požívání
masa a vína. Během roku se pokládaly zvláště třikvadragesimý, tj. 4Odenníposty, předvelikonocemi,
před vánocemi a po sv. Duchu za dny kajícné. O nich je také dále zmínka v těchto
Ustanoveních.
4 Mers. 4.
5 Mers. 5.
6 Mers. 6.
7 J. Vašica, Literární památky V15:capitale furtum. ­
8 J. Vašica, sbiď.: presidium.
9 Mers. 7.
10Ve stsl. originále z = 9.
11 Mers. 8.
140 Zapovědi svetyich» οὔΡος
Í ANNIE KTO OTPOBEHUĚ PAJIM NOTOYBUT
U(JIOBB)KA. 7% JIBT HA M(0)клеть
с(4). в от них ο XxnŠB(5)
о вод(Ъ).
АТАЩЕКОТОРЫ БЪЛОРИЗЕЦЬ. ЖЕНМ
ИМЪ. ТОЛИ СЪ ТОУЖДбЬК БЛЖД СЪТВОРИТ!.
ТЛИ СЪ ДЪвицбкх!. Д ЛЪТ ДА
п(о)кАетъ с(А). В от них о хлЗьв(Ъ)
0 BOJN(B).
BI AINN6 KOTOPBI ПРИЧЕТЬНИК. ЛИ
ΒΑΠΙΕΠΙΣ Честь им. OCTABIIB
ЖЕН ЧЕСТЬ ПРИИМЕТ). ΑΠΙΕ 6€CTB
диЪкък. Ж лЪт ДА пок(А)етъ с(А).
АЩЕ ли встъ п(о)пъ Т л$т ДА NOK(A)ETB
c(A).
ВТ АЩЕ КТО СЪ ЧРЪНИЦЕ БА БЛЖД
СЪТВОРИТ. ΠΟΗΕἈ6 ВАЩЬШИ НАРбчетъ
с(А). в лЪт(А) дл пок(А)6тЪ
c(a) o Bon(5) o xmbB(B).
TI ANIE KTO CAMB В СА БЛЖД: TBOPAT.
JUBT(O) JA NOKAET C(A).
6 Απτε кто г(осподь)нА плъти
ЧАСТЬ ПОГОУБИТ. ЛЪТ(О) ДА. ПОКАЕТЪ
σ(Α).
10. Jestliže někdo zahubí člověka
jedem,!ž nechť se kaje 7 let, 3 z nich
o chlebu a vodě.!3
11. Jestliže se některý laik, maje
ženu, dopustí smilstva s olzí (ženou)
nebo s pannou, nechť se kaje 5 let,
3 z nich o chlebu a vodě.!“
12. Jestliže některý duchovní nebo
někdo s větší hodností opustí ženu
a přijme hodnost (a znovu s ženou
obcuje),i5 je-li to jáhen, nechť se kaje
7 let, je-li to kněz, nechť se kaje 10let.!6
13.Jestliže seněkdo dopustí smilstva
s jeptiškou, protože je (jí) nadřízen,
nechť se kaje 3 roky o chlebu a vodě.!?
14. Jestliže se někdo dopouští smilstva
sám se sebou, nechť se kaje гоК.18
(15.) Jestliže někdo ztratí část těla
Páně, nechť se kaje rok.!9
i-i Om. ГАЗА. и ПАКЫ Ю ПРИИМЕТЬ. X AbraKOHB.
12 Stsl. otrovemiěradi doslova у1аз$тё „КУйН обгауб“ neodpovídá lat. veneficio (perdiderit) —
viz k tomu V. Vondrák, Zach. post. 56.
13 Mers. 9.
14 Мегз. 11.
15V textu Euchologia Sinajského (f. 102b, 24) jsou vynechána per haplographiam slova, která
jsou správně uvedena vrkp. Usťužském: +paky ju primetn.
16Mers. 12. Podobný kánon zakazující ženatému knězi užívání manželství není v řeckých pramenech
doložen. Je zřejmě západního původu, a jak na to poukázal již H. J. Schmitz
(Bussbůcher IT, 360), je v naprostém rozporu s 13. kán. Trullským (692),kde se výslovně praví,
že řecká církev dovoluje podle 6. kán. Apost. jáhnům a kněžím i po vysvěcení užívat manželství,
a hrozí církevními tresty tomu, kdo by chtěl takové manželství rozloučit. Cf. V. Vondrák,
Rozprawy 10, 31.
17Mers. 13.V kánonuje dosti nesnadné určit smysl slov: poneževeštvšinarečeto se, která se nesrovnávají
s příslušným textem latinským Mers.: sicut (m superiore sentenha unusguisgue vuxta
ordinem pemiteat. Také překlad J. Frčka (Euchologium 590) není případný: 8%guelgu'un
fornmigueavec une relhgieuse, en plus de la plus grande (pénitence) prescrite (?), gu'il se repente
pendant 3 années au pain (et)a Peau. N. S. Suvorov (Sledy99) správně poukázal na podobný
výraz v předcházejícím kánonu 12, že je tam řeč o duchovním vyššího stupně: vešťvšoČbsto
dměje.Podobně i zde vešívě?lze chápat jako označení vyššího postavení v církvi. Proto trest je
přísnější ,,„ochlebě a vodě““,kdežto podobné provinění s vdovou nebo pannou v kán. 26. se
trestá rovněž tříletým pokáním, ale bez uvedené klauzule.
18 Mers. 14.
19 Μετς. 17.
Zapovědi svetyich5 otbcb 141
АЩЕ КТО ПОМЫСЛИТЪ НА ЖЕНХ.
ТОУЖдДвк. толи не можетъ съ неьх
СЪГРЬШИТИ. ЛЪтТ(0) ДА ПОКАСЕТЪСА.
ЖТ АЩЕ КТО ОБЪДЪ СА БЛЮЕТЪ. ДА
ТРЪГОУБИТЪК.
SI laNM€ KTO БОЛЗЗНИ РАДИ. 13БЛЮЕТЪ
БРАШЕНЬЦЕ!. В ДЬНИ ДА ПОСТИТ
СА. МИ 6Ж6 6СТЪ ИЗБЛЬВАЛЪ. ДА
СЪХРАНИТЪ НА ОГНИ. И Р ПСАЛЪМЪ
ДА ИСПОбТЪМ. АЩб ЛИ 6ГО ПСИ ДА
ВЪКОУСАТ Р ДЕНЪ ДА ПОСТИТЪ СА.
BI АЩб КОТОРАА ЖЕНА ОТРОЧА 0УДАВИТ.
В ЛЪТА ДА MOK(A)ET CA. A O
хлЪвЗ о вод(Ф). |
HM AINE KTO XOTA CBO6EIA ПЛЪТИ
ОУРЪЖеЕТЪ. в ЛЪТ(А) ДА ПОКАЕТЪ С(А)
о хлЪв(Ъ) овод(Ъ).
АИ А КТО ПОХОТЬ ИМ". ТЛИ ЛЖКАВЪСТВОМЬ
ТОУЖДЬк ЖЕНЖ ПРИимет.
в ЛЪт(А) ДА ПОКАЕТ СА. А ©
хлЪьБЗ о вод(Ъ).
БИ АЩЕ КОТОРЪ ПРОСТЪ ЛЮДИНЪ.
ВРАЖЪДЖ ИМЪ. ОУДАРИТЪUJI(OB'B)KA.
И ОКРЪВАВИТЪ И. Т ДЕНЬ ДА ПОКАЕТ
С(А).
1-ТАЩЕкто волзноують и БОЛЗзНИРАДИ ИЗБЛ...
20 Mers. 16.
21 Mers. 17.
16. Jestliže někdo pomyslí na cizí
ženu, a nemůže s ní zhřešit, nechť se
kaje гоЕ.20
17. Jestliže se někdo přejí.a pozvrací,
nechť (se kaje) třikrát 40 (dní).ž!
18. Jestliže někdo pro nemoc vyzvrací
hostii, nechť se postí 3 dny a to,
co vyzvracel, nechť schrání na ohni
a zapěje 100 žalmů; jestliže to však
sežrali psi, nechť se postí 100 dní.ž
19. Jestliže některá žena zadusí dítě,
nechť se kaje 3 roky, 1 o chlebu
a vodě.?3
20. Jestliže někdo úmyslně uřeže
(část) svého těla, nechť se kaje 3 roky
o chlebu a vodě.?4
21. Jestliže někdo, jsa jat chtíčem,
obmyslně svede cizí ženu, nechť se kaje
3 roky, 1 o chlebu a vodě.?5
22. Jestliže některý prostý člověk,
jat nepřátelstvím, udeří člověkaa
zkrvaví ho, nechť se kaje 10 dní.?
ПРИЧАСТИВ в жЕ 16CTb KOMBKRAHHHM.M-m Om.
22Mers. 17. Za latinské eucaristia je zde místo stsl. vospdo, které je známé z Kyjev. a Vídeň.
listů, ZMa Zakona sud. ljudem, termín brašonoce, vyskytující se též ve Vídeň. listech. Ale ke
konci tohoto kánonu zachovala se stopa po prvotním překladu (vosoda): ašteli ego psi da
vokuseto přidané da, které se tu rušivě objevuje, nemůže být nic jiného než zbytek původního
vsuda. Také v Zakonu sudném nalézáme částici da jako zlomek původního vsu-da, cf. Byzantinoslavica
12, 1951, 164.
23 Mers. 18.
24 Mers. 19.
25Mers. 58. Jak upozornil V. Vondrák (Rozprawy 28), nerozuměl slovanský překladatel
delikátním odstínům smyslné lásky latinského Merseburského 58. kánonu: 6%vero diligens
feminam inscvus alicujus mali propter sermonem, XL dies peniteat, osculatus aulem eam et
amplexat (V amplexatus) IV guadragesimas pemteat, diligens autem mente, VII dies pen. Ostatně
možno, že jeho latinský originál nebyl jasný. Překládal patrně takto:... .tužďdjoženo lobvžeto
%privmeto (chápal amplexari ve významu amplecti „;přijímat““),a poněvadž vzít k sobě cizí
ženu se rovnalo poklesku blodo sotvoriři, určil trest tříletý odlišně od latinského originálu
(cf. kánon 26). V Usťužské kormčí bylo vynecháno pritmeto — patrně se soudilo, že tento
případ je již obsažen v jiných kánonech — a tak vzniklo neslýchané ustanovení, trestající
polibek jako cizoložství.V Euchologiu naopak bylo vynecháno lobožeto,protože seneshodovalo
s pritmeto a s přísným trestem.
26 Mers. 24.
142 Zapovědi svetyiche обьсь
ВИ АЩб KTO BBHOBAR ОУКРАДЕТЪ.
CEBHBIBHO ABTO?. R JIEHB ДА NOKAETB
CA.
ГМ АЩЕб КТО ВЪ А ДЕНЬ ИДЕТ НА
КОЛАД5. бНОУАРЪ. BKOKE OPBBBE
ПОГАНИ ТВОРЗАХЖ. ВЛЪТ(А) ДА ПОKA6T5
СА 0 хЛЪБ(Ъ) о вод(Ъ)°.
ДМ АЩб КОТОРАА ЖЕНА ИЗВРЪЖЕТЪ.
ОТРОЧА. ВР ЛЪТ(А) ДА NOKAET CA
о хлЪБ(Ъ) о вод(Ъ).
6И АЩЕ КТО СЪ ВЪДОВОЬХ. ЛИ СЪ
ДЪвицЕьк БЛЖД СЪТВОРИТЪ.В IBT(A)
JIA:IOR(A)ETB C(A).
FH ANIE KTO ДОМЪ ЗАЖЕЖЕТЪ. ЛИ
тоумъно. KU JIBT JA NOK(A)ET5C(A).
то хлЪв(В) о вод(Ъ).
ЗИ. АЩЕб KTO OTB МАНАСТЪИРЪCRBIIA
ЦР(Ь)к(Ъ)в6. ТОКЪМОЧЬТО ОУКРАДЕТ.
Ж ЛЪтТ JÁ NOR(A)ETB C(A)S
о хлЗБ(Ъ) о вод(Ъ).
АЩЕ ἘΟΤΟΡΈΕΙ ΟΒΑΠΙ(Ε)ΗΠΗΣΡ. СЪ
IHBBOMb CPBAHETB U(JIOBB)KA. ли
КРЪВЬ ПРОЛЪЕТЪ. ДА ПРОСИТЪ ВРАЧА.
ДАДАСТ6моу ц$ ленью постъ.о Денъ
о хл5Б(Ъ) о вод($). аще ли 6CT5
29. Jestliže někdo z bídy ukradne
něco k jídlu, nechť se kaje 40 dní.??
24. Jestliže. někdo jde 1. dne (měsíce)
ledna na koledu, jak to dříve
dělali pohané, nechť se kaje 3 roky
o chlebu a vodě.?$
25. Jestliže některá žena potratí dítě,
nechť se kaje 3 roky o chlebu a vodě.??
26. Jestliže se někdo dopustí smilstva
s vdovou nebo s pannou, nechť se
kaje 3 roky.>0
27. Jestliže někdo zapálí dům nebo
stodolu, nechť se kaje 7 let o chlebu
a vodě.>!
28.. Jestliže někdo ukradne cokoli
z klášterního kostela, nechť ss kaje
T let o chlebu a vodě.**
(29.) Jestliže některý duchovní
v hněvu spoutá člověka nebo proleje
(jeho)krev, nechť si vyžádá lékaře, aby
mu. poskytl ošetření; půst 80 dní
o chlebu a vodě.>3(30.) Je-li (to) jáhen,
n HBATOJIH PH30y.: ©Add. +AKOOTB COTOHBIЮСТЬИГРАТА. РТ.(= 10). 4T (= 3). " Add.a.
s Add.r ITA.
27 Mers. 31.
28Mers. 32. dodává na konci: guta hoc daemonum est; podobně Usťužský rkp.: jako oto sotony
лезь здтаta. Koleda je u Slovanů dávný zvyk z dob pohanských a byl u Slovanů na samém
přechodu ke křesťanství, ale není u nich původní, jako není původní ani jméno (lat. calendae,
řec.kalandat), značící první den v měsíci, potom zvlášť první dny lednové se slavností zimního
slunovratu a počátku nového roku. Ke Slovanům se „„kalendy““dostaly ještě v době jeiich
rozkvětu za pohanství před pokřestěním, cf. L. Niederle, Slovanské starožitnosti, Život
- starých Slovanů II, 1, 1924, 243.
29 Mers, 33.
30Μετ».35. V. Vondrák, Rozprawy 28—29. Mers. penitenciál jedná o únosu, ve stsl. textu jde
o chybný překlad buď pro nejasnost nebo vadu latinského textu, nebo je to změněnoúmyslně,
protože příslušného ustanovení pro člověka světského vlastně nebylo.
31Mers.98.
32Mers. 39. V. Vondrák, Rozprawy 29. Slovanský překladatel zaměnil omylem ministerio
za monasterio: Si guis aliguid de ministerio sanctae ecclesiae ... fraudaberit, Mers. 39. Je to
jeden z nejzávažnějších důkazů, že slovanský text se opírá o latinský a nikoli o řecký originál.
Mers.40. V. Vondrák, Rozprawy30poukazuje na rozdíl latinského textu Mers.40, kde se čte:
S%guis clericus hominem percusserit..., a hledá původ chybného. překladu lat. percusserit,
slov. 50 gněvomt svovezačlo,v odchylném znění jeho předlohy od rkp. Merseb. J. Vašica
Literární památky VTT,pozn. 10se však domnívá, že tu vůbec nejde o chybu, nýbrž o odchylnou
právní formulaci, která se vztahuje na velkomoravské obyčeje, kdy byl aktuálnější případ
bezprávného „„svázání““člověka než „„udeření,zbití““. Důkazem toho je fakt, že mezi kánony
staročsského penitenéiálu (Někotoraja zapověď)z 11.století se ve 14. čísleděje výslovná zmínka
o „svázání“ člověka: Vsjak vžez vrězavezaetoimuštopv domu svoem..., tj. každý kdo pro vrěz
3ω
Zapovědisvetyicht obc 143
диЪкъ то JK MŠÍCA)N. AMG JIH €CTB
поп то лЪт(о). аще ли естъ вп(и)с(ко)пъ.
то Д лЪТ ДА ПОКАЕТСА.
АВ АЩб КТО АЛЪКАТИ Нб МОЖЕТЪ.
ДА ИСПОЕТЪ К ПСАЛ(Ъ)МЪ. И 8. АЩб
ЛИ Н6 ОУМЪЕТЪ. ДА ДАСТЪ ЦАТЖА,
ΑΠΙς6 JIM Ἡς ИМАТЪ ЦАТЪТ. ТО ДАОТ
БРАШЪНА 6Ж6 ИМАТЪ. ДА ДАСТЪ.
БЫ АЩб КТО мъздм ВЬЗЪМЕТЪ OTB
КОГО. ПОСТИТИ 6Α 8Α ΗΡ. ΑΠΕ ΒΈΠΕΙ
С6 СЪТВОРИЛЪ 6СТЪ. ДА АЛЪЧЕТЪ ЗА
СА. бЛИКО И ЗА ОНОГО. Т 6Жб 6СтЪ
ВЬЗАЛЪ. ДА ΠΑΟΤΕ НИЩИИМЪ. 'BKO
ТОУЖДА TPBXBI Bb36MJIETR. HBCTB
ЛЪпо JA HMEHOYETB CA Χ(ΡΕΟΤΟ)ΒΕ
PABB. ©
ВИ ATIE КОТОРАА ЖЕНА БЛЖДЪ
СЪТВОРЬШИ. ТОЛИ ПРОКАЗИТЪ ОТРОЧА
В С6БЪ. Е л$т ДА пОК(А)ЕТ СА. БОТ
них о хлЪБ(Ъ) о вод(Ъ).
ГВ АЩЕКОТОР БФЛОРИЗЕЦЬ. СКЖПОСТИРАДИ
КЛЪНЕТЪ С(А). ЛЮТЗ Ъко.
ДА ЦАСТЪ нищиимъ имЪниеб CBOG.
И ШЕДЪ ВЪ МАНАСТЫРЬ ДА ПОК(А)6ТЪ
С(А).
дб Απίε котор(ъ) ПРИЧЕТЬНИК.
СЪ ЧЕТВРЪНОГОМЬ БЛЖДЪ СЪТВОРИТЪ.
В лЪт имы. глЪт ДАпок(А)6тъ с(А).
ANG ЖЕНЪ Нб ИМАТ. АЩЕ ЛИ ЖЕНА
ИМАТУ ДЕ ЛЪт ДА ПОК(А)6Т СА.
pak 7 měsíců, je-li (to) kněz, pak rok,
je-li to biskup, pak nechť se kaje
5 let.*4
31. Jestliže se někdo nemůže postit,
nechť odpěje 48 žalmů; jestliže (to)
neumí, nechť dá peníz, nemá-li peníz,
pak nechť dáněco z potravy, kterou:
má. 35
32. Jestliže někdo přijme od někoho
mzdu, aby se za něho postil, pokud to
učinil nevědomky, nechť se postí za
sebe tak dlouho jako za onoho a to, co
přijal, nechť dá chudým: protože na
sebe bere cizí hříchy, nesluší se, aby se
nazýval služebníkem Kristovým.ó
33. Jestliže některá žena, dopustivši
se smilstva, dítě v sobě utratí, nechť se
kaje 10 let, 2 z nich o chlebu a vodě.*7
34. Jestliže některý laik z lakoty
křivě přísahá, a to zatvrzele, nechť dá
své jmění chudým, odejde do kláštera
a kaje se.38
35. Jestliže se některý duchovní dopustí
smilstva s čtvernožcem — jsa
stár (aspoň) 30 let —, nechť se „kaje
10 let, nemá-li ženu; pakliže má ženu,
nechť se kaje 15 let.35
t m5(= 47).
34
35
3
3
3
39
ϱ-A
spoutává majícího (něco)v domu svém, ať má půst dva roky..
Ч СРЕБРНИЦОУ. У ЖЕНАТЬ ЕСТЬ.
. ef. J. Vašica, Cirkevněslovanský
pemitenciál českéhopůvodu, Slavia 29, 1960, 40n. Tento jedinečný doklad týkající se
bezprávného spoutání člověkaje zároveň svědectvím o velkomoravském původu Ustanoven;
sv. otců.
Mers. 40.
Mers. 41, 42. V tomto kánonu se vyskytuje dvakrát jjméno mince cefocety,v Usť.rkp. srebrbnicu
— cely. Jde o náhradu za půst nebo zpívání žalmů, jakýsi druh redempce (Mers. 41 a 42: det
denarium ών). Οἱ.V. Machek, Břymologickýslovnákjaz. čes.a sloven., 1957, 57: ceta původ
nejistý a sporný, velmi nejspíš z román. centus, zkrácenina z lat. centesimus,stý díl platební
jednotky, jako pozdější franc. centime a americké cent; je-li tomu tak, označovala by ceta
nejdrobnější peníz.
Mers. 44.
Mers. 46.
Mers. 47.
Mers. 51. V Vondrák, Rozprawy32—33poukazuje na řeckývliv v tom, že jako mez pro větší
pokání se udává rok třicátý, v latinských penitenciálech bývá tu vždydvacet (podle kánonu
Ankyrského 15), v Mers. rkp. dvacet pět.
144 Zapovědisvetyich обьсь
6 АщЕ которРЪИ П(О)ПЪ. ЛИ ПРИЧЕТЬНИКЪ
ОУБПИЕТ СА. Т ДЕНЪ ДА
пок(А)6тъ с(А). аще JIM €CT5 BBJIOРИЗЕЦЬХ.
Ж ДЕНЪ ДА ПОК(А)ЕТ СА.
ЖА АЩЕ КТО ДРОУГА. СВОЕГО 0УПОИТЪ
ДО РЖГА. ДА ПОСТИТб СА ОБА
Ж ДЬНЕИ. |
АЩЕ КТО СЪНЪЖДЬНО ЧТО ОУКРАДЕТ.
ДА поститъ с(А) К ΧΠΡΗΕΠ. АЩЕ ЛИ
ECT%IBTECKB. JK IEHB IA NOCTAT CAY.
ΑΠΙΕ кто пПОМЫСЛИТЬ БЛЖДЪ
СЪТВОРИТИ. ТОЛИ Н6 МОЖЕТЪ. ДА
ТРЪГОУБИТЪ К.
АЩЕ КТО СЪ РАБОБЕ БЛЖДЪ СЪТВОPAT
ТОЛИ РОДИТ ДЪТИЩЬ. ДА СВОΒΟΠΠΊ
РАБЖ ТЖ. 1 ПОСТИТЬ С(А)
лЪт(о) едино.
АЩб КОМОУ ОУМЬРЕТЪ ДЪТИЩЬ Н6КРЪЩЕНЪ.
ЗА ЛЗность. В ЛЪТА ДА
NOKAET CA O XIBBB 0 BONŠ.
AIG KTO THBBA6T CA HA BPATPA
CBOGrO0. GJINKOJKGE JIGHB THBBE ДРЪЖИТЪ.
ТОЛИКО ДА ПОСТИТЪ СА ο
хлЪБЗ о вод. ^
АЩЕ КТО ΒΡΑΤΡΑ ΟΒΟΕΓΟ ВЪ ГНЪВЪ
ПРОКЛЪНЕТЪ. 1 ПАКЫ ВЬЗЛЮБИТЪ.
Ж ДЕНЪ ДА ПОКАбТЪ СА О ХЛЪБЗ
O BOT.
” БЪлёць. хт. (= 10). Уто лз днии.
40 Mers. 52.
30. Jestliže se některý kněz nebo
duchovní opije, nechť se kaje 10 dní;
je-li to laik, nechť se kaje 7 dní.“
37. Jestliže někdo opije svého přítele,
že se až rouhá, nechť se oba kají
7 dní.
(38.) Jestliže někdo ukradne něco
k jídlu, nechť se postí 40 dní; je-li
mladistvý, nechť se postí 7 dní.“?
(39.) Jestliže má někdo v úmyslu
dopustit se smilstva, a nemůže, nechť
(se kaje) třikrát 40 (dní).“3
(40.) Jestliže se někdo dopustí smilstva
s otrokyní a (ona) porodí dítě,
nechť tu otrokyni propustí na svobodu
a postí se jeden rok.“
(41.)Jestliže někomu umře dítě nepokřtěné
pro (jeho) lenost, nechť se kaje
3 roky o chlebu avodě.“
(42.) Jestliže se někdo hněvá na
svého bratra, kolik dní ho drží hněv,
tolik nechť se postí o chlebu a vodě.“
(43.) Jestliže někdo svého bratra
v hněvu prokleje a zase se s ním smíří,
nechť se kaje 7 dní o chlebu a vodě.“?
41
42
43
44
45
46
47
Mers. 53. J. Vašica, Literární památky 118: Opije-li kdo svého přítele na posměch, ať se oba
postí sedm dní. Slovanský překlad do roga latinského humamitatis gratia vysvětluje V. Vondrák
(ibiď. 27) tím, že snad překladatel četl ve své předlozehumilitatis (ve smyslu humliatioms)
gratia. Zde patrně také nejde o omyl, ale o jiné pojetí. Cf. v Zakonu sudném obšírné
redakce stať o upojstvě,kde archeografická recenze zachovala rovněž starobylý výraz do гида:
Ašte druga svoegoиройь do ruga, da se bietv po dvěnadcatv raně; Puškinský text má již do
poruganěja, cf. М. М. Tichomirov, Zakon sudnyj II, 1961, 70.
Mers. 55.
Mers. 57.
Mers. 60.
Mers. 61.
Mers. 64
„Mers.66. J. Vašica, Literární památky 179: Proklne-li kdo v hněvu bratra svého a opět se
s ním smíří... V. Vondrák, Rozprawy vidí ve slovanském překladě chybu, slov. t paky
vozjubito prý nedává smyslu. J. Frček (EuchologiumII, 594)upozorňuje na I. Sobolevského
(Žurnal Min. nar. prosvj., avril 1904, 357—360) návrh úpravy tohoto místa: (da)
4 paky vozljubito. J. Vašica, 4. myslí, že tyto rozpaky jsou zbytečné, neboťi souřadné
4 paky vozijubito dává plný a jedině přípustný smysl. Ú penitenta přicházejícího k zpovědi
se už předpokládá, že se smířil, neboli, že „„siho opět zamiloval““, jinak by nemohl dostat
absoluci. Proto je také stanoveno tak malé pokání.
Zapovědisvetyich otbcb 145
АЩЕ КТО ОУДАВЛЕНИНЖ. ЛИ КРЪВЬ
скотиьк. не вЗды ко ΟΥΜΡΈΠΟ
6CTB. ТЛИ ТР$ФБЪНО ЧТО 563 БЪЗДЫ
сть. БТ нед$ли ДА ПОСТИТСА. ΑΠΙ6
ли вЪды. Зль есть. Б лЪт(Ъ) ДА
ПОСТИТ СА.
АЩЕ КТО Н6 СЪХРАНИТЪ БРАШЕНЦА.
толи мышъ 6ΓΟ въкоуситъ. или
СЪТЪРЕТЪ СА. КТИ ДЕНЪ ДА ПОСТИТЪ
СА.
ΑΠΙ6 KTO IIPOJUBETb OTB C(BA)TBIIA
UAM(A). BP BPĚMA ПРЪФНОШЕНЬЮ.
Ж ДЕНЪ ДА ПОСТИ(ТЪ СА). АЩб ЛИ πο
ΠΡ΄ΒΗΟΠΙΕΒΡΕΠ. ПРОЛЪЕТЪ К ДЕНЪ ДА
IIOCTHTCA.
АТЦбКТО ВЪ ЦР(Ь)К(Ъ)В6 СЪПА.ТОЛИ
6моу ВРАГЪ БЛАЗНЪ ПРИНЕСЕТЪ ВЪ
CBHB. Ж ДЕНЪ ДА ПОСТИТЬ СА. И ДА
ПОКЛОНИТЪ СА НА ДЕНЬ P.
ΑΙΠ6 КТО ЧРЪНИЦЬК ОКРАДЕТЪ.
B JIBTA JA ПОСТИТ CAŽ © ХЛЪБЪ
O BOT. A 6Ж6 6СТЪ ОУКРАЛЪ. ДА
ДАСТЪ НИЩИИМЪ.
АЩЕ КОТОРЪ ПРИЧЕТЬНИКЪ ЛОВИТ.
АЩЕ 6стъ диЪкъ. B TBT(B) ДА ποстит
(CA). AIME JIM €CT5 п(о)пъ.
B JIBT(A) JA NOCTUTB CA. O XIBBB
O BOB.
АТЦ6 КТО ЗАКЛИНАЕТЪ КОГО С(ВА)ТЫМИ.
ТОЛИ ОУПИВ СА ОБЛЮЕТЪ. КТИ.
ДенъдАпостит сл о хлЗБ($)о вод$.
АЩЕ ЛИ ДИЪКЪ 6СТЪ Ж ДЕНЪа ДА
ПОСТИТЪ СА. 0 ХЛЪБЗ 0 ВОДЪ.
z Add. B 0T5 HHXB. 722JA 3 JIBTS.
48 Mers. 74.
(44.) Jestliže někdo jí maso zadušeného
zvířete nebo dobytčí krev,
nevěda, jak (dobytče) uhynulo, nebo
něco obětního bez přinucení, nechť se
postí 12 týdnů. Jedl-li vědomky, nechť
sepostí 2 roky.“8
(45.)Jestliže někdoneschrání hostii,“
takže ji ožere myš nebo se rozdrobí,
„nechť se postí 40 dní.“0
(46.) Jestliže někdo ukápne ze svatého
kalicha v době pozdvihování,
nechť se postí 7 dní; pakliže ukápne
po pozdvihování, nechť se postí 40 dní.5!
(47.) Jestliže někdo v chrámě spí
a dábel mu přivodíve spánku pokušení,
nechť se postí 7 dní a nechť se 100
(krát) za den pokloní.“2(48.)Jestli© něk| okjeptišku,“* nechť se postí 3 roky
o chlebu a vodě a to, co ukradl, nechť
dá chudým.““ |
(49.) Jestliže některý duchovníloví,
je-li (to) jáhen, nechť se postí 2 roky,
pakliže je (to) kněz, nechť se postí
3 roky o chlebu a vodě.“5
(50.) Jestliže se někdo někomu zaklíná
svatými, a když se opije, pozvrací
(se), nechť se postí 40 dní
o chlebu a vodě; je-li to jáhen, nechť
se postí 7 dní“é o chlebu a vodě.
49Lat. застроит, зе zde překládá brašenvca (viz pozn. 22); Usťuž. rkp. má komkanija.
50 Mers. 78.
51 Mers. 79.
52 Mers. 142.
s3 V lat. textu je: S%guis monasteria spoliami. . Slovanský překladatel četl: monastriam; řec.
slova monastria (jeptiška) se vyskytuje též v latině (Du Cange, Gloss. тефае‹ el infimaelatinitatis IV, Forcellini IV.), ef. V. Vondrák, Rozprawy29.
s4 Mers. 88.
55Mers. 30. Ustav bělečský (cf. Je. Je. Golubinskij, Istorija russkoj cerkvi I, 1, 1880, č. 120)
má také předpis o honitbě kněží, ale stanoví přísnější trest degradace: ..
V. Vondrák, Rozprawy43.
56Usťuž. rkp.: sedm let.
„da izveržetsja sana,
146 Zapovědisvteyich o6b0b
АЩЕ КТО КЛАТЪ БЖДЕТ. 1 МОЛИТЬ (51.) Jestliže někdo koná zaklínání
СА СОТОНАМЪ.LIH IM6HA. UMB TBO- a modlí se 'k dáblům nebo jim dává
РиТЪ чл(овЪчь)скА. Д лЪтТДАIO- lidská jména, nechť зе kaje 5 let
ΚΑ6ΤΈ 6Α ο ΧπΕΕΈ ο ΒΟΠΈ. o chlebu a vodě.“?
V Usťužském(Rumjančevském) a v Ioasafovském rukopise jsou ještě dva kánony,
jichž Euchologium Sinajské nemá, ef. J. Vašica, Literární památky 181:
Vyleje-li někdo (krev) svatou, když slouží mši, a schrání ji, 50 dní at se postío chlebě a vodě — Usť. 20.
Chodí-likdo k čarodějům, tři léta ať se kaje, dvě části chleba a třetí popela ať jí —
Usť. 51.
57Mers. 34. Všechny posavadní výklady vycházely z chybného rukopisného textu: Ašte k'to
kleto bodeto..., lat. S%guis mathematicusfuerit... Jak chápali autoři penotenciálůtermín
mathematicus, svědčí glosa v pen. Vallicellanském I.: Mathematicos dicímus incantatores, gut
demones invocaní et instabiles effecithomines vel mentes evertit. Jak již N. S. Suvorov (Sledy,
Priloženija I, s. XII) na to poukázal, byli v jazyku římských císařských zákonů nazýváni
matematiky astrologové (incantatores), předpovídající na základě polohy a pohybu hvězd
osud jednotlivých lidí, měst a říší a působili tím škodu v obyvatelstvu (Codex Justiniánův
9,18: de maleficiset mathematicis et ceteris svmilibus). Tento význam však se podle V. Vondráka
nedá srovnat s tím, copraví slovanský text: Ašťek'to kleto bodeto,tj. Bude-li někdo proklet...
V. Vondrák odmítá objasnění A. Pavlova, že kleto je překladem řec. epaoidos (zaklínač),
a vykládá si věc tak, že překladatel buď tomu slovu nerozuměl nebo měl exemplář velmi
opotřebovaný a nejasně psaný, a proto četl anathematicus místo mathematicus (Rozprawy
25—26).Podobně J. Frček chápe toto místo a překládá: S7guelgu'umest maudit... (Buchologium
II, 596). Podle V. Vondráka se tento kánon nacházel na patřičném místě tam, kde je
v Usťužském rukopise, ale opisovač a možná sám autor Euchologia patrně oň „„klopýtl“; slova
ašte kleto bodeto vlastně nenaznačují žádný přestupek, chtěl jej pravděpodobně vynechat, ale
potom se jinak rozmyslil a přidal jej na konec, jak se to stávalo s kánony nejistými neb vynechanými
nebo odjinud přijatými. Takový je posavadní stav této otázky. Ale skutečnost je
jiná aprostší. Jde tu o obyčejnou piseckou chybu: Místo klet» třeba číst klelo bodetu. Záměna
t za I — v hlaholském písmu jsou si oba znaký podobné — je nasnadě. Tato vazba participia
minulého na -/%s bodos významem futura exacta nebo futura potenciálního (zdetedy: Bude-li
někdo zaklínat, jestliže by někdozaklínal) je význačná pro malou skupinu nejstarších památek,
jak ukázal P. Vyskočil (Staroslověnskésotvorilo bodo, Slavia. 25, 1956, 260—261; k tomu
cf. H. Křížková, Ještě stsl. sotvorilo bodo,Slavia 26, 1957, 500—505).Jsou to Buchologium
Sinajské (4 doklady, mezi nimi 2 ze Ustanovení), Supraslský rkp. (2 dokl.), Apoštol a Sinajský
žaltář po jednom, celkem 8. K tomu však třeba dodat 6 dalších dokladů ze Zakona sudného
(Usťuž. rkp. 58a, 10, 58b 8, 58b 11, 58b 12, 60a 6, 6la 13). Touto malou opravou odpadají
všechny obtíže a text nabývá správného smyslu.
147
ZAKOND SUDNYI LIUDLMPD
SOUDNÍ ZÁKONÍK PRO LID
Zakon sudnyj ljudem (dále jen ZS), tj. soudní zákoník pro lid — laiky, uznává se
všeobecně za nejstarší písemnou právní památku slovanskou. Její první záznam
sice nesahá dál než do XIII. století, .ale originál vznikl nepochybně o celá čtyři
staletí dřív a souvisí s býzantskými vlivy na prvotní organizaci křesťanské církve
u Slovanů. Není to také původní slovanská sbírka právních norem, nýbrž je to
v jádře překlad z řečtiny, přiměřeněupravený a doplněný. Pramenem byla autoru
tzv. Ekloga,proslulý zákoník obrazoboreckých císařůLeona ITI. Isaurského (717—741).
a Konstantina V. Kopronyma (741—775),vydaný nejpravděpodobněji roku 726,
hlavně její titul XVIT., obsahující trestní předpisy. Ale na mnoha místech lzé pozorovat
zajímavé odchylky slovanského textu od řecképředlohya dodatky, které jsou
důkazem, že se tu řecké zákony střetaly s jinými předpisy, charakterizujícími prostředí,kde
překlad vznikl. ZS není žádná soustavná příručka. Právem bylo poukázáno
na jeho nesystematičnost a neúplnost, takže při jeho pročítání nelze se ubránit
dojmu, že tu jde jen o jakýsi výpomocný zákoník, který měl být jen doplňkem
stávajícího právního řádu.
Otázka původu ZŠ
Neudržitelnost bulharské teorie o původu ZS. Naprostý nedostatek textově kritiokého
průzkumu ZS způsobil, že donedávna byl takřka všeobecně pokládán za nejstarší
soudní zákoník bulharský, v Bulharsku vzniklý a zavedený tam knížetem
Borisem (852—889) brzy po přijetí křesťanství (865).! Teprve v poslední době
1 Teorii o bulharském původu ZS poprvé vyslovil polský právní historik R. de Hube, O znaczemu
prawa rzymskiego 1 rzymsko-byzantyňskiego u narodów slowiaňskich, Varšava 1868, 14;
francouzský překlad: Drott romatn et gréco-byzantin chez les peuplés slaves, Paris 1880; v pozn.
f) na s. 20 dodává, že jeho mínění,přijaté V. Bogiši cem (Pisani zakon na slovenskomиди,
Zagreb 1872, 14—17)a K. Jirečkem (Geschichteder Bulgaren Praha 1876), bylo vyhlášeno
za axiom V. G. Vasiljevským (Zakonodatelstvo ikonoborcev,Žurnal Min. nar. prosv. 1878).
Do doby knížete Borise kladli ZS: S. S. Bobčev, Istorija na. starobálgarskoto pravo, Lekcii
i izsledovanija, Sofija 1910, 154; G. T. Danailov, Edin pametník na staroto bůlgarskopravo,
Sbornik za narodni umotvorenija, nauka i knižnina 18 (Sofija 1901), t. ITI, 11; G. G. Gubidelnikov,
Zakono sudnyj ljudem+, Juridičeski pregled 16 (1908),kn. 2—3, 101; H. Orošakov,
Ein Denkmal desbulgarischenRechts(Zakon Sudnyt ljudem), Zeitschrift fůr vergl. Rechtswissenschaft
33 (Stuttgart 1912), 281. — Do období symeonovskéhojej kladli: de Hube,
O znaczeniu 14; Rodopski, Nešťtověrchu starodavnoto bělgarsko zakonodatelstvo, Periodičesko
Spisanie na Bělearskoto knižovno družestvo, Sredec 1885, 281; F. F. Zigel, Lectures on Slavomc
Law, London 1902; český překlad: Slovansképrávo, Praha 1912, 37; T. D. Florinskij,
Drevnejšij pamjatník bolgarskogoprava, Sbornik statej po istorii prava, posvjaščennyj M. F.
Vladimirskomu-Budanovu, Kýjev 1904; T. Saturník, Příspěvkyk šíření byzantskéhopráva
u Slovanů, Praha 1922, 50. — Do X. stol.; A. S. Pavlov, Pervonačalnyj slavjanorusskoj
nomokanon, Kazan' 1869, 24; G. Vernadsky, Meďieval Russian Laws, New York 1947, 5;
K. Kadlec, Introduction a Vétudecomparative de Vhistovredu droit public des peuples slaves,
Paris 1933, 78—79.
148 Zakon? sudnyi ljudbm5
otřásl nový průzkum jeho textu, jazykový i právní, tímto tradičním míněním
a uvedl do řešenítéto otázky nová hlediska, jež ukazují na Velkou Moravu jako na
místo vzniku.ž Proti výsledkům tohoto průzkumu snažil se v posledních letech
obhájit bulharský původ ZS ve svých studiích zejména M. Andreev.> Na témž
stanovisku stojí ještě i veliké historicko-právní a právně analytické dílo V. Ganeva
ο ZS (1959)4 vycházející nejednou ve svých úvahách z chybného překladu textu.
Bulharská teorie byla celkem primitivně zosnována.“ Poněvadž text ZŠ je zachován
až v pozdních opisech z konce XIII. století, dává se mu až druhé místo za
obsahem, jemuž se přisuzuje prvořadý význam při řešení otázky původu. Toto
stavění jazykové stránky ZS až na druhé místo je ovšem na pováženou, neboťsprávný
obsah mnohých míst možno určit teprve po pečlivé analýze textu. Z obsahu pak je
patrno, tvrdí tato teorie, že tento zákoník byl sestaven pro národ teprve nedávno
obrácený na křesťanství a že proti jeho zavedení vznikla ozbrojená reakce s bojarý
v čele. To vše odpovídá poměrům za chána Borise. Proto hned první stať ZS je
namířena proti těmto představitelům panující třídy, kteří se pokusili o obnovu
2 J. Vašica, Origine cyrillo-méthodienne du plus ancien code slave diď „„Zakon sudnyj ljudem“,
Byzantinoslavica 12 (1951), 154—174; týž, Anonymní homihe rukopisu Clozova po stránce
právní, Slavia 25 (1956),221—233; týž, K lexiku Zakona sudného ljudem, Slavistična revija 10
(1957), 61—66; týž, Jazyková povaha Zakona sudného ljudem, Slavia 27 (1958), 521—537;
týž, K otázcepůvodu Zakona sudného ljudem, Slavia 30 (1961), 1—19; týž, Moskevskévydání
krátké redakce Zakona sudného ljudem, Slavia 31 (1962), 141—150; týž, Obšírná a smíšená
redakce Zakona sudného ljudem, Slavia 32 (1963), 251—259; týž, Právní odkaz cyrilometodějský,
Slavia 32 (1963), 331—339; týž, Au sujet des degrés du catéchumenat, Byzantinoslavica 24
(1963); týž, Kirillo-mefodijevskijejuridičeskije pamjatniki, Voprosy slavjanskogo jazykoznanija,
vyp. 7 (1963), 12—33; týž, Literární památky epochy velkomoravské, 863—885,
Praha 1966; týž, „„Lexchristiana““ v Odpovědíchpapeže Mikuláše I. na dotazy Bulharů, in:
Československé přednášky pro VI. mezinárodnísjezd slavistů v Praze, Praha 1968,229—231.
—Velkomoravskýpůvod ZSz hlediskaprávního a církevněprávního obhajuje VI. Procházka,
Posluch' et viďokv dans le dro slave, Byzantinoslavica 20 (1959),231—251; týž, Desetpoznáтей
ke Ganevovu výkladu krátké redakce Zakona sudného ljudem, Právněhistorické studie 9
(1963), 302—317; týž, Tři nové marné pokusy o prokázání bulharského.a makedonskéhopůvodu
Zakona sudného ljudem, Slavia 33 (1964) 262—267 (kritika prací Janovského, Andreeva
a Troického viz p. 3 a 11); týž, Zum Referat Prof. Horáleks und iiberZakono sudnyjb ljudem,
in: Das Grobmáhrische Reich, Praha 1966, 404—405; týž, Le Zakono sudnyjt ljudom+uet la
GrandeMoravie, Byzantinoslavica 28 (1967),359—375 a 29 (1968), 112—150. — H. F.Schmid,
La legislazione bízaniina e la pratica gřudiziare occidentale nel přů antico coďice slavo, Atti del
Congressointernazionale di diritto romano e di storia del diritto, Verona 27—28—29IX 1948,
vol. I, Milano 1953, 395—403; týž, Kaiser Konstantins GGesetz,Ber. d. Akademien, Wien,
phil.-hist. K1., 4. IV. 1963, Deutsche Literaturzeitung 83 (1962), 1140.
3 M. Andreev, Kám vůáprosaza protzchoda %sáštnostta na Zakono sudnyj Пидьъть, Godišnik
na Sofijskija universitet, Juridičeski fakultet 49 (1957),1—60; týž, Zakon» sudnyj ljudomo —
starobňlgarski praven pametníik, Pravna misál 2 (1958), kn. I, 13—27; ruský překlad: Javljajetsja
l „„Zakonosudňyj ljudomo““drevnebolgarskimpamjatmikom?, Slavjanskij archiv, Sbornik
statej i materialov, Moskva 1959, 1—22; týž, Sur Voriginedu „„ZakonSudnyi Ljudem“ (Loi
pour juger les gens), Revue des études sud-est européennes 1 (1963), 331—344; týž, Kčde
e bil sůzdaden Zakono sudnyj ljudovmo, Slavjanska filologija 5, Sofia 1963, 113—136; týž,
V Makedonija li e bil sázdaden Zakono sudnyj ludvmo 1 slavjanskijat pěrvoučitel Metodij
li e negov avtor?, in: Chiljada i sto godini slavjanska pismenost, 863 — 1963, Sofija 1963,
321—337; týž, Novi proučvaníja %nov?teorii otnosno proizchoda na Zakono sudnyj ludvmo,
Godišnik na Sof. gos. univ., Jurid. fak. 55 (1964), kn. 2, 27—83. — Janovski B. R., Ošte
po věprosa za protzchoda 1 sůšinostta na „„Zakono sudnyj ljudomo“, Godišnik na Sof. univ.,
Jurid. fak., 52 (1961), 325—404.
4 V. Ganev, Zakonv зиапу) Пидъьтъ, БоВ]а 1959.
5 Rozbor bulharské teorie viz ve stati J. Vašici, K otázcepůvodu, 1—19,a V. Procházky,
Le Zakonv sudnyjv 122—124.
Zakons sudnyi ljudpm% 149
pohanství. Jiné stati se zas týkají porušování křesťanské morálky a snaží se sám
soudní proces uvést v souhlas s božím zákonem. Pokud jsou tam jiné stati převzaté
z Eklogy, které se netýkají problematiky vyvolané přijetím křesťanství, jsou svědectvím
o nesamostatnosti autorově. Kromě toho se poukazuje na shody v tematice
mezi touto soudní příručkou a Odpověďmi papeže Mikuláše I. na dotazy Bulharů
stran mnohých záhad náboženského života. Co se týče tohoto posledního, pokud
nějaké vztahy mezi ZS a Odpověďmi papežovými se dají zjistit, jdetu spíš o nahodilost,
ježto se nacházejí jen ve statích převzatých doslovně z Eklogy.6 Sám Ganev
(o. c. 100 až 110) připouští, že ;,ani jedna stať ZS se nekryje svým předmětným
obsahem s předmětným obsahem příslušné odpovědi papežovy“. V ostatních případech
jde prý spíš o společného ducha Odpovědí a statí ZD.
Také hlavní důvod této bulharské teorie, že totiž první stať ZŠ je namířena proti
ozbrojené panské reakci protikřesťanské7 padá sám sebou správným překladem
jejím. Mluví se tam jen o konání pohanských obětí a přísah, a pokud se to děje
na statcích nějakého pána, je pán potrestán konfiskací majetku nebo prodejem
do otroctví. Je to modifikace justiniánského zákona z Codexu (1, I, tit. XI, 7—8).
Není tam nic, co by připomínalo odboj pohanské aristokracie proti Borisovi. Takové
pohanské oběti a jiné zvyklosti se udržovaly dlouho 1u národů dávno pokřtěných,
jak svědčí hojné zmínky o tom v středověkých penitenciálechš a kronikách“
Tvrdí-li Andreev (Km věprosa 36, 42), že pro moravský původ ZS není žádného
historického ani literárního důkazu, lze poukázat proti tomu na tyto skutečnosti:
Předně v adhortaci k soudcům z rukopisu Clozova, která je dílem Metodějovým
a těsně souvisí se ZŠ obsahem 1jazykem, je výslovná zmínka o „„pohanskémobyčeji“
8 ο „„pohanskýchpřísahách“( 15), takže to byla věc aktuální v Metodějově
moravsko-panonské diecézi. V jiném textu velkomoravském, v II. Frisinské
památce, v biskupské exhortaci zpovědní, jejíž originál se rovněž přičítá Metodějovi,!0
je dokonce slovní shoda s termínem užitým v 1. stati ZS: tže tvorito treby; v II. Fris
stojí ve výčtu dábelských skutků, z nichž se kají věřící, ese trebu tuorim, tj. eže
trebu tvorim (viz níže s. ...). Z tohoj je patrno, že se na Moravě v době eyrilometodějské
užívalo téhož technického termínu o pohanských obětech, který je vlastní též
ZS. Možno tudíž právě tuto první stať ZŠ přímo označit jako nesporné svědectví
o moravském původu ZS, opřené o soudobá historická a literární fakta. K těmto
dějinným souvislostem, které pojí ZŠ s Moravou, lze připočíst také případ manželské
6 Konstatoval to již V. Zlatarski, Kakvi kanoničeski 1 graždanský zakonmie polučil Boris ot
Vizantija, 111. Srov. také J. Vašica, K ořázcepůvodu 10—11; VI. Procházka, Le Zakono
sudnyjt 367—369.
7 G. T. Danailov, Edin pametník56; H. Orošakov, Bin Denkmal202; M. Апагееу, Кат
věprosa 22, 24; V. Ganev, Zakono sudnyj V14,pozn.
8 Zmínky o pohanských obětech v penitenciálech srov. H. J. Schmitz, Die BuBbiicherI
(1883) 460, 480, 537; II (1898) 236, 422 n., 556, 627, 664.
9 Zvlášť typický příklad z českých dějin z konce 11. století, tudíž z doby již pokročilého křesťanství
v zemi, čteme u kronikáře Kosmy k roku 1092, že kníže Břetislav II. vyhnal ze země
všechny čaroděje, kouzelníky a hadače, pokácel a spálil háje a stromy uctívané lidem ještě
napolo pohanským, který o letnicích přinášel dary k studánkám, zabíjel oběti a zlým duchům
obětoval... Viz též Homiliářopatovický (ed. F. Hecht, Praha 1863), k tomu M. Pulec,
Čes. lid 45, 1958, 97n.
10Srov. F. Grive c, Zarja stare slovenske književnosti. Frisitnški spomeniki v zarji sv. Cirila in
Metoda, Ljubljana 1942; —5 Clozov—Kopitarjev glagolit v slovenskiknjiževnosti, Razprave,filoz.lol. -histor. razred I, 5, Ljubljana 1943, 501—502; — A. Vaillant, Une homéhe de
Méthode, RÉS 23 (1947), 34—47.
150 Zakon5sudnyiljudbm
překážky duchovního příbuzenství mezi kmotrem a matkou křtěnce, o němž vypráví
Život Metodějův v kap. XI a který vzbudil značný rozruch, poněvadž šlo o předního
dvořana Svatoplukova. Trval-li Metoděj na tom, aby sňatek byl rozloučem, musel
se opírat o zákonnou normu a tou byla 7. stať ZS.
Makedonská teorie o původu ZS. 9. Troicki vytýká ve svém článku Svjatoj
Mefodi) kak slavjanský zakonodatelii moravské teorii, že nepřihlíží dostatečně
k biografickým údajům o Metodějovi a k samému obsahu ZS, a proto řeší chybně
otázku určení, času a místa jeho sepsání, a proti moravské staví svou teorii makedonskou,
kterou podává v těchto čtyřech tezích: a) ZŠ byl určen pro slovanské
vojsko podřízené Metodějovi jakožto slovanskému knížeti ustanovenému císařem
Theofilem (829—842);b) byl sestaven v čtvrtém desítiletí IX. století v byzantské
klisuře Strymonu v Makedonii; c) účelem jeho sestavení byl boj, a to hrdelními
sankcemi a církevními epitimiemi, proti zločinnosti v slovanském vojsku podřízeném
Metodějovi, a tím upevnění věrnosti tohoto vojska Byzanci; d) ZS byl původně
sepsán nikoliv cyrilicí, an1 hlaholicí, nýbrž písmem řeckým. Pro tento původ svědčí
prý zařazení stati o dělení vojenské kořisti a jiných předpisů týkajících se vojáků
do zákoníku. Poněvadž jsou tam mnohé stati, které se vojska netýkají, připouští
autor, že to nebylo vojsko pravidelné, řadové, nýbrž mělo ráz domobrany.a v době
míru splývalo s ostatním obyvatelstvem, které je sem také zahrnuto. Z originálu
psaného řeckým písmem byla pak pořízena kopiecyrilicí, o čemž prý svědčí dvě
chyby v číslicích. Tato zajímavá skica, nerespektující jazykovou povahu ZŠ, znovu
potvrzuje to, co již několikrát bylo zdůrazněno, např. T. Florinským, F. F. Zigelem,
N. Blagoevem?2 1 jinými, že problém ZS se dá spolehlivě řešit jen filologickým rozborem
a textovou kritikou.
Problém vzniku ZS z hlediska církevněprávního
Vlivy západního římskéhopráva v ZS. Tezi o bulharském původu 78 snaží se
Andreev (Zakono sudnyj 18—23) podepřít též podrobným srovnáním statí ZŠ se
XVII. titulem řeckéEklogy, jež byla autoru ZS hlavním pramenem trestních předpisů.
Opominutí některých statí ze XVII. titulu Eklogy, které nebyly pojaty do ZS,
vysvětluje tím, že přestupky v nich obsažené se ve společnosti;pro niž byl ZSurčen,
nevyskytovaly. Jiné nezařadil patrně proto, že nechtěl nic měnit na tom, co o nich
bylo stanoveno trestním řádemmístním, tehdy existujícím, poněvadž změnav existující
trestně právní reglementaci nebyla naléhavá. Zmírnění sankcí u přestupků proti
křesťanské morálce zavedením trestů epitimijních vysvětluje křesťanskou ideou
pokání a odpuštění, která se mohla objevit jen brzy po pokřtění, kdy příkazy křesťan­
11Bogoslovskije trudy, Sbornik vtoroj, Moskva 1961, 85—123 (přidána jsou faksimilia ZS
z Ioasafovské kormčí knihy). | |
i2 T. D. Florinskij, Drevnejšíj pamjatnik považoval za nezbytný předpoklad pro všestranný
a pronikavý rozbor ZS kritické vydání této památky, založené napečlivém studiu rukopisů,
redakcí a úprav, paralelně s předpokládaným řeckýmoriginálem a zároveň podrobnéfilologické
prozkoumání jeho textu. „„Pokudnebude vykonána. tato nezbytná práce, historikové slovanského
práva nebudou s to, aby se v svých úsudcích o ZS vymanili z okruhu libovolných hypothes
a dohadů““(s. 429). Po kritickém vydání nejstaršího textu ZS a jeho srovnání s řeckou
předlohou volal již předtím rovněž jiný ruský právní historik F. F. Zigel', Slovansképrávo,
37. Rovněž N. P. Blagoev, Zakono sudnyj 135 a Lekci' po tstorija na bělgarskotopravo,
párva: polovina (Sofija 1926) dospěl k přesvděčení, že jen filologický rozbor může přinést
definitivní rozřešení otázky doby a místa vzniku ZS.
Zakons sudnyi ljudbm% 151.
ské morálky nebyly dostatečně jasné, a tudíž bylo na místě získávat pro ně lid mírností
a odpuštěním v podobě epitimií. 13
Celýtento výklad o zmírněnítrestů epitimiemi, pohybujícíse v roviněvšeobecných
úvah, je poněkud vzdálen od faktického materiálu a nelze jej poskvělých esejích
Suvorovových v jeho Sledech!“označit za správný. Tento vynikající ruský kanonista,
jehož spisu nevěnovali bulharští historikové práva žádnou pozornost, sice pokládal
ZS podle běžného názoru za památku bulharskou, ale rozborem jeho statí zjistil
v něm silné vlivy západního římského práva a z tohoto nového hlediska v něm
objasnil mnoho míst, zvláště tam, kde se odchyloval od své řecké předlohy.
Hlavní teze Suvorovova, že přepracování trestních statí Eklogy v ZŠ bylo
provedeno pod vlivem západně římským nebo alespoň od osoby dostatečně obezná„menése
západním římským právem, teze v jeho době kacířská, ale vystihující jádro
věci,byla uznánaza správnoujiž N.A. Zaozerským! a naposledΝ. Nikolským. 16
Tyto západně římské vlivy shledává Suvorov právem předně ve veřejném pokání
зе čtyřmi stupni, jež se v ZŠ ukládají viníkům ve 4. a 7. stati, v druhém případě
místo mrzačícího trestu rhinokopie (uřezánínosu). V šesti jiných případech ve statích
5, 6,8, 10, 13, 15 se udává jen paušálně celková doba pokání v létech, bez bližšího
rozdělení na stupně, což bylo ponecháno biskupu, jemuž podléhali.
Staroslověnský termín posťo značí církevní pokání neboli epitimu, jehož hlavní
úkon byl půst v jisté stanovené dny. Podle starokřesťansképraxe od 3. století měl
tento „půst“ neboli.pokání čtyři stupně: 1. plačící (zoooxAaiovrec, flentes),
kteří po čas bohoslužby stáli venku v předsíni chrámové a s pláčem prosili vcházející,
aby se za ně přimlouvali a modlili; 2. slyšící (dxoowuevot, audientes), kteří
mohli být přítomni v chrámě při mši katechumenů (v ZS do evangelia); 3. klečící
(úmonimTvovTec,genuflectentes) mohli obcovat celé mši klečíce, ale nesměli k přijímání;
4. spolustojící (ovorTdávrec,coňsistentes), kteří jako ostatní věřící stáli
ve chrámu, ale nesměli k přijímání.“? Tento epitimijní půst (pokaan'ony posto ve
zpovědním řádu Euchologia Sinajského 69b 7—8) přešel pak do trestního zákoníku
církevního a udržel se tam 1po zániku starokřesťanskéinstitutce veřejnéhopokání.
Měl podle velikosti viny různé trvání a v stanoveném období probíhal po stupních
jako v křesťanskémstarověku. V západní církvi přivedla karolmská reforma kajícmotví
tyto předpisyzase k platnosti.
Autor ZS používá tohoto „„postu““pod vlivem západního práva v jistých případech
ke zmírnění některých krutých trestů byzantské Eklogy. Tři stupně ze čtyř
mají v ZS staré tradiční názvy: první, prosklause, vně stojati plačjušte se, da stovtb
15Zde bych poukázal na to, že V. Zlatarski, Kakvi kanoničeski knmgi112 vyslovil domněnku,
jako by jisté všeobecné umenšení nebo zmírnění trestů v ZŠ se stalo v duchu Odpovědí papeže
Mikuláše I. na dotazy Bulharů, kde se všude při hrdelních trestech radí „„milosrdenství““,což
prý nepochybně našlo v Bulharsku ohlas a projevilo se při určování trestů v ZS. V poznámce
má Zlatarski odkaz na S. Bobčeva, Istorija 153—154,který sepokouší vysvětlil toto zmírnění
trestů v ZS vlivem národního práva bulharského. Spíše však třeba myslit na vlivy západní
penitenciální praxe a jejich penitenciálů.
14М.5. Suvorov, Sledy zapadno-katoličeskogocerkovnogoprava v pamjatnikach drevnegorusskogo
‚prava, Jaroslavl 1888.
15N. A.Zaozerskij, A.S. Chachanov, NomokanonIoanna Postnika,Čtenija Imper. Obščestva
istorii i drev. Rossu, 1903, s. 81, 83.
16N. Nikol'skij, K voprosu ο zapadnom vlijamii na drevne-russkoje cerkovnoje pravo, Bibliografičeskaja
letopis*3 (1917), 116. —Tyto západní latinské vlivy jeví se též v širší redakci ZS;
o tom srov. Suvorov, Sleďy 160—174.
17Srov. W. M. Plóchl, Geschichtedes Kirchenrechts I, Wien —Můnchen, 2. vyd. 1960, 84.
152 Zakon» sudnyi ljudbms
vněudu božija chrama, druhý, akroase, poslušati, poslušajušte se a čtvrtý, systase,
stojati. Třetí stupeň, hypoptose, zůstává bez názvu. Je udán pouze způsob pokání —
kajícníci mají při bohoslužbě klečet — a doba, po kterou mohli zůstat v chrámě
na bohoslužbě — do kreda. Stejně nevyhraněné označení třetího stupně nacházíme
již u Dionysia Exigua a v listech papeže Mikuláše I. ZS se zde liší od Metodějova
nomokánonu, v němž se užívá pro třetí stupeň, hypoptosi, termínu poďopadati,
podopadaníje nebo prvpadamje. |
V ZS mátřetí stupeň zvláštnost nikde jinde nedoloženou, že kajícníci mohli zůstat
v chrámě do kreda. Podle východních liturgických zvyklostí nemohl hříšník zůstávat
na bohoslužbě do zpívání symbolu víry, proto se Suvorov domnívá, že takový
předpis mohl vzniknout pouze pod vlivem západní liturgie, kde nejsou tak přísná
pravidla a kněz bezprostředně po čtení evangelia začíná „„Věřím““.Podle tohoto
výkladu Suvorovova splývá doba odchodu u kajícníků druhého stupně po evangeliu
a kajícníků třetího stupně před kredem. Vše se však vysvětlí, předpokládáme-li,
že v té době se na Moravě sloužila slovanská liturgie sv. Petra, v níž je — stejně
jako v byzantské liturgii — kredo odděleno od evangelia řadou modliteb. V takovém
případě mohl být zpěv kreda vhodným.okamžikem pro odchod kajícníků z chrámu.
Na to ukazuje snad 1to, že v obou statích je na označení přijímání užito (v podobě
porušené písaři) typicky moravského slova v'osodo známého hlavně z Kyjevských
listů, nepochybně souvisících s liturgií sv. Petra.!8
K západním prvkům patří podle Suvorova rovněž formule postu „,ochlebě a vodě“',
dále rozlišování zákona světského a církevního tam, kde se mluví o zmírnění trestu
z Eklogy, manželská překážka duchovního příbuzenství a konečně instituce svědků.
To vše, zejména pak trestní sankce ve formě „,„postu““spojeného se stupni kajícnickými
stěžíby bylo možnoumístit do Bulharska. Tato praxe, která není v byzantské
církevní sféře doložena, souvisí s reformními snahami na západě v říši franské
a Spraxí dosvědčenou listy papeže Mikuláše I. Změny proti normám řecké předlohy,
provedené autorem ZS v slovanském překladě v duchu západního, římského kanonického
práva, nás nenechávají na pochybách o tom, že ZS byl určen pro oblast
patřící do sféry západní církve.
Knížecí soudy. H. F. Schmid vyslovil ve svém příspěvku kotázce původu ZS
La legislazione bizantina e la pratica gvudiziare occidentale nel pvu antico codice slavo
názor, podle něhož proti bulharskémupůvodu této právní památky svědčíta okolnost,
že v řadě statí se tam ukládají současněvedle sebe tresty světské a duchovní,
a to od speciálních smíšených soudů, jichž se účastnily osoby jak světské, tak duchovní.
Takové smíšené soudy byly podle Schmida charakteristické pro císaře
karolinské a také pro první křesťanskékrále v Uhrách, takže vznik ZS je třeba
podle něho hledat někde na území západopanonském.
Tuto tezi Schmidovu je třeba odmítnout, neboť ani v ZŠ, ani v Metodějově
adhortaci není nejmenšího náznaku, že by na soudech samých měl nějakou účast
biskup nebo kněz. Nebyly tedy v církevní oblasti Metodějově tehdy zavedeny
synodální soudy neboli „„sendy““jako v sousedních diecézích franských, kde podobné
případy vyřizoval biskup za vizitace: vyšetření a církevní potrestání různých veřejných
provinění laiků spadalo právě do kompetence těchto „,sendů“.
18O ní se jasně mluví v IX. kap. ŽM (Lavrov, Materialy, 15). — Viz též J. Vašica, Slovanská
liturgie sv. Petra, Byzantinoslavica 8 (1939—46), 1—54.
Zakonsudnyi ljudbm5 153
V ZS je řečne.o biskupu, nýbrž o knížatech soudcích, tedy ne o duchovním, ale
o světském soudu. Ukládání duchovních trestů stanovených v ZS světským soudem
sice zaráží naše současné právní vědomí, bylo však zcela dobře možné, protože ZS
všude přesně určuje epitimil a nikde neponechává soudu, aby sám rozhodoval
o délce postu a způsobu, jakým se má plnit. Toto přesnéfixování duchovních trestů
zákonodárcem odstraňovalo všechny obtíže: bylo- provinění dokázáno, epitimijní
trest byl určen samým textem ZS. Soud v rozsudku jenvyřkl, co stanovil, a církev
přebírala provinilce potrestané epitimií pod svůj dozor.!? |
Z rozboru ZS 12 adhortace k soudcům v rukopise Clozověje tedy zřejmo, že v diecézi
Metodějově existovaly světské, knížecí soudy podle západního, římského řádu.
Nasvědčují tomu 1 předpisy o počtu svědků. V ZSse tu zřetelně obráží systém
germánských synodních soudů, arci s tou zásadní změnou, že jim nepředsedal biskup,
nýbrž kníže-soudce. Takové soudy se dají mnohem přirozeněji umístit-na Moravu
než do Bulharska, kde pro ně není žádných předpokladů.2t.
19Ve 4. stati ZS se výslovněstanoví, že viník, jemuž byl soudně prokázán přečin smilství, má,
být knížetempodle zákona božího přikázán kněžím na sedmiletý půst. Tak se to také jeví
z toho, co se o soudech dovídáme v Metodějově adhortaci z rukopisu Clozova.
20Srov. Sledy, 88. Počet svědků v ZS je při malých sporech od sedmi do tří. Je zajímavo, že
v staročeském právu (kn. Rožmberská, Ondřej z Dubé) je stanovena podobná zásada: při
dluzích pod 10 kop stačí tři svědci s očistou, při 10 kopách a více sedm svědků (F. Čáda,
Ondřej z Dubé, Práva zemská česká, Histor. archiv č. 48, 1930, str. 10, 67, 69, 70).
21Na.Moravě možno předpokládat existenci synodních soudů v době před příchodem slovanských
apoštolů, jak nasvědčuje zmínka ve stížném listě bavorského episkopátu papeži Janu IX.
z roku 900: Et idcirco Pataviensis episcopus civitatis, in cuius dioecesi sunt illius terrae populi
ab exordio christianitatis eorum, guando voluit et debuit, illuc nullo obstante intravit, et synodalem
cum Suis, et etiam ibi inventis, conventum freguentavit, et omnia guae agenda
sunt potenter egit, et nullus ei in faciem restitit... (MMFH III., 234n, Epist č. 109).
J. Cibulka, Velkomoravskýkostelv Modré u Velehradu a začátky křesťanstvína Moravě, Praha
1958, 286 přijímá tuto zprávu o konání synod na Moravě s jistou skepsí a myslí, že tento
údaj je nesprávný nebo že jeho skutková podstata je záměrně zveličena. Cibulka však sám připouští,
že konat tyto synody bylo povinností biskupů, „„takževěc není vyloučena““.V letech
850—864za Rostislava se Morava osamostatnila nejen politicky, jak ukázal J. Cibulka (ib.
282), nýbrž i církevně. Představuji si další vývoj tak, že po odchodu bavorsko-franského
duchovenstva z Moravy kdy se přestaly konat biskupské vizitace a synodní soudy, byly tyto
soudy nahrazeny soudy knížecími, ale podržely jejich procesní řád s institucí svědků. To pak
zůstalo i za nové organizace církevní v diecézi Metodějově, kdy podle svědectví Metodějovy
homilie z rukopisu Clozova a podle ZS kníže-soudce byl nadán pravomocí přímo biskupskou.
Tím se nejpřirozeněji vysvětlí ta „zarážející“ skutečnost, že soudce laik ukládá jako trest
církevní pokání. O tomto stavu v diecézi Metodějověsvědčíi pozdější vývoj. Neboťve východních
diecézích metropolitního obvodu mohučského, pražské a olomoucké, se — na rozdíl od
diecézí německých —synodní soudy, jak se zdá, neujaly: přímose na to poukazuje v pamětním
listě olomouckého biskupa Brunona papeži Řehoři X. z roku 1273—1274 (srov. A. M. Koeniger,
Die Sendgerichte tm Deutschland I, 1907, 186). Otázka existence synodních soudů
v českých zemích není posud definitivně rozhodnuta, jak vysvítá ze studie M. Boháčka,
Nejstarší právmeké rukopisy v Olomoucké kapitulní knihovně, Sborník kraj. vlastivědného
musea, Olomouc, IV (1956—1958), 333n. Třeba ještě pokračovat v průzkumu zachovaného .
rukopisného materiálu. Je zajímavé, že F. Hrubý (Cirkevní zřízení v Čechácha na Moravě
od X.stol. do konceXIIT.stol. a jehopoměr ke státu, ČČH 22,.1916, 34n.), ač připouští existenci
synodních soudů v Čechách, zároveň ukazuje, že tyto české synodní soudy se „„velmipodstatně““lišily
od současných synodních soudů německých a spíše upomínaly na poměry z počátků
říšefranské a z doby Karla Velikého, kdy se požadovala při synodních soudech alespoň
přítomnost hrabat nebo jejich zástupců. Hrubý přímomluví (41) o „„theokratickém rázu knížecí
vlády v Čechách““.Veškerá úprava náboženského života v státě českém za Boleslava II.
a Břetislava náležela vlastně panovníkům.
154 Zakons sudnyi ljud:m%
Stopy starokřesťanské sbůrky Lex Dei v uspořádání materiálu převzatého z Eklogy
v ZS. Andreev (Kám věprosa8n., Zakono sudnyj 18n.) přičítá také změnu v uspořádání
materiálu převzatého do ZŠ ze XVII. titulu Eklogy zvláštním poměrům v Bulharsku
krátce po pokřtění. V Byzanci, kde křesťanství v době sepsání Eklogy (726)
bylo náboženstvím už dávno upevněným, neměly prý přestupky smilstva, incestu
a dvojženství toho významu jako v Bulharsku nově pokřtěném,proto byly odsunuty
až do druhé části zákoníku. Autor ZS však pokládal za potřebné položit větší důraz
na plnění těchto mravnostních příkazů v mladém křesťanství bulharském, proto je
vřadilhned na počátek svého zákoníku. Tento výklad vzbuzuje již a priori pochybnost,
protože nelze dokázat, že by trestní předpisy uvedené v druhé části Eklogy byly
tímto zařazením vyznačeny .jako méně závažné. Máme však důvody, které nás
opravňují vidět v tomto přeskupenímateriálu nikoli zřetel k poměrům bulharským,
nýbrž spíše příklon k způsobu běžnému na západě.
Domnívám se, že na uspořádání látky v ZS měla pravděpodobně vliv starobylá
praxe církevní dosvědčená sbírkou Lex Dei seu Mosaicarum et Romaňarum legum
collatio, starokřesťanskou kompilací z let 390 (394) — 438, v níž se srovnávají římské
zákony se starozákonními předpisy Mojžíšovými a která byla jednou z přípravných
prací pro velkou kodifikaci Justiniánovu.2ž Autor ZŠ si pod vlivem této sbírky, v níž
je základem třídění mojžíšský dekalog, rozdělil XVII. titul Eklogy na dvě části
a přeskupil je tím, žeuvedl napřed trestní předpisy části druhé a pak první, v obou
pak už zachoval pořad daný Eklogou.2>Tím se stalo, že krádež se octla až v druhé
části ZS a naopak žhářství v první, proti pořadu sbírky Lex Dei. Jinak je tu shoda
téměř úplná. |
Charakteristický název sbírky Lex Dei byl převzat v podoběбогизакотгьдо уеоmoravské
církevněprávní terminologie na označení mojžíšského zákona ve smyslu
užším, tj. předpisů morálních, hlavně dekalogu. Nalézáme jej v Metodějově řeči
k soudcům z rukopisu Clozova všude tam, kde se uvádí nějaký citát nebo místo
z Pentateuchu, a to ve významu zákona Bohem danéhoMojžíšovi.24Podobně je tomu
též v ZS, kde se rozlišuje trojí zákon: božit ve smyslu zákona mojžíšského (stať 2)
nebo dekalogu (stať 7a, 30a) nebo církevního (stať 4), erokovonyi, označující církevní
kánony nebo penitenciální epitimie (stati 6, 7, 10, 15), a ljudoskyv, tj. laický,
civilní.
K mojžíšskému „,„božímuzákonu“ mají nesporný vztah první dvě stati ZS. V první
z nich se stanoví trest proti přestupkům 1. přikázání dekalogu zakazujícího polylatru.
Jeho formulace, namířená proti mnohobožství, se nachází v Exodu 20, 3—6
a v Deuteronomiu 5, 6—10; přímo o obětech pohanských je řeč v Ex 22, 20. Také
zákaz pohanských přísah, hřích to proti prvnímu přikázání mojžíšského pentalogu'
(Dt 6, 13; 10, 20n.), se váže na tento „„božízákon“.
22Srov. C. Hohenlohe, Ursprung und Zweck der Collatiolegum Mosaicarum et Romanarum,
Vídeň 1935, 10n. — Sbírka Lex Dei se zachovala ve 3 rukopisech: berlínském (IX. stol.),
vercellenském (X. stol.) a vídeňském (X. stol.), kritické vydání pořídili T. Mommsem,
Mosmcarum et Romanarum legum collatio, Collectio librorum iuris anteiustiniani III, 1890,
107—198 a M. Hyamson, Mosaicarum eťRomanarum Legum Collatio, with Introduction,
Fascimile and Transeription of the Berlin Codex, Translation and Appendices, London 1913.
23Juxtapozici statí ZS, Eklogy a sbírky Lex Dei viz ve Slavii 30 (1961), 14. ',
24Jsou to tato místa v rukopisu Clozově: Ib 26 (Ex 23,1), 2a 3 (Dt 33,9), 2b 5—6 (Lv 20,16),
2b 39—40 (poukaz na zákon o klatbě neboli cheremu Dt 2,34; 3,6; 7,2; 20,17, srv. též 1 Rg
15,22—23).
Zakon5 sudnyi ljudb-m% 155
Ale též druhá stať ZŠ je zřejmě inspirována týmž „„božímzákonem““,a to zákonem
o svědcích v Dt 19, 15—21, který secituje v témž kontextu 1 v 8. kapitole sbírky
Lex Dei (Defalso testimonio). Odtud je přejat do ZS 1trest talionis za křivé svědectví
S důrazným, dvakrát opakovaným poukazem na „zákon boží“.
Je nejvýš zajímavé, že 1následující, třetí stať ZŠ, nadepsaná O poloně (o válečné
kořisti), která je překladem XVIII. titulu Eklogy, byla sem vsunuta patrně pod
vlivem mojžíšského „božího zákona““,neboť v Deuteronomiu po zákonu o svědcích
(Dt 19, 15—21), který souvisí s druhou statí, následují bezprostředně „zákony
vojenské“ (Dt 20, 1—20), počínající skoro týmiž slovy jako třetí stať ZS.25Na jejím
konci je přidána poznámka odkazující na první knihu Král. (1 Rg 30, 24). V řecké
předloze je tu jen všeobecná formule: „podle toho, co je psáno“.
Tuto povahu prvních dvou statí ZS, které na rozdíl od ostatního obsahu, převzatého
z Eklogy a upraveného přiměřeněmístním poměrům, jsou čerpány z mojžíšského
„božího zákona““, chtějí zdůraznit úvodní slova ZŠ: „Před všeobecným zákoníkem
(vsjakaja pravda) náleží promluvit o božím zákonu“ (božija pravoda zde
značí tolik co božit zakono).26
Rukopisná tradice
Rukopisných pramenů ZS je ohromné množství, vesměspsaných a uchovávaných
v Rusku. Ani jeden opis se nezachoval na jihu, ani v Bulharsku, ani v Srbsku.
Vydání veškeré rukopisné tradice ZŠ pojala dosvého edičního programu sovětská
Akademie věd a uskutečnila jej r. 1961 za redakce M. N. Tichomirova ve dvou
svazcích(M. N. Tichomirov—L. V. Milov, Zakon Sudnyj ljudemkratkoj redakci
a Zakon Sudnyj ludem prostrannoj i svodnojredakoti, Moskva 1961), spolu s fotokoplemi
všech důležitých textů.2? Tuto edi01možno právem označit za mezník ve studiu
nejstaršího slovanského práva, protože nám zpřístupnila dosud neznámé prameny
v praktické a skvěle vybavené knize. Kritickým vydáním ZS je dán bezpečný základ
pro definitivní řešení celého složitého problému ZS.
Celá rukopisná tradice je v sovětské akademické edici ZS roztříděna na tři základníredakce:krátkou,
obšírnou a smíšenou nebolisvodnou.
Krátká redakceZS. Moravský typ představuje jen redakce krátká. Do akademieké
edice ZS krátké redakce je pojato celkem 55 rukopisů, z nichž velké většiny
nebylo dosud použito a nebyla ani známa, zejména texty v Merilu pravedném
a vruských nomokánonechXV.—XVI.století. Právem se zde klade důraz na znalost
také této pozdní rukopisné tradice, neboť badatel se nesmí spokojit s apriorními
úvahami, nýbrž je povinen počítat s tím, že se mohl starobylý text dochovat 1v poz­
25 Ῥι 20,1 σηῇ: ᾿Εὰν δὲ ἐξἐλθης εἰς πόλεμον ἐσοὶτοὺς ἐχθρούς σου; podobně Ekloga, počátek
XVIN. titulu: Tovg čEepyouěvovc eic čxyĎooVcčni nokéuw..
26Jak ukázal P. N. Mroček— Drozdovskij (Zssledovantijeo Russkoj Pravde, Učenyje zapiski
Imp. Moskov. universiteta, otd. jurid., vyp. IV, Moskva 1885;na str. |—44 pojednává o významu
termínu pravda v strus. literárních a prvnách památkách), značí pravda jak sám pojem
práva, tak všechny jeho projevy, tedy také zákon;a poněvadž každý starý zákon byl hlavně
zákonem soudním, znamenala pravda často „soud“, ve smyslů funkce moci i ve smyslu samého
procesu, a odtud pak nabyla významu „soudní zákon“ a rovněž i sborník soudních
zákonů a obyčejů čili tzv. sudebnik, Podle toho třeba vykládat smysl tohoto právního termínu
v ZS nebo v slov. Životě Metodějově.
27 Srov. J. Vašica, Moskevské vydání krátké redakce Zakona sudného ljudem, Slavia 31 (1962),
141—150; týž, Obšírná a smíšená redakce Zakona sudného Ijudem, Slavia 32 (1963), 251—259.
156 Zakon» sudnyi ljudbm%
dějších rukopisech, pocházejících mnohdy z jiných protografů než nejstarší dochované
opisy.
Nepřehledný a dosud z převážné části neznámý materiál je v edici roztříděn na
čtyři redakční skupiny. Jsou to: redakce nejstarších rukopisů, redakce Merila
pravedného, redakce čudovská a redakce sofijská.
1. Redakce nejstarších rukopisů
První skupinu tvoří tři nejstarší rukopisy: Novgorodskýz r. 1280 (toto datum je
pravděpodobnější než dosud uváděné 1282), Varsonof'jevský, který byl sice napsán
až ve XIV. století, ale jehož originál spadá ještě do století XIII., jak nasvědčuje
obsahová shoda s rukopisem Novgorodským, a rukopis Usťužskýneboli Rumjancevskýz
rozhraní XIII. a XIV. století (viz s. 206).Z nich je datován jedině rukopis
Novgorodský, proto je v Tichomirovově edici jako nejstarší postaven v čelo celé
rukopisné tradice ZS. Tím se tato edice odchýlila od dosavadních vydání ZS, neboť
dosavadní vydavatelé vycházeli vesměs z rukopisu Usťužského.?s
Prvořadé postavení Usťužského a Iosafovského rukopisu v textové tradici ZS,
Proti chronologickému pořadí těchto tří textů nelze nic namítat. Jsou však jisté
důvody, které brání tomu, aby Usťužský rukopis byl stavěn do jedné linie s dvěma
ostatními. Usťužská kormčí kniha (a spolu s ní také mladší Ioasafovská) představuje
původní moravský, cyrilometodějský typ slovanského nomokánonu, kdežto
rukopis Novgorodský a Varsonoťf"jevský,stejně jako všechnyostatní kormčí
knihy, v nichž se ZS dochoval, náleží k srbskoruskému typu, vytvořenému na Rusi
po r. 1262,kdy metropolitoví Kirillu III. byl od bulharského knížete Jakova Svjatoslava
poslán Sávův komentovaný nomokánon, který pak zde byl nově upraven
a doplněn texty ruského původu. Tichomirov sice namítá, že ZS není v Usťužském
rukopise nutně spjat s Metodějovým překladem Scholastikovy Synagogy a že tudíž
nelze mechanicky přenášet závěry.o místě a době vzniku tohoto nomokánonu na ZS,
nicméně nedá se popřít, že jistá spojitost jazyková, dobová 1 místní tu je. ZŠ jistě
patří spolu s překladem Scholastikovy Synagogy k nejstarším partiím tohoto ruko­
pisu.
K této vnitřní nesourodosti tří nejstarších rukopisů druží se ještě vnější rozdíl,
že totiž stať O poslusěch'ov rukopise Novgorodském a Varsonof'jevském, a dodejme,
1ve všech ostatních rukopisech krátkého ZŠ,jje uvedena bezprostředněpo stati druhé,
kdežto rukopis Usťužský a s ním spřízněný Joasafovský| ji řadí až za sedmou stať.
28ZS krátké redakce byl poprvé vydán I. I. Sreznevským, Obozremjedrevníchrusskich spiskov
kormčej knigi, Priloženija, 200—206 (Sankt-Peterburg 1897; rovněž in: Sbornik Otdelenija
russkoho jazyka i slovesnoti 65, 1899) podle Varsonof'jevské kormčí knihy s variantami
z Novgorodské kormčí. Text ZŠz Usťužskékormčí knihy přetisklS. Bobčev, Starobálgarskt
pravm pametnici (Sofia 1903), který výslovně podotýká, že „„přitisku nejsou zachovány
některé paleografické a jazykové zvláštnosti textu““a žejeho vydání „nemá účelu filologického“.
Zcela nespolehlivé je také Danailovovo vydání usťužskéhotextu z r. 1901. V nové době
vydali ZS z usťužského rukopisu M. Andreev (Kčůmvěprosa 1957) a V. Ganev (Zakon
sudnyj, 1959). Jelikož text ZS nebyl ani řádně vydán na základě celé rukopisné tradice, ani
nebyl soustavně analyzován po stránce jazykové, není také divu, že selhlaly i pokusy o jeho
překlad ve všech podrobnostech správný. Platí to o bulharském překladu právních historiků
P. Odžakova, G. Danailova a S. Bobčeva i o německémztlumočeníH. Orošakova;
bez několika omylů nezůstal ani nový překladV. Ganeva. A přecejde tu o zákony, kde tolik
záleží na přesnosti a kde chybné znění textu může vést k docela mylným výkladům.
29Srov. A. Solov'jev, Svetosavski nomokanon %njegovi now prepist, Brastvo 26 (1932), Beograd,
38.
Zakons sudnyi ljudb-m% 157
Je nepochybné, že jen toto poslední zařazení je správné a původní, a to z důvodů,
které hned uvedeme. Stať o svědcích tvoří jakýsi závěr druhé části ZŠ — v rukopise
Usťužském jsou to státi 4—T7,v Novgorodském a Varsonoťf'jevském 4—9 —, kde jsou
zahrnuty poklesky proti posvátnosti křesťanského manželství, jež se mají soudně
projednávat za účasti svědků. Přeřazenímza druhou stať jednajíící rovněž o svědcích
ztrácejí první slova tohoto výkladu o svědcíchsvůj smysl: Nad vsěmiže эта ...,
tj. nad všemi těmi případy, o nichž byla řeč v předcházejících statích, má kníže
soudce činit šetření se svědky. Mechanickým přesunem této stati o svědcích jje také
porušen prvotní sled stati Opoloně, navazující pod vlivem bible bezprostředně na
druhou stať (viz s. 179n). Konečně svědčí pro původnost usťužského pořadí také to,
že je nacházíme i v obšírné redakci ZŠ, která 1jinak zachovala některé archaické
prvky cenné pro rekonstrukoi prvotního textu krátké redakce. Přeskupení třeba
tedy přičístna vrub pozdějšího kopisty, který se dal k tomu svést podobností tematu.
Domnívám se tudíž, že Usťužskému rukopisu přísluší první místo v textové
tradici krátké redakce ZS také se zřetelemna tuto vnější strukturu, třebaže je o několik
desítiletí mladší než Novgorodský.
Do téže nejstarší kategorie patří také rukopis Ioasafovský ze XVI. století. Ioasafovská
kormčí kniha jediná spolu s Usťužskou obsahuje překlad Scholastikovy
Юупасогуa představuje prvotní, cyrilometodějský typ slovanského nomokánonu.
Písař Ioasafovského rukopisu se pokoušel někde s nezdarem opravovat tradiční text,
na mnoha místech však šťastně ponechal archaická čtení, jinde většinou vymizelá.
Taková rezidua prvotního textu jsou napf.: náležitě dochovaný zápor ne mne (= ne
méně) ve stati O poslusěcho, kde rukopis Novgorodský a Varsonoť'jevský mají
chybně na mne a Usťužský naimeně; nebo v 21. stati, kde je řečo zajatých vojínech
odpadlých od křesťanskévíry, místo chybného javlejja se všech ostatních rukopisů
má Ioasafovský rukopis správné jase (= jase se) 'byli zajatí; konečně v poslední
statu O manželech uchoval „jedině Joasafovský rukopis hned v prvním odstavci
správné pádové koncovky ženu — načenšju — davšu — prestupleme — sotvorša
místo chybných tvarů jinde (žena — načonoši — davše — prestupleniýjemo— stvorše)
a správné očjuštšju místo chybného očištšju. O velmi důležité variantě vrěme ve
významu „skuteknečistý“a některých jiných pozoruhodných starobylých lexikálních
zvláštnostech se ještě zmíníme. To vše nemohou být pozdější korektury, nýbrž jsou
to zřejmé stopy prvotního překladu. Důležitost Ioasafovského rukopisu vystupuje
ještě tím, že protograf ZS použitý za základ pro obšírnou redakci byl — jak je
patrno z kritického aparátu vydání? — nějaký text jemu blízký.
Velmi důležité je Tichomirovovo konstatování, že ZŠ nebyl obsažen v.tom nomokánonu,
který byl přímou předlohou Novgorodského rukopisu, neboť se neuvádí
v obsahu tohoto rukopisu mechanicky opsaném z předlohy. Z toho plyne, že se ZŠ
dostal do Novgorodského rukopisu spolu s jinými doplňkovými statěmi z nějakého
jiného pramene. Zda tím pramenem byl nějaký nomokánon podobný Usťužskému
nebo jiná sbírka, nedá se zjistit. Je možné, soudí Tichomirov, že „ZŠ nebyl nutně
spojen s textem korměních knih“. Příčina však, proč nebyl v předloze Novgorodského
rukopisu, byla ta, že touto předlohou byl srbský nomokánon sv. Sávy, v němž
ZS nebyl obsažen.1
30 Shodná čtení Jas a rukopisů obšírné a svodné redakce, v nichž se odchylují ode všech ostatních
rukopisů krátké redakce, jsou uvedena souhrnně ve Slavii 32 (1963), s. 257.
31S. V. Troicki, Kako treba izdati Svetosavsku krmčiju (nomokanon s tumačenjíma), Spomenik
SAN, CIT, Beograd 1952, 15.
158 Zakon» sudnyi ljudbm5
2. Redakce Merila pravedného
Druhou redakci rukopisů krátkého ZS představují texty zachované v tzv. Merile
pravedném.:2 Tvoří ji čtyři rukopisy, z nichž nejstarší, zvaný Troický, je ze XIV. století.
Charakteristickým znakem 78 у Merile, který jej odlišuje ode všech rukopisů
ostatních, je to, že zde chybí poslední stať O manželech.Tichomirov si to vysvětluje
buďjako nahodilost, nebo jako náznak toho, že tato stať nebyla v prvotním textu
ZS obsažena, což se zdá tím spíše, že v nejjstarších rukopisech není očíslována a mimo
to je převzata z jiného titulu Eklogy. Mám za to, že tuto druhou možnost třeba vyloučit.
Obsah krátkého ZŠ se obráží vcelé své náplni v Metodějověadhortaci a právě
její konec má zřetelné ohlasy této poslednístati, která tudíž byla nepochybně součástí
textu ZŠ používaného na Velké Moravě.:3 V Merile mohla být vynechána
2 praktického hlediska, poněvadž obsahovala předpisy o manželské rozluce, v té
dobějiž zastaralé. Pro příslušnost této stati k integritě krátkého ZS mluví také ta
okolnost, že ji nacházíme 1 v širší redakci v podobě místy velmi starobylé.
3. Redakce čudovská
Třetí skupina, nejbohatší na rukopisy — uvádí se jich zde 31 —, zahrnuje texty
krátkého ZS v srbskoruských komentovaných nomokánonech spojených s Merilem
pravedným. Podle jednoho z rukopisů, datovaného rokem 1499 a patřícího do Čudovské
sbírky (č. 167), nazývá se tato redakce čudovskou.Text ZS v této redakci je
blízký Novgorodskému a Varsonof"jevskému a objevuje se v něm rovněž většina.
jejich chyb. Avšakve stati O poslusěcho zachovalo se zde správné původní čtení
ne mne (— monje) segoroka „neméně-než tento počet“. Velmi významnou korekturu
k textu stati o manželech jsem našel v IT. Soloveckémrukopise (SMII) této skupiny
z počátku XVI. století, který jediný má místo chybného preže šestvýja,které se zde
čte ve všech ostatních rukopisech, správnépreže sšestvija. Právětuto složenou
formu s'ošestvvjejsem zde předpokládal při kanonickoprávní mterpretaci tohoto
nesnadného místa (Slavia 27, 1958, 536). Variantou v SM II se tato má konjektura
preže sošestvýa „ante coitum“ potvrdila rukopisnou tradicí.
4 Bofijská redakce
nazvaná podle svého nejstaršího, Sofijského rukopisu z konce XV. století,
zahrnuje 15 rukopisů krátkého ZŠ v srbskoruských nomokánonech bez Merila
pravedného. Text ZŠ této redakce, v podstatě shodný. s nejstaršími rukopisy
první redakce, má jisté osobitosti, v nichž se jeví snaha jej opravit a zpřesnit, což se
neděje vždy se zdarem. Text takto zredigovaný přešel pak se všemi chybami do
tištěné kormčí knihy (1650—1653)a udržuje se tam v této úpadkové podobě podnes.
32Merilo pravednoje, tj. míra nebo váha spravedlivá je název. právního sborníku sestaveného
na Rusi koncem XIII. stol. nejspíš na dvořemetropolitním a určeného za příručku pro soudce.
Skládá se ze statí namířených proti nespravedlivým soudcům a ze zákonů. Vedle obšírné
Ruské pravdy obsahuje též slovanský překlad Eklogya Procheironu.
33Rovněž Andreev, Zakon» sudnyj 15,p. 4 považuje za interpolaci jak stať 30a, na níž mu vadí
„„mnohomluvnýjazyk“ (ačkoli je to, až na malé odchylky a konečný dodatek, doslovný
překlad z Eklogy), tak i stať 7a, jednající o svědcích. Také tato poslední je však dosvědčena
pro prvotní ZS Metodějovou adhortací.
Zakons sudnyi ljudbm> 159
Obširná a smíšená redakceZS. K rukopisné tradici ZS patří vedle původní krátké
redakce 1její rozšířená podoba, která je dvojího druhu: redakce obšírná a redakce
smíšená neboli svodná.
Obšírná redakce ZS je v Tichomirovově edici zastoupena dvěma varianty:
Puškinským, dochovaným v jediném rukopise ve sborníku právních textů ze sbírky
L. I. Musina-Puškina, pocházejícím ze XIV. století 34 a Archeografickým,reprezentovanýmsvým
nejstarším rukopisem ve sborníku právních textů z poloviny XV. století,
včleněném do Archeografického rukopisu Prvního Novgorodského letopisu.
Představuje rozšířeníkrátké redakce, po vynechání epitimijních předpisů, o dalších
45 statí, převzatých a osobitně přepracovaných ze sbírek mojžíšských zákonů,
z kormčích knih, Merila pravedného, z překladu Eklogy a Procheironu; několik statí
je ruského původu. Obšírná redakce ZŠ je památka ruská, sestavená ne později než
v polovině XIV. století pravděpodobně v Novgorodě a Pskově. |
Smíšená (svodná) redakce, představující víceméně mechanickou kompilaci
obšírné redakce s krátkoua s obnovením epitimií, má rovněž dva textové varianty:
letopisný (neboli Karamzinský), reprezentovaný v edici rukopisem z r. 1402, který je
součástí souboru právních předpisů vsunutého do Sofijských letopisů,*“ a Troický,
dochovaný v rukopise z poč. XV. století ve smíšeném sborníku z Troické sbírky.
Text ZS, který posloužil za předlohu obšírné redakce, byl na několika místech
zachovalejší než tradiční text krátkého ZS, v němž jsou mezery vzniklé nepozorností
písařů. Obšírné redakce můžeme tak použít ke korekturám těchto poruch. Dále se
zde zachovaly archaismy nikde jinde v rukopisné tradici ZS nedoložené. Jedním
takovým pozůstatkem prvotního překladu je verbální adjektivum nebodímo- ve
stati Ta o svědcích (osebenebdím), dochované jedině v Puškinském rukopise obšírné
redakce, které ve všech ostatních bylo nahrazeno nesprávným о sebenevědiminebo
nepodědimu,poněvadž opisovači tomuto řídkému, jinde nedoloženému výrazu nerozuměli.
Stejně jako mladší texty krátké redakce ZS má také celý soubor textů
obšírné a svodné redakce velkoudůležitost pro problematiku prvotního znění tohoto
nejstaršího slovanského zákoníku.
Jazyková povaha Zakona sudného ljudem
Text ZŠ se nám dochoval teprve v rukopisech z konce XIII. století, a to ve stavu
značněporušeném. Činit na základě tohoto vadného textu právní konkluze a dějinně
právní komentáře bylo by jistě na pováženou. Napřed je třeba pokusit se o rekonstrukci
prvotního znění textu, což není z velké části věc nemožná. Většina statí ZS
je překladem z řecké Eklogy, takže již pouhým srovnáním s tímto byzantským
zákoníkem lze opravit řadu chyb zaviněných nepozornými nebo nechápavými
opisovači.Ale ZS má proti textu Bklogy tři nové stati a ve statích přejatýchdosti
-hojně změn a dodatků, vyvolaných jinými poměry a zvyklostmi krajů, pro něž byl
určen. Zde všude, kde není opory v řecké předloze,budeme v pochybných případech
hledat vysvětlení v rukopisné tradici.
34Celý Puškinský sborník byl přetištěn ve vzorné a na svou dobu vynikající edici již D. Dubenským,
Pamjatniki drevnego russkogo prava, Russkije dostopamjatnosti II, Moskva 1843
(ZS je na s. 138—220).
35Vydal jej P. Strojev, Sofijské)vremenník ili Russkaja letopis' s 862 do 1934 g., Moskva 1820 až
1821; novější vydání v Polnoje sobranije russkich letopisej VI, 1853, 69—82.
160 Zakonb sudnyi ljudbm>
Závislost ZS na Ekloze. ZAje z převážné části doslovný překlad z byzantské právní
příručky zvané Ekloga, přičemžzákladem pro slovanský překlad byl nikoliv prvotní
text, nýbrž její soukromé zpracování, tzv. Ecloga privata. Většina statí přeložených
2 Еору je vzata z jejího XVII. titulu ποινάλιος τῶν ἐγκληματικῶν' πεφαλαίων,
obsahujícího trestní sankce. Jen pět statí náleží jiným titulům; jsou to: stať 3. o rozdělení
válečné kořisti z tit. XVITI, stať 18. o svědectví rodičů a dětí z tt. XIV.
2—3, stať 19. o vykoupení válečného zajatce z tit. VIII. 6, stať 20. o svědcích z doslechu
z tit. XIV. 9, a stať 30a o soudní při manželů z tit. II. 12—13. V textu převzatém
z Eklogy jsou na mnohých místech provedeny změny hlavně tím, že tresty
hrdelní a mrzačící jsou zmírněny nebo nahrazeny církevním pokáním.*6
Samostatně jsou koncipovány a připojeny stať 1, představující modifikaci justiniánského
zákona z CČodexu1, I, tit. XI, 7—8), stať 2, inspirovaná mojžíšským
zákonem o svědcích v Deuteronomiu (0% 19. 15, 18, 19), stať 7a a závěr k celému
dílu na konci stati 30a.
Vývoj textu ZS a charakteristika překladu. Text ZS prodělal v prvních stoletích
tytéž osudy jako Metodějův nomokánon, k němuž patřil jako jeho legistická, civilní
složka. Některé textové poruchy vznikly v obou těchto textech již přijejich přepsání
cyrilicí. Jistou stopu původního hlaholského písma možno spatřovat v chybném
přepise číslice 13 číslicí 20: řec. O EĎelowv xdonv Teo TE ἥβης ἤγουν πρὸτοῦ τρισδεκαετοῦς
xodvov (cl. XVII. 31) je přeloženo Usť 58a 2 proložu se vozděveštu se
preže vremene. K lěto, stejně VN, Jas má doudeset lět; chyba vznikla tím, že při
přepise z hlaholice mechanickou transliterací z hlah. ЧР (— 13)povstalo cyr. BI
(= 12),vypsáno slovy dalo to: dvojunadeseteléto, chybným vynecháním -na- změnilo
se 12 v 20. Jen obšírná redakce ZS zachovala správnou číslici 13. Přičítat tuto
nahodilou změnu autoru ZS, jako by byl úmyslně zvýšil věkovou hranici dospělosti
u dívky proti všemu právnímu úzu z 13 na 20, je prostě nemožné.??Teprve po eliminaci
všech zřejmých nebo pravděpodobných písařských omylů možno se vyslovit
o překladu statí převzatých do ZŠ z Eklogy.
V celku lze říci, že je zdařilý a vyznačuje se týruž přednostmi jako překlad v památkách
nejstaršího období staroslověnského, tj. jistou volností odpovídající duchu
slovanské řeči. Vysoká úroveň jeho vynikne rázem, srovnáme-li jej s otrockým
doslovným slovanským překladem celé Eklogy, pořízeným -později v Bulharsku.
Pomíjím takové volnosti, kde autor ZS podává jistou samostatnou úpravu právních
norempro poměry moravské, a vybírám jen takové příklady, které ilustrují jeho
jazykové úsilí vyjádřit věc ryzeslovansky.
36V starších pracích o ZS nebyl věnován dostatečný zřetel řecké Ekloze. Lze to pozorovat také
často v interpretacích Ganevových, který sice uvádí- a překládá při jednotlivých statích
příslušný text z Eklogy,.ale nepřihlížík překladům již tištěným, jako jsou: I. Leunclavii
Amelburni, Juris graeco-romanítam canonici guam civilis tomi duo (Francofurti 1596),latinský
překlad je v II. díle, 79n., který po smrti Leunclavia vydal M. Freherus; R. H. Freshfield,
A Manual of Roman Law, The Ecloga (Cambridge 1926) a A revised Manual of Roman
Law, Ecloga privata aucta (Cambridge 1927) s anglickým překladem; A. Spulber, L' EBclogue
des Isauriens (Cernautzi 1929) s francouzským překladem; B. Sinogowitz, Studien zum
Strafrecht der Ekloge (Můnchen 1952, strojopis; knižně: Athény 1956) s částečným německým
překladem.
37Orošakov, Ein Denkmal 175, 223—4 přijímá 20. rok jako normu ZS, o písařské chybě prý
nemůže být řeči;podobně Saturník, Příspěvky131výslovně podotýká, že ZS „„zvýšilhranici
věkovou v tomto případě na 20 let.“
Zakonz sudnyi ljudErm 161
ΤαΚ Τεοκό τὸ πῦρ ἐμβάλλειν 5ο případně vyjadřuje: Usť 58a 17 vožagajm čjužv
[25%(Kormčaja kniga 1834, 503, v celkovém překladu Eklogy: vmetojuštich ogmo
v čjužo lěso), nebo 58b 1 VOZOJNĚTOogmb (Kormě. 502: poveržeto ogno na ne),
58b 5 VozogněLVUŠJUogňo (Kormě. vvergšago ogno), bab 8 Vozogněhlo. budeto одть
(Kormě. ogno vveržeto); podobně synonymní výraz ἐμπρήσμὸν ἓν πόλει ποιοῦντες
56 překládá Usť 58a 20 ognemo vžagajeto chramy, ašte ve gradě (Kormě.501: razžemíja
tvorjašte vo gradě); TOdčíjuvov T$ PAaPévvu позыто 088 58Ъ 6 6ез VoštelyS'egorěvšaago
da tvorit, stejně 59b 25 (Kormě. bez'tštetno vreženomu da tvoritv); Evἡμέρᾳ πολὺν
ἄνεμον ἐχούσῃ Ὀ5ί 580 8 υ”ὸυέίγεηο ἄ(ο)πυ (Κοτπιὂ. ο ἆπε Ίποθα υδέγα)’αὐτοβούλως
Usť 59a 7 o sebe tvore (Kormě. Osvoem sovětě); χειρὶ ἐπιβαίνων O9a 8 nudovmmnaleža
(Kormě. ruku naložiťo) TňV ... vevouévny ěrť adr BAGPnv1)VávaTov Usť 59b 15
2 ključito se vrediti Wumreti (Kormě. byvajuštu na ném vredo iu smerto); TŇVκλοσιὴν
únmouelvavruUsť 59b 27 okradenomu (Kormě. 502 postradavšemu okrademe) -α].
Společný osud ZS s Metodějovým nomokánonem v prvních staletích před jejich
nejstarším písemným záznamem vtiskl oběmatextům jisté společné znaky. Tak jako
Metodějův nomokánon (viz s. 205n) má i ZS na několika místech dvojitý překlad,
vzniklý z původních glos vsunutých do textu, např. Usť 56a 11 Švdpelos Φερόμενοιdoroznuvše . . podvigy 4 chraborvstvo sodějavše, ηθΡο ὅθα 26 ὑπὲρ ἐπαρχίαν ὄγες”ο
zemlju ... vo (nu zemlju apod. Je tu řada míst porušených nepozorností nebo
nevědomostí kopistů, též vynechání slov haplografií, παρῖ. 690 16 τόπου τόσον,
kde mezeru možno doplnit podle obšírné redakce (do naročita města, m6 proideto
V,zaroko město).O některých těchto poruchách bude nížeřeč.
U"Západoslovanskéjazykové prvky v lexiku ZS. Rok' 1900, kdy vyšla epochální
studie A. I. Sobolevského*š o církevněslovanských.textech moravského původu,
možnooznačitjakó obrat ve výzkumu ZŠ. Do té doby nebyla jeho jazykovástránka
podrobena kritické analýze. Sobolevskij poukázal na některé výrazy svědčícío tom,
žezákoník vznikl tam, kde byly do církevní slovanštiny přeloženy Besědypapeže
ŘěhořeI., tj. v jazykové oblasti moravsko-české.:? S tím souhlasil vydavatel Frisinských
památek A. V. Isačenko (1943)a zařadilZS mezitřináct památekpředstávujícíchvelkomoravskou
literární tradici.
: K těmslovům, která Sobolevskij pokládá zaznámku „„moravského“původu ZS
(1900): blagoděto,pléno, težati, račiti a později ve Sbormiku (1910): božu rabo ve významu
„kněz, duchovní, čel, porja, porvco, kupetra, přistupují ještě další výrazy,
které přímo vylučují jeho bulharský původ.
Pro přijímaní (commumo) bylo v prototypu ZS užito svérázného moravismu
neboli panonismu vosodo, utvořeného již v křesťanském období předoyrilometodějském
podle. starohornoněmeckého wizzód,“!tedy výrazu, který se vyskytuje jen
38Materialy 1 issledovanija v oblasti slavjanskoj filologii i archeologii, Sbornik ORJSI 88 (1910),
č. 3; Cerkovno-slavjanskije telkstymoravskogo protschoždeníja, Russkij filologičeskij vestnik 43(1900), 169—171.
39Také ὃς Golubinskij, Istorija russkoj cerkvi, $. Г, 12,Moskva 1901, 651 připouští možnost
„vzniku ZS na Moravě; praví, že ZS byl sestaven u Bulharů nebo, což není nepravděpodobné,
již na Moravě a samým Metodějem současně s překladem nomokánonu.
40Jazyk a póvodFrizinských pamatok, Bratislava 1943, 50.
4 Srov. R. Nahtigal, Starocerkvenoslovanskeštudije, 5—20.
162 Zakon5 sudnyi ljud:m3
v nejstarších staroslověnských mešních textech západního obřadu, v Kyjevských
a Vídeňských listech, v Životě Metodějově a jehož stopa se zachovala — jak mám
za to — na jednom místě staroslověnského penitenaiálu Zapovědi svetych+ otbch
(viz s. 141, p. 22). Mimo starou Moravu a Panonii, v krajích, kam německá misie
nepronikla, bylo toto slovo zcela neznámé a commumo bylo překládáno jinak: na
Balkáně např. podle latinského commumicarevýrazem komokati, kom'okanýje nebo
pričestiti se, pričestvje, jež se ujalo také v Rusku. Proto pochopíme, že staroruští
písaři byli nad tímto slovem bezradni a všelijak je komolili.4žPoněvadž se ve zmíněných
statích mluví častěji o slyšení celé (vsju) mše, upravili si první část genitivní
formy vosuda (podle ruské výslovnosti) v zájmeno vsju nebo vse a druhou část -da
ponechali jako přací spojku u slovesa nebo — šlo-li o akusativ vósuďo — pak -do
prostě vynechali. Tím ovšem vznikla na několika místech ZŠ stylizace, která je buď
nejasná, nebo vůbec nedává smyslu, jako: Usť 56b 7 z.je lět(o) vsjuda stojati, ne
vozimati že místo vosju (so. lturgiju) stojati, vosuda že ne vozimati; 56b 10
v%osmoježelět(o)vsju (místo vosud o) průmati; 5Ta8 vo čt. lět(o)vse da vozmutv
místo vosudo (da) vozmuto.“3Žetato konjektura, jež dosazuje do ZS toto prastaré
slovo, charakteristické pro velkomoravskou náboženskou terminologii, není nijaknásilná,
že se tam skutečně četla, a to ještě na Rusi, můžeme dokázat ze samého ZS
a sice z jeho smíšené redakce, která, jak bylo řečeno,přes svůj pozdní původ zachovala
leckterý starobylý rys v svém jazyce. Její autor totiž na dvou místech, kde je
řeč o přijímání, připojil svůj výklad. V letopisném variantu smíšené redakce ZS
v Sofijskémletopisu 157bse čte v%.H.že(sc. léto)vse priímati, no s raďsuženiemo.
Toto s razsužememo nedá se vysvětlit jinak, leč jako parafráze nepochopeného
slova v»sude, které bylo v jeho předloze. To vše ušlo posavadním komentátorům
ZS, z nichž někteří dokonce vykládali vse da vozmuto jako „aťjedí všechno“, tj.
o nepostním jídle, ačkoli vydání ZS v tištěné kormčí knize zřetelně naznačuje, že
tu jde o přijímání.
Jiný lexikální moravopanonismus ZS je boží rabo ve významu „duchovní, kněz“:
Usť 56b 2 b(ož)vemo rabomo, bez řecké paralely. Je to kalk podle starohornoněmeckého
gotes scalh (— Dei servus) a jen v tomto pořadí slov má tento speciální
význam, kdežto inversní postavení rabo božiuznačí biblický pojem famulus Dei,
služebník boží a užívá se ho rovněž v památkách velkomoravských. Tento typický
výraz božitrabe je podle A. Isačenka“* „starý církevní termín Slovanů západního
ritu“ a vyskytuje se „v staroslovanských textech, které vznikly na slovanském
západě, ve sféře německo-latinského kulturního vlivu“. K těmto textům patří
především Frisinské památky, kde se termín božiurabe vyskytuje třikrát (I.7,
1.109, 11.46). Další doklady pro tento výraz božii rabo s významem „kněz“nacházíme
v ŽM kap. XI (ční bo b(o)žii rabi tvoreštese), a pak v textech, které buď
byly přeloženy z latiny v oblasti českého jazyka, jako Gumpoldova legenda svato­
42Na jeden takový případ neporozumění tomuto slovu v kap. VIII. ŽM, kde však je zachováno
bez porušení, upozornil již A. A. Šachmatov, AslPh 27 (1905), 141: aťje vyloučen 1%te+komo
vosuda ny c(bv)rk(o)vemísto správného ne tokomo vosuda, no 1 c(bv)rk(o)ve.
43Užívá tedy ZŠ v opisné vazbě s vvsodo týchž sloves jako Kyjevské listy (vozeti, vozimati,
prumati) ve Vídeňských listech se vvsodo spojuje rovněž s vozeli.
4 Jazyk a póvod 36, 38, 52, 56, 94. |
Zakons sudnyi ljud:m% 163
václavská“5a Besědy papeže Řehoře Velikého, nebo byly samostatně složeny staroslověnštinou
české redakce, jako hagiografické skladby o sv. Václavu.“6
S Frisinskými památkami, zvláště s druhou, má ZS také jiné lexikální shody.
Zmínili jsme se již o tom, že úsloví v první stati ZŠ tvorito treby o konání pohanských
obětí připomíná trebu tuorim z II. Frisinské památky.“7 Týž termín tréba byl užíván
u západních Slovanů v sousedství Čech, jak svědčí doklad z X. sotletí idolothita
guod trebo dicitur v synodním právu mohanských a rednických Slovanů.“ V obou
památkách je užito výrazu suporomko (Usť 55b 14) — Fris II. 73 zopirmicom.
Pozoruhodná je rovněž myšlenková 1 frazeologická podobnost při užití slovesa
zaděti: Usť 60b 13 za grčchoto strast(v) ma zadě „trest jim uložil“ (volný překlad řec.
τὴν μὲν ἁμαρτίαν ἐκόλασεν) α Ἐτις 1 26 Ι да т па zemzuete, tacogagrecha pocazen
vzel,acose tu m zadenes „abych na tomto světě za takový hřích pokání přijal, jak
ty mi uložíš. V poslední stati ZŠ, stejně jako v jiných velkomoravskýchtextech,
nacházíme též staroslověnský výraz neprijazno ve významu „dábel“,utvořený podle
starohornoněmeckého unholda, který v podobě poněkud pozměněné doposud. žije
veslovenštině.“ -=
K lexikálním moravismům, jež pronikly do ZŠ z živé řeči, třeba připočíst
některé výrazy pro mravní poklesky z oblasti pohlavního života, jmenovitě pro
smilství (πορνεία) ν širším slova smyslu; o cizoložství (uorye(a) se v ZS neděje
výslovná zmínka. 0ο charakterizuje překlad ZS, je poměrněvelká pestrost výrazová.
V Usť se tu užívá čtyřikrát slovesa priložiti se s loc. (Usť 57b 10 proložii se d(ě)v(t)ci
d(ějvoju d ovyvevóuevoc xdon ragĎévo; podobně 57b 24, 58a 1, 58a 9), jednou priměšati
se s loc. (56a 22 priměšati se rabě avyyevóuevoc doÚAn),dvakrát bloditi a jednou
blesti s ace. (56b 13 bludev čjužju rabu ὃ ποργνεύων εἰς δούλην ἀλλοτρίαν;, 56b 20
bleduštjuumu černvoju (správně -nteju) O zoovevov €ic uovaoro(av), jednou nužju
sotvoriti s dat. (5Ba5 nužju stvorivyt narečeněiza mužv), jednou obrětatise s'oc. instr.
—
45Viz J. Vajs, Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile, 94:
mnozi klírici i boží?rabi — v textu české provenience přidaném k latinskému Gumpoldu.
46Ruská, tzv. minejní redakce I. staroslovanské legendy zachovala původní stav a na třech
místech má boži?rabi ve významu „duchovenstvo, kněží“ (Vajs, Sborník 22, 24, 26); redakce
Vostokovská (ib..15,.-16,18) již na prvním místě čte místo božia raby kormleše,jak má minejní
text, bolonyeraby pitaše. Překvapuje, že hlaholská redakce I. legendy svatováclavské nezná
výrazů božii rabo a nahrazuje jej: b(og)urabotajuštímo služaše (ib. 37), služitele b(o)žie (ib. 39).
Již z toho je patrno, že hlaholskou redakci nelze pokládat za nejzachovalejší a za „„sudidlokriterium
obou textů cyrilských““ (ib. 6).
s7 A. V. Isačenko, Jazyk a póvoďd43. Na tuto souvislost rčení trébu tvoriti v ZS s II. Frisinskou
památkou upozornil už D. Dubenskij, Russkije dostopamjatnostiII, 1843, 202. Totéž rčení
trěbotvoriti o konání pohanských obětí užívá Supr. rkp. (srov. Jagié, Entstehungsgeschichte
373). Termín čtrébaměl v nejstarším csl. písemniství význam pohanské oběti. V slovanském
překladu svatováclavské legendy Gumpoldovy (J. Vajs, Sborník 101) se užívá variace tréby
dějati v témž významu a v jiném osl.textu českéhopůvodu, v penitenciálu zvaném Někotorája
zapovědp (srov. J. Vašica, Ctrkevněslovanský penitenctál českého původu, Slavia 29, 1960
3ln.) se vyskytuje místo toho prosté sloveso trěbovati. Tím se vysvětlí, proč se výrazu trčba
neužívalo v mešním kánonu za lat. „sacrificium“. J. Vajs (Kdnon charvátsko-hlaholského
Vatikánského misálu IWlir.4. Protějšek hlaholských listů Kyjevských, ČMF 25 (1934) 5; — týž,
Mešní řád charv.-hlahol. Vatikánského misálu Illir. 4 a jeho poměr k morav.-pannonskému
sakramentáři stol. IX, Acta Acad. Velehrad. 15, 1932, 106)upozornil na to, že v mešním kánonu
je sedmkrát žrotva, nikdy však tréba, ale vykládal to nesprávně tak, že tréba je slovo pozdější
známé teprve z žaltáře Cudovského(s odkazem na Jagiče, Entstehungsgeschichte?, 345).
4 A. M. Koeniger, Dre Sendgerichtetn Deutschland I, 1907, 195.
4 Srov. J. Stanislav, Slovenskéslovonepriazník, Slavia 25(1966), 254—7.
164 Zakon» sudnyi ljudb-m5
(57a 11 ožes mužatoju obrětajetose eúpeĎdřjлоу). Rozhodně nelze pomýšlet na to,
že by: tato rozmanitost byla výsledkem pozdějšího vývoje. Naopak, jsou důkazy
pro to, že je ji třeba spíše pokládat za produkt vlivu moravského jazykového
prostředí, do něhož patří nejen bloditi a blesti,nýbrž i priložiti se ve specifikovaném
významu tělesného styku muže s ženou nebo ženy s mužem nebo manželského obcování.
Je jistě pozoruhodné, že nalézáme toto priložiti se ze staroslověnských evangelních
kodexů v jediné Savvině knize: Mt19.5 (f. 42b) 1priložito se.et noAAnůňoetTa
τῇ γυναιὲ αὐτοῦ. Je to další bezpečný archaismus tohoto textu, který možno přisoudit
prvotnímu překladu. Ostatní texty staroslověnské mají již místo toho jako
výsledek sjednocování prilěpitů se, např. Mar 1prilěpite se ženěsvoet.
Je zajímavo sledovat historu těchto slov v české literární tradici. První z nich
priložit še vyskytuje se v zmíněném specifikovaném významu s vazbou poněkud
změněnou koncem 10. století v slovanském překladě latinské legendy Gumpoldovy
o sv.Václavu v partii, která byla přidánado Gumpoldovatextu z domácích, českých
pramenů (Sborník staroslovanských hterárních památek o sv: Václavu a sv. Iidmile
107): synov radi rožema, priloži k' sebě ženu... V podobném znění je toto úsloví
dochováno v českých lékařských spisech z konce 14. a z 15. století ve významu
„beischlafen“:Ženu k soběpřiložil.“0Podobně v rukopise Práv pražských z roku 1513:
Jestli svobodná ženů svéhoporobného člověkak soběpřiloží.5t Výraz ten zná též Tomáš
ze Štítného (Knížky Šesteryo obecnýchvěcechkřestanských, vyd. K. J. Erben, Praha
1852, 83): Jest-lič tó z milosti řekla, nebo poctivým studem, Žej' se'jí to zdálo.nepočestno
$ро smrtiprvého mužek druhému se přiložiti,jistěťjest duostojnachvály. Jeden doklad
se:čte konečně ve veršováné písni o Arnoštovi,v rukopise knihovny hraběte BaWworowského-ve
Lvově z r. 1472, £.83b (ve vydání Jana Loriše: Sborník hraběte
Beřidorowského,Sbírka pramenů 1, l, 6, Praha:"1903, 177): Když již ležieše(Adlička)
nd loži — a ovesařse k mvepřiloží, —+ obje:Jej velmi рите „.. Týto poměrnědosti
hojné doklady opravňují nás k domněnce, že toto rčení mohlo proniknout do ZŠ ze
současné řeči lidové v oblasti Velké Moravy.s2Je to tím pravděpodobnější, protože
také jiná odvozenina od téhož slovesa s předponou s- (s'oložiti,soložeme,soložonyt)
s podobným významem tělesného styku jako priložití a vyskytující se ojediněle
v Euchologiu Sinajském v partii vzniklé na půdě velkomoravské, je nepochybně
moravského původu.“*
Také priměšati se ve významu „tělesně obcovat“ není docela cizí staročeskému
usů loguendi, jak nasvědčují doklady z Hájka: Aby.jedna žena též jednoho přidržela
so Srov. Dr. Čejka, Třetí sbírka lékařskéterminologie, Příloha Čas. čes. musea 27, 1853, 8.
sl Srov. J. Jungmann; Slovník česko-německýIII, 583. *
„52Z ostatních slovanských jazyků zachovaly stopy tohoto specifikovaného významu priložiti se
jednak lužická srbština (horní) ve výrazech přiťožník,-mica,-nistwo (Beischláfer, Ehebrecher,
-in, Beischlaf, Ehebruch), srov. J. Kral, Serbskoněmskislownik hornjoložiskeje réče,Budyšin
1931),jednak charvátština u františkánských spisovatelů 18. století: Akademički Rječnik má
u priložiti se pod f) „pridružiti se kome, pristati uza ú“ tři doklady, které se dají redukovat
na význam „přidružitise k ženě“;dokladz J. Filipovice je známýcitát z Gn 2.24,který se opakuje
v Novém Zákoně u Mt 19.6, Mr 10.7, Ef 5.31: Ostaviče čovik otca svoga %mater svoju
4 priložiče se žení svojoj. Původ tohoto priložiče se je záhadný, nechceme-li jej pokládat za
nahodilost, ježto i v starosl. parimejniku i v starocharvátských textech tu (Gn2.24)nacházíme
prilépit se — prilipů se ženě (srov. A. V. Michajlov, Opyťizučeníja knigi Bytija proroka
Moiseja v drevneslav.perevode,č. I, Parimejnyj tekst, Varšava 1912, 132; Iv. Berčié, Ulomci
sv. pisma I, 4). Raňinin lekcionářčte Mt 19.5: 4 približa ве g žemeδυο]ο).
ss Viz J. Vašica, Jazyková povaha 531, pozn. 52.
Zakons sudnyi ljudbms 165
se muže, a jinému se mkterakž nepřiměšovala (Kronika k r. 1039); přiměšovati se muži
cizímu (Snář 143) nebo příměsiti sě k ženě, jež se čte v staročeském překladě Comestora.54
Staročeské blúditu není sice doloženo ve významu „smilnit“, ale jak svědčí
adjektiva bludný (— nevěstčí) stav (Pass. 31), dretěbludné (— nemanželské), substantivum
dludmce (= nevěstka), můžeme je pro velkomoravské období předpokládat.
V Metodějově nomokánonu se klade o tělesném styku. za Г.συνάπτεσῦαι 5ου”kupljati
se (Usť9b 12, 15;1la 26; 41b 17); téhož výrazu se užívá v stejném významu
1za Ť. ovvěoyecĎau (Usť 41b.11), jež se jinde překládá též jako prilěpljati se (32b 26).
Jinak se vyjadřuje smilství a cizoložství způsobem obvyklým v staroslověnských
evangeliích, v Apoštolu a žaltáři, tj. za zopveúemw,πορνεία Ίε tu luby dějati, ljubodějamie,za
uovyevew, uowyeta prěljuby dějati n. s'otvoriti, prěljubodějanije, prěljuboděvcaapod.
Stejně je tomu v Metodějově řeči z rukopisu Clozova, kde jde vesměs
o citáty z Nového zákona (24.32 — Efes. 5.3, 5; ib. 36 — 1C 6,9; 2b 10—12 — Mt
5.32).55V obou těchto spisech, které vyšly z dílny Metodějovy, nenacházíme ani
priložít se, anl prvměšatise, ani Бра ve významu „smilnit“.Na druhé straně zase
pozorujeme, že autor ZŠ nepoužil ani v jednom případě rčení luby dějati, luby
S'otvoritiapod., což je jistě nápadná okolnost a mluví proti účasti Metodějověna této
soudnípříručce.“6
Předložkav s akusativem místo očekávanéholokálu. Jiiným význačným západoslovanským
rysem charakteristickým pro ZS a spojujícím jej zároveň s Metodějovou
adhortací rukopisu Clozova jsou případy předložky vo s akusativem místo očekávaného
lokálu. Tato syntaktická zvláštnost se v obou těchto krátkých textech
vyskytuje nápadně často, takže je v ní možno spatřovat starobylý znak doby a prostředí,
v němžpovstaly.
V usťužském textu ZS se tato vazba vyskytuje na těchto místech: 1. 55b 11
vo vseku porju 1 klevetu 1 Šepty dostovto knezju 1 sudu ne„poslušati beso svěditelo
mNogb; 2. 56a 1 ne vo premnogu bo silu poběda brani οὖκ ἐν πλήδει γὰρ δυνάµεως
νίκη πολέμου; ὃ. δτα 25 υ”0πιαῖιξ prě „v malých sporech“, 4. 57b 10 priložů se dlě)vl?ov
d(éě)voju, a ne v% volju rodivšíim'o JU TOOULOÉCELUĚVτῆς κόρης, ἀγνοίᾳ δὲ τῶν
αὐτῆς vovémv;58a 10 ašte vvo volju dlějv(v)ci zalézlo budeto rrooawočcet τῆς κόρης;
.5. 58b 5 ašte v nevěděmje ili vo m(bd)i(o)sto Vozognětvvšju ognv 56διιάεἰυ εἶ μὲν κατὰ
ἀπειρίαν ἢ ῥαδυμίαν τοῦ βάλλοντος τὸ πῦρ τοῦτο γέγονε; 6. ὅθα 9 ašte vo istinu
svoje ὑπιξ]α δὲ σἰυογῖυεἶμὲν κατὰ. ἀλήδειαν ἴδιον ξητῶν τοῦτο ἐποίησεν; T. 60b 5
V%premudrosto čopůdc;8. 59a 13jako nevo vlasto byvaja Ac um doxóuevoc; 9.6la 2
Vo vehkyi so sudo blož)u vmato osužati „na velikém tomto soudu božím má soudit“;
10. 6la 25 vo b(ož)u zakono nastavleti v božím zákonu vyučovat“.
Podobnou vazbu nacházíme i v Metodějově adhortaci z rukopisu Clozova: 11.
1b 36 obrětajoštich'o se vo svoje imo ludi; 12. 2a 2 ežee vo blo)ži zakono vopšano;
13. 2a 7 ežee vopsano v%s(ve)ta ev(a)ng(e)lvě; podle toho třeba opravit v ZS 14. Usť
4 Srov. také v ŽK X priměšv se k ženě. J. V. Novák, Petra Comestora Historia scholastica,
Praha 1910, str. 94, 5, 28; 294 Incidentia ř. 5.
55Za vaguelvje zde užito prilěpljati se (Cloz 2b 11) a v témž smyslu soměšati se (2a 21).
56Je vhodné poukázat na to, jak ostře se liší v této věci od těchto textů cyrilometodějských
Zapovědbsvetych otbes, staroslověnský penitenciál,jehož ztlumočenítřebapodle R. Nahtigala
klást rovněž nepochybně na Moravu. Překladatel užil ve všech jedenácti případech různých
poklesků mravnostních jednoho a téhož rčeníblodo sotvoriti (jen jednou dlodmtvoriti).
Touto jednotvárností, která ovšem částečněpadá na vrub latinské předlohya jejího důsledného
fornicari, odlišil se zřetelnějak od autora ZS, tak od autora slovanského nomokánonu a Metodějovy
adhortace.
166 Zakons sudnyi ljudbm%
556 1 porvyr zakono vopisavo dodáním vynechané předložky vo porvyt zakono
vopisavo; 15. 2a 18 ε(υρ)ίοεkrostenve vo Čosto velbjovměli;totéž rčení čteme dvakrát
za sebou v ŽK IX (Lavrov, Materialy 14): vose troe vo Često úměete,rukopis Vladislava
Grammatika 'z r. 1469 (Lavrov o. c. 50) má již: Vb Čosti úmatv; 16. 2a 28
V%s(ve)toe Vs(o)pla)sajoštee kr'oštenbe ... chramiti; 1T. 3a 9 da vozopojoto Vo myslo
50070, |
Několik dokladů je též v Buchologiu Sinajském: 18. 19a 5 vo miro 4 pravodo
4 možostvo sochranm ἐν εἰρήνη καὶ δικαιοσύνη καὶ ἀνδρείᾳ διαφύλαξον; 67b 8
vo vmeolto)ca 1slyjna 1 s(ve)taago d(u)jcha(Mt 28.19), také v Fris. IT (49,55) naskýtá
se dvakrát u vmebosve;20. 82b 19 obrazo bodi emu vo vsěko dobroděěnie, Vo SoMěreme,
ve krotostv, vo mol(i)ivo,vo posto, vv bvděme (Frček, Euchologium Sinaiticum, 533
překládá: sers lui d'exemple dans toute bonne action, dans Uhumilité, dans le mansuétude,
dans la priěre, dans le jeune, dans les veilles); 21. 104b 16 (Zapovědi svetych»
объсъ)аЯе kto bratra svoegoVogněvo prokloneto za lat. cumfurore, Usť 117a 2 v témž
citátu má již V%gněvě.
Zvláštního povšimnutí si zaslouží vazba ve s akusativem u slovesa pozorěti
v témž Euch: 22. 83а;24 m v%ednože-pozvrí ego(bezřecké paralely, Frček, ο. c. 534:
nele néglige enrien); pomocítohoto místa z Euch Sin můžeme vyložit nesprávně
chápaný pasus v Metodějověadhortaci Oloz2a 24, který třebačístr takto:-n157 pozbrešteje
Vch'ok'oneze tako vo seje (— svtje,akus. pl. fem. zájmena. so) beštimce; tj. nýbrž
i knížata přehlížejícíjim. (ch'+ je gen. předmětný)takto tyto zlořády. Tímse definitivně
odklízí ze staroslověnského lexika nemožné zájmeno takovosv, jež podle
B. Kopitara uvádí Miklošič (Lexicon982) a V. Vondrák (Glagohta Clozův,120),
a celé místo nabývá jasného smyslu, zapadajícího přesně do kontextu. |
Doklady z dalších staroslověnských textů, (Epifaniovy homilie z Clozova sborníku
a slovanských Životů Konstantina Fil.-Cyrila a arcibiskupa Metoděje) uvádí
V. Vondrák ve svých Studich z oboru církevněslovanskéhopísemnictví, 135 — 6,
154, 162, 166 a vykládá je jako individuální zvláštnost Klimenta Velického, jemuž
připisuje autorství všech spisů, v nichž se vyskytují.
Z častého výskytu této vazby ve staročeskýchpamátkách ve rčeních typu jmset
koho nebo cov čest,u počest, v mrzkost, v nenávist, u potupu, v tesknost*?lze usuzovat, že
byla běžná již v českém a moravském jazykovém prostředí IX. století. S těmito
rčeními lze spojit doklady z Metodějovy řeči a ŽK IX (č. 15), stejně jako doklad
z ŽK XIV ašte imuto bukvív jazyko svoi (Lavrov 27,60) a jeho variaci javlo bukví
V%vašejazyk o 1b.Východiskem pro tuto vazbu vo s akus. byl podle Gebauera prvotní
význam místní, „„kterýmse vyslovuje, ve který předmět,tj. v nitro kterého předmětu,
kam? děj se nese“, a to „při slovesech pohybu jit, téci, vstúpiti, padnůti, vložit,
oděti ... a také jiných, volati, porůčeti, řěcí ...““ Z uvedených stsl. dokladů možno
tento místní vztah ještě postihnout v č. I —14. Z významu místního se pak podle
Gebauera vyvinuly další, přenesené (doklady č. 10 a 17). Jiné stě. rčení býté komu
v potupu, v nenávist dá se uvést ve vztah k č. 8 (byvati vo vlasto za ἴθο.ἄρχεσδαι
„být v (čí) moci, být podroben“) a k č. 20 (být někomu příkladem v% vsěko dobroděěmie...).
Staročeská adverbiální spojení jako v-óbec, ve-směs, v-óči, v-div, v-děk
apod. mohou nám přiblížit stsl. vo volju (č. 4), vo ústinu (č. 6), vo prěmudrosto (č. T).
57J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českéhoIV, 496—497.
Zakons sudnyiIjud:m 167
V dějinné perspektivě nabývají zvláštního významu tři doklady pro tuto vazbu,
které zjistil V. Vondrák v glosách Svatořehořských:58u mezicase (— v mezičaste) per
intervalla temporis 548, v poznane (= v pozname) in cognitione 555 a wurozlozene
(= v rozložeme) in expositione 556. Tyto glosy, převážně české „s nemnohými
paleoslovenismy““,5?vepsané někdy na rozhraní 11. a 12. století do latinského rukopisu
Dialogů sv. Řehoře, téhož sv. Řehoře, jehož homilie (Besědy) byly právě někdy
tehdy přeloženy na českém území do církevní slovanštiny, tvoří jakousi přechodní
spojku mezi obdobím staroslověnským a staročeským. Jsou obsaženy v kodexu,
který se nyní chová v knihovně pražské kapituly, ale pochází z láštera na Ostrově
při Davli; ten, jak se zdá, nezůstal uzavřen slovanským vlivům z kláštera sázavského.60
| |
Některé z těchto stě. zvláštností v užívání vazby vo s akus. drží se a žijí dosud
v moravských dialektech a mají zde jistě prastarou minulost, jak vyplývá z této
shody se staročeštinou. Sem patří (č.20) moravské vejméno, doložené též v staré
češtině a v staré polštině.6! V moravštině stejně jako v staročeštině užívá se v%
s akus. k určení času, jistých památných událostí, polních prací apod. Něco podobného
se nám jeví v č. 1, 3 a 9. Je jistě.zajímavé,Že.z moravských dialektů se dá
uvést paralela.k č. 15 (měljsem to vesmích).62Tímto historickým.a dialektologickým
materiálem, ne právě skoupým, vazba v%s akus. místo lok. vtiskuje ZŠ význačný
rys západoslovanský.
Jazyková fakta uvedená v předchozích odstavcích prozrazují západoslovanský,
moravský původ ZS. Nelze se domnívat, že by sestavitel ZŠ užil těchto moravismů
nebo panonismů v soudní příručce určené pro Bulharsko, kde tyto termíny neměly
ani kořenů,ani resonance v místním jazyku. Text s těmito výrazy nemohl vzniknout
v Bulharsku ani nemohl být určen pro Bulharsko. O tom svědčí1skutečnost, že v něm
není ani stopy po nějakém typickém bulharismu. V Tichomirovově edici krátké
redakce ZS není nic, co by bylo možno vykládat jako zbytek původní bulharské
verze. [ kdyžveškerá dochovaná rukopisná tradice je pouze ruská a počíná teprve
koncem XIII. století, máme nicméně zato, že by se v ZS mohl dochovat alespoň
nějaký rys bulharského jazykového prostředí, stejně jako se v něm zachoval velký
počet archaismů typicky moravských.
Tyto moravské jazykové prvky v ZŠ nás nesmějí překvapovat. Jsou přirozeným
důsledkem misijní metody slovanských apoštolů. Petar Skok“* poukázal na to,
jak podivuhodněse tito Řekové připravilijazykově na svou misii. Ale zrovna tak to
činí 1 dnešní misionáři. Na jeho dotaz mu bylo řečeno jedním z nich, G. Bainou,
ss V, Vondrák, Úber die Lokalendungem-čund -u der 9- und o-Stůmmeim Altbohmischen,AfslPh
9 (1886), 605—634; o glosách k Dialogům sv. Řehoře z konce 11. nebo 12. stol. (ČČM 1878,
545—557) na str. 608—9.
55Srov. F. Trávníček, Glosy Jagičovy a svatořehořské,Slovanské studie, Praha 1948, 168;
M. Weingart, Československýtyp cirkevnejslovančiny,Bratislava 1949,76—82;A. Patera—
A. Podlaha, Soupis rukopisů knihovnymetropolitnákapitolypražskéI, č.279, sign. A CLXXITI.
60V. Chaloupecký, Prameny X. stoleti legendy Kristiánovy, Svatováclavský sborník IT, 2,
1939, 444; Slovanská bohoslužbav Čechách, Věstník ČAVU LIX,č. 4, 1950, 72; R. Urbánek,
Legenda tzv. Kristiána TI, str. 106, pozn. 316.
61Fr. Bartoš, Dřialektickýslovník moravský, 1908, 472; J. Gebauer, Historická mluvmce IV,
498; týž, Slovník stě. I, 662; S. B. Linde, Slownik jezyka polsktego II (1855), 203—4, srov.
ib. VI (1860), 205 o předložce w s akus. ve významu vztahovém a časovém.
62Fr. Bartoš, Dialektologiemoravská I, 187.
63 Južnoslovenski filolog 8 (1928—29) 59—60.
168 Zakons sudnyi ljudbm>
že přede vším jiným se učí jazyku, v němž chtějí blásat evangelium, uprostřed dotyčného
národa. Taková byla i metoda soluňských bratří. O arcibiskupu Metoději
praví jeho životopisec, že jako správce slovanského knížectví seznámil se se všemi
slovanskými obyčeji a pomalu žejim navykl (ŽMII). A tak i za pobytu na Moravě
sblížili se s novým prostředím a přizpůsobili svůj spisovný jazyk slovanský, v němž
přeložilievangelia, místnímu nářečí.Zvláště ve spisech právních, určených pro praxi
a týkajících se životních otázek lidu, použili ustálených domácích termínů, jak jsme
to zjistili právě v ZS, nomokánonu 1v jiných textech velkomoravských.
Souvislost ZS s Metodějovou adhortací ke kmižatům-soudcům z rukopisu Clozova.
Shoda ZŠ, textu svým obsahem zcela jinam zaměřenéhonež Kyjevské listy, v nejvýznačnějším
ryse lexika těchto mešních formulářů západního ritu, jakým je beze
sporu výraz pro communio v%sodo,je jistě velmi překvapující. Že ZS svými kořeny
hluboko tkví v půdě cyrilometodějské, je patrno i ze způsobu, jakým se tu překládá
známý locus communis v řeckénáboženské literatuře o tom, jak.Bůh vyvedl člověka
z nebytí v Ῥγί: εἰςτὸ εἶναιπαραγαγὼν ἐξ οὐκ ὄντων τὸν ἄνθρωπον συbytie ne sušta
čl(ově)kasotvoroJas 41b. Řecké rapavavov je tu přeloženo nikoli doslovně slovesem
privesti, které zde čteme v pozdějších památkách, nýbrž volně sořvoriti,tak jak je to
v jedné prefaci Kyjevských listů, ve dvou modlitbách Euchologia Sinajského
a v I. kapitole slovanského života Metodějova.64 ο
Nejbližší vztah ze všech velkomoravských textů má však ZŠ k Metodějově řeči
z rukopisu Clozova. Srovnáním obou textů zjistil jsem v nich řadu nápadných
shod jazykových i věcných, které svědčí o tom, že obě tyto památky jsou na sobě
závislé. | | о
V obou těchto textech, zaměřením od sebe napohled tak vzdálených, nalézáme
tutéž právní terminologu, např. teža „soudní pře“, ispytanmje „soudní vyšetřování“,
klevetomko „žalobce“,sluch'o ;doslech, výpověď“, ne poslušati bezo svěditelo nevyslýchat
bez svědků“ v ZS a slucho suetovno... be-svověděteloCloz lb 3ln., obrětati se
„být usvědčen, shledán (soudně) vinným“, poste s významem „epitimijní pokání“.
Jsou zde některé výrazy doložené jen v těchto dvou textech, jako beštinica „zlořád“,
došti (že) olo svetagokroštenýja „křtěnka v poměru k svému kmotru“. Jsou tu dále .
1stejné citáty, z nichž jeden (Mt 19.6) je zvláště průkazný, poněvadž se vyznačuje
v překladu v obou textech společným idiotismem, doloženým jinde jen v Savvině
knize: jaže bo b(og)o s'ovelo esto Úloz 2b 12, sovede.ZŠ a Sav, všude jinde sočeta.
Velmi zajímavou slovní paralelu, která sbližuje ZS s Metodějovou adhortací,
pozorujeme v použití slova modlostoza řec. OaĎvuta ve významu „duchovní lenost“,
s odstínem nedbalosti, lehkomyslnosti, slabosti. Výraz ten byl doloženv tomto pojetí
jenv Glagolitu Člozově, a to dvakrát: v Metodějověadhortaci (2b30), která je původní
skladbou cyrilometodějskou, a pak v překladu jedné homilie sv. Jana Zlatoústého
(5b 9). Jak ukázal Grivec v několika svých studiích,65slovo modlostov tomto
specifikovaném významu, který souvisí úzce s celou teologickou soustavou cyrilometodějskou,
opírající se o východní křesťanskétradice, patří k charakteristickým
znakům nejstarší velkomoravské epochy staroslověnského písemnictví; je to prostě
54 Srov. J. Vašica, Slovanská hturgie nově osvětlená Kyjevskými listy, Slovo a slovesnost VI
(1940), 74. |
65 Zarja stare slovenske književnosti 44; Clozov—Kopitarjev glagoht 316—390; O idejah im izrazih
Žitij Konstantina in Metodija. Razprave Slov. akad., filoz.-filol.-hist.razred, II, 8 (Ljubljana,
1944), 180—187.
Zakon%sudnyi ЦаЧьшъ 169
jeden z tak zvaných moravismů nebo panonismů, dosud žijící v čes. mdlosťnebo
v slovinském medlost. U Jihoslovanů a Rusů se tohoto slovního kořene (modl-), ať
jmenného či slovesného, od samých začátků, kromě slabého doznívání tohoto
moravismu v starobulharském a staroruském písemnioctví,6užívalo jen ve významu
„opoždování,váhání, prodlévání“, proto musel být nahrazován jinými synonymními
výrazy jako lěnosto, oslabljenije, unynije. Je tudíž pochopitelné, že jihoslovanský
a ruský písař stál s rozpaky nad takovou modlosti, zvláště bylo-li slovo to v jeho
předloze zkráceno. A to je náš případ.
V 15. stati se stanoví tresty za zločin žhářství, převzaté z 41. článku XVII. titulu
Eklogy, až na původní dodatek o trestu podle zákona církevního, který namísto
stětí mečem ukládá viníku dvanáctiletý půst. Ve formulaci odpovědnosti za požár
je dvojí zmínkao lenostive smysluřeckéhodaVvuta:poprvéjeřecké хата алена
ἡ ῥᾳθυμίαν přeloženo v krátké redakci BHeBŘTBHNE MJIMBEMJICTP(se „slovo-titlou“);
tal je tomu v rukopisech Usťužském a Varsonoťjevském, zatím co Novgorodský
má město.(!). Poněvadž vo mmlostv,jak třeba číst zkratku a jak je také skutečně
Tozepsána v řadě rukopisů Čudovské a Sofijské redakce (Tichomirov I, 77, 96),
očividně nedává smyslu, snažili se písaři obšírné a svodné redakce slovo opravit,
ale s nezdarem: v% bi(a)goděto, v Justiniánském zákoníku %malodušve, v tištěné
Kormčí knize vo tichosto.Ještě větší zmatek sem vnesli bulharští právní historikové,
jako Danailov a Bobčev, kteří rozvádějí tuto zkratku vo mlaďosto. Také Orošakov
překládá: aus Unerfahrenheit oder Jugendlichtkeit.67 Ale věc je jasná: původně
byla napsána abreviatura: MIJI0CTB(s „dobro-titlou““) tj. v% modlosto. Že tento
dohad je správný, vysvítá o něco dále z druhého místa, kde řecké ©c dueAýoac zač
daVvuraac bylo původně přeloženosli oblénivo se 1 umedlivo;98krátká redakce má
zde text porušený, ale správné čtení je zachováno vredakci obšírné a svodné. Tím
dostáváme zároveň vzácný doklad pro sloveso umodlit: ve významu daĎvuelv,
jinde ve staroslověnštině nedoloženém.6?
Této právní formule ze ZS, obsahující pojem lehkomyslnosti ve spojení s pojmem
nevědomosti, použil Metoděj — ovšem ve speciální řečnické formulaci při rozvíjení
motivu tělesné lásky — za kriterlum míry odpovědnosti před soudci, kteří rozsuzovali
manželské spory podle zásad stanovených v ZS. V širším kontextu zní toto
místo v překladě takto: „Je tedy povinen každý křesťan mít v úctě a bázni tu,
která si ho zvolila (račošeje), a soudit ji podle Božího zákona svatého v každé naskytlé
při, jak je psáno v zákoně (tj. v ZS). Proto nikdo z vladařů, ovládán dáblem,
1když svými ústy vyznává, že je věrný, ať se srdcem nevzdálí od Boha tak, aby se
pokoušelpro temnotu lehkomyslnosti neboz nějaké jiné nevědomosti
nebo tělesné lásky.(oto tomy modlosti li eteru inomu nevěžďdostvojuli ubov plotoseěv)nezachovávat
něco z těchto psaných věcí(tj. v Z9)??a domníval se,že nepodléhá
66Sreznevskij, Malerialy II, 224 uvádí jen tři doklady, které by bylo možno považovat za
reminiscenci zmíněného moravopanonismu: m+dlostoa komp. modlě?za řec.vybůg z XIII slov
Řehoře Naziánského z XI. stol. a modlyi za řec. eůonÁayxvogz Konstantina Bulharského.
Všude jinde má tento výraz pouze význam „tardus, tardare, tarditas“.
67Danailov, Edin pametnik 45; Bobčev, Štarobělgavskípravní pametnici 89; Orošakov,
Ein Denkmal 169, 229.
68 Puškinský rukopis obšírné redakce má zde léěnostojuili umedliv%.
69Sreznevskij (Materialy) a Miklošič (Lexicon)je znají pouze ve významu „tardare“.
70F. Grivec, Clozov-Kopitarjev glagoht 362 chápe slova eteropsanym+ stm+ovšeobecně, z kontextu
však je zřejmo, že souvisí s předcházejícím poukazem na zakon, tj. ZS.
170 Zakon5 sudnyi ljudbm%
odsouzení do věčného ohně a na tomto světě božímu. hněvu“ (Cloz 2b22—34).
M odlosto z Metodějovýyadhortace je tedy nejen asketicko-mravním pojmem přejatým
z Jana Zlatoústého, nýbrž současně i právním termínem pro stanovení odpovědnosti
viníka. Původ tohoto. termínu a paralelního s ním termínu neznalostje
nutno hledat přímo v ZS.Je tedy modlosto,za řec.daĎvuta jednak dalším důkazem
blízké spřízněnosti Metodějovy adhortace a ZS, jelikož se v tomto významu vyskytuje
jen v těchto dvou textech, jednak svědčí o moravském původu tohoto zákoníku
a proti domnělému původu bulharskému.
Velmi průkaznou jazykovou shodu Metodějovy řeči k soudcům ze ZS, nepřipouštějící
nejmenší pochybnosti o tom, že autor řeči jej znal, pozorujeme dále
v citátu Mt 19.3 εἰ Вести... ἀπολῦσαι τὴν γυναῖκα αὐτοῦ κατὰ πᾶσαν αἰτίαν.
Spojení хата mácav airiav se ve všech evangelních textech církevněslovanských,
od nejstarších hlaholských rukopisů až podnes, překládá po vosěkovvvně (jediná
Savvina kniga má malou odchylku: na vsako věno).V Clozově rukopise 2b 8 čteme:
ašte e lozěpuštati ženosvojona vvsěkovrěme.Biblická kritika neskýtá žádnou takovou
variantu, kteráby tuto anomálii nějak vysvětlovala. Jak tedy vysvětlit tuto odchylku
nemající opory v evangelní textové tradici? Je to nahodilost nebo pouhý
omyl či rozmar písařský? Týž citát je v poslední stati ZŠ „„0manželech““,cele věnované
otázce nerozlučnosti manželství a vypočítávající nakonec, jako směrnicipro
soudce, případy, kdy může být manželství rozloučeno. Ve všech rukopisech ZS
vyjma rukopisů náležících ke skupině Merila pravedného, kde je stať O manželích
vůbec vypuštěna, šesti čudovských rukopisů, kde je vynecháno slovogréch'o,a vyjma
rukopisu [oasafovského čte se shodně s rukopisem Usťužským: ašte dostoitbona vseko
grěcho otpuštati ženusvoju. Slovo grécho lze považovat za synonymum slova vina.
Avšak nemůže být pochyb otom, že původně tam nebylo ani to, ani ono: v Ioasafovském
rukopise, který sice pochází až z počátku XVI. stol., zachoval však celou řadu
archaických výrazů, čteme zde, stejně jako v Clozianu, na vsekovreme. Je zcela vyloučeno,
že by si písař tohoto rukopisu, který text spíše modernizoval a přibližoval
soudobé ruštině, sám vymysll tento výraz neznámý v evangelnítradici. Mělvšak
k dispozici starší předlohu textu, pocházející z jiného hyparchetypu, bližšího originálu
než většina ostatních opisů ZS. Tamnašel tuto zvláštnost a ponechal ji ve svém
rukopise spolu 8jinými starobylými a správnými čteními, zajišťujícímiIoasafovskému
rukopisu význačné místo v rukopisné tradici této památky. Můžemetedy s naprostou
jistotou soudit, že v původním textu ZŠ zněl citát Mt 19.3přesnětak jako v Clozově
rukopise a že Metoděj jej přesně opakuje. |
Dokud se slovo vrémechápalo pouze ve významu ,čas“,zarážel tento překladsvou
nejasností a protikladem k ostatním přesným právním termínům Metodějovy řeči.
Výpisek z Metodějova nomokánonu osvětlil však tuto záhadu překvapujícím způsobem.
Tam totiž je v překladu 4. kánonu neocesarejského (v 43. titulu) užito
termínu vrěmeza řecké čoyovve významu „skutek nečistý (coitus)“: ašťěpredležato
(namísto predoložito) kto voschotěvo ženě byti so neju ti ne prideto Vo vreme pomyšlemja
(místo -mje) jego,„Javě jeste, jako bli(a)g(o)d(a)tiju b(ož)ijeju úzbavleno byst(v)
(Usť 42a 27 — 42b 3) ваз πρόθηταί τις ἐπιδυμήσας γυναικὸς συγκαδευδῆσαι αὐτῇ
(var. ueT. αὐτῆς), μὴ ἔλδῃ δὲ εἰς ἔργον αὐτοῦ 1 ἐνθύμησις, φαίνεται ὅτι ὑπὸ τῆς
χάριτος ἐθῥύσθη. 2 Το]ιοje patrno, že slovo vréme v tomto speciálním významu
muselo být běžné a obecně známé, jinak by ho nebyl mohl užít ani Metoděj ve své
řečiani autor soudního zákoníku. Pozoruhodnéj je také to, že nejstarší staroslověnské
evangeliáře již ténto výraz odstranily a že zmizel též až na jednu výjimku z kopií
ZS, kde byl nahrazen slovem grčcho. Z toho je vidět, že nejstarší evangeliáře již
Zakon» sudnyi ljudbm3 171
představují pozdější textovou úpravu provedenou na jihu. Termín vrémenení však
pouhý variant, sémantika a etymologie nás tu nechávají na holičkách. Myslím, že se
neklamu, vidím-li v něm pozůstatek z pohanské doby rázu tabuového. V.souvislosti
s tím je zajímavé připomenout, že v Metodějově překladu neocesarijského 4. kánonu
je řecké ovyxaĎevětca ztlumočenoopisem byti s% neju, kdežto v Jefremovské
kormčí knize, přeložené nejpozději počátkem X. století v Bulharsku, kde vrěmeje
již nahrazeno pravidelným dělo,čterne již doslovné sopati s%neju. Nakonec bych rád
zdůraznil ještě to, že podle excerpěníhomateriálu staroslověnského slovníku v Ústavu
jazyků a literatur Čs. akademie věd existují jen tyto tři uvedené doklady tohoto
speciálního významu slova vréme, který není také zaznamenán v žádném jiném
lexiku. Tímto termínem jsou tyto tři texty, překladnomokánonu, adhortace k soudcům
a Zakon sudnyj jakoby ocejchovány.
Vedle>uvedených shod jazykových,„zejména pak terminologických jsou meziioběma.
texty příznačné shody obsahové. Její autor se obrací na moravské soudce-knížata |
8 vybízíjje k pečlivémuprojednávání soudních pří v duchu ZS,jehož se na jednom
místě přímo dovolává. Oba texty, ZS a Metodějova adhortace, jsouspolu tak těsně
spjaty, žeten, kdo klade vznik ZSdo Bulharska, musel by tam přisoudit i1Metodějovu
adhortaci.
Neudržitelnost teorie ο postupné genezi ZS
Problém ZS není jen jazykový. Je to též jeho složitá vnitřní struktura, která si
žádá vysvětlení. Střetá se tu dvojí živel, trestní sankce převzaté z byzantské Eklogy
jsou na mnoha místech doplněny nebo zmírněny církevními tresty neboli „„postem““s rysy zjevně západními. Na tuto složitost upozorňuje Tichomirov a domníváse,
že je to nemístná presumpce,předpokládá-li se, že-ZSpovstal najednou, a žetu je
: toliko otázka místa a času jeho vzniku. Poněvadž některé jeho stati jsou bež těchto
epitimií, je prý možné, že prototyp ZS neobsahoval těchto církevních trestů, které
sem mohly být přidány.až v pozdějším vývoji. Tím by se zároveň dala obejít alternativa
jeho bulharskéhoči moravského původu: má-li civilní složka tohoto zákoníku
znaky bulharské, jeví se nám.v předpisechepitimijních rysy západní. Napotvrzení
této svésmířlivéteorie dovolává se Tichomirovpodobného uspořádánílátkyv ruském
církevním „ústavu“ velkoknížete Jaroslava, kde se uvádějí tresty rovněž podle
občanského práva, ale tu a tam se činí odkazy ii na epitimie. Podobně mohlo bynám
prýuznánísložitosti a.pozdějšíhovývoje objasnit některé jehojazykové a církevnízvláštnosti, které jsou moravského původu.
Při řešení vzniku ZŠ se nesmízapomínat na. to, žeе 78 пеш у nejstarším období
staroslověnskéhopísemnictví osamocen. Důležitým faktorem, který musí být brán
v potaz při řešení otázky doby jeho vzniku, je Metodějova adhortace k soudcůmknížatům
v rukopise Clozově.Zákoník, na nějž se tam poukazuje, obsahovaljiž také
epitimijní předpisy,neboťsetu dvakrát děje zmínka o kajícnickém,epitimijním postu
(2a 26, 2b 21). Má tedy Metodějova řečna mysli ZS v té plnosti a složenosti, jak jej
známe z jeho krátké redakce. Tímto svědectvím rukopisu Clozova se posunují
dějiny krátké redakce ZS, jejíž zachované texty nesahají dál než do 80tých let
XIII. století, až do epochy působení soluňských bratří na Moravě. Kdybychom
chtěli pokládat krátkou redakci ZŠ za další vývojovýstupeň, musilt bychom klást
vznik starší fáze tohoto zákoníku do doby předmoravskou musí.Takový slovanský
výbor z trestních sankcí isaurské EBklogymohl sice povstat na jihu, není však o tom
žádných zpráv. Rovněž zmíněnýjiž zásahdo všeobecného zákoníku pod vlivem
172 Zakons sudnyi ljudbm%
νον WOv
božího neboli mojžíšského zákona, který se hned na počátku ZŠ přičítáKonstantinu
Fil., je důležitým svědectvím o tom, že obojí živel, civilní 1církevní, se v zákoníku
prolíná hned od počátku.
Otázka autorství ZS
Ú nomokánonu a adhortace ke knížatům-soudcům nemůže být pochybnosti
o autorství Metodějově. U 25 je však otázka autora složitější.
Bulharští právní historikové připisovali jeho sestavení nějakému anonymovi
z doby knížete Borise nebo Symeona a jméno sv. Konstantina v první stati si vykládali
jako pozdější vsuvka označující nikoli bratra Metodějova, nýbrž byzantského
císaře Konstantina Velikého. |
ZS má, jak jsme viděli, velmi blízký vztah — nejen jazykově, ale 1věcně—k dvěma
staroslověnským památkám, z nichž jedna, adhortace k soudcům z rukopisu Clozova,
se přičítá Metodějovi, druhá pak, Kyjevské isty, Konstantinu Cyrilovi. Je pravděpodobné,
že jedenz obou apoštolů byl též autorem této soudní příručky."!
Myslel jsem nejprve na Metoděje, který — podle svědectví legendy — měl od
mládí zájem o právnická studia, který byl nucen se obírat právními otázkami napřed
jako kníže slovanský a pak jako arcibiskup a který přeložilnomokánon, jehož součást
tvoří ZS od XIII. století až podnes. Mezi oběma texty, adhortací k soudcům
a ZS, je podobnost opravdu taková, že by bylo možno pro ně předpokládat jednoho
autora.
Proti autorství Metodějovu mluví však jisté rozdíly jazykové, jisté diference
v některých termínech a běžných citátech mezijeho nespornými spisy, nomokánonem
a řečí k soudcům v rukopisu Clozověnajedné straně a ZŠ na straně druhé. Tak
v citátu z Mat 25.23 na konci Metodějovy adhortace (Cloz 3a 19) blagy rabe %věrne,
vo malěbystověren'o,nado mnozěmite postavloje za řec.хатаст о зводтё з veškerou
staroslověnskou evangelní tradicí postavlo, zatím co na konci ZŠ nacházíme (v plurále)
greděte, bi(a)g(oslovejnu rabi věrni, vo mnozě vaso ustroju. Poněvadž jde
o místo často uváděné, sotva lze připustit, že by jeden a týž autor zde užil jiného
výrazu. Mimoto ustroju těsně souvisí se slovním územ 18.72Rovněž kolísání terminologie
kupetra — komotra ve významu „matka křtěného dítka“ v ZŠ a řečik soudcům
svědčilo by pro to, že jde patrně o práce dvou autorů. Proti účasti Metodějově na
této soudní příručce mluví také zmíněná již výrazová rozdílnost v označování
mravnostních poklesků z oblasti pohlavního života.
Svědectvícyrilometodějskýchlegenda literární tradice o autorství Konstantina Cyrila.
Nechceme-li se pohybovat. na půdě pouhých dohadů, zbývá nám ještě dotázat se
legend cyrilometodějských. Jejich odpověď je až ku podivu jasná a určitá. Teď když
71Рто Metodějovo autorství ZS se vyslovil již G. A. Rozenkampf (Obozrenijekormčejknigi
v istoričeskomvide, Moskva 1839; později však se k této otázce již nevrátil, s. 118, 133—146),
dále Zončuk, Vasiljevskij a Vostokov (jejichžmíněníbylo odmítnuto Gubidelnikovem,
Zakon sudnyj 100). — Pro Konstantinovo autorství se vyslovil V. P. Odžakov
(Obíčajno nasledstveno pravo, Russe 1885) a A. I. Sobolevskij (Cerkovno-slavjanskie teksty
moravskogo proischoždenvja, REV 43, 1900, 170).
n Odvozenin od slovesa stroiti se v ZŠ užívá ve významu „restituovat, navrátit do„původního
stavu“: ustrojenije za řec. ἀποκατάστασις v 17.stati, vvstrotti (voz + strotti) za řec. droxaὑιστάναι
νο βία 19, prostroili v témž významu ve stati 30.
Zakon»sudnyiЦаЧьъ 173
víme, že hned v prvním období moravské mise byl pořízen církevní zákoník soudní,
chápeme teprve správně smysl některých jejich zpráv. Jaký byl vlastně účel moravského
poselství Rostislavova do Cařihradu? Vyslechněme si zprávy legend.
V staroslověnském Životě Konstantina-Cyrila (kap. IV) čteme o tom: ljudemo
Našimo poganostva se otvrogšimo, 1 po christianesko se zakono dr'ožaštimo,
učitelene úmamo takovago,iže by ny Vb svovjazyko tstuju věru christianvskuju
skazalo, da byša + iny strany togo zrešte podobili se nam. to posli namo, vladyko,
episkopa 1učitele takovago. oťo vaso bo na vse strany vosegda dobryvzakono vschoditv.?*
Již z těchto slov je patrno, že se ve zprávě klade důraz na „křesťanský zákon“',
který se zde staví naroveň s vírou křesťanskou. Moravané si přejí, aby jim byl
poslán muž, který by jim podal výklad pravého křesťanskéhonáboženství ve formě
zákona, a sice takový výklad, který by mohl být vzorem i pro jiné kraje. Doposud
se vyzvedala hlavně slova „„vnašem jazyku“ a podle toho se pokládalo za vlastní
účel moravského poselství získat kazatele znalé řečilidu. Toto úzké pojetí nacházíme
např. v Českých dějinách V. Novotného (I, 1912, 320), který praví: „„Nicvíce tedy
nežádal Rostislav, než aby lidu jeho dostalo se učitele, který by srozumitelným
způsobem vykládaje, dovedl povrchní křesťanství utvrditi.““7“Avšak znalost jazyka
byla samozřejmýmpředpokladem pro každou misii. A. Isačenko krásně vysvětlil,
kterak solnohradská misie vedená irskými mnichy, do jejíž oblasti patřila i Morava,
nacházela nejplodnější půdu mezi poddaným obyvatelstvem, a tu bylo samozřejmé,
že se s ním musila dorozumívat v jeho řeči.Proto Isačenko nepokládá za upřílišenou
„domněnku, že víc než sto let před příchodem Konstantina a Metoda na západ bylo
křesťanství šířeno na slovanském západě v té řeči, která byla lidu jedině srozumitelná,
tj. v slovanské.““75Tehdy vznikly již překlady nejpotřebnějších modliteb,
a tím zároveň se vytvořila první západoslovanská náboženská terminologie, která
byla pak přejata slovanskýmiapoštoly do jejich literárního jazyka. Znalost lidové
řeči nebyla tedy u misionářů nic nového, co by byl můsel Rostislav hledat v Cařihradě.
Nechávám stranou duchaplné a jistě pozoruhodné výklady Dvorníkovy,
který v druhé své knize (Les légendesde Constantin et Méthode vues de Byzance, 1933)
se snaží vystopovat příčiny tehdejšího sblížení cařihradského panovnického dvora
s moravským v konstelaci soudobé evropské politiky, a třebaže přijímá tvrzení
legend, že iniciativa k těmto stykům vyšla od Rostislava, je ochoten připustit jako.
věc pravděpodobnou, že by Cařihrad byl vyslal svou misii na Moravu, i kdyby nebyl
73P. A. Lavrov, Matenaly 26; lat. překlad F. Grivec, F. Tomšič, Constantinus et Methodius
Thessalonicenses, Fontes, Zagreb 1960, 199: Populo nostro, postouam paganismum abiecit,
christianam legem observante, doctorem non habemus talem, gut nobis nostra lingua veram fidem
christianam explhcaret,ut etiam aliae regiones, illud videntes, imitentur nos. Mittite igitur nobis,
domne, eptscopum et doctorem talem. A vobis enim tn omnes parties semper bona lex emanat.
— Slova v%svoťjazylko v původním textu nebyla, jak svědčí jejich vynechání v lekcích charvátsko-hlaholského
breviáře (Lavrov, ib. 130);byla sem pozdějivsunuta podle dvojí podobné
formule, která se vyskytuje v následujícím výkladu téže kapitoly; správněji by zde mělo být
vo nášjazykov. Viz MMFH II, 90. |
74Tuto možnost připouští ještě i F. Dvorník ve své první knize Les Slaves, Byzance ef Rome
аи [Хе яве, Paris 1926, 156—7.
75A. Isačenko, Začřatki vzdelanosti vo Vel*komoravskejriši, Jazykovedný sborník I, 150. —
Srov. též V. Vavřínek, Předcyrilometodějskámisie na VelkéMoravě, Slavia 32 (1963), 465 až.
480; F. Zagiba, Die Misstonterung der Slaven aus „„Welschlanď“(Patriarchat Agutleja) im
8. und 9. Jahrhundert, in: Cyrllomethodiana, Zur Frůhgeschischte des Christentums bei den
Slaven 863— 1963, Kóln— Graz 1964, 274—311. —
174 Zakons sudnyi ljudbm%
Rostislav o to požádal. Mně zde běží především o výklad zpráv slovanských legend,
které se v poslední době několikrát osvědčily jako prvořadý pramen historický
a kterým i v otázce vzniku a autora ZS patří neposlední slovo. ©
Není bezvýznamné, že list Rostislavův podle ŽKvyznívá chválou byzantskéhoУМ
„dobrého zákona““,který se šířído všech krajin. Nemůže být pochyby o tom, že se
tím míní Ekloga, tehdy ještě obecně platná.76 Ekloga byla opravdu „„dobrýmzákonem““:vyznačovala
se důrazem, jaký se v ní klade na rozkvět křesťanskéhorodinného
života, zmírněním přísnýchbyzantských trestů a větší jasností a stručností právních
předpisů.77Táž chvála by se hodila snad i na druhou sbírku isaurské dynastie, tzv.
zákony zemědělské (vóuor vewoyixot). A je zajímavé, že tato chvála vychází z úst
Slovana. Měli snad o nich opravdu moravští vladaři bližší známost? Je vhodné připomenout
v této souvislosti názory ruských byzantologů, Vasjevského a Uspen­VZ Ve
ského,7škteří dokazovali, že nejdůležitější části Eklogy jsou převzaty ze zvykového
práva slovanského a že mir čili pozemková obec, o které mluví zemědělské zákony
a která byla neznámá římskému právu, objevila se na Balkánském poloostrově
teprve se Slovany. Tato pochvalná zmínka Rostislavova o „dobrém zákonu“ musela
konečně učinit nejlepší dojem v Byzanci, kde Ekloga měla jakožto dílo obrazoboreckých
císařů mnoho nepřátel. Po pádu Isaurovců, s nastoupením nové dynastie
byla také Ekloga již r. 870za Basileia Makedonce odsouzena jako kacířskáa odstraněna
a nový zákoník Prochevronse vrátil k starým zásadám práva justiniánského.
Ale ani potom Ekloga nepozbyla u juristů vážnosti a byla hojně přepisována.
Podobný obsah má i zpráva legendy Italské, závislé na Životě Konstantinově,
až na to, že na konci vynechává pochvalnou zmínku o „„dobrémzákoně“ řeckém:
76Doba vzniku Eklogy se udává různě. Dřívepodle Zachariae a Lingenthal (Collectiolibrorum
juris graeco-romani ineditorum, Lipsiae 1852) byl udáván rok 740. Přehled této otázky viz
u T. Saturníka, Příspěvkyk šiřeníbyzantskéhopráva u Slovanů, 1—9.Již V. Vasil jevskij
(ŽMNPr 1879, č. 199, 275) navrhoval vzhledem k souhlasnému udání 9. indikce ve všech
rukopisech rok 726, který je skutečně zachován v jednom rkp. (z Divrovuni) ze 16. stol.; jako
nejpravděpodobnější jej přijímají D. Ginis (Das Promulgationsjahr der isaurischen Ekloge,
Byz. Zeitschr. 24, 1923, 345—358),C.A. Spulber (L'EÉcloguedesIsauriens, 82—86), G. Ostrogorsky
(Geschichtedes byz. Staates I, 2, 99n), V. Grumel v Échos d'Orient 38, 1935, 325n.,
Jehan de Malafosse (Dicitonnatre.dudroit canonigue1950,heslo:Epanagoge).J. E. Lipšic,
Ekloga, Vizantijskýj zakonodaie"nyj svod VIII veka, Moskva 1963, 18 klade datum vydání
Eklogy na 31. března 726. Již z předmluvy k Ekloze je patrno, že tento zákoník byl sepsán
na počátku vlády isaurských (správněsyrských) císařůLva a Konstantina, a poněvadž tomuto
bylo v r. 726 teprve osm let, byl vlastním autorem jeho otec Lev. B. Sinogowitz (Studien
zum Strafrecht der Ekloge,10) však se s tímto datováním nesrovnává a odvolává se na F. Dolgera
(Ist der Nomos Georgikosein (TesetzJustimans II.? in: Festschrift Leopold Wanger, II,
-© Můnchen 1945); jiná možnost by byl rok 741. .
7 K. Dietrich, ByzantischeCharakterkópfe,Leipzig 1909,22—24vysoce hodnotí právní reformu
představovanou isaurskou Eklogou: Was dieses Werk vor allem kennzeichnet, ist der eigentůmlich
religióse Zug, der es durchdringt und der es von dem rómischen Geiste Justinians
ebenso weit entfernt wie dem alttestamentlichen, syrisch-semitischen Geiste verwandt erscheinen
láBt... Man sieht, das Recht wird von diesem Kaiser (Leo dem III.) gánzlich christianisiert,
nicht als Menschensatzung aufgefaBt, wie im .alten rómischen Recht, noch als
Ausdruck deskaiserlichen Willens wie in der Justinianischen Gesetzgebung, sondern geradezu
als „„OffenbarungGottes““wie in der mosaischen...“ |
78V. G. Vasiljevskij, Zakonodatelstvo ikonoborcev,ŽMNPr 1878, časť 199, 258—309, 5,200,
95—129;T. L. Uspenskij, Drevnejšíj pamjatnik slavjanskogoprava, Juridičeskij vestnik
1886 a ŽMNPr 1883. Naproti tomu V. Pančenko, Kresťjanskaja sobstvennosťv Vízantii
(Sofija 1903) a N. P. Blagoev (Zakono sudnyj 136—139)popírají jakýkoliv slovanský vliv
na zemědělské zákony.
Zakons sudnyi ljudbm+ 175
Rastislaus ... ad predictum vmperatoremnuntios mísit, tnsimuamshoc guod populus
suus ab ydolorum guidem cultura recesseratet christvanam legem observaredesiderabat,
verum doctorem non talem habent, gut ad hgudum eos et ad perfectum едет
vpsam edoceat; rogare se ut talem ad partes illas hominem dirigat, gui pleniter fidem et
ordinem legis et viam veritatis populo ili ostendere valeat.??
Je pozoruhodné, že — jak svědčí proslulá Responsa Nicolav papae I ad consulta
Bulgarorum — rovněž bulharský chán Boris v čele svých otázek z oboru mravní
a církevní discipliny, s nimiž se r. 866 obrátil na papeže Mikuláše I., žádal o „„křesťanský
zákon“. Responsa Mikulášovato vyjadřuje pregnantně:... tn průmaguaestionum
vestrarum fronte regem vestrum legem clvristianam petere ... (viz s. 43.)
Zpráva o účelu moravského poselstva do Cařihradu v Životě Metodějově (V) se
nápadně. liší od obou předchozích svou stylizací a opírá se nejspíš, jako mnohé jiné
zprávy o této legendě, o autentické dokumenty: ... jako b(o)žijeju m(%)l(o)stiju
Sodravi jesmo, 1 sulo Vb ny Vošvh učitele mnozi krostijaní iz vlacho 1 1%groko 4 12
němoCv,učašte ny razhěv, a my slověníprosta čado 1 ne mam, че by ny nastavilo
na ústinu 1razumo sokazalo. to dobrěiviajd(y)ko, posoh tako mužv, iže ny ispravitb
voseku pravodu. © Rozdíly v učení, o nichž se tu děje zmínka, netýkala se nijak
dogmatické stránky víry. Tehdy nebylo žádných naukových rozporů mezi východem
a západem. Zato však kajícnická praxe byla jiná v Řecku, kde už tehdy neznali
veřejné zpovědi, užívané podle svědectví Euchologia Sinajského na Moravě, jiná
v Itálii a jiná v říšifranskés jejími synodálními soudy. Odtud vznikaly velké nesnáze
na území, kde se střetaly tyto různémisie, a bylo třeba jednotné zákonité úpravy,
jež byla nad síly tohoto „„prostéholidu“ moravského.š!
Kam se však poděl ze zprávy v ŽM „křesťanský 2АКоп“? Со žádají moravští
poslové od byzantského císaře? Poněvadž nemají — praví se tam — kdo by.je vedl
k pravdě, prosí císaře, aby jim poslal takového muže, který jim „„vyložívšechnu
spravedlnost““. K vyjádření této prosby použil autor legendy dvou novozákonních
citátů: J 16.13nastavit vy na vosěkoistíno a Mt 3.15 vspraviti (Supr 416.20, splonaiti
As Bav, spkončati Zogr Cloz 6a 35) vovsěko (Supr voso) pravodo. Z toho je patrno,
že „křesťanský zákon“ je zde vyjádřen biblickým termínem vosjakaja pravoda
S významem „id guod iustum est, opera a Deo praecepta vel Deo grata“.82
Když císař vyslechl žádost moravských poslů, obrátil se přímo na Konstantina
Cyrila: „Slyšíš, filosofe, co praví? Jiný to nemůže vykonati leda ty. Hle, tu máš
hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje a běž. Vy oba jste Soluňané
a Soluňané všichni mluví čistěslovansky.““ Tak zní zpráva života Metodějova, která
právem poukazuje na znalost slovanské řečijako na nejlepší kvalifikaci pro tento
úkol. Skoro doslovně se s tím shoduje to, co o tom praví Život Konstantinův: „Císař
Ίο Magnae Moraviae fontes historici II, Brno 1967, 128.
80P. Lavrov, Materialy T1—72; MMFH II, 144. .
81Ke zprávě o mnohých křesťanských učitelích z Vlach, tj. z oblasti patriarchátu akvilejského,
zŘecka a z Německa,možnopředevšímuvést jednu nápadnou paralelu z poslední 106.kapitoly
Odpovědí Mikulášových: Postremo deprecaminí nos supphciter, ut vobis ... veram et perfectam
christianitatem non habentem maculam aut rugam largiamur, asserentes,guod impatriam vestram
multi ex diversis locis christian -aďvenerint, gui prouť voluntas eorum existil, multa et varia
loguuntur, id est Graeci,Armemiet ex ceteris locis... Je tu nějaká literární závislost, či tu jde
o pouhou náhodu? V každém případě se tu dobře vystihuje mezinárodní situace obou zemí,
které byly opožděnéve svém náboženském vývoji, a proto se staly cílem propagandy ze sou|
Sedních států. |
82Srov. F. Zorell, Lericon graecum Novi Testamenti, 2. vyd. Paris 1931, 316.
176 Zakonsudnyi ljudbm5
shromáždil poradní sbor a povolal Konstantina filosofa, sdělil mu tuto věc a pravil:
Vím, filosofe, žes unaven, ale je třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo
vykonat (spravit) tak, jako ty.“ Muž, který byl pověřenúkolem sestavit zákoník,
o jaký žádalo moravské poselství, byl Konstantin Cyril. Dílo, které je výsledkem
jeho práce, nazývalo se na VelkéMoravě, jak svědčí uvedená zpráva Života Metodějova,
prostě biblickým výrazem Vvsjakaja pravoda. Nebyl to úplný sborník
civilního práva, jak by si byl přál Rostislav, nýbrž jen příručka pro církevní soudy
ve věcech laiků. Poněvadž se tohoto spisku užívalo jako pomůcky na soudech, byl
později, snad až na Rusi, kde se jedině zachoval, přezván na Zakono sudnyj ljudemo.
Ale na počátku první stati, ve slovech Preže vsekojapravdy ..., zachoval se ještě
tento prvotní název ZS, typického představitele toho „křesťanského zákona“,
kterého se dožadovali jak moravští vyslanci od byzantského císaře, tak bulharský
chán Boris od papeže.
V nejstarších rukopisech krátké redakce ZS se opravdu čte jméno sv. Konstantina
Cyrila v čele této právní příručky. Teprve později byl Konstantin filosof od písařů
zaměněn za císaře Konstantina Velikého, jemuž byl ZS připisován. Ale vzpomínka
na Konstantina Cyrila jako na autora zákoníku se udržovala v liturgických skladbách,
složených k jeho poctě a k poctě jeho bratra Metoděje. Tak např. v Chvalořeči
o sv. Cyrilu a Metoději, za jejíhož autora F. Griveec**pokládá Konstantina Bulharského,
děje se třikrát zmínka o „zákoně““božím a křesťanském,přeloženém pro potřebu
Slovanů oběma světel. První z nich je jistě zajímavá pro náš předmět. Praví se
tam, že sv. Cyril a Metoděj opustili svou vlast a vydali se do země cizí a „přijali
od Boha zákon, ne pro své plémě, nýbrž pro národ, který nepoznal své praviceani
levice, nýbrž s čím se setkávali, tomu se otrocky podrobovali a místo Tvůrci klaněli
se stvoření jako Bohu“, tj. pro národ ještě nevybředlý z pohanského života. Taková
a podobná místa, jež by mohla být připomínkou Cyrilova zákoníku, budou muset
být ještě vyšetřena podrobnějšíšími rozbory. Ale jeden doklad z této skupiny textů
mluví přecedosti jasně. Je to krátký chvalozpěv, tzv. stichira na Chvalite, která se
zpívápři jitřních hodinkách po kánonu; dochovalse v jediném rukopise 8. Palauzova
a byl otištěn naposled Lavrovem (Materialy,115), Teodorovem — Balanem
(Ки 1 Metodi II, 59, 65) a v ММЕНП, 328. Stichira oslavuje sv. Cyrila slovy:
„Суте, slavný učiteli ctnosti, naučil jsi Moravany svými (knihami) Bohu děkovat,
tím žespřekládal z řeckéhojazyka na slovanský zákon Páně a spravedlnost jeho“:
zakono glospodov)no1 pravde (bulharismus místo pravdo) ego. Pozoruhodné je zvláště
to, že se tu vyskytuje „zakon“ ve spojení s „„pravdou“,takže se zřejmě naráží
na Cyrilův překlad církevně právního sborníku.
Ze všech těchto úvah vysvítá, že zprávy legend a zmínky jiných starých památek
potvrzují to, co možno pokládat též za výsledek jazykového rozboru, že ZS je památka
cyrilometodějská a že jejím autorem je víc než pravděpodobně sv. Konstantin
Cyril, jehož osobnost tím získává nový drahokam do koruny svých zásluh. Výboru
článků z Eklogy předeslal tři stati podle zákona božího, tj. mojžíšského, týkající se
zákazu pohanských obětí a přísah a funkce svědků v řízení procesním. V tom však
mu mohl být rádcem a pomocníkem Metoděj, zkušený právník, který pak jako moravský
arcibiskup zavedl tento zákoník do soudní praxe a pojal jej zároveň jako
civilní složku do svého nomokánonu.
83.F. Grivec, Sermo panegyricus in memoriam ss. Cyrili et Melhodw, Acta Academiae Velehradensis
18 (1947), 1—25.
Zakons sudnyi ljudbm+ 177
Poznámka o vydání textu. Za základ našeho vydání je z důvodů, které jsmevýše
uvedli, vzat text z Usťužskékormčí knihy (ff. 55a — 61b) z rozhraní XIII. a XIV. století.
Na místech, která jsou v Usťužskémrukopise porušena a jiný rukopis má čtení
správné nebo lepší, bylo toto pojato přímo do textu, což je vyznačeno kurzívou
a v poznámce jsou vždy uvedeny rukopisy, které tak čtou, 1porušený text rukopisu
základního. Vedle nejstarších rukopisů, Novgorodského a Varsonoťf"jevského,uchylujeme
se vždy na prvém místě k rukopisu Ioasafovskému, který zachoval mnoho
starobylých čtení. V případech, kdy je text porušen ve všech starobylých rukopisech,
přihlížíme k celé rukopisné tradici nejen krátkého ZS, nýbrž 1jeho obšírné a svodné
redakce. Na několika málo místech, kde se správné čtení nedochovalo v žádném
rukopise, rekonstruujeme a vyznačujeme proloženým tiskem předpokládané původní
znění; také v tom případě je v poznámce vždy uvedeno čtení rukopisů.
Pro sazbu staroslověnských a církevněslovanských textů bylo z technických
důvodů užito kapitálek ruské azbuky doplněné o některé speciální znaky (,,jusy“
apod.) bez rozlišení písmen velkých a malých a s náhradou typů písma řeckého —
písmen „iota“, „„omega“,„vžica“, „theta“, „ksí“ a „psí“ — příslušnými literami
nebo spřežkami existujícími v azbuce (tj. I, O, Y, ©, KC, IIC); rovněž 8 přetiskujeme
spřežkouběžných azbukových typů OY. Původní literyj jsou ponechány beze změny
jen v číslicích. Nadřádková písmena se zavádějí do řádků a zkratky se rozvádějí.
V kritickém aparátě uvádíme jen ty varianty, které jsou důležité pro textovou
kritiku. Přitom používáme těchto zkratek: — pro rukopisy krátké redakce: U =
Usťužský, J — Ioasafovský, N — Novgorodský, V — Varsonof'jevský, M = Merila
pravedného. Č = Čudovský, S = Sofijský;— rukopisy obšírné redakce: P —Puškin­ský,A— Archeografický;—rukopisysvodnéredakce:K—KaramzimskýT=
Troický. Údaje o rukopisech 1 dosavadních edicích ZS viz v odstavci Rukopisná
tradice ZS s. 15ón.
Text řecképředlohyje vzat z edice C. E. Zachariae a Lingenthal, Сойесйо
hbrorum juris graeco-romam inediorum, Ecloga Leomis et Constantim, Bpanagoge
Basil, Leoms et Alexandr, Lipsiae 1852.
Kurzívou v českém překladě vyznačujeme ta místa slovanského textu, která
nejsou obsažena v řecké Ekloze nebo se od ní odchylují.
bba
55Ъ
178
ЗАКОМЪ СОУДМЪЕИ ЛЮДЬМЪ
1 ^. Преже всакота ПРАВДЫДОСТОИNO
есть о вБ(ож)ии ПРАВДЗа T(JIATO)ЛАТИ.
ТВМмьжЖе | C(BA)TBIN KOCTANTUN,
BbP NbPBBIHM ЗАКОМЪ ВЪПИCABB
IIP6JIIŠ, TAKO T(JIATO)JIIA: IaKO
BCAKO C€EJI0, B NEMb?K6 ТРЕБЪ БЪВАЮТЬ
ИЛИ ПРИСАГЪ ПОГАМЬСКЫ, ДА
ОТДАЮТЬ СА ВЪ Б(ОЖ)ИИ ХРАМЪ СЪ
вс$мь UMBNHIEMB, FEJIMKO UMOYTB
г(оспод)А тА в томь с6елз.. ижея
`ТВОРАТ(Ь)® ТРЕБЪ И ПРИСАГЪЫ,Дл
ПРОДАЮТ СА!ЁСЪ ВС$мМЬИМЬМИЕМЬ
CBOHMb, AŠ ЦЪМА ИХЬ ДАСТЬ СА
мишШимЪ.
2 В. Въ ВСАКОУ ПЬРЮ И КЛЕВЕТоУ
И ШЬИТЫ ДОСТОИТЬ КМАЗЮ И&СОУДИИ
Zakons sudnyi ljudpbms.
Soudní zákoník pro lid
1 Před všeobecným zákomkem třeba se
zmánit o víře boži.2 Proto svatý Konstamtin>
napřed v prvním zákoně napsal
a řekl takto: Každý statek, v měmž se
konají oběti nebo přísahy pohanské, ať
je odevzdán božímu chrámu se vším
Jjměním, které maji tito pánové v tomto
statku. T%, kdo konají oběti a přísahy,
aťjsou prodáms veškerýmsvýmjměním,
cena pak za ně stržená ať se dá chudým.
2 V každé při a žalobě a udání“ je povinností
knížete a soudce nepřijímat
1 2в$рб 7, ВЪРЪКТ, вЪвЪ еггоге Р. bComplevimus secundum Methodii Adhortationem
in (102: 6κς 6 въ 5(о)жт ЗАКОМЪВЪИСАМО2а 82, 6жб 6 въислАмо въ с(вА)тд вв(А)мВ(в)льЪ
1b. 87. ©N, nrena U et rel. 4N, u ОТУ. еТУ\,творить ОУ. {.Т,ПРОДАТЬ СА О, ПРОДАСТЬ
ca NV. ОМУ,и ГРКТ. — 2 ам. J.
1
«=Nu
>
K výkladu sousloví vosjakaja praveda srov. J. Vašica, Památky, 244 a Byzantinoslavica 12
(1951), 168n. Nezdá se mi možné, aby byl přehlížen terminologický souhlas mezi ZS a ŽM
kap. 5. I jakobiblický výraz (Mt3.15)třeba jej chápat ve smyslu souhrnu starozákonních předpisů.
Zřetelně je to vyjádřeno např. v rkp. Clozově 64 31—35, kde se vosěka pravoda vykládá
jako vosa zakonnaě (řec. zdvra vóuua). V stsl. slovo pravoda značí spravedlnost, v právní
terminologii pak sám pojem práva, jakož i všechny jeho projevy, tj. zákon, sborník soudních
zákonů čilisudebnik apod. Srov. P. M. Mroček-Drozdovskij, p. 26, zde s. 155.
Zde přijímám variantu Jas o božitvěrě; jinak má krátká redakce o božii pravdě.
Tj. Konstantin Cyril, který v tomto prvním zákoně použil proti tajnému konání pohanských
obřadů a přísah trestní sankce z kodexu římskéhopráva Codexjuris evvilisRomani 1, I, tit. XI,
8: De his, guae Paganis interdicta sunt, non partentandis. Impp. Leo et Anthemius AA.Dioscoro
P. P. Nemo ea, guae saepius Paganae superstitionis hominibus interdicta sunt, audeat
pertentare: sciens, guod cerimenpublicum committit, gui haec ausus fuerit perpetrare. In tantum
autem huiusmodi facinora volumus esse resecanda, ut etiamsi in alieno praedio vel domo
aliguid tale perpetretur, scientibus videlicet dominis, praedium guidem, vel domus sanctissimis
juribus aerarii addicentur;: domini vero pro hoc solo, guod scientes consenserint sua loca
$talibuscontaminari sceleribus, si guidem dignitate, vel militia guadam decorantur, amissione
militiae, vel dignitatis, necnon rerum suarum prosoriptione plectentur ... — Přitom třeba
zdůraznit, že výraz selo v ZS nemůže mít význam „vesnice“jako v ruštině a bulharštině; překlady,
jako u Orošakova ein Dorf (srov. Ganev, Zakono suďnyj 167), jsou nesprávné.
Podle materiálu Staroslověnského slovníku ČSAV značí selo v tomto nejstarším období slovanského
písemnictví „statek, dvorec, usedlost“, což se shoduje s citovanou sankcí římského
kodexu (praedium vel domus).
Podle V. Procházky (Poslucho et vidoko,Byzantinoslavica 20, 1959,231—251)jde tu o trojí
druh žaloby: a) proces civilní (prja přednesená supernikem), b) proces trestní, v němž žaloba
je přednesena osobou poškozenou (klevetapřednesená klevetnikem),c) proces trestní, kde žaloba
je přednesena osobou třetí (šepty podané šepotnikem).
Zakons sudnyi ljudbm6
№6 ПОСЛОУШАТИ Б6СбъЪъсвЪдитель
ммогъ, Мъ Г(ЛАГО)ЛАТИ КЪ СОУПЬPNHKOM5
U KJIGBETBNUKOMS U MPINOTМИКОМЪ:
АЦ!6 № IIPHTBKRNETE IMOслоус$хъ,
такоже и ЗАКОМЪБ(ОЖ)ии
ВЕЛИТЬ, ПРИТАТИ ТОУЖб КАЗМЬ ЧАИТЕ,
ЮЖЕ МА ДРОУГА Г(ЛАГО)ЛАСТЕ. Б(0Ж)ИИ
ЗАКОМЪ ТАКО ВЕЛИТЬ, ДА ИЖЕ
179
udání bez mnolvých svědků> ale třeba říci
stranám a žalobcůma udavačům: nedokážele-hitoť
přísežníky,“jak velí 1 zákon
boží, očekávejte, že přijmete týž trest,
který jste vyslovidůproti druhému? Tak
velí boží zákon, a kdo ho nezachovává,
budiž proklet.
σετο М6 ХРАМИТЬВ, ПРОКЛАТЪ ДА
БОУДЕТЬ.
ъ ОТ, схтлАмить МУ.
7
7
s Slov. ne poslušati besosvěditelomnogo —první zřetelný vztah ZS k Metodějově řečik soudcům,
©
+
a
=
kde se rovněž na počátku citátem z Exodu (23.1)uvádí tento zákaz. Celá tato řečMetodějova
se věcněopírá o ZS a do jisté míry jej vykládá. Termín poslušati má v ZS týž význam jako
v řečiMetodějověspojení sluch prijeti.
K tomu srov. V. Procházka, K historickoprávnímuvýznamucsl. pritoknoti a jeho parafrázi
z ruských pramenů (Slavia 26, 1957, 336—340). Termín posluch, původně snad tzv. svědekpokřiku
napadené osoby, nabyl později, když došlo k formulaci procesu, význam přísežníka,
s nímžterminologický splynul, tj. osoby, která svou výpovědí vyjadřuje jen své subjektivní
přesvědčení o nevinnosti obžalovaného, nikoliv však svou objektivní znalost sporných věcí
(V. Procházka, Poslucho 239). Srov. též K. Kadlec, Přísežní pomocníciv právu slovanském
(Sborník věd právních a státních 15, 1915,262). Nejde tu tedy podle Procházky (Desetpoznámek316)o
svědky synodální, ale vůbec tu také nejjde ani o svědky, nýbrž o přísežníky, institucitypickou právě pro raně feudální proces.
Myslí se trest talionis podle „„božího““,tj. mojžíšského zákona (Deuter. 19.18—19).
Označení župan% (Ekloga XVII/4L: T0ic doxovaw) opakuje se znovu v čl. 20, kde Ekloga
(XIV/9) má TabovAAdoior.Označení swbandž se objevuje i ve zprávě Ibn Rusty, podle něhož
šlo zřejmě o správce-vládce provincií či vojensko-správních okruhů: wa-ra'suhum j. t. ши.
dž lahu jati'úna wa-an kaulihi jusdirůna (ММЕН I, 346). V chorvatském (i českém) prostředí
se později ztotožnil s termínem comes: suppamseu comtes, ve starochorv. versi knezove(Regnum
Sclavorum, c. IX, MMFH I, 243—4). Podle Ibn Rusty stál v čele županů král Svatopluk
(Ibid. 346—7).Župan uváděný koncem 8. stol. u Enže byl společenskyroven ostatním bavorským
velmožům (MMFH III, Dipl. č. 1). Mohli-li bychom soudit podle současného stavu
v Chorvatsku, zaujímali župané (Čovztavow,supani, iupani, dále comites-knezi) dvorské hodnosti
a byli správci provincií-žup (F. Šišié, Povijest 331n, 394, 446n.). Také v Bulharsku
stáli župané v čeležup; šlo však o nižší organisační jednotky, jejichž větší počet tvořilkomitát
(xWoa,terra, zemija), rovnající se svou funkcí chorvatské župě, cf. D. Angelov—M. Andreev,
Istorija na bělg. důržava 1 pravo, Sofija 1959, 100—4; L. Havlík, Počátky státního života
balkánských Slovanů 406n. O pozdějších župách na Moravě cf. V. Brandl, Glossartum 392n.
Kometi(šti) ili prostyje ljudije. Lze-li označení prostyj překládat také jako prostý vojín nebo
hledat k němu pokračovatele v maď. paraszt (tak P. Ratkoš, Počřatkyfeudalizmu na Slovensku
273), nelze rozhodnout. Prostyje ljudije odpovídají však termínu simplex populus,
. kterým se v papežském listě (MMFHTII, Ep. 101)tento lid odlišoval od.státotvorného populus
tuus (Svatoplukův), populus terrae tuae.
Významovou blízkost termínů komelo a župan naznačuje snad i text Eklogy, která hovoří
o archontech vyniknuvších v boji, čím by se termín komete dostal do spojení s řec. termínem
κόμης (lat. comes). Vzhledem k částici %/iv ZSL nelze však vyloučit ani souvislost s termínem
κομήτης (vesničan).Později zůstalo označeníkmetjednak v tomto posledním (nebomublízkém)
významu, jednak se objevuje jako synonymum seniores: kmetones stve senvores Moraviae
-(ef. V. Brandl, Glossarium93—7),tedy ve významu řec.x0unc, L. Havlík, K otázcenomenklatury
pramenů o Velké Moravě.
56a
180
J T. 80 nojroNB3. cxona K COYNOCTATOM%NA
БРАМЬ, ПОДОБАЕТЬ ΧΡΑΝΗΤΗ
CA OT ΒΟ0ΒΧΡ ΝΕΠΡΗΙΑ8ΒΝΙΝ ΤΙΣ ΡΕ
словьсъ и вецши, къ в(ог)оу мысль
свою имЪти и м(о)л(и)твоу твоРИТи,
и съ свЗтъ1е ТВОРИТИБРАМЬ. ποМОШЬ
БО ДАЮТЬ СА ОТ Б(ОГ)А СЪ
с(ь)РД(ь)це/мь свЗтивЪъмь.м6 въ IPEMNOroy
BO CHJIOY ПОБЪДА БРАМИ,
NB OT B(OT)A KPBNPCTb. TAKE B(Oг)оу
ДАЮШЮ NOBBNOY, MECTOYIO
ЧАСТЬ ДОСТОИТЬ ВЗИМАТИ КМАЗЮ,
А ПРОЧЕЕ ВС6 ЧИСЛО ВЗИМАТИ ВСЗМЪ
ЛЮДЬМЪ, В РАВЬМОУЮ ЧАСТЬ PA3πῬππτµ,
ΒΕΠΜΕΑΤΟ И МАЛАГО. HOветь
ΡΟ ЖЮПАМОМЪ ЧКМАЖА
ЧАСТЬ@ И ПРИБЫТЪКЪ ОБРОКОУ®
ЛЮДЬСКОМОУ ИМЪ. АШЕ ЛИ ОБРАЩШЮТЬ
C(A) IETEPU OT TBX ДЬРЪЗМОУВШЕЕ,
ИЛИ КЪМЕТИ&, ИЛИ ПРОСТЫХЪ ЛЮДИИ,
Zakonm sudnyi Ijudbm%
3 O kořisti. Kdo vychází proti nepříteli
do boje, má se chránit všech zlých slov
a skutků, má mít na mysli Boha a konat
modlitbu a s rozvahou vést boj, neboť
pomoc dává se od Boha těm, kdo mají
srdce rozvážné. Neb vítězství v boji
není v přemnohé síle, nýbrž moc je od
Boha. Dá-li tedy Bůh vítězství, šestý
díl ať si vezme kníže a celou ostatní
částku. ať.si vezme všechen lid a rozdělí
rovným dílem, velcí 1 malí. Neboť
županům?%stačí díl knížecí a přírůstek
žoldu jejich mužstva. Najdou-l se
mezi nimi někteří, buď kmeti nebo
-prostí (vojíni)7b,kteří se odváží a vykonají
chrabré a rekovné činy, kníže nebo
vojevůdce právě přítomný ať z fečeného
knížecího podílu jim přidá, jak se
sluší, aby je znamenal. Podle částky ,*
jež připadá na ty, kteří se účastní boje,
3 8-2 om. J. PNV, NenPI3- NHNBIX5errore U, NEOPIA3NHNS1. ‹МУМС$, свЪтъ mendose
О, сов$том ТАК, свЪ$томъРТ. d-dU, [U часть км(А)жд УМУ. *oyPokoy J. fom. PA et
textus gr. екметиши МУ, кметишемъ JŠ.
3 Ecloga XVIII. IIepi dvaueoiono0 σκύλων. Τοὺς ἐξερχομένους εἰς ἐχθροὺς
ἐπὶ πολέμῳ φυλάξασῦαιδεῖ ἑαυτοὺς ἀπὸ παντὸς πονηροῦ ῥήματος καὶ πράγματος
χαὶ πρὸς µόνον τὸν δεὸν τὸν νοῦν αὐτῶν ἔχειν καὶ τὴν δέήησινκαὶ μετὰ συµβουλίας
ποιεῖσδαι τὸν πόλεμον. βοήὔθειαγὰρ ἐν δεοῦ δίδοται ᾽μετὰκαρδίας ἐπιδεομένοις
(υα. βουλευτικῆς). οὐκ ἐν πλήθει γὰρ δυνάµεως νίκη πολέμου, ἀλλ᾽ἐκ δεοῦ ἡ ἰσχύς.
τοῦ δὲ δεοῦ παρέχοντος γίκην τὸ ἕπτον µέρος ἀφιεροῦσδαι (υαγ. ἀφαιρεῖσθαι) τῷ
δηµοσίῳ, καὶ τὸ λοιπὸν πᾶν µέτρον πάντας τοὺς λαοὺς ἐξ ἴσουκαὶ ἔπ᾽ῖσηςµοίρας
µερίζεσδαι, τὸν µέγαν καὶ τὸν μικρόν. ἀρκεῖ γὰρ τοῖς ἄρχουσιν ἡ προσθήκη τῶν
ῥογῶν αὐτῶν. εἰ δὲ εὑρεθῶσί τινες ἐκ τῶν ἀρχόντωυ ἄνδρείως φερόµενοι, ÓEĎOLOπόμενος
στρατηγὸς ἐκτοῦ εἰρημένουἕχτου µέρους τοῦ δήµοσίου ἵνα παράσχῃ καὶ
8 Slov. po častivztahovali bulharští právní historikové nesprávně do předcházejícívěty (Danailov,
Bobčev, Orošakov i Ganev o. c. 204, srov. Slavia 32, 1963, 258, p. 30); správný
překladmají Leunclavius (Juris graeco-romaniTI,133),Freshfield (Ecloga114),Spulber
(L'Eclogue 76).
Zakon> sudnyi ljudbm5 181
ПОДВИГЫИ ХРАБЪРЬСТВО СЪДЗЛавШб,
ОБРЁТАТАИ СА КМАЗЬ ИЛИ ВОЕВОДА
В ТО BP6MA OT РЕЧЕМАГО ОУРОКА
КМАЖА ДА ПОДАЮТЬВ, ТакО И ЛЪпо,
ДА ПОДЪЕМЛЕТЬ ИХЪ. ПО ЧАСТИ ЕЖеЕСВ
ОБР.ТАЮШИМЪ СА МА БРАМИ. БЫВАЕТЬ
И ЧАСТЬ ОСТАМОУЦИИМЪ! INA
СТАМОУ!. ТАКО БО И Г(ЛАГО)ЛАМО
И ПИСАМО И ПРЕДАМО ОТ. ПР(О)Р(О)КА
д(А)в(и)да.
4 да. Ими жемоу свою и пРИMBIAIa
CA PABÉ, IABJIAIOJINH CA B6IHANBNAMOU,сию
Достоить от KNA3A
земли тои ВЧРЕСЪ36МЛЮ?ДА ВЪ ИМОУ
BEMJIIO ПРОДАДАТЬС, A MÉNOY HH
ДАТИ МИШИМЪ. ТОЖЕ БЛОУДАШАГО πο
Б(ож)ию | зАКОМОУ ДОСТОИТЬ ОТДАЛАТИ
СА Чимъ Б(ОЖ)ИюМЪ РАБОМЪЯ
въ пос(тъ) 8е лфт(ъ): ἴπα стоить!
вмБоудоу вБ(ож)и ХРАМА AB
JIBT(B) BP BPEMA ЛИТОУРГИ, А В
лЪт(Ъ) влАзити въ ц(ь)РК(ъ)вь до
C(BA)T(A)ro вВУА(К)Г(6)ЛИита А ПРОЧЕЮ
BNĚ CTOIATA и пПосСлоУшАТИ JIMἈποπαιοτ(Ε)
J.
'Моую Т, и (иже) остають РАКТ.
ОСТАВШТИМЪ УТ,ОСТАВАТЬ
P add. NV.
chUNVMČS, exe JPAKT.
Č. — 4 3aJ, om. U.
d-dGgM0YБ(о)жгих(Ъ) ДАРОВЪ J.
ať je 1 částka těch, kteří zůstanou
v táboře. Neboťtakje to řečenoa napsáno
a ustanoveno od proroka Davida.?
4 Má-li kdo svou ženu a přiměšuje se
k otrokyni,!©když je tento přečin prokázán,
má být tato prodána od knížete
té země do jiné země, cena pak za ni
stržená má se dát chudým. Rovněžsmlmk
má býtjim podle zákona božíhopřikázám
kněžím па sedmleté pokání:h
dvě léta ať stoji venku před božím chrámem
po čas mše, dvě léta ať vchází do
chrámu do svatého evangeha a ostatní
(část mše) aťstoji venku a poslouchá mši,
další pak dva roky do Věřímv jediného
Boha, a sedmýrok ať stoji, ale ať nepřijimá.
Po skončenísedmlet, osmý rok
isic ЧУМС$, остамоущимъ са М, ОСТАМОЧd-i
sic probe PAKT, NACTANOYTEmendose UN VS,
b-bom. NV.
ΕΟΟΜΈ .
csic UNVMČS, nrPonaTu1PAKT;достоитъ УV.
χατὰ τὸ πρέπον συγκροτήση αὐτούς. κατὰδὲ τὴν µερίδα τοῦ εὑρισκομένου εἰς τὸν
πόλεμον οὕτως ἔστω κατὰ τὸ γεγραμμµένον καὶ ἡ μερὶς τῶν ἐν τοῖς τούλδοις ἁπ­
ερχοµένων.
4 Ecloga XVII. 24. "O хо γυναῖκα καὶ τῇ ἴδίᾳ συγγενόµενος (υαγ. συγγι"γόμενος)
δούλη, διαγινωσκοµένου τοῦ πράγματος ταύτην ὑπὸ τοῦ κατὰ τὸν τόπον
° Вес. депхата тд vevoauuévov;u Leunclavia je to v řec.textu i lat. překladu vynecháno,
jak upozorniljiž Zachariae a Lingenthal (Collectio52,p. 15),rovněžtak u Freshfielda;
Spulber nesprávně: tel guil est consigné dans Vinventaire. Ve skutečnosti je to odkaz na
bibli, a sice na 1 Reg 30.24: aegua enim pars erit descendentis ad praelium, et remanentis
ad sarcinas, et similiter divident.
10Ponechávám tento archaismus ve významu „tělesně obcovati“ běžný ve staré češtině až do
Hájka (např.v Kronice k r. 1039),převzatý autorem ZS patrně z tehdejšího úzu moravského,
stejně jako jiná varianta priložiti se děvici (viz. 103).
11О 8631.posto „církevní pokání, epitimie“ a jeho stupních viz úvodní studii, s. 15ln.
56b
182 Zakon? sudnyi ljudbm+
TOYVPrula, προναΏπ KE двЪ лЪт(Ъ)
до ВЪРОУЮВЪ вдимогОоБ(ОГ)А, А 3-ю
лЪт(о) Естолати, вВСОУДАЕМ6 ВЪЗИМАТИ
ЖЕ. Мъ КЪМЧАВШЕ 3 ЛЪТ(Ъ),
въ осмок же л$т(о) ВВсоУдДЪПРИИМАТИВ.
ДОСТОИТЬ KE NECH тасти
хлЪвъ ихь! толико и воды седмь
л$т(ъ).
5 в. Блоудди чюжю РАБОУ ДА ПОДАСТЬ8
Л СТЬЛАЗЬ Г(ОСПОД)ИМОУ РАБЪ
А САМЪДАСТЬ СА ВЪ ПОС(ТЪ) 3 ЛЪт(Ъ),
ТакКоОЖб И РЕКОХОМЪ, ЮДАЪ №6 ПРОДАСТЬ
СА. АШЕ ЛИ МИЩЬ ЕСТЬ, ПРОTHBOY
CBOIEMOY UMBNUR ДА ДАСТЬ
г(оспод)имоу ΡΑΒΈΕΙ ТО№@,A САМЪ
Р6Ч6МОУ СПОСТОУ ДАСТЬ СА°.
6 8. ἘπαπονΠπΙοογμοΥ πεαρνμπιοᾶ
ať přijímá 2 Jsou pak povinní nejisti
leda tohko svůj chléb a vodu po sedm let.
5 Kdo se dopouští smilství s cizí otrokyní,
ať zaplatí 30 stljazů!> pánu gtrokyně
a sám se podrobí sedimletému pokán,
jak jsme řekli, aby nebyl pokutován.
Je-li chudý, ať podle svého majetku
zaplatí pánu otrokyně a sám se
podrobí řečenémupokání.“
6 Kdo se dopouští smilství s jeptiškou,
ЮО ЗАКОМОУ ЛЮДСКОМОУ МОСЪ
6МОУ ОУРЁЗАЮТ(Ь), АВ nO Ц(Ь)РΕ(Β)ΒΡΝΟΜΟΥ
зАКОМОУ IIOCTB 6.
лЪт(ъ) да ПРИЛАГАЕТЬ СА ЮМОУ.
tomu podle světskéhozákona! uřezávají
nos,16ale podle čirkevního aťše mu uložt
pokání 15 let"
6-8 correximus -e mutilato .Bcio ДА cToraru ОМУ, всю достоит(ь) ТГ;всю ЛИТОУРГИЮ
cToraru nonnulli cod. K. в всю прИИМАТИОМУ, Bc6 ПРТИМАТИУ, ВС6 ПРИИМАТИ,NO
с рАз’соуже миемъ К. chom. JK. 1от. JK. — 5 ΔΠΟΠΑΗΤΕΝ, ПРОДАЮТЬУ. Ъи ДА J.
ε-ορονᾗον ΠΑΠΑΟΤΡС(4) J. — 6 *sic probe 6 cod. recensionis Č et 5 cod. rec. S, c 16PNH6I0
AKT, B aepNorusunoy J, C 1EPNOPH3HOEKOP, UEPNEOPOerrore UNVM. b-b.JNV, in U
textus totius loci atramento deletus. © |
ἐπαίρεσθαι ἄρχοντος λαὶ παρ αὐτοῦ ὑπὲρ ἐπαρχίαν πιπράσκεσδαι, τῶν τιμῶν
αὐτῆς κομιξοµένων τῷ μέρει τοῦ δημοσίου.
5 Ecloga XVII. 22. "O nopveúov εἰς δούλην ἀλλοτρίαν, ἔντιμος ὢν παρεχέτω
ὑπὲρ τοῦ τοιούτου πταίσµατας τῷ δεσπότῃ τῆς δούλης νομίσματα 165’.εὐτελὴς
δὲ ὢν τυπτέσθω καὶ εἷςὅσον εὐπορεῖ πρὸς ἀναλογίαν τῶν Λς’νομισμάτωνδιδότω.
6 Ecloga XVII. 23."0 noovevov ic µοναστρίαν, ὡς τὴν ἐκκλησίαν τοῦ δεοῦ
ἐνυβρίζων, ῥινοκοπείσύω, διὸ κἀκεῖνος µοιχείαν εἰργάσατο τῆς ἐκκλήσίας τοῦ
Φεοῦ ἀλλοτριώσας αὐτὴν, τῆς ὁμοίας καὶ ἐπ᾽ αὐτῆς φυλαττοµένης ἐπεξελεύσεως.
12O komolení stsl. termínu pro přijímání v%sodo opisovači ZS viz zde s. 161—1062.
13Slov. stvlezv (jinde stelezv,z got. skolliggs) je, jak upozornil již Suvorov (Sledy 47), západní
název za lat. solidus (1 litra zlata —=72 stljazů —solidů neboli zlatníků, dukátů), řec.vououa.
Srov. týž termín ve stati 8 a 19. |
14Řád tohoto pokání je týž jako ve stati 4.
15Tj. podle Eklogy.
16V Ekloze se tento mrzačící trest rhinokopie odůvodňuje tím, že pachatel svedením nevěsty
Kristovy se vlastně dopustil cizoložství a podle toho byl potrestán (srov. Sinogowitz,
Studien. 96, 2. vyd. 72).
17Řád tohoto pokání je podán v následující stati.
Zakon?sudnyiπάρτι
T 3. Иже коупетроуа своюпоиметь
жем$ сёбё, по зАКОМОУЛЮДЬΟΚΟΜΟΥМОСЪ
ИМА ОБЪМА ОУРЗАЮТЬВ
И РАЗЛУЧАТЬС 18, А ПО Ц(Ъ)РКк(Ъ)ВЬМОМОУ
ЗАКОМОУ | РАЗЛОУЧИТИа Ia
и въ пос(тъ) 61 лЪЗт(ъ) ДАДАЕТА CAS.
ЧИМЪ ЖЕ ПОСТОУ ТОМОУ ЕСТЫ СИЦб:
€ JUBT(b) BNB CTOIATU ПЛАЧЮЩШЕсл
И ПОСЛОУШАЮШЕЛИТОУРГИ, А Чбтъри
въ ц(ь)рРк(ъ)ви до C(BA)T(A)ro
вУд(М)г(в)лита, д г до вЪРОУЮ ВЪ
юдимого вБ(ог)А, ТРИ Жб ДО КОМЦА
183
7 Kdo si vezme za ženu matku svého
kmotřence,18 podle zákona světského!?
oběmajim uřezávajínos a rozlučují je
od sebe, ale podle církevního zákona ať
jsou rozloučem a aťjsou podrobemipokání
15 let. Řád pak tohotopokání?je
takový: pět let stát venku s pláčem a posloucháním
mše, potom čtyřiv chrámě
do svatého evangeha. a tří do Věřím
v jediného Boha a tři až do konce
(mše)... o chlebě a vodě. A tak když
ukončí svou lhůtu, v šestnáctém roce ať
всюё о хлЪБЪ и о Ввод. и ТАКО
КОМЧАВЪШИ ОУРОКЪ СВОИ, ВЪ &
лЪт(о) всоудъй ДА ΒΤΈΘΜΟΥΤΡΟΣ.
ВЪ ТОУЖЕ КАЗМЬДА! ВМИДЕТЬ, ИЖЕ
СВОЮ ДЪШЕРЬ ΠΟΠΜΕΤΡ OT CÍBA)T(A)ro
KP(b)HeENula и ижб с моуЖАТОЮ
ОБРЁТАЕТЬ СА.
přijimají. 2 Týž trest ať stihne toho, kdo
se ožení se svou křestní dcerou?2 nebo se
proviná s vdanou.?*?
7 sic probé in N,. mutilatum KoynnTPOBOY U, oyv»kuKYIETPY V, BRKOYNBCECTPOVJ,
KyMy PA. PoypĚ3arTu J. °$1сУ, разлоучити О Т, разлоучати М. ЗРАЗЛОУЧАТИМУ. *BIAETA
ca J. fom. NV. pro всю 7 ВаБеё и воудоут(ь). Hcorreximus e corrupto Bce UJNV.
ChE3HMAFOTSJ. om. J.
7 Ecloga XVII. 25."0 πρὸς γάµον τὸ δοκεῖνἀγόμενος τὴν ἐκ τοῦ ἁγίου καὶ
σωτηριώδους βαπτίσματος γενοµένην αὐτῷ σύντεκνον, ἢ καὶ σαρκικῶς ταύτή ἄνευ
γάµου συμπλεκόµενος, ὃ τοῦτο πλημμελῶν μετὰ τὸ ἀποδιωχὺῆναι αὐτοὺς drť
ἀλλήλων τῇ τῶν μοιχῶν ποιυῇ καθυποβαλλέσδω, ἤγουν καὶ αὐτὸς κἀκείνη ῥινοκοπείσθω.
|
18Slovo kopetra (od lat. compaler, za řec. cóvrexvoc) bylo — jak ukazují varianty — opisovači
všelijak komoleno. Správně překládá Leunelavius (Juris grůeco-romaní130): Gui specie
tenus uxorem ducit eam, guae ex sancto et salutari baptismate facta est ipsi commater...,
vyložíme-litermín commaterjako matka křtěnce; totéž platí o comměreSpulberóvě (L'Eclogue
67). Jde tu o manželskou překážku duchovního příbuzenství druhého stupně, uzákoněnou
53. kánonem Trullským r. 692 a přijatou na.římských sněmech 721 a 747 (srov. Slavia 25,
1956,231 a Sinogowitz, Studien 136).Je to týž případ, o kterém se zmiňuje kap. XI
a Metodějova adhortace k soudcům (viz s. 201).
19Tj. podle Eklogy.
20 © stsl. post „církevní pokání, epitimie“ a jeho stupních viz úvodní studii, s. 15l1n.
21 O komolení stsl. termínu pro přijímání v5sodo opisovači ZS viz s. 161—102.
22Tj. se svou kmotřenkou, s dívkou, které byl na křtu kmotrem. Sňatek kmotra s křtěnkou byl
zakázán již zákonem Justiniánovým r. 530. Výklad o těchto překážkách duchovního příbuzenství
podává N. S. Suvorov, Sledy26—37.V. Ganev (Zakon» sudnyj 264n.) chápe slov. svoju
došlero poimetv ot s(veji(ajgo kr(v)šťeníja jako „„kdoje kmotrem své vlastní dceři“ a připojuje
k tomu přímofantastický komentář, který nemá žádné opory v textu ZS.
23Již Suvorov upozornil, že v této 7. stati jsou sloučeny dvě stati Eklogy.
ро
57a
57b
184 Zakon» sudnyi ljudbm%
Та о послоусЪхъ. МАдъ вс$ми жб
СИМИ ДОСТОИТЬ МА ВСАКОМ ПРИ
КМАЗЮИ СОУДИИСЪ ВСАЦЗМЬ ИСПТАМИЕМЬ
И ТЬРИЗМИЕМЬ ИСПЫТАМи
ТВОРИТИ И № Б6С ПОСЛОУХЪ
ОСОУЖАТИ, МЪ ИСКАТИ ПОСЛОУХЪ
UCTUNBNB, BOlAJINXE CA B(OD)A, NAРОЧИТЪ
И №6 ИМОУЦТЬ ВРАЖЬДЪ МИKOrcIaiG
NA ЛОУКАВЬСТВА МИ МЬРBOCTH
NA TAKÉ МИ. ПРЪ, МА М6ГОЖЕ
T(JIATO)JIIOTb?, N5 CTPAXA B(0%K)ula
ΡΑΠΠ H NPABJIBI ITOP. 4UCIIO ?KE NOСЛОУХЪ
ДАС БЫВАЕТЬ@ ЕДИМЪ МА
HECATE А ЛИШЕ СЕГО РОКА, И ВЪ МАлы
пРЪ от 3 ДОГ, А $N€ MN€Šсего
РОКА. ВЛАСТЬ Жб ИМАТЬ!, МА М6ЕГОЖЕ
Г(лАГО)люТЬ, СОУДИИ | ЗАЛАГАТИ И
гл(АГОЛА)ТИ ПОСЛОУХОМЪ ЛИ ΠΡΙСАГОУ,
ЛИ ПРОДАЖЮ, ЛИ ТОУЖ(6)8
КАЗМЬ, АШ6 ЛИ Bb KOIG BPEMA OBРАШЮТЬ
СА ЛЖУЦ6. №6 ДОСТОИТЬ ЖЕ
МИ ВЪ ЮДИМОУ ПРЮВ ПРИИМАТИ ПОСЛОУХЪ,
ИЖб БОУДОУТЬ КЪГДА ОБЛИЧ6МИ
ЛЖУЦ6 И ПРЕСТОУПАЮЩЕ ЗАкомъ
Б(ож)ии, или житию скотьCKOIE
ΠΜΟΝΥΠΙ6, ИЛИ ИЖЕ 0 CEBE
МеБдДимисВ, МА ПРИСАГЪ ОТИМОУТЬ
ο(Α).
78 δγ(παγο)πθτ J. bom. J.
To2k6U, Take NV. bom. NV.
дими К, NeBBNum A.
com. J. dBBIBAFOTEV. Nwke
PA; mendose Ne MNA J. маимемВ U, Na mNe NV.
Та O svědcich. Nad všemi těmito** та
kníže a soudce v každé při konat vyšetřování
s veškerou pozorností a trpělvostí
a neodsuzovat bez svědků,?5 nýbrž
vyhledávat svědky pravé, kteří se bojí
Boha a jsou vážení a nemají žádného
nepřátelství am zlosti ami odporu am
žaloby s tům, o němž vypovědajt, ale pro
strach Boží a jeho spravedlnost. Počet
pak svědků ať bývá jedenáct nebo víc než
tento počet, při malých sporech od sedm
do tří, ne však méně než tento počet.
боидсе?5=pak má moc vzit zástavu od
toho,proti němuž vypovídají, a určit svěďkům
buď přísahu, nebopeněžitou pokutu,
nebo týž trest, budou- v některé době
přistiženi, že lžou. Nemají se pak přijimat
ani v jedné při za svědky i, kdo
budou někdy usvědčení ze lží nebo z přestupování
zákona božího, nebo že vedou
život zvířecí,?6 nebo ti, kteří nejsou přičetní,2?
a proto se ku přísaze nepři­
pouštěji.
e-esic probe ČT, Ne MeNe K, Ne
‘имоуть ὁ. #9с probe JPA,
chsicprobe P, errore Nenosbaum(u) UNVIMČST, NeBEEcloga
XVII. 27. "0 εἲς γυναῖκα ὕπανδρον µοιχεύων, ῥινοκοπείσθω καὶ αὐτὸς
καὶ 7 µοιχαλίς...
24Tj. nad všemi těmi provinilci, o nichž je řeč ve statích 4., 5. a 6.
25Viz pozn. 5. Podle V. Procházky (Slavia 26, 1957, 339, p. 7) důkaz přísežníků záležel v tom,
že nejdříve přísahala strana o pravdivosti svého tvrzení a potom tuto její přísahu další přísahou
nebo přísahami ... potvrzovali tzv. přísežnícičispolupřísežnícinebo přísežnípomocníci.
252Svatoplukovi sudí-iudices se uvádějí v listu papeže Jana VIII. 1880, MMFH, III. Ep. č. 90.
26Slov. žiťijeskotvskojeje zde pravděpodobně souhrnný výraz pro všechny tři druhy sexuálních
zvráceností: bestialitu, incest a sodomii (srov. Slavia 27, 1958, 531—3). Také Metodějova řeč
k soudcům zná poklesky tohoto druhu, viz s. 201—202.
27 Rukopisy krátké redakce ZS mají zde chybně o sebe (sebě) nepobědimi (nevědimi). Jedině
v Puškinském rukopise obšírnéredakce ZSse zachovalosprávně verbální adjektivum nebodímo
(0 sebe nebdimi); srov. Slavia 27 (1958), 534 a 32 (1963), 258.
Zakon%sudnyi ljudbm5 185
8 и. Приложии сд д(В)в(и)ци π(Ῥ)ВОЮ,
А М6 ВЪ ВОЛЮ РОДИВШИИМЪ Ю,
ПОоСЛЪЗДИ 3KE СИМА ΟΠΙΟΠΙΡΠΙΕΜΑΒ,
ΑΠις ВЪЗЛЮБИТЬВ ПОЛАаТИЮ И ВвЪСХОIHETA
ΡΟΠΠΤΕΠΑ JICH, ДА БЫВАЕТЬ
СВАДЬБА. АШб ЛИ ČIGHMUNAUACTHUS
МЕ6РАЧИТИ МАЧМЕТЬ, Ч(Ъ)СТЬМЪ Сы
Б(от)АТЬСТВЪМЬ СВОИМЬ, ДА ДАСТЬ
д(Ъ)в(и)ци 3A CPAMBÁЛИТРОУ ЗЛАТА,
СИРЪЧЬ О ИВ СТЬЛАЗА.АШ6 ЛИ ПОДОБЪМЪ®
ЕСТЬ, ДА ДАЕТЬ ПОЛЪ ИМЪМИТАСВОЕГО.
АЦ 6 ЛИ ЕСТЬ МИЩЬ; ДА
тепеть юго соудии земли и посыЛАЕТЬ
ОТ СВОЕ1& ОБЛАСТИ. ПОВИМЬМЪ
же есть постоу! 3 лЪт(ъ), такоже
NUC(A)XOM(5).
9 8. Приложиисд д(Ъ)в(и)ци n(B)BOPO
в NoycTB MĚCTBÉ моудьмиа,
идеже м6 могыи воудеть кто? поΜΟΤΤΙΠΟ
ДА ПРОДАСТЬ СА, А ММик“
8 Kdo svedl dívku pannu, ale ne se svolením
rodičů, když tito se o tom
později dovědí, bude- я ji přát
pojmout za ženu a rodiče její to rovněž
budou chtít, ať je svatba. Pakliže se
bude jeden z nich?š zdráhat, a je-li to
člověk vážený pro své bohatství, ať dá
dívce za zneuctění litru zlata,?? to jest
72 stljaze. Je-li chudší, ať dá polovici
svého jmění. Je-li však nemajetný,
ať jej soudce potrestá bitím a vyhostí
ze své oblasti. Je pak povinen podrodu
sepokání sedmalet,?0 jak jsme napsal.
9 Kdo znásilnil pannu na pustém mnástě,
kde nebylo nikoho, kdo byji mohlpomoci,
aťjest pokutován??.a jeho majetek aťje
dám divce.
KTO AACTBCA JI(B)B(u)nu. |
ὃδ οοπππιεεµα ΝΥ. Ъвосхошет(ь) 4{. <-ccorreximus secundum textům от. е corrupto
ЮюдимдАч6ОМУ; вдимъ вю КТА, юдимъ клаР. dcpaMorToy J. еподовмФи 7], мб имАТЬ
PA (pro подовьмъ Есть). !—‘вывлет(ъЪ)впостъ J. — 9 амоужею {. ЪУ/МУ,ом. 0. enoмоши
9. 851 Ц, им5м!е МУ.
8 Ecloga XVII 29."0 ᾿συγγινόµενος2001 παρδένῷ, προαϊιρέσειμὲν τῆς κόρης,
ἀγνοίᾳ δὲ τῶν' αὐτῆς γονέων ἐν ὑστέρῳ δὲ τούτων διαγινωσκόντω», εἰμὲν Ψελήσει
λαβεῖν αὐτὴν καὶ δελήσουσι καὶ οἱ γονεῖς αὐτῆς, γινὸέσθδωτὸ συνάλλαγμα. εἰ δὲ
ἓν τῶν μερῶν οὐ θελήσει, εἰμέν ἐστιν εὔπορος ὁ φδορεύς, διδότω τῇ φὐαρείση κόρη
χρουσίουλίτραν µίαν' εἰ δέ ἐστιν ἐνδεέστερος, διδότω τὸ ἥμισυ τῆς ὑποστάσεως
αὐτοῦ: εἰδὲ παντελῶς ὑπάρχει πένης καὶ ἀνεύπορος, τυπτόµενος αἱ κουρευόµενος
ἐξοριζέσθω.
9 Ecloga XVII. 30. *O βιαζόμενος κόρην καὶ φθείρων αὐτὴν ῥινοκοπείσδω.
28 Slovo jedinače je patrně zkomolenina místo jedina čestv (řec. čv TÓVμερῶν). tj. jedna část,
jedna strana.,
29 Viz pozn. 13.
30O stsl. posto „církevní pokání, epitimie“ a jeho stupních viz s. 151n.
31У této stati nejde o uzavření sňatku, nýbrž o náhradu škody dívce (Procházka, Deset poznámek
311).
32Procházka (Deset poznámek 313—4) upozorňuje, že právní termín da prodasto se neznačí
prodej do otroctví, nýbrž že prodej je trest majetkový a zakládá se na principu odškodnění;
později značil jakoukoli pokutu (např.ruská prodaža); v ZS, kde „,jezachycen prvotnější stav,
jde zřejměo pokutu ve výši odkladu, peněžní hodnoty osoby, která předtím propadla hrdlem,
a teprve v dalším vývoji se podle komposičnízásady trestního práva z kapitálního trestu vykupovala““.V
ZSse již rozeznává „„odškodněnípoškozenéовозу jměním pachatele... a pokutaprodeje jako veřejný trest ku prospěchu nositele soudní moci““.— Ekloga udává trest uřezání
nosu.
186 Zakons sudnyi ljudbm$
10 т. Приложии са ВЪЗДЪВАШИИСА
ΠΡΕΧ6 ΒΡΟΜΕΝΕ6 TÍ% JIBT6 JA NPOДАЕТЬ
СА СЪ BCBM5 UMÉNUIEME
своимь и ОТДАЮТЬСА Д(Ъ)в(и)ци. по
Ц(ь)РК(ъ)вьмомоу ж6 ЗАКОМОУМОУЖЮ
СТВОРИВЫИ —МАРЕЧЕМФИ ЗА
моУжЖьЬ,вси соуть повимьмии постоу
3Ъ лЪт(ъ), IAKojKE NPEKE MOYЖАТИЦЪ
ДЪлЛА Г(ЛАГО)ЛАХОМЪ.
11 az. Плриложи сл Д(Ъ)в(и)ци NAРЕЧемВи
ЗА МОУЖЬ, АШ6 И ВЪ ВОЛЮ
д(Ъ)в(и)ци зЗАЛФЗзлЛЪБОУДЕТЬ, МОоСЪ
ДА ОУРЪЖЕТЬ СА ΤΟΜΟΥΣ.
12 вт. Кръвь мВсаАЩИИвъ свою
КРЪВЬ СВАДЬБОУ ДЪЮТЬ, ДА РАЗЛОУЧАТЬ
СА.
13 тт. Imšíau дв жем$ дд иждёМеть
мемьшюю.съ. дВтьми вюи
тенеть сда, РАпостъ 3 лЪт(ъ)Ъ.
10 *sic probe PAKT, K errore rel.
errore UJNV. b-bom. J.
běr J. — 13
10 Kdo svedl dospívající dívku před
dobou třinácti let,>3ať je pokutován?
vším svým majetkem a výnos ať dá se
dívce. Podle církevního zákona on 1 ten,
kdo se dopustil násilí na dívce zasnoubené
muži, všichni podléhají sedmiletému
pokání, jak jsme již dříve řekli stram
ženy vdamé.>*
11 Kdo svedl dívku zasnoubenou muži,
třebaže k ní vešel s jejím svolením,
tomu má být uříznut nos.6
12 Krvesmilníci, uzavěrající sňatek s pokrevnýma,
ať jsou rozloučena.*1
13 Kdo má dvě ženy; ať vyžene pozdější31
s dětmi a ať jest bit, pokání
pak sedmlet.
asic probe ČP, TenoyTE 6ro K; TeneTE
10 Ecloga XVII. 34.0 φθείρωνπόρην πρὸ τῆς ἥβης ἤγουν πρὸ τοῦ τρισκαιδεκαετοῦς
χρόνου ῥινοκοπείσθω καὶ τὸ ἥμισυ τῆς ὑποστάσεως αὐτοῦ παρεχέτω
τῇ φὐαρείση.
11 Ecloga XVII. 32.- 2 ? © у
πόρής τοῦτο ἐγένετο, ῥινοκοπείσδω.
12 Ecloga XVII. 33. Oi ainouixtau
'Ο τὴν ἀλλοτρίαν μνηστὴν φὔείρω», εἶ καὶ προαιρέσει τῆς
ἢ) γονεῖς πρὸς τέκνα ἢ τέκνα πρὸς γονεῖς
ἢ ἀδελφοὶ πρὸς ἀδελφὰς ξίφει τιμωρείσθωσαν. Οἵ δὲ πρὸς ἄλλην συγγένειαν συµ­
φὑθειρόμενοι...
µενος.
13 Ecloga XVII. 35.
ῥινοκοπείσθωσαν. ὁμοίως δὲ καὶὁ εἰς δύο ἀδελφὰς εἰδήσει µιγνύ'Ο
δύο γαμετὰς ἔχων, τυπτέσθω, ἐπδιωκομένου τοῦ ἐπεισάκτου
γυναίου μετὰ τῶν ἐξ αὐτῆς τεχδέντων τέκνων.
33Ve všech rukopisech krátké redakce se čte: před dobou dvacíti let, což je zřejmý omyl, který
povstal pravděpodobně při přepisu hlaholského originálu cyrilicí.
34 Viz pozn. 32.
35 Srov. na konci 7. stati.
36Přečin svedení zasnoubené dívky byl pokládán za cizoložství (Trullský kánon 97). Zde byl
v ZS mrzačící trest rhinokopie ponechán.
37Ekloga podle římského práva stanoví za incest trest stětí mečem a rhinokopii; mírnost ZS se
vysvětlí tím, že „„voblasti aplikace ZS byly takové sňatky běžné,a tak bylo nutno postupovat
umírněně“ (Procházka, Desetpoznámek309).
38Slovanský termín menší označuje manželku pozdější, mladší ve smyslu časové sousledností
(Procházka, Desetpoznámek309). „„Církevrespektovala starší svazky a jen při mnohoženstvi
přikazovala výběr jedné z manželek, předevšímhlavní, za jedinou (Vladimír Ruský, Vratislav
Pomořský)“.
Zakons sudnyi Ijudbm%
14 ni. BP>KATAIauчюжь л$съ илиа
СЪкы ДРОВА ОТ М6ГО В СОУГОУБИМОУ
ΠΟΒΗΝΕΝΤюс(ть).
15 вт. [жб за КТ6РЫ ВРАЖДЫ ЛИ
РАЗЪГРАБЛЕМИа ДВЛА им мита огМ6ЕМЬ
ВЖАГАЕЮТЬР ХРАМЫ, АШЕ ВЪ
ГРАДЪ, ДА ОГМЕМЬ СЪЖАГАЮТЬИ, АЦ6
ли въ вси ли в 06ΠΎΈ6, ΜΕΠΕΜΕ ДА
ОУСЪКАЮТЬ И, А ПО Ц(Ъ)РК(Ъ)вЬмМОMOY
BÁKONOY BПОС(ТЪ) ВТ лЪт(Ъ)
ПРЕДАЮТЬ СА, IAKO ВРАЖЕБМИКЪ
ЕСТЬ. АЦ ЛИ КТО СТЬБЬЛИЮ ИЛИ
ТЬРМИЮ XOTA NOMK6EINM NA | CBOICHU
NAB, BP3BrNĚTUTEOTNB,T KE OTNb
ЧПРОШЬДЪ ВЪЖЬЖЕТЬЙ ЧЮЖЮ МИВОУ
ЛИ ЧЮЖЬ ВИНОГРАДЪ, ДОСТОИТЬ ®СОоУДИТИ
И® ИСПЫТАТИ, ДА Ααἶῃς Ἡ NEBBIBNUE
или‘ въ м(ьд)л(о)сты
ВЪЗЪГМЬТИВШЮ ОГМЬ С6 БОУДЕТЬ,
БЕС ТЪШЕТЪТ СЪГОРЪВШААГО -ДА ТВОРИТЬ.
люБО BB BBTPENB-- I(B)NE
187
14 Kdo podpaluje cizí les nebo kácí
z něho stromy, jest povinen dvojnásobkem.
|
15 Kdo z nějakého nepřátelství nebo
pro loupež majetku zapaluje ohněm
obytná stavení, je-li to v městě, ať ho
upálí ohněm, pakliže to je ve vsi nebo
ve statku, ať ho mečem popraví, ale
podle církevního zákona se předává na
pokání dvanácti let,39 poněvadž je to
nepřitel.Chce-li kdo spálit strniště nebo
křoví na svém poli a zažehne oheň a ten
oheň přeskočí a zapálí cizí pole nebo
cizí vinici, třeba věc posoudit a vyšetřit,
a stalo-li-se to tím, žez nevědomosti
nebo z lehkomyslnosti“ zapáhl
oheň, ať vyhořeléhoodškodní; nebo by
zapálil oheňza. větrného dne nebo.neučinil
potřebná opatřenířka:. oheň se
nerozšíří, nebo. kdyby mu. bylo. líno,
nebo- nebylo by mu to nemožné,
14 *Sicprobein codice s. XVI e collectione monasterii Solovki (No 496/477); u omnes rel. —
15 *TPABJIENHIGNS, rPABJIENbra VMČ, 3A TPABJIENIA]. РВЖегАЮТ(Ь) J.
е-есоудьи J.ада. Т. 9Ч-“пришед(ъ) пожжеть ).
поппаШсо4. С$, бл(А)годЪтьPAKT.
СВОЛ6Ю ВЖЕГАЕТЬ
мслть ОТУ, м$сть М, милость
14 Ecloga XVII. 40."O noo čuBaAwvčv &Адотога,641 7]хблтоу 8Ёадтйс дЕтдоот
(υαγ. δένδρα) εἰς τὸ διπλάσιον καταδικαζέσθω (υαγ. καταδικάζεται).
15 Ecloga XVII. 41. Oi διά τινας ἔχθρας ἢ ἁρπαγὰς πραγμάτων ἐμπρησμὸν
ἐν πόλει ποιοῦντες, πυρὶ παραδιδόσθωσαν . εἰ δὲ ἔξω πόλεως χωρία ἢ ἀγροὺς
ἢ οἰπίαςἀγρῶν ἐξεπίτήδες ἐμπρήσωσι, ξίφει τιµωρείσθωσαν. εἰδέ τις τὴν καλάμην.
τοῦ ἰδίου χωραφίου ἢ τὰς ἀκάνθας βουλόμενος καῦσαι ἐνέβαλε (ωατγ. ἐμβάλλει)
πῦρ κατ” αὐτῶν», τὸ δὲ πῦρ καὶ πεῤαιτέρω προῆλθε καὶ ἔκαυσε (υαγΥ.παρέλδη καὶ
καύση) τὰ ἀλλότρια χωράφια ἢ τὸν ἀλλότριον ἀμπελῶνα, δεῖ περιεργάξεσδαι τὸν
ἀκροατήν, καὶεἶμὲν κατὰ ἀπειρίαν ἢ ῥᾳδυμίαν τοῦ βάλλοντος τὸ πῦρ τοῦτο γέγονε,
τὸ ἀξήμιον τῷ βλαβέντι ποιείτω. εἰ γὰρ ἐν ἡμέρᾳ πολὺν ἄνεμον ἐχούσῃ τὸ πῦρ
39Rozvržení na čtyři stupně určovala církevní vrchnost.
40Slov. v nevěděníje ili vv m(vd)i(o)stv, ἴθο. κατὰ ἀπειρίαν ἢ ῥᾳδυμίαν ]θ právní formule pro
posouzení odpovědnosti a vyskytuje se též v Metodějově adhortaci k soudcům (Cloz 2b 30,
viz s. 203). Nacházíme ji také např. v řec.textu Procheironu (XIII. 3), ale slovanský text
odpovídá jen zčásti byzantské předloze(srov. T. Saturník, Příspěvky154).Srov. též výklad
o Grivcověinterpretaci pojmu modlostovrkp. Clozově,který jsem podal v Byzantinoslavica 12
(1951), 159—161.Reflex této formule lze najít též na počátku kánonu sv. Dimitria: Oto mbgly
(místo modlosti?) Ijutyja i nevěžvstvijaočistiny (srov. J. Vašica, Původní staroslověnskýkánon
o sv. Dimitrijovi Soluňském, Slavia 35 (1966), 517n.
58b
188 Žakon+ sudnyi ljudbm5
BB33TNBTHJIb BOYJIGTb ODVNbЛИ ENE
CXPANHJIbS, ВРЕКЪ: Νο ПРОИДЕТЬ
огмь, ли оБЛЬМИВЪ СА БОУДЕТЬИЛИ
м6 мемогльы, Кти пож(ь)жет(ъ)
ОГМЬ, ДА ПЛАТИТЪ И ДА ТЕпет(ъ)
сАК. απ ЛИ CXPANUJIB
БОУДЕТЬ ВСЕ, МАПРАСМО Жб БОУРА
МАПАДЕТЬ, И С6ГО ДЪЗЛА ПРОИДЕТЬ
ОГМЬ. ДАЛЕЧЕ, М6 ОСОУДИТЬ СА!. АЩЕ
ОТ ТОУЧЁ ЗАЖАГАКТЬ СА ХРАМЪ UHU
И ПОЖЬЖЕТЬ ЕТ6РО ЧТО от СВОЕГО
ЕМОУ ХРАМА, И ПРОИДЕТЬ ОГМЬ
ПРОЧЕю ПОЖЬЖеЕТЬ ΟΕΡ(Β)ΟΊΡΝΤΕΙΣΕ
СВОИХЪ ЕМОУ СОУСФДЪ ХРАМЫ, КО
ВМ6ЗАПОУ БЫВШЮ ПОЖЬЖЕМИЮ ТОΜΟΝ,
ΝΕ ОСОУЖАЕТЬ СА.
16 či. Микыижей пРИБЪЗГАЮШАГО
въ ц(ь)РК(ъ)вь МОУЖЕЮН6 ИЗВЛАчиЪ,
NB BEHIb NPUB'BrbIMJA“ IABΠΑΤΕΤΕΡ
ΠΟΠΟΒΠ M BHNOY OT Nero
u oheň spáli, ať zaplati a ať.jest bit.
Pakliže by všechno zachoval, a náhle
přikvapí bouře, a proto se oheň daleko
rozšíří, ať není odsouzen. Jestliže se
bleskem zapálí něčí dům a shoříto nebo
ono z jeho vlastního obydlí,“ a oheň se
rozšíří a sežehne nakonec domy okolních
jeho sousedů, jelikož požár ten
vznikl znenadání, nebývá odsouzen.
16 Nikdo ať toho, kdo se utíká do
chrámu, násilím nevyvede, ale ten, kdo
se sem utekl, ať vyloží knězi svou věc
a vinu jím spáchanou, a ten ať jej přeСТВОРЕМОУЮ,
ДА ПРИБМЛЕТЬ IAKod
ОУБТЪГА®, ТАКО ДА ПО ЗАКОМОУ ИЗИvezme
jako utečence, aby jeho zločin
byl podle zákona vyšetřen a prozkoue-Esic
ОМУ, м6 хРАМИЛЪБОУДЕТ(Ь) 7, Νε схРАМИЛЪ будеть РА. #3%&сМ, ме моглъ О ТУ.
в лЪмостью или оумедливъ Р; ΡΕΚΤΕ:м6 ПРИИДЕТЬ(№6 ПРОИДЕТ«Ъ»Т) огмь, или овлбмивсАлЪмостию,
или оумедливъ, или м6 мемоглъ (ме моглъ Т) воудеть КТ. .К-ЕТ; ти
ДА ПОЖЬЖЕТЬ ОГМЬ, ДА ПЛАТИТЬ И ДА ТеПЕтТь CA Р; то пожьже огмь, ‘Да ПЛАТИТЬ И ДА
тепоуть вго К; ош. 0 ]МУМС$. ga ме осоудить c(A) NV. шроухлА АКТ. — 16 змиктож(6)
ΡΑΕ, иже Т. sic Р, дАмс из’влечеть А, ДАм6 изовлаАчитьК, от. 0] МУМС$.
с], от. UNV. dom. J. 0YBŘIATAМ.
ἐνέβαλεν ἢ καὶ μὴ παρεφυλάξατο UMπροελδεῖν τὸ φῦρ περαιτέρω, ὡς ἀμελήσας
"a ῥᾳδυμήσας παταδικάδεται. cl δὲ πάντα μὲν παρεφυλάξατο, ἀθρῶον δὲ πνεῦμα
βίαιον ἐνέπεσε καὶ διὰ τοῦτο ποβῥώτερον προήλθε τὸ πῦρ, οὐ καταδικάζεται. ἐὰν
ἐκ τοῦ ᾿συμβεβηκότος ἐμπρησὺῇ οἴκός τινος καὶ καυθῶσί τινα τῶν ἰδίων αὐτοῦ
πραγμάτων, καὶ ἐκδράμῃ τὸ πῦρ καὶ ἐμπρήση τινὰ τῶν συμπαρακειµένων αὐτῷ
οἴκημάτων, ἀνενόχλητος (var. ἀνέγκλήητος) ἔστω ὡς ἀνοήτως τοῦ τοιούτου.
ἐμπρησμοῦ γενοµένου.
16 Ecloga XVII. 1. Μηδεὶς τὸν ἐν ἐκκλήησίᾳπροσφεύγοντα Bla ἀφαιρείσδω,
ἀλλὰ τὴν αἰτίαν τοῦ προσφύγου (σαν. πρὀσφυγος) δηλοποιείτω τῷ ἱερεῖхо лаб’
αὐτοῦ μετὰ τῶν ἀσφαλῶν παραλαμβανέτω τὸν προσφεύγοντα τοῦ νοµίµως ζητηa
Úsek a oheň... jest bit je v rukopisech krátké redakce vynechán vinou opisovačůa je doplněn
podle obšírnéa smíšené redakce.
42Obšírná redakce má místo chrama pozoruhodnou. variantu ruchla. Výraz ruchlo ve významu
„domácí nářadí, nemovitosti, svršky“ je hojně doložen v staroruské biblické tradici (srov.
Sreznovski| 1,MatertalyIII. 198)a není vyloučeno,žepůvodněbylo na tomto místěi v krátkéredakci
Zakons sudnyi ljudbm*
ИЕТЬ СА И ИСПЫТАЕТЬ СА ОБИДА ЮГО.
АЩЕ ЛИ | КТО ПОКОУСИТЬ СА МОУЖАМИ
OT Ц(Ь)РК(Ъ)в6 ИЗВЕСТИ ПРИБЪГЪΠΙΑΤΟ,
КТО ЛЮБО БОУДИ, ДА ПРИИМЕТЬ
РМ РАМЪ, И ТЪГДА, Тако подоБАЕЬ,
ДАИСПЫТАЕТЬСА ОБИДАПРИ­
ΒΈΓΤΈΠΙΕΜΟΥ.
17 81. Βεπιςρ πΜΈΒΙΔΠ0 ЕТЕРЪМЬИ М6
NOBBIAIA BJI(A)I(PI)KAMP, N5 О С6БЕ
ТВОРА, ЛИ ПО ВЛАСТИ, ЛИ ПО СИЛЪ
МОУДЬМИ МАЛЕЖА, АШ6 ВЪ ИСТИМОУ
свою им с6 СТВОРИТЬ®,ДА ОТПАπετεῦ
свою ВЕШИ И ДА ВЪЗВРАТАЕТЬ
Ю. АШ6 ЛИ ЧЮЖЕб ВЪЗМЕТЬ
4ЧС0, ОТ ВЛАДЫКЪ З6МЬЛИ ТОИ ДА
ТбПЬТЬ СА, КО № ВЪ ВЛАСТЬ БЫВАТА,
С6Бб БЫВАТ MBCTBNHKS. И
ТАКО БЫВАЮ, ДА ОУСТРОЕМИЮ TBO­
189
mán. Fokusí-h se kdo, ať je to kdokoli,
násilím vyvést z chrámu toho, kdo se
sém utekl, ať dostane 140 ran,“* a potom
ať se, jak náleží, prozkoumázločin“
toho, kdo se.sem utekl.
17 Má-li kdo s někým spor a neoznámí
to vladykům, ale jednáo své újmě
a buď mocí, nebo násilím chceprosadit
svou, 1 když tak učiní opravdu, abý
dostal své, ať ztratí svou věc a ať ji
vrátí. Pakliže vezme něco cizího, ať je
bit od vladyky té země, poněvadž se
ňepodrobuje moci a sám se stává svým
mstitelem.“4 A když takto si počíná,
ať restituuje to, co vzal.
РИТЬ ΤΟΜΟΣ, ЕЖЕ ВЗАТЪ.
17 атворит(ь) Т. Pa отстоупит(ь) J. com. J.
Ďřjva хай дит руси тд хат’ aĎrov xegdAatov. εἰ δέ τις δοκιμάσει χειρὶ ἀπὸ
ἐκκλήσίας πρόσφυγον ἐπάραι τὸν οἱονδήποτε, ὁ τοιοῦτος ιβ ἄλλακτὰ .λαμβανέτο
καὶ τότε κατὰ τὸ πρέπον τὸ τοῦ αὐτοῦ προσφύγου ζητείσθω κχεφάλαιογν.
17 Ecloga XVII. 5."0 πρᾶγμα ἔχων µετά τινος καὶ μὴ τῇ ἀρχῇ προσφωνῶν,
ἀλλ αὐτοβούλως εἴτε κατ ἐξουσίαν ἢ καί τινα δυναστείαν χειρὶ ἐπιβαίων καί
ἐπαίρων τὸ ὁτιοῦν, εἰ μὲν κατὰ ἀλήδειαν ἴδιον ζητῶν τοῦτο ἐποίήσεν, ἐκπιπτέτω
τοῦ ἰδίου πράγματος καὶ ἀναδιδότω αὐτό. εἰ δὲ καὶ ἀλλότριόν τι ἀπῇρεν, ὑπὸ μὲν
τοῦ κατὰ τόπον ἄρχοντος δαιρέσθω ὡς μὴ ἀρχόμενος καὶ ἑαυτοῦγενόμενος (чат.
γινόµενος) ἔκδικος, καὶ οὕτως τὴν ἀποκατάστασιν ποιείσθω οὗπερ ἀπείληφεν
(υαγ. ἀφείλετο).
+ V řec. textu se udává jen 12 ran. V slov. textu ZS v krátké a smíšené (svodné) redakci 140,
v obšírné144. K otázce přávní ochrany asylu poznamenává V. Procházka (Desetpoznámek
312), že vývojem docházelo na západě k omezení rozsahu asylu, kdežto v zemi nově získané
pro křesťanství bylo postavení církve záměrně posilováno, a proto také asyl byl zvlášť zdů­
razňován.
44Slov. mbstoniko (var. městotmko), řec. čxÓtmoc,značí státního návladního, zástupce státu
v obcích řeckých (F. Novotný, Slovník lat.-český, 1948, 452); lat. termín je také vindex
(za řec. čxOrxo0c),známý též z Nového zákona (R 13.4a 1 Th 4.6), kde se překládá mbstoniko
'a mostitelo.Podle Novotného (Slovník 1402) vindex je ten, ,„kdo právně převádí proti druhému
spornou věc nebo osobu na svou stranu (tj. ve své vlastnictví n. ochranun. podobně)““.V.Procházka
(Desetpoznámek316)nesouhlasí s poznámkou M. Andreeva k výkladům Ganevovým,
že by tu šlo o snahufeudálů převzít soudnictví do svých rukou, spíše jsou tu chráněny zájmy
byzantského státu. To platí i o poměrech moravských. — Tato stať stanoví nepřípustnostprávní svépomoci.
59b
190
18 иг. Роди и ДЪТИ АШб МА CA
гл(АГОЛЮ)ТЬ, ДА@ №6 ИМОУТЬ ИМЪ
вЪРы. ми г(оспод)и, ми МА г(осПОД)А
РАБЪ ЛИ, СВОБОДМИКЪ ЛИ ДА
ПОСЛОУХЪ ВЫВАЕТЬ.
19 эт. же от СТРАМЬМЫИХЪКОУпить
плЪМьЬМиИкКАИ ВСЬСТРОИ® ЕГО,
АШЕ ИМАТЬ ЦЪМОУ, ЮЖЕ ДАСТЬ МА
МЕМЪ, ДАВЪ МА С6БЕб, ДА ИДЕТЬ СВОБОЛЬ.
ΑΠΙ6 ΠΜ №6 ИМАТЬ, ДА ИМАТЬ
ИСКОУПЪ ЮГО МЬЗДЬМИКА, ДОМДЕЖеЕ
ИЗДРАБОТАЮТЬ СА, ΤΠΕ CBBIA
IUBNOY, МАРИ | ЦАЮЩИИ СА МЬЗДЗ
IEMOY МА ВСАКО JIŠT(O0) Г СТЬЛАЗЪ
ПРЕДЪ ПОСЛОУХЫ. И ТАКО КЪМЧАВЪ‚
ШЮ ЕМОУ ЦМО У, ОТПОУШАЕТЬСА
Zakon» sudnyi ljudbm»
18 Mluví-li rodiče a děti proti sobě, ať
se jim nevěří.A anl pro pána, ani proti
pánovi“ buď otrok, či propuštěnec ať
nebývá svědkem.
19 Kdo koupí od cizích vojínů válečného
zajatce a restituuje ho k sobě
do domu,“46má-li zajatec obnos, který
zaň dal, a dá jej za sebe, ať odejde
svoboden. Pakliže ho nemá, ať ten,
kdo jej koupil, podrží si jej jako námezdníka,
dokud si neodpracuje obnos,
na němž se dohodli. Přitom mzda,
na každý rok tři stljazy,“"?se mu určuje
před svědky. A ten, kdoji takto dovrší,
bývá propuštěn na svobodu.
СВОБОДЬ.
18 азс ТАРКТ, ли ОМУ.— 19 зас (У,
UJNV, ubi iterum x TAKO.
B6CE CTPOHV, Bec ОУСТРОЙJ. PJPAKT; om.
18 Ecloga XIV. 2—3. Oi γονεῖς καὶ τὰ τέκνα κατ ἀλλήλων λέγοντες μὴ προσδεχέσδωσαν.
Мутё ὑπὲρ δεσπότου µήτε κατὰ δεσπότου δοῦλος ἢ ἀπελεύθερος
µαρτυρείτω:
19 Ecloga VIII. 6. "O ἐκ τῶν ἐχδρῶν ἐλεύθερον ἄγοράζων αἰχμάλωτον καὶ ἐν
τῷ ἰδίῳ οἵκῳ ἀποκαδιστῶν αὐτόν, εἲ μὲν εὐπορεῖ τὰς συμφωνήθείσας μεταξὺ
αὐτῶν πληρῶσαι τιμὰς, ἀπολυέσδω ἐλεύθερος. εἰ δὲ ἀπορεῖ, ἐχέτω αὐτὸν ὃ ἆγοράσας
µίσθιὀν μέχρις ἂν πληρωῦῇ, ἅπερ ἐστίχήησεν, ὁριζομένου δήλονότι ὑπὸ
ἀκροατῶν τοῦ ὀφείλοντος ἑκάστῳ ἔτει ὑπὲρ μισθδῶν (υαγ. μισθοῦ) τῷ ἀγορασδέντι
λογίξεσδαι.
“5Krátká redakce je zde úplně jasná. Ačkoli Orošakov (Ein Denkmal 231) podal správný
překlad (Weder fůr den Herrn, noch gegen den Herrn darf der Sklave oder Befreite Zeuge sein)
V. Ganev (Zakono suďnyj 410n.) podle Danailova a Bobčeva zkratku 9%a následující zápor
m čte jako jedno slovo glospod)ynia překládá: ni gospodarkata, ni protiv gospodarja, že totiž
ani paní nemůže svědčit proti svému manželu (pánu). Druhou část této věty chápe Ganev jako
samostatný celek, ovšem bez negace: Rob li e, ili e osvoboden, ba báde svidetel. Jak tento překlad,
tak celý další komentář k tomu je chybný. Srov. Slavia 30 (1961), 7, p. 22.
467 původního překladu v'ostrotjego,kterýj je celkem dobře zachován v Ustužském rkp. (vststrov
jego) Ζα ἴθο. ἀποκαθιστῶν αὐτόν, τηΒ]ήjiné rukopisy ves (vesv) stroi (Jas ustroi) jego, což dalo
podnět k chybnému výkladu, jako by zajatec byl koupen s celou vojenskouvýzbrojí (viz
u Ganeva, Zakono sudnyj 486n.). Slova k sobědodomujsou přidána podleřec. textu, nepřímo
jsou obsažena v samém pojmu vostřodít,restituere, v bývalý stav uvést apod. Srov. též Slavia 30
(1961),7,p. 22.Vizpozn.“5 —S. Troicki, Svjatoj Mefodij (57) poukazuje na to, že v řec. Ekloze (VIIL. 6)
není určena minimální cena této práce zajatcovy; přitom ZS ji cení o polovici dráž než 100.novela
Lva VI. Moudrého (886—912): mercede guotannis binis solidis aestimanda.
4—
Zakon%sudnyi ljud:-m% 191
20 к. Св$дитвли CJIOYVXAŽπα πες
ΟΒΕΠΗΤΕΠΕΟΤΒΟΥΙΟΤΕ τΠ(ΑΓΟΠΙΟ)Πε,
тако ΑΠΤΙΠΙΑΧΟΜΌ OT КОГО СЕГО
ДЪЛЖЬМИКА, Или ИМО ЧТО СвЗдиТбЛЬСТВОУЮШЕ
ОТ СЛОУХА, АШЕ И
ЖюЮпАМИ СсОУТЬ, ИЖЕ CBBONUTEJNB­
СТВОУЮТ(Ь).
21 кА. Иже от РАТМЫХЪACA CA?
H C(BA)TOYIO NANIIO BÉPOY KP(b)CTb­
20 Svědkové z poslechu ať nesvědčí
a neříkají: slyšeli jsme od někoho, že
tento je dlužník, nebo měco jiného
svědčí“ z poslechu, 1 když jsou to župani,4
kteří svědčí.
21 Vojín, kteří byli zajati0 a zapřeli
svatou naši křesťanskou víru, když seтАМЬСКОУЮ— ОТВЬРГОША| BB3BPA­ШАЮШЩЕСА ВЪ СВОЮ ЗЕМЛЮ И ГРАДЪ,
HA B5 Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ ПРЕДАЮТСАЬ.
vracejí do svézeměa k svému občanskému
právu,51 ať jsou předáni církvi.
22 KB. Arie KTO HCIPOCUTB KONB AO
МАРОЧИТА МЪСТА, 2N5 ПРОИДЕТЬ
В ЗАРОКЪ МЪСстОоа ЛИ ПОСЛЕТЬ,
22 Vypůjčí-l si kdo koně do určitého
místa a odvede-li jej nebo pošle za
místo určené, a přihodí-li se, že se
20 %0Tcnoyxa NV. — 21 Sraca J (unum ca omissum per haplographiam), aMoyTEPAK;
errore IaBJIATACA UNVMČST. Ъ7, предлдеть сл М, ПРОДАЮТЬСА ОУ. — 22 3-80m.
UJNVMČS (omissio per haplographiam), complevimus secundum textum gr. et поппо 0$
cod. recensionis K: are Iu B 3APOK5MBCTO(Var. MĚCTOME)NPOHNETE.
20 Ecloga ΧΙΥ. 9. Οἱ µάρτυρες ἁκοῇ μὴ προσµαρτυρείτωσαν AéyovTecWcἠκούσαµεν
ἔκ τινος τόνδε χρεωστεῖν ἢ τόνδε καταβαλέσδαι, κἂν ταβουλλάριοι ὦσιν
οἳ ταῦτα μαρτυροῦντες. |
21 Ecloga XVII. 6. Οἱὑπὸ τῶν πολεµίων χειρωθδέντεςκαὶ τὴν ἁμώμητον ἡμῶν
τῶν χριστιανῶν πίστιν ἀπαρνήσάμενοι, ὑποστρέφοντες ἐν τῇ πολιτείᾳ (var. add.
αὐτῶν) τῇ ἐχκλήσίᾳ παραπεμπέσθωσαν.
22 Ecloga XVII. 7."Eáv хооетой тб ἴἵσππῳἕως ὠρισμένου τόπου, ὑπὲρ δὲ
τὸν ὁρισθέντα τόπον τοῦτον ἀπεγέγκῃ ἢ πέµψῃη, τὴν ὡς εἰκὸς γενοµένην ἐπ᾽ αὐτῷ
48Řec. Ekloga zde má: nebo že onen zaplatil; Spulber (L'Eclogue 53): gue celui-la a acguité
sa dette.
49Z textu ZS neplyne, že by župan, který neviděl spáchání trestního činu, ale jen o něm slyšel,
a proto je vyloučen ze svědectví, byl uveden zde toliko příkladem, ve skutečnosti však že by
byly vyloučeny i jiné osoby, jak se domnívá Ganev (Zakon» sudnyj 506); je to však možné
(Procházka, Desetpoznámek317),pokud by župan označovaljakéhokoli hodnostáře a předpis
ZS směřovalproti zvláštnímu postavení osob při vedení důkazu. Řecký text za župani má
TaPovAAdotoi,Spulber, (L'Eclogue 53) překládá des notatres.
„30Z rukopisů krátké redakce jediný Ioasafovský zachoval stopu správného jase se, ostatní mají
omylem javleja se (srov. Slavia 32, 1963, 257—8), což Ganev (Zakon%sudnyj 509n.) přijímá
do původního textu ZS.
51 V řec. Ekloze je toliko čv T7j noArTela, slov. vo svoju zemlju %grado. Slov. termín grado má
Zde jako řec. zoAite(a význam „iuscivitatis, civilitas“ (doklady z kodexu Supraslského a z Apoštola
Christinopolského A 22.28 viz v Slovníku jazyka staroslověnského,430); pro tento případ,
návrat zajatce otroka, má latina zvláštní termín postlimintum (F. Novotný, Slov. lat.-čes.
1021), kterého správně užil ve svém překladě Leunclavius (Juris graeco-romaniII, 130):
Gui in hostium manus venerunt, et inculpatam fidem nostram christianam abnegarunt: postliminio,
ad ecelesiám remittuntur.
192 :
И КЛЮЧИТЬ СА ВРЕДИТИ ЛИ ОУМЬЕТИ,
ИСПРОШЬШЮ ДОСТОИТЬ Б6С ТЪЦЕТЬТЬ
ДА ТВОРИТЬ Г(ОСПОД)ИМА КОМА.
23 кг. ЗАТВвОРИИ ЧЮЖЬ СКОТЪ ИФ ЛИ
ГЛАДЪМЬ ОУМОРЬ, ЛИ ИМАКО КАКО
ОУБИВЪ, СОУГОУБИМОУ ДА ΟΊΟΟΥЖАТЕТЬ
СА.
24 кд. КРАДЫИ NA ΒΟΠΝΈ, Αἴῃε
ОРОУЖИю, ДА Т6ПЕТЬ CA; AIJI€ JIH
КОМЬ, ДА ПРОДАЮТЬ'С(А).
25 кв. КрРАДОУШЕМОУРАБОУ Г(ОСПОд)имъ,
дв хотеть имЪти (ити)з
ТАКОВАГО РАБА, ДА B6C ТЪШЕТЫ
СТВОРИТЬКРАДЕМАГО. АЩ6 ЛИ М6°
ГаКопъвадпу!уаьтъ
poškodí nebo zemře,musí vypůjčovatel
dát odškodné pánu koně.“?
23 Kdozavřel cizí dobytek a buď hladem
umořil, nebo nějak jinak zahubil,
budiž odsouzen k dvojnásobku.
24 Kdo krade na vojně,“*je-li to zbraň,
ať je bit; je-li to kůň, aťje pokutován.
25 Pán otroka, který krade, chce-li si
podržet takového otroka, ať nahradí
škodu; nechce-li mít tohoto otroka, ať
jej odevzdá do otroctví okradenému.““
XOHIETP UM'BTH TOTO PABA, C6r0 JA
ОТДАСТЬ@ В РАБОТОУ ОКРАДЕМОМОУ.|
beprtu add. N. — 23 scomplevimus e PA, om. rel. — 25 *mendose U, om. JNV. bJ, om.
UNV. csic probe JČAPKT, errore om: UNVMS. 4отмоуд(ь) а94. J. °° M
βλάβην ἢ δάνατον τὸν χρησάµενον ὁρᾶν καὶ τὸ ἀξήμιον ποιεῖσθαι τῷ κυρίῳ τοῦ3 |
ἵππου.
28 Ecloga ΧΥΙΠΙ. δ. 'Ο ἀποκλείσας ἀλλότρια δρέμματα καὶ λιμῷ διαφθείρας
ἢ ἄλλως πῶς ἀνελὼν, εἰς τὸ διπλάσιον καταδικάζεται.
24 Ecloga ΧΥΙΠΙ.10. 'Ο κλέπτων ἐν φοσσάτῳ ἤτοι ἐν ἐξπεδίτῳ, εἶ μὲν ὅπλα,
τυπτέσθω, εἰ δὲ ἄλογον, χειροκοπείσθω. |
25 Есюда ХУП. 12. `О тоб xAénnov doúAovnýowoc,el uěv BovÁeTa:čyew Tov
τοιοῦτον οἰκέτην, τὸ ἀξήμιον ποιείω τῷ κλαπέντι, um PovAduevocdě čyew Tov
τοιοῦτον οἰκέτην, τοῦτον ἀποδιδότω. εἲς τελείαν δεσποτείαν τῷ τὴν κλοπὴν ὑπο­
ПЕТЬ.
52Tato stať, stejně jako stati 25 a 30, má povahu obligační, a nikoli trestní, ježto jde o pouhou
náhradu škody (V. Procházka, Deset poznámek 310). — Slova n% proidetv v zaroko město
jsouvkrátké redakci nepozornostíopisovačůex haplographia (městaměsto, města)vynechána
a jsou doplněna podleobšírné redakce (srov. Slavia 32, 1963,258). V. Ganev (Zakon» sudnyj
-522n.) pokládá tuto opisovačskou chybu za vědomou odchylku autora ZS od Eklogy a hledí
zjistit její domnělé právní důsledky. Za chybu však pokládá tuto kusost krátké redakce ZS
1 Tichomirov (II, 14) a myslí, že v-obšírné redakci byla opravena podle tzv. Gradského
zákona, tj. slovanského překladu Eklogy. Poněvadž tu však jde o haplografii, je přirozenější
předpokládat, že v prototypu krátké redakce, která byla substrátem pro obšírnou redakci,
byl text úplný, beztéto vynechávky. — |
Zasahuje se zde širší okruh osob, vojáci i nevojáci, kteří kradou za vojenského tažení. V ZS je
řečeno stručně na vojně, v řec.Ekloze v tábořenebo na výpravě (Leunclavius: in fossato
stue in expeditione; Spulber 64: au camp ou en campagne). K trestu prodeje viz pozn. 32.
Ekloga udává zde trest useknutí ruky (cheirokopie).
Tato stať podobně jako 22. má povahu obligační, nikoli trestně právní.
Označení rabo se objevuje ve čl. 18, 25, 30, fem. raba ve čl. 4, 5 ZSL a odpovídající místa
Eklogy mají termíny δοῦλος 8 δούλη, Κὐοτόvyplývají ze starších norem předcházejících
5 ω
5+
Zakons sudnyi ljudbm>
26 K8. Ижб чюжёемоу CTANOYIAKO>KE
BATONENHIE TBOPHMTBŽ,BB IBPBOIE CE
CTBOPbP,. HA ΤΕ6ΠΕΤΕСА; ВТОРОЕ Ж6,
COT BEMJIMŠ JIAÁ NOCBIJIAIETB CA;
ТРЕТИЕ ЖЕ, ДА ПРОДАЕТЬ СА, МЪ
ЕЛИКОо®ВЪЗВРАТИТЬ ВС6, ЕЛИКО БОУДЕТЬ
ЗАГМАЛЪ.
27 кз. Иже мьртвьыВЪ ΤΡΟΕΒΈ
СЪВЛАЧИТЬ, ДА ПРОДАЮТЬ СА.
28 ки. Влазди въ олтАРЬ®въ ДМ(ь)6
ЛИ В МОЩЬ, И ЕТ6РОВ от С(вА)ТЫхХЪ
СЪСОУДЪ ЛИ ПЪРТЪ ЛИ ВСАКО1& ВЕЩИ
ВЪЗМЕТЬ, ДА ПРОДАСТЬ СА°; А ЕЖЕЯ
193
26 Kdo cizí stádo jakkolh zahání,
učinil-li tak poprvé, ať je bit; jestliže
podruhé, ať je vyhnán ze země; jestliže
potřetí, aťje pokutován, ale teprve až
navrátí vše, co byl odehnal.55
27 Kdo mrtvé v hrobě svléká, ať je
pokutován.5ó
28 Kdo vstupuje do kněžiště ve dne
nebo v noci a vezme něco z posvátných
nádob nebo rouch nebo z jakékoli jiné
věci, aťje pokutován; a kdo vezme něco
26 астворить МУ. PUNVM, rmorA JPAKT. c-esic probe ТРАКТ,о земли ОМУ,из
земли МС. 4JPAKT, om. UNVMČS. *enu J. — 28али а44. Т. Ъчтоа44. МУ. сдАпРоДАТЬ
С(А) МУ. Чиже J.
26 Ecloga XVII. 13.*0 ἀλλοτρίας ἀγέλης τῆς οἱασδήποτεἀπελασίαν ποιούµενος,
πρῶτον μὲν τοῦτο ποιῶν, τυπτέσθω': δεύτερον δὲ, ἐξορίᾳ παραπεμπέσὺδω: τρίτον
δὲ, χειροκοπείσθω: ὀφειλόντων δήλονότι τῶν παρ᾽ αὐτοῦ ἀπελαυνομένων τῇ ἰδίᾳ
ἀποκαῦίστασῦδαι δεσποτείᾳ.
27 Ἠείοαα Χγ 1. 14. Οἳ τοὺς νεκροὺς ἐν τοῖς τάφοις ἐκδύοντες, χειροκοπείσ­
Vacov.
/ 9) у >
28 Ecloga XVII. 15."0 eicepyóuevoc čv δυσιαστηρίῳ ἢ ἔν ἡμέρα ἢ ἔἓννυκτὶ καίυ
byzantských zákoníků a znamenaly v 8. stol. nevolníky určené k různým službám, k zemědělské
i řemeslnévýrobě, nesvobodné a.bez vlastního soukromého majetku (cf. Je. E. Lipšic,
Bkloga 33, 128n.). Jejich sociální postavení se shoduje s postavením nevolníků v oblasti
Východní marky, Panonie, Moravy i Čech v 9. stol., označovaných prameny jako mancipia,
která, se zcizovala bez půdy (cf. L. Havlík, Slované ve Východní marce 275n; MMFH III,
28, pozn. 10 a celní tarif z Raffelstetten). Antický termín servus, který se ve stsl. textech
překládá rovněž jako rabo, dostal však ve středověku feudální ráz a ve středním Podunají
znamenal spíše poddaného, užívajícího pozemek a odvádějícího svému pánu census. Český
překlad otrok za stsl. rab» má spíše blíže k feudálnímu lat. termínu mancipium; mancipia
tvořila ve Východní marce většinou čeleď (familia) na statku pána a příslušenství statku.
Postupně byla mancipia usazována i na pozemcích s stávali se z nich servi. Je otázkou jednak
stsl. korelát za středověký lat. termín servus, jednak nebyl-li termín 7ab» na Moravě homonymní
pro lat. mancipium i servus, L. Havlík, K otázcenomenklatury pramenů oVelké
Moravě. :
Ganev (Zakono sudnyj 550) myslí, že zahnáním stáda (abigeatus) se rozumí jeho odehnání
s úmyslem si je přivlastnit. K tomu poznamenává Procházka (Deseřpoznámek 313), že
ochrana tak důležité hodnoty, jako je dobytek, týká se v této době „jakéhokoli činu proti
němu, skutkovou podstatu tohoto přečinu tvoří i prosté oddálení kusů dobytka z dosahu
vlastníka““. Místo trestu prodeje v ZŠ stanoví Ekloga trest useknutí ruky.
56Krádež na mrtvém v hrobě je zvláštní případ krádeže. Trestem. pokuty (srov. pozn. 32) se tu
chrání hodnoty ideální (V.Procházka, Desetpoznámek313).Ekloga má trest useknutí ruky.
5 σι
60a
194 Zakons sudnyi ljudbm4
ВМВОУДОУ ОЛТАРА OT Ц(Ь)РК(Ъ)вб z chrámu mimo kněžiště, ať je bit,
ВЪЗМЕТЬЧТО, ДА ТЕПЕТЬ СА И ОСТРИ- ostříhán a poslán ze země jako bezJKETP
CAS MÍ Вот земли ποοτῖ- božník.“7
JIAFSTBCAŤ тако N6Y(b)CTUBP.
29 кд. Re CBOBONOYОУКРАДЕТЬ 29. Kdo ukradne svobodného člověka
И ПРОДАЮТЬЛИ ПОРАБОТИТЬ, ДА NO- a prodá nebo zotročí, ať je zotročen, jako
РАБОТИТЬ СА; ТАКОЖЕ И ОМЪ СВОБО- + оп svobodného člověka zotročil, ať
ДОУ ПОРАБОТИВЪ, ВЪ ТОУЖЕ РАБОТОУ vstoupi do téhož otroctví.58
OA BBCTOYNHTL?. |
30 л. ПрисмоувлаАтаачюжего PABA 80 Kdo láká k sobě cizího otroka
И КРЫШАЮГО И №6 JABÉ TBOPA NO- a skrývá ho a nezjeví, kde jest, je poВИМЬМЪЕСТЪ
TODO6ΒΟΕΜΟΥΟΡτ(ος- vinen restituovat tohoto svému pánu
под)ИМОУ ПРИСТРОИТИИ‘ ДРОУГАГО a jiného takového otroka dát nebo jeho
ТАКОГОРАБА ИЛИ“. ДАТИ ЦЪМОУ ЮГО. cenu.“
постри(же)ть c(a) NV. 1JNV, om. U. ===], по земли 0, о земли МУ,изъ земли МС.
)МУМС$, послетсА 1, слеть са РАКТ. — 29 аВЪСТОУПАВТ(Ь){. ---θ ΑΠΡΠΟΒΟΠΒΑΑ{.
bsic J et nonnulli cod. recensionis 5, своего UNV. *J, om. UNV. dcomplevimus secundum
KJIM IWBNOYJACTEet textum gr.; om. omnes rel.
x 2!
τι τῶν ἱερῶν ἀφελούμενος, τυφλούσδω" ὃ δὲ ἔξω τοῦ Δυσιαστηρίου ἐκ τοῦ ναοῦ
ἐπαίρων τι, δαιρέσθω ὡς ἄσεβὴς καί κουρευόµεγος ἐξοριξέσθω.
29 Ecloga ΧΥ.Ι. 16. 'Ο σῶμα ἐλεύθερον κλέπτων καέ πιπράσκων, χειροκο­
πείσδω.
30 Ecloga XVII. 17. "O ὑπονοδεύων καὶ κλέπτων (υαγ. κρύπτων) καὶ ἀφανῆ
ποιῶν ἀλλότριον οἰκέτην, πρὸς τῇ ἀποκαταστάσει τοῦ τοιούτου δούλου καὶ ἕτερον
τῷ κυρίῳ αὐτοῦ οἰκέτην ἢ τὰς ὑπὲρ αὐτοῦ τιμὰς διδότω.
57Rozlišuje se krádež spáchaná v kněžišti kostela, pro niž je stanoven trest pokuty (vizpozn. 32),
a krádež v lodi chrámové. V Ekloze je za krádež v kněžišti trest oslepení.
ss Ekloga má na tuto krádež svobodného člověka,trest useknutí ruky. S. Troicki uvádí ve své
studii Svjatoj Mefodi) kalkslavjanskij zakonodatel*(50) slovanskou úpravu této krátké stati
Eklogy jako doklad kanonistického ,,šalomounství““Metodějova, jehož pokládá za autora ZS.
Podle Troického Metoděj našel v krátké formulaci Eklogy čtyři chyby a šťastně je opravil.
Juridický byzantský termín obua čAeVĎepovznačí člověka právně svobodného, ale fakticky
se dočasně nacházejícího ve stavu otroka. V takovém stavu se např. nachází vykoupený
válečný zajatec, dokud nevrátí penězi nebo svou prací obnos zaň zaplacený (srov. ZS stať 19);
ale čAsúĎeooc(svobodný) nepatří nikomu, a poněvadž ukrást možno jen to, co patří někomu,
nemůže být sám předmětem krádeže; a proto Metoděj mluví o krádeži ne svobodného, ale
svobody. Zbavit svobody svobodného možno néjen prodejem do otroctví, ale i tím, že ho
někdo učiní svým otrokem (slov. δὲporabotitv). Eklogou stanovený trest, useknutí obou rukou,
má dva nedostatky: jednak je příliškrutý, jednak nedbá zájmu ani zotročeného, ani pána,
který ho vykoupil, jelikož zotročený, bude-li osvobozen, bude muset kromě práce vykonané
pro zotročitele dokončit práci svému pánu, a pán, bude-li jeho dočasný otrok prodán, bude
bez své viny zbaven dočasného pracovníka. Metodějem použitá zásada tal'onis šalomounsky
odstraňuje oba nedostatky, neboť pán místo dočasného otroka získá otroka stálého, a člověk
jím vykoupený nabude nejen juridickou, nýbrž i faktickou svobodu, a zotročitel bude zaslouženěpotrestán.
Srov.též posudeko citované studii S. Troickéhood V. Procházky v poslední
části jeho referátu T? nové marné pokusy o prokázání bulharského a makedonského původu
Zakona sudného ljudem (Slavia 33, 1964, 266—7).
59.Jako stať 22 a 25 je i tato povahy obligační.
Zakons sudnvi Ijudbm*
ὅθα зпри мАЛъЪЖеЕмоУа.NEPA3JI0yYΝοε
ΟΤ Б(ог)А МАЛЪЖЕМОМАЪ ЖИТИ
ТВОРАШЮ С(Ъ)П(А)СОУ МАШЕМОУ
с5(ог)оу г(оспод)оу® пРЕМОУДРОСТИЯ
ОУЧИТЬ МАС(Ъ). | тъ BO в Бвытию
Νε СОУША UJI(O)B(B)KA СТВОРЬ, νε
TAKOJK6, ПЬРСТЬ ВЗ6МЪ OT 36MJIA
СЪЗДА ЖЕМОУ, А МОГЫИ, МЪ ОТ МОУЖА
PEBPO H36M(b)Í, CP3IA Ю, ДА C5ШЪДЪШИ
СА ВЪ ПРЕМОУДРОСТЬВ ЕДИNOH
плъти въ ДдВЁЛИЦИ, ВЗАКОМИТЬ
СВЬРСТЬ М6РАЗЛОУЧМОУ.ТЪМЬЖЕ МИ
iJKENOY, МАЧЕМ’ШЮЕ ГОРКОМОУ
ВЪКОУСОУ И ДАВ ШОУ} МОУЖЕВИ
ГОРКАГОК ТОГОЖЕ ВКОУСА ОТ JIBCTH
М6ЕПРИТАЗМИМЪ, ЮТ ТОГО РАЗЛОУЧЬ,
МИПАКЪГ МОУЖА! Б(0ж)ита
зАПОВЪДИПРЕСТОУПЛЕМТЕТ
C ПОДРОУЖИЮМЬ СОТВОРШАЙ СЪо
жеЕмою РРАЗЛОУЧЬ, МЪР ЗА ГРЪХО-ТЪ
СТРАС(ТЬ) ИМА ЗАДЪЧ, СЪЧТАМИТА №6
РАЗЛОУЧАТА.
Свмоу жб оужб тавлемоу зАКОМУЕ
— ПАК OT EYA(N)T(€)IUCTASOYT­
30а 2-asic UJ, о малжЖемоуN, om. V.
под)оу в(о)гоу Т, госп. от. У.
вытьи РАКТ, въ om. UNVČS.
DJ, мальжемомъ ОМ, — жадмомъУ.
aUNVČS, пь(в)м(оу)дрРосттю`1АРКТ.
#7, взвмъ ΤΝ ΝνΟ5.
195
30a Pře manželů. Moudrost Tvůrce
a Spasitele našeho Pána Boha nás učí,
že manželské soužití je od Boha nerozlučným.
Ten totiž, který stvořil
člověka nejsoucího v bytí, nestvořil
stejně ženu tím, že by vzal hlínu ze
země, ačkoli mohl, ale vzal žebro z muže
a stvořilji, aby takto moudřesloučením
jednoho těla ve dvou osobách uzákonil
nerozlučné manželství. Proto ani ženu,
jež z dábelské lsti začala hořké ochutnání
a dala z téhož ochutnání muži
okusit, od něho nerozloučil, ani také
muže, který se dopustil s manželkou
přestoupení příkazu božího, od ženy
nerozloučil, ale uložil jim za ten hřích
utrpení, manželství jejich však ne­
rozloučil.
Tímto tedy zákonem — již zjeveným
a opět potvrzeným od ' evangelia?
e[U r(oc©B
BbITI€ J, B5
моудРОСТЬNV. hu errore omnes
cod. i-isic probe J, »keNa NaupbN5muUNV et rel. isic probe J, naBme UNV. kom. JPA.
I-Iicomplevimus et correximus e mutilato oT Toro разлучмЗ (-чемВ A) плкы моужАаРА,
errore om. UJNVČS. msicprobe JPA, nPecToynjeNurem: UNVČS. »sic probe J, crBopme
UNVČS. oerrore om. omnes cod. Р-РРАЗЛОУЧЕМЬшепдозе JNV. чзАддфт(ь)М, содВА J.
rcomplevimus e PAKT, om. UJNVČS. sUNVČS, eya(N)r(e)mra J, B5 I€BAANr(e)numP,
EYA(N)r(e)a1e A.
30a ΓΒοΐοφαΠΠ.19--1δ. Τῆς ἀδιαλύτου τῶν γαμικῶς ἐν πυρίῳ συμβιούντων ἑνώσεως
ἡ τοῦ κτίστου καὶ δήμιουργοῦ τῶν ἁπάντων 9δεοῦσοφία ὑπάρχει διδάσκαλος.
αὐτὸς γὰρ εἰς τὸ εἶναι παραγαγὼν ἐξ οὖν ὄντων τὸν ἄνθρωπον, οὐ τὸν αὐτὸν καὶ
τὴν γυναῖκα πλάσαι τρόπον ἐκέλευσε καίπερ «δυνάµενος,ἀλλ᾽ ἐκ τοῦ ἀνδρὸς ταύτην
ἐδημιούργήσεν, ἵνα τῆς ἠνωμένης σαφῶς (ωα}. σοφῶς) μιᾶς.ἓν δυάδι προσώπων
σαρχὸς τῆς συξυγίας νοµοῦδετήσῃ τὸ ἀδιάξευκτον. ὅθεν οὐδὲ τὴν γυναῖκα τῇ ὑστοθέσει
τοῦ ὄφεως τῆς πικρᾶς τῷ ἀνδρὶπατάρξασαν γεύσεως ἀπὸ τούτου ἐχώρισεν,
οὐδ' αὖ τὸν ἄνδρα τῆς δεσποτικῆς ἐντολῆς τὴν napábaci τῇ ὁμοξύγῳ συνεργασάµενον
ταύτης διέξευξεν, ἀλλὰ τὴν μὲν ἁμαρτίαν ἐκόλασε, τὴν δὲ συζυγίαν οὐκ
ἔλυσεν. |
Taúrn тойту 1 ἐναργεῖ νοµοῦδεσίᾳ, αὖδις καὶ λόγῳ κπυρωθείση παρὰ τοῦ
πτίσαντος κατὰ τὸν καιρὸν τῆς τῶν φαρισαίων πρὸς αὐτὸν ἐρωτήσεως: εἰ ἔξεστιν
60Krátká redakce ZS má zde nesprávně oťeuangelista „odevangelisty“; jen rkp. Joasafovský má
shodně s obšírnou redakcí správně oťeuangelia (srov. Slavia 32, 1963, 267, p. 28).
60b
618
196 Ζα]κοῦνзадру:Цаьтъ
ВЬРЖЬШОУ СА ВЪ ВРЕМА, КГДА
ВЪИРОСИША ФАРИСЪи X(PUCT)A Б(0T)A
МАШЕГО, АЕ ΠΟΟΤΟΠΤΕ “МА
ВСАКЪ ГРЬХЪ1 ОТПОУШАТИ Άκενον
свою, OTBĚIHAт(соу)съ: таже Б(ог)ъ
съведе, чл(о)в(Ъ)къ ДА н6 РАЗЛОУЧАЕТЬ,
РАЗВЪ CJIIOB6CE JIIOBOJIBIANula
— послБдоующ6же мы ко
пРИСМИИ 0УЧ(6)м(и)ци х(РИСТ)ОУ
B(or)oy, N6 CMBIEMS HUNOrO B3AKOМИТИ.
Nb 3AN6 ОТ М6ЕПРИТАЗМИМЕМАΕπΠΠΈΝΠΗ
ΒΈΠΑΠΑΙΟΤΕ ΜΕΛἈΙΟ ΜΑΠΤΧΚΕΝΟΜΑ|
клеветъь ДЪлА ли пльтьскъ
ли имота злоБЫ ДЗлА, тЪмЬьжЕ
ВЪ ЧИСЛО ΝΑΡΠΠΑΙΠΙ6 ЗАКОМЪМЬ
вещи, ихъже дла РАЗЛОУЧАЕТАСА
МАЛЪЖЕМА:
РАЗЛОУЧАЕТЬ СА МОУЖЬ ОТ ЖЕМЫ
СВОЕ ЗА ТАКОВЫИ ГРЪХЪ, И АШЕ
tcorreximus е сотгарбо оутвьРЖЬШе са ОМУ, оутвер’ЖышШАСА J.
всАкОЙ вИМ$ РА, МА ВСАКО BPEMA J.
tehdy, když se farizeové otázali Krista
Boha našeho, zda je dovoleno propouštěti
vlastní ženu pro každý hřích,ó!
a Ježíš odpověděl: Co Bůh spojil, člověk
ať nerozlučuje kromě příčiny
smilstva — 1 my se řídíme jakožto
opravdoví učedníci Krista Boha a neodvažujeme
se nic jiného uzákonit.
Poněvadž však od dábla“ vpadá mezi
manžely nenávist pro žaloby nebo pro
tělesnou nebo jinou špatnost, proto
do počtu věcí, pro které se manželé
rozlučují, stanovíme zákonem tyto:
Rozlučuje se muž od své ženy pro
takový hřích,ó>a bude-li žena usvědu-usic
UNVČS, no
ἀνδρώπῳ κατὰ πᾶσαν αἰτίαν ἀπολύειν τὴν γυναῖκα αὐτοῦ, καὶ ἀποκριθέντος τοὺς
ὑπὸ τοῦ δεοῦ ξευχδέντας μήηδαμῶς παρὰ ἀνδρώπου παρεκτὸς λόγου πορνείας
χωρίξεσθαι (Mi 19. 9), ἐξακολουθοῦντές τε καὶ πειδόμενοι οὐδὲ ἡμεῖς ἕτερόν
τι νομοῦθετεῖνὑπὲρ τούτων βουλόμεθα. ἀλλ᾽ ἐπειδὴ τὸ τῆς κακίας εἶδος ἐπιμελῶς,
61Slova pro každý hřích jsou součástí citátu z Mt 19,3, který se vyskytuje také v Metodějově
adhortaci k soudcům, kde jsou však přeložena na vosěko vrěéme(řec. κατὰ πᾶσαν αἰτίαν).
Otom, že stejný překlad mělotéž prvotní znění ZS, svědčínepochybně varianta Ioasafovského
rkp. na vsekovreme.Jinak všechny rukopisy ZS čtou zde na vselkogréch+o.Poněvadžjinak celá
rukopisná i tištěná tradice slovanského překladu evangelního má zde od nejstarších dob
po vvsěkoivině(jen Savvina kniga na vsakovino),nelze toto důsledné grécho v ZSvysvětlit jinak
leda jako korekturu prvotního vréme.Otomto charakteristickém termínu vrčme,jež zpravidla
značí „čas“,ve významu „skutek nečistý“viz na str. 171n. V textech ZS, vyjmaJas, je nahrazen
slovem "оф. To je důležité mít na mysli při výkladu zákona o rozluce, o kterém jje dále řeč.
62 V řec. textu Eklogy je zde T6 τῆς Μαφίας eldoc (species, genus malitiae, srov. 1 Th 5.22),
které autor ZŠ správně interpretoval svým překladem (srov.Slavia 27, 1958, 536—7). Dobře
to vystihuje též Leunclavius (Juris graeco-romaníII, 106): Sed enim guum ipsa malitiae
species... se pluribus hominibusingerat.. . Nejasný překladmá J. Zhishman (Das Eherecht
der orientalischemKirche, 1863, 105): Da jedoch die bóse Art unter den Menschen eingebůrgert
ist... Spulber (Z Eclogue22) chybně: Mais puisgue la méchanceté, sans gu'elle s'inguiěte,
demeure dans beaucoup des hommes .
6ω
Původně bylo zde místo gréch+ slovo vrěmev speciálním významu „skutek nečistý“ (tj. cizoložství)
jako první příčina rozluky. Poněvadž se zde ZS odchyluje od řec. textu Eklogy,
domníval jsem se (Slavia 27, 1958, 534—7), že autor ZS vynechal přední důvod rozluky,
cizoložství.Téhož mínění byli bulharští právní historikové G. Danailov a H. Orošakov.
T. Saturník (Příspěvky136) se rovněž domnívá, že ZS cizoložství jako důvod rozluky výslovně
neuvádí, ale v úvodní části stati 30a se uznává; blíže však tento zdánlivý rozpor nevysvětluje.
Zjištěním, že zde grécho bylo chápáno ve smyslu vréme, nabývají uvedená slova
pregnantního smyslu speciálního hříchu, cizoložství. Tak také správně vyzvedá důležitost
slova grécho na tomto místě V. Ganev (Zakono sudnyj 591)-a interpretuje je v souvislosti
s předcházejícím výkladem textu Mt 19. 3—6 jako označení cizoložství.
Zakon? sudnyi ljudbm=
ОБЛИЧИТЬ СА IIPOKA30Y KOYI πΡΙΟΠΙΗ
JKUBOTOYI6TO, JIM UNBI KBIIA злоБЫ
(мъ)У моужю очюшьший м6 испов$сть
JEMOY,H AII€Eв Медоугъ
ВЪХ ПРОКАЖЬМЪ ВПАДЕТЬ.
[IAKBI Ж6 РАЗЛОУЧАЕТЬ СА ЖЕМА ОТ
МОУЖА СВОКГО, АШ6 КОУЮ ПРОКАЗОУ
ТВОРИЛЪ БОУДЕТЬУ ви ΠΠ ΠΝΟΓΟ
чюла м6 ΠΟΠΟΒΈΟΤΡ юи, и AIS
ВЪ ПРОКАЖЕМЪ М6ДОУГЪ ВПАДАЮТЬ,
M AII6 IETEP 57 ОТ М6Ю КЛЮЧИТЬ СА
ПРЕеЖЕ СсшШествита2 въ злоУу зЮю
ВПАДАЕТЬ.
σε же всб достоить ŠKN(A)SEM(5)
И СОУДАМЪ@а С ПОСЛОУХЪЫ ИСПЫTATUP,
ТАКОЖЕ ПРЕДИС ПИСАХОМЪ,
Чвъ СОУД$ Божии, BCA БЕШИмьмиц
людьсъкиа въ ввеликыи
197
čena, že činí jakýkoli úklad jeho životu,
nebo ačkoli se dověděla o nějakých
zlých skutcích jiných osob proti muži,
neoznámí mu to, a upadne-li do nemoci
malomocenství.
Opět pak žena se rozlučuje od svého
muže, bude-li jí činit nějaký úklad,
nebo ač ví to o jiném, neoznámíjí to,
a upadne-li do nemoci malomocenství,
a přihodi-h se, že jeden z mích před
manželským stykemé*upadne do zlé ne­
770$.
Toto vše náleží knížatům a soudcům
se svědky vyšetřit, jak jsme shora napsah,
na soudu božím, kterým se mají
všechny zlořády lidské od knížat soudit.
A proto nesmíme se ohlížet na mikoho,
vsicerroreUNV,NoJ;primofortasseNAMOY>KA.| Wcorreximusecorruptoочюцк(ь)ш
JKT, очицьшю UNVČS. xom. J. УсотвоРИЛЪBOYNET(P)JNV. zcorreximus e corrupto
eTePO J, F6TEPOЧьто ОМУ. sic probe in cod. s. XVI e collectione monasterii Solovki
(N: 496/477)in Bibliotheca Publica Leningradensi; птьствита отпез ге].
a-asic JAPKT, ums UNVS, Nams С. by coynurams add. UN, coynpbrams add. V. спреди
UINVOS PT, nrennucaxoms AK, nrenu om. UJNVČS. d-dsic P, corruptum BCIONTŠBEJIUM3UJNVŮĚS.
T0iG ROÁÁVIG TÓV AVÝPÁTOV ČUTOOÁITEÚETAL,MÁVTEČĎEV AVANNTIXÁC подс ÓAÁMAovo
μὴ διακείµενοι κατὰ πολλὰς αἰτίας, καίπερ μὴ οὔσας τοιαύτας, ποιοῦνται τῆς
ἑαυτῶν συμβιώσεως τὴν διάζξευξιν, ῥητῶς ἐνθεῖναι τῇ παρούσή νοµοδεσίαᾳαδύ ὧν
τὰ συνοικέσια λύονται τῶν δεόντων ἐκρίναμεν.
ιν’. «ύεται ὁ ἀνὴρ ἀπὸ γυναικὸς διὰ τοιαύτας αἰτίας: ἐὰν ἡ γυνὴ αὐτοῦ πορνεύση:
ἐὰν ἐπιβουλεύσῃ οἰἱφδήποτετρόπῳ τῇ ζωῇ αὐτοῦ ἢ ἐπισταμένη ἑτέρους ἔπιβουλεύοντας
μὴ καταμηνύσῃ αὐτῷ: καὶ ἐὰν λωβή ἐστιν.
"Ομοίως δὲ λύεται καὶ ἡ γυνὴ ἀπὸ τοῦ ἀνδρὸς διὰ τοιαύτας αἰτίας: ἐὰν ἆδυνα­μοίως ἡ γυνὴ θὸς ς ς2 /
τήσῃηὁ ἀνὴρ ἐπὶ τριετίᾳ ἀπὸ παιροῦ τοῦ γαμικοῦ συναλλάγματος τῇ οἰκείᾳ μιγῆναιв
S4Všechny rukopisy ZS obou redakcí mají zde preže švstvija (še-), což bylo všelijak vykládáno
(srov. V. Ganev, Zakono sudnyj 593),až na jedinou výjimku: rkp. solovecký čudovské krátké
redakce ZS (SM II) zachoval správné čtení: preže sšestvija. Tím se potvrdila má domněnka,
kterou jsem podal ve Slavii (27, 1958, 536), z textové tradice samého ZS. ZS se touto poslední
formulací odchyluje od Eklogy, která zde praví: Stane-li se, že jeden z nich (tj. manželů)
po uzavřenísňatku bude ovládán dáblem, takovíz té příčinyaťse od sebeneodlučují. Ďábelský
vliv na jednoho z manželů nemůže být důvodem k rozluce. Účinek tohoto ovládání démonem
není myšlen jako posedlost, nýbrž jako příčinaneschopnosti k manželskému styku (vmpotentia
diabolica). Místo toho ZS uvádí případ, kdy „,zlá nemoc““jednoho z manželů propuká „,preže
spšestvija““ — v daném kontextu to může být jen taková nemoc, jejímž následkem je impotence
— může být důvodem pro rozluku (tmpotentia subseguens ante copulam). Srov. o tom
podrobněji ve Slavii (17, 1958, 536—7).
о
61b
съе соудъ в(ож)уии км(А)ЗЬ ИМАТЬ
ОСОУЖАТИ, ДА С6го ДЪЛА Νε HoСТОИТЬ
ОБИМОВАТИ СА МИКОГОЖЕ, МЪ
BCA IO BCA д(ь)ми въ Б(ож)ии зАКОМЪ
МАСТАВЛАТИ, ОУПОВАЮЩШИ NA
х(РИСТ)А Б(ог)А ВЪ ВСЕЛЕМЬСКЫИ
соудъ вл(А)жемъти глАС(ъ)| оуслыMATH:
DPATBTE, BII(A)T(OCJIOBE)NAM
РАБИ ВЪРМИИ; ВЪ ММОЗЪ BACE OYСТРОЮ,
ВЪМИДЪТ6 В РАДОСТЬ T(0Cпод)А
Б(оГ)А BAMIETO, BECEJIAINE CA
СЪ АМГ(6)лы въ взкы вЗкомъ.
ΑΜ(ΜΝΕ).
eom. JNV. 1, οἳ ΚΝ(Α)65PAKT; om. UNVČS.
‚198 Zakonssudnyi ljudbm
ale všechny den co den vyučovat v božím
zákonu a doufat v Krista Boha, že na
všeobecnémsoudu uslyšímeblažený hlas:
Pojďte, požehnaní služebníci věrní, nad
mnohým vás ustanovím, vejděte v radost
Pána Boha vašeho a veselte se s anděly
na věkyvěků. Amen.
γυναικί. ἐὰν ἐπιβουλεύσῃ οἰφδήτιι τρόπῳ τῇ ζωῇ αὐτῆς ἢ ἐπιστάμενος ἑτέρους
ἐπιβουλεύοντας μὴ καταμηνύση αὐτῇ: καὶ ἐὰν λωβός ἐστιν. εἰ δὲ συµβῇ ἐξ αὐτῶν
ἕνα μετὰ τὸν γάµον ὑπὸ δαίµονος κυριευθῆναι, τούτους ἐκ τῆς τοιαύτης αἰτίας
ἀπ ἀλλήλων:μὴ χωρίξεσθδαι. ἄνευ δὲ τῶν αἰτιῶν τούτων τῶν γνωριξοµένων μὴ
δύνασθαι ἀνδρόγυνον διαλύεσθαι κατὰ τὸ γεγραμμµμένον(Μ: 19. ϐ). ὅτι οὓς ὁ δεὸς
συνέξευξεν,ἄνθρωπος μὴ χωριξέτω.
65 Tento odstavec tvoří závěr celého ZS. Připomínají se tu zejména povinnosti vytčené ve statích
samostatně autorem ZS koncipovaných (1, 2, 7a), mimoto však výzva neohlížet se na nikoho
a všechny vyučovat v božím zákonu pro všechny dny s důvěrou v Krista a jeho odměnu,
což jsou myšlenky doslovně převzaté z Metodějovy řeči k soudcům a z jejího závěru, svědčí
1 o těsné sounáležitosti obou těchto moravských právních památek.
199
VLADYKAM ZEMLE BOŽIE SLOVO VELITB
BOŽÍ SLOVO PŘIKAZUJE POZEMSKÝM VLÁDCŮM
(NAPOMENUTÍ VLADAŘŮM)
Napomenutí vladařům (tzv. „anonymní homilie Clozovasborníku““)je homiletická
skladba velkomoravského původu, jejímž autorem byl pravděpodobně sám Metoděj.
Je to řeč, adhortace soudcům-knížatům, aby zachovával ustanovení obsažená
v Zakonu sudném ljudem. Švým obsahem se tedy toto rétorické literární dílko přiřazuje
k velkomoravským památkám právním a má po této stránce 1nemalou cenu
jako historický pramen k dějinám Velké Moravy. — |
Památka je zachována v jediném starobylém hlaholském rukopise z 11.stol.,
zvaném Glagolita Clozianus (lb 19 — 3a 23), který je nepečlivým opisem starší
(nedochované) předlohy s četnými písařskými poruchami textu. Památku vydal
poprvé B. Kopitar (1836),po němpak znovu V. Vondrák (1893)a nejnověji
A. Dostál (Clozianus. Staroslověnský hlaholský sborník tridentský a imnsbrucký,
Praha 1959),anonymní homilii samu pak F. Grivec a A. Vaillant ve studiích
citovanýchdále. .
Z novější odborné literatury — po pojednáních ve starších pracích Vondrákových,
Kulbakinových, van Wijkových a Nahtigalových — je třeba uvést zejména tyto:
F. Grivec: Clozov—Kopďtarev Glagolit v slovenskýknjiževnosti im zgodovím (Razprave
I, 5, Filoz.-filol.-hist. razred Akad. znanosti in umetnosti, Ljubljana 1947,
343—408); A. Vaillant: Une homéliede Méthode(RÉS 23, 1947, 34—47); J. Vašica:
Anonymní homile v rukopise Clozově(ČMF 33, 1949, 6—9); F. Grivec:
O teških mestih v ClozovemGlagolašu (Razprave... 1950, 61—65); Vj. Štefanič:
Novija istraživanja o KločevomGlagoljašu (Slovo 2,.1953, 67—14); J. Vašica;
Anonymní home rukopisu Clozovapo stránce právní (Slavia 25, 1956, 221—233).
Překlad do češtiny pořídili A. Dostál (v uvedené edici) a J. Vašica (Idterární :
památky epochyvelkomoravské,Praha 1966), do slovenštiny E. Pauliny (Slovesnosť
a kultúrny jazyk VelkejMoravy, Bratislava 1964),do slovinštiny F. Grivec (v uvedené
studi), do latiny B. Kopitar (ve své edici)a F. Grivec (v uvedené studii)
a do francouzštiny A. Vaillant (v uvedené studu).
Naše vydání přetiskuje text památky podlevydání Dostálova (str. 52—58).
ко ОБЬЪТАЕТЬСА. Ἡς 1СКОУШАЬКИ- (...) bývá nalezen od těch, kteří ho
ттмъ 6ΓΟ ŠBIBET5 CA. IMMRIUTIM$ nepokoušejí, (a) zjevuje se těm, kteří
BĚPMA ΘΕΜΟΝ.Απ ΟΥΡΒΟ JIIOBITH mu věří. Jestliže tedy. boží slovo přiПРАВЪДЖВЛАДЫКАМЪЗ6МЛА.
Б(0)- kazuje pozemským vládcům milovat
JKUE CJIOBO BEJIITP. 1 ПАКЫ NOH spravedlnost a (jakožto) počátek blaПИЖТОУБЛАГОУ
TBOPITHTI OPABEJIB“ žené cesty konat spravedlivé skutky,
Sap 1.1—2
Pr 16.7
Ex 23.1
Sap 6.1
Dt 33.9
Mt 10.37
200 Vladykam5 zemle
HAA. IBO OT5 ПРАВЕДЪНЫХЪ ДЪВАНШ
ЗАЧТНАБМЪ БЛАЖЕНОЕ ЖИТЬЕ. ДА В1JIMB
CB СТРАХОМЬ. ЧЪТО CEMOY
ΙΟΤΕΠΈΗΡ6. B(O)HI ЗАКОНЪ CBKABA6TB.
I CE 'BKO BbCBKOrO ΠΠΑΜΕΗΕ΄
ΠΠΑΜΕΗΛΗἘ6. I Ἔποβπτον ον ῬπεμηΡιο
BNoBUuTBe JA OTBB'B%KIM5.
ПР1ДЕТЪ БО ПРОРОКЪ MOCI. ОТЪ
в(ог)А НАОУЧЕНЪСЪ. 1 КЪ ВЛАЛДЫКАМЪ®
ПРЪВЪГ ГЛ(АГОЛ)А. СЛОУХЪ БО
COYETBHB CATS. HE NPIMENI UBTO CA
ГЛ(АГОЛ)А СЛОУХЪ СОУбТЬНЪ СЖШТЪ.
СОУЕТЪНЪ 1 БЕСЪВЪФДФТЕЛЬ.ТКРОМ
СЪПАСЪНЫМЬ 1ЗВФСТЪНЫМЬ 1СПЫ­TAHB6Mb© 3AKOHHBIMb.| NIPIGMIIMOPĚKIE влико отъ Б(ог)А ВЛАСТЬ
ΠΡΙΕΜΤΠΙΕ.ΠΟΒΡ΄ΒI3BBIRMTEI. OBPBТАБЕШТИХЪ
СА. ВЪ CBOIA ИМЪ ЛЮД!.
ТАЖЕ СЪ ТРЪИЗЛЬСВОМЪ.. ТСПЫТАНЪЬЕМЬНА
ВЬСЪКЪ ДЕНЬ РАЗДРЬШАЕMTE
дДлъжънт сжтъ HI вдного
U(JIOBB)KA IIOJIb НИМ СЖШТАГО COYле
1м$ти B(O)KIIO BAKOHOY HI
БРАТРА. НТ ЧАДО.НГ ДРОУГА.НТ ИНОГО
ΗΙΗΟΕΤΟΣΕ6. ΠΟΒΡΈ BBAAMTE. I NOMBIIMUBERNTE.вже
6 въ Б(о)жг 8ΑКОНЪ.
ВЪИСАНО ГЛ(АГОЛ)АТ О(ТЬ)ЦЮ
CBO6MOY. I M(A)TEPI CBO6I. HE ВвЪДЪхЪ
ТА. 1 БРАТРЬТА CBOGIA HE NO3HAKS.
I C(bI)HPI CBOJA HE PA30YMBX5. 3AКОНА
ТВОЕГО РАДТ СЪХРАВИХЪ ПРАВЪДЪГ
ТВОТА. ПО ТОМЬ Жб 6Ж6 6 ВЪИСАНО
BP CÍ(BA)TA 6в(А)нВ(в)льЁ. JIIOBAI
о(ть)ЦА ЛИ МАТЕРЬ ПАЧЕ М6Нб. НЪСТЪ
МИ НА ПОДОБЖ.
231с, еггоге рго влАДЪЫКАМЪ.
neboť od spravedlivých skutků začínáme
blažený život, vizme se strachem,
co boží zákon vykládá jako jeho
zhoubu, abychom jí — více než všechen
plamen plamennější a než jedovatévv?
uštknutí jedovatější! — unikli.
Přijde totiž prorok Mojžíš, jsa poučen
Bohem a jako první říkaje vládcům:
„Ууроуё@ lichou, pravil, nepřijmeš.““2O
čem se praví, že je lichou
výpovědí? Nuže lichou, to jest beze
svědků, pouze po spásném a zjevném
zákonném vyšetření přijímám. Především
ti, kteří od Boha přijali moc (a)
dobře zkoumají pře lidí, kteří patří
mezi jejich (lidi), s trpělivým vyšetřováním
vynášejíce každý den rozsudek,
jsou povinni ani jednoho člověka jim
podřízeného nemít za lepšího než oba
zákony boží, ani bratra, ani dítě, ani
přítele, ani žádného jiného, dobře vědouce
a majíce. na paměti to, co je
vepsáno do božího zákona: ,/Ten, kdo
říká otci svému a matce své: neznal
jsem tě, ani své bratry jsem nepoznal,
ani své syny jsem nepochopil. Pro tvůj
zákon jsem zachoval tvé spravedlnosti.““
Dále to, co je vepsáno do svatých
evangelií: „„Ten, kdo miluje otce
nebo matku více než mne, není k mé
podobě,“
1 J. Vašica, Literární památky 110:než dvojité jedovaté uštknutí. Ve stsl. originálu je zde totiž
genitiv duálu — čďovitu učďdeniju,který se zakládá na správném přírodovědním postřehu:
had vypouští při uštknutí jed ze dvou větších dutých zubů, po nichž zůstanou na postiženém
místě dvě ranky. Tato dvojitost zranění při jednom uštknutí je vyjádřena duálem. Dosud se
pokládal tento duál nesprávně za dativ singuláru, který náhodou zní stejně, a sice za komparativní
dativ místo genitivu, a byl označován jako syntaktická anomálie tohoto textu.
ν
Citát z Bxodu 23,1, kterým Metoděj začíná svou úvahu o důležitosti svědků v procesním
řízení, je vzat z počátku středověkého výboru -zmojžíšského zákonodárství (Ecloge legis, guae
a Deo per Moysen data est Israelhitis),záhy přeloženého do církevní slovanštiny a pojatého i do
-tištěné Korměí knihy, kap. 45.
U
singuláru.
Zde v originále je opět genitiv duálu (božiju zakonu), posud nesprávně chápaný jako dativ
Vladykam= zemle 201
ЗА СЕГО РАДЕ ДЛЪЖЕНЪ 6СТЪ ВЬСЪКЪ
КНАЗЪ Н6 ОБТНОУТА BbCBX5. 1Ж6
110]Ib BJIACTBPR EMOY B(O)HM C(BA)TIB
X(PBCT)OY ЗАКОНЪ. I IPOPOKOM5 I
AIMIO(CTOJIO)M5. т БЛАЖЕНЫмМЪ O(Tb)ЦЕМЬ
ПРООУЧАТИ. 1 ВЬСЪМЪ HA
ВЬСЪКЪ ДЕНЬ. ЗАПРЪШТАТИ Нб ОБ1ДЗтг.
кого не моштьнфшихъ. нт поГАНЪСКЪ
6Т6РЪ ΟΒΤΡΙΠΑΙ СЪДЗАТИ.
НГ ПОГАНЪСКЫТА ПРГЕСАГЪ. IJII
ино Чъто БЛЖДАШТЕ.HI 6JIHO
BO ПРЧАСТЬЕ. СВЪТОУ KB TBMĚ.
I C(PI)HOM$ CBŠTOY кръстьФномъ.
Т ПОГАНОМЪ С(ВА)ТО6 ΕΗΡΈΟΤΕΗΡΕ B%
чъсть велььк имЪт!. д Н6 оукоР1ЗНЪ
ТВОР1ТЬ-6.. 1 КЪМОТРАМИ CBOIMI. I
ΠΈΠΙΤΕΡΕΜΠ. 16 OTB C(BA)TATO
КРЪШТЕНЬВ Нб СЪМЪШАТИ СА.
ВЬС6 БО 66 С(ВА)ТГ ВЬС6МОУ МИРОУ
ОБЪШТИ СЪНЪМГПРОКЛАЛ! СЖТЪ. НЪ!
ПОЗЪРАШТАТА ИХЪ КЪНАЗА ТАКОВЬCAIA
BGEMTIHINA. I HE ВКО ПОДОБАЕбЪТ
ПОКАЗАБАШТТХЪ. СЪ ДОСТОЁЗНОУ 6МОУ:
ПОСТОУ. ВЪ ΡΑΒΠΙΠΕΗΡΕ ΠΡΟΗΠΕΗΡΠΙΕ
въ ВЪЧЪНЫ ΟΗΓΡ. ОТЪВРЪГМА CA
БРАТЬЪ. вЪ с(вА)то6 т С(Ъ)П(А)САБШT66
КРЪШТЕНЬб ДЛЪЖЕНЪ —6СТЪ.
ВЬСЪКЪ КРЪШТЕНЪ СЪ СТРАХОМЪ.
1 ΤΡΕΠ6ΤΟΜΕ ΧΡΑΗΙΤΠ. TO KE C(BA)ТОУМОУ
1 БЛАЖЕНОУМОУ ПАВЪЛОУ
АП(о)с(то)лоугл(АГОЛ)ькшТтю| KBBBPBHBM5. JIOBOTBAHBE KE I BBCBKA
H64ICTOTA B5 BACB ΠΑ Ἡ6 ΙΜΘΗΟΥΕΤΈ
CA. "BKOJKE IIOIOBAETB C(BA)TBIMG.
I HIKBTOJKE ВАСЪ ДА НЕ СЛЫШТЪ
TBINTIMA CJIOBECBI. H6 JIOBOTBI BO
Proto je každý kníže povinen bez
okolků všechny, kteří jsou pod jeho
mocí, vyučovat svatému božímu zákonu
Krista, proroků, apoštolů-1 blažených
Otců a všem každý den přikazovat,
aby nikomu ze slabších
nekřivdil, ani aby nekonali žádný pohanský
obyčej ani pohanské přísahy,
nebo aby v něčem jiném nebloudili.
Nemá totiž žádnou spojitost světlo
s tmou ani synové světla — křesťané
a pohani. Svatý křest aby měli ve velké
úctě a nevystavovali jej posměchu;
a se svými kmotrami a křtěnkami od
svatého křtu aby se (manželsky) ne­
spojoval.
To všechno totiž proklely svaté
a celému světu obecné sněmy. Ale zavrhly
1 knížata, kteří pozorují takové
jejich zlořády a netrestají, jak se sluší,diferencovaně© odpovídaj©tomupůstem, (a) proklely je do věčného
ohně.“ |
Bratři, ve svatém a spasitelném křtu
je (to) každý křesťanpovinen se strachem
a rozechvěním zachovávat, neboťtotéž
praví svatý a blažený apoštol
Pavel k věřícím: „Smilstvo pak anl
veškerá nečistota nechť u vás není
jmenována,jak se slušísvatým, a nikdo
nechť vás neobelstí prázdnými slovy,
neboť ani smilníci, ani žalobníci ani
(jinak) nespravedliví (lidé) království
boží nezdědí. Proto tedy přichází hněv
-4 Metoděj zde s důrazem poukazuje па 53. kánon Trullského sněmu (692), kterým se prohlašují
za nedovolené a neplatné sňatky kmotra s ovdovělou matkou kmotřence nebo s kmotřenkou
pro překážku duchovního příbuzenství. Tato otázka byla na Moravě aktuální, jak svědčí
slovanský Život Metodějův,kap. XI. Půst v tehdejší terminologii znamenal tolik co církevní
pokání, jehož byl hlavním úkonem. Značnou obtíž působilo v následujícím textu rčení v%različenvje,ale
právě text uvedeného 53. trullského kánonu je klíčem k jeho správnému výkladu.
V něm se totiž nařizuje, aby ti, kdo uzavřelitakovýto nedovolený sňatek, napřed od něho
upustili a potom se podrobili kajicnickému postu: primo ab hocillicito et intusto matrimonio
desistant, deinde etfornicatorum poenis subiciantur. S tím se shodují zprávy ŽM, kap. XI, že
Metoděj se snažil ty, kteří uzavřelitento nedovolený sňatek, domluvou, poučováním a útěchou
přimět k tomu, aby se rozešli, ale nemohl je rozvést. Teprve v%različenvje,tj. ve stavu rozejítí
„neboli po rozchodu, mohl jím být uložen církevní trest exkomunikace z přijímání spojené
S postem.
206.14
E 5.8
1 Šol 5.5
I 12.36
1 C6.4—10
10 3.17
Mt 19.3
Mt 5.32
Mt 19.6
Ma 2.15—16
202 Vladykam5 zemle
нт клеветьнщт. н1 оБтдьллви ц(Ъ)с(А)Р(ь)ств16ев(о)жие—
нАСЛЪдЪ­СТВОУ БАТЪ. CIXB BO PAJII ГРАДЕТЪ
THBB5 B(0)%KI. HA C(BI)HBI IPOTUBBНЪА.
ДЛЪЖЕНЪ6стъ вьсВКЪ КРЪШТЕН.
САМЪС6Б6 YICTA XPAHUTU. BKO
ЦР(Ь)к(ъ)в6 Б(ог)оу с(вА)тжьк. ГО
своет жен довъл$Зтиса. нчъже
IHO JNAJIBH6E6€ CBMBINUTBTI. HI BP
CKOTA MBCTO BB CITBIB H6CBMBICIPBH6
NOXOTHIMB XONITI.
1Ж6 ОУБО ОТЪ СЕЛЪ КРЪШТЕНЪ Сы.
TBOPA ОБРЪТАЕТЪ CA ПО B(O)KIIO 3AKOHOY.
JA OCHHITB CA TOJKE B(OT)0y I
C(P)I(A)coy HAMIEMOYIC(OY)XP(BCT)ОУ
ВЪПРОШЕНОУ БЫВЪШЮ. АШТб 6
ЛЬЗВ ПОУШТАТИ ЖЕНЯ 6ΒΟµΡΕ. HA
ВЬСЪКо ВРЪМА. ГОТЪРЕКЪШЮ.ВЬСВКЪ
ПОУШТАТАТ ЖЕНЯ СВОБА РАЗВЗ СЛОВ6С6
ЛЮБОДЗАННАГО. ТВОРИТЪ |
IIPBJIIOBBI TBOPITI. I BBCBKB ΠΡΙΠΤΈ­пл:CANOTBNBS3B| NPĚJIIOBBIДЪетъ. же во B(Or)b CBBEJIB€CTB
U(JIOBB)KA. JIA Н6 РАЗЛЮЧАЕТЕ СА.
DOPOONITOY KE ΜΑΠΑΧ6ΟΥ CBI3BÉCтоуькштю
в5(ого)ви. т ГЛ(АГОЛ)ЖШТЮ.
1 ЖЕНЖ IOHOCTI TBO6IA. A H6
ОСТАВИШТ. HB ANITG. (B)P3HEHABHΠΒΒΕ
OTRNOYCTIMI. I NOKPICTB HEЧЪСТЬ6
НА TA. ГЛ(АГОЛ)6ТЪ Г(0Спод)ъ.
такожде с(вА)тг АПО(СТо)лт.
т БЛАЖеНГ о(ть)ци съ 6(ΒΑ)ΤΡΙΜΕ 8ΑKOHOMB
OTBHXINB. BEJIB6 I SBJIOYTO.
ТАКОВОЕ ПОСЖЖДЕНЬб РЕКЪШб BGЛЬЮ
ТСПЫТАНЬЮ. 1 ПОШТЕНЬюЮ CE
СЪПОДОБТША. |
т длъженъ €CTB BBCBKS KP6CTBЗнь.
съ TOBBHBEMB I CTPAXOMB.
РАЧЬЪШЯЖЬКIMBTA πο B(O)KIIO 3As
J. Vašica, Literární památky 172: pro každý „„čas“
- slova „„vina““užito výrazu vrěme, tj. „„čas““ve významu „nečistý skutek“.
boží na syny vzpurné. "©Povinen jest
každý pokřtěný sám sebe uchovávat
čistého jakoboží chrám svatý a být
spokojen se svou ženou, nic jiného dále
neobmýšlet, ani se na způsob dobytka
nehnát za nesmyslným chtíčem.
Kdo tedy od nynějška, jsa pokřtěn,
bude shledán (soudně) vinným podle
božího zákona, nechť je odsouzen.
Rovněž když Bůh a spasitel náš
Ježíš Kristus byl otázán, zda lze propustit
vlastní ženu za jakýkoli (nečistý)
skutek“ odvětil: „Každý, kdo
svou ženu propouští kromě důvodu
cizoložství, způsobuje, že ona cizoloží;
a každý, kdo se spojí s propuštěnou
ženou, cizoloží. Neboť které dva lidi
spojil Bůh, ti nechť se nerozlučují.“
A prorok Malachiáš zvěstuje shodněto,
co Bůh: „Ženu své mladosti ať neopustíš;
jestliže však (k ní) pojmeš
nenávist a propustíš (ji), tu tě pokryje
bezbožnost,““ praví Pán. Stejně 1 svatí
apoštolové a blažení Otcové, vyřknuvše
(v souhlase) se svatým zákonem zásadní
a veskrze. příkré odsouzení takové
(věci), podrobili to velikému vyšetřování
a postu.
I jest každý křesťanpovinen s úotou
a bázní mít tu, která si (ho) zvolila,
podle božího zákona svatého (a) soudit
“. V originále je zde místo očekávaného
Je to nejspíš pozůstatek
tabuový, který nacházíme v témž citátu (Mt 19,3)též v 30a článku Zakona suďného
a ve 4. kánonu neocesarejském v Metodějově překladu nomokánonu, viz 170n. Nikde jinde
není nic podobného doloženo.
Vladykam" zemle
KOHOY С(вА)ТОУМОУ СЪБк СЖДГТИ.
съ BBCÉRKOHBR ОБРЪЗТАБЕШТЬК СА
тАжю. "BKOKOJKEĎ 3AKOHB ΠΙΠΕΤΈΕ.
ДА НКЫЖЕ ОУБО ОТЪ ВЛАДЫКЪ. ОТЪ
Н6ЕПРТЪЗНГ. ОБЛАДАНЪ СЪ ОУСТЪНАМА
CBOIMA. ТСПОВЪДАЪ CEB6 ВЪРНА
СР(Ь)д(ь)цЕмь. HAJIEHE ΟΤΈΟΤΟΙΤΕ
Б(ог)А €TEPO ПСАНЫМЬ С1МЬ. OT
ΤΈΜΡΙ ΜΈΠΠΟΟΤΙ. ΙΠΙ ετερρν ТНОМОУ
невЪждъствью. лГ JIIOBBBI ПЛЪТЪCIBI
H6 XPAHITI NOKOVINAIA CA. HG
ΠΟΒΙΗΒΑ С65Б6 ВЪЧЪНОУМОУ ОГНЮ
ОСЖЖДЕНЬЮ. НЕПЬШТЮЕТЪ 1 НА СЕМЬ
свЪтЪ в(о)жию THBBOY.
KPĚNBKO ПОМЫШЛЗЬ. БЫВЪШЕ
ПРЪВОУМОУЦ(ЪсА)РЕвт Т(ЗДРАИ)Л(6)ВОУ.
САОУЛОУ. 1 НЕ ЗА ВЕЛЬб ПР3ЗЗЬРЬРЪНЬЕ°.-ОТЬ
ПРОРОКА САОУЛА. С6ГО
РАДИТРАСЪСА ТТРЕПЕШТА. ДАБ(0О)Жи
ΧΡΑΗΙΤΈ ЗАКОНЪ. P6U€ BO Kb HEMOY
B(0T)P ΤΠΑΟΟΥΣΑ. Απιτς 66 ТРЪБЪ
τ(οσποᾗ)ι ΟΠΟΚΑΒΈΤΟΜΑΤΑ᾽1 ΠΑΡΤΙ.
'BKO OYCJIBIMATI г(осподь)ню. т до
IIOCJIOYVINAH6'BОУНЪ6 ДАРА БЛАГО КО
ПРЪЗЬРВ слово г(осподь)не. г оуКОРТТЪ
ΤΑ Г(ОСПОДЬН)Ъ ОУНЕБЪТТВЪ
ВЛАДЫКЖ Т ПАКЫ ПРАВЪ ДА ВЪЗНОΟΙΤΈ
ЪВАЗЫКЪ. ОБНИПТАБЕТЪ Жб IPBХЪМТ
И НЕПРАВЪДАМИ ЛЮДЬСЕ.
т ино много. велико C(BA)TBIIA
книгы гл(АГОЛ)ЖТЪ. ГРОЗЖ 1 СТРАХЪ
ТВОРАШТ6 ВЛАДЫКАМЪ. НЪ РАЗОУМЪΒΈΠΙΕ6
ΜΙΜΟ ΧΟΠΑΠΙΤΕ 6ΠΑΒΈ 6Ε1Ι. ВЪ
CEHOY MBCTO ДА ВЪЗЪПЬБАТЪ. ВЪ
мысль своьх C(BA)TOYMOYΑποίοτο)ЛОУ
ПАВЪЛОУ ГЛ(АГОЛ)ЖШТЮ. КЪТО
НАСЪ РАЗЛЬЕЧИТЪОТЪ ЛЮБЬВЕ Б(0)Ж!bSic,
errore pro коже.
203
ji při každé rozepři, která se vyskytne,
jak zákon píše.6 |
Nechť se tedy žádný 2 УаЧага —
jsa ovládán ďáblem a vyznávaje svými
ústy, že je věrný — nevzdálí od
Boha, pokoušeje se nezachovávat některé
z těch psaných (ustanovení)? pro
tmu (morální) laxnosti nebo kvůli jiné
nevědomosti či tělesné lásce a nechť se
nedomnívá, že nepodléhá odsouzení
k věčnémuohni a božímu hněvu (už)
na tomto světě.
Nechť se zevrubně rozváŽí, co se stalo
prvnímu židovskému králi Saulovi —
a ne za velké přehlédnutí — od proroka.
Samuela. Proto s bázní a rozechvěním.
nechť zachovává boží zákon. Řekl mu
přece Bůh, volaje hlasem: ,„„Hle,zdalipak
jsou Bohu potřebné zápalné oběti
a dary jako slyšet (hlas) Páně? Však
poslušnost je větší dobro než (obětní)
dar. Že jsi nedbal na slova Páně, tak
tě Pán pokoří, tím že již nebudeš
vladařem.“ A ještě: „Spravedlnost povznáší
národ, kdežto hříchy a nespravedlnostmi
upadají lidé do bídy.“
A (je) mnoho jiného, o čem svaté
knihy mluví, vyvolávajíce u vládců
strach a hrůzu. Ale pochopivše, že tato
sláva pomíjí na způsob snu, nechť
zvolají ve své mysli, jak praví svatý
apoštol Pavel: „Kdo nás odloučí od
láskybožía od obousvatých zákonů“
Μι 15.8,
Iρ 159.22
Pr 14.3£
Ani oheň, ani meč, ani nic jiného. R8.35
cSic, errore pro ПРЪЗьРЪнье.
6 Zde je zřetelný odkaz na Zakon sudnyj ljudem, který právě na konci zdůrazňuje povinnost.
řešit manželské spory na církevním soudu.
7 Opětný poukaz na psaný zákoník (Zakon sudďnyjljudem), který, jak se předpokládá, byl posluchačům
znám.
8 Ve stsl. originále se tu patrně písařským omylem opakuje jméno Saulovo.
9 V originále je zde svetumu zakonu, což J. Vašica, Literární památky 173 pokládá za omyl
písaře místo svetuju zakonu (duál).
Mt 25.23
204
(IA). I C(BA)TOYMOY 3AKOHOY. HU ODHB
нг желЗзо. (ни)@тноникоеже. тсего
РАДГ ОУТВРЪЖДбНЬЕ. (вЪ)РЪе. т нбПР8стжЖино6
Б(0)ЖГЮ ЗАКОНОУ.1 ВЛАдычъствт6
вже отъ него. тзвЪстъно
I с(вА)ТО ТВОРАШТЕ. ДА ВЕСЕЛАТЪ CA
ВЪ ГРАДЖШТ66 IKITBE. CE БЛАЖбнымь
ГЛАСОМЬ Г(оСПоДинН)А οπεῖШАТИ.
ДА ОУПЪВАБАТЪ. БЛАГЪ РАБЕ
т ВЗРН6. BP MAJIB BBICTb B'BPEHS.
HAJIB MHOB'BMI TA IIOCTABJIMA. BBHIJII
ВЪ РАДОСТЬT(ocnoj1)B CcBoero. (H)u'
жел(Ъ)зоу! нт о(гмю)! Ἠπθσσπαπιτς
СА.ОРЗК(ш)г! (въ вЪкъ)! вЪ(ко)мь!.
Ам(и)н(ъ).
dIn textu deest; add. Miklosich (et alii Vondrák, Grivec, Vaillant, Dostál).
klosich. tadd. Dostál.
hlasem Pána:
Vladykam= zemle
A proto ti, kteří utvrzují pevnost ve
víře a neporušenost (obou) božích zákonů
a panování, které je od něho
uznané a svaté, nechť se těší na budoucí
žití, nechť doufají, že uslyší s blaženým
„Služebníku blažený
a věrný, v mále jsi byl věrný, nad mnohými
tě ustanovím.“ „Vejdi v radost
Pána svého.!é Ani meči, ani ohni (neustupujte),
radujíce se nad tím, který
(toto) řekl,10na věky věků. Amen.ll
e(p5) add. Mio
Stsl. originál je silně porušen; přijímáme rekonstrukci A. Dostála. J. Vašica, obid. 173 překládá
jinak: budeš se veselit s anděly.
11Tento poměrně krátký text, zachovaný v hlaholském fragmentu homilií Velikého Týdne,
psaném v Il. století na chorvatském území písařem dosti nedbalým a na počátku i na konci
ohlodaný nepřízní času, byl donedávna znám blíže jen několika filologům. Novějšími studiemi
však jeho význam vzrostl do té míry, že jej možno pokládat za jeden z nejdůležitějších textů
cyrilometodějských. Vlastní povaha této Metodějovy řeči vynikla teprve jejím srovnáním
s nejstarší právní slovanskou památkou, se Zakonemsudnym ljudem. Všechna obsahová náplň
ZSL obráží se v této Metodějově adhortaci k soudcům-knížatům, Napomenutí vladařům.
Právní tematika je tu ovšem řečnicky přetvořena, takže např. celý soubor mravnostních
přestupků je tu zahrnut do úvahy o posvátnosti křtu a o závazcích z něho plynoucích. V tomto
promítnutí do sféry řečnické možno do jisté míry spatřovat současný komentář k tomuto
zákoníku. Zároveň je tím dán důkaz, že se na Moravě podle něho soudilo, neboť se naň přímo
odkazuje. Jinak v celé výstavbě této řeči,v jejímautoritativním tónu a ryzosti myšlenky
i slova zjevuje se nám v plném světle velikost arcibiskupa Metoděje, tohoto někdejšího slovanského
knížete ve východořímské říši a pak spolupracovníka dovršitele díla svého bratra
Konstantina-Cyrila na Moravě.
205
МОМОКАМОМЪ
NOMOKÁNON
Dvojí typ nomokánonu v byzantské církvyl.
„Slovanský Život Metodějův (kap. XV) má po zprávě o překladu bible stručnou
zmínku o tom, že aroibiskup Metoděj přeložiltéž nomokánon: $59442е$потокатотьь,
rek'ošezakonu pravo ... prěloži. |
Na vysvětlenou třeba uvést několik známých dat. Nomokánonem se nazývala
smíšená sbírka církevních kánonů (xavóvec)a občanských zákonů (vóuor) týkajících
se církve. V byzantské říšivznikl dvojí typ těchto nomokánonů,lišící se navzájem
jak svou složkou kanonickou, tak civilní neboli občanskou. První z nich je dílem
pozdějšího cařihradskéhopatriarchy Jana Scholastika (565—577).Skládal se ze
sbírky kanonické, zvané Synagoga o 50 titulech (tj. kapitolách), obsahující nejstarší
* materiál až včetně po sněm Chalcedonský (451), v níž se uváděly církevní kánony
v pořádku systematickém, roztříděny podle obsahu bez ohledu na jejich časový
pořad, a z kolekce civilních zákonů majících vztah k věcem církevním, převzatých
z 12 novel Justiniánových (tzv. Collecttio87 capitolorum). Původně to byly dvě
samostatné sbírky, jež později neznámý autor sloučil v nomokánon tím, že zákony
zařadil do příslušnýchtitulů kanonické Synagogy, a co tam nedovedl umístit, shrnul
na konci ve zvláštním dodatku.: =
Podobně se vyvinul 1 druhý typ nomokánonu. Napřed sestavil nějaký anonym
nedlouho po Janu Scbolastikovi sbírku kanonickou zvanou Syntagma:(ZvrTavua
xavovixóv) o 14 titulech. Syntagma mělo dvě části: systematickou a chronologickou.
V části systematické se vjednotlivých titulech rozdělených na kapitoly uváděly jen
odkazy na příslušnékánony, které pak druhá část podávala v plném znění v pořádku
1 Jan Scholastik je tedy autorem a) čistěkanonické sbírky zvané Zvvayvwy“o 50 titulech a b) čistě
civilní sbírky, výboru Z 12 novel Justiniánových (42. kapitola tištěné kormčí knihy); není
však autorem nomokánonu, který vznikl sloučenímtěchto svoujeho sbírek a je dílem anonyma.
— V církevněslovanském písemniství jihoslovanském a ruském bývají též překlady
penitenciálních příruček pro zpovědníky-kněze (tzv. epitimejníky) označovány jako nomokánony.
Několik takových nepravých nomokánonů chová např. také pražská musejní
knihovna v rukopisné sbírce Šafaříkově,srov. J.Vašica, J. Vajs, Soupis staroslovanských
rukopisů Národního musea v Praze, Praha 1957. Vznik těchto soukromých sbírek spadá až.
do doby mnohem pozdější, počínajíc XIV. stoletím. V ruské literatuře se nomokánon nazývá.
obyčejně kormčaja (kniga), tj. kormidelní kniha, podobně jako v řecké církvi Pidalion
(IInódAov).Tyto ruské kormčíknihy však obsahují kromě vlastního nomokánonui texty penitenciální
a asketické; je to často velmi pestrá směsstatí starších i novějších, takže by mohlo;
vést k mylným představám, kdyby se ztotožňovaly staré církevní nomokánony s těmito
pozdními sbírkami. Srov. M. N. Speranskij, Istorija drevnej russkoj hteratury,> Moskva.
1920, 223—228. ©
206 Nomokanon»
chronologickém, ustáleném odedávna v církvi východní 1 západní. Anonymní
Syntagma, zahrnující zákony až do II. sněmu Nicejského (787),je obsahově mnohem
bohatší než Scholastikova Synagoga a vyniká nad ni také větší praktičností, poněvadž
první, systematická část může posloužit jako analytický, věený rejstřík k obsáhlé
části chronologické. Také Syntagma bylo doplněno sbírkou civilních zákonů, snad
od téhož anonyma, který sestavil sbírku kanonickou: je to tzv. Colleotiotropartita,
ježto obsahuje trojí výňatky z Justiniánova zákonodárství, z jeho kodexu, z jeho
digest a institucí a z jeho novel. Sloučením obou těchto sbírek tím, že zákony z Collectio
Hripartita byly rozmístěny v první systematické části v 14 titulech, vznikl
„nejspíš v době císaře Heraklia (610—641) proslulý nomokánon o 14 tittulech, jenž
byl pak r.883 nově vydán? a r.920 cařihradským církevním sněmem prohlášen
závazným pro všechny křesťanské církve. Scholastikova Synagoga, která neměla
této oficiální povahy, ustupuje tím do pozadí, ačkoli zachované rukopisy svědčí
ο jejím užívání v praxi až do XVI. století.
Nejstarší slovanské překlady řeckých nomokánonů.
Oba tyto řecké nomokánony byly záhy přeloženy do slovanštiny a zachovaly se
v starobylých rukopisech. Překlad Syntagmatu o 14 titulech se zachoval v několika
ruskýchrukopisech,z nichžnejstarší je tzv. Jefremovskaja kormčaja (= Jefr)
z XE—XII. století, chovaná ve Státním historickém museu(sbírka Moskevské
synodální knihovny č. 227) v Moskvě. Textová tradice překladu Scholastikovy '
Synagogy je mnohem pozdější a vykazuje jen dva rukopisy: Usťužský (— Usť)
nebol: Rumjancevský, psaný na rozhraní XIII. a XIV. století, který původně
náležel Archangelskému klášteru v Usťugu a nyní se chová v Rumjancevské sbírce
(č.230) Leninovy státní knihovny v Moskvě,a Ioasafovský (= Jas)“ z počátku
2 Za patriarchy Fotia.
3 Od XIII. století zkomplikovalyse na Rusi poměry v kanonické literatuře vlivem jihoslovanským.Na
jihu vznikl začátkem XIII. století nový typ komentovaného nomokánonu s textem
částečnězkráceným (synoptickým, podle kanonické Synopse z počátku VI. století, připisované
Štěpánu Efesskému)a opatřenýmkomentářibyzantských kanonistů Aristena a Žonary.
Autorem tohoto nomokánonu byl pravděpodobně srbský metropolita sv. Sáva. Jeho představitelem
je známý,/lovický nomokánonz r. 1262 (Ilovičkakrmčija, srov. V. Jagié, Starine 6).
V druhé polovici XIII. století na žádost metropolity Kirilla„poslal bulharský kníže Jakub
Svjatoslav tento nový nomokánon do Ruska, kde byl na sněmu ve Vladimiru na Kljazmě
г. 1274 všeobecně zaveden. Kormčí knihy tohoto druhu tvoří tzv. rjazaňskou redakci podle
nejstaršího rukopisu Rjazaňského z r. 1284. Vedle toho se vyvinula ještě redakce sofijská,
jejímž představitelem je rukopis Novgorodskýz r. 1280, zachovávající starý úplný překlad
kánonů místo zkráceného (synoptického) a k němu připojujíci komentáře z jihoslovanského
| nomokánonu, jakož i jeho nové prameny církevního práva i prameny ruské (církevní Ustav
Vladimirův, Ruskou pravdu apod.). Srov. N. Milaš, Das Kirchenrechťder morgenlůndischen
Kvrche,?1905, str. 191—197; A. S. Pavlov, Sokraščennyj kurs cerkovnogoprava, 1895—1896,
str. 161. Podle toho rozeznává A. Solov'jev (Svetosavskínomokanon i njegovi novi prepist
Brastvo XXVI, 1932, Beograd, str. 38) čtyři typy slovanského nomokánonu: a) velkomoravský
—Usť, b) bulharský —Jefr, c) srbský neboli svatosávský —Ilovička krměija, Rjazaňská
kormčaja a jiné rukopisy (tištěná kormčaja z r. 1653a další) a d) smíšený, tj. srbsko-ruský —
Novgorodskáči Sofijská (nebo také Klimentovská) korměaja z r. 1280. —O původu a historii
slovanského nomokánonu a o významukormčích knih v dějinách ruské církve od samého
počátku až do nové doby (dor. 1917)nejnověji pojednává I. Žužek v knize Kormčaja Kniga,
Studies on the Chief Codeof Russian Canon Law, Roma 1964 (Orientalia Christiana Analecta,
sv. 168).
4 Podle marginálie Jasaf.
Nomokanon 207
XVI.století, chovaný ve sbírce Moskevskéduchovní akademie (č.54) téže knihovny.
Poněvadž svým jazykem mohou oba překlady spadat do doby cyrilometodějské,
vynořila se otázka, který z těchto dvou překladů je dílem Metodějovým. Po G. A.
Rozenkampfovi“ se jí obíral zvláště historik ruského církevního práva A. 8.
Pavlov (Pervonačalnyj slavjano-russky nomokanon, Kazan' 1869) a správně
usoudil, že to byla Synagoga Scholastikova, kterou si k tomu zvolil Metoděj. Jeho
míněníbylopak podepřenoedicí I. I. Sreznevského (Sbornik Otdelenija russkogo
jazyka i slovesnosti Akademii Nauk 65, 1899),5který přetiskl z Usťužského rukopisu
text slovanského překladu Scholastikovy Synagogy, nacházející se tam na 11. 6b —
49b, spolu s variantami z Jas (11. 5a — 34b). Možno stručněříci, že všichni slavisté,
kteří se v novější době otázkou Metodějová nomokánonu obírali, jsou zajedno
v tom, že nomokánonem Metodějem přeloženým byla sbírka Scholastikova.?
Přehled dosavadního bádání o kanonických sbírkách byzantské církve
a o jejich slovanských překladech.
Nicménězůstávala tu pořád citelná mezera. Při řešenímnohých textově kritických
otázek slovanského překladu nebylo možno se opřít o řeckou rukopisnou tradici
v celé její náplni. Nyní 1tato překážka je odstraněna zásluhou V. N. Beneševiče,
který v řaděstěžejních prací vytvořil pro další výzkum bezpečný základ. Napřed vydal
r. 1905studi o řeckémtextu Syntagmatu o 14 titulech.8 Byl to teoretický předpoklad
jeho velkolepého vydání Jefremovské kormčí knihy s paralelním řeckým
textem“ jehož první díl vyšel již rok nato; druhý díl, v němž měly být rejstříky
technických a abstraktních termínů, vlastních jmen, incipitů kánonů a zákonů,
pramenných odkazů a konečně úplný církevněslovansko-řecký slovník, zůstal
bohužel jen autorovým přáním. O jazyku tohoto Jefremovského nomokánonu uves
Odozrenije kormčej knigi v tstoričeskom vide, Sanktpeterburg 1839.
6 Obozrenijedrevních russkich spiskov Kormčej knigi (také samostatně, Sankt-Peterburg 1897).
Text nomokánonu je otištěn v Priloženijach I. Sobrantje kanonovIoanna Scholastika v 50-ti
glavach, str. 1—66.
Názorten zastával také A. I.Sobolevskij ve stati NomokanonIoanna Scholastikav své knize
Materialy 1 issledovanija v oblasti slavjanskoj filologiii archeologii (Sbornik ORJSI AN, t. 88,
1910, č. 3, str. 140—153).Téhož mínění je V. Ja gié (Entstehungsgeschichteder kirchenslavischen
Sprache, Berlin 1913, 83) a M. Weingart (Rukověťjazyka staroslověnskéhoI, 1937, 30; Byzantinoslavica
5, 1933—1934, 449). Podrobnější údaje viz H. F. Schmid, Die Nomokanonúbersetzung
des Methodius, Berlin 1922, 7—10; I. Ohijenko, Kostjantym i Mefodij, ich žyttja
i dijalníisť', II, 1928,83n. V recenzi Schmidova spisu (ČMF 10, 1924,str. 48—51) má M. Weingart
jisté výhrady, nesporně mylné, proti tezi o cyrilometodějském původu překladu
zachovaného v Usť, ale později se jich vzdal (srov. jeho Československýtyp cirkevnej slovančtny,
Bratislava 1949,str. 25—26).Úplně nesprávný názor o Metodějověnomokánonu měl Th. Saturník
(Příspěvky k šíření byzantského práva u Slovanů, Praha 1922, str. 57—58), který
kladl vznik slovanského překladu Scholastikova nomokánonů do doby bulharského cara
Symeona, a to z toho důvodu, že „„těžkoby bylo jistě připustit, že sv. Metoděj, jenž slynul
učenostía znalostí knih církevních,by vytvořil dílo tak nedokonalé,jehož obraz se nám v textu
ze 13.věku podává“... Saturník se dal uvést v omyl chybami usťužskéhoopisu, jež přičítal
na vrub překladateli.
Kanoničeskij sbormikXIV titulov so vtoroj četverti VII veka do 883 g., Sanktpeterburg 1905.
V. N. Beneševič, Drevneslavjanskaja kormčaja XIV titulov bez tolkovamij — Syntagma
XIV iwWulorumsine scholiis secundum versionem palaeo-slovenicam adjecto textu Graeco e vetustissimis
codicibus manuscrvptis exarato, Sankt-Peterburg 1906.
4
o©
208 Nomokanon%
řejnilr. 1912N. P. Obnorskij podrobnou studii,19podle jejíchž výsledků tento text
patří spíše XII. věku než rozhraní XI. a XII. století, jak myslil I. Sreznevskij.
Podobnou průpravnou práci jako pro Syntagma o 14 titulech vykonal Beneševič
ve svém spise Stnagogá v 50 titulov 1 drugujejuridičeskije sbormikiIoanna Scholastika
1pro Scholastikovu Synagogu; vyšel r. 1914v Petrohradě a má též zvláštní kapitolu
o slovanském překladě tohoto sborníku (paragraf 20, s. 199—212).
Tak až do první světové války bádali o kanonických sbírkách byzantské církve
a 0 jejich slovanských překladech vesměs ruští učenci. Na ně navazuje první práce
toho druhu na západě, obsahující jazykový rozbor překladu Scholastikovy Synagogy
v Usťužském rukopise; vydal ji r. 1922 v Berlíně H. F. Schmid s názvem Die
Nomokanonibersetzungdes Methodius, kde také v instruktivním úvodu shrnuje vše,
co na tomto poli bylo do té doby vykonáno. Podkladem pro Schmidovu analýzu byl
text vydaný Sreznevským (1897). Byl tu však pořád ještě jeden nedostatek, který
ukládal badatel jisté meze, a také Schmid si toho byl vědom. Před rozborem syntaktických
jevů v Usťužském rukopise poznamenává (str. 89), že by bylo k němu
nezbytně zapotřebí.podrobného výkladu o překladové technice, ale že právě k tomu
chybí — pro nedokonalost tištěných řeckých textů — nejnutnější předpoklady.
Tento předpoklad byl dán dalším dílem V. N. Beneševiče, jež vyšlo v publikacích
bavorské akademie r. 1937 s titulem Ioanms ScholasticiSynagoga L titulorum
ceterague etusdem opera vuridica (t. I. pp. XXIII + 282).:1 Tím jsou daleko překonány
obě starší edice: J. Voellus, Ch. Justellus, Bebliothecajuris canonici
veteris, II, Paříž 1661,499—672a J. B. Pitra, Spicilegium Solesmense,IV, 556—565,
1858 a týž, Juris ecelesiastici Graecorum Instoria et monumenta, Roma 1868, II,
368—374. Pitra znal 25 rukopisů Scholastikovy Synagogy, vyloučíme--1 osm, jež
uvádí omylem; Beneševič jich vypočítává 49; 31 z nich mohl použít pro své vydání.
Mezi těmito 31 kodexy není žádný opsán jeden z druhého a také nelze říci, že by se
každý rukopis té neb oné skupiny ve všem shodoval s'ostatními. V mnichovské edici
Beneševičově je do detailů zachován ten způsob, že text každého rukopisu, pokud
z něho není zaznamenán nějaký variant, se přesněshoduje s tištěným textem. Dílo
započaté roku 1900 vyšlo po překonání různých těžkých překážek r. 1937jako první
svazek velkého proponovaného celku,„který má v dalších svazcích podat: II. sbírky
civilních zákonů týkajících se církve, jež bývaly spojovány s kanonickou Synagogou
Scholastikovou; IIT. recensi U12představující jakýsi souhrn řecko-římského práva
jak kanonického, tak civilního a zároveň dovršení vývoje v 800-leté historn díla
Scholastikova; IV.svazek by měl:tvořit závěr a spolu i úvod k celé edici pojednáním
o recenzích Synagogy a její originální a prvotní formě, přičemž by se přihlíželo
1k Syntagmatu o 14 titulech a použilo by se 1latinského asyrského překladu řeckých
sbírek. Teprve po skončení tohoto díla, přesahujícíhosíly jednotlivce, mělo by se
podle Beneševiče přistoupit k edici slovanského překladu.
V latinském úvodě (Monitum ad lectorem)podává Beneševič stručnou historii své
edice, klasifikaci řeckých rukopisů Scholastikovy Synagogy a přitom zdůrazňuje její
životnost; je dosvědčena ne tak počtem rukopisů, jako spíše jejich rozmanitostí.
10O jazyke Jefremovskoj kormčejXII veka (Issledovanija po russkomu jazyku 3, I, Sanktpeterburg
1912).
11Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische .
Abteilung, Neue Folge, Heft 14, 1937.
12 Značka U zahrnuje souhlasné rukopisy Pařížský 1263 ze 14.—15. stol. a Vatikánský 2146,
jakož i shodný s ním Vallicel. 211.
Nomokanon5 209
Uvádí pro to hojná historická svědectví (dosud panovalo mylné mínění, jako by
Scholastikovo dílo bylo v řecké církvi zanedbáváno a upadalo v zapomenutí). Příčinu
toho, proč se Fotios, ver vums canomci peritisstmus, rozhodl r. 883 vydat ne
Scholastika, nýbrž sbírku o 14 titulech, shledává Beneševič spíše v jeho snahách
politických než.literárních: své dílo kanonicképodnikl, jak se zdá, proti latiníkům
a chtěl, aby nabylo v byzantské církvi podobné platnosti jako pseudoisidorské
dekretály na Západě. A k tomu se patrně víc hodila anonymní sbírka o 14 titulech.
- Klasifikace řeckýchrukopisů Scholastikovy Synagogy. Povšimnutí zasluhuje také
Beneševičův návrh na novou, přesnějšíí terminologu, lépe vystihující rozdílné vlastnosti
rukopisů a jejich skupin. Dosavadní názvy, syntagmapro kolekci o 14 titulech,
synagogapro sbírku ο 50titulech a pro obojí nomokánon, jsou-li v titulech uvedeny
též civilní zákony týkající se církve, nepostačují. Pro stanovení správné terminologietřeba
přihlížetk formětitulů, k textu kánonů a k nadpisům v titulech, stejně
tak jako k výběru a důležitosti toho, co se k 50 titulům připojuje.
Forma titulů je stanovena samým autorem: je to nadpis-udávající stručně obsah
titulu a pak příslušnékánony. Takováto sbírka sluje synagoga(s přízvukemna poslední
slabice, jak podotýká Beneševič, na rozdíl od synagogavudaica). Podle pořadu,
v jakém-jdou:kánony v jednotlivých titulech za sebou, rozeznává se: 1. synagoga
chronologická, když se zachovává pořadí, jaké je stanovóno na počátku před
prvním titulem ve zvláštní stati “Ἡ τάξις τῶν: συνόδων μετὰ τοὺς ἀποστόλους,
zakončující řecký prolog Scholastikův k jeho sbírce kánonů. Tato stať je také předeslána
slovanskému překladu v Usťužském 1 Ioasafovském rukopise, ale SreznevКН
ji ve svém vydání neotiskl patrně omylem, ač tvoří integrální součást Scholastikova
díla. Dále možno dělit tuto chronologickou synagogu na a) řádnou (ordinaria),
b) rozšířenou (amplificata) — o různé přídavky, scholia apod., c) zkrácenou (abbreviata)
— se zkráceným textem kánonů. 2. Když se v některých titulech kánony
neuvádějí v pořadu chronologickém,je to synagoga systematická, kterou možno
rovněž dál dělit na řádnou a zkrácenou. 3. Konečně se někde kánony řadí podle autority
a vážnosti, jaké požívají vcírkvi (apoštolské, všeobecných sněmů, místních
synod, sv. Otců), to je pak synagoga autoritativní. Přihlížíme-l též k tomu, zda
jsou. ve sbírce obsaženy civilní zákony nebo ne, rozeznáváme synagogu jednoduchou,
simplex (bez nich) a nomokanonickou (nomocanonica)čili nomokánon
s civilními zákony přidanými v titulech.
Syntagma je název zavedený autorem anonymní sbírky o 14 titulech, ale Ize ho
vhodně užít i pro sbírku Scholastikovu, když má podobné uspořádání. Je to tehdy,
když se v těchto 50 titulech neuvádí text kánonů, nýbrž po nadpise klade se jen
číslovaný index kánonů, a jejich text pak následuje až za 50 tituly pod vlastními
nadpisy (kánony apoštolské, jednotlivých sněmů, sv. Basilia).!*Také toto syntagma
se může dělit na chronologické, systematické a rozšířené, jednoduché a nomokanonické.
Aplikujeme-li tuto terminologii na slovanský překlad zachovaný v Usťužském
a Ioasafovském rukopise, šlo by o jednoduchou systematickou synagogu.
V řeckých synagogách jsou v textu jisté rozdíly, podle nichž možno stanovit tři
recenze: a) jednotlivé kánony mají v každém titulu své místo označené číslem —
skupina E; 6) kánony mají týž pořad jako v E, ale nejsou číslovány — skupina F;
c) kánony nejsou číslovány ani nezachovávají chronologický pořad — rukopisy G
13Takováto syntagmata o 50 titulech shledává Beneševič (o. c. p. XIX) v 14 rukopisech.
210 Nomokanon
Во, Со, Ма, В.14S touto třetí recenzí se shoduje slovanský text v Usťužské a Ioasafovské
kormčí knize. Také v syntagmatech jsou podobnérozdíly v indexech kánonů
a Beneševič je podle toho třídí na sedm recenzí.
Moravský typ nomokánonu. Věcný a jazykový rozbor Metodějova překladu nomokánonu
nás vede k poznání, že to nebylo pouhé přetlumočení řecképředlohy, nýbrž
dílo v jistém smyslu nové a samostatné.
Slovanský překlad má zvláštnost, která se v řeckých rukopisech vyskytuje jjen
ojediněle a velmi zřídka, že v druhéa hlavní části, která následuje po přehledném
podání nadpisů všech titulů, se už tyto nadpisy neuvádějí v čeletitulů v plném znění
jako v řeckémtextu, nýbrž jen svými počátky. Usťužskýrukopis je v tom důsledný
a jen jednou má zde úplný nadpis v titulu XXVII (—XXVIII), kdežto Ioasafovský
rukopis vypisuje celé nadpisy v 14 titulech.!“ Podobné zkrácení nadpišů lze v řecké
rukopisné tradici pozorovat jen v Mos (rkp. Moskev. Synod. Bibl. 432 [317 Vlad.]
z XIL.—XII. století — rovněž ve 14 titulech.!ó |
Avšak význačnějším rysem, který odlišuje slovanský překlad od řecké Synagogy
Scholastikovy, je značné zredukování počtu kánonů. V řecké rukopisné tradici se
počet kánonů v jednotlivých titulech nikdy nemění, žádný řecký rukopis neprovádí
v titulech nějaké škrty. Změny od ustáleného pravidla, pokud se vyskytují, mohou
se týkat jen pořádku, v jakém jdou v jednotlivých titulech kánony za sebou; lze to
vidět v Benešovičově Ordo canonum in L tituhs (o. c., 261—269). Scholastikův
sborník byl již sám sebou rozsahem mnohem menší než anonymní Syntagma. Srovnáme-li
jeho text v Usťužském rukopise s Jefremovskou kormčí knihou, činí necelou
její čtvrtinu. Autor Syntagmatu totiž pojal do své sbírky kromě toho, co má Šcholastikova
Synagoga, ještě celý obsáhlý kodex africké církve, vydaný sněmem kartaginským
(r. 419), dále ustanovení cařihradského sněmu z r.397 (za Nektaria),
kánony Trullského sněmu (r. 692),jež nebyly uznávány na Západě (jakožto namířené
proti právům a obyčejům církve římské), kánony II. sněmu Nicejského (r. 787)
a posléze tři kanonické listy sv. Basilia Velikého (Synagoga má jen dva) a kanonické
listy jiných osmi církevních Otců z III.—V. století. Nemůže být pochyby o tom,
že Scholastikova Synagoga jakožto malý, pevně uzavřený celek s nejstarším církevně
juridickým materiálem, bez sporných kánonů, které by mohly vzbudit odpor na
Západě, odpovídala potřebám moravské církve. Ale i ta se zdála sv. Metoději ještě
příliš obsáhlá.!7
14Značka F zahrnuje 4 rukopisy: Mo Ne Ps Va —Mosg. Syn 398 (315 Vlad) s. IX— X, Neapol.
II C7 a. 1139, Paris. suppl. gr. 483 s. XITII—XIV, Vatic. 843 s. IX; F — 6 rukopisů: Ar Coi
H La Ven Vi — Mosg. Ar (Arch) 3 s. XIIY, Paris. Coisl. 211 s. XII, Hierosol. Crucis 2 a.
928—931,Laurent. IX 8 s. XII, Venet. 170s. XIII, Vindob. hist. gr. 70 s. XIV; nejdůležitější
skupina třetí sestává z těchto rukopisů: Я = С!Моз (Claromontanus 81 s. XV, Mosa. Syn 432,
917 Vlad. s. XI— XII), Bo (Bodl. Auct. E. 5.12 s. XT), Co (Paris. Coisl. 209 s. IX— X),
Na (Nan. 22 s. IX), R — B (Bodl. 86. Baroce. 86 s. XII—XIIT), L (Laurent. V 22 s. XID).
Podle přehledných tabulek u Beneševiče (о. с. 261—269: Отао canonum im L titulis) tituly
s malým počtem kánonů —je jich 18 —mají ve všech rukopisech týž pořad kánonů; v ostatních
32 titulech jsou dvě řady, v jedné figurují rukopisy skupiny £ F, v druhé ostatní.
15né titulech: 1, 2—4, 12, 17, 18, 21, 22, 25, 27—29, 48. U titulu 32 chybí v Úsť i Jas celýnadpis.
16V tit. 2, 3, 5, 13, 15, 16, 17; s přidaným »ai rd čéfjG= atd. v 7—9, 14, 20, 22, 24. Jinak jen
jeden krátv rukopise Vatic. 640 v tit. 36 a v tit. 32 konec nadpisu v NePs.
17Na Západě běžná sbírka kanonická, pořízená překladem do latiny od Dionysia Bxi gua
(Malého) v letech 498—501, zná jen 50 kánonů apoštolských a obsahuje též kánony sněmu
ka rtaginského, které má také slovanský překlad Syntagmatu o 14 tit. (Jefr); zato nemá nic
МошокКапопъ 211
Z 377 kánonů Synagogy chybí v Usťužském rukopise 142, tj. 37,5 %, tedy víc
než třetina.!8 Metoděj tak podstatně zkrátil svou řeckou předlohu. Jeho slovanský
nomokánon je spíše jen výbor, jakási epitoméze Synagogy. Takový pronikavý zásah
do tradičního souboru církevněprávního nebyl myslitelný v oblasti východní církve.
Mohl si jej dovolit jen někdo, kdo nepodléhal byzantské kontrole a byl vybaven
zvláštní pravomocí. A tím byl Metoděj jako arcibiskup panonské a pak moravské
diecéze, podřízené přímo Římu. Jeho postavení na Moravě bylo pevně stanoveno
kanonickými předpisy, jak se opětovně zdůrazňuje v ŽM. Jeho zvláštní práva a výsady,
kterých se mu dostalo od papeže Hadriána II., byly pak slavnostně potvrzeny
Janem VIII. známým privilegiem Industriae tuae (880) v tom smyslu, aby (papež
tu cituje slova 38. kánonu apoštolského) „podle kanonické tradice sám měl péči
o všechny záležitosti církevní a spravoval| je jako pod dozorem Božím.“!? K tomu
účelu měla posloužit také církévně právní příručka, o níž se postaral poněkud zkráceným
překladem Scholastikovy Synagogy.
Je samozřejmé, že Metoděj jako zkušený kanonista nepostupoval při-tom bez
náležitého uvážení. Někde se řídil zřejmě praktickými zřeteli. Např. tam, kde táž
věc byla stanovena několika kánony různých synod, je vybrán jen jeden kánon
(16. ХХН); перо kde šlo o otázky na Moravě asi méně maléhavé, jako v tit. XXI.
o chorepiskopech a venkovských presbyterech a úkonech jim příslušejících místo
pěti řeckýchkánonů klade se jen jeden, a to ještě zkrácený (Anc 13),v němž se stručně
přikazuje, že chorepiskopové nesmějí udílet kněžská svěcení. Tím vzniklo dílo v jistém
smyslu nové a samostatné, nový, moravský typ nomokánonu, odlišný od veškeré
ostatní tradice východní.
S. V. Troicki* hledal pro toto zkrácení řeckého nomokánonu v slovanském
překladu hlubší důvody ideologické: Metoděj prý vynechával všechny kánony,
které západní „,„papisté“vykládali ve prospěch papežské hegemonie nad církví,
kdežto kánony mluvící proti ní nejen ponechával, ale dával jim 1ostřejší formulaci.
Fakta však, která pro tuto svou tezi uvádí, jsou ve srovnání s počtem vyřazených
kánonů bezvýznamná a přitom některá z nich sporná. Velkou váhu přičítá Troick1
apoštolskému kánonu 34 (35) jakožto protipapežskému, což je naprosto nesprávné.
Přijímá rovněž chybný výklad V. Zlatarského,2! že prý papež MikulášI. ve svých
„Odpovědech na otázky Bulharů“ (čl. 72)?2 přeložil ἀπιγδ]ηδ ἐπισκόπους ἑκάστου
čĎvovc episcopos gentium singularum namísto episcopos omms gentis a vypustil
druhou část kánonu, kde se dávalo právo na samostatnost každé národní církvi,
v důsledku čehož prý tento kánon nabyl úplně jiného smyslu: vyjadřoval snahu po
podřízení všech biskupů papeži. Ve skutečnosti však překlad gentium singularum,
ze sv. Basilia. Proti Dionysiovi má tedy Scholastikova Synagoga navíc 35 kánonů pseudoapoštolských
a kánony (68)sv. Basilia: tyto dva přídavky vtiskly Scholastikově sbírce místní
řecký (byzantský) ráz.
18 Chybí: 10 Ap, 10 Nic, 14 Anc, 4 Neoc, 18 Sard, 6 Gangr, 13 Ant, 21 Laod, 3Cař (CP), 3 Efes,
6 Chalc, 34 Bas.
9 F. Pastrnek, Dějiny slovanskýchapoštolů Cyrilla a Methoda, 256: „,„... ita sane, ut iuxta
canonicam traditionem omnium negotiorum ecelesiasticorum curam habeat ipse et ea, velut
Deo contemplante, dispenset“. Viz MMFH III., 204—5 Epist. č. 90.
20Spor Starog Rima sa Novím na stranama slovenskeKrmětje, Srpska akademija nauka, Beograd
1960, 33—40.
21 Istorija na pěrvoto bůlgarsko carstvo I, 2, Sofija 1927, str. 100—101.
22D. Dečev, Responsa Nicolat papae I aď consulta Bulgarorum, Sofija 1922; J. P. Migne,
Patrol. latina, OXTX,col. 978. V hlavě 72 odpovídá papež na otázku Bulharů, zda mohou mít
patriarchu.
212 Nomokanon5
který je zcela správný, nepochází od Mikuláše I., nýbrž od Dionysia Exigua
z let 498—501 a je od té doby běžný ve všech západních kanonických sbírkách.
Neuvádí se v plném znění, poněvadž byl obecně znám. Netýkal se však primátu
papežova, nýbrž metropolitní pravomoci a provinční ústavy,23a právě v tom smyslu
ho bylo užíváno v církevním životě velkomoravském, jak svědčí tzv. Glosy svato-.
‚ jimramské, rydlem vyryté někdy kolem roku 880 nad textem právě tohoto kánonu
v jednom latinském rukopise mnichovském, pocházejícím z církevní oblasti Metodějový
(viz s. 233n).
Je ovšem pochopitelné, že takováto kusá, neúplnásbírka nemohla být oficiálně
přijata na území východní církve. Proto v Bulharskuj 22 koncem IX. nebo začátkem
X. stol., zhruba řečenoza cara Symeona,2“ byl pořízen, s použitím díla Metodějova,
nový úplný překlad kanonického sborníku; tentokrát to však nebyla Scholastikova
Synagoga, nýbrž Syntagma o 14 tit. Nejstarší zachovaná kopie tohoto překladu,
opsaná v Rusku v XI ——XII.stol., je zmíněná již Jefremovská kormčí kniha.
Vývoj textu Metodějova nomokánonu.
Přístup k jazykovému bohatství Metodějova nomókánonu není snadný. Nejstarší
opis v Usťužskémrukopise je vzdálen od originálu celých čtyři sta let. Právem
bylo řečeno, že je to text „,atrociter laceratus““, text hrozně zkomolený,?“ takže jeho
prvotní podobu třeba teprve pod hrubým nánosem poruch a písařských omylů
trpělivě odkrývat. Při tom může být dobrou pomůckou Benešovičovomnichovské
vydání Scholastikovy Synagogy.
V dlouhém vývoji textu se dají zjistit jisté etapy. Origmál Metodějův byl psán
hlaholicí, jak se rozumí samo sebou. První poruchy vznikly v textu, jak se zdá,
při přepise písmem ocyrilským,patrně na jihu. V Metodějově překladě zůstaly
některé řecké výrazy technické nepřeloženy, alespoň některé z nich nejspíš proto,
že byly u balkánských Slovanů tehdy běžné. Písaři však nerozumějíce jim.všelijak
je komolili anebo si je upravili podle podobných slovanských slov. Tak např. za řecké
uwoAtac (půldruhanásobek, 150 % úroku z půjčky) čteme vm, za τὴν πρόσοδον
„výtěžek z prodaných věcí“ prosto,?? za Ὀυμελικούς „herce“ filikvja, za: vomTelav
„čarodějství“ chotiju.28Tento poslední případ. se dá nejlépe vyložit přepisem z hlaholice,
neboť hlaholská písmena 9% „glagol“ a до „chěr“jsou si velmi podobná, takže
—__—
23Fr. Kop, Vývoj metropilitní pravomoci v círlkvtzápadní I, Praha 1941, 55n. V Byzanci byl
tento kánon Apoštolský 34 (35) chápán jako potvrzení primátu cařihradského patriarchy.
Proto byla v řeckémexemplářiSyntagmatu, poslaném odtud do Bulharska, vypuštěna slova
ěxdotTovčĎvovs.Tato slova nejsou ani v slovanském překladě v Jefr ve vydání Beneševičově
(Г.16a, str. 68). Srov. Byzantinoslavica XXI, 1960, str. 394.
24p. Lavrov, Kyrylo ta Metodij v davno- slov'jjans "komupys'menstvi, Kyjiv 1928, 202: nomokánon
Fotiův (14tit.) byl přeloženza cara Symeona v Bulharsku. —V. Beneševi 6, Капотčeskijsborník,
260 nazývá Jefremovskou kormčí knihu starým jihoslovanským překladem
Syntagmatu 3. redakce neboli Tarasiovské. — A. S. Pavlov, Sokraščennyj kurs cerkovnogo
prava, str. 159, vyslovuje názor, jistě nesprávný, že překlad nomokánonu o 14 tit. vznikl
v Rusku v 11.století za velkoknížete Jaroslava, a poukazuje na „ruské juridické termíny“
jako tiuno; ty však mohou pocházet od ruských kopistů.
25V.N. Beneševič, Ioannis Schol.Synagoga,str. XIV.
26H. F. Schmid, Die Nomokanonůberselzuny,.19—21 podává některé korekturý „k četným ©
nesrozumitelným místům““.
Usť 16a 17 (Anc 15). V předcházejícím kánonu (Chalc 25, Usť 16a 8) %0000006 je přeloženo
pribytolko jako v Jefr, ale v Jas je k tomu doplněk cělo(Usťcělo), což by nasvědčovalo tomu,
že zde původně bylo taktéž prosto.
. 28Srov. H. F. Schmid, o. c., 108—110.
2ο
Nomokanons 213
z původního gotijo (-oj0) snadno mohlo vzniknout chotijo??čímž ovšemsmysl tohoto
místa byl pak podstatně změněn: místo „kdo bude dělat kouzla a čáry “čte se:
„kdo z manželů (chápeme-l chotýu jako gen. duálu) bude dělat багу.“
V dalším vývoji byl cyrilometodějský překlad, nejspíše až na jihu, někým glosován
in margine a v dalšímopise byly tyto postranní poznámky mechanicky vřazeny
do textu. Tím vznikl zmatený dvojí překlad, který jsem zjistil v Usťi v Jas na sedmi
místech.: Některé tyto korektury byly dělány podle jiného řeckéhotextu s variantnímčtením.
Tak např. v Ap 16, tit. XVIII (Usť2la.19) bylo řecké dovíav původně
přeloženoprazdvnostvo, potom.„podle varianty aiTiav někdo napřed k tomu připsal
in margine vinu a v dalším přepise byla tato marginálie vsunuta do textu, takže
παρ᾽ οὐδὲν λογισάµενος τὴν κατ αὐτῶν δὁρισδεῖσανdovíav je přeloženo mv% čtože
stvorvprazdonostvo ich'o zapovědanuju imo vimu.Jinde jde většinou ne o jedno slovo,
nýbrž o delší větné celky takto zdvojené. V Jas (23a) zůstal v jednom případě tento
opravný překlad připsán na spodním okraji listu.
Nejvíc textových poruch bylo zaviněno nedbalostí nebo nepozornostípísařů:
místo volorujuto (Usť Ta 2) čte se věrujuto, místo eteri čte se eretiko (36b 15), místo
dogmatěch'o stojí tu togda (37a 1), místo beštinmijuje tu oboštenýu (45b 17) apod.
Důsledně:je změněno morav. moša a od toho utvořené přídavné jméno mostno, neznámé
jihoslovanským a ruským Opisovačům, v nesmyslné monoši „menší“:místo
Moša tvoriti(za Tἴεο. λειτουργεἴν) píše зе monbša tvoriti (a 22), místo službbě mošvnet
je sl. monošes (20b 11), místo moštnuju službu je MONOŠJUJUsl. (36a 9).31
Dosti často se též vyskytuje vynechávání slov haplografií, že totiž písař z jednoho
slova přeskočína stejné slovo o něco dál v textu. Zaznamenal jsem si sedm takových
příkladů;*2v jednom z nich je táž omissio ex haplographia na stejném místě v řeckém
textu (v rukopise G Na), což můžebýt dobrým ukazatelem, kde hledat zdroj řeckých
vlivů na pozdější vývoj textu Usťi Jas. Jinak haplografie sama je důkazem, že nejde
oúmyslné krácení textu autorem, nýbrž o nahodilé výpustky z nepozornostu.
Všechny tyto uvedené proměny textu — na úkor jeho správnosti — staly se před
XITI. stoletím, z něhož pochází Usť, a.jsou společné oběma kopiím, Úsť i Jas. Bylo
by však velkým omylem stavět je do téže vývojové linie. Bližší předloha Jas pocházela
z jiného hyparchetypu (X2). Po stránce formální lišila se od Usť tím, že v ní
byly správně uvedeny tituly XXVII a XXVIII, které jsou v Usť přehozeny tak,
že napřed se čte tit. XXVIII označený jako XXVIL potom XXVII označený
jako XXVIII; v Jas v tit. XXXVII chybí kánon Laod 6, Laod 27 pak, označený
jako 17, byl přesunut ztit. VIT do VIII na druhé místo.: V Jas nepozorujeme
TUŠiVévlivy středobulharské záměny nosovek jako v Usť, jehož předloha prošla
kdysi patrně bulharským prostředím.34Kromě toho Jas, třebas je o více než 200 let
mladší, má v mnoha případech správnější čtení, je v něm méně chyb a vynechaných
slov; dokonce pozorujeme, že někde (např. tit. II Chalc 12, tit. IV Ap 40) uchoval
prvotní starobylý překlad, kde Usť podlehl sekundární úpravě vlivem recenze jefre­
29Řeo. 6 vóns (II Tim 3›13) se v Apoštolu překládá čeroděřco,avšak Ap. Ochridský, Slepčenský
a Šišatovacký má za vóntrecgoiti; srov. V. J agič, Zum altkirchenslavischenApostolus, ΤΙ. Lexikalisches,
26, 32. V Usť lla 17 (v nadpise tit. 39) se vonreřa překládá stud.
30Usť 8a 10, 2la 19, 22a 12, 27a6, 31b 18, 38a 3, 46a 4.
1 Srov. H. F. Schmid, o. c. 98, 110—111.
32Usť 13b 26 (Ap 40, tit. 4): zde také v řec.rukopisech GNa (G = Claramont. 81, Mosg. Syn. 432,
Ма = Nan 22 = Venet I 29); 22a 23 (Chalc 10, tti. 19); 39а 16 (Ваз 41/56, tit. 40); 40b 5
(Bas 33/48, tit. 41); 41b 4 (Bas23/38, tit. 42); 44b 6 (Bas 82, tit. 45); 46a 4 (Ap 8, tit. 47).
33Ap 67 je v obou, Usť i Jas, zařazen omylem do tit. 42, místo 41.
34Ust 37b 1 somudr vstvujuštju místo -jušle (Jas smudrostvujušta), Usť41a 15 ju místo je (Jas e).
214 МошоКапопъ
movské. Ojediněle se v něm obráží jiná řecká varianta, např. v tit. II Chalo 12
vešti та = διὰ πραγμάτων πήςίο διὰ πραγματικῶν. Pro tyto své vlastnosti může
Jas prokázat neocenitelné služby při rekonstrukci prvotního Metodějova překladu
nomokánonu.*“ Sreznevskij v svém přetisku jeho textu z Usť uvedl pečlivě všechny
-varianty z Jas.a interpunkci rukopisu, která je zhusta nesprávná a dělí od sebe
slova, jež k sobě patří, nahradil novými rozdělovacími znaménky*S— ale to je vše.
Jeho poznámkový aparát je naprosto nedostatečný, odkazy na řecký originál jsou
jen nahodilé a skrovné a celý složitý vývoj textový je úplně přehlížen. Potřeba
nového vydání Metodějova nomokánonu je očividná a s pomocí mnichovské edice
Beneševičovy mnohem snáze uskutečnitelná než kdy předtím. A konečně 1paralelní
texty Jefremovské kormčí knihy, |]jejíž autor použil Metodějova překladu jednotlivých
kánonů, mohou do jisté míry přispět k objasnění leckterých míst usťužského
textu. Vcelku však v porovnání s překladem Metodějovýmznamená nový jefremovský
překlad krok zpět.
Bylo by tudíž nejvýš ukvapené hodnotit Metodějův překlad nomokánonu podle
chatrného usťužskéhotextu, jak to činil A. I. Sobolevskij,*7 upíraje překladateli
P!
GI
XI
ŠL/ pz
2,
X2 UsťXIII
Jas XVI
Grafický obrazec,znázorňující textový vývoj slovanského překladu nomokánonu
P! = prototyp Metodějova překladu Synagogy Scholastikovy.
P2 = prototyp překladu Syntagmy o XIV titulech.
G1 —Svatojimramské glosy.
X!, X2, Y, Z = nezachované stupně textového vývoje.
35Usť 33a 6 (Bas 18, tit. 34) má za řec. duolovía (řeholní slib) ispovědaníja že, Jas tzvolní eže,
což je zřejmá chyba místo 320ете #е,které asi bylo v prvotním překladu; jinak ispovědaníje
28 ὁμολογίαje pravidlem v Jefr a také v 03$ а Jas na jiných místech.
36Někde, např. Usť 11b 26, byla ponechána interpunkce rukopisu na úkor srozumitelnosti.
37Materialy i issled. str. 141; srov. též pozn. 5.
Nomokanons 215
Scholastikova sborníku (tj. podle něho buď sv. Metoději, nebo některému z jeho
učeníků, jenž pořídil překlad na jeho rozkaz) „jakékoli pozoruhodné vlastnosti“,
neboťprý místy, třebas zřídka, podává nesmysly. Na důkaz toho uvádí dva příklady;
Vpoznámce k tomu sice přiznává, že text Usť není prost chyb a písařských omylů,
ale zdá se mu, že obě jím citovaná místa podávají zvláštnosti překladu a nikoli
ruského opisu z XIII. století. Ve skutečnosti však v prvním případěmá Jas správně
preďaša místo chybného predaša se v Usť (6b 23); v druhém případě (Neoces 7,
tit. XXVII, 27a 13), opravíme-li „nesmyslné“ jaduštacho na Jadušticho, dostaneme
poněkud volnější ztlumočení řeckého textu: „„knězať nechodí“ — praví se tam —
„na svatbu těch, kdo se žení po druhé, protože až ho bude manžel po druhé ženatý
žádat za pokání (epitimii), jak bude knězi, který souhlasí s takovými sňatky tím,
že se na nich hostí?““Místo toho je v slovanské úpravě: ,„... jak bude knězi, který se
přidržuje těch (přidává k těm, souhlasí s těmi), kdo se na takových sňatcích hostí?““
Jazyková povaha Metodějova nomokánonu.
a) Chárakteřistika Metodějovapřekladu na základě srovnánís překlademSyntagmatu
v Jefremovské korměí kmze. Pro výzkum Metodějova překladu nomokánonu, který
se zachovál v tak porušenémstavu, má nemalý význam fakt, že překladatelJefremovského
Syntagmatu ho použil při své práci. Možno tudíž právem očekávat, že
kritickým srovnáním obou těchto textů, Usť/Jas a Jefr, získáme cenný materiál
nejen pro poznání jejich celkové hodnoty, nýbrž 1 pro objasnění leckterých míst.
Ani Beneševič nevytěžil z takové kolace vše, co se dá, pro své velkolepé vydání
Jefremovského rukopisu. Tak např. Sard 3 za řec. διὰ τὸ μὴ δοκεῖνἡμᾶς τὰς τῆς
dyárno dmoxAelew nwWAacpřekládá Jefr 10la žamene vmětinam ubrove zakijučatí
атьти, сой]е ponecháno bez poznámky, ač čmětinedává smyslu a je tu zřejmý omyl
písaře místo moněti, jak vysvítá z paralelního místa v Usť 13b 21Jako da ne mmm
buduto lubovenycho zatvarejušte vrato „aby se nezdálo, že zavírají dveře lásky“.
Autor Jefr nebyl asi zcela na výši v potřebných juridických znalostech. Neví
např., že “Όσιος na počátku Sardických kánonů je jméno kordovského biskupa,
který hrál význačnou roli jjiž na sněmu Nicejském, a překládá je jako adjektivum
prěpodobony?.Dosti těžce zápasí s řeckou předlohou. Někde má chybný překlad
proti správnému v 086. Zásadní rozdíl proti Metoději je však v jeho poměru k řecké
předloze. Metoděj překládá věrně, ale dbá přitom na strukturu slovanského jazyka,
na jeho syntaktické zvláštnosti a rázovitá úsloví, kdežto Jefr má na zřeteli hlavně
doslovnou shodu s řeckým originálém jak ve vazbách, tak 1 v slovosledu. Tento
velký rozdíl mezi oběma nejstaršími kanonickými sborníky nebyl dosud konstatován;
Sreznevskij, který si ho jediný povšiml, nevyjádřil se o.něm dosti určitě. Při pozor­
38Např. tit. VIIT Anc 15 περὶ τῶν διαφερόντων τῷ πυριακῷ Usť 16a 12 o veštecho c(b)rk(o)vonycho,
Jefr chybně oprěnosešticíb)rk('o)ví;τὴν vuňv Usťib. 16cěnu,Jefr 1Ο.ἔνδίο;τῶν πεπραµένων
Usť ib. 17 prodanycho, Jefr sotvorenyimo (četl nenoavuévov).
Obozrenije ..., str. 123—124. Sreznevskij srovnává překlad Chalc 12 (tit. 2) v Usť a Jefr
a dodává, že podle takových míst možno.se domnívat, že překlady některých kánonů byly
přepsány z jedné knihy do druhé. Otázka Jefr a jejího prototypu dosud zbytečně zatěžovala
a mátla badatele o nejstarším cyrilometodějskémpřekladu nomokánonu. Také A. Solov'jév
(Svetosavskínomokanon, 26) není si vědom velkého rozdílu jazykového a textově kritického
mezi Usť a Jefr, poněvadž připouští možnost, že by Jefr mohla být dílem Metodějovým.
Poukazuje na to, že jsou v ní stopy jazyka Metodějova, ale to platí jen ©partiích společných
oběma textům. Jinak možno s ním souhlasit, žejen důkladná studie o jazyku Jefr by mohla
rozhodnout, je-li vskutku dílem Metodějovým.
3o
216 Nomokanon%
nějším srovnání snadno lze zjistit, jak v Jefr mizejí na paralelních místech všechny
vazby charakterizující starobylost textu. Z hojného materiálu uvedu alespoň několik
ukázek,„napředze syntaxe a stylistiky, potom z lexika.
Je známo, že se v„slovanských jazycích projevuje snaha, aby přívlastek byl pokud
možno souřadný, a že tudíž podřadný přívlastek v genitivě se často vyjadřuje adjektrvem.
Podle F. Trávníčka*!jsou to „„podmětováa předmětováadjektiva, vyjadtujíící
podmět nebo předmětděje tkvícího v substantivech, jejichžjsou bližším určením“
věc to zvlášť ve staré češtině běžná.“ Podobně tomu bylo 1v Metodějově překladu.
Jefr nahrazuje zpravidla tyto adjektivní vazby genitivem: Usť 12b 20 xara tTňv
χρατήσασαν συνήθειαν ἐπὶτῶν πατέρων POprějatomu o(to)čoskomuobyčaju, Jefr 26a
po predanuumu οἱὁ ο{έν)ουοὐ.; Ὀξύ 16ςΌ12 ἔν τε τῷ λόγῳ τῆς πίστεως υὸ εἰουεδὶ
věrněmo, Jefr 97a slovomo 1 věry; Usť 21а 21 διδάσκαλος dračíac kazatelo nepodoben'e,
Jefr 14b učitelobečinija; Usť 33a 8 τὴν τοῦ λόγου συμπλήρωσιν slovesvnoje
svoršenje, Jefr 187b sokonvčanye slova; Ustť 38b 2 τὸ τῆς σωτηρίας µυστήριον
s(o)pla)senuju tavnu, Ле195Ъ +. s(o)p(a)senýja; Usť 43a ὃ εἷς οὗκον προσευχῆς
vo 'chramo mo)l(i)tvonyi, Jefr 196a vo domo mlo)i(i)tvy; ὈὉδέ419 19τὸ τοῦ γάμου
BéBawovbračnoje vzvěštenije, Jefr 191b braka tzvěstije atd.
V staroslověnských evangelích se vyskytuje svérázný způsob vyjadřování
řeckých vázeb předložkového spojení se členem, kde překladatel k tomu použil
participia od slovesa byti. Také tento obrat nacházíme v Usť, zatím co Jefr jej již
většinou nahrazuje' grecisující vazbou se zájmenem že: Usť 46a 11 τὰς ἐν αὐτῷ
ovváčetc byvajuštaja vo nemo sobiranija, Jefr 87b jaže vo nemv svobory;Usť 20b 24
τὴν ἀπόφασιν τὴν κατὰ τῶν προειρηµένων ἐξενεχθδεῖσανVzdrečeníjesušteje na ne
izneseno,Jefr 9la osuždeníjena prežderečenyich'oiznesenoje.Někde je tato samostatná
slovanská vazba zachována i v Jefr, jako Jefr 26a τὰ καθ’ ἑκάστην ἐπαρχίαν θμδία]α
vo Vosekovoblasti, v Usť a Jas je suštajá omylem vynecháno; Usť 120 18 τὰς δὲ ἐν
ToiGBaoBapixoic čĎveci T0Č ĎE0Ů čnuAnotac suštaja že vo varvaroskycho V%jazycéch'oblož)ia
c(b)rk(o)vi, stejně Jefr 26a.43
ecképarticipiální a infinitivní vazbyse v Usťpřípadněvyjadřujívětou,
Jefr se opět přiklání k řeckému originálu: Usť 19a 24 ἐπίσποπον ... τύπτοντα αδίε
kotoryi Jep(i)ss(ko)po.. . býjeto,Jefr 15a ep(i)so)s(kojpa... bijuštu; Usť 25b 6 6 do
ἀδελφὰς ἀγόμενοςαξίε kto фронтеsestremcě, Jefr 15a роде dově sestrěnici; Цз%41а 8
ἀποδίδοσθαι τοῖς προμνηστευσαμένοις vodajati, ἴπυοξε Ίγεξε obručeny биащь,
Jefr 83a otodavati prěže obručenyvmo. Podobně u řeckých vazeb infinitivních:
Ὀείύ 45α ὅ μετὰ δὲ τὸ ἐλδεῖν εἰς συναίσθησιν τῆς φοβερᾶς ἁμαρτίας Jegda žže pridetb
vo oštjuštenýje (Jas očjutie) gordago grécha, Jefr 196a po prišostvů že vo čiuvostvo
strašvnaago gr.; Usť 23a 27 Aoice τοίνυν ἡ ἁγία σύνοδος τοὺς τοιούτους ὑπομιμνήσχεσῦαι
μὲν πρότερον διὰ τοῦ ἐκδίκου... ἐπὶ τὸ ἐξελθδεῖντῆς βασιλευούσης πόλεως
избил ubo s(vejtyi sbore, da takovymo vospomeneto pravě (Jas správně prověe)
ekodiko... da otiduto 12 grada, Jefr 35a ustavi... takovyřmovospomenomo byti
40H. F. Schmid, Die Nomokanonibersetzung, 13, p. 7 praví, že připravil obsáhlé zpracování
lexikálního materiálu z Usť u porovnání s Jefr, ale pokud je mi známo, nebylo z toho nic
, uveřejněno.
21 Mluvnice spisovné češtiny II, Praha 1949,455.
42J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českéhoI V, 156n.
+ Srov. J. Kurz, K otázce členu v jazycích slovanských se zvláštním zřetelemk staroslověnštině
(Byzantinoslavica 7, 331—333, 338) zjistil tento „„postup zcela samostatný“ pro vyjádření
řecké vazby se členem v 17 dokladech ze stsl. evangelií.
Nomokanons 217
provoje Vospomnalomkomo... jako чай imo oťo clěsa)r(v)stvojuštaagograda.
ecký imperativní mnfinitivse v Usť překládá indikativem s da, Jefr se přizpůsobuje
řečtině:Usť 20b 2 τοῦτον µήκέτι παρ ἑτέροις δικάξεσῦαι, ἀλλὰ µένειν βεβαίαν...
τὴν ἀπόφασιν зь Е юти 01iněcho suda da ne pryemleto, we da budeto tvovrdo...
úzdrečeme,Jefr 93b tomu ko tomu préědo iněmi ne pvrětli se, wo prěbyvati izvěstu ...
osuždeníju.
Autor moravského nomokánonu užíval s oblibou místo jednoduchého. slovesa
opisných vazeb substantiva se slovesem tvoriti/sétvoriti, řidčejidějati
aj.:44molitvo sptvoriti (ovveúyecĎar): Ὁδί ὅθα 4 τοῖς αἱρετικοῖςσυγευχόµενος
so eretiky mlo)l(v)tvustvorv,Jefr 1Ta so er.pomolivo 86;--- πι Ῥᾶο tvoriti (λειτουρvetv):
Usť 9a 22 umre... Λειτουργεῖν Πί тьпьба (namísto správného moša)
tvoriti,45Jas m mostu(!) tvoriti, v Jefr k tomu není paralela; — služs bo tvoriti
(λειτουργεῖν): Usť 22a 18, Jefr 33a má zde služiti; — spborT sptvoriti (ἐχnAnoiáčew):
Usť 46a 14 sboro stvorito, Jefr 87b sobirajeto se; — blazn5 tvoriti
(паовилодб а»): Usť 16b 5 iva uň Ta ěxxAnoiaoTixa napeumodičovto da c(b)rk(o)vi
blazna ne tvorito, zde 1Jefr má vhodný opis da c(b)rk(oo)vonyvmo pakosti ne budeto; —
отёсвъ tvoriti: Usť 20b 9 čmi čyxAňuati pavec javě ... grěcho tvorivo (Jas
sotvoriv6);„Jefr:15b 0 sogrčšenijavljeně; — pečalb spbvoriti (Avrtelv):Usť 37b 22
λυπεῖ τὸν Ἀριστόν pečalo stvori chíru)s(t)u, Jefr 17b opečalejeho oh(rist)a; — ukoreniju
tvoriti (xaĎvPpičew): Usť 32b 16 χαθυβοίζειν.. . TÓVxexTNUÉVOVukoreniju
tvoritu... stežavošago,Jefr 187arogatise... soztdavošjuumu;“6— svoje (vlašte)
ὑνοτ]{] (σφετερίξεσθαι): Usť 14a 23 um ἐξεῖναι δὲ αὐτῷ σφετερίξεσθαί τι ne
dostoito že jemu svojego mičtože[Jas měčesož(e)]tvoriti, Jefr 16b ne léto že jemu jesto
osvoiti Čoso oto meh'o; Úsť 11b 24 ne dostoito ... (čso) sebe vlašta (Jas vlagališta)
tvoriti, bez„paralely v Jefr; — nuždo sptvoriti (BidleoĎav): Usť 4la 1 eč T
παρθένον ἀμνήστευτον βιασάµενος ἔχει ašte kto dlějv(v)ci neobručeně nužju stvorito,
Jefr 18b sže d(ě*Jv(e)ejuneobručenu nužeju úmato; — pakosti dějati: Usť l8a 3
Biáčeoba TodcxaĎeorrTac pakosti dějati postavlenym'o,Jefr 83b primužalí posaždenyvm6
(srov. ŽM XI pakosti dějaše); — ogavije tvoriti (dějati): Usť 30b 16
μήτε δὲ ἐκκλησιαστικοῖς µήτε βιωτικοῖς παρενοχλεῖν πράγµασιν m c(b)rk('o)vonymo
m žitůskymo ogavija tvoriti veštemo, Jefr 32a m žitskyvmm svotužati sebe
veštom; Usť 9α 8 τὰς αὐτοῦ παρενοχλεῖν ἀκοὰς πόοφαυΐ]α dajati (místo dějati) sluсфотьjego;
— s pasívním participiem: Ὀδύκοσα20 ἕως ἂν φανερῶς τὴν ἰδίαν
αὐτῶν ἐρευνήσωμεν γνώµην ἀοπᾶεξε]αυξ δυο]ω 1οᾖο volju {υογύπηο ispytanu, Jefr 187b
don'odežejavě svovch'otspytati ja razumo. — Jiný opis čteme v Usť 38a 17 yonoTeÚcčaoĎaueic
aůrovc bl(a)goststona nich'o javiti, kde Jefr má bl(a)gostostvovati o meho.
Sem možno též zařadit překlad řeckého Bevepuioi xaTo0VÁca TOAVACTOUTEVECĎU
Usť 31b 4 venejekujemoospraviti, da paky vovnu (Jas správně vovm) buduto, Jefr 23a
mozdami tspraviti ježe voinostvovatu.
Opisům s tvoriti|sotvoritiodpovídají v pasívu opisnévazby se slovesem priimati/
prijeti: — sods prijeti: Usť 190 18 παρὰ τῇ συνόδῳτῆς ἐπαρχίαςδικαξέσδω
ot sonvma oblastovnagosudo da průmuto, Jefr 33a predo oblastonyimo soboromw da
44Эгоу. Маф5. 44 дюхал паразь tvorilů Zogr Mar Ass Ostr.
45Správně to vyložil již H. F. Schmid, Die Nomokanonůbersetzung, 110.
46Srov. ukoriti Cloz 3a 2. — Jefr so2bdavošjuumu vzniklo patrně z řec. varianty κεκτισµένον.
218 Nomokanon>
porito se; 088 20а 26 =... нодей] аЯе... sudo pryjemletv,Jefr 93a ašte osuždeno
budeto; Usť 20b 3 михёть... dixáČeoĎau suda da ne pryemleto, Jefr 93b ne porěti
se; —nuždopri] obi (βιάξεσθαι): Ὀρέ4]α 96ᾗ δούλη,εἰἐβιάσθη rabym ašte 1nužju
průmete, Jefr 192b ašte 1rabymiprinužena θιᾶείν; Ὁςί 80 12 πλὴν εἰμὴ хата vóuovc
dvavnaoĎeln razvěaštepo zakonunuža budete,bez paralely v Jefr; — moko prijeti
(κολάζεσθαι); Ὁξί 49ς 2 κολασθήσεσδε muku primete, Jefr 20b mučení budete.4?
Změny, které provedl autor Jefr v prvotním překladu církevních kánonů, nebyly
jen jeho osobním projevem. Byla to metoda jiné školy literární, usilující o doslovnou
shodu slovanského překladu s řeckým textem. V. Pogorčlov“8ukázal ve své studi
o Sávově evangeliáři,že prvotní cyrilometodějský text evangelní byl v něm podroben
nové úpravě v Bulharsku v X. století. Původce této nové úpravy si počínal podobně
jako autor Jefr: tam, kde staroslověnská evangelia Zogr Mar Ass Ostr mají přívlastkové
adjektivum, podmětové nebo předmětové, místo řeckéhogenitivu substantiva,
zavádí opět genitiv; kde jsou v nich participia.rozvedena větou, má Šav opět participia
shodně s řečtinou, a kde bylo v nich aktivum za řecké pasívum, objevuje se
zase Ραρίναπι, V Jefr zmizely též většinou zdařilé pokusy prvotního překladatele
οvolnějšší způsobztlumočení řeckéhotextu. Sledovat v jednotlivostech toto zhoršování
slovanského překladu není bez užitku, ježto tím získáváme hojný a průkazný
materiál k charakteristice nejstarší epochy literární u Šlovanů. Právě tímto sesunem
od volnosti k doslovnosti můžeme změřiti výši, na niž se vzepjal slovanský jazyk
v klasickém období velkomoravském.
Náázorně se to dá ukázat na krátkém kánonu Bas 31 (tit. XLD),který zní: “H dva|χωρήσαντος
τοῦ ἀνδρὸς καὶ ἀφανοῦς ὄντος πρὸ τοῦ πεισθῆναι περὶ τοῦ δανάτου.
αὐτοῦ ἑτέρῳ συνοικήσασα povyčtTau.Usť40b 24 překládá: ašte kotoraja žena, zaštdošju
mužju jeja, ne dožideto jego, m umboršajego uveděvoši 1 posagneto, preljuboděica
Jjesto; Jefr ponechává počáteční ašťe, ale vynechává podmět konkrétně vyjádřený
za řecký člen, místo ne dožidetvjego, což je reminiscence z jiného kánonu Basiliova,“
klade dobrý překlad řeckého dpavovo ÓvrToc:-ašteošvdošju mužju 1 bez věsti byvošju,
prěže uslyšati o s'ombortijego, za mogo Švdošija (var. Šodoši) prěhuby sotvorito. Není
pochyby, že překlad Jefr zůstává daleko co do srozumitelnosti a plynulosti za Usť.
Stejný způsob, jak dodat jasnosti překladu přidánímurčitého podmětu za řeckýčlen,
nacházíme v Usť 39b 15 (Bas 52) ἤ τοῦ κυήµατος κατὰ τὴν ὁδὸν ἀμελήσασα αδίε
kotoraja Ζεπαγοξυξὺγα put toh nebrežetoroženagoем. Jefr 193b jen nebrěgošЯ
roždenaagomaрий..., р čemžnení hned patrné, že tu jde ο Její dítě,
Také 1místa dosti nesnadná jsou v Metodějově překladu správně přeložena, např.
—
41 Srov. V. Jagié, Zum altksl. Apost., 94, TI. 100, 109.
48Opyt izučenija teksta Savvinoj knigi (Sborník Filosof. fakulty university Komenského v Bratislavě,
roč. 5, č. 46, 1927,str. 26—30).Pogorelov.myslil, že rozváděníparticipií větou v prvotním
textu se stalo pod vlivem Vulgáty. Ale v Metodějově nomokánonu, kde jsou podobné
vazby v Usť, nedá se nikde bezpečně zjistit vliv latinského překladu kánonů, který byl též
znám na Moravě ze sbírek rozšířených v říšifranské.
Bas 16/31 Usť 40b 25 ne dožidetvjego,které je v slovanském textu přidáno, vniklo sem nejspíš
z kánonu Bas 21 (36),který je obsažen v řeckémtextu téhož titulu, ale v slovanském překladě
byl vynechán: ai διὰ τὴν ἀποδημίαν τῶν ἀνδρῶν μὴ ἀναμείνασαι τὴν ἐπάνοδον οοθί 1914
jako že bone žvdavošaja ... Místo to svědčí o tom, že autor Usť byl člověk dobře sčetlý v ká­
nonech.'
4ο
Nomokanon» 219
Gangr 19 (tit.XXXI) ἐπικουροῦντοςἐν αὐτῷ τελείου λογισμοῦ Ὁκί 29α20 ιδία
Vb Nemosvoršenu smyslu; tak chápou toto místo také novodobí kanonisté (Hefele,
van Espen, Milaš).50
Volným překladem se dává nejednou důraz myšlence,jako když za софа» зе
místo obvyklého chramti užije odchylně svešťati;je to v kánonu Chalc 12 (tit. IT),
kde se jedná o důležitou věc v organizaci církve, o vlastní práva skutečné metropole,
jež mají být zachována 1 proti zásahům panovníků; proto se praví, že musí být
„svěcena““,tj. že musí zůstat posvátná, svatá, nedotknutelná: Usť 13a 24 δηλονότι
σῳξομένων τῇ κατὰ ἀλήδειαν µητροπόλει τῶν οἰκείωνδικαίων javě jako s(ve)šťajeMomo
suštim'o po istvněmtropolu svovm (místo svovmo) opravdan(vemo), Jefr 33b
chranimomo suštiimo po vst. mtr. svoim'o pravodowovmo.51
Řecké dvaoríjvau o nemocném je pregnantněji vyjádřeno volně podle smyslu
асен místo doslovného vostati v Laod 47 (tit. XXXVI) τοὺς ἐννόσῳ παραλαμβάνουττας
τὸ φώτισμα καὶεἶταἀναστάντας ἐκμανθάνευτὴν πίστιν Usť 34Ъ13 Боетьь (dat.
pl.) průjemljuštimo prosvěšteníje 1 potomo icělěvošimo tzučiti se věrě,Jefr 99a priJjemljuštiímo
Vo neduzě prosvěštenije 1 po semb Vostav'bšeM"%onavyknuti věru.
Za řecké dAAórTowoc,kterého se užívá v přeneseném smyslu, vhodně se klade
předložka kromě: Ant 1 (tit. L) τοῦτον ἡ ἁγία σύνοδος... ἀλλότριον ἔκρινετῆς
ěxnAnoaiacUsť48b7 segos(ve)tyssboro ... kromě c(v)rk(o)ve byti sudilo jesto, Jefr 90a
togo. .. Эидедо osuditi (var. suditv) oto cb )rk(o)ve. Nebo jinak volně, s důraznějším
mrávním odsudkem v Bas 80 (tit. ΧΙΙΠΤ) τὴν πολυγαμίαν... παντελῶς ἀἄλλοτρίαν
τοῦ γένους τῶν ἀνθρώπων Ὀςύ 42. 14 ттодобта а premolčaša .. „ nedostovno
bo jesto čl(ojv(ě5)komo kr(o)stojanom, Jefr 197a otinudv čjuže roda čelověčeskaago.
Za řecké čmi zrapovoia „v přítomnosti“ klade Usť stručně předložku pre nebo
prěďo: Laod 5 (tit. XXV) stanoví, že svěcení kněžskáse nemají Κοπαῦἐπὶ παρουσίᾳ
ἀκροωμένων»,Ὁςεί Э5а,17.ртедъ poslušajuštimi, Jefr 96a prišostvů poslušajuštucho;
podobně Ant 1 (tit. Τ))ἐπὶ παρουσίᾳ τοῦ Úeocefeorárov (var. edoePeoratTov)Paouλέως
Kovaravtívov, Usť48a 25 krátce pri bl(a)gočos)tivěmoKostentině, Тег 90а
prědo prošvstvvjemo (1) blagočostvja b(og)očostvvaago olě)sην(a)re K.
ecké ovvrTémvetv Neoces 3 (tit. XLITI), kde je řeč o zkrácení doby veřejného
pokání, překládá Usť 42a 26 sobkraštajeto lět(o) [Pitra I. 451: tempus abbreviat],
Jefr 85a rozdělejeho lěto. |
Někdyj je to spíše zdařilá perifráze než překlad,jako zaOmWea,Jefr. 13b ovošts,
má Usť 45a 26 jaže suto vo snědo. Řecké drmorTáocosoVar„stanovovat“ (o mniších)
je přetlumočeno volně postrišti:52 Chale 4 (tit. XXXTIT) 8v olc τόποις ἀπετάξαντο
7000xaTEooVvTac Usť 30b 14 vo nich'ože městěchopostrigh se suto, da prebyvajute,
Jefr 32a (drerdéavto nepřeloženo) v% těch'oměstěcho torpeštem.53
soPitra I. 492 (interpretatio Auesnelliana): stimulo suae cogitationis impulsus — což by spíš
připomínalo překlad Jefr 89a, který se pravděpodobně opírá o variantní čtení éruxvooůvrTog
izvěštajemu vo njemv konvěbpnuumupomyšljemju.
51Pitra I. 527: salvis scilicet verae metropolis privilegiis suis.
52Viz také strižbniko, str. 222, pozn. 62.
s3 Č. J. Hefele, Conciliengeschichte,2. Aufl., Freiburg i. Br. 1873—90,II, 509: an den Orten,
wohin sie gewiesen sind, verharrend; N. Milaš, Pravila (Kanones) pravoslavnéerkve s tumáčenjima
I, 334: 1neka ostaju uvijek u onim mjestima, u kojima su postavljeni.
220 Nomokanon:.
Jiné takové perifráze jsou: Ant 1 (tit. L) εἰ ἐπιμένοιεν φιλονεικότερον ἔνισTáuevot
I100GTAxaAÓc dedovučva (Pitra I. 456: si tamen contentiosius adversus ea
guae bene sunt decreta persisterint) Usť 48b 1 ašte prebyvajuto protivu gilagolu)šte
vopreky predanyimo, Jefr 90а ašte prěbuduto Ijuboporomí Vostajušte na dobroje
naučenaja.
ΑΡ 45 (α0. ΧΧΧΥΤΙ) εἰ δὲ καὶ ἐπέτρεψεν αὐτοῖς (5ο. αἱρετικοῖς) ὣς κλήρικοῖς
ἐνεργῆσαίτι, καθαιρείσθω 0% Зба 5 ašte s(ve)štenikomo poslužitv, da зелетёеь з(е),
Jefr 17a ašte li povelčlo imo budetojako pričotonikomo děistvovatiČoto, da Vzvoržettse.
Neoces 8n (tit. XLI) čdv dě συζῇ, οὗ δύναται ἔχεσδαι τῆς ἐγχειρισδείσης αὐτῷ
ὑπηρεσίας Ὁεί 40α 17 аЯе li ne otpustito (se.ju), to ne možeto byti s(ve)št(e)jmko,
Jefr 85b ašte li so neju Živeto,to ne možeto iměti poručenyja jemu služvby.54
Ῥα5 67 (0. ΧΤΙΤΥ)ἀδελφομιξία τὸν τοῦ φονέως χρόνον ἐξομολογήσεται Usť 42b26
bratos'oměsije ispovědavo se, da primeto ubnca lěta (-to Jas),55 Jefr 195a bratos'oměšeде
ubice léto ispověsto se; podobně Bas 65 (tit. XXXIX) Tov TOĎpovémc zpóvov
ἐξομολογήσεται se překládá v Usť 38b 9 ubitca lěta da pokajeto s(e), Jefr 195a ubice
léto Vspověsto sja.
Anc 14 (tit. XXIX), kánon namířený proti bludné gnostické a manichejské
askesi, která si ošklivila požívání masa a vína jakožto věcí dábelských, dzeyouěvové
κρεῶν ἔδοξενἐφάπτεσδαι Usť28a 17neуладить тез podobajetovokušati, Jefr 83a
ogrěbajuštemo зе MESb ključi se prikasati se (kněží a klerikové, kteří při agapách
nejedí masa, mají se dotknout, tj. ochutnat masa).56
Někdetomohly být nejspíš důvody stylistické, které daly podnět k volnému
překladu, zvláště u formulí častěji se opakujících, jako хадаю=, které se obyčejně
překládá ozvrěští nebo oťolučiti, např.: Usť 18b 22 παδαιρείσθω prazdono budete
s(ve)štlejnýa, Jefr 20a da izvoržeto se; Usť 18b 14 da prosto budeto s(ve)št(e)ma,
Jefr 20a da izvoržeto δµ; καθαιρεῖν τῆς λειτουργίας Usť 48b 12 hšati služenýja,
Jefr 90a/b otťomětajetooťoslužvby. Není jistě náhodou, že hned na počátku, v úvodní
stati o pořadu sněmů, řeckééčeTéŮnoav(o kánonech: byly vydány, promulgovány“),
šestkrát za sebou. opakované, je v slovanském překladě vyjádřeno pokaždé jinak
(Usť 7a 12—22): v prvním případě je vynecháno bez újmy na srozumitelnosti, dále
se překládá: omiže dani byša; byst(v); ot mieh'ože napisaše se; izloženo byst(b); damo
byst(o). Sem můžeme též uvést Ap 48 (tit. XLI) dpooičéc?e (—'communione privetur)
Usť 40b 22 da ne volazito vo c(ov)rk(o)vo,Jefr 17a da otolučeno budeto; Bas 38
(tit. XLIT) ai x0par... dxoAovůmoacau(ve významu „dívky, které jdou za mužem
proti vůli otcově“) je v Usť 41b 2 vyjádřeno jednoduše děvy, jaže... posagajuto
(„vdávají se“), kdežto Jefr 19la doslovně: voslédovavoša.57 |
Zřídkalze pozorovat ve volném překladui pozměnění právní normy, jako
Sard 11 (tit. XLVII) iva εἴ τις λαϊκὸς ἓν τῇ πόλει διάγων τρεῖςκυριακὰς ἡμέρας ἐν
τρισὶν ἑβδομάσι μὴ συνέρχοιτο, ἀποκινοῖτο τῆς κοινωνίας Usť 45b 8 da αδίθ
kotoryi lýudimo vo gradě živyi vo č ned(ělě) ne prideto So čadvju Vo c(b)rk('o)vw,
drugyja j ned(ěle) da postito s(e), Jefr 104b da ašte k'oto prostovcvvo gradě prěbyvajat
s4 Jefr překládá doslovně, mediální čyeoVar není vyjádřeno; Hefele I, 247: Lebt er dennoch
mit ihr, so kann er in dem ihm úbertragenen Dienst nicht verbleiben. ­
55Рига I, 597: Cum sorore coitus homicidae tempore punietur; Milaš, Pravila II, 141: Код
učini blud sa sestrom svojom, podvrgava se istome vremenu kajanja, kao za ubijstvo.
56Později Zonaras komentuje tento kánon tak, že zde čeánrecĎat je tolik co droveteoĎau.
Hefele I, 233: Diejenigen Priester und Cleriker, welche sich der Fleischspeisen enthalten,
' sollen (bei den Agapen) dieselben berůhren (davon kosten).
s7 Milaš II, 394: djevojke, koje idu za čovjeka protivu volje oca.
Nomokanon% 221
ἐπὶnedělonyja d(v)m Vo trocho nke)dlě)i(ja)ch'o ne sopodobito se, otoloženo budetb
obvšteníja.5?Podle řeckého textu: kdo z obyvatel města po tři neděle se nezúčastní
nedělní bohoslužby, má být vyobcován (vyloučen ze společenství církve); podle Usť
a Jas má být potrestán „„postem“,tj. epitimií tří týdnů. V řeckém aparátu Beneševičově
není zaznamenána žádná taková varianta. Slovanský text přidává také
So Čadoju, což rovněž není doloženo v řeckémtextu. Jiný příklad odchylky od právní
norrny řecképředlohy je zachován též v Jefr. Má-liněkterý klerik — praví se v Chalc9
(tit. XV) — soudní při s klerikem, ať věcpředloží svému biskupu a ten ať předvolá
obě strany a s předními kněžími svými ať věc spravedlivě rozsoudí: Usť 19a 13
so načabonymasvovwmpopy pravvdono da ustroito, Jefr 33ada rasudito ja ep(v)s(ko)po
so načalonyvmjego popy. V řeckém textu však se praví, že má přednést svou při
biskupu, nebo chce-li biskup, má se pře konat před rozhodčími osobami, které si
zvolí obě strany: ἤγουν γνώμῃ αὐτοῦ τοῦ ἐπισκόπου, παρ οἷς ἂν τὰ ἁμφότερα
µέρη βούλωνται, τὰ τῆς δίκης συγκροτεῖσδαι. |
Tu a tam připouští sám řecký výraz různé pojetí. Tak Ant 5 (tit. XXII)
unnxét. Ďepazelac Tvyxávew Usť 24a 16 k tomu služeníýjane ulučiti (srov. Hefele
I. 515: (soll) am Dienst keinen Teil haben; Milaš II. 56: niti smije ikakve veé službe
da vrši), Jefr 91a ko tomu tcěljeniju ne byti (srov. Pitra I. 458: nec ultra remedium
conseguetur). |
Jak pestrý a rozbíhavý je semasiologický odraz některého řeckého slova v obou
památkách, možno ukázat na překladě řec. dxvooc (4krát). a dxvoobv (jednou)
v Usť nevlastono (2krát), razoritu (2krát), ostaviti (jednou), v Jefr bezvlastono (dvakrát),
neutvorženo (jednou), otovrěšti (2krát). Jen jednou je tu jakási shoda: Ant 23
(tit. VI) dxvoov elvou Tňv naTáoTaci“ Usť 15a 25 nevlastono budí ustrojemije, Jefr 94b
bezvlastonu byti postavljemju. Na ostatních místech se oba překlady rozcházejí:
Φατά 15 (0. ΧΙΧ) ἄκυρος καὶ ἀβέβαιος ἡ τοιαύτή κατάστασις νομίξοιτο Ὀεί 228
4 педазьто 1 netvovrdotakovoje postavlemýje da budete, Jefr 106a neutvorženo 1 nevzvěstotak.
post. momto se; Ant 22 (tit. IIT) dxvoov elvau τὴν χειροτονίαν Usť 13b 13
razoreno budi s(ve)št(e)nbstvo jego, Jefr 94b bezvlastovnubyti rukopo(lojženýu; ÚP 4
(tit. XXXVIT) τῶν zao aůTo0 vevonévov dnvovĎěvrTovUsť35a 2 ot nego byvošimo
TAZ0renomb,Jefr 26a oťo njego byv. otovorženomo; Ap 76 (tit. VI) dxvoog uevěTam
ἡ χειροτονία ὈὉεί 15a 19 so (to Jas) da ostavito se s(ve)šťeníja (konkrétně o osobě),
Jefr 19b to otovorženo da prěbudeto postavljemýje.
Jindy totéž slovanské sloveso vyjadřuje řadu řeckých výrazů, jako choditi je
v Usťza řec. παραγίνεσδαι(70 9), ἀνατρέχειν (98 Τ),ἀποδημεῖν (98 20), ἐφοδιάξεσῦαι
(θα ϐ), ἐπιβαίνειν (198 8) apod. —
K charakteristice obou textů uvedu ještě několik příkladů, kde dobrý slovanský
překlad jednotlivých řeckých sloves, zachovaný v Usť, je v Jefr nahrazen kalkem
podle řečtiny: dvaAauPávew: Gangr 1ὸ (00.ΧΧΧ) ἀντὶ τοῦ εἰωθότοςγυναικείου
ἀμφιάσματος ἀνδρεῖον ἀναλάβοι Ὁςύ 2905 22 vo obyčonajo město ženbvskago
oděnija vo mužský: obrazo oblačito sle), Jefr 88b vo ob. m. ž. 0. mužoskoje privmeto;
— šyxetojlerv: Chale 23 (tit. XX) umĎěv ёукехеююиётоь ÚMOτοῦ ἰδίου ἔπισχόπου
Ὀςύ 2δα 20 mičtožepritmoše ot svojegojep(i)s(kojpa, Jefr 35a měbsožeporučom
58Sloveso sopodobiti se (— udostovi se) má zde význam „účastnit se sv. přijímání: (srov. Jefr
kánony Laod 47, Bas 73 a 75).
59Totéž místo se opakuje v kánonu Trull. 80, kde zní podle Jefr 64a:... ne prichoditv... da
otolučeno budetv komokanmja.
222 Nomokanons
olo sv. ep.; — ἐπιδιδόναι ἑαυτόν: Bas 18 (tt. XXXIV) δούλην Λλαῦραίοις
γάµοις ἑαυτὴν ἐπιδιδούσαν Usť 32b 13 rabě tainycho bracěcho sebe pričaštajušti,
Jefr 187a rabymitainomu braku davoši sebe;— ἐπιπηδᾶν.: Αρ 14 (10. ΧΙ1) ἑτέρᾳ
(sc. zapovxia) ězurmdáv Usť 17b 19 na vnu (se. oblasto) prichoďditi(pre Jas), Jefr 14b
na droguju naskakati; — προέρχεσθαι: Bas 18 (tit. XXXTV) rý) T00ĎE0Ďváoimi
προϊοῦσαἡ ἐκχλησία Ὀδί ὅρᾳ21 b(ož)ijeju bl(a)godatiju pospějušti c(v)rky,Jefr 186b
b. bl. provschodeštic(v)rk(o)v; — noocávew: Bas 18 (tit. XXXIV) zádoĎevoc...
ἡ ἑκουσίωςἑαυτὴνπροσαγαγοῦσατῷ κυρίῳ ὈὉδίὅδα 4 (δα... jaže (jako Jas)
sama sebeporučí b(ogo)vi[glospode)viJas), Jefr 187a děva ... voljeju sebeprivedošija
gl(ospodejvi; Laod 2 (tit. XXXVIII) ToVGτοιούτους προσάγεσδθαι τῇ κοινωνίᾳ
Usť 37b 17 takovyja ... primati podobujeto obvštenijemo,Jefr 96a takovytmo ...
prwoditi ko obvštemju;— ποοσέρχεσῦδαι; ]μαοᾶὃδ (00. ΧΣΧΧΝΤΙ)εἰδωλολατρείᾳ
nooofjAVev(Dionysius Exiguus:se idololatriae tradidit) Usť 53b 20 sdololatrů priloži
se, Jefr 98b ko kumirosluženýuprůde; — ovyuneoipěpecĎar ve významu „přihlížet,
mít ohled“: Bas 18 (tit. XXXIV) συμπεριφερόµενοι ταῖς ἀσθενείαις τῶν
naToAoĎavwoóvrwyvUsť 32a 18 smotrešte nemoštemo padajušticho, Jefr 186b sopodvigajušte
se nemoštovmmpoplozajušte se (místo -štícho se); — τυγχάνειν.: Sard 3
(tit. III) ἐν ᾗ τυγχάνουσιν ὄντες ἐπίσκοποι Usť 13b 18 vo neiže budutv druzi
ep(i)s(ko)pi, Jefr 10la vo nevžeprěbyvajuto sušte ep(i)s(ko)pi.
Tolik k charakteristice Metodějova překladu nomokánonu u porovnání s texte
jefremovským. Vcelku možno říci, že Metodějův překlad nomokánonu má všechny
ty přednosti, kterými se vyznačují staroslověnské překlady evangelní: nedrží se
úzkostlivě řecké předlohy, víc dbá o srozumitelnost než o doslovnost, ale i při této.
volnosti se snaží přesněvyjádřit smysl originálu. I místa nesnadná jsou zde správně
přeložena. Zvlášťvýznamným dokladem této Metodějovy odbornosti je v 5. kánonu
neocesarejském překlad výrazu vóvv xAívov vztahujícího se na katechumeny. Nesprávným
jeho výkladem u byzantských komentátorů XII. století vzniklo učení
o stupních katechumenů, dokonalých a méně dokonalých, které bylo pak přejato
1západními kanonisty. Teprv v nové době bylo dokázáno, že to byl omyl a že tento
termín zde značí tolik co „prosit na kolenou, kajícně se chovat, podrobit se církvení
kázní“.60Aprávě tak jej chápe Metoděj svým překladem ašte pokajeto se. Možno
předpokládat, že tu nepodává jen svůj osobní názor, nýbrž spíše učení cařihradské
školy. Po této stránce odborně kanonistické bude muset být Metodějův překlad
ještě podrobněji prozkoumán. | |
b) Shody usťužského textu nomokánonu se slovanským Životem Metodějovým. Již
A. I. Sobolevskij“!upozornil na to, že se lexikální materiál Metodějova nomokánonu
hší od slovníku nejstarších evangelních textů, Apoštola a žaltáře, třebaže se s nimi
nezřídka shoduje. Zato však má mnohé koincidence se slovníkem ŽM. Jako slova
společná oběma textům uvádí: kafolikua „katolická“, službba „mešní litureie“, strižomko
„klerik“,92somomo „sněm“, kazatelo „učitel, guditů (PAaocgnueiv) „hanět, tupit),
60 Zisterer, Dóvv xAivovim Kanon V von Neocůsarea, TheologischeGuartalschrift 76, Tůbingen
1894, 353—406. — F. X. Funk, KrrchengeschichtlicheAbhandlungen und Untersuchungen I,
Paderborn 1897, 209—241; ib. III, 57—64.
61 Materialy 1 issledovamja, 142. ..
62Usť 48b 23, ŽM X, Mučenije sv. Klimenta. H. F.Schmid, Die Nomokanonibersetzung,
119 vidí v tomto výraze za lonsuratus „„einsicheres Zeichen fůr die Zusammengehórigkeit
béider Denkměler (tj. Usťa ŽM),ein weiterer Beweisfůr den máhrischen Ursprung von Rum“
(tj. Usť).
Nomokanon 223
chodatm „prostředník“, pravověrono (edceBýc) „zbožný“. Tuto příbuznost Usť a ŽM
konstatuje též H. F. Schmid hlavně přivýkladu slov strižbmko a adjektiva moštno
(od moša), které se vyskytuje dvakrát v Usť ve zkomolené podobě monoš-. Podrobným
rozborem dal by se počet těchto shod ještě rozmnožit, např. anagnosto „lector“,
izvěstvnyi (ŽM. XVII, Usť 20a 2 za dEwózuoToc),svetyi dono (— éoorů ЯМ XI,
Usť 28a 3), oblasto (— čnaoyla, napomía), prědělo (— čvovía) apod. Autor ŽM byl
blízký učeník Metodějův, zasvěcený do jeho sporů, důvěrník jeho prací, který měl
k dispozici 1 mnohé důležité prameny (list papeže Hadriána II., korespondenci
s byzantským císařemaj.). Není tedy divu, že mluvil takřka jazykem Metodějovým.
V ZM nacházíme také některé z oněch znaků, jimiž jsme shora charakterizovali
jazyk Usť, jako např. adjektivem podmětové a předmětové místo genitivu substantiva:
zapovědonaja chranenýa (II, Pastrnek, 223: legum reverentiam),63 tělesonys
jego obrazo (ib.: forma corporis elus), o(to)čoskyja kmgy (XV, libros patrum) apod.
Jsou zde rovněž opisné vazby s tvoriti|sotvoriti nebo dějati: volju (s'ojivoriti: vy
отце сори vašju na mně (IX); vosju ževolju jego s'otvori (XIIT), v Usť 38a 2(Ap 62,
tit. XXXIX) je do textu přidáno volju stvorito: eč TwGπληριιὸς διὰ φόβον ἀνθδρώπου
(νατ, ἀνθρώπινον) ᾿Ιουδαίου 7 "BAAnvoc1) aioeTixob dovýcera: ašte kotoryi pričvtbmko
stracha radi čllojv(ě)čvská židovosku № poganosku W eretičvsku volju stvoritb
i otvoržetes(e).Sem patří též rčení v ŽK (kap. VI) divo tvoriti, které má týž význam
jako totéž rčení v Cloz 10a 3 za řecké čxmAňrremw(= obstupefacere).64 Podobná
vazba je v Usť skvornvno tvoriti: Usť 27b 21 skvornono tvore za řec. dra BdeAvoiav,
Jefr 17b gnušaja se.95Jiná taková fráze je pakosti dějati v ŽM XI, v Usť 18a 3 za řec.
BiáčeoĎau, Jefr.83b má zde prinužati. Šrov. též ŽM II čostovnyjábesědydějachu.
Nepopěrné vztahy jazykové ŽMk Metodějovu nomokánonulze pozorovat jmenovitě
v oboru církevně právním, což nepřekvapuje. Metodějova. pozice na Moravě
byla předmětemprudkých útokůze strany franské hierarchie a bylanapadána právě
z hlediska kanonického. Na soudu, konaném za přítomnosti franského krále,56vytýkali
němečtí biskupové sv. Metoději, jak praví ŽM IX, že učí vjejich „oblasti“
tj. ve smyslu tehdejší právní terminologie dosvědčené v Usť, v jejich eparchui,
diecézi.67Ale Metoděj se bránil, že by tam byl nevstupoval (kroměbycho chodi),
kdyby to byla opravdu jejich diecéze. Také výraz choditi má význam technický
o nedovoleném vstupu do cizího správního okrsku a opakuje se častěji v Usťza řecké
ἐπιβαίνει παραγίνεσθαι аро4.58Sv.Metoděj zdůrazňuje proti tomu, že to není
jejich diecéze, nýbrž sv. Petra,6 tj. podřízená přímo Římu, a že tudíž ne on, nýbrž
63 Dějiny, 223n.
64Srov. Fr. Grivec, Pohvala sv. Cirilu in Metodiju (Razprave-Dissertationes, Slovenska
Akademija znanosti in umetnosti, razred za filol. in liter. vede, 1, Ljubljana 1950, str. 31). —
ŽK XV: veliku emu čestvstvori; ib. XVIII sotvori molitvu, ib. seěvoriti provoždenieemu.
65Jinde BósAúoceoĎause v Usť překládá skarědovati, jednou (Usť 10a) chuliti, Jefr zpravidla
vyrovnává gnušatise.
66Srov. Fr. Grivec, Prepir oMetodovihječah (Zgodovinski časopis, 6—7, 1952—1953, 159—170);
týž, Ouaestiones Cyrillo-Methodianae, I. De carceribus S. Methodiu, Orientalia Christiana
Periodica 18, 1952, 113—117; MMEH II, 151.
67F. Pastrnek, Dějiny, 230 překládá nesprávně: in nostro imperio doces; Grivec, Ас Асад.
Velehrad. 17, 118: in nostra regione doces; podobně P. Lavrov, Kyrylo ta Metodij, str. 306:
navčajet u našomu kraju. |
68 Např. CP 2 03$ 12а 28 čreso strojenije jep(i)s(ko)p(o)mo ne dostoitv choditi vo c(b)rk(o)vi tnogo
preděla.
69Srov. též instrukci Jana VIII. ankonskému biskupu Pavlovi, legátu papežskémuposlanému
na Moravu: „„Pannonicadioecesisapostolioae sedi sit subiecta ...“, MMFH III., Epist. č. 49.
224 Nomokanons
oni, z řevnivosti a lakoty, proti církevním kánonům (čeroskanony) přecházejí přes
staré hranice (na staryja prědělypostupajete). Touto kanonickou obranou je přivedl
tak do úzkých, že „„munemohli na to nic odpovědět“ a prostě ho dali odvést do vězení
někam do Švábska.
Avšak 1 později, když byl Metoděj restituován na své místo, musel se nejednou
ve svých-sporech vnitřních 1 vnějších utíkat ke kanonickému právu. Proto dáme
za pravdu F. Pastrnkov1,79že nomokánon byl knihou hned v první době působení
slovanských apoštolů nezbytnou a že tudíž „můžeme právem předpokládat, že bez
prodlévání přikročenobylo k jeho překladu“. Zvláště slovanský ŽM nám podává
hojné doklady o tom, že otázky církevně juridické byly ve Velké Moravě takřka
na denním pořádku. V tomto živém styku se soudobou skutečností se utvářel 1překlad
nomokánonu. Je přirozené;že do něho pronikla 1některá úsloví a rčení z moravského
jazykového prostředí.
c) Vliv moravskéhojazykového prostředí na překlad nomokánonu. Studium jazyka
Metodějova nomokánonu nás přivádí k poznání, že je pevněsrostlý s moravskou
půdou. Jsou tam hapaxlegomena nikde jinde v církevní slovanštině nedoložená,
pro něž se najdou doklady jen v historické lexikografi české: uvarovati ve významu
řec. reoioTéAAew o ošetření novorozeněte (Usť 39b 20, Bas 37/52, tit. XL); Jefr 193b
pokryti; týž význam má wvarovative starší 1nové čestině. 7!Rovněž pro druhé ojedinělé
slovo, vozďošenije ot zbo v Laod 2, tit. XX XVIII, Usť 37b 13 (Jefr 96a obraštemie)
za Ťec. dxooT00g" ve významu „odvrácení od zlých skutků, zanechání zlých
skutků“, dají se najít analogie v češtině.7? Moravskému vlivu přičítá P. Lavrov,??
a.jistě správně, dogonmtiv Usť 18a 26 ašte li nužvna potreba dogonito ti, ἴεο. καλοίτ
(tak se dosud v češtině mluví: nouze ho dohání), Jefr 92b má doslovně podle řečtiny
ašte nuždonaja prizyvajeto potrěba. Lavrov řadí sem též nagolostvo (Usť 8b 16) za
dčvyoAta a poukazuje na množství slov odvozených v češtině od kmene náhlý.
Moravskému lidovému usu loguendi lze přičíst eufemistické opisy sěďatí se mužemo,
byti so neju o pohlavním styku, kde řecký text má xaĎeúĎew, συγκαθεύδειν
a kde Jefr má prostě sopati so mužemo,sopati so neju. Jistě tu nejde o nějakou
pruderii, nemístnou v právním spise, nýbrž spíše se tu projevuje ohled na obvyklý
způsob vyjadřování, jak se to děje 1 dnes v těchto případech. Doklady jsou tyto:
Gangr 1 (tit. XXIX) xaVevdovoav ueTa T00 dvdpoc adrTic Usť 28b 2 sědajuštju
So mužemo svovmo,Jefr 87b sopeštjuju so m. sv.; Neoces 4 (tit. XLITI) čav zeó(o)δηταίτις
ἐπιδυμήσας γυναικὸς συγκαδευδῆσαι αὐτῇ Usť 42a 27.ašte predoležate
(chybně místo predoložitv) kto voschotěvo ženě býti so neju, Jefr 85a ašte porěvajeto
se koto na pochotěnyježenyjako sopati so neju.“
70 Dějiny, 123, p. 119.
71Sreznevskij, Materialy ITI, 1122uvádí tento jediný doklad z Usť.Srov. J. Jungmann,
Slovník česko-německýIV, 825 = „ušetřit, uhlídat, ochránit, ostříci“; F. Š. Kott, ČeskoněmeckýslovníkIV,
495. Sobolevskij, Materialy i issledovaníja,str. 143právem poukazuje
na varovati, varovnyj v překladě Besěd papeže Řehoře Velikého,který byl pořízen v Čechách.
72Srov. Klaret zdešenije „expiramen“ (V. Flajšhans, Klaret a jeho družina I, Praha 1926,
str. 164); oddešenía odpočívání máti, 15.století (F.Š. Kott, Druhý příspěvekk česko-německému
slovníku, 1901 — odkaz na Mus.fil. 1898, 181. J. Jungmann, Slov. čes.-něm. V, 406: Ani na
to nevzdechni = la dirs ja nicht beikommen, ani jsem na to nevzdechla —es ist mir nicht
beigefallen; F. Š. Kott, Čes.-něm. slovn. VII, 42: oddychuje — přestává pršet (dial. laš.).
73 Kyrylo ta Metodij, str. 83.
74 Srov. Supr. 521. 17 byti s% otrokovicejo za řec. zoooceĎapřvau Tj xó01, vitiare puellam. Také
v ZS je podobnýopis za uoryévemw:obrětati se 8o ..., viz str. 163n.
Nomokanons 225
зуv
Metodějova znalost tehdejší řečina Moravě byla, jak ze všeho vysvítá, všestranná
a jistě zabírala také obor juridický, k němuž měl sklon již od mládí. Ano, máme
1nesporný důkaz o tom, že Metodějnejen znal soudoboudomácí právní terminolog1ii,
nýbrž že k ní 1 přihlížel při své práci a použil jí mistrným způsobem k přetlumočení
řeckého textu.
V Ap 72 (tit. XLVI) se stanoví, vezme- některý klerik nebo laik z chrámu bud
vosk nebo olej, ať jest vyloučen »ač тд &ёщлёилтот"5пообт Ето иёоб &аВеу
(sa ať přidá pětinu k tomu, co vzal“), Usť 44b 19: 4petericeju da vozvratito 85 Vstinoju
(a ať navrátí pateronásobně s „jistinou““,tj. s tím, co vzal). Řecká relativní věta je
v překladěvyjádřenastručným výrazem s%tstinoju. Slovo tstína, které má ve staroslověnštině
význam „pravda“ značí zde tolik, co „věc vzatá, ukradená““, a má tudíž
přesnětýž význam jako stě. jistina, tj. „věc,která dokazuje jistotu čeho, species
facti, corpus delicti“. V žádném jiném slovanském jazyce není dokladu o tom, že by
se bylo slova sstína kdy užívalo v tomto specifickyprávním významu. Nezná ho stará
polština ani lužická srbština, rovněž ne ruština a jazyky jihoslovanské,?Sjak se možno
přesvědčitnahlédnutím do příslušných slovníků. Zato v Čechách je řada dokladů od
nejstarší doby českého písemnictví až po XVI. století a podobně 1 na Moravě.??
Nacházíme“jej již v nejstarší právnické památce psané česky, v knize Rožmberské,
která svým původem sahá až do 2. polovice XIII. století.7s Slovo to však nebylo
známo jen v odborných kruzích právnických: užívá.ho i Štítný,??naskýtá se v knížkách
o hře šachové 1 v staročeském zpracování Gest Romanorum; zde, v rukopise
Březnickém,praví vrah nesoucí tělo zabitého v pytli: „„Budu-lipřijistině popaden,
muoj život platí““;v rukopise Klementinském na témže místě.je to pozměněno takto:
„Budu-li lapen s tím tělem, muoj život platí.““s0Jistína je tu tedy tělo zabitého, jako
v Metodějověnomokánonu je jistínou věc.ukradená. Je vyloučeno, že by totoslovo
mohlo být dosazeno do textu až v opisena Rusi, neboťruská právní dikce ho nezná ;$!
že se tam udrželov obou kopiích, Usť 1Jas, vděčíme jen konzervativnosti opisovačů.
Autor Jefr však jenahradil již v XI,—XII. století doslovným překladem:2peterteju da
15 F. Lepař, Nehomérovský slovník řecko-český(Mladá ῬΒο]εείαν1892): ἐπίπεμπτος .ρόὔποι,
o pětinu zvětšený“;srov. Hefele I. 822: ... iltrague ablatum guintam partem restituat,
kdežto Milaš, Pravila I. 145překládájako v Usťa Jefr: ...i peterostruko neka povrati
od onoga, koliko je uzeo.
Sreznevskij (Materialy III, Dopolnenija 133)uvádí toto místo z Usťjako jediný doklad
na tento význam slova istina ve staroruských památkách. Původní překlad tohoto místa se
udržel ještě i v jihoslovanském penitenciále Pravila svetychvofvebpo zapovědisvetagoi velikago
Vasilia, dochovaném v srbskocírkevněslovanských rukopisech, Grigorovičovězlomku z konce
14. stol. a několika dalších rukopisech z 16. a 17. stol. (rukopis záhřebské Akademie č. 707,
papírový Grigorovičův zlomek, Šafaříkůvrukopis č. 24, chovaný pod sign. IX F 11v pražském
Národním museu aj.): .e.-ricejuda platiť(IX F 11:da vratit se)sv istinoju; viz V. Jagié,
Sitna kanonička gradja, Starine VI (1874), 144. Sem se tento výraz dostal z prvotního překladu,
jinde u Jihoslovanů slovo tstřna v tomto speciálním významu doloženo není. Je to
zároveň důkaz, že Metodějův nomokánon byl znám na jihu.
77Možno se o tom přesvědčit nahlédnutím do Gebauerova Slovníku staročeskéhoI, 654, do
moravského materiálu v Glossartu(s. 84) V. Brandla, do lexikálního materiálu Kabinetu
dějin státu a práva ČSAV.
78Srov. Gebauerův přetisk Knihy Rožmberskév Listech filol. 7, 1880, str. 261—292; slovo
jistina se tu čte na str. 285.
15 Kmihy šestery o obecných věcech křesťanských 14b.
80Cituje J. Gebauer, Slov. stě. I, 654.
81 Srov. pozn. 76.
7a
226 "Nomokanon
priložito, jelikože budeto vozelo. Nelze ovšem pomýšlet ani na to, že by byl slovu
astina dal tento právní význam sám arcibiskup Metoděj a z jeho nomokánonu že.by
bylo proniklo do jazyka na Moravě a všeobecně se ujalo. K tomu byla doba příliš
krátká a s vypuzením jeho učedníků z Moravy mizí také jakákoli stopa po vlivu jeho
církevně právního díla. Vše nasvědčuje tomu, že tu působilo domácí prostředí 1literární
jazyk staroslověnský, jak již dávno je v něm zjištěno v oboru liturgickém
převzetí některých výrazů, tzv. panonismů, ze staré horní němčiny.
Když to připustíme, budeme se méně rozpakovat vidět také v jiných výrazech
Metodějova nomokánonu zbytky nebo doklady domácí právní terminologie. Patřily
by sem pravděpodobně výrazy roko a obroko, o nichž bude ještě řečníže. K tomu
bych připojil též naroko: Chalc 27 (tit. XLIT), kde se stanoví tresty proti únoscům,
. kteří unášejí dívky, érr' Ovouati ovvotxecíov Usť 4la 12 překládá: ože voschytajuto
d(ějvy sebe narokomo sužitvja; fecký výraz má význam „za účelem sňatku“;83 ale
vyložíme-li stsl. naroko ve smyslu staročeského nárok jako hlášení k právunebo
zboží,S“můžeme rozumět této formuli také tak, že si chtějí únosem zjednat nárok
na sňatek po způsobu pohanském. Únos byl vedle výkupu jedním ze základů slovanského
sňatku a byl praktikován ještě 1v XI. a XII. století.š5
Konečněje tu ještě jeden výraz, který sezdá být velmi pravděpodobněmoravského
původu. Kontext, v němžse vyskytuje (Ant 18,tit. X, Usť 17a 3)je ten, že vysvěcený
biskup nejde do své diecéze ne po svojet voli, wo ludvskago radi neračeníja (00 zrapů
τὴν ἑαυτοῦ αἰτίαν, ἀλλὰ διὰ τὴν τοῦ λαοῦ napalrnaw), ne z vlastní vůle, ale pro
nepřízeň (odpor) du. V církevní slovanštině je známtento jediný doklad pro neraбете.
= παραίτησις, 8 Καpodivu přesnětotéž slovoa s týmž významem (indignatio)
uvádí Klaretův Glosářz prešpurského, rajhradského a vídeňského rukopisu. J. Gebauersé
k němu poznamenal: „hrubý latinismus““, po něm tuto charakteristiku
opakuje V. FlajšhansS7ve svém vydání Klareta. Stejně příkrého odsouzení se dostalo
od Gebauera slovu neráčenstvře,které si patrně podle neráčente nově vytvořil a čtyřikrát
užil autor staročeského žaltáře Kapitulního? taktéž ve významu „indignatio“
(„Бабу neráčenstvie““). O latině jako zdroji tohoto slova nemůže být ani řeči,neboť
již půltisíce let před Klaretem bylo pevně zakořeněnov moravské a v české půdě, jak
svědčí doklady o hojném užívání moravismu——bohemismuračiti za stsl. chotětiv památkách
církevněslovanskýchpůvodu moravského nebo českého. Záporná forma
neračiti za fecké 00 (μὴ) PoúlecĎar, éĎéAewje ostatně doložena mimo to jak v Usť
(24a 13), taki v Zakonu sudném ljudem (Usť 57b 15).s? Není tedy stě. neráčeme
82Panonismy se rozumějí slova latinsko-německého původu, která se vyskytují v nejstarších
textech cyrilometodějských. Srov. V. Jagié, Enistehungsgeschichte,152—151; A. M. Seliščev,
Staroslavjanskýjjazyk I, Moskva 1951,23—25; S. M. Kulbakin, Drevne-cerkovno-slavjansktj
jazyk*; Char'kov 1917, 11—15. Novější literaturu udává podrobně R. Nahtigal, Sfarocerkvenoslovanske
štťudije,Razprave 15, Ljubljana 1936, 20, pozn. 22.
83Tak to chápe Hefele II, 527 a Sreznevskij, Materialy II, 322.
84Gebauer, Slov. staroč. II, Klaretův Glosářudává latinský význam „indictio“.
85L. Niederle, Život starých Slovanů I/1 (Praha 1911), str. 70.
86 Slov. staročes. II, 598.
87 Klaret a jeho družina I, 161; II, 359. |
56 E. Rippl, Der aliřschechischeKapitelpsalter, Praha 1928 (srov. rec. Listy filol. 57, 1930,
402—405). Gebauer, Slov.stě. praví o neráčenstvie:„„slovoutvořené otrockým napodobením
latiny““.V ŽK se slovo to vyskytuje čtyřikrát. Rippl je překládá: Eifer, Grimm, Erbitterung.
89 Usť 24a 3 ne račito povinuti se (um BovAorro... nelbeocĎar), Jefr ne choštetv; ašte li jedinače
(místo jedina čestv) neračili načnetv (ei OEčvTV uEpÓv00 (νατ. μὴ) δελήσει).
Nomokanon 227
žádný neologismus Klaretův. Odkud však tento lexikograf doby Karlovy, pravým
jménem Mistr Bartoloměj z Chlumce, převzal svůj výpisek, zda z nějakého spisu
staročeského neb církevněslovanského, zůstává záhadou. Vyskytuje se v kapitole
De corporis natura v sousedství slov: potřebie,potlačeme, slušnost. Nejspíš by to mohl
být nějaký blíže neznámý staročeský žaltář. |
Ruský právní historik F. F. Zigel upozornil již roku 1885na ohromný význam
slovanského překladu nomokánonu pro vytváření nejen juridické terminologie
u starých Slovanů, nýbrž 1mnohých obratů a rčení pronikajících do jejich myšlenek
a představ. Při tom kupodivu již tehdy vytušil jistou souvislost mezi ním a vyspělou
právnídikcí staročeskou a přímose dožadoval srovnání knihy Rožmberské s nomokánonem
po stránce terminologické.Ve skutečnosti ovšem je poměr opačný, než
jak sijej představoval Zigel: nejde tu o vliv eyrilometodějských překladů na český
juridický jazyk, nýbrž o zřetelné stropy předcyrilometodějské právní terminologie
na Moravě v Metodějově překladu nomokánonu.
Dojem o vlivu domácího prostředí na překlad nomokánonu, zachovaný v Usť,
je tak mocný, že H. F. Schmid“ na základě daleko skrovnějšíhomateriálu, než se
mi podařilo shromáždit, se domníval, že teoreticky možno si položit otázku, není-li
překlad Sýnagogy Scholastikovy plodem epochy doznívání slovanské liturgie na Moravě
a v Čechách, jež dala vznik slovanské legendě o sv. Václavu. Ale ovšem sám si
odpovídá záporně, že je to vyloučeno, poněvadž pro překlad Scholastikovy Synagogy
VČechách v X. nebo XI.století není potřebných předpokladů, a kdyby i k něčemu
takovému mělo dojít, bylo by se spíše sáhlo po Syntagmatu o 14 titulech.
Ostatní starobylé kanonické texty Usťtužskéhoa Ioasafovského sbor­
níku.
Pestrost, která vyznačuje rukopis usťužský po stránce grafické,“2jeví se i v jeho
obsahu. Je to — jak již bylo konstatováno I. I. Sreznevským a V. N. Beneševičem—
nahodilá snůškakanonickýchtextů starších i novějších.Je otázka, které její texty,
kromě vlastní Scholastikovy Synagogy, možno pokládat za součást Metodějova
nomokánonu. |
Metodějův překlad zaujímá celou první část usťužského rukopisu (4. 1—49).
Místo Scholastikovy předmluvy jsou předeslány dvě stati obsahující symboly víry
a pak krátká historie všeobecných církevních sněmů, které později použil autor
Života Metodějovav první své kapitole.
90F. F. Zigel', Obščestvennojeznačeníje dejatel nosti svv. Kirilla 1Mefodija, Mefod. jubil. sbornik,
Varšava 1885, 6, str. 8, 13.
1 Die Nomokanoniibersetzung, str. 120.
92Paleografický a jazykový rozbor Usťužské kormčí knihy podal V. J. Ušakov v pojednání
O jazyke Ustjužskoj kormčej XIII— XIV vv. (Kirov 1961) a v článku Ustjužskaja kormčaja
(Slavia 30, 1961, 20—40). Zjistil v ní trojí starou foliaci (11. 1—54, 55—102, 103—145) a rukopis
šesti písařů. Rukopis prvních dvou písařů prozrazuje podle Ušakova rysy písma z druhé
poloviny XIII. stol., třetího z konce XIII. nebo počátku XIV. stol. a ostatních z první poloviny
XIV. stol. Proto řadí rukopis mezi literárně historické památky psané v rostovskosuzdalské
oblasti na rozhraní XIII. a XIV. století.
93Kromě Synagogy Scholastikovy obsahuje Usťužský rukopis řadu jiných důležitých statí z oboru
církveněprávního, výpisky z byzantských zákoníků Eklogy a Procheironu, z pateriku aj.
Cyrilometodějskéhopůvodu jsou kromě uvedených krátkých úvodních statí a starobylých
kanonických textů ještě Zakon sudnyj ljudem a epitimejník neboli Zapovědi svetych οὔροΡ.
54Srov. Fr. Grivec, Elenchus concihiorum,Acta Acad. Velehrad. 14, 1941, 184—191.
228 Nomokanons
Třeba však ještě vyšetřit co by mohlo být cyrilometodějského původu z textů
nacházejících se v Usťmezi Metodějovým nomokánonem a ZS. A. Solov'jev (Brastvo
XXVI, 24) pokládá za dílo Metodějovo celou první část Usť ff. 1—53. Z toho však
třeba nepochybně vyloučit úsek ff. 49b 17 — 51b 6, obsahující 27. kánon apoštolský
a ze sněmu Trullského úryvek z úvodu (z000wovntTixóv) a kánony 21, 27, 31, 51
(v rukopise omylem 54), 59, 69, 88 a 89 (toto poslední číslov rukopise chybí), který je
doslovně převzat z textu jefremovského, avšak z nějakého jiného rukopisu nežli
sama Jefr. |
Z ostatních textů usťužskéhoa 10asafovskéhosborníku vyznačují se velkou starobylostí
jazykovou především tzv. Zapovědi apoštolů Petra a Pavla, které podle
Beneševiče patřily k prvotní osnově Scholastikova nomokánonu (Usť. ff. 51b—55a),
takže není vyloučeno,žetento prastarý překladúryvků z pseudoapoštolských konstitucí
tvořil součást prvotního Metodějova sborníku. Podobně není pochyby, že také
Odpovědi alexandrijského patriarchy Timothea (Usť ff. 117b—119b) náleží nejstaršímu
období velkomoravskému, zvlášť když obsahem 1jazykem se těsně přimykají
k staroslověnskému penitenciálu na Moravě tehdy užívanému, k Zapovědem
svetych'o otoco, po němž zde bezprostředně následují.
Seholion k 28. Chalcedonskému kánonu.
V r. 1897 objevil ruský kanonista A. S. Pavlov?“ ve dvou pozdních rukopisech,
Soloveckémze XVI.—XVII. století a Troickém ze XVI.století, obsahujících překlad
Syntagmatu o 14 titulech, zajímavé slovanské scholion, ve kterém se — proti
předchozímu výkladů o tom, že vedoucí. postavení v církvi náleží cařihradskému
patriarchovi jakožto biskupu císařskéhosídla — hájí primát římského papeževe
smyslu katolickém, že to není výsada z lidské blahovůle, nýbrž účinek božského
vyvolení a apoštolské moci. Scholion je vloženo do slovanského překladu: řeckého
ἰτακίάνα περὶ προνομιῶν τοῦ ἁγιωτάτου ὑρόνου KovorTavriwovróAemc,který byl
dosud zjištěn ve čtyřech řeckých rukopisech Scholastikovy Synagogy: Florentském
(Laur. V, 22), Benátském (Venet. Nan. I, 226), Pařížském (Paris. 1370) a Athénském
(Athen. 1374), avšak v žádnémz nich se nic podobného slovanského scholiu
nenašlo. Článek Pavlovův vzbudil velký zájem na západě, zvláště u katolických
teologů,také prot, že sám Pavlov označilMetodějeza pravděpodobnéhoautora
této proticařihradské polamiky. Vznikla dokonce otázka, netvořilo-li toto slovanské
scholion součást Metodějova nomokánonu.
V poslední době podrobil celou tuto otázku kritické revizi S. Troicki.97 Jejím
výsledkem bylo několik velmi cenných poznatků. Řecký traktát o privilegovaném
postavení byzantského patriarchy v církvi, jehož nejstarší text zjistil Pavlov ve
Florentském rukopise z XII. stol., vznikl již mezi léty 610 a 629 v patriarchální
kanceláři cařihradské přímo na základě sněmovních akt, ještě před Syntagmatem
95 Anonimnaja grečeskaja statť'ja o preimuščestvach Konstantinopol skogo patriaršego prestola
%drevneslavjanski) perevod jeje s dvumja važnymi dopolnenijam, Vizantijskij vremennik IV,
1897, str. 143—154.
96 Srov. M. Jugie (Bessarione, 1918, fasc. 143—144; Theologia dogmat. orthodoxa I, 1926,
224—229); Le schisme byzantin, Paris 1941. — F. Grivec, Doctrina byzantiňa de primatu
etumitateecclesiae(Ljubljana 1921, český překlad Kroměříž 1922)a jinde. —M. d'Herbigny,
Theologica de Ecclesia (Paris 1921, II, 150n.). — H. F. Schmid, v referátě o Grivcově spise
Doctrina v Zeitschrift d. Savigny Stiftung, Kan. Abt. XIIT, 1924, 543n.
97 Spor Starog Rima ..., 1—A41.
Nomokanon5 229
o 14 titulech a nemá též nic společného se Scholastikovou Synagogou. Troický ukázal
svým právně historickým rozborem celkovou dobovou kulisu slovanského scholia
a tím umožnil řešení dané otázky. Otázka římského primátu byla tehdy aktuální
na východě v Byzanci a zejména v Illyriku. Velké Moravy, o jejímž příslušenství
k Římu nebylo pochybnosti ani sporu, se tato otázka netýkala. Proto není a priori
důvodu předpokládat, že toto slovanské scholion nějak souviselo s Metodějovým
nomokánonem určeným pro potřeby moravské církve, v němž ostatně sporný
28. chalcedonský kánon, neuznaný Římem, vůbec není obsažen. Podle Troického
byl autorem slovanského scholia nejspíše římský bibliotekář Anastasius, dohad,
který byl již dříve vysloven.?8 Troicki v něm zjistil: dokonce dvě historické nesprávnosti
vyskytující se též v listech papeže Mikuláše I., na jejichž sestavení měl
Anastasiusúčast.
Všichni badatelé v otázce scholia od Pavlova po Troického soudili, že je to překlad
z fečtiny. V. Beneševič podal dokonce jeho skvělou rekonstrukci.!00 Ayšak v rukopisech
se řeckýorigimál dosud nenašel a zřejmě,vůbec neexistoval. Byl-li autorem této
apologieřímskéhoprimátu Anastasius, pak ji přirozeněnapsal latinsky. Soudím,že překladatel
slovanského scholia měl při ruce i předcházející řecké scholion k 28. Chalo.
kánonu vlatinském znění, neboť jen tím je možno. vysvětlit chybný překlad na
konci, kde je řecký absolutní genitiv přeloženinstrumentálem: takové chyby se
často vyskytují v církevněslovanských textech přeloženýchz latiny. Podle Troického
byl řecký text slovanského scholia přidán do Syntagmatu o 14 titulech jako korekce
východního „,„papismu““před cařihradským sněmem r. 869—870. Slovanský překlad
traktátu vznikl pravděpodobně ve východním Bulharsku v letech 887—893.S tím je
možno v podstatě souhlasit, avšak poměr tohoto slovanského překladu traktátu
k Jefremovské kormčí knize je třeba formulovat poněkud opatrněji než činí Troicki,
když hovoří o podobnosti, ba dokonce totožnosti jazyka traktátu s jazykem Jefremovského
rukopisu. Společné v obou textech jsou pouze úryvky ze tří Chalcedonských
kánonů (9, 17a 28), přičemžje text traktátu zřetelněarchaičtější než paralelní
text Jefremovské kormčí, jak konstatoval již H. F. Schmid.!0t Existující vztahy
mezi obojími texty nemohou být náhodné. Překladatel traktátu měl zřejměpři ruce
a použil starší slovanský text Syntagmatu o 14 titulech než ten, který se nám zachoval
v Jefremovském opise, psaném na Rusi v XI —XII. stol. Tento předpokládaný
starobylý typ Jefremovské kormčí, který se projevil v traktátu, předčí svou
starobylostí, jak ukazují některé výrazy, 1text Usťužskéhorukopisu, např. rasprju,
eparchůskomo, eparche, postigaetv, postignetv, prěstobo (2x ), kanon'o, vsea vselennye,
sobot, propovědaša(za řec.čéĎevTo). Stejně ελτο γιὰ je 1legistická část traktátu,
obsahující 6 úryvků z justiniánských zákonů (Cod. I„ 2.6; Cod I, 2.16; Cod I, 2.24;
Nov 123.9; Cod XI, 21; Nov CXXIII). Ve srovnání s Metodějovým nomokánonem
je tento překlad traktátu těžkopádný, místy nesrozumitelný bez řeckého originálu,
I po opravě chyb, které pravděpodobně vznikly při přepisování, působí dojmem
neobratnosti, kostrbatosti. Text slovanského scholia se čte nesporně lépe, je plynulejší
a vcelku dobřesrozumitelný. Díky Troickému zaujal traktát významné místo
mezi právními památkami staroslověnskými.
98F. Grivec a M. Kurent připouštělimožnost spolupráce Anastasia Biblotekáře na slovan©ském
scholiu; srov. S. Troicki, Spor..., str. 7.
9 Tamtéž, 23—25.
100Byzantinische Zeitschrift 1936, str. 104—105.
10116n SOE zur Prage nach der čltesten kirchenslawischenNomokanoniibersetzung,ZslPh 1,4, str. 202
230 Nomokanons
” ух
Legistická část byzantského a moravského nomokánonu.
Dosud jsme si všímali pouze kanonické stránky Metodějova nomokánonu, jeho
překladu systematické sbírky Scholastikovy. Máme-li brát zprávu legendy doslovně,
musel Metoděj spojit svou kanonickou sbírku s nějakým dodatkem občanských
zákonů.
Jak jsme již uvedli na počátku, doplňovala se Scholastikova kanonická Synagoga
obyčejně výborem občanských zákonů z Justiniánových novel, zvaným Collectio 87
capitulorum.!02 Druhá kanonická sbírka, Syntagma o 14 titulech, měla rovněž
doplněk z občanských zákonů vybraných z Justiniánových juridických sbírek,
kodexu, digest a novel, s názvem Collectio tripartita.103 Časem však i Syntagma
o 14 titulech bylo spojováno s prvním legistickým sborníkem, rozšířeným o 6 dalších
hlav přévzatých z Justiniánových novel,10 Collectio93 capitulorum. Tak tomu bylo
νο třetí redakci Syntagmatu, zvané systematická neboli tarasiovská,!05 k níž patří
Jefremovská kormčí kniha a jiné slovanské rukopisy tohoto typu ze XVI.—XVII.
století. |
V obou rukopisech s Metodějovým.nomokánonem (Usť79a—83b, Jas 54a—57a)
je asi 20 kapitol z Collectio 93 capitulorum, a to: kap. 36, 37, 39—48,71, 75, 76, 79,
80, 83, 92 a 82.106Jejich text se takřka doslovně shoduje s Jefremovským a je vzat
beze změny z překladu tohoto sborníku v kormčích knihách typu Jefremovské.
S Metodějovým nomokánonem však nelze v žádném případě tento překlad sborníku
Collectio93 capitulorum v té podobě, v níž je zastoupen v kormčích knihách jefremovského
typu, spojovat. Překlad vznikl tam, kde bylo přeloženo celé Syntagma
o 14 titulech, tj. v Bulharsku v X. století. Po jazykové stránce se to projevuje
otrockou doslovností, již se ostře liší od zásad školy Metodějovy, a používáním
některých nových výrazů neznámých v oyrilometodějských památkách. Ještě
zřetelnějším důkazem jeho pozdějšího původu je jeho chatrnost. Autor neznal:
dostatečně řečtinu a neměl potřebných juridických znalostí. Vedle toho použil
řeckého textu, který nebyl zcela prost chyb. Proto jsou mnohá místa bez řeckého
originálu zcela nesrozumitelná.107 |
10287 kapitol je vybránoz 12novel, a to: kap. 1—5 z nov. 6, kap. 6—11 z nov. 5, kap. 12z nov. 83,
kap. 13 z nov. 46, kap. 14—17z nov. 120, kap. 18 z nov. 56, kap. 19 z nov. 57, kap. 20 z nov. 8,
kap. 21 z nov. 32, kap. 22—26 z nov. 131, kap. 27 z nov. 67, kap. 28—87 z nov. 123. Podrobnější
údaje viz J. B. Pitra, Juris ecelesiasticíGraecorumhistoria et monumenta II, 1864,
390n.; I. I. Sreznevskij, Obozrenije,6—7, 149; S. Troicki, Kako treba izdati Svetosavsku
krměiju (nomokanon sa tumačenjíma), Spomenik VII, Odeljenje društvenih nauka, nova.
serija 4, Beograd 1952, 87.
103J. Montreuil, Hřstovredu troit byzantin ou du droit romain dans PEmpire ď Orient I, 203,
216n.; A. S. Pavlov, Sokraščennyjkurs, 1l5n.; Th. Saturník, Příspěvkyl5n.; K. Kadlec,
Introduction a Vétude comparative de Phistovredu droit public des peuples slaves, Paris 1933, 76;
A. Solov'jev, Svetosavskínomokanon %njegovi nov?prepisi, Brastvo XXVI (1932), 24 a jiní.
104Z nov. 137, 3, 77, 132, 133.
105V. N. Beneševič, Kanoničeskij sbormk, 269—272, 288. Sv. Tarasios, strýc (prastrýc?)
Fotiův byl patriarchou cařihradským v letech 784—806. —Slovanský překlad sbírky Collectio
93 cap., který je z Jefr otištěn Beneševičem, Drevneslavjan. kormčaja T39—837,
byl vydán již dříve I. I. Sreznevským v Obozrenije(67—134)rovněž z Jefr s variantami
z rukopisu Soloveckého a Novgorodského.
106Viz novou stať Collectio87 (93) capitulorum dans les nomocanons slaves, Byzantinoslavica XX,
1959, 1—8.
Nomokanon» ид 231
Nemáme proto důvodu, abychom předpokládali, že zároveň se Scholastikovou
Synagogou přeložil arcibiskup Metoděj 1 jeho Collectro 87 capitulorum. Nejen že se
nám nedochoval žádný takový překlad, který bychom mu mohli přiřknout,také jeho
praktický smysl toho nepřipouští. Neboť právě za působení Metodějova na Moravě
byla podniknuta v byzantské říši nová kodifikace civilního práva, jež měla nemalý
význam 1pro církevní právo, ježto se tím namnoze měnily 1zákony obsažené v nomo­
kánonu.
Touto novou kodifikací, která tvoří epochu v dějinách byzantského práva, měla
být učiněnapřítrž chaotickému stavu, v jakém se nacházely prameny civilního práva.
V praxi platila znamenitá Bkloga obrazoboreckých císaťtů Lva a Konstantina
z r. 740, kterou se většinou rušilo zákonodárství Justiniánovo, zvláště v oboru práva
pozemkového, manželského a dědického. Ale spolu s Eklogou kolovaly mezi juristy
-praktiky různé soukromé kompilace z Justiniánových knih, které byly poněkud
přizpůsobenyk změnámprávních obyčejů a názorů. Skutečné zákoníky Justiniánovy
byly úplně zapomenuty. Tyto okolnosti pohnuly císaře Basileia, zakladatele nové
dynastie, makedonské (867—886),aby novou kodifikací jednak odstranil z Justiniánovýchzákonů
všechno zastaralé a pro praxi nevhodné, jednak všechno ostatní,
co posavád zůstávalo v platnosti, nově vydal s množstvím pozdějšíhozákonodárného
materiálu. Napřed vyšla mezi 870 a 879malá příručka, tzv. Prochetron. Mělavyřadit
z užívání — jak se dí v předmluvě — zákonodárství „„bezbožnýchobrazoborců“,
tj. Eklogu, ale ve skutečnosti opakuje mnohájejí nařízení,odpovídající tehdejším životním
potřebám.Procheiron byl pak ještě císařemBasileiemvydán 884—886v nové
úpravě s titulem Epanagogé,ale praxe se víc přidržela Procheironu, který zůstával
až do pádu byzantské říše hlavní příručkou zákonů a stal se základem pro mnohé
soukromé kompilace toho druhu. Byl také přeložen do slovanštiny (podlePavlova
ne později než v IX. století). Tvořil odedávna až podnes součást ruských korměích
kmh. Zákonodárné dílo Basilelovo pak dokončil jeho syna nástupce Leo Moudrý
vydáním tzv. Basilik (Tra βασιλικά) „císařských knih““, velikého kodexu o 60 knihách.
Řecký nomokánon zůstával dlouho stranou tohoto velkého reformního díla.
Teprve v XII. století vynikající byzantský právník Theodor Balsamon provedl
revizi civilních zákonů obsažených v nomokánonu a uvedl je v souhlas se zákony
Basilik. Slovanské nomokánony se přizpůsobily tomuto vývoji až v XIII. století.
Jefremovská kormčí kniha ještě připojuje na konci Collectio 93 capitulorum.
Převratný čin císařeBasileia v oboru civilního práva nezůstal jistě Metoději cizí
a lhostejný. Vzpomeňmejen jeho právních studií v mládí, o nichž se zmiňuje slovanská
legenda, a jeho úřednické kariéry, jakož 1jeho návštěvy v Cařihradě po r. 881
a srdečného přijetí, jakého se mu dostalo u císaře.!08Proto lze sotva připustit, že by
107Je plně pochopitelné, že autor svatosávské redakce nomokánonu podrobil tento překlad
důkladnérevisi, později se překlad po nové revizi dostal do tištěné kormčí knihy (1650—1655).
Do jaké míry použil Sáva ve svém nomokánonu jefremovského textu pro překlad sbírky
Collectio87 capitolurum, je třeba zjistit na základě studia nejstarších rukopisů, dosud nevydaných.
Je zajímavé, že sv. Sáva převzal do svého nomokánonu z řeckých pramenů rovněž
úryvky z Collectiotripartita.
108ŽM 13. Srov. J. Bidlo, Cesta Metodějova do Cařihradu (Čas. Mat. mor. 1916, 35—54);
A. Brůckner, Die Wahrheit iiber die Slavenapostel1913, 9ln.; H. Richter, Slovanskékapůtoly
z české historie, 1922, 112—131; Fr. Dvorník, Les Slaves, Byzance et Rome au IXstěcle,
1926, 271—281; F. Grivec, Acta Acad. Velehrad. 17, 1941, 122,
232 Nomokanons
při svém živém smyslu pro praktické potřeby moravské církve překládal sbírky civilních
zákonů, které v samé byzantské říšibyly fakticky vyřazeny z praxe, že by chtěl
svou kanonickou příručkuzbytečnězatěžovat ustanovenímijiž zastaralými, která pro
Moravu neměla praktického významu. Funkci civilní složky Metodějova nomokánonu,
funkci civilních zákonů, jež byly doplněním kanonické části, mohla mnohem lépe
plnit nová kompilace trestních předpisů z byzantské Eklogy doplněných přídavky
ze západního římskokatolického práva, upravená soluňskými bratry pro moravské
potřeby a známá pod jménem Zákona sudného. Podobně také Ruská Pravda byla
pojata do ruských kormčíchknih.
O vzájemné souvislosti Metodějova překladu Scholastikovy Synagogy a ZS svědčí
řada společných rysů. Vybírám jen některé zvlášť nápadné jevy a připomínám jen
zběžně takové shody v obou jako termíny čeža „soudní pře“, kleveta, klevetotmiko
„žaloba, žalobce“,ustrojenije, ustrotti (Vostrottí) 78Τεο.ἀποκατάστασις, ἀποκαῦδιστάναι
o restituci, navrácení do původního stavu, priťoknutli za řec. συνιστάναι ,ἀοκάσαῦ,
dosvědčit“109,Jekodiko — mostomiko (v Usť psáno mozdomko, v Zakonu sudném
městomk'o)0 za řec. ěxÓrxoc„právní zástupce“ nebo postťove významu „epitimijní
pokání“ aj. Sobolevskij!1 upozornil na slovo roko v Metodějově nomokánonu
a Zakonu sudném a odkázal na staročeského Dalimila: v ZŠ značí roko „(stanovený)
počet svědků“, v Usť je dvakrát za řec. Óoocve významu „ustanovení, nařízení“.!12
Reflexnesporně prvotního výrazu pro manželské spojení sovesti za Ťec. συξευγνύναι
v citátu Mat 19.6v Zakonu sudném a Metodějověřeči k soudcům z rukopisu Clozova,
který je jinak doložen jen v Savvině knize (viz s. 168), je možno najít v Úsť 42a 7
zakonomo brako treti ne sovoditv s(e) (Jefr 192b ne privodito se) za řec. γόμῳ γάμος
τρίτος οὐκ ἄγεται.113Starožitnosti nás učí, že u Slovanů „slavnostní uvedení nevěsty
do domu ženichova bylo závěrečným aktem svatby“, takže „uvésti ženu“ mělo
109[. I. Sreznevskij, Maierialy II, 1481,uvádí pro priťvknuti doklady ve významu dokazat
jednak z Usť (z překladu Scholastikovy Synagogy) a ze ZS (podle Varsonof'jevské kormčí
knihy, a pod značkou Zak. Greč.ze Sofijského Vremenniku), jednak z Act 25. 7 podle rukopisu
16. stol. (Opisantje I, 329), ale výraz ten v uvedeném významu přicházíjiž v Apoštolu Kristinopolském
z 12. stol., a to 25, 7 8 ἀποδεικνύναι, Ῥτοβατο, 24. 15 78 παριστάναι, probare,
25. 18 7α ἐπιφέρειν, deferre. Srov. A. Kalužniacki, Actus epistolaegue Arpostolorumpalaeoslovemice,
1896, 312.
110Н.Е. Schmid, Die Nomokanonůbersetzung,102, 114—115pokládá slovanský výraz neprávem
za pozdější glosu.
Materialy ἑ issled., 143, pozn.2.
112Slovoobroko „plat, žold“nemá v sobě nic "specificky moravského. VZS (56a 9) je pribytoko
obroku za řec. 7 προσθήκη τῶν ῥογῶν, ν ποπιοκάποπα (Usť 14b 16) je v citátu 1 Cor 11.7
za oywoviov,které se i jinde v Novém Zákoně (Luc. 3. 14, Rom. 6. 23, II Cor 11. 8) takto
překládá.
113Vůbec mají biblické citáty velkou důležitost pro kritiku textovou. V Metodějově překladu
nomokánonuje jich 23 a vyskytují se v kánonech Ap (14), Bas (4), Nic (2), Gangr (2). Starozákonních
citátů je 6: Gen 1, 27, 31 (27b 22—24); Gen 9, 4 (28a 11); Gen 19, 17 (46b 20);
Lev 17, 15 (28a 12); Ž 14, 5 (19a 1), Nahum 1, 9 (44Ъ 13);novozákonních 17: Mat 5, 32 (40a
27—40b 1—2); Mat. 6, 24 (18b 14—16); Mat 18, 16 (20a 18—19), Mat. 22, 21 (18b 23), Luc
15, 7 (37b 22—24), Act 23, 5 (23b 22—23), Rom 10, 21 (46b 18—19), I Cor 9, 7 (14b 16),
I Cor 9, 13 (14b 14—15), I Cor 11, 6 (30a 11), IT Cor 6, 15 (36a 10—12), I Tim 2,11 (30a. 13—14),
1 Tim 4,2 (28a 7) I Tim 5, 11—12 (32b 4—8), II Tim 2, 4 (18b 6—7), I Petr 2, 23 (19b 3—4),
II Petr 2, 22 (31b 2—3); kromě toho ještě tři poukazy na Act 8, 9—14 (17a 16—17), I Tim
5, 14 (25a 13—14) a Filem v. 10 (3la 16). Do citátů již někde pronikly pozdější ruské vlivy,
např. I Petr 2, 23 straža -místopritemlemuku Christ, priemei moky Slepě. K dějinám biblického
překladu je to cenný materiál, který musí být teprve monograficky zpracován,
11 μο
Nomokanon% 233
význam „obřadněse oženiti“.!14S tím patrně souvisel 1 biblický výraz sovesti nebo
S'ovoditi,zachovaný v této skupině textů.
Metodějovo autorství moravského nomokánonu. Doba jeho vzniku
a další osudy.
Moravská mise Konstantina-Cyrila a Metoděje je poznamenána tendencí dát
Velké Moravě pevnou církevně právní organizaci. K tomu přispěli oba bratři, byť
1 různou měrou. Starší z nich, Metoděj, již v mládí vynikal v právních vědách,
a proto byl později ustanoven správcem byzantského knížectví obývaného Slovany;
brzy se však vzdal této světské dráhy. Jako opat velmi bohatého kláštera Polychronu
(kde bylo více než sedmdesát mnichů) a později jako arcibiskup moravský
se v době neustálých srážek s franskou hierarchií neustále opíral o kanonické předpisy.
Proto se zpráva legendy o tom, že přeložil do slovanštiny nomokánon, všeobecně
považuje za nesporný fakt (v. s. 207, pozn. 7).
Dobá vzmku. S. V. Troicki, sveden svou teorií o protipapežské ideologii v Metodějově
nomokánonu, vyslovil názor, že si lze jen těžko představit sestavení kanonického
sborníkus podobnou tendencí v době, kdy Metoděj byl již pod papežskou
jurisdikcí a měl ve své diecézi nemálo stoupenců papežské ideologie počínaje Vichingem.
Proto klade vznik překladu nomokánonu na sám počátek moravské mise,
dříve než „apostolike Nikola розъыа ро пе“, (ŽM VI), kdy slovanští věrozvěsti
nebyli ještě pod papežskou jurisdikcí a mohli dát volný průchod svému přesvědčení.
Tato poměrně krátká doba před jejich odchodem do Říma byla však příliš zabrána
přípravou slovanské bohoslužby, bojem za tuto novotu na Západě neslýchanou,
překladem nejnutnějších liturgických knih, výchovou budoucích kněží, a nehledě
k tomu otázka samostatné moravské diecéze nebyla tehdy ještě ani položena. Ale
hlavní důvod proti tak ranému datování je v povazejazyka této památky. Jeho studrum
nás přivádí k poznání, že Metodějův nomokánon je pevně srostlý s moravskou
půdou, což se mohlo stát jen delším vývojem.
Poněvadž zmínka o překladu nomokánonu následuje až za zprávou o kodifikaci
slovanského překladu bible, soudívá se obvykle, že překlad nomokánonu byl Metodějem
uskutečněn až na konci života. Avšak již F. Pastrnek upozormil na to, že
Metoděj přistoupil k tomuto překladu záhy, neboť tento sborník byl naprosto
nezbytný pro boj s nároky bavorského episkopátu, nepřátelsky přijavšího rozhodnutí
Říma o zřízenísamostatného moravsko-panonského arcibiskupství a protestujícího
proti tomu ve speciálním spise De converstoneBagoariorum etCarantanorum. Památka
těchto sporů jsou Glosy svatojimramské.
Glosy svatojimramské.
Na tyto slovanské glosy, vyryté hranatou latinkou v jednom latinském rukopise
mnichovském (Čod. lat. Monac. 14.008) z druhé polovice IX. století, upozornil ve
svém článku o latinské sbírce kánonů na Moravě v IX. století mnichovský slavista
14 Cf.L. Niederle, Život starých Slovanů 1/1, 81. Cf. Usť 10a 1 ne dostoitoieréju suprugy u sebe
vodďiti (ovveloaxtTov čyew).
234 Nomokanon%
W. Lettenbauer.!!5 Rukopis náležel dřív klášteru sv. Jimrama v Řezně, kam se
dostal patrně z Moravy nebo z Čech. Byl napsán v Itálii, snad dokonce v Římě.us
Jeho obsahem je zvláštní typ kanonické sbírky západní církve, tak zvaná rozšířená
Hadriana (Hadriana augmentée) nebo podle jiných správněji rozšířená Dnonysiama,
která se dochovala jen ještě ve třech jiných rukopisech!17a vznikla pravděpodobně
okolo roku 867v Ravenně v kruzích řecko-italských. Tento kodex církevních kánonů,
odlišný od kodexu po roce 774 všeobecně užívaného ve franské říši, od tak zvané
Dionysio-Hadriany, přinesl Metoděj nejspíš z Říma na Moravu jako dar papeže
Jana VIII. a zvláštní důkaz jeho příznězároveň s památnou bulou Industriae Tuae.
Touto kanonickou sbírkou, jinak neznámou na sever od Alp, chtěl papež podepřít
samostatnost moravské provincie Metodějovy, nezávislé na německém episkopátu
a podřízené přímo Římu. To vše autor přesvědčivědokazuje jak vnitřním rozborem
latinského rukopisu, tak zvláště z té okolnosti, že latinský text byl na jednom
místě nějakým Slovanem glosován.
IX. nebo na začátek X. století; Lettenbauer je klade z důvodů, o nichž bude níže řeč,
do doby okolo r. 880. Je to tedy vůbec nejstarší záznam slovanských slov písmem.
Pravopis jejich je primitivní a připomíná způsob psaní nejstarších českých glos
a zlomků. Nacházejí зе па f. 28b v první části 35. (34.) kánonu pseudoapoštolského,
Který je v rozšířené Hadrianě nadepsán De prématu episcoporum. Glosovaný pasus
zní takto: Episcopus gentium singularum scire convenit guis inter eos primus habeatur,
guem velut caput existimentet nihil amplius preter etus consotentiamgerant...
Nad gentvumsingularum je nadepsánoústku komusdo, nad existiment — úmetiía nad
preter etus conscientam — be povelení. Nejvýznamnějšíší při tom je ta skutečnost,
že to nejsou snad jen pokusy o přímý překlad latinského textu, nýbrž že glosy ty
byly převzaty již hotové ze souvislého staroslověnského překladu Scholastikovy
Synagogy. O pravosti a starobylosti těchto glos svědčíto, že předpokládají starší fází
textu nomokánonu, než jaký představují rukopisy Usť a Jas. V Usť zní citované
místo: Ap 34, tit. II (12b 26) ep(i)s(ko)jp(oJm kogoždojazyka věděti dostoito svojego
зале ти, měli 1jako glavu 1 bezvolějego.mětožetvoriti... V textu, z něhož jsou
vzaty glosy, možno říci o 400 let starším než Usť, byl ještěpůvodní staroslověnský
dativ adnominální: komužodojezyku, zachycený glosou asiku komusdo se změněným
slovosledem podle latiny. Místo bezvolé(řec. čvev vváunms),jež čteme v Usť, zachovala
glosa be.povelem (— bez povelčěnmja),starší lexikální variantu, jak správně odhadl
Lettenbauer: jde tu jednak o slova etymologicky spřízněná, jednak nasvědčuje
staroruskýslovní materiál, že povelénijese časem zužovalo svým významem, kdežto
voljanabývalo postupně většího rozsahu sémantického, takže při pozdějším přepracování
snadno mohlo proniknout do textu místo povelénje, jak je to v tomto případě.
K tomu dodávám, že povelénije τα Τεο.γνώµη je 1v Usť dvakrát doloženo (19b 11
povelěnijemo, 22b 23 bespovelénija), ovšem volja se 14 doklady je v naprosté převaze.
115Hine lateinische Kanonessammlung in Máhren im 9. Jahrhundert, Orientalia Christiana Periodica,
vol. 18, 1952, 246—269. Cf. Byzantinoslavica 15, 1954, 58—62. — Na glosy upozornil
první B.Bis chof Í, Uber Biwtzungen in HandschriftendesfrůihenMittelalters (Zentralblatt
fůr Bibliothekwesen, 54, 4. April, 1937, 173—177).
116Popis rukopisu podal B. Bischof f, Die sůddeuischen Schrevibschulenund Bibliotheken der
Karolingerzeit, I. Die bayer. Diozesen, Leipzig 1940, 225n.
117(104. Valhicellanus A 5, Cod. Vercellensis LX XVI a Cod. lať. Vatic. 1353.
Nomokanon$ 230
Nebudu se obírat jejich stránkou hláskoslovnou a grafickou, činí tak zevrubně
Lettenbauer.!18 Jen podotýkám, že si věc nelze představovat tak, jako by glosátor
byl snad nahlížel do hlaholského origmálu Metodějova nomokánonu. Je spíše pravděpodobné,
jak na to poukázal také vydavatel glos, že je psal někdo podle poslechu
a že spěšně zachytil rydlem slova, na nichž mu záleželo, tak jak je vnímal z úst
nějakého Slovana nebo samého Metoděje. Tím se téžvysvětlí jejich fragmentárnost
a jistá grafická povrchnost záznamu.
Při posuzování těchto glos je také důležitá ta okolnost, že jak místo komentované
interlhneárními přípisky, tak 1kodex, v němž se nacházejí, mají nepochybný vztah
k papežskému listu Industriae tuae, který byl velkým osobním vítězstvím Metodějovým
nad domácími nepřáteli a potvrdil všechna jeho práva, příslušejícíjemu jako
arcibiskupu nad veškerým duchovenstvem nejen slovanským, nýbrž kterékoli
národnosti usedlé v mezích jeho diecéze. Na potvrzenou toho cituje papež právě 35.
(34.) kánon apoštolský s oběma glosovanými místy, na nichž nejvíc záleželo: cutusbet
gentis — praeter evusconscientiam.Proto dáme Lettenbauerovi za pravdu, když
praví: „I když právě nepřihlížímek zvláštní jazykové povaze glos, dá se sotva najít
lepší vysvětlení pro jejich napsání než to, že na dvoře Svatoplukově byl kánon citovaný
papežembrán na přetřesa při tom někdo vyryl slovanská slova.“119Zde mohl
též poukázat na ŽM kap. XII jako na doklad toho, jaký rozruch způsobil list papežův
na Moravěa jak živěbylo o němdebatováno. Vypráví se tam, kterak nepřátelé
Metodějovi shromáždili všecek lid tvrdíce, že papež jim dal moc vyhnat arcibiskupa
ven, a nařídil v jeho přítomnosti přečíst list, aby sami slyšeli jeho vypuzení. Avšak
čtouce list papežův našli tam psáno: „„„Bratr náš Metoděj je svatý a pravověrný
a koná dílo apoštolské, v jeho rukou jsou od Boha a od apoštolskéhostolce všechny
slovanské kraje, aby koho prokleje, byl proklat, a koho posvětí, byl posvěcen.“
I zastyděli se a s hanbou se rozešli jako mlha...“
Svatojimramské glosy, které jsou převzaty z Metodějova překladu nomokánonu
v jeho prvotním znění, archaičtějším než text usťužský, byly bezpochyby napsány
kolem r. 880 v souvislosti se sporem o rozsah biskupských pravomocí Metodějových.
Jsou důkazem, že překlad ten byl již tehdy šíře znám a že tudíž nelze klást jeho
vznik až do doby krátce před smrtí Metodějovou, kdy je o něm zmínka v legendě.
Jsou zároveň svědectvím o jeho aktuálnosti: jsou dokladem toho, že Metodějův
překlad nomokánonu spolu se Zakonem sudným, s nímž úzce souvisí, nejstarší památka
slovanskéhopráva, dílo,které se přisvém vzniku tak vydatně napájelo zestudnice
tehdejší moravské řeči,nesloužilo jen šedé teorii, nýbrž bylo užíváno v právní
praxi Velkomoravskéříše přiřešenízásadních rozporů mezi knížetem a arcibiskupem,
a že tudíž patří do dějin československého práva jako základ a východisko celého
dalšího vývoje. |
Konečně mají tyto glosy nemalý význam jako nové svědectví o jedinečném prolínání
východně byzantských a západně římských prvků v duchovní atmosféřevelkomoravské.
Jako v Kyjevských listech a v liturgi sv. Petra,!20 1 zde se kříží dvojí
proud: v latinském kodexu západně římskéhocírkevního práva vzešlém z byzantskoravenského
prostředí, jsou vepsány latinkou glosy převzaté z Metodějova slovan­
118 О. с. 250—255.
119 (). с. 265.
120Srov. J. Vašica, Slovanská liturgie nověosvětlenaKyjevským listy (Slovo a slovesnost 6, 1940,
65—77); Slovanská liturgie sv. Petra (Byzantinoslavica 8, 1939—1946, 1—54).
236 Nomokanon%
ského překladu Scholastikovy Synagogy. Právě tímto střetnutím protilehlých
duchovních sil lze si vysvětlit mocný patos, kterým byla nesena první staletí
našich národních dějin. A jednou ze složek v této dějinné souhře je i Metodějův
nomokánon. |
Metodějův nomokánon se nám dochoval pouze ve dvou ruských rukopisech. Lze
se domnívat, že po smrti Metodějově a vypuzení jeho žáků z Moravy se s ostatní
cyrilometodějskou literaturou také tato sbírka dostala k jižním Slovanům.
Je otázka, zda se Metodějův nomokánon dostal s vypuzenými žáky slovanských
apoštolů do Bulharska, jak myslí A. Solovjev.!2! Bylo-li tomu tak, nezůstalo tam
po něm žádné stopy. Spíše možno předpokládat, že to byla Makedonie, středisko
působnosti Klimentovy, a sousední Charvátsko. O jeho rozšíření v Charvátsku by
poněkud svěděila nejasná zmínka v letopise dukljanském (MMFH I, 244), kde se
praví, že král Svatopluk (Suetopelek) multas leges et bonos mores vnstitust, guos gu%
velit agnoscere, librum selavorum gu%dicítur Methodius legat. Podle Šišiče je to glosa,
která se dostala do latinského překladu této kroniky ze slovanského Života Metodějova.
Ve skutečnosti však jde o organickou součást už původní verse. (L. Havlík).
Poněvadž se tu však mluví o „zákonech a dobrých mravech““,je možno přirozeněji
chápat tuto „knihu slovanskou, která se nazývá Methodius“, jako Metodějův
nomokánon.!22žJe to cosi podobného, jako když se komentovaná kormčaja označuje
podle jednoho z byzantských komentátorů Jana Zonary prostě jako „„Zinare“.123
Je-li tento výklad správný, není třeba předpokládat, že se sv. Sáva srbský seznámil
s právním dílem Metodějovým teprve na Athose. Mohl je poznat již doma.
sk
Přehled církevních kánonů Metodějova nomokánonu v rukopisech Usťužském
(= Rum) a loasafovském (— Jas). V slovanském překladě Scholastikovy Synagogy
pořízeném na Moravě sv. Metodějem je toliko výbor z řeckých kánonů. Chybí jich
víc než třetina. Je těžko říci, jakými zásadami se autor při této selekci řídil. Jen
dobře zapracovanýcírkevní právník by mohl o tom dát bližšívysvětlení. V poměrně
pozdních opisech, jež se nám dochovaly, lze již pozorovat některé poruchy původního“
stavu.
121Brastvo XXVI (1932), Beograd.
122Úryvky týkající se sv. Cyrila a Metoděje (kap. XIII —IX) z tohoto letopisu přetiskl A. Teodorov-Balan
(Ktrili MetodiII, Sofia 1934,257—259)z latinského textu Črnčičova (Kraljevica
1874); dále MMFH I, 238n. Srov. M. Kostreněté, Hrvatska pravna povijest (Zagreb
1925, 131,294—296).Dokonalé vydánícelé kroniky pořídilF. Šišió, Letopis Popa Dukljanina
1928, 105, 135—136; V. Mošin, Ljetopis popa Dukljanina, Zagreb 1950, 30.
123Srov. I. i, Sreznevskij, Materialy I, 979.
Nomokanon?>
Přehled církevních kánonů Metodějova nomokánonu
v rukopisech Usťužskéma Ioasafovském
237
, V Usť V JasKánon
č. titul označ. jako fol. titul označ. jako fol.
1. Apoštolské
1 VII Ap 1 15b УП Ар 1 12а,
3 XLVI Ap 3 45a XLVI Ap 3 3la
4 XLVI Ap 4 45a XLVI Ap 4 31b
5 XXVIII Ap 10 27a XXVII Ap 5 19b
:6 XIV Ap 2 18b XIV Ap 2 14a
7 L Ap 48b L Ap 33b
8 XLVII Ap 8 45b XLVII Ap 8 31b
9 XLVII Ар 9 45b XLVII Ap 9 31b
11., XVIII. ΑΡ 11 2la XVIII ΑΡ 11 168
12 XVIII Ap 12 2la XVIII Ap 12 16a13XVIIIspojensAp12| 2laXVIIIAp13 16a14 XII Ap 4 17b XII Ap 14 13b
15 XX Ap 2 22b XX Ap 2 178
16 XVIII Ap 13 2la XVIII Ap 16 16a
17 XXV Ар 17 25а, XXV ΑΡ 17 18b
18 XXV Ap 18 25b XXV Ap18 18b
19 XXV Ap 18 25b XXV Ap 19 18b
21 IX Ap 21 16a IX Ap 21 12b
22 XL Ap 22 39b XL Ap 22 27b
24 XL Ap 37 39b XL Ap 37 27b
25 XLV Ap 29 44b XLV Ap 25 3la
26 XXVI Ap 25 26a XXVI Ap25 190
27 Χν Ap 27 19а ХУ Ар 27 14b
28 XVII Ap 28 20b XVII Ap 15b
29 XI Ap 29 178 ΧΙ ΑΡ 29 188
30 XI Ap 30 17a XI Ap 30 13a
31 XXII Ap 31 23b XXII Ap 31 17b
32 XVIII Ap 16 2la XVIII Ap 21 16a
33 XX Ap 33 23a XX Ap 35 17a
34 II Ap 44 12b 11 Ap 34 10a
35 Ш bez 13b III Ap 35 10b
36 X Ap 36 16b X Ap 6 12b
37 XLIX Ap 37 47a XLIX Ap 37 32b
38 V Ap 38 14a V Ap 38 118
40 IV Ap 40 13b IV Ap 40 10b
41 V Ар 41 14b V Ар 41 118
42 ΧΧΧ ΑΡ 42 28b XXX Ap 42 2la43XXXspojensAp42| 28bXXXspojensAp42| 2la44 XIV Ap 44 18b XIV Ap 44 14a
45 XXXVII Ap 45 36a XXXVII Ap 45 256 .
46 ХХХУП Ар 46 36a XXXVII Ap 46 25b
48 XLI Bas 48 40b XLI Bas 48 28b
51 XXIX Ap 52 27b XXIX Ap 52 20b
52 XXXVIII Ap 53 37b XXXVIII Ap 53 26b
53 XXIX Ap 53 28a XXIX Ap 18 20b
54 XXX Ap 50 28b XXX Ap 50 2la
55 XXII Ap 57 23b XXII Ap 57 17b
56 XXIII Ap 57 _ 24Ъ XXIII Ap 57 18b
57 XXX Ap 58 29a XXX Ap 58 21а
59 V Ap 60 14b V Ap 60 11b
298 Nomokanons
V Usť V Jas
Kánon
9 titul označ. jako fol. titul označ. jako fol.
1. Apoštolské
60 L Ap 62 48b L Ap 64 33b61XXVAp62(61)25bXXVАр60—10(| 19а62 XXXIX Ap 59 37b XXXIX Ap 59 26b
63 XXIX Ap 54 28a XXIX Ap 24 20b
64 XXXII Ap 65 29b XXXII Ap 65 21b
65 XXXVII Ap 47 36a XXXVII Ap 47 25b
66 ΧΙ, | ΑΡ 60 39b XL Ap 10 27b
67 XLI bez 4la XLI Bas 48 28b
68 XXV Ap 69 25b XXV Ap 69 19a
69 XXXI Ap 9 29a XXXI. Ap 9 2la
70 XXXVII Ap 71 36a XXXVII Ap 71 25b
71 XXXVII Ap 72 36a XXXVII „Ap 72 25b |
72 XLVI Ap 72 44b XLVI Ap 72 3la
73 XLVI Ap 72 44b XLVI Ap.73 3la
74 XVI Ap 75 19b XVI Ap 75 15a
75 ХУ Ap 76 20a XVI Ap 76 15а
76 УТ Ар 75 15а УТ Ap 75 11b
77 IX Ap 78 16a IX Ap 78 12b
78 IX Ap 79 16b IX Ap 79 12b
79 XXV Ap 80 25b XXV Ap 80 19a
80 XXXVI bez 34a XXXVI bez 24b
81 XIV Ap 2 18b XIV Ap 3 148
82 XXXIII Ap 83 3la XXXIII. Ap 53 22b
83 XIV Ap 8 18b XIV Ap 8 14а
85 L bez 48b L bez 33b
„ Nicejské
3 XXVII Nic 3 26b XXVIII Nic 3 20a
8 XXXVIII Nic 8 36b XXXVIII Nic 80 26a
9 XXV Nic 9 25b XXV Nic 9. 19a
10 XXV Nic 10 26a XXV Nic 10 19a
11 XXXIX Nic 11 38a XXXIX Νίο 11 278
12 XXXIV Nic 12 3la XXXIV Nie 12 22b
14 XXXV Nic 11 33b XXXV Nic 40 24a
17 XIV Nic 17 18b XIV Nic 7 -14b
18 XXIII Nic 18 24а, XXIII Nic 18 18a
20 L Nic 20 48a L Nic 20 33a
. Ancyrské
1 XLII Anc 8 4la ХЕ Апс 28b
12 XXXIX Anc 12 38a XXXIX Апс 12 27а
13 XXI Ant 20 23b XXI Ant 20 17b
14 XXIX Anc 14 28a XXIX Anc 14 20b
15 VIII Але 15 16a | VIII Anc 24 12а
16 XLIV bez 43b XLIV bez 30a
18 XII Апс 18 17b XII Anc 18 13b
19 XXXIV Anc 19 31b XXXIV Anc 28 23a
20 XLI Апс 20 40а, XLI Anc 8 28a
21 XL Апс 21 39b XL . Anc 22 28a
24 XXXIX Ano 24 38b XXXIX Anc 24 27a
. Neocesarejské
1 XXVIII Laod 1 27b XXVII Laod 1 19b
2 XLIV Nic 2 42b XLIV Laod 30 29b
Nomokanon 299
У 03% У Jas
Капоп
č.
tituloznač.jako|fol.titul|označ.jako| fol.
4. Neocesarejské |
3 XLIII Neoc 3 42a XLIII Neoc 3 29b
(4 XLIII Neoc 4 42a XLIV Nic 1 29b
65 XXXV Nic 45 34a XXXV Nic 45 24b
6 XXXVI Nic 45 34a XXXVI Nic 6 24b
7 XXVII Neoc 7 27a XXVIII Nic 7 20a
8 XLI Neoc 8 40a XLI Neoc 8 28a
11 XXV Laod 11 25a XXV Laod 11 18b
12 XXXVI Neoc 12 34a XXXVI Neoc 12. 24b
. Sardické
3 III Sard 13b Ш Sard 10b
11 XLVII Sard 11 45b XLVII Sard 11 31b
15 * XIX Sard 15 21b XIX Sard 15 16b
. Gangerské
1 № хх Gangr 1 28b XXIX Gangr 1 2la
2 XXIX Anc 2 28a XXIX Anc 2 20b
3 XXXIII Gangr 3 3la XXXIII Gangr 3 22b
5 XLVII Gangr 5 46a XLVII Gangr 5 32а
6 XLVII Gangr 6 46a XLVII Gangr 6 32a
7 XLVI Gangr 7 45a XLVI Gangr 7 3la
8 XLVI Gangr 80 458 XLVI Gangr 80 31а
11 XXX Gangr 11 28b XXX Gangr 14 2la
13 XXXII Gangr 15 29b XXXII Gangr 14 21b
15 XXXII Gangr 15 29b XXXII Gangr 15 22a
16 XXXII Gangr 16 30a XXXII Gangr 16 22a
17 XXXII Gangr 17 30a XXXII Gangr 17 22а,
18 XXXII Gangr 18 29b XXXII Gangr 18 21b
19 XXXL Gangr 19 29a XXXI Gangr 19 21b
„Antiochijské
l L Nie I 48a L Nic 1 33b
2 XLVIIAnt2(1.část)| 45bXLVIIAnt2(1.část)| 31b:2XVIIIAnt2(2.část)| 2109XVIIIAnt2(2.část)| 16a4 XVII Ant 15 20b XVII Ant 15 15b
5 XXII Ant 5 24a XXII Ant. 18a
6 XVIII Ant 76 21b XVIII Ant 76 _]6а
11 ΧΙΙ Ant 12 18a XIII Ant 15' 14a
12 XVII Ant 12 20b XVII Ant 15b
15 XVI Ant 4 20a XVI Ant 4 150
17 X Ant 17 16b X Ant 17 12b
18 X bez 17a X Ant 18 1За
22 III Ant 22 13b Ш Ant 22 10b
23 VI Ant 23 15a VI Ant 21 115
„ Laodicejské ,
1 XLIII Laod 41 41b XLIII Laod 41 29a
2 XXXVIII Laod 2 37b XXXVIII Laod 2 26b
3 XXXVI Laod 3 34b XXXVI Laod 3 24b
4 XIV Chalc 4 19a XIV Laod 4 14b
5 XXV bez 25a XXV bez 18b
6 XXXVII Laod 6 35b — — —
8 XXXVIII Laod 8 37a XXXVIII Laod 8 26a
12 VI. Laod 12 15b VII Laod 2 128,
240 Nomokanon>
Kánon
V Usť
označ. jako
V Jas
titul fol. | titul označ. jako fol.
8. Laodicejské
13 VII Laod 15b VII Laod 128,
17 L Laod 37 48a L Laod 37 908,
18 L Laod 18 48a L Laod 18 33a
20 XXIII Laod 20 24b XXIII Laod 20 18b
21 XXVI Laod 14 26a XXVI Laod 21 19a
23 XXVI Laod 26 26a XXVI Laod 26 19a
24 XXX Laod 10 28b XXX Laod 10 2la
25 XXVI Laod 25 26a XXVI Laod 25 19a
30 XLIII Laod 80 42b ΧΙΙ Neoc4 29b
32 XXXVII Laod 32 25b XXXVII Laod 32 25b
34 XXXVII Laod 34 35b XXXVII Laod 34 25a
35 XXXVII Laod 35 35b XXXVII Laod 35 25b
36 XXXIX Laod 36 38b XXXIX Laod 36 27b
38 XXXVII Laod 37 35b XXXVII Laod 37 25b `
40 L Laod 40 47b L Laod 40 33a
41 XX Laod 41 23b XX Laod 41 17b
42 XX Laod 42 23b XX Chalc42 17b
45 XXXVI Laod 45 34b XXXVI Laod 45 24b ©
46 XXXVI Laod 46 34b XXXVI Laod 46 24b
47 XXXVI Laod 47 34b XXXVI Laod 47 24b
48 XXXVI Laod 48 34b XXXVI Laod 48 25a
49 XXXI Laod 49 29a XXXI Laod 49 21b.
50 XXXI Laod 8 29a XXXI Laod 8 21b
51 XXXI Laod 51 29b XXXI Laod 51 21b
52 XXXI Laod 52 29b XXXI Laod 52 21b
53 XXVII Laod 23 27a XXVIII Laod 18 20a
54 XXVII Laod 54 27a XXVIII Laod 18 20a
57 УП Laod 17 15b VIII Laod 17 12а,
58 XLVII Laod 58 46a XLVII Laod 58 32a
59 m? Laod 59 48a L Laod 59 33a
9. Cařihradské
2 | I CP 2 12а I CP 2 9b
3 I spojen s CP 2 12b I spojen s CP 2 9b
4 XXXVII CP 3 34b XXXVII CP 3 25a
10. Efesské
l XXXVII Eph 1 35а XXXVII Eph 1 25a
3 XXXVIII Eph 4 37a XXXVIII Eph 4 26b
4 XXXVII Eph 4 35a XXXVII Eph 4 25a
6 ХГУ amostskago 1 46a ХГУШ emskagol 32a
11. Chalcedonské
l XLVIII Laod 1 46a XLVIII Laod 1 32a
2 XI Chalc 2 17а XI Chalc 2 13a
4 XXXIII Ap 30a XXXIII Ap 22a
5 XII Chalc 5 18a XII Chalc 5 13b
7 XIV Chalc 7 19a XIV Chalc 7 14b
9 XV Chalc 9 19b XV Chalc 9 140
10 XIX Chalc 10 22a XIX Laod 10 16b
12 JI Chale 22 198, JI Срас 12 10а
13 XX Chalc 20 23a XX Chalc 20 17а
14: ΧΧΥΙ Chalc14 26b XXVI Chalc 14 19b
15 XXIV Laod 44 25a XXIV Laod 44 18b
Nomokanon1 241
У 03 V Jas
Kánon
|
č. titul označ. jako | fol. titul označ. jako fol.|
11. Chaicedonské
16 XXXIV Chalc 16 32a XXXIV Chalc 16 23a
19 XLIX bez 47b XLIX bez 32b
20 XIX Οπα]ο20 22b XIX Chale 20 17a
21 XVI Chalc 21 20a XVI Chalc 21 15а
22 IV Chalc 24 14a ТУ Chalc 24 lla
23 XX Chalc 23 23a XX Chalc23 Vb
24 XXXIII Chalc 24 3la XXXIII Chalc24 22b
25- VIII Chalc 15 15b XIII Chalc 12a
26 ` У Chalc 26 14b V Chalc 26 11b
27 -XLII Laod 27 4la ΧΙΙ Laod 27 28b
12. Sv. Basilia. |
2/18 |. XXXIV Bas 2 32a XXXIV Bas 2 298
3/19 XXXIV Ap3 33b XXXIV Ap3 24a
9/25 |- XXIV Bas 9 25a XXIV Bas9 18b
11/26 v XEH Bas 11 410 XLII Bas 11 29a
12/27 XXVIII Bas 12 27b XXVII Bas 12 -204
15/30 XLII Bas 15 _41а XLII Bas 15 29a
16/31 XLI Bas 16 40b XLI Bas 16 28b
20/35 XXXII Bas 20 30а, XXXII Bas 20 22a
23/38 ΤΠ Bas 34 - 41b XLII Bas 34 29a
27/42 ΧΙΙ ᾿ Bas 27 41b XLII Bas 27 29a
33/48 XLI Bas 33 40a ΧΙΙ Bas 33 28a
34/49 XLII Bas 33 4la ХЫЕ Ваз 33 29а,
35/50 XLIII Bas 15 42a XLIII Bas 35 29a
37/52 XL Bas 23 39b „XL Bas 23 28a
41/56 - XL Bas 39a XL Bas 27b
42/57 XL Bas 21 39a XL Bas 24 27b
43/58 XLI Bas 43 40a XLI Bas 43 ‚28а,
45/60 XXXIV Bas 45 33b XXXIV Bas 45 24a
46/61 XLV Bas 44a XLV Bas 30b
48/63 XLIV Bas 68 43b XLIV Bas 68 30a
49/64 XLV Bas 49 44a XLV Bas 49 30b
50/65 XXXIX Bas 50. 38b XXXIX Bas 8 27а
51/66 XLV Bas 21 44a ХГУ Ваз 24 30b
52/67 XLIV Bas 60 42b XLIV Bas 52 30a
57/72 XXXIX Bas 57 38b XXXIX Bas 57 27a
58/73 XXXIX Bas 7 38b XXXIX Bas 7 27a
60/75 XLIV Bas 60 _ 4За XLIV Bas 60 30a
61/76 XLIV Bas 64 43a XLIV Bas 64 30a
62/77 XLI Bas 62 40b XLI Bas 62 28b
63/78 XLIV Bas 17 42b XLIV Bas 17 29b
64/79 XLIV Bas 64 43a XLIV Bas 65 30a
65/80 XLIII Bas 65 42a XLIII Bas.65 29b
67/82 XLV Bas 67 44а, ХГУ Ваз 207 30b
68/84 XLVIHN Bas 68 46b XLVIII Bas 68 32а
Postup jednotlivých titulů, tj. kapitol, na něž je dílo Scholastikovo rozděleno, se
celkem zachováváaž na jednu výjimku: Usťuvádí napředtitul XXVIII s označením
XXVII a potom titul XXVII s označenímXXVIII i s příslušnýmnadpisem, stejně
je to i vindexu na počátku; v Jas této odchylky není. Pořad kánonů v jednotlivých
titulech (srov. V. Beneševič, Ioan. ScholastictSynagogáL titulorum: Ordocanonum
242 Nomokanon5
in L titulis, str. 261—269)není v řeckých rukopisech všude stejný, jen kratší tituly,
počtem 18,mají ve všech rukopisech týž pořad.U ostatních možno zhrubarozeznávat
dvě skupiny, z nichž jmenovitě druhá (G, Bo, Co, Na, R, Vin) byla směrodatná pro
slovanský překlad.
Oba slovanské rukopisy, Usti Jas, obsahují tytéž kánony v příslušnýchtitulech
a v témž pořádku, jen Laod 57 (označen 17) byl v Jas přesunut písařem z titulu VII
do VITI na druhé místo po Chale 25 a Neoces 4 (označen jako Nic 1) z titulu XLITI
do XLIV na první místo; mimo to chybí v Jas kánon Laod 6 v titulu XXXVII, ale
v předloze, snad vzdálenější, byl obsažen, neboť následující kánon Laod 34 je označen
jako „,téhož““sněmu, ač předchází kánon Efesský 4. Jinak je v očíslování kánonů
v Usť1v Jas mnohoodchylek, které se sice tu a tamdají vysvětlit z řecképředlohy,
ale valná jejich ččást byla nepochybně zaviněna písaři. Ojediněle mohla záměna čísle
vzniknout již při přepise z hlaholce do cyrilice.
Zvláštního povšimnutí zasluhuje počítání kánonů sv. Basilia. V Usť a Jas, stejně
jako v řecké Synagoze Scholastikově, chybí první jeho kanonický list, tj. kánony
1—16, a uvádějí se jen kánony z listu 2. a 3., jejichž kánony se počítají průběžně
od 1 do 68. Jefremovská kormčaja, která je překladem Syntagmatu o XIV titulech,
má všechny tři Basilovy listy (kánony 1—84). V přehledné tabulce jsou uvedena
čísla Basiliových kánonů dvojmo: první je pořadové číslo řeckého textu Synagogy,
počínajíc prvním kánonem 2.listu, druhé je vzato z celkového pořadí všech Basiliových
kánonů.
Poznámka o vydání textu. Za základ našeho vydání je vzat text z Usťužské kormčí
knihy (ff.6b—49b).Na místech, která jsou v Usťužskémrukopise porušena a správné
nebo lepší čtení má mladší Ioasafovská kormčí kniha (ff. 5a—34b), bylo toto pojato
přímo do textu, což je vyznačeno kurzívou a v poznámkce uveden porušený text
rukopisu základního. V poznámkách jsou uvedeny rovněžvšechny důležitějšívarianty
z Jas, stejně jako čtení Jefremovské kormčí knihy, pokud mohou přispět k objasnění
usťužského textu. Na místech, na nichž se správné čtení nedochovalo v žádném
z rukopisů, rekonstruujeme a vyznačujeme proloženým tiskem předpokládané
původní znění; také v tomto případě je v poznámce vždy uvedeno čtení rukopisů.
Usťužský a Ioasafovský text reprodukujeme -ze snímků, které nám ochotně
poskytla Leninova státní knigovna v Moskvě,v jejíchž sbírkách se oba kodexy chovají:
Jefremovský text uvádíme podle edice V. N. Beneševiče, Drevneslavjanskaja
kormčaja XIV titulov bez tolkovamýj,Sankt-Peterburg 1906. Přitom používáme pro
rukopisy zkratek: U — Usťužský, J — Ioasafovský, Jefr — Jefremovský.
Text řecképředlohyje vzat z edice V. Beneševiče, Ioanms ScholasticiSynagoga
L titulorum ceterague etusdem opera vuridica, Abhandlungen der Bayerischen Akademie
der Wissenschaften, Philosophisch-historische Abteilung, Neue Folge,
Ней 14, Miinchen 1937.U řeckých rukopisů Scholastikovy ΔΥΠΑΕΟΡΥponecháváme
5. 12 (Misc.77) s.XI Co = Paris. Coisl.209 s. IX—X, Na = Nan. 22 (Venet. I 29)
s. IX, Mos = Mosau. Syn. 432 (317 Vlad.) s. XI—XII, CI — Claromontanus 81
(Pelicer. 167) s. XV, B — Bodl. 86. Baroco. 86 s. XII—XIIT, L — Laurent. V 22
s. XII, Par — Paris. 1263 s. XIV—XV, Vati = Vatic. 640 s. XIV; — rukopisy
recenze E: Mo — Mosgu. Syn. 398 (315 Vlad.) s. IX—X, Ne — Neapol. II. C. 7 a.
1139, Ps — Paris. suppl. gr. 483 s. XIIT—XIV, Va = Vatic. 843 s. IX; — rukopisy
recenze F: Ar — Mosau. Ar. 3 s. XITI, Coi = Paris Coisl. 211 s. XII, H — Hieros.
Crucis 2 a. 928—931, La — Laurent. IX 8 s. XIT, Ven — Venet. 170 s. XIIT, Vi =
Vindob. hist. gr. 70 s. XIV.
243Nomokanon
Zkratky kánonů: Ap — Apoštolské, Nic — Nicejské, Anc — Ankyrské, Neoc =
Neocesarejské, Sard = Sardické, Gangr — Gangerské, Ant —Antiochijské, Laod =
Laodicejské, CP = Cařihradské, Eph — Efesské, Chale — Chalcedonské, Bas =
sv. Basilia.
Dále je v kritickém aparátě použito těchto zkratek:
add. = addit om. = omittit
adnot. = adnotatio р. = pagina
cod. = содех rel. — religui
от. —=graecus v. = vide
TU = transponit
Usťužská kormčí kniha představuje sbírku juridických památek různého druhu.
V jejím čelejsou dvě stati obsahující symboly víry a pak krátká historie všeobecných
církevních sněmů. Za ní hned následuje překlad Scholastikovy Synagogy, který nemá
nadpis a začíná přímo pořadím církevních sněmů.
τω
v
Ý
UHN(B) CBOPbCKB
C(BA)TAUOYBOг(осподь)ми 0y46мици
и Ап(о)с(то)ли пи 6 климемТОМЬ
ЗКАМОМЪ ΠΡΕΠΑΠΙΑΒ, по
СИХЪ Жб ПО РАДОУ, IAKOJKE 18CTB
ОУЧИМЕМО:
СБОРЪА. С(ВА)Т(ът)хъ о(ть)ць т и й1
СЪШЬДЪШИХЪ СА ВЪ МИКбИ ΒΤ ΙΟΠΑТИЮ
ПАУЛИМА И ΟΥΠΗΙΔΝΑ СВЪЗТЬлыхъ
JUBT(A) Xč от АЛЕКСКАМДРЬСКАЪ,М(ЪсА)цА
| десита, и 6 прЪже
К КАЛАМДРЪ® ТЮЛГАЧ, КАМ(ОМЪ) К.
Pořad sněmů
Svatí učedníci Páně zajisté a apoštolé
skrze Klimenta předali 85 kánonů.
Po nich pak po pořádku, jak je
uvedeno:
Sněm 1: 318 svatých Otců, kteří se
sešli v Nicei za konsulátu jasných
Paulina a Juliána, roku 606 od Alexandra,
měsíce „„desia“ a devátý den
před kalendami červencovými, kánonů
20?.
8—8,], КАМОМИ ПР6ДАША СА 0. PAJICŽANOPBCKA J. СКАЛАМДЪ 7. AJ, om. U.
Η τᾶξις τῶν συνόόων
ОЕ μὲν ἅγιοι τοῦ υρίου μαδηταὶ καὶ ἀπόστολοι πε’ διὰ Ἀλήμεντος κανόνας
ἑρόβεντο μετὰ δὲ τούτους οἱναδεξῆς, хадос ὑποτέτακται.
. Tóv ἁγίων τι! πατέρων τῶν ἐν Νωιαία συνελθόντων ἐν ὑπατείᾳ ΠΓαυλίνου
хор Поодаров τῶν λαμπροτάτωνᾶ ἔτους ус ἀπὸ ᾿Αλεξάνδρουἔν μηνὶ δεδίῳ
ιδ’ πρὸ ιγ’ Ὁ καλανδῶν ἰουλίων, κανόνες κ’.
α λαμπρῶν Ο Ταἰ. ὃ ἐνάτῳ Νε, κ΄ Μ.
1 Pořad sněmů církevních tvoří konec předmluvy (IlooAoyoc)Jana Scholastika k jeho sbírce
kánonů; na prvním místě se uvádí 85kánonů apoštolských, po nich následují kánony 10sněmů
církevních a nakonec 68 kánonů sv. Basilia Velikého.
2 I. ekumenický koncil v Nicei se konal za konsulů Anicia Paulina a Ceiona Juliana, a to
roku 636 (v slovanském textu Usť i Jas a též v řeckých rukopisech se udává chybně rok 606,
в
7a
244 Nomokanon5
В. ВЪ АМЪКУРЪ вБи(А)ЖеЕМЫХЪ
о(ть)ць, ижб ПРЕЖЬМИИ ОУБО СОУТЬ
МИКбИСКЫХЪ КАМОМЪ, ВЪТОРОУЮТЬ
Ж6 ЗА ВСЕЛЕМЬСКАГО СБОРА
г(оспод)ьствА, СИРЪЧЬ ДЬРЗМОВбМию,
КАМОМЪК.
Г. ВЪ М6ОК6САРИИ С(ВА)Т(Ъ)хЪ
о(ть)ць; M Cb NUKEHCKATO ОУБО
ПЬРВЗк БЫС(ТЬ), АМЬКУРЬСКАГОЖб
ВТОРОю; Ч(Ъ)СТИ ЖЕ РАДИ ПРЕЖЕЕ
оучимемь въыс(ть) миквискъыи;
KAN(ON5) 61.
Д. ВЪ САРДАКИИВ СЪШЬДЪШИХЪ СА
по миквискых(ъ) о(ть)цихъ, KAМОМЪ
КД:.
6. BB ГАГРЖ. СЪШЬДЪШИХЪ CA
о(ть)ць, иже прёди! БЪЫША,КАМОМЪ
Krk.
eANruPB J.
fvel BETOPLCTBOVIOTBE,Correximus © corrupto вБроують UJ.
ἈςΑΡΠΗΗΙΠ JŠ. 1.КА. J. ὀπρεπνιπ 1. к.кв. ФТ.
2. У Ankyře: blažených Otců kánonů
20, které jsou ovšem dřívější než nicejské
kánony, ale jsou na druhém
místě pro svrchovanost, to jest důvěryhodnost
ekumenického sněmu.
3. Svatých Otců v Neocesarei;“ ten
ovšem byl dřív než nicejský, druhý pak
po ankyrském; kvůli cti pak byl
napřed zařazen nicejský; kánonů 15.
4. V Sardice“ těch, kteří se shromáždili
po nicejských Otcích, kánonů
24.
5. V GangřeSOtců, kteří se tam sešli
a kteří byli přítomni, kánonů 23.
EJ, om. U.
B'. Tóv dv *Aynxúoauaxaplov лат, οἵτινες προγενέστεροιμέν εἶσιτῶν ἓν
Νικαίᾳ κανόνων, δευτερεύουσι δὲ διὰ τὴν τῆς οἰκουμενικῆς συνόδου αὐθεντίαν,
ἦτοι παῤῥσήίαν, κανόνες κε.
у’. Τῶν ἔν Νεοκαισαρείᾳ ἁγίων πατέρων: καὶ αὕτη τῆς μὲν ἔν Νικαίᾳ πρώτη
γέγονε, τῆς δὲ ἐν ᾿Αγκύρᾳ δευτέρα: διὰ δὲ τὴν τιμὴν προτέτακται αὐτῶν ἡ ἔνΝικαίΐαᾳ.κανόνες
ιὃ.ὂ
δ'. Τῶν ἔν Σαρδικῇ συνελθόντων μετὰ τοὺς ἐν Νικαίᾳ πατέρας, κανόνες κα.ἃ
, Ta > Га е 19 / / ς » © 9 9 / "Te'.TěvévΙΓ άγγραιςὲσυνελθόντωνπατέρω»,ὑφὧνἐξετέθησανκανόνεςκ’.
с we“BaH. 4 xd Mos Νε Vat. * Dáyvyva Co. f xe“ Vind АМ ΑΝ.
avšak Jefr má správně ré) éry alexandrovské neboli seleukovské,tj. 325 po Kr.; dále se tu
určuje blíže i datum: 19. měsíce června (syromacedonský měsíc desios nebo dasius odpovídá
červnu) neboli 13. dne před kalendami červencovými. Je to pravděpodobně den, kdy bylo
stanoveno „„Symbolum““,sněmsám začaljiž asi 20. května. Srov. Hefele I,539; Hefele-Bén
I, 2, 416; Beneševič, Sinagoga217.
W
Ankyra, kdysi hlavní město maloasijské Galatie (dnešní Ankara). Sněm se tam konal r. 314
a přijato 25 kánonů, nikoli 20, jak udává 036 1Jas.
4 Neocesarea v maloasijské Kappadocii, sněm se tam konal mezi léty 314—325; většina řec.
rukopisů udává počet přijatých kánonů 14.
Sardika neboli Serdica (Ulpia Sardica), pozdějω
bulharská Sofie,patřila dřívek Thrákii, potom
byla hlavním městem východní Dákie a ležela na rozhraní západní a východní říše; sněm se
-tam konal r. 343 nebo 344 a řeckérukopisy udávají počet kánonů 21, některé (CMosNe Vat),
jako zde, 24. Srov. Hefele 539 n.; Beneševič, loan. Schol.Syn, 6.
©
Gangra, hlavní město maloasijské Paflagonie; sněm se tu konal okolo polovice 4. století, asi
v téže dobějako v Laodicei; počet kánonů podle řec.textu 20,podle rukopisů Vind A MN —25.
Hlavní obsah kánonů jsou anathematismy proti bludům a zlořádůmeustathiánů (stoupenců
Eustathia, arcibiskupa Sebastského).
Nomokanon+ 245
2. ВЪ АМТИОХИИ СЪШЬДЪШИХЪ СА
о(ть)ць, имиже ДАМИБЫША КАМОМЪ
3. BP ЛАОДИКИИ ФРУГИИСТФИ СЪБРАШАСАО(ТЬ)ци
пР(Ъ)п(о)д(о)вьмо;
BBIC(Tb) KANONB NĚ.
M. Bb KOCTANTUNĚ IPAN(B) CbБРАВЪШИХЪ
СА О(ТЬ)ЦЬ, ОТ МИХЪЖЕ
МАПИСАШЕ СА! КАМОМЪГ.
5. ВЪ 6ФЕСВ СЪБРАВЪШИМИ СА
о(ть)ци изложемо вБъыс(ТЬ) КАмомъ
č.
т ВЪ XAJIKUNONÉ CHMBAPINMU
CA о(ть)ци ДАМО БЫС(ТЬ) КАМОМЪ
Kz.
АТ. 18CTb KE U BEJIHKATO BACHJIHIA
KANONB 4.
“
->
INANHcAMACA J. mom. J.
6. V Antiochii? Otců, kteří se sešl:
a od nichž bylo podáno 25 kánonů.
7. V Laodicei Frygijské? shromáždil
se Otcové důstojně; kánonů bylo 59.
8. V Cařihradě? od Otců shromážděných
byly sepsány kánony tři.
9, V Efesu!9 od Otců shromážděných
bylo vyloženo kánonů šest.
10. V Chalcedonu!! od Otců, kteří se
tam sešli, bylo vydáno kánonů 27.
Je též 68 kánonů Velikého Basilia.!2
с’. Τῶν ἐν ᾽Αντιοχείᾳ συνελθδόντωνπατέρων, ὑφ ὧν ἐξετέθησαν κανόνες κε’.
. Τῶν ἐν ({αοδικείᾳ τῆς Φρυγίας συνελθόντων πατέρων, ὑφ᾽ ὧν ἐξετέθησαν
κανόνες νὺ’.
η. Τῶν ἐν Κωνσταντινουπόλει συνελδόντων πατέρων»,ὑφ ὧν ἐξετέθησαν καvóvec
c'.9
ὑ’. Τῶν ἐν ᾿Εφέσῳ συνελθόνγτων πατέρων, dg, Av ččetTédnoav xavóvec č'.h
V. Τῶν ἐν Καλχηδόνα συνελθόντων πατέρων, ὑφ ὧν ἐξετέθησαν κανόνες κζ’.
ΠΗὶσὶδὲ καῆ τοῦ μεγάλου Βασιλείου κανόνες τὸν ἀῤιδμὸνἃ η΄ καὶ ξ’.
σ γ’ Μοδ. вс Моз. *XaAxndóví Co Mo Mos. om. C. *kom. nonnuli cod.
7 Sněm v Antiochii v Sýrii se konal u příležitosti posvěcení „,zlatého““chrámu (odtud zvaný
„„inencaeniis“, ἐν ἐγκαινίοις) za přítomnosti císaře Konstantina r. 341; kánonů 25. Sloveso
ěšervédnoav„byly vydány“ (o kánonech), které se v řec. textu šestkrát stále stejně opakuje,
v slov. překladě se vyjadřuje pokaždé jinak, jistě úmyslně z důvodů stylistických. |
8 Laodicea ve Frýgii (Laodicea ad Lycum), od dob Diokleciánových hlavní město tzv. Phrygia
Pacatiana, církevní metropole nad 34 (48)sufragány; sněmsetam konal asi až koncem 4.století
(Hefele I, 750; Hefele-Bén I, 2, 995 udává přibližnědobu mezi 343—381).Kánonů bylo
přijato 60 nebo, nepočítá-li se poslední (seznam biblických knih) jako zvláštní kánon, 59, jak
má řec. i slov. text. Srov. Buchberger, Lexikon VI, 385.
9 Většina řec. rukopisů udává počet kánonů vydaných II. ekumenickým koncilem v Cařihradě
(381) — 6; jediný Moskevský rukopis (Syn. 398) z 11.—12. stol. uvádí shodně s Usť i Jas 3.
10JIT. ekumenický koncil v Efesu r. 431.
-11IV. ekumenický koncil v Chalcedonur. 451.
12Kánony sv. Basilia z 2. a 3.listu Amfilochiovi, počtem 68, bývají někde číslovány od 17 do 84,
srov. tabulku u Beneševiče, Ioan. Schol.Synagoga260, nebo zde nastr. 241.
7b
246 Nomokanon?t
Index L titulorum
Г титьл(ъ) А. 20 ОУСТАВЛЕМЪИ
ПАТРИАРХОМЪ KANONBCTBH
ч(ь)стиг, тако №6 достоить микоМОУЖЕ
ИХЪ ВЪСХЫШАТИ ОБЛАСТИ
имого достотамитщ να σ(ΒΑ)πι(ς)NH
H CTPOBHHE, Nb BBCXBI| M6Мъпа
оужб оБИДЪМЫМЪ ДААТИВ.
Пв. о ОустАВЛЕМЗи мИТРОПОЛИТОМЬ
КАМОМЬСТФич(ь)сти и о ми|тТРОПОЛИТВХЪБЫВАЮШИХЬ
ОТ Ц(Ъ)с(А)РЬСКЫХЪ
ГРАМОТЪ И 1ако №6
ДОСТОИТЬ ИМЪ ПРЕДЪЛА ВЪСХЫЩШАТИ
UNOMOY JIBTBP COVINA МИ =AUNOla
ΕΠΑΟΤΠΟ PA3JTBIIATU NA JIBOHE.
Ш титьл(ъ) г. ко м6 достоить
вп(и)с(ко)поу СТРОвНИ1а РАДИ κΚεЗВАМОУ
ХОДИТИ, РАЗВЁ АЦ!6 NE ПРЕЗРЪЬМИТай
СЪТАЖАМИТА ΤΕΜΟΥ ΕΠΑ ΟΤΝΑΡ,
ми ο(ΒΑ)η(Α)τπ ЖЕ КРОМЪ
ПРЕДЪЛА СВОюГО.
ГО čestném postavení patriarchů kanonicky
stanoveném a o tom, že nikdo
z nich nesmí uchvátit eparchu patřící
jinému za účelem svěcení a administrativy,
ale že musí 1 ty, které dřív byl
uchvátil, navrátit poškozeným.
II O čestném postavení metropolitů
kanonický stanoveném a o metropolitech,
kteří se jimi stávají císafskými
listy, a o tom, že nesmějí zabírat
území patřící jinému ani rozdělovat
jednu eparchu na dvě.
Ш йе biskup nesmí bez pozvání přecházet
hranice své diecéze, leda aby
dohlédlž2na statek jemu patřící, ani
nesmí konat svěcení mimo svůj úděl.
I a-2Textum huius loci, in utrogue codice corruptum (0 СТАВЛЕМИИПАТРИАРХОМЪИ O KANONBCTŠHu(p)cru
U, 0 CTABJIENIHNATPIAPXBU OKANON'CTBHUeCTUJ), correximus secundum
J 9b, ubi textus integer conservatus est; v. p. 262. PJ, mendose 1braru U. — II *correximus
e corrupto CTABJENHHОТ. bTBTBNAJ. соблдсти Т. — Ш *nPe3PBNIems J; J 10b probe
3A 3PENIe, v. p. 265, adnot. a. PJ, Na U.
Τίτλω» κατάστασις
Ι α..α Περὶ τῆς ὁρισδείσης τοῖς πατριάρχαις ἔκ τῶν κανόνων τιµῆς καὶ τοῦ μὴ
ἐξεῖναί τινι αὐτῶν ὑφαρπάξδειν ἐπαρχίαν ἑτέρῳ προσήκουσαν ἐπὶ χειροτονίᾳ καὶ
διουκήσεσιν,ὃ ἀλλὰ καὶ τὰς ὑφαρπαγέίσας ἤδη τοῖς ἀδικηθεῖσιν ἀνταποδίδοσδαι.
II β’. Περὶ τῆς ὁρισθείσης τοῖς µήτροπολίταις ἓκ τῶν κανόνων τιμῆς καὶα τῶν
ἐκ βασιλικοῦ γράμματος μήτροπολιτῶν γινοµένων, καὶ περὶ τοῦ μὴ δεῖν αὐτοὺς
ἐνορίαν ὑφαρπάξειν ἑτέρῳ προσήκουσαν, μήτε: δὲ µίαν ἐπαρχίαν εἰς δύο κατα­
τέμνει».
Шу’. Нео тоб и? даю ἐπίσκοπον ὑπὲρ διοίκήσιν ἄκλήτον παραγίνεσὺαι, πλὴν
εἰμὴ δι ἐποψίαν κτήσεως αὐτῷ διαφερούσης, µήτε δὲ χειροτονεῖνὑπερόρια.
Ἰ «τίτλος α’ Νε Mos, guorum щетдие издие аа tiď. XVI numero εἰίαπι τίτλος αἆά.
Οἱ --- 1 «περὶ αἆᾶ. ΟἱΜος.
ὃ διοικήσει
1 Strojemja radi v U a J 6a je nepřesný překlad řec. ὑπὲρ διούεησιν„mimo diecézi, za hranice
diecéze; J 10b, kde se nadpis opakuje, má správně 0 stroenii. Vizstr. 262, pozn. l.
2 Za prezrčnija je vypuštěno radi.
Nomokanon>5
ТУ титьл(ъ) Д. тако ДА РАЗЛОУЧЕМЫ
COYTB8οτ ц(ь)рк(ъ)въмыхъ Βεπιππ
επ(π)ε(κο)πον свотай и ДА ИМАТЬ
ВЛАСТЬ ОСТАВИТИ АБ, ИМЪЖЕ АЩШбС
ΧΟΠΙΕΤΕ.
У титьл(ъ) 6. IAKo HOCTOUTEren(u)σ(κο)πον
UMĚTU ВЛАСТЬ СТРОИТИ
ц(ь)Рк(ъ)вьмыта попы и дыакомы
W BĚPBNBI URONOMBI> изб МИхХЪ
ПОСТАВЛАТИ И ДАТАТИ ТРЬБОУЮЩИМЪ
IPUJIB>KNO ΠΟΤΡΡΒΕΝΑΙ8, ВЪЗИМАТИ
Ж6 И САМОМОУ ВЪ@ МОУЖЬМАТ®
ТРЪЬБОВАМИ1А®,АГ IIOTPEBAÍ, H OYЖИКАМЪ
NOJJAIATE AKBI A NHIIMM
PABBNO HHÉMP, ŠAIIE TPEBBĚ.
УТ титьл(ъ) č. тако М6 достоить
вп(и)с(ко)шоу отходаЦю къ г(осподе)ви
въ с656 м$сто ‘с(вА)ШАТИ
Фвгожехоцеть еп(и)с(ко)пл ли оставити
комоу вп(и)с(ко)п(ьск)оую
ВЛАСТЬ.
УП тит(ъ)л(ъ) 7. тако достоить
вп(и)с(ко)поу ΜΠΤΡΟΠΟΠΠΤΟΜΕЖЕ
и BCBMAH ΑΟΥΨΠΙΙΜΝΑ BB ОБЛАСТИ
C(BA)HEHOY BBI|TA, ЛИ ПРИХОДАТ]И6МЪИМЪ,
ЛИ СЪЛАГАЮЦЩЕМЪ СА ПИ­
247
IV Že soukromý majetek biskupův má
být oddělen od církevního a že má moc
odkázat jej komu chce.
V Že biskup má mít moc spravovat
záležitosti církevní skrze kněze a jáhny
a ustanovovat z nich spolehlivé ekonomy
a poskytovat pečlivě nuzným,
co potřebují, a sám si brát, je-li třeba,
na nutné potřeby a své příbuzné,
jsou-li v nouzi, podělovat stejně jako
ostatní chudé.
VI Že biskup odcházeje k Pánu nesmí
místo sebe ustanovit biskupem, koho
chce, nebo zanechat někomu biskupskou
hodnost.
УП Že biskup má být vysvěcen od
metropolity a od všech biskupů téže
provincie buď osobně přítomných, nebo
s jejich písemným svolením, a nemáse
dovolit, aby shromáždění lidu konala
bsic probe J, m mendose U. —
ITPEBOVIOTE J. €8-80m. J.
IV эт ц(ь)рковмых(ъ) вп(и)с(ко)пъ свол веши 1.
У а]. икомомъ 0. Тот 1. ' οὗ, οπι. Ὁ. 90. 1. εοπι. 1.
ТУ δ’. ΙΓερὶτοῦ κεχωρισµένα εἶναιἀπὸ τῶν ἐκκλησιαστικῶν τὰ ἴδιατοῦ ἐπισκόπου
πράγματα, καὶ ἔχειν αὐτὸν ἐξουσίαν οἷς ἂν βούλοιτο ταῦτα καταλιπεῖν.
Υ ε’. Περὶ τοῦ δεῖν τὸν ἐπίσκοπον ἔχειν ἐξουσίαν διοικεῖν τὰ τῆς ἐκκλήσίας διὰ
πρεσβυτέρων καὶ διακόνω», καὶ πιστοὺς οἰκογόμους ἐκ τούτων προβάλλεσδαι, καὶ
χορηγεῖν ἐπιμελῶς τοῖς δεοµένοις τὰ δέοντα, µεταλαμβάνειν δὲ καὶ αὐτὸν τῶν
ἀναγκαίων, εἰ δέοιτο, καὶ συγγεγνέσι παρέχειν ὣς πένήσιν ἐξ ἴσου τοῖς ἄλλοις,
εἰδέοιντο.
VI c. 120: тоб и? да» ἐπίσκοπον ἀποδημοῦντα πρὸς κύριον ἀνθ ἑαυτοῦ χειροτονεῖν
ὃν δελήσοι ἐπίσκοπον, ἢ καταλιπεῖν τινι τῆς ἐπισκοπῆς τὸ ἀξίωμα.
УП ©’.ΓΙερὶτοῦ δεῖντὸν ἐπίσκοπον ὑπό τε τοῦ µήτροπολίτου καὶ τῶν ἓν τῇ ἐπαρχίᾳ
πάντων χειροτονεῖσθαι ἢ παραγιοµένων αὐτῶν ἢ συντιδεµένων ἐγγράφως,
δα
248 Nomokanon%
САМИБЮМЬ, А М6 МАРОДОМЪ NOBEJTBВАТИ
ИЗБРАМИТАТВОРИТИ 6П(и)с(ко)п(ь)скА.
и тако Ν6 ΠΟΟΤΟΠΤΕвъ
весех(Ъ)а и СТРАМАХЪ6П(И)С(ко)пЪ
ПОСТАВЛАТИ, МЪ ОБЬХОДЬМИКЫ.
УШтитьл(ъ) И. тако м6 достоить
C(BA)II(6)NAH вп(и)с(ко)пьскыхъ
№6 воле. г. м(Ъ)с(А)ць ПОЖЬДАТИ
BPGMEN6, OT JIOJHU Жб МАРИЦАЕΜ'ΡΙΙ8
ΒΟΠΕΠ6 BPEMA HCKOYMATH
И МА BCA Ia NABOJUTA CTENEHU.
ПРИБЫТЪЦИ Ж6 ОЖИДАЕЮМАГОBPCM6N6
NPEHANATO ИКОМОМОМЬ ТОТАжЕ
ц(ь)РК(ъ)в6 ХРАМИМИБОУДОУТЬ. АЩЕ
ли что Π(Β)ΡΕΗ(Ε)ΒΕΝΤΕΙΧΌ BEHIMU
CTPOI ICH“ ΠΡΕΠΑΠΑΤΕ, UEMOY
ПОДОБАЕТЬ О СИХЪ БЫТИ?
1Х тит(ь)л(ъ) 5. о кАЖЕмицЪ Ne?
ИСКАЖЬШИМЪ САМОГО С6Б6: АШЕ И®
вп(и)с(ко)пьствА Достоимъ —БОУдеть,
№6 отм$ВтАТИ; <МИ ХРОМАС ЖЕ
NA CIBNDA едимМЬ ОКОМЬ,РАЗВЪ
ИФ Аб КТО ГЛОУХЪ БОУДЕТЬ ИЛИ
сл$пъ, ДА® ц(ь)РК(ъ)вьмАЛа Ν6
СЪБЛАЖМАЮТЬ С(А).
volbu biskupů. A že ve vsích a na
venkově nemají být ustanovováni biskupové,
nýbrž jen visitátoři.
VII Že se svěcení biskupů nemá odkládat
déle než tři měsíce. Jsou-li jmenováni
někteří z laiků, mají být delší
dobu zkoušení a postupně projíti všemi
stupni. Příjmy v době čekání* budtež
uschovány u ekonoma církve. Jestliže
t, kdo spravují církevní majetek, něco
z něho odprodají, co se má s tím stát?
IX O eunuchu, který se sám (ne)vyklestil:
je-li hoden biskupství, nemá
být odmítnut. Rovněž ne člověk
chromý a jednooký, leda byl-li by kdo
hluchý nebo slepý, aby věci církevní
(tím) netrpěly.
VII *J, Bckxe U. — VIII *correximus e соггар&о стрРозаиU, u cTpoA J. — IX *o0m.UJ.
bom. J. *-esic probe in J, [U Nu csrBna же ми хрРОМАU. dom. J. eJ, Na errore U.
καὶ μὴ τοῖς ὄχλοιςἐπιτρέπειν τὰς ἐκλογὰς ποιεῖσθαι τῶν ἐπισκόπων. καὶ περὶ
τοῦ μὴ δεῖν ἐν χώμαις καὶ χωρίοις ἐπισκόπους καδίστασῦαι, ἀλλὰ περιοδευτάς.
УШ γ΄. ΙΠερὶτοῦα δεῖν τὰς χειροτονίας τῶν ἐπισκόπων μὴῦ πλέον τοιμήναῖονο
ἀναβάλλεσθαι χρόνον, τοὺς δὲ ἀπὸ λαϊκῶν ἐπὶ τοῦτο Καλουµένους πλείονα δοκιпаба»
холодуки διὰ πάντων παράγειν αὐτοὺς τῶν βαδμῶν: τὰς μέντοι προσόδους
τοῦ τῆς ἀναβολῆς χρόνου παρὰ τῷ οἰκονόμῳ τῆςᾶ ἐχκλησίας φυλάττεσδαι. εἰ δέ
τι τῶν ἐκκλησιαστικῶν οἳ ταῦτα διοικοῦντες ἀπεμπιολήσοιεν»,τί δέοι περὶ τούτων
γεγέσῦαι.
IX W. Ilepi ατοῦ εὐνοῦχον μὴ ἑαυτὸν ἐκτεμόντα,α εἰ ἐπισκοπῆς ἄξιος εἴη, um
ἀποδοκιμάξεσῦδαι, μήτε δὲ χωλὸν ἢ µονόφῦαλμον, πλὴν εἰμὴ κωφὸς εἴη τις ἢ τυφλός,
ἵνα μὴ τὰ τῆς ἐκκλήησίαςπαρεμποδίζοιτο.
УШ “ um add. Mos Par Vati. >%um om. Par Vati. «τριῶν μηνῶν Οἱ. ἆ αὐτῆς αἆα. Ρατ
Vati. — [X 478 gůvoúyovμὴ ἑαυτὸν ἐκτέμνοντος Mo Par Vati.
3 Predanago nemá paralelu v řec.předloze.
Nomokanon>
Х тит(ь)л(ъ) I. O Ο(ΒΑ)ΠΙΑΙΕΜΈΣΤΈ
€n(1)c(KO)TBX5 JIH UONBXBπ οπονЖЬБЫ
NE ΠΡΗΙΕΜΠΙΟΠΙΙΧΕ ЛИ NEПРИЕМЛЕМхЪа— ГРАДОМЬ,—ВЪМемьжебсоутьб, м6 свовю ихъ вимою,
мъ имЪхъ волею,ли по Ο(ΒΑ)ηι(ς
Jam МЕРОДАЦТЬ O ЛЮДЕХЪ И 0
КЛИРОСФ.
XI TUTBJI(5)AI. O C(BA)IAIEMBIXS NA
мъздВ ли силою влАСТЬЛЬСКОЮИ
ο ο(ΒΑ)ΠΙΑΙΩΟΠΙΗΧΕ ЛИ ХОДАТАИСТВОУЮЩИХЪ
ТАКОВОУ С(ВА)ЦЕ(6)МИЮ.
ХИтитьл(ъ) в!. ко м6 достоитьвеп(и)с(ко)поуΟΟΊΑΗΠΑΤΠ— МЗСТАСВОЕГО М ГРАДА И МА СТОЛЫ ЧЮЖА
ΠΡΟΧΟΠΗΤΗ, | АТИ6 И ПРАЗДЬМИ СОУТЬ,
АШЕ И TPŘAHOMP, BP Nb3k€ CÍBA)Πι(ε)νή
ΒΤΙΠΙΑ, Κε ΠΡΗΙΑΤΗ ΒΤΙΠΙΑ.
Nb МИ КЛИРИКОУ ЖЕ OT ГРАДА
ВЪ ГРАДЪ ПРЕХОДИТИ.
ХИТ тит(ь)л(ъ) гг. 1ако м6 достоить
вп(и)с(ко)поу пРосити оу ц(Ъ)с(А)­
249
X O vysvěcených biskupech či kněžích,
kteří se neujímají svého úřadu nebo
nejsou přijati v městě, pro které byli
vysvěcení, ne vlastní vinou, ale vůlí
jiných“ nebo kteří se po vysvěcení nestarají
o lid a klérus.
XI O těch, kteří bývají svěcení za peníze
nebo z moci vladařů, a o těch,
kteří takové svěcení konají nebo zpro­
středkují.
XII Že biskup nesmí opustit své místo
a město“ a přecházet na cizí stolce,
i když jsou uprázdněné, ani v tom případě,
kdyby nebyli přijati v městě, pro
něž byli ordinováni. Ale ani klerik
nesmí přecházet z města do města.
XIII Že biskup nemá žádat od císaře,
co se nesluší, ani chodit k císaři bez
X A3correximus e corrupto Ne ΠΡΠΕΟΜΠΕΜΟΜΈΕἵ 1. bomissum verisimiliter CBAIJENM.
Χ τι. Περὶ τῶν χειροτονουµένων ἐπισκόπων ἢ πρεσβυτέρων καὶ τὴν λειτουργίαν
μὴ καταδεχοµένων ἢ μὴ δεχθέντων ὑπὸ τῆς πόλεως, εἰς ἣν παδιερώθησα», οὐ\ 3 3 and 5 > 6 / 2 34 ad \ / 9 у “”
παρὰ τὴν αὐτῶν, ἀλλ' ἑτέρων αἰτίαν, ἢ τῶν μετὰ χειροτογίαν ἀμελούντων τοῦ„ы \ ed /
λαοῦ καὶ τοῦ κλήρου.
| | m i
XI ια. ΓΓερὶτῶν ἐκ δυναστείας ἀρχοντικῆς ἢ ἐπὶ χρήµασι χειροτονουµένων, καὶpo (и 9 ” / / /
τῶν τούτους χειροτονούντων ἢ τῇ τοιαύτή χειροτονίᾳ µεσιτευόντων.
ХИ ιβ. ΙΓερὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον ἀφιέναι τὴν ἑαυτοῦ πόλινᾶ καὶ θρόνοις
ἀλλοτρίοις ἢ καὶ τοῖς εὐκαιροῦσιν ἐπιπηδᾶν, μήτε κἂν ὑπὸ τῆς πόλεωςεἰς ἣν ἐχειθοτονήθησαν
οὐκ ἐδέχθησαν' ἀλλὰ μήδὲ κληρικὸν ἀπὸ πόλεως µεταβαίνειν εἰς/
πόλιν.
XIII υγ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον αἰτεῖν παρὰ βασιλέως τὰ μὴ προσήκοντα
μήτε βαδίξειν ἐπὶ βασιλέα παρὰ γνώµη» τοῦ µήτροπολίτου, ἀλλὰ διὰ τῶν οἴκείων
XII α καὶ Ώρόνον add. Mos.
4 V slov. textě je přidáno voleju; řec. jen „ne svou, ale jiných vinou“.
S Za slov. města svojegot grada má řec. text jenTňv ἑαυτοῦ πόλιν. 244 se, že tu jde spíše o synonyma,
z nichž jedno bylo původně glosou. Jen rukopis Mos čte πόλιν καὶὈρόνον.
8b
250 Nomokanon5
РА, ИХЪЖЕ №6 JIBNO, NH XOJNUTH
къ ц(В)с(А)РЮ 563 ВОЛЪ МИТРОПОлич,
мь своими диюкомы мол6МИ
ПОСЫЛАТИ O ПОТРЕБЬМЫХЪ.
ΑΠΙ6 ЛИ МОУЖА вБОУДЕТЬ КЪ Ц(Ъ)C(A)PIO
HTU, КМИГАМИ МИТРОПОЛИЧАМИ
И СЪМЬМА ВСЕГО ПОУТЬШЬСТВО­
ВАТИ.
ХГУ тит(ь)л(ъ) дг. тако м6 достоить
вп(и)с(ко)поу и всАКОМОУ CÍBA)ΠΠ(6)ΝΠΚΟΥ
МИРЬСКЫХЪ И ЛЮДЬСКЫХЪ
ВЪСПРИИМАТИА П6ЧАЛИИ,
РАЗВЗ АЦ6 ПО ЗАКОМОУ МОУЖА BOYДЕТЬ.
МИ ВЪ ЗАИМЪ ДАТИ ВЪ ЛИХВОУ
миколижЕ, Ми ИЗДРОУЧЕМИвМЬ
С6Б6 ВЪДАВАТИ, МИ<СВОИМЬСТВА С6Бб
ИСКАТИ МИ САМА.
ХУ титьл(ъ) 61. тако м6 достоить
вп(и)с(ко)поу СТРАС(ТЬ)Ю МАГЪЛЬСТВА
ДВИЖИМОУ ВЪСКОРЪ ОТЛОУЧАТИ
(ας) РАЗДРАЖАЮЦИИХЪ ЛИ BATH
кого въРМА СЪГРЕШЬША.И ко
достоить OTJIOVHAIEMBIMPĎJIH BBUPOCE
C5 CBOHMk FN(A)C(KO)n(0)mME
ИМОУШЮ ПРИБЪГМОУТИ KB MHTPOПОЛИТОУ,
АЦ6 ΧοῄΠιστΕ. ΑπΠις JIH MUsvolení
svého metropolity, ale má posílat,
žádosti o tom, co třeba, skrze své
jáhny. Musí-li však zcela nutně navštívit
císaře, ať se vydá na cestu opatřen
listy svého metropolity a celéhosynodu.
XIV Že biskup a nikdo z kleriků6 nesmí
na sebe brát světské a veřejné funkce,
leda by byl k tomu nucen podle zákona.
Ani nikdy nesmí půjčovat na úrok, ani
se vydávat za rukojmí, ani se ucházet
o vojenskou službu a hodnost.
XV Že se biskup“nemá dát vášní
strhnout k prchlivosti a unáhleně exkomunikovat
ty, kteří ho popuzují,
nebo bít někoho z věřících, který
zhřešil. Ten pak, kdo byl exkomunikován
nebo kdo má nějakou při se svým
biskupem, má se utéci k metropolitovi,
chce-li. Pakliže metropolita je jeho
odpůrcem, ať se rozsoudí jeho spor
XIV звсЪх(ъ) пртимати J. bJ, Ne U. eJ, jm U. — XV »cain utrogue cod. superfluum,
Bpro ОТЛОУЧАЮМОУ.
διακόνων τὰς δεῄσεις περὶ τῶν δεόντων ἐκπέμπειν. εἰ δὲ πάντως δεήσοι πρὸς τὸν
βασιλέα παραγενέσδαι, γροάµµασιναὐτὸν τοῦ µήτροπολίτου καὶ τῆς συνόδου πάσης
ἐφοδιάξεσδαι.
M ο
ΧΙΥ ιδ”. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἢ ὅλως τὸν ἓνκλήρῳ καταλεγόµενον κοσμικάς
ἀναδέχεσδαι καὶ δηµοσίας φροντίδας, πλὴν εἰμὴ κατὰ νόμους ἀναγκασδείη. µήτε
δὲα δανείζειν ἐπὶ τόκῳ ποτὲ ἢ ἐγγυίαις ἑαυτὸν ἐκδιδόναι, µήτε στρατείαν ἑαυτῷ
περινοεῖν καὶ ἀξίωμα.
XV ιε’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον ὑπὸ πάθους ὀξυχολίας κινούµενον ἑτοίμως
ἀφορίξειν τοὺς παροξύνοντας ἢ τύπτειν τινὰ τῶν πιστῶν ἁμαρτήσαντα. καὶ περὶ
τοῦ δεῖντὸν ἀφοριξόμενον ἢ πρᾶγμα πρὸςτὸν ἴδιον αἐπίσκοπον ἔχοντα καταφεύγειν
XIV a om. Ne Vati. — XV α ἰδίου Ἰο.
6 V řec. textě doslovně „vůbec nikdo započtený do duchovenstva“ nebo „nikdo uvedený v katalogu
kléru“.
Nomokanonb
ТРОПОЛИТЪ СОУПЬРЬ БОУДЕТЬ, TO KB
IGKCAXPOM5 JIH Ц(Ъ)С(А)РЕВОМЪ вп(и)с(ко)п(о)мъ
овиИДА1er0 ДА OYСТРОИТЬ
С(А). АЩШБЕЛИ КЛИРИКЪ
ТАЖЮ ИМАТЬ СЪ КЛИРИКОМЬ, ТЪ
КРОМЪсвоего вп(и)с(ко)пА ДА NE
ОУСТРОИТЬ® «вю ИМЪ МИКТОЖЕ.
XVI титьл(ъ) δἳ. ο τεπ(π)ς(κο)πΈχτ
OKJIEBETAIEMBIXB, HXPKE ΠΟΟΤΟΗΤΕ
МА ОКЛЕВЕТАМИЕ ПРИИМАТИ ИЛИ&
№6. си 0° ИЗВЬРЖЕМЫХЪ Б6С
ПРАВЬДЪ, ТАКО № БРАМИТИ ИМЪ
ВЪ ИМЪХЪ ГРАДЪХЪ ЖИТИ. И КО М6
ΠΟΟΤΟΠΤΕ ВЪ ИЗВЕРЖЕМАГО MBCTO
АБИЮс(вА)тити ®вп(и)с(ко)пА имого,
ΑΠΙς ΠΑΕΙ ЧИЗВЕРЖЕМЪ ИЧ@ПРАВЬДЬМАГО
соудА ВЪЗИСКАЮТЬ.
XVII τι. тако. Ν6 ΠΟΟΤΟΠΤΕИЗВЕРЖЕМЫМЪ
ЛИТОУРГИ1А ПРИКАСАТИ СА,
ми же ходити къ ц(Ъ)с(А)РЬСТВОУЮIHIEMOY
NH OTABHIA HAlATUĎ CHOVХОМЬ
ЮГО БОЛЬШАГО СЪМЬМА СОУДА
ОСЛОУШАВЪШЕ°.
251
u exarcha nebo u biskupa císařského
města. Má-h klerik rozepři s klerikem,
ať jich nikdo jiný nerozsuzuje kromě
jejich biskupa.
XVI O biskupech žalovaných a o těch,
kdo mají být k obžalobě připuštění
nebo ne.7A o nespravedlivě sesazených,
že jim nemá být bráněno žít v jiných
městech. A že se místo sesazeného
nemá ihned světit jiný biskup, dožaduje-ll
se sesazený opětovně spravedlivého
soudu.s
XVI Žeti, kteříbyli zbavenihodnosti,
nesmějí se opovážit? konat bohoslužbu
nebo chodit k císaři a obtěžovat jeho
sluch a nedbat rozsudku většího sněmu.
ccTPOUT(b)J. — XVI *corruptum in U. locum correximus addendo usiu, guod deest in UJ.
bom. J. c-eJ, om. U. 9“-аизвержемыи ТГ. — XVIT 2*J,om. U. bsic UJ verisimiliter
pro nbraru, v. pag. 285, adnot. XVIIb. сослоушдв’шоу 7.
ἐπὶ τὸν μητροπολίτη, el βούλοιτο. εἰ δὲ μητροπολίτης ὁὁ ἀντίδικος εἴη, παρὰ τῷ
ἐξάρχῳ τῆς διοικήσεως ἢ τῷ τῆς βασιλευούσης αὐτὸν ἐπισκόπῳ δυιάξεσθαι. ei
δὲ κληρικὸς ἔχει φιλονεικίαν πρὸς κληρικό», μὴ) ἔξωθεν τοῦ αὐτῶν ἐπισκόπου
διαγινώὠσκεσῦδαι.
XVI ις. Περὶ ἐπισκόπων κατηγορουμένων καὶ τῶν εἰς κατηγορίαν αὐτῶν ὄφει-­
Λόντοναἢ μὴ ὀφειλόντων» προσδέχεσδαι. καὶ περὶ τοῦ ὑτὸν 0006 xaĎnonuévově
ἐν ἄλλαις διάγειν πόλεσι μὴ κωλύεσῦαι. καὶ περὶ τοῦ μὴ) δεῖνἀντὶ τοῦ καδηρηµένου
χειροτονεῖσδαι τέως ἐπίσκοπον ἕτερον, εἰ παλινδικίαν ὁ καδηρηµένος ἐπιξήτοίή
καὶ τῆς κρίσεως ἐπιγνώμονα.
XVII «č'. Περὶ τοῦ μὴ δεῖντοὺς καθῃρηµένους τολμᾶνα τῆς λειτουργίας ἐφάπτεσδαι,
μµὴτε δὲ ἀνατρέχειν ἐπὶ τὸν βασιλεύοντα καὶ τὰς αὐτοῦ παρενοχλεῖν ἀκοὰς
τὴνἐπὶ µείζονι συνόδῳ κρίσιν παραιτησαμένους.ὃ
XVI 7-2 om. Ne.
Par Vati.
bd TV ddixnacxabnonnévov Mo Ne (xaĎnoarměvac Mos). —ХУП < от.
ὁ παραιτησάµενον Οἱ Mos.
7 V slov. textě je za řec. ἢ μὴ ὀφειλόντων Ίεῃ záporka ne.
8 Vslov. textě zkráceno, místo: „dožaduje-lise sesazený obnovy procesu (zaAiwórav, přeloženo
]леплам» = раку) а rozhodčího soudce (pravodonago).
9 Pravděpodobně je zde vynecháno svměti, doložené v tomto nadpise na f. 20b, viz str. 285.
9a
9b
202
XVIII zi% IaKkoм6 достоить микоМОУЖб
ПРИОБЪШАТИ СА М6ЕПРИЧАСТЬМЪХЪ
ЛИ ОТ ИМОГО ИЗВЬРЖЕМЪХЪЬ
имомоу вп(и)с(ко)поу ВЪ ПРИОБЬ[И6МИю
ПРИИМАТИ.
МХ в12. 1ако м6 достоить еп(и)с(KO)TOY
ВЪ ОБЫШЕМИю ПРИИМАТИ
ЧЮЖИХЪ КЛИРИКЪ И МА ΟΤΕΠΕΝΕ
ВЪЗВОДИТИ, МИ Жб ДВОЮ ГРАДОУ
ц(ь)РК(Ъ)ВАМЪ КЛИРИКА ИСКАТИ.
ХХка. тако м6 достоить КЛИРИКОМЪ
вез вол имъ вп(и)с(ко)пАходити
МИ БЕЗЪ ГРАМОТЪ Жб юго ПРИИМАТИ
ΙΧ Bb ДРОУЗЪХЪ ГРАДЪХЪ МИ
МЬШАС ТВОРИТИ, МЪ ВЪСКОРЪ
ВЪЗВРАШАТИ СА; ΑΠΙ6 Νε ХОШЕТЬ,
ВЪСКОРЪ ИЗВЕРЖЕМЪ БОУДЕТЬ. И O
ХОТАШИХЪ ЛИ МИРЬМЫМИ, JIM C5СТАВЬМАМИ
IEITHCTOJIBIAMA ходити.
ХХ[ кда. о хорЪеп(и)с(ко)пи попЪхь
людьскыхь и о| РподоБЬМ$
ИМЪ ЛИТОУРГИИВ.
XVIII *J, om. U. ъ-мых(ъ) Г. — XIX 32J,om. U.— XX
ccorreximus e mutilato MENbmAaU, moru J. — XXI 2J, om. U.
Nomokanon5
ХУШ Že nikomu není dovoleno stýkat
se s vyobcovanými ani nesmí jiný
biskup přijímat do společenství církve
ty, kteří byli jiným biskupem zbaveni
hodnosti.
XIX Že biskup nesmí přijímat cizí
kleriky do společenství církve a povyšovat
je v hodnosti ani chrámy dvou
měst ucházet se o klerika.!0
XX Že klerici nesmějí bez dovolení
svého biskupa odcestovat ani bez jeho
listu být přijímáni v jiných městech
a sloužit (tam) mši, nýbrž se rychle
vrátit; nechce-li, bude rychle zbaven
hodnosti. Dále o těch, kdo chtějí
cestovat s listy buď mírumilovnýmu,
nebo doporučujícími.
XXI O chorepiskopech a venkovských
kněžích a o hturgických úkonech jim
příslušejících.
8J, om. U. PcBoero add. J.
b-bcorreximus e corrupto
ΠΟΠΟΕΕΚΤΈΠΜΈ Ἡ Ο ΠΠΤΟΥΡΓΗΙΑΧΣ О, ПОДОБМВ им(Ъ) и 0 ЛИТОУРМИ Т.
ΧΥΠΙ (1. Περὶ τοῦ μὴ ἐξεῖναίτινι κοιωνεῖν τοῖς ἀκοινωνήτοις ἢ τοὺς ὑπὸ ἄλλου
παὐηρηµμένους ἄλλον ἐπίσπχοπον εἲς κοινώνίαν προσδέχεσῦδαι.
ΧΙΧ δ’. )ΓΓερὶτοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον ἀλλοτρίους ὑποδέχεσθαι κληρικοὺς καὶ εἷς
ῥαθμὸν ἀναφέρει, µήτε μὴν ἕνα δύο πόλεων ἐπκλήησίαιςκληρικὸν κπαταλέγεσδαι.
ΧΧ κ’ ΙΠερ τοῦ μὴ δεῖν κληρικοὺς παρὰ γνώµη» τοῦ ἰδίου αὐτῶν ἐπισκόπου
ἀποδημεῖν, µήτεᾶ δίχα γραμμάτων αὐτοῦ δεχθδῆναι αὐτοὺς ἐν ἑτέρᾳ πόλει καὶ
λειτουργεῖν, ἀλλὰ ταχέως ἐπαναστρέφειν ἢ μὴ δέλοντας καῦδαιρεῖσδαι τελείως.
καὶ περὶ τῶν ὀφειλόντων εἴτε εἰρηνικοῖς εἴτε συστατικοῖς ἐπιστολίοις ἐφοδιά­
ζεσῦαι.
ΧΧΙ κα’. Περὶ χωρεπισκόπων καὶ πρεσβυτέρων ἐπιχωρίων καὶ τῆς προσηκούσης
αὐτοῖς ἱερουργίας.
ХГХ‘от. №. — ХХа 68 ааа. Моз№.
10V řec. textě stojí „ani nemá klerik být zapsán v katalogu duchovenstva ve chrámech dvou
měst“ (xarTaAéveoVau,srov. xaráAovoc), překladatel měl patrně text, kde byla před ExxAnoiawc
vynechána předložkačv jako v rukopise Ne.
Nomokanon5 253
)
ХХИтитьл(ъ) КВ. тако подовАвТЬ
попомъ и всЁМЪ КЛИРИКОМЪСВОИМЪ
®вп(и)с(ко)п(о)мъ повимовлти сд и
МИЧТОЖб ЧРЕСЪ ВОЛЮ ИХЪ ТВОРИТИ,
МИ КОВЪа ЖЕ МИ КРАМОЛЪ МА МА
ВЪСТАВЛАТИ.
ХХЩ титьл(ъ) кг. тако м6 достоить
ДИтакомомъ ПРЕЖЕ r=N(U)C(KO)IIB
ПРИКАСАТИ СА ДОБРОДАРЪСТВИИ
МИ ПОПОМЪ Ἆκς ΠΑΙΑΤΗ ΟΒΡΠΙ6мита,
МИ ПРИ ПОПЗхъ СЪДАТИ, АЩЕ
ИМЪ САМИ №6 ПОВЕЛАТЬ UMĚTU KE
и т$мъ от мьмьшимъ® своихъ
ч(ь)сть.
ХХГУ титьл(ъ) кд. o c(BA)ri(e)Nau
ЖеЕмЬстЪмь И 0 СЪВЪКОУПЛАЮЩИХЪ
САПОс(вАЙр(6)мии съ моужи. ко
м6 достоить с(вА)ШАТИ СТАРИЦА,МИ
ВЪ ОЛТАРЬ Ж6 ВЪЛАЗИТИ ЖЕМАМЪ.
XXV титьл(ъ) Её. о оБРАЗЪ c(BA)In(€)Nula
и о т$хъ, ихъже Νε ποстоить
Ο(ΒΑ)ΠΙΑΤΗ, π 30 С(ВА)ШАЮMBIXB?
OPEJIBCTBPO.
XXII Že kněží a všichni klerici mají
být poddání svým biskupům a nic nekonati
proti jejich vůli ani jim nestrojit
pikle a úklady.
XXIII Že jáhnové se nemají dotýkat
eucharistie před biskupy ani podávat
kněžím přijímání ani si sedat mezi
kněze, jesthže jim to oni sami nedovolí.
Také oni mají штбеби о svých
„nižších kleriků.
XXIV O svěcení žen a o těch, které se
po vysvěcení vdávají za muže, Že nemají
být vysvěcovány stařeny ani že
nemají ženy vcházeti do kněžiště..
XXV O způsobu svěcení a o těch, kteří
nemají být svěcení, a otěch, kteří bývají
svěcení podvodem.
XXI tprbau J. — XXIII *mexmrux(p) J. — XXV *-%1aRo C(BA)IAEM(PIXP) BOCXHTAΕΜ(ΡΙΧΕ)
J.
ΧΧΙΠκβ’. ΙΓερὶ τοῦ δεῖν τοὺς πρεσβυτέρους καὶ πάντας τοὺς ἔν τῷ κλήρῳ τοῖς
ἐπισκόποις αὐτῶν ὑποτάσσεσδαι καὶ μηδὲν παρὰ γνώµην αὐτῶν ἐπιτελεῖν, μήτε
δὲ φατρίας κατ αὐτῶν ἢ κατασκευὰς ἀπεργάξεσδαι.
ХХШну’. ΓΓερὶτοῦ διακόνους μὴ δεῖνπρὸ τῶν ἐπισκόπων ἄπτεσῦαι τῆς εὖχαΟιστίας,
µήτε δὲ πρεσβυτέροις ἐπιδιδόναι κοινωνίαν, µήτε μὴν ἐπὶ πρεσβυτέρων,
εἰ μὴ παρ αὐτῶν ἐπιτραπεῖεν, καθέζεσῦδαι, ἔχειν δὲ καὶ αὐτοὺς τὴν ἴσην ἐκ τῶν
ὑποκειμένων τιμήν.
ΧΧΙΥ κδ’. Περὶ χειροτονίας γυναικῶν, καὶ τῶν μετὰ χειροτονίαν ἀνδράσι συναστοµένων.
καὶ περὶ τοῦ μὴ δεῖν χειροτονεῖσῦθαιπρεσβύτιδας µήτεα εἰς Δυσιαστήριον
εἰσιέναι γυναῖκας.
XXV κε’. ΓΓερὶτρόπου χειροτονίας, καὶ περὶ τῶν χειροτονεῖσθαι μὴ ὀφειλόντων,
καὶ περὶ τῶν ἔν συναρπαγῆς χειροτονουµένων.
XXIV = 08 add. Co.
11V slov. překladě vynecháno τὴν ἴσην „stejnou“.
10a
254
ΧΧΥΙ титьл(ъ) ка. о пЗвьцихъ
U ANATNOCTBXS и опРОКИСТЗХЪ® И
О СЛОУГАХЪ, И ко №6 ДОСТОИТЬИМЪ
СЪСОУДЗхЪ Ц(ь)РК(Ъ)УВЬМЫХЪ ПРИКАСАТИ
СА МИ ОУРАРАВ ВЪ ЛИТОУРГИИ
мосити. тако ПЪВЬЦцЕМЪ СОУШЕМЪ
тъчию ти четцем(ъ)° ДА БОУДЕТЬ
л$ть о Г(оспод)$ жемити сл, съ
ЕРЕТИКЫ Ж6 СВАДЬБЪ М6 ТВОРИТИ.
ХХУП титьл(ъ) кл. | ко м6 доСТОИТЬ
ИбРЪЮ СОУПРОУГЫ ОУ CEBE
ВОДИТИ РАЗВЪ М6 ТВОРАШИХЪ СЪБЛАЗМА,
МИ МА ДВОЖЕНЬНЫХЪ БРА­
кыходити.
ХХУШки. 1ако ме достоить с(вл)πι(6)νπκον
CBOrelaжемы изгомити
виною TOBBNHIAми по C(BA)I(6)МИИ
ЖЕМИТИ СА, РАЗВЁ ТЪКМО NEC(BA)II(€)NOMOY
IOJIOBAIETb *KGNHTH
CA.
Nomokanons
XXVI О zpěvácích a anagnostech
a exorcistech!? a o služebnících, že se
nesmějí dotýkat nádob kostelních ani
nosit orar přibohoslužbě. Že toliko těm;
kteří jsou pěvel a anagnosty, bude
dovoleno zákonně se ženit, ne však
uzavírat sňatky s kacíři.
ХХУП/ХХУШ Že kněz nesmí mít
u sebe družku spoluuvedenou, leda
z takových, které nevzbuzují podezření.
Ani nemá chodit na svatby
těch, kdo se žení podruhé.!?
ХхХХУШ/ХХУП Že kněz nesmí vyhánět
svou ženu pod záminkou zbožnosti,
ani se po vysvěcení ženiti, toliko
jen nevysvěcenému lze se ženit.!“
ХХУТ зопростьцВх(ъ) 7. РоулАРА7. пвьцемъ еггоге(.
ХХУТ хе’. Περὶ τοῦ ψάλτας καὶ ἀναγνώστας καὶ ὑπήρέτας καὶ ἐπορκιστὰςα μήτε
δεσποτικῶν ἐφάπτεσῦθαι σχευῶν, μήτε ὠράριονὸ ἓν Λειτουργίᾳ φορεῖν. καὶ περὶ
τοῦ ψάλτας µόνον καὶ ἀναγνώστας ἔχειν ἐξουσίαν ἐν κυρίῳ γαμεῖν, μὴ) µέντοι πρὸς
αἱρετικοὺς ἐπιγαμίας ποιεῖν. =
ΧΧΥΙΠ xč'. ΙΓΓερὶτοῦ μὴ δεῖν ἱερέα τὴν ἑαυτοῦ γυναῖκα ἐκβάλλειν προφάσει εὖλαβείας,
µήτε δὲ μετὰ χειροτονίαν τὸν ἄγαμον ἔτι γαμεῖν, πλὴν εἰμὴ χειροτονούµενος
δεῖν αὐτὸν πρὸς γάμον ἐλθδεῖνπρομαρτύρηται.
XXVIII 21. Ilepi τοῦ μὴ δεῖν ἱερέα συνείσακτον ἔχει πλὴν τῶν ὑποφίαν μὴ
ἐμποιούντων, μήτε εἰς διγάµων παραγίνεσὃαι γάμους, µήτε δεωρίας ἐν γάµοις
ὁρᾶν, µήτε δὲ χορεύει» ὅλως ἔν γάμοις χριστιανόν.
ΧΧΥΙ « ἐφορκιστὰς 6ο, ἀπορχιστὰς ΝΕ, ἐπιορκιστὰς Par Vati. ὃ οὐράριον Νε.
12Slov. oprokistěcho (pův. asi eporkistécho) odpovídá řeckému čnopmorác. H. F. Schmid,
Die Nomokanonůbersetzung, 107—8 čte chybně prokistécho; Vasmer, Greko-slavjanskije
etjudy III, 136 dokládá slavizovanou formu oporvčisto. Slovo to bývalo i v řec. rukopisech
různě psáno, viz řec. varianty. .
13Text obsahu je v slov. překladě zkrácen, konec je vynechán.
14Konec obsahu je v Usť zkrácen; Jas 7b má rovněž zkrácený text, ale na f. 19b jej uvádí celý.
Nomokanons 255
ХХХ титьл(ъ) K6. IaKo Νε подоБАЕТЬ
6П(и)с(ко)поуа ли клирРИиΚον
ЛИ ПРОСТОУ ЛЮДИМОУ МАСОШДЕеМИЕ
И JKENHTBBI ЗАКОМЬМЪ
ХОУЛИТИ, МИ ПРИЧАШАЮШЩИХЪЖ6 СА
ПРАВЁ ПРЕЗРЪТИ.
ХХХтитьл(ъ) л. тако м6 достоить
επ(π)ο(κο)πον Ли КЛИРИКОУ JIMŽ
ЛЮДИМОУ ВЪ ШЕ6ГАХЪИ ПИЮМЬСТВИ-.
ИХЪ МИ ВЪ КЪРЧЬМИЦАХЪ® ОБРЪTATA
CA, МИ ВЪЗИМАТИ ЧАСТИЙ
ВЪЗЫВАЕМОМЬ МА ПИРЪ, МИ ПАКЫ
№6е М6РОДИТИ О ЗОВОУШИХЪ БРАТИИ,
МИ ПРЕЛЬШАТИ М6ЕМОШЬМОУЮ БРАТИЮ.
by
ХХХЕ титьл(ъ) лА. тако Νε Joстоить
вещи)с(ко)поу ли попоу ли
КЛИРИКОУ ОТИМОУДЬАЛИ ПРОСТО У
ΠΊΙΟΠΗΝΟΥ IPEHANATO Ц(ЪЬ)РК(Ъ)ви
ПОСТА РАЗДРОУШАТИ, МИ ПАМАТИ ЖЕ
C(BA)TBIMB. ЛИ ПРИМОШЕМТА®
ХЛЪБА ТВОРИТИ ВЪ СОРОКООУСТЬЮ,
РАЗВЪ ТЪКМО ВЪ СОУБ(ОТ)ОУ И ВЪ
мед(Ъ)лю, ми БРАКЪФ Жб ТВОРИТИ
въ мАс(о)поус(тъ) и въ Р(о)ж(ь)­
CTBO.
XIX Že biskup nebo klerik!“ nebo laik
nesmí hanět jedení masa nebo zákonité
sňatky, ani pohrdat těmi, kdo jsou jich
řádně účastni.
XXX Že biskup nebo klerik nebo laik
nemá být přistižen při hře v kostky
nebo v pitkách a hospodách ani nemá,
je-li zván na hostinu, mít na nich účast,
ani zase nemá pohrdat těmi, kdo pozvou
bratry, ani nemá podvádět slabé
bratry.
XXXI Že biskup nebo kněz nebo vůbec
klerik nebo laik nemá nijak rušit půst
zavedený církví, ani nemá konat památky
svatých nebo obětování chleba
v době čtyřicetidenního postu, leda
toliko v sobotu a v neděli, ani nemá
konat svateb a narozenin.!6
XXIX »J, erasum in U. — XXX sBcakKoMoyadd. J. bu J. ckoraemNunax(9)J. 4], чисти
errore U. *om. J. — XXXI 8-7, ом. 0. PJ, IPHNOMENUU. «0ΒΑΠΘΒΣ0.
XXIX nV. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπονi ληρικὸν ὅλως1 λαϊκὸνρεωφαγίαν
παὶ γάµον τὸν ἐν κυρίῳ βδελύττεσδαι, µήτε δὲ τῶν µετεχόντων ὀρθῶς κατεπαί­
ρεσῦαι.
ΧΧΧ Λ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον 1) xAnotxóv ὅλως 1)“ λαϊκὸν ἐν κύβοις καὶ
µέθαις καὶ καπήλείοις εὑρίσκεσθαι, µήτε ἐπαίρειν τῶν μερῶν καλουµένους εἰς
ἄριστα,ῦ µήτε πάλιν καταφρονεῖν τῶν συγκαλούντων ἀδελφούς, µήτε αὐτοὺς ἐξαπατᾶν
τοὺς ἀδυνάτους ἀδελφούς.
ΧΧΧΙ λα’. ΙΓερὶτοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἢ πρεσβύτερον 7 πληρικὸν ὅλως ἢŤ Aaixov
τὰς παραδοδείσας τῇ ἐκκλησίᾳ παραλύειν νηστείας, μήτε μνήμην ἁγίων ἢ προσφορὰν
ἄρτου ποιεῖν ἓν τεσσαρακοστῇ, πλὴν & μὴ µόνον ἓν ταῖς κυριακαῖς al
τοῖς σάῤῥασιν, µήτε δὲ γάμους ἐπιτελεῖνἐν τεσσαρακοστῇ койуу а.
XXX 4 < ἢ ὅλ. Οο. ὃ ἄριστο 6ἱ Mos.
15 V slov. překladu vynecháno 6Awg„vůbec“.
16 Oba rukopisy chybně o narození.
10b
256
ХХХИтитьл(ъ) лва. о гов ющихъ
И ПОСТАЩИХЪ СА ΡΒΣ COYB(0T)oy
и въ мд(Блю)ю и СГЪРДАШИХЪ
одЪ мита о|БРАЗОМЬС И ВИМОЮБЛ(А)гоч(ъ)ст(ь)та
от РОДИТЕЛЬЛИ ЧАДЪ
ЛИ ОУЖИКЪ РАЗЛОУЧАЦТЬ СА И ПАМАТИ
С(вВА)Т(ъг)хъ и Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬМЫХЪ
СЪМЬМИЦЩЬ ОТРИЦАЮЩЕ СА.
ХХХШ титьл(ъ) лг. тако подоБАЮТЬ
КАЛОУГ6РОМЪ ПОВИМОВАТИ CA
вп(и)с(ко)п(о)мъь и NE OCTABJIATU
ж6 МЪСстТъ, ВЪ МИХЪЖЕ ПОСТРИГЛИ
с(А) СОУТЬ, МИ СЪСТАВЛАТИ Жб МАМАСТЫРЬ
B63 BOJIB своихъ вп(и)с(ко)пъ,
ми жеё оуже очишемымъ
СКВЬРМЬМОМЪ ПАКЪ. БЫТИ ЖИЛИЕМЪ,
МИ РАБА МА ПРИЧЕТЪ C(BA)(в)
мита Миа ВЪ МАНАСТЫРЬ 5868
вол свовго вмоу г(о\с(поди)мА
ПРИИМАТИ.
XXXIV титьл(ъ) ΠΠ. О ЧЬРМЬЦИХЪ
И О ЧЬРМИЦАХЪ ОТМЁТАЮЩИХЪ СА
ОБЪТА ОБРАЗЬМАГО.
XXXII +J, BI. errore U. b-b [U B N(e)n(B)aro uBв соув(о)тоу J.
Nomokanon5
XXXII O těch, kteří se věnují zbožným
úkonům a postu!? v sobotu a v neděli
a jsou pyšní na svůj oděv a stav a pod
rouškou zbožnostise odlučují od rodičů
nebo dětí nebo příbuzných, a o těch,
kteří odmítají památky svatých a církevní
shromáždění.
XXXII Že mniši mají být podřízeni
biskupům a neopouštět místa, kde byli
postřiženi, ani nemají bez svolení svého
biskupa stavět kláštery, anl již zasvěcené!š
nemají se opět stávat prostými
příbytky. Ani že se nemá přijímat
otrok do stavu duchovního nebo do
kláštera bez dovolení vlastního pána.
XXXIV O0mniších a mniškách zříkajících
se řeholního slibu.nod
1
<гоРДАШИХ(Ъ) CA H OTBмтем(ь)
и ОБРАЗОМ(Ь)J. — XXXIII sm J.
XXXII A0. Hen τῶν ἀσκούντων ἀδιακρίτως, καἱ νηστευόντων πυριακὰς καὶ
σάῤῥατα, καὶ᾽τυφουμένων 8х περιῤολαίου καὶ σχήματος, καὶ προφάσει θεοσεβείας
ἆἀπὸ γονέων ἢ τέκνων ἢ συγγενείαςΒχωριξομένων, 78 тас µνήµας τῶν ἁγίων
χαὶ τὰς ἐν. ἐκκλήησίᾳ συνάξεις παραιτουµένων.
XXXIII λγ’. Περὶ τοῦ δεῖντοὺς ἀσκητὰς ὑποτετάχῦαι τοῖς ἐπισκόποις καὶ μήτε
ἀφιέναι τοὺς τόπους, ἐν οἷς ἀπετάξαντο, μήτε συνιστᾶν μοναστήρια παρὰ γνώµη»
τοῦ ἰδίουἐπισκόπου, тей та 707 παδιερωδέντα χοινὰ πάλιν γίνεσθαι καταγώγια,
µήτε δοῦλόν ἓν κλήρῳ ἢ ἓν µοναστηρίῳ παρὰ γνώµην τοῦ ἰδίουῦὸδεσπότου προσ­
δέχεσδαι.
XXXIV Ač.
σχήματος.
\ м s ος -” 9 у 1 9 / -”
Περὶ μοναχῶν καὶ μοναστριῶν ἀθετούντων τὴν ἐπαγγελίαν τοῦ
b zal Co. — XXXIII 4 óš add. CI. ὃ αὐτοῦ αᾶ.. Co Mos.XXXII α συγγενῶν Οἱ
17V slov. překladu nepřeloženo doiaxolrwc, indistincte, tj. bez rozdílu, bez zřetele k době.
18V slov. textu je vlastně očištěné; xaieooÚv je zaměněno za xaVaíperw;srov. však čisto =
ἱερός, čislitelo — ἱερεύς apod.
Nomokanon>
XXXV титьл(ъ) JIč. © кКАТИХОУMENBXxB3
CErPBMBMUXB И 0 ПРбСТОУПАЮЩИХЪ
IPEKE ОГЛАШЕМИТа
съ оБЗты.
ХХХУЕ титьл(ъ) лё. тако м6 достоить;
NOBOC(BB)IN(€)NBIX5 МА
с(вА)цт(6)мию ПРИИМАТИ.И ΑΠΙς ΠοСТОИТЬ
КАТИХОУМ6ЕМИЮМ6ПРАЗДЬМОУ
соушю КР(ь)стити. и тако подоBAISTb
BP 1а3И КРЬЫШАЕМЫМЪ ВЪРЪ
OYTUTU CA IO КР(Ь)ЦЕ(6) мии. О ВЪРЪ
ПРАВОСЛАВЬМВИ И 6Ж6 ОУЧИТИ СА
МОУЖАBCTb KP(b)IHAIMBIMB?.
ХХХУП титьл(ъ) ля. o C(BA)IAreмыхъ
56-Шиноу. и о вретиц$х(ъ)
И 0 ПРИЛЪЬПЛАЮШИХЪСА ИХЪ.И ТЭКО|
Νε ПОДОБАЕТЬ МИКОМОУЖб ПОСТИТИ
СА СЪ мими, ми м(о)л(и)твы твоРИТИ
МИ ПРАЗДЬМИКА СЪ ISPETUKBI
ми съ жиды, ми же от михъ Бл(А)г(о)с(ло)в(в)
мита ПРИИМАТИ,МИ ВЪ
СЪМЬМИША ИХЪ ВЪХОДИТИ ЛИ ПРИмосити
въ МАОЛЪТа ЛИ ПРИМОШЕМИИ
КАКОВЪ.
ХХХУ а 0$6 correctum manu recentiore ϱ ΓΑ ΤΗ rOYMENBKS.
ΧΧΧΥΙ 5ΗΡ(Ε)ΠΙΑΕΜΟΜΟΝΥJ.
257
XXXV O katechumenech, kteří zhřeŠili,a
o těch, kteří přestoupili své sliby
před vyučováním ve víře.
XXXVI Že se novokřtění nemají
(hned) přijímat na kněžství. A o tom,
zda má být pokřtěna katechumenka
těhotná. A že м, kdo byli pokřtěni
v nemoci, mají se po křtu vyučit ve
víře. O víře pravoslavné a že ti, kdo
jsou pokřtěni, nezbytně se jí musí na­
učit.
XXXVI O (biskupech)!“ svěcených
nepořádně. A o kacířích a jejich stoupencích.
A že se nikdo nemá 8 nimi
postit ani modlitby s nimi konat, ani
svátky s kacíři a Židy, ani od nich
přijímat požehnání, ani vcházet do
jejich synagog nebo přinášet do nich
olej nebo nějaké obětiny.
berrore pro cBorm. —
XXXV Ae. Περὶ πατηχουµένων παραπεσόντων καὶ τῶν πρὸ ZXATNYŇOEWOτὰς
ἑαυτῶν. προθέσεις παραβαινόντων.
ΧΧΧΥΙ Λς’. ΙΓερὶτοῦ μὴ δεῖντοὺς ἄρτι φωτισδέντας εὐθέως εἷς ἱερωσύνηνπαράγεσδαι.
καὶ εἰ δεῖ κατήχουμένην κυοφοροῦσαν φωτίξεσδαι. καὶ ὅτι δεῖ τοὺς ἐν
νόσῳ φωτιξομένους τὴν πίστιν ἐκμανθάνειν μετὰ τὸ φώτισμα. καὶ περὶ πίστεως
ὀρθοδόξου, ἣν ἐκμανθάνειν ἀνάγκη τὸν φωτιξόμενον.
XXXVII Λλξ’.Тео тофу ἄτάκτως χειροτονουµένων ἐπισκόπων. καὶ περὶ τῶν
αἱρετικῶν καὶ τῶν τούτοις προσκολλωμένωγν. καὶ περὶ τοῦ μὴ δεῖν ποτὲ συννηστεύειν
καὶ συνεύχεσθαι καὶ συνεορτάξειν αἱρετικοῖς { τοῖς ᾿Ιουδαίους, µήτε паб’
αὐτῶν εὐλογίας λαμβάνειν µήτε εἰς ατὰς αὐτῶν εἰσιέναι συναγωγὰςα ἢ προσφέρειν
ἐν αὐταῖς ἔλαιον ἢ προσφορὰν οἱανδήποτε.
ХХХУП 4-2 συναγ. αὐτ. εἰσιέναι Μος.
19 V slov. textu nepřeložŽeno87u0xórwv.
11а
258 Nomokanons
ХХХУШ титьл(ъ) ЛИ. о ОБРАШАЮТихъЪ
СА ОТ 6РЕСИ КЪ КАФОЛИКИИ
ц(ь)РК(ъ)ви ПРИХОДАЦИХЪ.И О ПРИтатии
изгмМАМЫхХЪота 6вретикъ и от
ГРЬХЪ ОБРАШАЮШИХЪ СА КАЦЪХЪ
ЛЮБО.
ХХХХтитьл(ъ) (л8)2. о ОБРАШАЮШИХЪ
СА ОТ ПОЖЬРШИХЪ ЛИ ВЪКОУШЬШИХЪ
ИДОЛОЖЬРТВЬМА МОУЖЕЮ
И ПРЕеШЕемивюмь ЛИ СВОвю BOJIEIO,
или ПРЕЖб КРЬЫШЕМИ1АЖЬРШИХЪ,
ΑΠΙ6 ΠΟΟΤΟΜΤΕπο ἘΡΕΠΙΕΝΠΠ С(ВА)ТИТИ,
И ОСТРОЛОГИА ЛИ ВЪЛЪШЬСТВА
JIM CTOYJIB IBIABBINAXB A MOVNIPBCTВОУЮЩИХЪ
ЛИ ТВОРАШИХЪ РЕКОМАТ
ФУЛАКТИРИТ.
ХИ м. о увииствиихъ® вольмыхъ
и мевольмыхъ и 0 издрРЗАЮЩИХЬ
СА САМЪХЪ. И О ИСКАЗАХЪ И ДЗтоOYBHUCTBBXSP,
И О ϱΤΒΈΠΟΥΠΙΠΧΕ
18.
ХХХУШ О těch, kdo se obracejí od
kacířství a vstupují do katolické církve.
A o přijetí těch, kdo byli vypuzení od
kacířů, a o těch, kdo se obracejí od
jakýchkol hříchů.
XXXIX O obracejících se z těch, kdo
obětovali modlám nebo požívali z obětí
pohanských z donucení a pro hrozby
nebo z vlastní vůle; nebo o těch, kdo
obětovali před pokřtěním, zda mají být
pokřtění vysvěcováni, a o těch, kdo se
obíral astrologií nebo věštbou nebo
čáry?a nosížnebo zhotovujítak zvaná
fylakteria (amulety).
XL O vraždách dobrovolných a nedobrovolných
a o těch, kteří se sami
vyklešťují. A o potratech?2 a vraždění
nemluvňat a o spoluvinících na tom.
XXXVIII *errore om. UJ. — XXXIX 2J, ny errore U. Pu o J. — XL зоувиствах(ъ) J.
bIBTOOYVBINCTBIUX(b) J.
ХХХУШ A. Ilepi τῶν ἐξ αἱρέσεωςἐπιστρεφόντων καὶ τῇ καθδολικῇἐκκλησίᾳ
προσερχοµένων. καὶ περὶ τοῦ δεχθῆναι τοὺς ὑπὸ τῶν αἱρετικῶν ἐκβληθέντας καὶ
τοὺς ἐξ ἁμαρτιῶν ἐπιστρέφοντας.α |
XXXIX A0. Ilepi TÓv ἐπιστρεφόντων ἐν τῶν ἐπιδυσάντων, ἢ γευσαµένων
εἰδωλοθύτου ἐξ ἀνάγκης ἢ ἀπειλῆς ἢ ἓξ οἰκείας προθέσεως, καὶ τῶν πρὸ τοῦ
βαπτίσματοςἐπιδυσάντω», εἶδεῖμετὰ τὸ βάπτισμα προχειρίξεσδαι, καὶτῶν ἆστρολογίαις
ἢ µαντείαις ἢ γοητείαις ἐσχολακότων, καὶ τῶν φορούντωνα ἢ ποιούντων\ /
τὰ λεγόμενα φυλακτήρια.
ΧΙ, µ’. Περὶ φόνων ἑκουσίων καὶ ἀπουσίων, καὶατῶν ἑαυτοὺς ἀκρωτηριαζόντων.
Ἰαἱ περὶ φθορίων καὶ βρεφοκτονίας͵,ὸ καὶ τῶν τούτοις συνεγνωκότων.
ΧΧΧΥΤΗ «οἵων δήποτε αἆά. Οο. — ΧΧΧΙΧ αφρονούντων Par Vati. — XL 9 nepi add. Ne.
b βρεφοκτονιῶν Оо.
20Za řec. vonrelaic je zde studo; srov. pozn. 7 ke kánonu Bas 65, tit. XXXIX.
21 Slov. muďrvstvujušticho předpokládá chybnou variantu ppovvrov. (U) místo gopovovvrov.
22Вес. půoplov (se. paoudxov), tj. prostředky k usmrcování a vyhámění plodu.
Nomokanonb 259
ХЫтитьл(Ъъ) МА. 0 ОБРАШАЮЩИХЪ
СА ОТ ПРЕЛЮБОДВТАМИТа И 0 РАЗЛОУчивъшихъь
са NECBMBICIBNĚ и
СЪВЪКОУПИВЪШИХЪ CA C5 UNBMM.
И О ПОСАГАЮЩИХЪЗА | ИМОГО ПРЕЖб
OYCIIBIMIANHUIA© C(B)M(B)PTUΟΠΙΕ­ДЪШАГО МОУЖА СВОЕГО.
ΧΙ титьл(ъ) мв. о дльъжнмоуюших
(ъ)= люБодЗтамита π ΠΡΟΠΙΟΡΟдБамита
впитвемиею ДРОУЧИТИСА,
W BBCXBIHIENUIEMb JIM NOY?KEIO CE
жемлми живоуцихъ. и о H(B)BAXB
И О РАБЫМАХЪ ДАЮЩИХЪ СА САм$мъ
ЧРЕСсъ ВОЛЮ ВЛАДОУЩИХЪЬ
HMM. « |
ХЫШтитьл(ъ) Мг. о ЖЕеМАЦИХЪСА
ВТОРОЮСВОБОДЬМВи въ ммогы JKEМИТВЪ
ВЪПАДАЮЩШИХЪИ СЪГРЬШАТИ
XOTBBEMUXEи №6 въплддъшихъ въ
ГРЪХЪ. и ко МИКОМОУЖЕМ6 ДОСТОИТЬ
ВЪ БАМИ СЪ ЖЕМАМИ МЫТИ
СА.
ХУ титьл(ъ) мд. о СЪВЪКОУПЛАЮMUXb
CA C5 JABBMA BPATOMA ЛИ
655 С6СТРАМА ВИ ОСКВЕРМАЮXLI
O těch, kteří se obracejí z cizoložství
a o těch, kteří se bezdůvodně rozloučilia
vstoupili s jinými v manželství.
A o těch ženách, které se vdávajíza
jiného, dříve než uslyšely, že zemřel 11b
jejich muž, který se vydal na cesty.
XLII O těch, kteří mají být trestáni
epitimií za smilství a cizoložství,
a o těch, kteří žijí s ženami únosem
nebo násilím (získanými). A o pannách
a otrokyních, které se samy provdalyproti vůli svých pánů.
XLIN O těch, kteří se svobodně žení
po druhé, a o těch, kdo upadají do
mnohých sňatků, a o těch, kteří chtěli
zhřešit, ale neklesli do hříchu. A že se
nikdo nemáv lázníchkoupats ženami.
XLIV O sňatcích s dvěma bratry nebo
s dvěma sestrami a o těch, kdo se poskvrňují
se svými sestrami?* nebo maXLII
2$, дьждьмоующихъ errore U. ЪВлЛАДОУЮЩАГО7. — ХМУ вот. J. b-bJ, om. U
(omissioex haplographia).
ΧΙ] µα’. Περὶ τῶν ἐκ µοιχείας ἐπιστρεφόντων καὶ τῶν ἀλόγως χωρισδέντων
ναὶ συναφθέντων ἑτέροις. καὶ περὶ τῆς ἑτέρῳ συναφὺείσης πρὸ τοῦ δάνατον ἀκουσθῆναι
τοῦ ἀποδημοῦντος ἀνδρὸς αὐτῆς.
-XLII up. Περὶ τῶν ὀφειλόντων πορνείας καὶ µοιχείας ἐπιτιμίῳ κολάξεσδαι,M > /
καὶ τῶν ἐξ ἁρπαγῆς ἢ βίας γυναιξὶ συνοικούντωγ. καὶ περὶ παρθένων καὶ δουλίδων
παρὰ γνώµην τοῦ κρατοῦντος ἑαυτὰς ἐκδιδουσῶν.
XEIII µγ’. Περὶ τῶν ἐλευθερίως διγαμούντων, καὶ τῶν πλείστοις γάµοις περι­\ - ς A 3 3 у \ \ πεσόντων,
καὶ τῶν ἁμαρτῆσαι προὐδεµένων καὶ µή παραπεσόντων. καὶ περὶ τοῦ
µηδένα δεῖν ἐν βαλανείῳ μετὰ γυναικῶν ἀπολούεσδαι.
ХЫТ ιδ. ΙΠερὶτῶν δύο ἀδελφοῖς ἢἀδελφαῖς συναπτοµένων»ν,καὶ τῶν ἀδελφαῖς
23V Usť je zde omissio ex haplographia (svovma),Jas má text úplný.
12a
260
INUX(P) CA C5 CECTPAMMĎ CBOUMU“
ЛИ СЪ@ МАТЕРЬШАМИ, И СЪ
моужьскымь поломь ли съ скоТОМЬ
СРАМОТОУ ТВОРАЦИХ(Ъ).
ХГУ титьл(ъ) м6. о ТАТЕХЪИ ГРОБОKONATEJIEXB“
И КЛАТВОПРЕСТОУПмицЪхХЪ,
И 0 КЛИРИЦЪВХЪ РОТАШИХЪ
СА ИЗ КЛЬМОУШИХЪ СА ВЪСОУю ΝΑ
ПАКОСТЬ 6Т6РОМЪ.
XLYVIтитьл(ъ) ма. тако м6 достоить
ВЪЗИМАТИЧСО Ц(Ь)РК(Ъ)вьмыхъ ЛИ
С656 ВЛАША@ ТВОРИТИ, МИ ПЛЪДОNOCHI4
NPIHMATUP B6E35 OYYHNENATO
ČCE СТРОИТИ<. И КАТА ДОСТОИТЬ
ОТ ПРИМОСИМЫХЪ КЪ ОЛТАРЮ ПРИ­
NOCHTU.|
ХГУП тит(ь)л(ъ) м2. о №6 СЪБИРАЮЩИХЪ
CA πο T NeEj(5)Tb Bb
ц(ь)РК(ъ)вь и № ПРЕБЫВАЮШЩИХЪ
ΠΟчтемииа до с(вА)ТАГО ПРИЧАСТИ1,
И 0 КЛИРИЦЪХЪ ΝΕ ΒΡΒΕΜΠΙΟΠΙΗΧΤΈ
КОМКАМИЮ ВЪЗМОШЕМИЮ БЫВАЮ<],
своимА0. Чо. Т.
errore J. bJ, npPuNocurumendose U.
T(A)TO KAMKANIA J.
— XLV *rPOBOKPANATEJNEX(b)J
c-ecu TBOPUTUГ. — XLVII
Nomokanons
cechami a páchají nečistotu s mužskýra
pohlavím nebo se zvířaty.
XLV © zlodějích a vykopávačích
hrobů a o křivopřísežnících a o klericích
kteří se přísahou zavazují a zaklínají
lehkomyslněna škodu některým.
XLVI Že se nemá nic brát nebo si přisvojovat
z věcí kostelních ani přijímat
obětiny plodů bez toho, kdo je pověřen
starat se o $0.24А со se má z přinášených
věcí obětovat na oltář.
XLVII O těch, kdo se po tři neděle
nescházejí do kostela, a o těch, kdo
tam nezůstávají po čtení.do svatého
přijímání, a o klericích, kteří při mši
nepřijímají a pohrdají církví a shromážděními.
A že v soukromých dobo
add. J. — XLVI звлагГАЛИША
a4TENIux() J. Pc(BA)ἰδίαις
ἢ μητρυιαῖς συμφθειροµένω», καὶ τῶν ἐν ἄῤῥεσιν ἢ ἀλόγοις τὴν αἰσχύνην
ἐργαξομένωγ.
ХГУ µε’. ΓΓερὶκλεπτῶν καὶ τυμµβωρύχω»ν, καὶ ἐπιόρκων, καὶ κληρικῶν ἐξομνυµένων,
καὶ τῶνᾶ ἐπὶ τὸ ῥλάψαι τινὰς ὀμνυόντων προχείρως.
XLVI мс’. По τοῦ μὴ δεῖνἀφαιρεῖσδαί τι τῶν ἐκπλησιαστικῶν Я σφετερίξεσδαι,
µήτε καρποφορίας ἐχτὸς τοῦ ἐπιτετραμμένου ταῦτα διοικεῖν ὑποθέχεσῦθαι, αμήτε
τὰ ἅγια ἔν ἑτέραις παροικίαις λόγῳ εὐλογιῶν διαπέμπεσθαι.ᾶ καὶ τίνα δεῖ τῶν
προσφεροµένων τῷ Ὀυσιαστηρίῳ προσάγεσδαι.ῦ
XLVI uč. Περὶ τῶν ἐπὶ τρεῖςκυριακὰς и?) συνερχοµένων ἐν ἐχκλησίᾳ, καὶ περὶ"
τῶν μὴ προσµενόντων μετὰ τὰς ἀναγνώσειςῦ τὴν ὁτῶν ἁγίωνὰ µετάληφι, καὶ
ХГУ 2 от. Λος.
Co Na Ne Ci.
— XEVI 472 om. Na Mo Mos.
ὃ εἰς add. Ne. "© dylav Ps.
ὃ προσφέρεσθαι Mo Ps Va. — XLVII “ om.
ἆ γινοµένης Со Мо Mos. е от. Мо.
3 Ὑδία µήτε τὰ ἅγια ἐν ἑτέραις παροιμίαις λόγῳ εὐλογιῶν διαπέµπεσδαι, Ἰενοτόzůstala v slov.
textu nepřeložena, chybí rovněž v některých řeckých rukopisech, a to zde v indexu titulů
v rukopisech Na Mo Mos, v záhlaví pak titulu samého pouze v Mos.
Nomokanon> 261
Πποῦ, M NEPOJAIMHXP O H(b)PK(b)BU
H O CBNBMBX5. U IKO NE достоить
ВЪ ХРАМЪХЪ ТВОРИТИ JIUTOVPIHIA МИ
въ ц(ь)РК(Ъ)ВАХЪ ПИРОВЪ.
ХГУШтит(ь)л(ъ) ми. о м поклРАЮЦШИХЪСА
ЗАКОНОМЪ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬмымъ.
и ко <м6»а достоить м6
повимоУюЮЦИмМъЪ СА ЗАСЪВЪЗДЗТЕ6ЛЬСТВОВАТИ
И6РЪОМЪ, КАЮЩИМЪ ЖЕ СА
ПРОТИВОУ СПЪХОУ И ВРЕМА ОУРИ­
ЦАТИ.
ХЫХ тит(ь)л(ъ) м5. о томь юже
КОЛИЖДО ПАРХИ-И КЪГДА MNOHOБАЮТЬ
БЫВАТИ СБОРОУ. и тако Νε
достоить вп(и)с(ко)поу съмьмишь
ЛИШИТИ. СА РАЗВЪ TBKMO BOJIB3NU
РАДИ. % č
Г тит(ь)л(ъ) М. о ПРАВИЛ м(о)л(и)твьм$мь
и о пБми-и чтеми-и
тако № пПодоБАЕТЬ въЪ мМ6д(Ъ)лю
Иа ПРЕЖЕ ПАМТИКОСТИТЮ КОЛЁМОоУ
ПОКЛАМАТИ МОЛАЩШЕМОУСА. И 0 ВРбMENY
IIACXBI H O OYCTABBNBIX3 KNHГАХЪ.
И ДА № М6РОДАТЬвп(и)с(ко)пи
о съмьмиших(ъЪ).
mech se nesmí konat bohoslužba ani
v chrámech hostiny.
XLVHI © těch, kteří neposlouchají
zákonů církevních. A že kněží mají vydávat
svědectví těm, kdo se nepodrobují,
kajícníkůmpak se má stanovit
doba podle jejich horlivosta.
XLIX O tom, kolikrát a kdy se má
v provinen: konat sněm, a že biskup
nemá scházet na synodách, leda jen pro
петос.2°
L O kánonu modliteb a o pění žalmů
a lekcích, a že ten, kdo se modlí, nemá
v neděli a před svatodušními svátky
klečet na kolenou. A o čase paschálním
a kanonických knihách. A biskupové
ať nezanedbávají зупойу.26
CEBIBINROJ. — XLVIII *ve mendose in utrogue cod. — XLIX *n1umaru ca J. — L *J,
om. U. PN-NHUNAJ.
\
κληοικῶν μὴ MOL/AVOÚVTOVÁVAVOVÁCувтомёттс,й mal TĚV катафоотобуто» тс
ἐκχκλησίαςκαὶ τῶν συνάξεων. καὶ ὣς οὐ δεῖ ἓν οἰμίαις ἐπιτελεῖσθαι προσφοράς,
οὔτε δὲ ἐν ἐχκλησίαις ἐπιτελεῖσθαιξ συμπόσια.
XLVIII µη’. Περὶ τῶν ἀπειδούντων τοῖς νόµοις τῆς ἐκκλήσίας. καὶ ὅτι δεῖ τοῖς
ἀπειθδοῦσι τοὺς ἱερεῖςπροµαρτύρασδαι, τοῖς δὲ μετανοοῦσι πρὸς τὴν σπουδὴν καὶ
τὸν χρόνον ὁρίξεσδαι. |
XLIX mí. Ilepi τοῦ ποσάκις ἓν ἑκάστη ἐπαρχίαᾳκαὶ πότε δεῖγενέσθαιᾶ σύνοδον.
παὶ περὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἐνταῖς συνόδοις πλὴν εἰμὴ δι ἀνάγκην ἀπολιμπά­
γεσῦαι.
Гу. Περὶ κανόνος εὐχῶν καὶ ψαλµῳδίας καὶ ἀναγνώσεων,α καὶ τοῦ μὴ δεῖν ἓν
κυριακῇ καὶ πρὸ πεντηκοστῆς τὰ γόνατα κλίνειν τὸν προσευχόμενογ. καὶ περὶ
τοῦ καιροῦ τοῦ πάσχα καὶ τῶν κανονισθέντων βιβλίων.
XLIX αγίνεσθαι Со Μος. -- Ἱ, 5 ἀναγνώσεως Να.
25Řec. text místo „pro nemoc“ má „znutnosti“.
26Tato poslední věta není v řec. předloze; je vhodně přidána, poněvadž napomenutí biskupům,
ovšem jen všeobecná, tvoří závěr 50. titulu.
202 Nomokanon$
Synagoga L titulorum
80 OYVCTABJIENBH
KANONCTBY
ТГтит(ь)л(Ъ) a.
ПАТРТАРХОМ(Ъ)
честиа
ОТ СБОРА КОСТАМТИМА ГРАД(А) КА№(омЪ)
В. ЧРЕСЪ СТРОвМИю вП(И)С(ко)п(о)мъ
м6 достоить | ходити
въ ц(ь)рРК(ъ)ви ИМОГО ПРЕДЪЛА МИ
РАЗМВШАТИ Ц(Ъ)РК(Ъ)ВЬ, МЪ ПО КАМОМОМЪ
АЛЬКСАМЪДРЬСКОМОУ ОУБО
веп(и)с(ко)поувюптАМыЫ| TBKMOСТРОИТИ,А ВЪСТОЧКЫМЪ 6П(и)с(ко)п(о)мъ
въстокъ TBKMO ΟΤΡΟΠΤΗ,
ХРАМИМОМЪ МИКбИСКЫХЪ КАМОМЪ
ОУСТАВОМЪАМТИОХИИСТЪИЦ(Ь)РК(Ъ)ВИ.
АСИИСКАГОПРЕДЪНА вп(и)с(ко)II(0)Mb
ACHHCKAIA TBKMO CTPOHTU,A— ПОМЬТЬСКЫМ— ПОМЬТЬСКТЪКМО, А ФРАЖЬСКЫМЪ ФРАЖЬСКАТЯ
ILtitul. O čestném postavení patriarchů
stanovenémkánony...
Ze sněmu cařihradského kánon 2.
Mimodiecézi!nemají biskupové vcházet
do církví jiného okrsku a nemají působit
zmatek v církvích, nýbrž podle
kánonů má alexandrijský biskup spravovat
jen Egypťany, východní pak
biskupové mají spravovat jen Východ;
při tom ať se šetří výsady církve ant1ochijské
přiznané nicejskými kánony.
Biskupové asijské diecéze ať spravují
toliko záležitosti asijské a pontští toliko
pontské a thráčtí toliko thrácké.
Bez pozvání nemají biskupové vycházet
mimo diecézi, aby světili nebo konali
nějaké jiné církevní úkony. ZaI
*-aSic probe in J, ubi tota inscriptio e titulorum indice repetitur; in U hoc loco textus
COrTuptuS: о ОУСТАВЛЕМИИПАТРИАРХОМЪИ 0 КАМОУМЬСТЪИ ЧЬСТИ.
Ι Τίτλος α’. Περὶ τῆς ὁρισθείσης τοῖς πατριάρχαις ἐκ τῶν κανόνων τιµῆς...
Τῆς ἐν Κωνσταντινουπόλει συνόδου κανὼν β’. Τοὺς ὑπὲρ διοίκήσιν ἐπισκόπους
ταῖς ὑπερορίοις ἐχκλησίαις μὴ ἐπιβαίνειν μηδὲ συγχέειν τὰς ἐκκλησίας, ἀλλὰ κατὰ
τοὺς κανόνας τὸν μὲν ᾿Αλεξανδρείας ἐπίσκοπον τὰ ἐν Αἰγύπτῳ µόνον οἰκονομεῖν,
τοὺς δὲ τῆς ᾿Ανατολῆς ἐπισκόπους τὴν ᾿Ανατολὴν μόνηνᾶ διοκεῖν, φυλαττομένων
I 4 uóvov Co Na. :
I
1 Diecéze se zde rozumí ve smyslu civilním. Za Konstantina Velikého celá říše římská byla rozdělena
na čtyři prefektury. Prefektura východní měla pět dioecézí: Východ, Egypt, Asie (Asia
proconsularis), Pontus a Thrázie. Diecése (O1oťxr01c)ve smyslu církevním se nazývala veliká
církevní oblast, která se skládala z několika menších okrsků, tzv. eparchií; eparchie (čraoyia)
tvořila tudíž jednu část diecéze. Slovanský překlad řeckého олёо dtoíxnaw —čreso strojemje
dobře vystihuje smysl; srov. Beberegius, Synodikon I, 71: Episcopi ultra dioecesin in
eoclesias extra suos termines ne accedant. Dionysius Exiguus však, patrně pro postavení
ὑπὲρ Oioíunawmezi členema substantivem, chápe toto místo jinak: ui sunt super dioecesin
episcopi, neguaguam ad ecolesias, guae sunt extra praefixos sibi termines accedant. Kánon
tento zakazuje, aby biskupové těchto velkých oblastí, podle nichž analogicky vzniklo i církevní
rozdělenína patriarcháty a exarcháty, nezasahovali do záležitostí cizíchcírkví. Zákaz se týkal
především prvního biskupa každé takové velké diecéze,vrchního metropolity nebo — jak se
tehdy říkalo — patriarchy nebo exarchy, ale tím ovšem bylo takovéto zasahování do cizího
patriarchátu zakázáno i jiným biskupům, kteří byli pod ním. Jako takové velké diecéze se
uvádějí: Egypt s metropolí Alexandrii, Východ s metropolí Antiochií, Asie (prokonsulární)
s metropolí Efesem, Pontus s metropolí Kaisareou Kappadockou a Thrácie, jejímž hlavním
městem byla napřed Heraklea, potom Cařihrad.Srov. Hefele II, 16—17.Hefele-Bén II,
22—24; Е. Kop, Vývoj metropolitní pravomoci 90.
Nomokanons 263
тъкмо. мМ6звАМОМЪжб вп(и)с(ко)п(о)мъ
о СТРОБМИИ № ПРИХОДИТИ
NA C(BA)II(6)Nwla ЛИ МА ИМА СТРОЮМИТа
εταραῦ π(Ε)ρη(Ρ)ΒΕΝΑΙ8. ΧΡΑNHMOY
K6 O CTPOBNHUXS МАПИСАΝΟΜΟΥ©
KANONOY,(BJI(A)rolraBBI6CTb)“ IAKO B5 ВСАКОИ ОБЛАСТИ
chovává-li se kánon psanýo diecézích,
(je samozřejmé),žže i v každé eparchu
má rozhodovat eparchiální sněm podle
nařízení nicejského. Církve boží, které
se nacházejí u národů barbarských,?
mají se spravovat podle obyčeje převzatého
od Otců.
ОБЛАСТЬМЫИ СБОРЪ ДА ОУСТРОИТЬЯ
ПО МИКбИСКОМОУ ОУСТАВОУ. СОУЩАТ
Ж6 ВЪ ВАРВАРЬСКЫХЪ (ВЪ)® тазыцЪхь
в(ож)уита ц(ь)РК(ъ)ви CTPOUTU
достоит(ь) no nPBIaTomoy! о(ть)­
ΠΡΟΚΟΥоБъЧаю.
Biskup Konstantinopole má mít cP3
čestný primát s římským biskupem,
poněvadž je druhým Římem.“
КОСТАМТИМАОУБО ГРАД(А) вп(и)с(ко)поу
имЗти мольвы ч(ь)стьмъиа
СЪ ΡΠΜΡΕΡΟΗΣΙΜΡεπ(π)ε(πο)π(ο)ΜΕ,
ЗА№6 БЫТИ. 6 МОУ ВТОРОМОУ РИМОУ.
v - 1
9], οπι. 0. ссомреуйомз е Тей, ш ОТ ог. ебду4оу поп οδὺ ἰταηβδ]αίαπι. ЧстрРоитЪ Г.
eom. J. "ПРТАТОМОУJ.
τῶν ἐν τοῖς κανόσι τοῖς κατὰ Νίκαιαν πρεσβείων τῇ ᾿Αντιοχέων ἐπκλησίᾳ, καὶ
τοὺς τῆς ᾿Ασιανῆς διοικήσεως ἐπισκόπους τὰ κατὰ τὴν ᾿Ασιανὴν µόνον οἰκονομεῖν,
καὶ τοὺς τῆς Π{οντικῆς τὰ τῆς Ποντικῆς µόνον, καὶ τοὺς τῆς Θρᾳκικῆς τὰ τῆς
Θρακικῆς µόνον, ἀκλήτὸυς δὲ ἐπισκόπους ὑπὲρ διοίκησιν μὴ ἐπιβαίνειν ἐπὶ χειροτονίᾳ
ἤ τισιν ἄλλαις οἰκονομίαιςἐχχλησιαστικαῖς. φυλαττοµένου δὲτοῦ γεγραμµένου
περὶ τῶν διοικήσεων κανόνος εὔδήλον, ὡς τὰ καθ ἑκάστην ἐπαρχίαν ἡ τῆς
ἐπαρχίας σύνοδος διοικήσειὃ κατὰ τὰ ἐν Νικαίᾳ ὡρισμένα. τὰς δὲ ἐν τοῖς βαρβαΟικοῖς
ἔθνεσι τοῦ δεοῦ ἐκκλήσίας οἰκονομεῖσθαι χρὴ κατὰ τὴν κρατήσασαν ἐπὶ
τῶν πατέρων συνήδειαν.
εΤῆς αὐτῆς συνόδουκ avavy 2 Tóvμέντοι Κωνσταντινουπόλεως ἐπίσκοπον ἔχειν
τὰ πρεσβεῖατῆς τιμῆς μετὰ τὸν ' Ρώμης ἐπίσκοπον διὰ τὸ εἶναιαὐτὴν νέαν "Ρώμην.
ὃ διοικείσθω Ne. ©—čom. Na Mos CT Cot Vi, ideogue textum segu. praecedentí CP 2 incor­
poraní.
-2 V slov. textu není přeloženo řec. eůdnÁov,v originále však nepochybně přeloženo bylo, jak
svědčí narativní spojka, jako za řec c; za jako je patrně vynecháno ještě susťaja,které zde
čteme v Jefr 26a: sušlaja v%vvsekot oblasti.
3 Církve barbarských národů, tj. takových, které se nacházely mimo hranice římské říše, nepatřily
k říši; byly málo početné, netvořily diecéze, a tudíž ani samostatného patriarchátu;
proto sněm o nich neustanovuje nic zvláštního, nýbrž ponechává, aby se řídilysvým posavadním
způsobem.
4 Řecky véav *Póumv, tj. novým Římem.
AP 34
13a
Chalc 12
204
П титьл(ъ) в. о ОУСТАВЛЕМЗИа
МИТРОНОЛИТ(ОМЪ)
с(вА)тых(ъ)Ап(о)с(то)ль© KA­м(омъ) лдЪ. вп(и)с(ко)п(о)мъ когождо
тазыкА в$д$ти до|стоить
СВОЕГО СТАРЗИШИМОУ, ИМЁЪТИ и
ТАКО* ГЛАВОУ И 563 ВОЛЪ вго мичТОЖ6@
ТВОРИТИ, ТА Же ТЪКМО TBOΡΗΤΗ,
18246 ИМЪ ВЪ СВОЮИ ОБЛАСТИ
достолатье и ажб ποπ мими!
СОУТЬ СТРАМЫ. МЪ NH BE-CBBTA
ВСЪХЪ ДА № ТВОРАТЬ МИЧТОЖЕ. ТАКО
BO вДИМОМЫСЛЬю БОУДЕТЬ И NPOСЛАВИТЬ
СА О(ТЬ)ць и Сс(ы)мъ и
C(BA)TBIUд(оу)хъ.
XAJIRKUJONBCK(A)T(O) CBOP(A) KAм(омъ)
ВЕ. ПРИД6 ВЪ Мы, тако
МФции чресъ ц(ъь)рРк(ъ)вьмый 3AКОМЪй
ПРИТЬКЪШЕ IKS CHJINBIMP,
ВЛАСТЕеЛехъ МАДЪ(1а)вЪъшШ6 CAÍ вюдиII
*correximus е оуставлеми 0, оустАвлемти J.
стоить Т. 'мимъ Т. ЕТ, .kB. U. ἨΠ(Β)ΡΚΟΒΝΡΤΑ 3AKONBI J.
Nomokanon>
II. titul. Ostanovené metropolitům...
Svatých apoštolů kánon 34.1 Biskupové
každého národa mají znát svého
stařešinu a pokládat jej za svou hlavu
a bez jeho svolení nečinit nic,* a činit
jen to, co jim přísluší v jejich okrsku
a v krajích, které jim podléhají. Ale
ani ať nedělají nic bez porady se všemi.
Tak zajisté bude jednomyslnost a bude
oslaven Otec a Syn a Duch svatý.
Chalcedonského sněmu kánon 22.
Doneslo se nám, že někteří proti církevnímu
zákonu se obrátili na panovníky
a spoléhajíce na světskou moc?,
rozdělili jednu eparchii na dvě, takže
CARAJ. duM5 add. eno­
1-1πΟ BJIACTEJIEM(P) СИЛАХЬ
bJ, mn. in U.
Bernu PAHMJ, secundum lectionem variantem did nzeavudrwvinSyntagmate XIV titulorum
cf. V. Beneševič, Drevneslav. kormčaja, 118.
Ἡ Τίτλος β’. Περὶ τῆς ὁρισθείσης τοῖς µήτροπολίταις...
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κπανὼνΛδ’. Τοὺς ἐπισκόπους ἑκάστου ἔθνους εἰδέναι χρὴ
τὸν ἑαυτῶν πρῶτον, καὶ ἡγεῖσθαι αὐτὸν ὡς κεφαλήν, καὶµήδέν τι πράττειν περιττόν
αἄνευ τῆς ἐκείνουγνώμης, ἐκεῖναδὲ μόναῦ πράττει νἕκαστον, ὅσα τῇ αὐτοῦὲ παροικίᾳ
«ἐπιβάλλει καὶ ταῖς ὑπ αὐτὴνᾶ χώραις. ἀλλὰ μηδὲ ἐκεῖνοςἄνευ τῆς πάντων.
γνώμης ποιείτω τι οὕτω γὰρ δμόνοια ἔσται καὶ δοξασθήσεται ὁ πατὴρ καὶ
ὁ υἱὸς χαὶ τὸ ἅγιον πνεῦμα.
Τῆς ἐν Καλχήδόνιξ συνόδου κανὼν ιβ’. ᾿Πλθεν εἰς ἡμᾶς, ὥς τινες παρὰ τοὺς/ / \ A λ 4
ἐκκλήσιαστικοὺς δεσμοὺς προσδραμόντες δυναστείαις διὰ πραγματικῶν τὴν µίαν
П < om. Mo Na Ps. ὃ µόνον Να Μο Ἠος Ps. ο αὐτῶν Οἱ Мов.4 адтоб Мо. *XaAm. Mos Ps.
II
1 O starobylých slovanských glosách, jimiž byl tento kánon ve svém latinském znění opatřen
v jednom latinském rukopise mnichovskémzdruhé poloviny IX.století a které byly převzaty
z tohoto.místa Metodějovapřekladu,viz výklad 'v úvodní studii, str. 233n. Podle Suvorova,
Ob'jem 253 (p. 2) třeba tento kánon chápat tak, že stařešinou, prvním biskupem „,národa““
je zde míněn ne metropolita provincie, nýbrž nejvyšší biskup každé z malých etnických
jednotek tvořících součást římské provincie (Suvorov odkazuje na P. V. Giduljanova,
Můtropohty v pervyje tri veka christianstva, 1905, 31).
2 Tj. nic důležitějšího; řecký text unšév T1 ... mtepirróv;Jefr 16a izliše. “
3 V řec. textě je zde: spoléhajíce na pragmatiky, tj. tolik co edikty nebo reskripty císařské.
Srov. Hefele II, 517; Hefele-Bén II, 2, 801; Suvorov, Ob'jem254.Na VelkéMoravěvšak
nebylo možno mluvit o císařskýchpragmatikách, proto Metodějtext pozměniltím, že nahradil
pragmatiky výrazem vlastele (o jeho významu viz Slovník jazyka staroslověnskéhoI, 199).
Nomokanon$
МОУ ОБЛАСТЬ МА ДВОЕ РАЗДЪЛАХОУ!,
тако от сего двЪМА МИТРОПОЛИТОМА
БЫТИ BP ЕЮДИМОИЁКОБЛАСТИ. ОУСТАВИ!
ОУБО С(ВА)ТыЫИ СБОРЪ ПРОЧ6в
МИЧЬТОЖ6Е ТАКОВАГО ДЬРЗАТИ
ъвп(и)с(ко)поу; АЦт6 ли МАЧМЕТЬС6
ТВОРИТИ, ДА ΟΤΠΑΠΕΤΡ ΟΒΟΝΤΟ οτεlIGN6.
A ISEJIMKOJKE0Y)KE TPANS TPAMOTAMH
1N(5)C(A)P(5C)KHIMUM MU­ТРОПОЛЬСКЫМЬЙ© NOUTENUΒΤΙΠΙΑ
ИМЕМ6МЬ, FRJIMNOIA ДА МАСЛАЖАЮТЬ
CA ЧЬСТИ, И СТРОТАИ Π(Β)ΡΗ(Έ)ΒΕ
I6TOвп(и)с(ко)пъ, тавЪ° тако с(вд)INAIEMOMB
COVINUMRP πο ИСТИМЪ
МИТРОПОЛИИ СВОИМЪ —ОПРАВ­
ДАМ(ивмЪъ}г.
Ш тит(ь)л(ъ) Г. ако м6 достоить
Фвп(и)с(ко)йоу МезваАмоуходитиа|
επ(π)α(πο)πονῦ νε достоить
КРОМЪ свою1а оБЛАСТИ 6(ΒΑ)ΠΙΕΝΗΙ8
ТВОРИТИ ВЪ ГРАДЪХЪ И ВЪ ВСЬХЪ
ИЖЕ №6 СОУТЬС ВЪ ОБЛАСТИ 16Γο.
ЗРАЗСЪКААФТ.Ктоиж(6) 1. lorpeue J.;
политьскыми У. OcupBu(p) J. Pom. J.
msic probe J, u(b)r
rCOrreXximUS е своими ОПРАВДАМU, СВОИМИОПРА­
265
tím v jedné eparchi byli dva metropolité.
Ustanovil tudíž svatý sněm, aby
napříště biskup ničeho takového se neopovážil;
pokusí-li se o něco takového,
ať je zbaven své hodnosti. Ta pak
všecka města, která byla již císařským
hstem vyznamenána titulem metropolí,
ať se těší z jediné cti, rovněž tak
1 biskup, který spravuje jejich církev;
ale vlastní práva skutečné metropole
musí samozřejmězůstat posvátná.“
NIT.titul. Že biskup nemá bez pozvání
chodit...
(Svatých apoštolů kánon 35.) Biskup
nemá mimo svou diecézi konati svěcení
v -městecha po vsích, které nejsou pod
jeho pravomocí. Bude-li usvědčen, že
к(ъ)вьмАми errore U. пи MUTPOВДАМТИ
J. — III *0 CTPOENIH NE3BANOY KOJHTH, PA3BĚ AHIG N6 3A 3PBNIE CTAJKANIA CBO6TO
BJIACTNA,МИC(BA)HATUЖ6 КРОМЪПРб- IBA CBOero add. J. bIn J canonis inscriptio praecedit:
C(BA)TBIX(5)ANI(0)c(T0)JI6RANON(») „Ie. ©-eJ, om. U.
ἐπαρχίαν εἲς δύο κατέτεµον ὡς ἐν τούτου δύο µήτροπολίτας εἶναι ἔν τῇ αὐτῆῇ
ἐπαρχίᾳ. ὥρισε τοίνυν ἡ ἁγία σύνοδος τοῦ λοιποῦ μήδὲν τοιοῦτο τολμᾶσῦδαι παρὰ
ἐπισκόπου, ἐπεὶ τὸν τοῦτο ἐπιχειροῦντα ἐκπίπτειν τοῦ οἰκείου βαὺμοῦ. ὅσαι δὲ
ἤδη πόλεις διὰ γραμμάτων βασιλικῶν τῷ τῆς µήητροπόλεωςἐτιμήῦδησαν ὀνόματι,
µόνης ἀπολαυέτωσαν τῆς τιμῆς καὶ ὁ τὴν ἐκκλησίαν αὐτῆς διοικῶν ἐπίσκοπος,
δήλονότι σωξζομένωντῇ κατὰ ἀλήδειαν µήτροπόλει τῶν οἰκείων δικαίων.
ΠΠ]Τίτλος γ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ὑπὲρ διούνησιν ἅἄκλήτον παραγίνεσδαι...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν Λε. ᾿Επίσκοπον μὴ τολμᾶν ἔξω τῶν ἑαυτοῦ ὄρων
χειροτονίας ποιεῖσθαι εἰς τὰς UŇA ὑποκειμένας αὐτῷ πόλεις καὶ χώρας. εἰ δὲ
7 кататвидутес №. — Ш @от. №.
с
4 Řec. oečouévov je slov. vyjádřeno volně s(ve)šťajemomo,tedy místo pouhého zachována je
řečeno s důrazem: musí zůstat posvátná, svatá, nedotknutelná. O významu obou kánonů,
Ap 34 a Chale 12, pro vývoj metropolitní ústavy v církvi srov. F. Kop, Vývoj55n.
13b
Ap 35
Ant 22
Sard 3
266
ATI6E JIM ОБЛИЧИТЬ СА С6 ТВОРА Б63
BOJIÉ ПРЕДЬРЖАШАГО ГРАД(Ъ) ИЛИ
MĚCTA TA, ДА ИЗВЕРЖЕТЬ СА САМЪ
и вгожеб воудет(ь) с(вА)тилъ.
АМТТОХИИС(КАГО) —СБОРГА) —КА(момъ)
KB. вп(и)с(ко)поу м достоить
Ч@въЧЮЖЕМЬ ГРАДЪ ходити@
ми въ мъсто, τες вмоу мМ5с(ть)
Bb OBJIACTH, NA C(BA)II(€)NHI8 ISTEPO
МИ ПОСТАВЛАТИ ПОПОВЪ МИ JIblaKOмовъ
въ мВстЪхЪ влАДОМЫХЪДРОУгыхъ
вп(и)с(ко)пЪ, тькмо AINIENE
съ волвю вп(и)с(ко)плде мЪстд
ТОГО. АЦ 6 ЛИ КТО ДЬРЗЬМЕТЬ! ТАКОВО
ЧТО, РАЗОРВМО БОУДИ C(BA)IHI(E)NbСТВОЕ
ЮГО А ТЪ ЕПИТ6МИИ СБОРМЪИВ
ДА ПОВИМЕТЬ С(А).
CAPJIARKINCK(A)D(O)CBOP(A)| -KA­N(0N5) T. 0OCHOC5вп(и)с(ко)пъ Р6ч6:
U CE OPUJIOKATU NOVIKKNOCTP, IA
микыиже вп(и)с(ко)пъ от свою
Nomokanons
tak činil bez svolení toho, komu podléhá
město to nebo místa ta, ať je
zbaven své hodnosti on sám 1 ten,
kterého vysvětí.
Antiochijského sněmu kánon 22.
Biskup nemá chodit do cizího města
nebo území, které není pod jeho pravomocí,
za účelem svěcení an1nesmí ustanovovat
kněze nebo jáhny v místech,
která patří pod moc jiných biskupů,
leda jen se svolením místního biskupa.
Opováží-li se kdo něčeho takového,
jeho svěcení budiž zrušeno a on ať se
podrobí epitimii sněmem stanovené.!
Sardického sněmu kánon 3. Biskup
Osios? řekl: I to třeba dodat, ať žádný
biskup nepřechází ze své eparchie do
jiné eparchie, v níž budou jiní biskueJ,
om. U. Εο(ΒΑ)ΠΙΕΝΙΕ1. hcoBopoTšE J.а-аходити въ ЧЮЖЬ ГРАД(Ъ) J. {ДРЪЗАЕТЬJ.
ἐλεγχδείη τοῦτο πεποιηκὼς παρὰ τῶν κατεχόντων τὰς πόλεις ἐκείνας ἢ τὰς χώρας
γνώµη», καθαιρείσθω καὶ αὐτὸς καὶ οὓς ἐχειροτόνησεν.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ) συνόδου κανὼν κβ’. ᾿Ἠπίσκοπον μὴ ἐπιβαίνειν
ἀλλοτρίᾳ πόλει τῇ μὴ ὑποκειμένη αὐτῷ μηδὲ χώρα τῇ αὐτῷ μὴ διαφερούση ἐπὶ
χειροτονίᾳ τινός, μηδὲ καθιστᾶν πρεσβυτέρους ἢ διακόνους εἲς τόπους DĚTEM
ἐπισκόπῳὸ ὑποκειμένους, εἰμὴ ἄρα μετὰ γνώμης τοῦ οἰκείου ἑτῆς χώρας ἐπισκόπουὀ.
εἶ δὲ τολμήσειέν τις ὅτι τοιοῦτον,ᾶ ἄκυρον εἶναιξ τὴν χειροτονίαν καὶ αὐτὸν
ἐπιτιμίας ὑπὸ τῆς συνόδουτυγχάνει».
Τῆς ἐν Σαρδικῇ συνόδου {ἐκ τοῦ γ’ κανόνος!. "Όσιος ἐπίσκοπος εἶπεν. Γαὶ τοῦτο
προστεθῆναι ἀναγκαῖον, ἵναμηδεὶς ἐπίσκοπος ἀπὸ τῆς ἑαυτοῦ ἐπαρχίας εἰς ἑτέραν
6 αὐτοῦὃ-ὂ ἑτέρων ἐπισκόπων Ne. «ἐ-έἐπισκ.τῆς χώρ. ἐκείνης Со. 9-4 ΠΙ τοιοῦτον τι Να.
adď. Μο». 17 κανὼν γ΄ Μο Οἱ
IN
1 Srov. F. Kop, Vývoj 76.
2 Osios je Hosius (+ ok. 358), španělský biskup v Cordově; zůčastnil se jako vedoucí činitel
sněmu církevního v Sardice r. 343. Zde se uvádí jen počátek tohoto kánonu stejně jako v řec.
textu; jen redakce U májej celý. Celý text řeckýi slovanský má Syntagma o XIV tit., (viz
u Beneševiče, Drevneslavjanskajakormčaja,281—2).Ustanovení Sard 3 připouští, aby biskupové,
kteří se domnívali, že byli nespravedlivě odsouzeni, se mohli obrátit k římskému papeži
(„„prouctění památky apoštola Petra““)a požádat o obnovu soudu. Podle Suvorova toto ustanovení
nenabylo platnosti na východě, třebaže kánony sardické byly uznány sněmem Trullským
a přestože se objevily některé případy takovéto žádosti o obnovu procesu. Srov. Suvorov,
Ob'jem 229; Е. Kop, Vývoj 73, 104n.
Nomokanons
ОБЛАСТИ ВЪ ДРОУГОУЮ! ОБЛАСТЬ,
ВЪ М6ИЖб БОУДОУТЬ ДРОУЗИИ} 6(ПИ)C(KO)IIM,
MANOVI8Tb, TBKMO AHIE NE
БРАТИЕЮ ЗВАМЪ БОУДЕТЬ, I3KO HA NE
ММИМИ БОУДЕМЪК ЛЮБОВЬМЫХЪ
ЗАТВАРАЮЩ6 ВРАТЪ.
IV титьл(ъ) д. 1ако ДА РАЗЛОУЧЕМЫ
COYTb 6(пи)с(ко)поу от ц(ь)Рк(Ъвьмыхъ)аC(BA)TPIX(P)|
AN(O)C(TO— KA­м(омъ) м. свота вп(и)с(ко)поу веши,
186 ΠΜΑΤΕ, ДА БОУДОУТЬ ТАВЛЕМЫ,
ювлемъ!ю KE Π(Β)ΡΗ(Β)ΒΕΝΤΙΙΑ.
ВЛАСТЬЖб ИМАТЬ6П(И)С(ко)пъ СВО
веши KOMOY JIIO|BO ДАТИ, СДА Νες
Π(Β)ΡΗ(ΈΏ)ΒΡΝΑΤΟ РАДИ ИМФМИю
OTIATOвоудеть веп(и)с(ко)пле, А едА
БОУДЕТЬЖеЕмоу и ДЪти има ли
БЛИЖИКЫ ЛИ РАБЪГ. ПРАВЬДНО BO CE
от B(OT)A и чловЪзкъ 196 ми
NÍ-)PRÍ(B)BU TBIIETBI KOTOPBIIA IIPUIATU
ΝΕ6ΡΒΈΠΈΝΗΙΕΜΡ ren(H)C(KO)TJIA
267
pové, ledaže by byl pozván od bratří,
aby se nezdálo, že zavíráme dveře
lásky.
IV. titul. Že má být oddělen biskupův
(majetek) od církevního...
Svatých apoštolů kánon 40. Ať je
patrno, co je vlastní majetek biskupův,
má-li svůj, a co je církevní. Biskup pak ©
má moc svůj majetek komukoli odkázat,
aby kvůli církevnímu jmění nečinila
se újma biskupskému, když se
stane, že bude mít ženu a děti nebo
příbuzné či služebníky. Neboť je to
spravedlivé u Boha 1 u lidí, aby ami
církev neutrpěla nijaké škody pro neznámost
biskupova jmění, ani aby
biskup a příbuzníjeho nebyl oloupenit
pod rouškou církevního majetku nebo­
11, ДРОУЮеггоге Ц. icoyrmru J. Kkcorreximuse corrupto BoynoyTe U J. — ТУ асвод вещи,
NOJA UMAT(b)BJIACT5OCTABJIATH,HM>KeXOIETP add. J. bom. UJ (omissio ex haplographia).
ο-οπΑ Νε Ц(Ь)РКОВМЫХ(Ъ) РАДИ ВЕЦИИОТПАДАЮТ(Ъ)вп(и)с(ко)поу веши, и АШ6 СА 6МоУ
КЛЮЧИТЪ, ДА БОУДЕТ(Ъ) Жемоу им$лъ или ДЪТИ ИЛИ ОУЖИКЫ ЛИ РАБЬ. ПРАВЕДМОCE OT
Б(ог)А и чл(овФ)къ, OA NH ц(ь)рРкы тшеты миклаж(6) NPIHMET(P)OTMNOMKECTBAвп(и)с(ко)пьскых(ъ)
веции, ми вп(и)с(ко)пъ ми оужикы его ц(ь)РКОВМАГОРАДИДА№6ГРАБАТ`
СА, ЛИ В МАПАСТИВПАДАЮТЪ БЛИЖмМИКы 6ГО, ДА №6 С(Ъ)М(ь)рть его в NONOMENIE БОУДЕТЬ
in J.
ἐπαρχίαν, ἐν ᾗ τυγχάνουσιν ὄντες ἐπίσκοποι, διαβαίνοι, εἰµή τι παρὰ τῶν ἀδελφῶν
τῶν ἑαυτοῦ κληδείη, διὰ τὸ μὲ δοκεῖνἡμᾶς τὰς τῆς ἀγάπης ἀποκλείειν πύλας.
IV Τίτλος δ’. ΙΠερὶτοῦ κεχωρισµένα εἶναι ἀπὸ τῶν ἐχκλησιαστικῶν τὰ ἴδια τοῦ
ἐπισκόπου...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν µ’. Τὰ ἴδια τοῦ ἐπισκόπου πράγματα, ἃ ἔχει,
ἔστω φανερά, πεῖγε καὶ ἴδια ἔχει,ᾶ καὶ φανερὰ τὰ κυριακά, ἵνα ἐξουσίαν ἔχη τῶν
ἰδίων τελευτῶν ὃ ἐπίσκοπος 668 βούλεται ἐπαὶ οἷς βούλεταιὲ καταλεῖψαι, καὶ μὴ
ποοφάσει τῶν ἐκκλησιαστικῶν πραγμάτων διαπίπτειν τὰ τοῦ ἐπισκόπου, ἔσὺ᾽
ὅτε γυναῖκα καὶ παῖδας κεκτήµένου ἢ συγγενεῖς ἢ οἰκέτας' δίκαιον γὰρ τοῦτο παρὰ- x 2 / \ / \ 9 / и. \ © / 9 / — ο”
δεῷ καὶ ἀνθρώσιοις τὸ μήτε τὴν ἐκκλήσίαν ἑήημίαντινὰ ὑπομένειν ἀγνοίᾳ τῶν τοῦ:
IV 4-4 om. Na Ci Mos. ὃ ᾧ Όο. εδ οπι. Όο.
IV
1 Podle řeckého textu vlastně: postiženi konfiskací,
Ap 40)
14a.
Chalc 22
Ap38
268 Nomokanon$
имЪмита, ми вп(и)с(ко)поу ми влиЖИКАМЪ
ЕГО ГРАБЛЕМОМЪ БЫТИ ВИ‚
мою Ц(Ь)РК(Ъъ)вьмМАГО UMĚNAIA ли
ВЪ БЪДОУ ВЪПАСТИ ОУЖИКАМЪ ЮГО
и с(ъ)м(ь)РТЬ вто ΒΕΠΙΕΟΤΠΙΕΜΕΟΡΠΟ­
житие.
XAJIKUJIONBCK(A)T(O) CBOP(A) KAм(онъ)
КД. @м6JOCTOUTE КЛИРИКОМЪ
по ОУМЬРТВИИСВОЕГОτοπ(π)σ(πο)πα
РАСХЫТАТИ СВОИХЪ IeMOY ИМЪМИИ*,
такоже д(Р)Ввьмиими! кАМОМЫотῬ6ΠςΘΝΟ
180ΤΕ, ΠΠ 66 ΤΒΟΡΑΠΙΕΜΕ ЛИщити
сА своихъ ΟΤΕΠΕΝΠΠ.
У титьл(ъ) 6. тако достоить вп(и)с(ко)поу
имЪти ВЛАСТЬ
с(вА)тых(ъ)Ап(о)с(то)ль© KA­м(омъ) ли. о всЪхъ ц(ь)Рк(ъ)вьмыхъ
вешехъ вп(и)с(кодпъ ДА
ИМАТЬ ПЕЧАЛЬ И ДА СТРОИТЬ №8 AKO
Б(ож)ии сы икомомъ. м6 достоить
aby jeho příbuzní neupadli do bídy
a jeho smrt nezahrnuli pohanou.?ž
Chalcedonského sněmu kánon 24.
Není dovoleno klerikům po smrti jejich
biskupa rozkrádat jeho vlastní majetek,
jak je (to) zakázáno starými kánony.
Ti, kdo tak činí, mohou být zbaveni
svých hodností.
V. titul. Že biskup má mít moc...
Svatých apoštolů kánon 38. O všechny
církevní věci ať má biskup péči
a ať je spravuje jako boží ekonom.!
Nesmí si však nic z toho přisvojit ani
dávat svým příbuzným z toho, co je
атако м6 ποστ. {. «ΒΕΠΙΙΠ1. ‘древмгими .. двЪвьмиимиеггоге 0.
X
ἐπισκόπου πραγμάτων», μήτε τὸν ἐπίσκοπον ἢ τοὺς αὐτοῦ συγγενεῖς προφάσει
τῆς ἐκκλήσίας δηµεύεσῦαι, καὶᾶεἰς πράγµαταὲ ἐμπίπτειν τοὺς αὐτῷ διαφέροντας,
καὶ τὸν αὐτοῦ θάνατον δυσφηµίαιςύ περιβάλλεσῦαι.
Τῆς ἐν ΚΑαλχηδόνιωσυνόδου κανὼν κβ’. Μὶὴ ἐξεῖναι κληρικοῖς μετὰ δάνατον
τοῦ ἰδίου ἐπισκόπου διαρπάξειν τὰ διαφέροντα αὐτῷ πράγματα, καθὼς καὶ τοῖςM
βαὺμούς.
υπάλαι κανόσιν ἀπηγόρευται, 1 τοὺς τοῦτο ποιοῦντας κινδυνεύειν εἰς τοὺς ἰδίους
Ὕ Τίτλος ε’. ΙΓερὶτοῦ δεῖν τὸν ἐπίσκοπον ἔχειν ἐξουσίαν...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν Λη’. Πάντων τῶν ἐκκλησιαστικῶν πραγμάτων
ὁ ἐπίσκοπος ἐχέτω τὴν φροντίδα καὶδιοικείτω αὐτά, ὡς δεοῦ οἰκογόμος,αμὴ ἐξεῖναι
δὲ αὐτῷ τι σφετερίξεσδαι ἐξ αὐτῶν ἢ συγγεγέσιν ἰδίοις τὰ τοῦ δεοῦ χαρίξεσδαι.
97 Να Mo Ps.
Ύ α ἐφορῶντος Со С1.
e noáyua Mo. ϱδυσφηµίᾳ 8Η, δυσφεµίαν Νθ. * XaAx. Mo Ne Ps Mos. —
2 Úsek o—cje v Usť převzat takřka beze změny z pozdějšího překladu jefremovského (Beneševič,
Drevneslavjanskaja kormčaja,10), kdežto v Jas se zde zachovalo starobylé původní znění.
V
1 První část tohoto kánonu cituje papež Jan VIII. v bule Industriae tuae (880) adresované
Svatoplukovi a aplikuje slova ta na arcibiskupa Metoděje: ... ut iuxta canonicamtraditionem
omnium negotiorum ecelesiasticorumcuramhabeat ipse et ea velut deo contemplante dispenset
MMFHIII., 204n, Epist. č. 90. J. Vajs, Ioanms VIII PP. Epistolae ad Svatoplukprincipem
et Methodium archiepiscopum, Roma 1924. Slova Veluťdeocontemplante podle varianty ©gVeob
ěgovávToc se čtou v Jefr 16b: bfog)u nazireštju.
Nomokanons 269
JKE IEMOY CBOreT0 NU4TO0)K6Ž TBOPUTH
ОТ МИХЪ МИ ОУЖИКАМЪ СВОИМЪ
дДАТаТИот NHX(b), вже всть Б(ож)ию.
РАЦ6 ЛИЗ СОУТЬ МИЩИ, ТО ДА
ДАСТЬ ИМЪ КО И МИШИМЪ, МЪ ДА|
№6 ПРОДАСТЬ СА ИХЪ РАДИ Ц(Ь)РK(5)BBN0E.C(BA)TBIX(5)Ап(о)с(то)лъ—
КА­М(онъ) ма. велимъ кп(и)с(ко)поу
ВЛАСТЬ ИМЪТИ вСЪми ц(ь)рк(ъ)вьмъми
вьышьми. EJIMAже ч(ь)стьNBHMA©
дД(оу)дшаАчл(о)в(Ъ)чьскы
NPEHANBI 1MOY СОУТЬ, ἨΠΑΠς HOстоить
от всЪхъ NOBEJIBTUΜΟΥ.
ДА ПО СВОИ ОБЛАСТИ СТРОИТЬ ЧВСА
РАЗДАМИЛА@ IIONOMS JIM HIHIAKONOMB
СЪ СТРАХОМЬ Б(ОЖ)июмь и говЪNHMb.
'HA ВЪФЗИМАЕТЬЖб и επ(π)с(ко)пъ
ТРЕБОВАНИЮС656®, вгожб
TPEBOYHTb МА ПОТРЬБОУ CEBE, И
СТРАМЬМЫМЪ БРАТОМЪ МА ПОТР6БОВАМИю,
ΠΑ ΝΕ ΠΗΠΙΑΙΕΤΕ С(А} МИЧТОЖЕ.
ЗАКОМЪ Б(ОЖ)ИИ ΒΕΠΠΤΕ, ДА
иж (6)1 ОЛТАРЕВИ СЛОУЖАТЬ, ОТ ОЛТАРА
ДА ПИТАБТЬ СА, ПОМЕЖЕе МИ
ВОИМЪ СВОИМИ ОБРОКЫЁ8 МИКОЛИЖб
ЛИШАвТЬ С(А).
с(вА)т(ът)х(ъ) Ап(о)с(то)лъ кКАм(омъ)
&.фе которъыивп(и)с(ко)пъ
božího. Jsou-li chudí, ať jim dá jako
chudým, ale ať se kvůli nim neprodává
církevní.
Svatých apoštolů kánon 41. Nařizujeme,
aby biskup měl moc nad všemi
církevními věcmi. Neboť jsou- mu
svěřeny drahocenné duše lidské, oč více
se sluší, aby disponoval vším. Aťs bázní
boží a svědomitě podle své pravomoci
zařídí všechno rozdělování prostřednictvím
kněze nebo jáhna. Ať biskup
sám sj vezme, co je nutné a co potřebuje
pro svou potřebu, 1pocestným. bratřím
pro jejich potřebu, aby v ničem neměli
nedostatku. Zákon boží velí, aby ten,
kdo oltáři slouží, z oltáře -byl živ
(1C 9, 13), poněvadž ani vojín nebývá.
nijak zbaven svého žoldu (10, 9, 7).
Svatých apoštolů kánon 60. Je-li
někdo z duchovenstva v nouzi a něУ
амичесож(в) Т. Ъ-Ъили J. °ч(ь)стмыл J. d-dBCEPASJIABAAJ. 90806 1. 1J, unese errore
U. #своих(Ъ) оБРОКЪ).
εἰ δὲ πένητές εἶσιν, ἐπιχορηγείτωδ ὡς πένήησιν,ἀλλὰ μὴ προφάσει τούτων τὰ τῆς
ἐχκλησίαςἀπεμπωλείτω.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν µα’. ΠΙροστάσσομεντὸν ἐπίσκοσον
ἐξουσίαν ἔχειν τῶν τῆς ἐχκλησίας πραγμάτων: εἰ γὰρ τὰς τιµίας τῶν ἀνθρώπων
ψυχὰς αὐτῷ πιστευτέον, πολλῷ ἂν δέοι περὶ τῶν χρήµάτων ἐντέλλεσῦαι, ὥστε
κατὰ τὴν αὐτοῦ ἐξουσίαν πάντα διοικεῖσθαιτοῖς δεοµένοις διὰ τῶν πρεσβυτέρων
καὶ διακόνων καὶ ἐπιχορηγεῖσθαι μετὰ φόβου δεοῦ καὶ πάσης εὐλαβείας: µεταλαμβάνειν
δὲ καὶ αὐτὸν τῶν δεόντω», εἴγε δέοιτο, εἰς τὰς ἀναγκαίας αὐτοῦ χρείας
хай τῶν ἐπιξενουμένων ἀδελφῶν, ὡς κατὰ µηδένα τρόπον αὐτοὺςὲ ὁστερεῖσδαι:
ὁ γὰρ νόμος τοῦ δεοῦ διετάξατο τοὺς τῷ δυσιαστήρίῳ προσεδρεύοντας ἐκ τοῦ
ὑυσιαστηρίου τρέφεσῦδαι (ο. Ἰ σου 9, 19), ἐπείπερ οὐδὲ στρατιώτής ποτὲ ἴἰδίοις
ὀψωνίοις (1 6ο9, 7) ὅπλα κατὰ πολεμίων ἐπιφέρεται.
Tóv αὐτῶν (= Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν νὺ’.ὅ Εἴ τις ἐπίσκοπος 1 πρεσὃaůroic
add. Mos, Cl. c aůrov Ps et alii cod. ἆ δ 6ο Να Μο Ps Mos.
14b
Ap 41
Ap 59
Chalc 26
15a
Ар 76
270
OT ПРИЧТАЙ МИШЮ СОУШЮ №6 ПОΠΑΟΤΕ
16MOY TPBBOBANHHA, IA ОТЛОУчить
с(А). IIPEBBIBAIAH KE TAKO, JIA
ИЗВЕРЖеЕТЬ С(А) тако ОУБИВЪ БРАТА
своего.
хАЛКИДОМЬСК(А)Г(0)! KAN(ON5) K8.
IION6%6 Bb 6Т6РАХЪ Ц(Ь)РК(Ъ)ВАХЪ,
таАКоЖб СЛЫШАХОМЪ, Б6ЗЪ ИКОМОМЪ
επ(π)ο(κο)ππ ц(ь)Рк(ъ)вьмАта BUJKIOTEUMÉNuUMi,
достоить всакои
ц(ь)РК(ъ)ви вп(и)с(ко)пА имоущи
И ИКОМОМА ИМЪТИ ОТ СВОвГО КЛИРИКА,
СТРОТа| ША Ц(Ь)РК(Ъ)вВЬМАТА ПО
вол вп(и)с(ко)пА свовгок, тако м6
Б6-СъвЪДЪТЕЛЬСТВА 1БОУДЕТЬ СТРОЮми
Ц(ь)РК(ъ)вьмовю! и от сего
РАСТАЧАТИ 6Α Π(Β)ΡΗ(Έ)ΒΕΝΤΙΜΤΈ Β6ΠΙΟΜΈπ
ΚΠΕΒΕΤΕΈπρεππΡαΙΟΠΙΠ C(BA)II(6)NHr.
AIIE ЛИ С6ГО№6 ТВОРИТЬ",
повимьмъ ДАЙ БОУДЕТЬ В(ОЖ)ИИМЪ
КАМОМОМЪ.
УТ титьл(ъ) 2. тако м6 достоить
επίπ)ε(κο)πον ΟΤΧΟΠΑΠΠΟκ; г(о)с­
(поде)ви
с(вА)тьтх(ъ)Ап(о)с(то)лъ© KA­м(омъ) об. тако м6 достоить вп(и)C(KO)T0Y
BPATOY JIH C(I)N(O)BU лиUNOMOYOVIKUNBДАШАТИ| BIIACTI
hJ, ПРИТЪЧАеггоге U. icoBoPpAadd. J.
Moy J. ПСОТВОРИТ(Ъ)J. пот. J.
‘вещи J.
Nomokanon5 '
který biskup mu neposkytne, co potřebuje,
ať je suspendován. Šetrvá-li
v tom, ať je zbaven své hodnosti jako
vražedník svého bratra.
. Chalcedonského kánon 26. Protože
v některých církvích, jak jsme se doslechli,
biskupové bez ekonomů volně
nakládají s církevnímjměním,je nutno,
aby každá církev, jež má v čelebiskupa,
měla též ze svého duchovenstva ekonoma
spravujícího majetek církevní
podle vůle svého biskupa, tak aby
církevní správa nebyla bez kontroly,
a tím aby se neplýtvalo církevním
majetkem a pomluva nepadla na kněžstvo.
Pakliže toho neučiní, ať ho postihnou
boží kánony.
VI. titul. Že biskup odcházeje ku Pánu
nemá...
Svatých apoštolů kánon 75. Že biskup
nemá svěřovat biskupskou moc
bratru nebo synu nebo jinému příbuznému
nebo vysvěcovat, koho chce.
кего J. I-IBBITA CTPOENIIO Ц(Ь)РКОВМО­
Ae
ῥύτερος τινὸς τῶν ἐκκλησιαστικῶνε ἐνδεοῦςὄντος μὴ ἐπιχορηγῆ τὰ δέοντα, ἀφοοιξέσθω,
ἐπιμένων δὲ καθαιρείσθω ὡς φονεύσαςτὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ.
Τῆς ἐν Χαλκήδόνι (συνόδου) κανὼν κς’. ᾿Επειδὴ ἔν τισιν ἐκκλησίαις, ὡς περιηχήθημεν,
δίχα οἰκονόμων οἳ ἐπίσκοποι τὰ ἐκκλήσιαστικὰ χειρίξζουσι πράγματα,
ἔδοξε πᾶσαν ἐκκλησίαν ἐπίσκοπον ἔχουσαν καὶ οἰκονόμον ἔχειν ἔκ τοῦ ἰδίου κλήρου,
οἰκονομοῦντα τὰ ἐκκλησιαστικὰ κατὰ γνώµμην τοῦ ἰδίου ἐπισκόπουμ ὥστε μὴ
ἁμάρτυρον εἶναι τὴν οἴκονομίαν τῆς ἐκκλησίας, καὶ ἐκ τούτου σκορπίξεσθαι та
τῆς ἐκκλήσίας πράγματα, καὶλοιδορίαν τῇ ἱερωσύνῃπροστρίβεσδαι. εἰδὲ μὴ τοῦτο
ποιήσει, ὑποκεῖσθαι αὐτὸν τοῖς θείοις κανόσι».
ΥΙ Τίτλος ς’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσχοπον ἀποδημοῦντα πρὸς κύριον...
Τῶν ἁγίον ἀποστόλων κανὼν ος’. "Οτι μὴ χρὴ τὸν ἐπίσκοπον, τῷ ἀδελφῷ
{ τῷ υἱῷ ἢ ἑτέρῳ συγγενεῖχαριξόµενον τὸ ἀξίωμα τῆς ἐπισκοπῆς, χειροτονεῖν οὓςὃ
ἂν αὐτὸς βούλοιτο: κλήηρονόμουςγὰρ τῆς ἐπισκοπῆς ποιεῖσθαι οὐ δίκαιον τὰ τοῦ
Ь бу Co Ne Ci Mos.e xAnoixáv Со. TTL rT0Včrn. vob id. CI. — VI 2 0€ Να.
Nomokanons 271
вп(и)с(ко)пьскъша ли C(BA)INATU,
ГОЖб хХОШЕТЬ. МАСЛФДМИКЫ BO
ISI(H)C(KO)IIBCTBOY TBOPUTU NE NPAΒΕΠΕΝΟ,Б(ож)ита
адЪтати по похотичл(о)в(Ъ)чьст$иа;в(ож)иа| BOц(ь)РК(ъ)ве м6 достоить въ досто1аМИ'ОСТАВЛАТИ,
СИРЪЧЬ МАСЛЪДЬМИКОМЪДАТИ.
АЦ6 ЛИ КТО ДЬРЬЗМЕТЬ
С6 ТВОРИТИ, СЬ® ДА ОСТАВИТЬ
CA C(BA)IJIENHIA, А ОМЪ ПОВИМ6МЪ
отлоучЕмию.
АМТИОХИИСК(А)Г(0) СБОР(А) KAN(омъ)
кг. επ(π)ε(κο)πον Νε достоить
имфтис имого с6Б6 МАМЪСТЬМИКА,
АЩ6 И ПРИ КОМЬЧИМЪЖИТИ1 ЕСТЬ.
АШ6 ЛИ ЧТО ТАКО@ ПОЛОУЧИТЬ С(А),
М6ВЛАСТЬМО БОУДИ ОУСТРОЮМИю.
ХРАМИТИЖ6 ЗАКОНЪЦ(Ь)РК(Ъ)ВЬМЪТИ,
ОБЪДЬРЖАЦТЬе επ(π)ο(πο)πα νε
ИМАКО БЪ|ТИ ПОСТАВЛЕМИЮЕМЪ, МЪ
СЪ СЪБОРОМЬ6П(И)С(ко)пъ, иже поОУСПЕМИИ— ПОЧИВЪШАГ— ВЛАСТЬИМОУТЬ ПОСТАВЛАТИ ДОСТОИМАГО.
УТ а-адАататипохоти un(oBB)aecrbu J. bro J.
Není zajisté spravedlivé ustanovovat
dědice biskupství a s věcmi božskými
nakládat podle libovůle lidské, neboť
církve boží nemají se zanechávat jako
dědictví, to jest dávat dědicům.! Opováží-li
se kdo to učinit, ať je zbaven
svěcení a on sám ať jest suspendován.
Antiochijského sněmu kánon 28.
Biskup nemá za sebe ustanovovat* někoho
jiného náměstkem,> 1 kdyby byl
na konci života. Stane-li se něco takového,
ať ustanovení je neplatné. Třeba
pak zachovávat zákon církevní, který
obsahuje, že ustanovení biskupa se nemají
konat jinak než sněmem biskupů,
kteří po smrti nebožtíkově mají moc
ustanovit toho, kdo je hoden.
com. J. dJ, KAKoerrore U: *correximus e
соггар{%0въ ОБЪДЬРЖАШАГО0, ОБЪДЬРЖАЩАГОJ.
Φεοῦ χαριζόμενον πάδει ἀνθρωπίνῳ: οὐ γὰρ τὴν ΧἈριστοῦξἐκκλησίαν ὑπὸ κλήρονοµίαν
ὀφείλει τιδέναι. εἰ δέ τις τοῦτο ποιήσει, ἄκυρος μὲν ἔστω ἡ ξειροτονία,
αὐτὸς δὲ ἐπιτιμάσδω ἀφορισμῷ.
Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου πανὼν ху’. ᾿Επίσκοπον μὴ ἐξεῖναιἀνθ ἑαυτοῦ
καθιστᾶν ἕτερον ἑαυτοῦ διάδοχον, κἂν πρὸςτῇ τελευτῇ τοῦ βίου τυγχάνη: εἰ δέ
τι τοιοῦτον γένοιτο, ἄκυρον εἶναι τὴν κατάστασιν, φυλάττεσῦδαι δὲ τὸν δεσμὸν τὸν
ἐκκλήησιαστικόν,τὸν περιέχοντα ἀδεῖνμὴ ἄλλως γίνεσθαι τὰς καταστάσειςᾶ ἢ μετὰ
συνόδου καὶ ἐπικρίσεως ἐπισκόπων τῶν μετὰ τὴν κοίµησι τοῦ ἀναπαυσαμένου
τὴν ἐξουσίαν ἐχόντων τοῦ προάγεσδαι τὸν ἄξιογν.
ο τοῦ δεοῦ Νε Ο. 374 um δεῖνἐπίσκοπον ἄλλως γίνεσδαι Мов ©1.
VI
1 Slovalo jest dávat dědicůmjsou v slov. překladě přidána; původně to asi byla postranní glosa.
Schmid, Die Nomokanonůbersetzung114—5 soudí, že je to přídavek autorův.
2 Řec. xabioTáv, Usťiměti,které je v Jas vynecháno; patrně je tu porucha textová. Jefr 94b má
náležitě postavleti.
V ŽM XVIIje pro nástupce po sv. Metoději užito termínu nastolvniko: kogočuješi ... daby
ot učenija tvoegoteběnastobvniko bylo? Tento výraz je nepochybně starší a můžeme jej předpokládat
i pro protograf Metodějova nomokánonu; termín naměstovníkobyl teprve později
dosazen opisovači; vyskytuje se na tomto místě i v Jefr (94b). Výraz nastolbníko je doložen
v Jefr 33a (Chalc 9) ve významu „patriarcha“ za řec. Poóvoc;Usť Jas mají zde stoltníko (viz
s. 284).
U
Apl
Таоа 12
Laod 13
Laod 57
272 Nomokanon5
УП титьл(ъ) 7. тако м6 достоить
вп(и)с(ко)поу митРОПОоЛИТОМЬЖ(6)C(BA)TBIX(P)| AINI(O)C(T— KA­м(омъ) A. вп(и)с(ко)пъ ОТ TPUH
вп(и)с(ко)пъ ли от двою ДАос(вА)ШАЕТЬ
САА.
лАОбДИКИИСкК(А)Г(О) СБОР(А) КАм(омъ)
вт. тако достоить вп(и)C(KO)ISI
соудомь ΜΗΤΡΟΠΟΠΠΤΕИ
OKPBCTbNUXPPἍαπ(π)σε(πο)πΠ| NO­CTABJIATY BP U(b)PR(P)BENÉME NAUAJTÉ,
COYIJIA BB MNO3B HCKOVMENUM
Bb CJIOBECH JKE BĚPNÉMB M B5 IPAвъ
IKU3NI KATIMČ.
TOTO»K6. IAKO N6 ДОСТОИТЬ МАРОДОМЪ
ИЗБОРЪ ТВОРИТИ ХОТАШИХЪ
ПОСТАВЛАТИ МАЧ С(ВА)Ци(6)МИк.
ЛАОДИКИИСК(А)Г(О) СБОР(А) —КАм(омъ)
zi. тако Νε достоить въ
ВСЬХЪ И СТРАМАХЪ ПОСТАВЛАТИ кп(и)с(ко)пъ,
Мъ оБЪХОДИТЕЛА.ПОСТАВЛЕМЫМЪ
Ж6 ПРЕЖб МИЧЬТОЖЕ
ДОСТОИТЬ ТВОРИТИ 563 вОоЛЪ вп/’и)ο(πο)πα
ГРАДЬСКАГО. TAKOJKEU ποIIOMb
NWYTOJKE TBOPAUTHKPOMBĚ BOJIB
επ(π)ς(πο)παΈ.
VII. titul. Že biskup má! od metropolity
... |
Svatých apoštolů kánon 1. Biskup
ať je svěcen od tří biskupů nebo ode
dvou.
Laodicejského sněmu kánon 12. Že
biskupovémají být ustanovovániv církevním
úřadě soudem metropolitů
a okolních biskupů, když byli mnohokrát
vyzkoušení v nauce víry i v obcování
spořádaného života.
Téhož. Že shromážděním lidu nepřísluší
konat volbu těch, kteří mají
být ustanoveni na kněžství.
Laodicejského sněmu kánon 17. Že
na vsích a na venkově se nemají ustanovovat
biskupové, nýbrž visitátoři
(periodeuti). Τι, kteří byli již dříve
ustanoveni, nesmějí nic činit bez souhlasu
městského biskupa. Rovněž tak
an kněží nemají nic činit bez souhlasu
biskupa.?2
УП адд C(BA)IMA6T5ca J. PoKP(B)CTNBIX(p) J. <], жити U. dBo J. евёз J.
VII Τίτλος ὅ’. Περὶ τοῦα δεῖντὸν ἐπίσκοπον ὑπό τε τοῦ µήτροπολίτου...
Tov ἁγίων ἀποστόλων κανὼν α΄. ᾿Επίσκοπος ὑπὸ ἐπισκόπων χειροτοείσδω
δύο ἢ τριῶν.
Τῆς ἓν/1αοδικείᾳ συνόδουκανὼν ιβ’. Περὶ τοῦ τοὺς ἐπισκόπους χρίσει τῶν µήτροπολιτῶν
καὶ τῶν πέριξ ἐπισκόπων καθδίστασῦδαιεἰς τὴν ἐκκλησιαστικὴν ἀρχήν,
ὄντας ἐκ πολλοῦ δεδοχιµασµένους ἔν τε τῷ λόγῳ τῆς πίστεως καὶ τῇ τοῦ εὐήδουςу /
ῥίου πολιτεία.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν ιγ’. ΠΠερὶτοῦ μὴ τοῖς ὄχλοις ἐπιτρέπειν τὰς ἐκλογὰς
ποιεῖσθαι τῶν µελλόντων καδίστασῦδαι εἰς ἑερωσύνην.
Τῆς αὐτῆς συνόδου κανὼν νξ’. "Οτι οὐ δεῖ ἐν ταῖς κώμαις καὶ ἐν τοῖς χωρίοις
πκαθίστασῦαι ἐπισκόπους, ἀλλά περιοδευτάς' τοὺς μέντοι ᾖἤδήπροκατασταθέντας
μήδὲν πράττειν ἄνευ τῆς γνώμης τοῦ ἐπισκόπου τοῦ ἓν τῇ µήτροπόλει.» ὡσαύτως
δὲ καὶ τοὺς πρεσβυτέπους μηδὲν πράττειν ἄνευ τῆς γνώμης τοῦἐπισκόπου.
VII + u% add. Mos. ὃ πόλει Со Mos Ci.
VI
1 V slov. textěje nevhodně přidán zápor ne (stejně jako v některých řec.rukopisech); správný
text je v Usť 7b, viz str. 247.
2 Kánonem Laod 57 se zakazuje budoucně bez dovolení městského biskupa ustanovovat chorepiskopy
(venkovské biskupy) a ustanoveným dělat cokoli bez jeho svolení; srov. Suvorov,
Ob'jem, 235, pozn. 10. — V Jas je tento kánon přeřazen do tit. VIII za Chalc 25.
Nomokanons
УШтит(ь)л(ъ) и. тако Νε достоить
C(BA)HIENHre EN(H)C(RO)NOy NE BOJI€ I
ХАЛКИДОМЬСК(А)Г(0) СБОР(А) КАм(омъ)
61. помеже ETEPH OT MHTPONOJIMTP,
I8KOKE СЛыЫШАХОМЪ, М6РОДАТЬ
О ПОРОУЧЕ|]МыхъЪ ИМЪ CTAдъхъи
отр$ють σ(ΒΑ)Πιενπταεπ(π)с(ко)пьскала,
изволи сд C(BA)TOMOY
CBOPOY Bb TP6€X5 M(B)c(A)DUX5 BBIBATH
С(вА)щемивмъ вп(и)с(ко)п(о)мъ,
AIIE NENBKAIANEOTPOJNA?
МОУЖА БОУДЕТЬ МАЛЕЖАШЮ ПОЖДАМИЮ
BPEM6EN6. AIIE JIM Сего Νθ
СТВОРИТЬ, ПОВИМЬМЪБОУДЕТЬ Ц(Ь)Рк(ъ)вьхымъΕΠΠΤΕΜΠΙΑΜΕ.|
PH­БЫТЪКЪ ЖЕ ВЪДОВЬСТВОУЮЩАТа
п(Р)РК(ъ)ве. ЦВиъ ДА ХРАМИТЬС(А)
икомомъмь то1а N(b)PR(B)BE.
АМКУРЬСК(А)Г(О) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)
612. о вешехъ ц(ь)Рк(ъ)вьмыхъ,
ювликовп(и)с(ко)поу м6 соущю NOПОВ6
ПРОДАЛИ БОУДОУТЬ, ДА ВЪЗВРАтТАТЬЦ(Ь)РК(Ъ)вьмою.
В СОУДЗ° Жб
вп(и)с(ко)пле ДА БОУДЕТЬTBÁ, AIG
УШ а], ОТЪРОЧЬМА{. Ъ.КД. Л. c-ccorreximus e mutilato Bco1B UJ.
273
VIII. titul. Že svěcení biskupa se nemá
délenež tři...
Chalcedonského sněmu kánon 15.
Protože někteříz metropolitů, jak jsme
se doslechli, nedbají o svěřenájim stáda
a odkládají biskupská svěcení, rozhodl
svatý sněm, aby se biskupská svěcení
konala ve třech měsících, nenastane-li
něco neodkladně nutného, aby se naléhavě
počkalot s časem. Neučiní-li
toho, bude“podroben církevním trestům.
Důchod ovdovělé církve ať je
ekonomem té církve celý zachován.
Ankyrského sněmu kánon 15. Co se
týče věcí církevních, které kněží v době
sedisvakance prodají, ať navrátí, co je
církevního. Biskup pak ať rozhodne
o tom, zda mají dostat nazpět kupní
cenu čili nic, protože mnohdy výtěžek:
ато 1.
ΥΠΠ Τίτλορ η’. По: тоба δεῖντὰς χειροτονίας τῶν ἐπισκόπων μὴῦ πλέον...
Τῆς ἐν Χαλκήδόνι συνόδου πανὼν κε’. ᾿Μπειδήπερ τινγὲς τῶν μήτροπολιτῶν,
ὡς περιηχήδηµεν, ἀμελοῦσι τῶν ἐγκεχειρισμένωνό ποιµγίων καὶ ἀναβάλλονται
τὰς χειροτονίας τῶν ἐπισκόσων, ἔδοξετῇ ἁγίᾳ συνόδῳ ἐντὸς τριῶν μηνῶν γίνεσθαι
τὰς χειροτονίας τῶν ἐπισκόπων, εἰµήτοιγε ἄρα ἀπαραίτήητοςἀνάγκη παρασκευάση
ἐπιταθδῆναιᾶ τὸν τῆς ἀναβολῆς χρόνον' εἰ δὲ μὴ τοῦτο ποιήσοι, ὑποκεῖσθδαι αὐτὸν
ἐπκλησιαστικοῖς ἐπιτιμίοις, τὴν μέντοι πρόσοδον τῆς χηρευούσης ἐκκλησίας σώαν
παρὰ τῷ οἰκογόμῳ τῆς αὐτῆςὲ ἐκκλησίας φυλλάττεσδαι.
Τῆς čv "Αγκύρᾳ συνόδου κανὼν ιε5. Περὶ τῶν διαφερόντων τῷ πυριακῷ' ὅσα
ἐπισκόπου μη ὄντος πρεσβύτεροι ἐπώλήησαν, ἀνακαλείσθω τὸ κυριακόν, ἓν δὲ
τῇ χρίσει τοῦ ἐπισκόπου εἶναι, εἴτε προσήκει ἀπολαρεῖν τὴν τιμὴν εἴτε καὶ μή,
bom.Ne.| ©aůroicadď.PsCl.ΥΠ < u ада. Mo Mos Ne. ε αὐτῆς| ἆ ἐπιτεθῆναι Мо.
om. B L.
VIII
1 ού sleduje variantu čzuTeĎijvai,kdežto Jefr variantu érurabiva: (prodolžiti).
2 Вес. dvaxaAeioĎar TÓxvoiaxóv, doslovně: ať je to prohlášeno za náležící Pánu, tj. za majetek
církevní. |
3 Slov. prosto vzniklo zkomolením z řec. zo0codov, které v prvotním překladu nebylo přeloženo
(srov. Schmid, Die Nomokanonůbersetzung109—110).
Chalc 26
16a
Anc 15
Ap 21
Ap 77
Ap 78
214 Nomokanons
ПОДОБАЕТЬ ВЪСПРИТЭТИ MBNOY ЛИ
Мие, ЗАМб ММОЖИЦЕЮ ПРОСТО ПРОДАМЫХЪ
ВЪЗВРАТИТИ ИМЪ СИМЪ ММОЖАИШЮ
ЦЪМОУ.
ТХ титьл(ъ) ©. O каАЖЕмицв NE?
ИСКАЖЬШИМЪ 6686 САМОГОC(BA)TBIX(P)| ANI(O)C(TO— KA­N(ON5) КА. КАЖЕМИКЪ АЦ!6 МОУЖЕЮ
от чл(о)в(В)къ HCKAKENB BOYJIETE
ли въ полом ли ТАКОСА РОДИТЬ,
достоимъ ж6 Аб ΒΟΥΠΕΤΕ6п(и)ο(Κο)ΠΡΟΤΒΑ,
ΠΑ ΒΟΥΠΕΤΕ.
C(BA)TBIX(P)AN(0)c(TO)I(5)| RA­N(ON5) ой. АЦг6 кто слЪпъ ΒΟΥΠΕΤΡΕ
вдим$мь окомь ли гол$мию BPEдемь
ти достоимъ воудеть вп(и)с(ко)пьствА,
ДА БОУДЕТЬ. Νε |! (№6)
ВРЕДЪ ΒΟ ΤΕΠΕΟΝΡΙΠ 6ΚΒΡΡΝΠΤΕ юго,
Мьъ СКВЬРМА JI(OY)MBNAIA.
C(BA)TBIX5 AN(0)C(TO)IE КАМОМЪ
05. глоухъ жб® и сл$пъ ДА NE BOYдеть
вп(и)с(ко)пъ, № тако CKBbPмьмъ,
Мъ ДА Ц(Ь)РК(Ъ)ВИ БЛАЗМА №6
ТВОРИТЬ.
Х титьл(ъ) I. (0)% C(BA)IAIEMBX5
п(и)с(ко)пЪхъ и попЪхЪь
co mplevimus secundum textum gr.,
add.J. —X*0m.UJ.om. UJ. — IX
z prodaných věcí jim nahradil víc než
kupní cenu.
IX. titul. O eunuchu, který se sám (ne)­
vyklestil...
Svatých apoštolů kánon 21. Bunuch,
byl- vykleštěn násilím od lidí nebo
v zajetí, nebo se takto narodil, bude-li
hoden biskupství, ať se jím stane.
Svatých apoštolů kánon 78. Jestliže
by kdo byl slepý na jedno oko nebo
vadný na nohu a byl-li by hoden
biskupství, ať se jím stane. Neboť ne
vada tělesná ho poskvrňuje, nýbrž
úhona duševní.
Svatých apoštolů kánon 79. Hluchý
a slepý ať se nestane biskupem. Ne
že by byl poskvrněn, nýbrž aby nebyl
na pohoršení církvi.
X. titul. O vysvěcených biskupech
a kněžích...
a0m. UJ. bye errore bis U. cpru
διὰ τὸ πολλάκις τὴν πρόσοδον τῶν πεπραµένων ἀποδεδωκέναι αὐτοῖς τούτοις
πλείονα τὴν τιμήν.
ΙΧ Τίτλος 9’. Περὶ τοῦ εὐνοῦχονᾶαμὴ ἑαυτὸν ἐκτεμόντα...
Тб» ἁγίων ἀποστόλων κανὼν κα. Βὐνοῦχος εἰμὲν ἐξ ἐπηρείας ἀνθρώπων ἐγέVETO,ἢ
ἓν διωγμῷ ἀφηρέδη τὰ ἀνδρῶν, ἢ οὕτως ἓκ φύσεως ἐστίν, καὶ ἔστιν ἄξιος
ἐπισκοπῆς, γινέσδω. Ď
1ῶν αὐτῶν (1ῶν ἁγίων dnooToAwv)xavav oč'.c Εάν τις ἀνάπηρος ᾖ τὸν ὀφθαλμὸν
ἢ τὸ σκέλος πεπληγµένος, ἄξιος δὲ ἐπισκοπῆς ἐστιν, γινέσθω.ᾶ οὐ γὰρ λώβη
σώματος αὐτὸν μιαύνει, ἀλλὰ φυχῆς µολυσμός.
Τῶν αὐτῶν (1ῶν ἁγίων ἀποστόλων) κχανὼνom ε Κωφος! ἢ τυφλὸς μὴ γιέσδωσ
ἐπίσκοπος, οὐχ ὡς µεμιασµέγος, ἀλλ᾽ ἵνα μὴ τὰ ἐκκλησιαστικὰ παρεμποδίξοιτο.
Х ἸΤίτλος ι.
ΙΧ α εὐνούχου Μο.
Mos Ps.
b vevécda Mos Cl.
f dě add. B, dě dv add. Ne Mos Cl.
εοή Na Mos Ps.
σγενέσδω Ο1.
"Περὶ τῶν χειροτονουµένων ἐπισκόπων ἢ πρεσβυτέρων..
ᾱ γενέσὺω Моз Рз. εοθ’ Να
Nomokanon$
C(BA)T(PI)X5| AIT(O)C(TO© KA­м(омъ) Již. Απις ποτοΡτιπ τεπ(π)­с(ко)пь| CÍBA)HENGCBIм6ПРИ­Фемлеть слоужьвы и о людехъ
МЕБРЕГЫИ ПРЕДАМЫХЪ МОУ, ДА
ОТЛОУЧИТЬ СА, ДОМДЕЖЕ ПРИИМЕТЬ
СЛОУЖЬБОУ СВОЮ; ТАКОЖЕ И ПОПОВб
и диакоми Ащбели шьдъше №
ПРИИМОУТЬ 16ΓΟ, Ν6 πο Ο6ΒΟΙΠ 1ΕΓΟ
ΒΟΠΠ, Νοῦ по ΠΙΟΠΡΟΤΈΠrer0© 3JIOB'B,
ДА весть C(BA)IIENP, A ПРИЧЬТЪ
ГРАД(А) ТОГО ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А), ЗАМ
ТАЦЁМЪ ЛЮДЕМЪ МЕПОКОРИВОМЪ OYчители@
NEŽ БЪИША. |
АМТИОХИИСКАГ(О) СБОРА КАМ(ОМЪ)
2. ΑΠ κοτορτιπ επ(π)σ(πο)πτ
с(вА)шемиюе вп(и)с(ко)пьско ΠΡΙимет(ъ)'-иЕ
МАЧЕРЕМЪСТАРЪВИШИМА
БЫТИ ЛЮД6МЪ №6 ПРИИМЕТЬ СЛОУЖЬБЪ
МИ ПОСЛОУШАЮТЬ ИТИ Bb
ПОРОУЧЬНОУЮЙвмоу Ц(Ь)РК(Ъ)вЬ,
ДА БОУДЕТЬ БЕС ПРИЧАСТЬТА, ДОМДЕЖЕбсУБЪЖЬ
СА ПРИИМЕТЬ ЛИ ПОВБбЛИТЬ
ЧТО O NEMb СВЬРШЬМЫШ СБОРЪ
по ОБЛАСТИвп(и)с(ко)п(о)мъ. |
ÍAIIGEкыи вюп(и)с(ко)пъ с(вл)Т]ЕМЪ
№6 ИДЕТЬ ВЪ ОБЛАСТЬ, ВЪ МЮЖб
215
Svatých apoštolů kánon 36. Nepřevezme-li
některý biskup po svém
vysvěcení svého úřadu a o lid jemu
svěřenýse nestará, ať jest suspendován
tak dlouho, dokud seneujme svého
úřadu; rovněž tak 1 kněží a jáhnové.
Pakliže se tam odebere a nepřijmou ho,
ne z jeho vůle, nýbrž ze zloby lidské,
ať má platnost jeho svěcení, avšak
klérus toho města ať je suspendován,
protože nebyli učiteli takového nepoddajného
lidu.
Antiochijského sněmu kánon 17.
Jestliže některý biskup přijme svěcení
biskupské, a ač je ustanoven být představeným
lidu, neujme se svého úřadu
ani se nepodvolí tomu, aby odešel do
církve jemu svěřené, ať jest suspendován,
dokud donucen se ho neujme nebo
dokud o něm nějak nerozhodne nejvyšší
sněm biskupů té eparchie.
Byl-livysvěcennějaký biskupa nejde
do své diecéze, pro niž je ustanoven, ne
bJ, Ne errore U. com. Т. ЧкАзАтели J. εἰ, οπι. 0. 1], пРИИТЬ mendose U. €J, om. U
hrgopoy4eNovym J. iInscriptio canonis praeceditin J: ANTHOXIHCKATOCOBOPAKANON(5)HI.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν Λς’. Εἴ τις χειροτονηθεὶς ἐπίσκοποςα μὴ καταδέχοιτο
τὴν Λλειτουργίανκαὶτὴν φροντίδα τοῦ λαοῦ τὴν ἐγχειρισθεῖσαν αὐτῷ, τοῦτον
ἀφωρισμένον τυγχάνειν, ἕως οὗ καταδέξηται, ὡσαύτως μαὶ πρεσβύτερος καὶ διάκονος.
εἰ δὲ ἀπελθδὼν οὖκ ἐδέχδη οὐ παρὰ τὸν αὐτοῦ γνώµην, ἀλλὰ παρὰ τὴν τοῦ
λαοῦ µοχδηρία», αὐτὸς μὲν ἔστω ἐπίσκοπος, ὃ δὲ κλῆρος τῆς πόλεως ἀφοριξέσδω,
ὅτι τοιούτου λαοῦ ἀνυποτάκτου παιδευταὶ οὐκ ἐγένοντο.
Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου κανὼν ιξ. Εῖ τις ἐπίσκοπος χειροθεσίαν ἐπισκόπου
λαβὼνῦ καὶὁρισθεὶςπροεστάναι λαοῦ μὴ καταδέξοιτο τὴν λειτουργίαν μηδὲ πείθοιτο
ἀπιέναι εἲς τὴν ἐγχειρισθεῖσαν αὐτῷ ἐκκλήσίαν, τοῦτον εἶναι ἀκοινώνητον, ἕως
ἀναγκασθεὶς καταδέξοιτο ἢ ὁρίσει τι περὶ αὐτοῦ ἡ τελεία σύνοδος τῶν κατὰ τὴν
ἐπαρχίαν ἐπισκόπων.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ) συνόδου κανὼν т’. Βῖ τις ἐπίσκοπος χειροτογηδθεὶςεἰς
παροικίαν μὴ ἀπέλθδοι εἰς ἦν ἐχειροτονήῦδη, οὐ παρὰ τὴν ἑαυτοῦ αἰτίαν,
Х “Пуётом. χειροτ. Να. ὃλάβη La. οδὲ παρενοχλεῖν (оз.
Ap 36
Ant 17
17a
Ant 18
Ap 29
Ар 30
216
ЕСТЬ МАРЕЧЕМЪ, М6 IO CBOFH BOJIH,
МЪ ЛЮДЬСКАГО РАДИ МСРАЧЕМИТА ЛИ
ИМОТАРАДИ ВИК, №6 ОТ С6Б6 С6МОУ
Бывъшю, ТЪ ДА ИМАТЬ Ч(Ь)СТЬ И
СЛОУЖЬБОУ ТЪКМО, А ДА № ОБЛАΠΑΙΕΤΕ
ΒΕΠΕΜΝ Ц(Ь)РК(Ъ)вьЬМыми,
HNCERE CBBUPAHFTB СА) МЪ ДА
ЖИДЕТЬ СЕГО, ДОМДЕЖЕ ОБЛАСТЬМЫЙ
СВЬРШЕМЫИ СБОРЪ СОУДИВЪ ПЬЕСТОТЭ6ю
РЕЧЕТЬ.
ХТ титьл(ъ) АЕ.(0) с(вА)рлемыхъ
силою влАс(тьльскою)
C(BA)T(bI)x(») Ап(о)с(то)л(ъ) кАм(омъ)
K8. АШЕ ἘΟΤΟΡΈΙΠ τεπ(π)с(ко)пъ
ли попъ ли дивкомъ
мьздою ч(ь)Сть ПРИИМЕТЬ®,ДА ИЗВЕРЖеЕТЬ
С(А), И ТЪ, ИЖЕ БОУДЕТЬ
с(вА)ТИлЪ, И ДА ОТРИМЕТЬ СА OTHмоудь
от ц(ь)рРк(ъ)в6и от оьшемита,
тако СИМОМЪ МАГЪ ОТ МЕМ ПЕТРА.
C(BA)TBIX(P)Ап(о)с(то)ль© KA­н(онъ) л. Аще которыи вп(и)с(ко)
пъ? мирьскыми влдстели и по­
Nomokanon$
z vlastní vůle, nýbrž pro nepřízeň! lidu
nebo z jiné příčiny, aniž sám k tomu
zavdal podnět, ať je mu ponechána
toliko hodnost a úřad, avšak ať nezasahuje
do církevních záležitostí tam,
kde se zdržůje, nýbrž ať vyčká, až
vrchní eparchiální sněm tento případ
1073041:
XI. titul. O těch, kterí bývají svěcení
z moci vladařů ...
Svatých apoštolů kánon 29.Přijme-li
některý biskup nebo kněz nebo jáhen
hodnost za peníze, ať je degradován,
on1 ten, kdo jej vysvětil, a ať je zcela
vyvržen z církve 1 ze společnosti jako
imon kouzelník ode mne Petra (Act
8, 18—24).
Svatých apoštolů kánon 30. Získá-li
některý biskup pomocí světských panovníků
pro sebe církev nebo soud,! ať
jcorreximus e corrupto CEBUPAFOTECAUJ. — ХГ зиметь J. PJ, none mendose U.
ἀλλὰ διὰ τὴν τοῦ λαοῦ παραίτησιν ἢ δι ἑτέραν αἰτίαν οὐκ ἐξ αὐτοῦ γενοµένην,
τοῦτον µετέχειν τῆς τιµῆς καὶ τῆς λειτουργίας µόνον, μηδὲν παρενοχλοῦνταξ τοῖς
πράγμασίν τῆς ἐχκλησίας, ἔνθα ἂν συνάγοιτο, ἀλλ᾽ ἐκδέχεσθαι τοῦτον,ᾶ ἕως ἂν
ἡ τῆς ἐπαρχίας τελεία σύνοδος κρίνασα τὸ παριστάµενον ὁρίσῃη.
XI Τίτλος ια. ΙΠΠερὶτῶν ἐκ δυναστείας ἀρχοντικῆς ἢ ἐπὶ χρήµασι χειροτονουµέ­
VOV...
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων πανὼν κὸὺ’.Εἴ τις ἐπίσκοπος διὰ χρημάτων τῆς ἀξίας
ταύτης ἐγχρατὴς γένηται, ἢ πρεσβύτερος, 1 διάκονος, καδαιρείσθω καὶ αὐτὸς
καὶ ὃ χειροτονήσας, καὶ ἐκκοπτέσθδω παντάπασιν καὶ τῆς κοινωνίας,α ὡς Σίέµων
ὁ µάγος ὑπἐμοῦ Πέτρου.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν Λ’. Εἴ τις ἐπίσκοπος, κοσμικοῖς
ἆ τοῦτο Ο1. -- ΧΙ] 4 ἐχκλησίας Mo Mos Οἱ, τῆς ἐκκλησίας αἆά. nonnulhi cod.
X
1 Omoravismu neračeníjeviz výklad na str. 226. Pitra I, 462: guod eum populus vitet; Hefele
I, 518: weil das Volk ihn nicht annehmen will.
XI
1 V řec. textu není „nebo soud“; v předloze překladatelově bylo asi scholion %yovvxelow.
Nomokanon5
моцтью прииметь ц(ь)рк(ъ)вь ‘ли
суд(ъ)° извьржеть с(А)и отлоучмть
C(A)OTц(ь)рк(ъ)ве и причашающии
CA 16Mb BCM.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0) СБОРА KAм(омъ)
В. АШЕ КОоТОоРЫИвп(И)С(ко)пъ
мА имЗмии с(вА)ШЕМиютвоРИТЬ
И ВЪ ПРОДАЖЮ ВЪВЕДЕТЬ ΠεΠΡΟдАвмОоУЮ
BII(A)T(O)O(A)T6 и С(ВА)тить
МА МЬЗДВ вп(и)с(ко)пА@ ли
попа ли дДитакомлли имого кого
ПРИЧИ|ТАЮЩИХ(Ъ) СА ВЪ КЛИРОСФЪ,
ЛИ ПОСТАВИТЬЕ МАМЬЗДЪ ИКОМОМА
ЛИ ЕКДИКА ЛИ ПОМОМОРА! ЛИ ИМОГО
КАМОМЬКА 83А СРАМЬМЫИЕ ПРИБЫТЪКЪ
СВОИ,’С6 ТВОРА ЛИ ОБЛИЧЕМЪ
БЫВЪ ДАЁ ОТПАДЕТЬСВО ЧЬСТИ,
Ас(вА)шемикъ’миковтаже пользы
UMATb OT C(BA)IN(E)NHIA коуплбМАГ(0)
ЛИ ПОСТАВЛЕМИ18, МЪ ДА БОУ­
217
je zbaven hodnosti a vyloučen z církve
a všichni ti, kteří s ním oboují.
Chalcedonského sněmu kánon 2.
Uděluje-li některý biskup svěcení za
peníze a uvádí-li do prodeje neprodajnou
milost a světí za peníze biskupa
(či chorepiskopa) či kněze či jáhna &1
jakéhokoli jiného klerika nebo ustanoví
za peníze ekonoma nebo advokáta nebo
kostelníka (paramonáře)ž nebo jinou
kanonickou osobu* pro hnusný svůj
zisk, bude-li usvědčen z tohoto činu,
aťje zbaven své hodnosti a ten, kdo byl
takto vysvěcen, ať nemá z koupeného
svěcení nebo ustanovení žádného
užitku, nýbrž ať přijde o úřad 1 hodnost,“
jež nabyl penězi. Byl-li někdo
prostředníkem těchto mrzkých a nec=era
J. dam ropeen(u)c(Ko)na add. J. *nocTABuTu errore UJ. (TONOMAPAJ. Ε-εβπΟΟΡΑΜNbIMJ.
Всоггех!тл$ е соггирфо оБычемъ UJ. iJ, om. U.
ἄρχουσι χρήσάµενος, δι αὐτῶν ἐγκρατὴς ἐκκλήησίαςγένηται, καθαιρείσθω καὶ
ἀφοριξέσθω, καὶ οἳ κποινωνοῦντεςαὐτῷ πάντες.
Τῆς ἐν Χαλκήδόνι συνόδου κανὼν β’. Βἴ τις ἐπίσκοπος, ἐπὶ χρήµασι χειροτονίαν
ποιήσοιτο, καὶ εἲς πρᾶσιν καταγάγοι τὴν ἅπρατον χάριν, καὶ χειροτονήσοι ἐπὶ
xoňuacw čnioxomov, bj) χωρεπίσκοπονὺ ἢ πρεσβύτερον, ἢ διάκονον, ἢ ἕτερόν τινα
τῶν ἓντῷ κλήρῳ καταριδµουµένων, ἢ προβάλοιτο ἐπὶχρήµασιν οἰκονόμον,ἢ ἔκδικον,
{ παραμονάριο», ἢ ὅλως τινὰ τοῦ κανόνος, δι αἰσχροκερδίαν οἰκείαν, ὃ τοῦτο ἐπιχειρήσαςὲ
ἐλεγχδεὶς πινδυνευέτω εἰςτὸν οἰκεῖονβαθμόν, καὶὃ χειροτονούµενος μηδὲν
ἐν τῆς κατ ἐμπορίαν ὠφελείσδω χειροτονίας ἢ προβολῆς, AAAἔστω ἀλλότριος
τῆς ἀξίας ἢ τοῦ φροντίσµατος, οὗπερ ἐπὶ χρήµασιν ἔτυχεγν.εἰδέ τις καὶ µεσιτεύων
ὃ-ὂ om. Mo Νο ΟΙ. ©nat adď. Mos СТ.
2 Řec. zapauovdorocpřekládá Pitra I, 523 mansionarus a vykládá 534, p. 2.
3 Вес.тра тоб хаудуос značí doslovně: někoho, kdo patří do služeb církve a podléhá jejím
předpisům (xaváév)nebo je uveden v jejím seznamu (xavwv).Srov. Hefele I, 420.
4 Řec. Tic délac (duchovní hodnost) j To0 poovriouaroc (úřad); v slov. překladě jsou oba
výrazy přehozeny. — V tomto kánonu se zakazuje veškerá simonie, nejen prodej svěcení
a duchovních úřadů, nýbrž i udělování těch církevních služeb, k nimž nebylo třeba svěcení,
za peníze.
Спас 2
17b
Ар 14
Anc 18
18a
278 Nomokanon>
ДЕТБ ЧЮЖЬ САМА И ЧЬСТИ, югожб
им мивмь ПРИОБРЪТ6}.АЦЛИ КТО
И ХОДАТАИ БОУДЕТЬ ТАКО СТОУДЬМАМЪ
И М6ЕПОДОБЬМАМЪ ДАЖДАМЪ, ТО
И ТЪ ДА ИСПАДЕТЬЧЬСТИ СВОю1а, АШЕ
Ю6СТЬКЛИРИКЪ; АЦ6 ЛИ ЕСТЬ ЛЮДИМЪ
ИЛИММИХЪ, ДА БОУДЕТЬ ПРОКЛАТ(Ъ).
ХИтитьл(ъ) вт. (1а)ко м6 достоить
вп(и)с(ко)поу своего ГРАДАОСТА­
Вити
с(вАг)тых(ъ)Ап(о)с(то)лъ| KA­ν(ον) Πῖ5, вп(и)с(ко)поу м6 доСТОИТЬ
ОСТАВИТИ CBOISIA ОБЛАСТИ
МИ МА ИМОУ ПРИХОДИТИС, ἄαπις
И ММОЗИ МОУДАТ(Ъ) Hd, AHI6EМ6
ISTEPA БОУДЕТЬ ВИМА МОУДАШИТ
ΣΤΟ С6 ТВОРИТИ, ко ВАШИ M3БЫТЪКЪ
МОГОУША СсловомМь ВЪРМЫМЪ
МАСТАВИТИ. H CE Ж6 №6
о соБЗ, МЪ сОУДОМЬ И ОУМОЛЕМИЕМЬ
ммогь вп(и)с(ко)пъ и ΟΝΒΈΧΕМИЮМЬ
ВЕЛИЮМЬ ДА БЫВАЕТЬ.
АМКУРЬСКАГ(0) СБОРА КАМ(ОНЪ) HI.
ΑΠΙ6 κοτορππ τεπ(π)σ(πο)ππ NOCTABJIENU
M NENPI|IATH ОБЛАСТЬЮ, ВЪ
dovolených úplatků, 1ten ať je zbaven
své hodnosti,je-li to klerik; je-li to laik
nebo mnich, ať je proklet.
XII. titul. Že biskup nesmí opustit své
město...
Svatých apoštolů kánon 4. Biskup
nesmí opustit svou diecézi a přejít do
jiné, 1kdyby jej mnozí k tomu nutili,
leda by byl nějaký (rozumný) důvod!
nutící jej to učinit, jako že by mohl
slovem víry přinést větší užitek. Ale
to ať se děje nikoli o vlastní újmě,
nýbrž rozhodnutím a prosbami mnoha
biskupů a velikým přemlouváním.
Ankyrského sněmukánon 18.Jestliže
byli někteříbiskupové ustanovenia nebyli
přijati v té diecézi, pro niž byli
ioBpbre J. — XII 2J, i errore U. bu 7]. спреходити J. d-dJ, om. U.
φανείη τοῖς οὕτως αἰσχροῖς καὶ ἀθεμίτοις λήμµασι, καὶ οὗτος, εἶ μὲν κληρικὸς
εἴη, τοῦ οἴκείου ἐκπιπτέτω ῥβαῦμοῦ, εἰ δὲ λαϊκὸς ἢ μοναχός, ἀναθεματιζέσδω.
ХИ Τίτλος ιβ’. ΙΓερὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἀφιέναι τὴν ἑαυτοῦ πόλιν...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν ιδ’. ᾿Επίσκοπον μὴ: ἐξεῖναι καταλείψαντα τὴν
5
c “” / © / 9 a a c x { 3 / > / 3/
ἑαυτοῦ παροικίαν ἑτέρᾳ ἐπιπηδᾶν, κἂν ὑπὸ πλειόνων ἀναγκάξοιτο, εἰµή τις εὔλογος
αἰτία ᾖ mτοῦτο βιαξοµένή αὐτὸν ποιεῖν, ὡς πλέον τι κέρδος δυναµένου αὐτοῦ τοῖς
9 0 / 32 / / \ м 3 3 > 32 © 2 4 D \ /
ἐκεῖσε λόγῳ εὐσεβείας συμβάλλεσδαι,α καὶ τοῦτο δὲ οὐκ ἀφ᾿ ἑαυτοῦ, ἀλλὰ κρίσει
πολλῶν ἐπισκόπων καὶ παρακλήσει µεγίστῃ.ὃ
Τῆς ἐν ᾿Αγκύρᾳ συνόδου κπανὼν«η. Εἴ τινες ἐπίσκοποι κατασταθέντες καὶ μὴ
δεχδέντες ὑπὸ τῆς παροικίας ἐκείνης, εἷς ἣν ὠνομάσθησαν, ἑτέραις βούλοιντο
XII “ ovubalécdau Co Na Ps.
XII
ὃψίνεσθαι αἄᾶ. Mo. c om. Ps.
1 V slov. textu vynecháno řec. eďAovoc,Jefr 14b prava.
Nomokanon5 279
NIO%KEŠNAPEHENH COYT(b)Š, BE JIPOYIBIIA
OBJIACTA XOTATb NPEHTU H IAкости
дати NOCTABIIENBIMBΤΟΥ
И КРАМОЛОУ ДЪтатИ МА МА,ДА ОТЛОУЧАТЬ
С(А). АЦ ЛИ ХОТАТЬ ИЁ ВЪ ПОINIOBBCTBĚCBNÉTU
HEHE ПРЕЖб, TO
NE OTMĚTATUUXb Ч(ь)сти. АЦJIM
КОТОРАЮТЬ С(А) СЪ ПОСТАВЛЕМЫМИ
тоу вп(и)с(ко)пы, тъ ДА отиметь
C(A) от МИХЪ И ПРОЗВЮТЕРЬСКАТЯЕ
ч(ь)Сть и БОУДОУТЬ ОТРИМОВЕНИ.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0)СБОРА— КА­м(омъ) 6. о ПРЕХОДАШИХЪ ОТ ГРАДА
ВЪ ГРАДЪ6П(и)с(ко)п$хъ ли клиPUNBXB
ДОСТОИТЬ МАПИСАМЫМЪ O
сихъ кКАМОМОМЪС(вА)тыми о(ть)ци
свою имЗти KPBNOOCTE.
r i
ХШтитьл(ъ) гг. тако м6 ПОДОБАЕТЬ
τεπ(π)ςε(κο)πον προοπτπ ον π(Έ)C(A)PA..ANTHOXHHCK©
CBOP(A)| KA­N(ON) BI% AII€. KOTOPBIN =1n(u)C(KO)I5
JIH ПОПЪ ЛИ ВСАКЪ ПРИЧЬТЬМИКЪ
Б63 ВОЛЪ И ГРАМОТЪ ОБЛАСТЬмыхъ
вп(и)с(ко)пЪ, пАЧбж6 И СТАРФишАГО(и)
идеть къ ц(Ъ)с(А)РЮ,
ДА ОТЛОУЧИТЬ СА И ОТВЬРЖЕТЬ С(А)
určeni, a chtějí vniknouti do jiné diecéze
a tamním ustanoveným (biskupům)
působit protivenství a strojit jim
úklady, ať jsou suspendováni. Chtějí-li
zůstat jako kněží tam, kde byli dříve,
nemá se jejich hodnost* zamítat.
Pakliže se sváří s biskupy tam ustanovenými,
ať se jim odejme 1 kněžská
hodnost a ať jsou vyhoštěni.
Chalcedonského sněmu kánon 5. Co
se týče biskupů nebo kleriků přecházejících
z města do města, ať mají svou
platnost kánony sepsané o nich svatými
Otci.
XIII. titul. Že biskup nemá žádat od
císaře...
Antiochijského sněmu kánon 12.
Jde-li některý biskup nebo kněz nebo
jakýkoli klerik k císaři bez svolení
a bez listů od diecézního biskupa
a zvláště od metropolity, ať je nejen
suspendován a exkomunikován, nýbrž
1 zbaven hodnosti, kterou má, ježto se
e—[TOCTABJIENHBbIINA J. fom. J. SnP63BUTEPCKAAJ. — XIII *6r J. berrore U, om. J.
παροικίαις ἐπιέναι καὶβιάξεσδαι τοὺς καθεστῶτας καὶ στάσεις κινεῖνκατ αὐτῶν,
τούτους ἀφορίξεσῦθαι' ἐὰν μέντοι βούλοιντο εἰς τὸ πρεσβυτέριον καθέξεσδαι, ἔνθα
ἦσαν πρότερον πρεσβύτεροι, μὴ ἀποβάλλεσῦδαι αὐτοὺς τῆς τιµῆς' ἐὰν δὲ διαστασιάξωσιν
πρὸς τοὺς καδθεστῶτας ἐχεῖ ἐπισκόπους, ἀφαιρεῖσθαι αὐτοὺς καὶ τὴν
τιμὴν τοῦ πρεσβυτερίου καὶ γίνεσθαι αὐτοὺς ἐκκηρύκτους.
Τῆς ἓν Χαλκήηδόνι συνόδου κανὼν ε’. ΠΠερὶτῶν µεταβαινόντων ἀπὸ πόλεως εἰς
πόλιν ἐπισκόπων ἢ κληρικῶν ἔδοξε τοὺς περὶ τούτων τεθέντας κανόνας παρὰ τῶνe / / x си 2 > /
ἁγίων πατέρων τὴν ἰδίαν ἔχειν ἰσχύν.
XIII Τίτλος υγ’. ΙΠερὶτοῦ μὴ δεῖν ἐπίσχοπον αἴτεῖν παρὰ βασιλέως...
Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου κανὼν ια. Βῖ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ ὅλως
τοῦ κανόνος ἄνευ γνώμης καὶγραμμάτων»τῶν ἐντῇ ἐπαρχίᾳ ἐπισκόπων, καὶμάλιστα!
τοῦ κατὰ τὴν UNTOONOÁW,ὁρμήσειε πρὸς βασιλέα, τοῦτον ἀποκηρύττεσθαι καὶ ἀπόβλητον
γίνεσθαι οὐ µόνον τῆς κοινωνίας, ἀλλὰ καὶ τῆς ἀξίας, ἧς µετέχων τυγχάνει,- p - / P
ὡς παρενοχλεῖν τολμῶντα τὰς τοῦ δεοφιλεστάτου βασιλέως ἡμῶν ἀκοὰς παρὰ
2 Již Dionysius Exiguus mínil tím hodnost kněžskou a tak se to všeobecně vykládá.
Спас 5
Ant 11
18b
Ap6.
Ap 81
280
м6тьчью оБыйемита,мъи ч(ь)стис
IO%K€ ИМАТЬ, ТаКО ОГАВИТИ СМЪ
Б(ог)олювьмМАГО Ц(Ъ)С(А)РА МАШЕГО
СЛОУХОМА ЧРбСЪ ЗАКОМЪ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬМЫИ.
АЦ!6 ЛИ МОУЖЬМА ПОТРЕБА
ΠΟΤΟΝΗΤΕ ИТИ, С6 ДА СТВОРИТЬ СМОTPENHIEMb
H BOJIEO CTAPBUMATO |
ГРАДА ОБЛАСТИ TOla EN(H)C(KO)NA
и соущихъ с ними и т$хЪ кмигАМИ
ДА ПРОВОЖЕМЪ БОУДЕТЬ.
ХГУ титьл(ъ) TÍ. тако м6 достоить
вп(и)с(ко)поу ми BCAKOMOY
C(BA)TBIX(P)απ(ο)ςσ(το)π© KA­м(омъ) в. вп(и)с(ко)пъ ли попъ ли
ΠΠΙΑΗΟΝΈ МИРЬСКЫХЪ ПЕЧАЛИИ ДА.
№ ПРИЕМЛЕТЬ. ЗА ЛИ® № ХОЩЕТЬ,
TOДАизвержеть с(А) с(вА)(в) мита.C(BA)TBIX(PАп(о)с(то)лъ© KA­м(омъ) B.b. РЪхом(ъ)° тако ΄πε
лЪть воуди вп(и)с(ко)поу ли попоу
ВЪЛОЖИТИ СЕБЕ ВЪ ЛЮДЬСКАТ®СТРОNula,
Nb ПРИЛЕЖАТИ Ц(Ь)РК(Ъ)вЬМЪХЪ
ТРЕБОВАМИИ. ЛИ ДА ПОСЛОУШАЮТЬ
№ ТВОРИТИ С6ГО, ЛИ ДА
ПРОСТЪ БОУДЕТЬ С(вА)Ц1(6) МИТа. МИКтоже
во можеть двЪмАг(о)с(поди)ΝΟΜΑ
РАБОТАТИ ПО Г(0о)С(подь)мю
повел мию.
МошокКапопъ
ргой 2АКойаcírkve opovážil obtěžovat
sluch našeho bohumilého císaře. Pakli
ho nezbytná potřeba dohání k tomu,
aby tam šel, ať to učiní po uváženía se
svolením biskupa metropolitního města
a s ním! ostatních biskupů a s jejich
listinami ať se vydá na cestu.
XIV. titul. Že nesmí biskup ani
nikdo...
Svatých apoštolů kánon 2. Biskup
nebo kněz nebo jáhenať nebere na sebe
světských starostí. Nechce-li jinak, ať
je zbaven svěcení (2T 2, 4).
Svatých apoštolů kánon 2. Řekli
jsme, že biskup nebo kněz nemá brát
na sebe světské úřady, nýbrž má se
věnovat církevním potřebám. Ať se
tedy buď podvolí nečinit toho, nebo ať
je zbaven své hodnosti. Neboť nikdo
nemůže, podle příkazu božího, sloužit
dvěma pánům (Mt 6, 24).
сч(ь)сть errore UJ. — XIV *amenu J. bř J.eJ, ΡΈΧΣ0.
τὸν δεσμὸν τῆς ἐκκλησίας. εἰ δὲ ἀναγκαία καλοίήηχρεία πρὸς τὸν βασιλέα ὁρμᾶν,
τοῦτο πράττειν μετὰ σκέψεως καὶγνώμης τοῦ κατὰ τὴν µήτρόπολιν τῆς ἐπαρχίας
ἐπισκόπου καὶ τῶν ἓν αὐτῇ, τοῖς τε τούτων ἐφοδιάξεσδαι γράµµασιν.
XIV Τίτλος ιδ’. ΓΠερὶτοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον ἢ ὅλως..
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼνS- ᾿Επίσκοπος ἢ πρεσβύτεροςἢ διάκονοςκοσμικὰς
φροντίδας μὴ ἀναλαμβανέτω" εἰ δὲ µή,α καθαιρείσθω.
1ῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν πα’. Εϊἴπομεν,ὅτι μὴ χρὴ ἐπίσκοπον
{ πρεσβύτερον καθιέναιδ ἑαυτὸν εἰς δήµοσίας διοικήσεις, ἀλλά προσκαρτερεῖν ταῖς
ἐκκλησιαστυναῖςχρείαις:5 εἰδὲ μή, ἀποτιδέσδω. ”’Οὐδεὶς γὰρ δύναταιδυσὶ κυρίοις
δουλεύειν’΄ (Μι 6, 24), κατὰ τὴν κυριακὴν παρακέλευσιν.
XIV ο βούλοιτο αἆά. Моз СТ, βούλεται αἆά. Νο. ὃκαθεῖναι Να Βο ος ΟἱPs. ε-οᾖῇπειθέσθω
οὖν (οὖν οηι. 6οἳ) τοῦτο μὴ ποιεῖν ἢ καθαιρείσδω «ο Οοὔ.
XIII
1 Slov. s nými místo s nimb (Tv ἐν αὐτῇ, 5ο.ἐπαρχίᾳ). ΟΚάποπι Ant 11srov. F. Kop, Vývoj77.
Nomokanon5
C(BA)TPIX(5)Ап(о)с(то)лъь© KA­м(омъ) мд. еп(и)с(ко)пъ ли поп(ъ)
ли дитакомъь лихвоу ВЪЗ6МЛА ОТ
ЗАИММИКЪ ЛИ ДА ОСТАМЕТЬ СА TOTO,
ЛИ ДА ОТВЬРЖЕТЬ С(А)9.C(BA)TRIX(5)Ап(о)с(то)лъ© KA­м(омъ) и. веп(и)с(ко)пъли поп(ъ) IU
ΠΠΙ8ΒΕΟΝΈ ΒΟΠΝΡΟΤΒΟ ДЬРЖА®, ХОТА
имВти оБою, ЛЮДЬСКОУ ВЛАСТЬ И
C(BA)II(6)NHr, ПРАЗДЬМЪ. БОУДЕТЬ
с(вА)пт(6) мита. КЕСАРЕВА BO RECAPEBU,
А Б(ОЖ)ита в(ого)ви.
МИКбИСКАГ(О) СБОРА КАМ(ОМЪ)81.
ПОМ6ЕжЖеММОЗИ КАМОМОМЬ ОБЛИЧАЕМИ,
ЛИХОИМАМИЕ И СТОУДОПРИОБРЗTENHHETONAIJICÍ,
3ABBIMAC(BA)TOm
INHCANHI. TJIATO( СРЕБРА
ΟΒΟΙΕΤΟ Νᾶ ДАСТЬ ВЪ ЛИХВОУ, ЛИ
ВЪ ЗАИМЪ ДАЮЩЕЕ СТОРИЦЕЮ CTAΘΑΙΟΤΡΕ,
ОПРАВЬДАЙ С(вА)ТЫИ BEJIMKBIM
CBOPB, IAK0O AIHE KTO- OBPAпуеть
C(A) по ОУСТАВЗсемь лихвы
ПРИБМЛА МАСИЛИЕМЬ ЛИ ИМОЮ КАкою
вецтью ли имВми ТАЖАМИЛИ
281
Svatých apoštolů kánon 44. Biskup
nebo kněz nebo jáhen, který bere úrok
od dlužníků, buď ať toho nechá, nebo
ať je zbaven své hodnosti.
Svatých apoštolů kánon 8. Biskup
nebo kněz nebo jáhen, který se věnuje
vojenské službě a chce si podržet obojí,
světskou moc 1 duchovní hodnost, ať
je zbaven hodnosti. Neboť co je císařovo,
císařovi a boží Bohu (Mt 22, 21).
Nicejského sněmu kánon 17. Poněvadž
mnozí uvedení v seznamu kleriků,
honíce se za lichvou a mrzkým ziskem,
zapomněli na to, co praví Písmo
svaté: Peněz svých nedávej na lichvu
(Ž 14, 5), nebo půjčujíce vymáhají
jedno procento měsíčně,! svatý veliký
sněm ustanovil, že bude-li někdo po
tomto nařízení usvědčen, že přijímá
úrok násilím? či nějakým jiným způsobem
či jinými soudními procesy nebo
že si vymýšlí něco jiného pro mrzký
ЧИЗВЕРЖЕТ”СА 7. ἐπ а44. Т. fJ, roNammo 0. БИСТАЗАЮТЬJ. honPaBu J.
1ῶν αὐτῶν (1Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν μδ’. ᾿Ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος
7 διάκονος τόκους ἀπαιτῶν τοὺς δανειξοµένους ἢ παυσάσθω ἢ καθαιρείσδω.
1ῶν αὐτῶν (Tv ἁγίων ἀποστόλων) KAVOV:лу. ᾿Ἠπίσκοπος 7 πρεσβύτεροςἢ
διώνονος στρατείᾳ σχολάξων καὶ βουλόμενος ἀμφότερα κατέχευ, ῥωμαϊκὴν ἀρχὴν
καὶ ἱερατικὴν, dvoiunow, καὐαιρείσθω: '' Τὰ γὰρ καίσαρος καίσαρι, καὶ τὰ τοῦ
θεοῦ τῷ δεῷ”' (Μί ο, ϱἳ).
Τῆς ἐν Νικαίᾳ συνόδου κανὼν ιξ’. ᾿Επειδὴ πολλοὶ ἓν τῷ κανόνι ἐξεταξόμενοι
τὴν πλεονεξίαν καὶτὴν αἰσχροκερδίαν διώκοντες ἐπελάδοντο τοῦ δείου γράμματος
τοῦ λέγόντος: ’' Τὸ ἀργύριον αὐτοῦ οὖκ ἔδωκεν ἐπὶ τόκῳ΄' (Ώς 14 (16), ὅ). καὶ
δανείξοντες ἑκατοστὰς ἀπαιτοῦσι, ἐδικαίωσεν ἡ ἁγία καὶ µεγάλη σύνοδος, ὡς
εἴ τις εὑρεθείγ μετὰ τὸν ὅρον τοῦτον τόκους λαμβάνων ἓν µεταχειρίσεως, ἢ ἄλλως
ΧΙΥ
1 Вес. &ёхатостас„stonásobně“, což značí 12 procent ročně neboli, jak se Římané vyjadřovali,
jedno procento měsíčně(usura centesima). Byla to nejmírnější a v posledních letech republiky
a za císařů zákonitá sazba úroková. Někdy však se platilo jednou tolik, binae centesimae
neboli 24 ze 100, ba dokonce guaternae centesimae čili 48 ze 100. Srov. Hefele I, 752; Hefele-Bén
I, 2, 998.
2 Hefele I, 421 překládá durch einen Kunsigriff.
Ap 44
Ap 83
Nic 17
19a
Laod 4
Chalo 7
Ap 27
282 NokonanonT
ИМО ЧТО UOPAMBIMIJIAIA СТОУДОВЬМПа
РАДИ ΠΡΜΠΟΒΡΑΠΙΑ,ДА ОТЛОУчить
C(A) ОТ ПРИЧЬТА И UIOKB KAМОМА
ДА БОУДЕТЬ.
ХАЛКИДОМЬСК(А)Г(0)! СБОР(А) КАм(омъ)
д. тако м6 подоБлаеть с(вА)тр(в)микомъ
ДАЛаТИ ВЪ ЗАИМЪ ЛИ
ВЪ ЛИХВЫ, МИ РЕКОМЫХЪ ИМИ ВЪЗИ­
’МАТИ.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(О)
N(ON5) 7. единою оучимемьыа въ
КЛИРОСФ ЛИ ММИХЫ ВЫВЪША 0С0УдихомъЪ!,
ДА МИ ВЪ ВОИМЬСТВОК МИ
ВЪ САМЪ МИРЬСКЪИ ВЪЛАЗАТЬ. AIIE
ЛИ ДЬРЗМОУТЬ 66 ТВОРИТИ И №6 РАСКАЮТЬ
С(А) ОБРАТИТИ МА ТО, южЖе
Ῥ(ογ)α РАДИ ПРЕЖЕ ИЗВОЛИША, ДА
ПРОКЛАТИ БОУДОУТЬ.
ХУ титьл(ъ) 61. (та)ко ме достоить
Ввп(и)с(ко)поу стРАС(Ть)ю МАГЪЛ(ЬСТВА)C(BA)TBIX(5|
AN(O)C(TO© KA­N(ON5) R73. AIHI€ KOTOPBIU τεπ(π)с(кодпъ
ли поп(ъ) ли ΠΗΙΔΚΟΝΈ
БИвТь ВЪРМЫ СЪГРЬШЬША ЛИ κεBBPNBI
ОБИДЗВЪША И ТЁМЬ ПОСТРА­
1. | |
Sic errore U, ЛАОДИКТИСКАГОprobe J.
µετερχόμενος τὸ πρᾶγμα, ἢ ἡμιολίας ἀπαιτῶν,
CBOPA RA- \соудихом(ъ)
J.
zisk, ať je vyloučen z kléru a ať je
vyškrtnut ze seznamu duchovenstva.
Chalcedonského sněmu kánon 4. Že
kněží nemají dávat půjčkou nebo na
úroky ani brát tak řečené „imiolie““,*
Chalcedonského sněmu kánon 7.
O těch, kteří byli jednou přijati do
kléru nebo se stal mnichy, jsme rozhodli,
že nesmějí vstupovat ani do
vojska ani do světského úřadu. Opováží-li
se to učinit a nebudou se z toho
kát tak, aby se vrátili k tomu, co si
dříve zvolili pro Boha, ať jsou exkomunikování
(prokleti).4
XV.titul. Že se biskup nemá dát vášní
strhnout..
Svatých apoštolů kánon 27. Bije-li
některý biskup nebo kněz nebo jáhen
věřící, kteří zhřešili, nebo nevěřící,
kteří se dopustili křivdy, a tím je chce
velmi postrašit, ať je zbaven hodnosti.
kBOHCTBO У.
A σ у 3 - 9 ἢ
ὅλως ἕτερόν τι ἐπινοῶν αἰσχροῦ
κέρδους ἕγεκα, καθαιρεθήσεται τοῦ κλήρου καὶ ἀλλότριος τοῦ κανόνος ἔσται.
Τῆς ἐν {4αοδικείᾳ συνόδου κανὼν ὃ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἱερατικοὺς δανείζειν καὶ
τόκους καὶ τὰς λεγομένας ἡμιολίας λαμβάνει».
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Χαλκήδόνι) συνόδουκανὼν č. Todg ἅπαξ ἐν κλήρῳ τεταγµένους
7}µονάσαντας ὠρίσαμεν μήτε ἐπὶ στρατείαν µήτε ἐπὶ ἀξίαν κοσμικἠν ἔρχεσδαι,
ἢ τοὺς τοῦτο τολµήσαντας καὶ μὴ µεταµελουμένους, ὥστε ἐπιστρέψαι ἐπὶ τοῦτο,
ὃ διὰ δεὸν πρότερον εἵλοντο, ἀναθεματίξεσδαι.
ΧΥ Τίτλος τε’. ΙΓερὶτοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ὑπὸ πάδους ὀξυχολίας...
Τῶν ἁγίων ἄποστόλων κανὼν κξ’. Εῖ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος 1 διάκονοςA
τύψει πιστοὺς ἁμαρτήσαντας ἢ ἀπίστους ἀδικήσαντας καὶ διὰ τούτων φοβεῖν
3 V původním textu bylo ἴθο. ἡμιολίας „půldruhanásobek“ (dlužník musel vrátit kapitál
se 150%) zřejměponecháno nepřeložené,patrně v podoběvm0lja. Pozdější opisovači je zkomolili
na tru, chápané patrně jako instr. pl. anaforického zájmena. Jefr 96a má zde lichvo.
Totéž řecké slovo se vyskytuje v předcházejícím kánonu Nic 17, kde je přeloženotněmi težami,
Jefr 24a poloviny prose. Srov. Schmid, Die Nomokanoniibersetzung108—9. Překlad kánonu
Laod 4 u Hefele-Béna I, 2, 998 zní: Gue les olerosne pratiguent pas Vusure, ne prennent
pas d'intéréts ni ce gue l'on a appelé la moitié en plus.
4 Je to tzv. apostasia ab ordine, jednoz nejtěžších provinění (Suvorov, Ob'jem233, 240).
Nomokanon$
ШИТИ ХОТА ВЕЛЬМИ, ДА ТЪ ИЗВЬРЬ|жеть
(сл). МИКАКОЖЕБО МАСЪС6МОУ
N€ NAOYUH T(OCIIOI)b, ПРОТИВОУ БО
CEM0Y САМЪ БИБМЪ М№ОТРАЖАЩЕ,
ОКЛЕВЕТАБМЬ №6 —ВЪСКЛЕВЕТАШЕ,
СТРАЖА №6 ПРЪШАШЕ.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0) CBOP(A) КАN(ON5)
'6. AHI6EКОТОРЫИ КЛИРИКЪ
СЪ КЛИРИКОМЬ ТАЖЮ ИМАТ(Ь), ДА М6.
ОСТАВЛАЮТЬсвого вюп(и)с(ко)ПА
‚и къ людьскымъ соудитамь ΠΡΠРИШЕТЬ,
МЪ ПРЕЖб ДА СКАЖЕТЬ ВЕЩЬ
своювп(и)с(ко)поу дАвп(и)с(ко)пъ
повелЁ мивюмьсвоимь, ПРИЗВАВЪОБЪ
CTPANB ХОТАШАТА СА ПРЪТИ, СЪ ΝΑЧАЛЬМЫМИ`
СВОИМИ ПОПЫ ПРАВЬДЬМО
ДА ОУСТРОИТЬ. АШЕ ЛИ KTO. UP6CK
С6 ТВОРИТЬ, "ТО КАМОМЬСКЪИА 1€NHт6ми1а
ДА ПРИИМЕТЬ.
тогож(6)а. Όαπτς БУДЕТЬКЛИРИК(Ъ)
ПРАВČCE своим(ъ) вп(и)с(ко)ΠΟΜΤΟ
πππᾶά съ имЪмь, то от
СЪМЬМА ОБЛАСТЬМАГО СОУДЪ ДА ПРИИМОУТЬе.
Аб ЛИ СЪ МИТРОПОЛИТОМЬ
283
Neboť tomu nás nijak nenaučil Pán,
nýbrž právě naopak: když sám byl bat,
nebránil se, když mu bylo zlořečeno,
nezlořečil“ když trpěl, nehrozil (1Р
2, 23).1
Chalcedonského sněmu kánon 9.
Má-li: některý klerik soudní při s klerikem,
aťnepomine svého biskupa a neběží
k světským soudcům, nýbrž ať
napředvyloží svouvěcbiskupu a biskup
svým rozhodnutím ať předvolá obě
strany, které se chtějí soudit, a s předními
kněžími svými? ať věc spravedlivě
rozsoudí.Bude-likdo jednat proti tomu,
ať je stižen kanonickými epitimiemi.
Z téhož. Bude-li mít klerik při se svým
biskupem nebo s cizím, tu ať přijme
rozsouzení od sněmu eparchiálního.
Má-li biskup nebo kněz nebo klerik
soudní přis metropolitou této provincie,
ХУ *om. J. -bare ли КЛИРИК(Ъ)ТАЖОУИМАТЬУТ.<<], ош. 0. ЧУ, А Ц. епртимет(ь) J.
ἐδέλει, ἅ τοῦτον καθαιρεῖσθαι προστάσσοµεν' οὐδαμοῦ γὰρὸ ὃ κύριος τοῦτο ἐδίδαξε,
τοὐναντίον δὲ τυπτόµενος αὐτὸςξ οὖκ ἀντέτυπτε, λοιδορούµενος οὐκ ἀντελοιδόρει,
πάσχων οὖν ἠπείλει (1 Ρ 3, 95). |
Τῆς ἓν Χαλκήδόνι συνόδου назфу W. ΕΒῖτις κληρικὸς πρὸς κληρικὸν πρᾶγμα
ἔχοι, μὴ καταλιµπανέτω τὸν οἰκεῖονἐπίσκοπον καὶ ἐπὶ κοσμικὰ δικαστήρια κατατρεχέτω,
ἀλλὰ πρότερον τὴν «ὑπόθεσιν γυµναξέτω παρὰ τῷ οἰκείῳ ἐπισκόπῳ,
ἤγουν γνώμµῃ αὐτοῦ τοῦ ἐπισκόπου, παρ οἷς ἂν τὰ ἁμφότερα µέρη βούλωνται,
τὰ τῆς δίκης συγκροτεῖσθαι: εἲ δέ τις παρὰ ταῦτα ποιήσοι, κανονικοῖς ἐπιτιμίοις
ὑποκείσθω. εἰ δὲ κλήρυιὸς πρᾶγμα ἔχοι πρὸς τὸν ἴδιονζῆ καὶ πρὸς ἕτερον ἐπίσκοπον͵ἆπαρὰ
τῇ συνόδῳ τῆς ἐπαρχίας δικαξέσθω. εἰδὲ πρὸς τὸν τῆς αὐτῆς ἐπαρχίας
ΧΥ σἐδέλων Νε. > ňuác add. Со. Ο9ΠΙαὐτὸς τυπτόμ. Οο Νε ΟΙ..
(хо от. №) лодс (по. от. СТ)ἕτερ. Να Μος Οἱ Ne.
ᾱ-ἅ Π] ἐπίσκ. ἢ καὶ
ΧΥ
1 V Usť49b je tento kánon znovu uveden, ale v jiném znění, které je úplně totožnés Jefr (15a).
2 Vřec. textu: ... ať odhalí svou věc biskupu nebo se svolením tohoto biskupa osobám, které si
obě strany zvolí (Hefele-Bén II, 2, 791: ils doivent exposer Vaffaire a leur évěgue ou bien,
si celui-ci le yeut ainsi, remettre Vaffaire Ades arbitres acceptés par les deux parties). Podle
Metodějova nomokánonu(a s ním se shoduje i Jefr 33a) má místo smírčíhosoudu, který si volí
obě strany, spory kleriků rozsuzovat soud z předních kněží s biskupem v čele.
Chaic 9
Ap 74
20a
Ap 75
284
TOIAOBJIACTHв п(и)с(ко)пъ ли попъ
ЛИ КЛИРИКЪ ПРЮ ИМАТЬ, ТЪ ДА ИДЕТЬ
ТЪ ИЛИ ПРЕДЪ ISKCAPXA CTPOHIATO
ц(ь)РКк(ъ)ви {ли ПРЕДЪ СТОЛЬМИКА!
ц(Ъ)с(А)РЬСТВОУЮЩАГО ГРАД(А) ТИ
ПРЕДЪ ТЪМЬ ПРИТЬ СА.
ХУТ титьл(ъ) či. о вп(и)с(ко)иВхъь
ОКЛЕВЕТАЕМЫХЪC(BA)TBIX(5| AN(O)C(TO| KA­м(омъ) оЕ. | еп(и)с(ко)пъ AIMEOKJIEВЕТАМЪ
БОУДЕТЬ ПРИ Ч6мМьИЗВЪстьмыми
и вЪЗРМымичл(о)в(Ъ)кы, поДОБАЮТЬ,
ДА ПОЗОВОУТЬ И τεπ(π)ς(κο)ππ.
π ΑΠις6ΠΡΜΠΕΤΕ π ΜΟΠΟΒΈΟΤΕ
ΠΟΠΟΒΕΝΑΙ8 ОБЛИЧЕМИЮ, ДА ПРИИМЕТЬ
ОСОУЖЕМИю. ΑΠΙ6 ЛИ ЗВАМЪ
№ ПРИДЕТЬ, ДА ЗОВОУТЬ И ВТОРОЮ
ПОСЛАВЪШЕ ДВА I€N(M)C(KO)NA. AIG
ЛИ И ТАКО № ПОСЛОУШАЮТЬ&, ДА
ЗОВОУТЬТРЕТИЮЮ,ПОСЛАВЪШЕПАК.
АТ6 ЛИ ТАКО М6ЕРОЖДЬ №6 ПРИДЕТЬ,
СЪМЬМЪ ДА ИЗДРЕЧЕТЬ МА МЬ, вже
I6TO HOCTOUTP, IKO IA HG MNHTb CA
NPHOBPBTATHP NbPU BĚDOVNS.
C(BA)TBIX()Απ(ο)ο(το)π»© KA­N(0N5) .08. B5 CbBŠJIBTEJIBCTBOCOYЧили
престолмикд Т. — ХУГ зслоушдет(ъ) 1.
μµητροπολίτην ἐίπσκοπος ἢ
МошоЕапопъ
ať se obrátí bud na exarcha spravujícího
církve nebo na patriarchu císařského
města a před těmito ať svou při
vede. ©
XVI. titul. Obiskupech žalovaných ...
Svatých apoštolů kánon 75. Bude-li
biskup z něčehoobžalován od spolehlivých
a věřících lidí, je třeba, aby ho
biskupové předvolal. Přijde-li a bude
vypovídat věci, které povedou
k usvědčení, ať se mu dostane odsouzení.
Pakli se nedostaví na výzvu, ať
pošlou k němu dva biskupy a předvolají
jej po druhé. Neposlechne-li ani
takto, ať opět k němu pošlou a předvolají
jej po třetí. Nebude-li ani takto
toho dbát a nepřijde, ať sněm vyřkne
proti němu, co si zaslouží, abyse nedomníval,
že něco vyzíská unikáním
soudu.
Svatých apoštolů kánon 76. K svědectví
proti biskupu nemá se přibJ,
om. U.
\
) κλήρικὸς ἀμφισβητοίη, καταλαμβανέτω ἢ τὸν ἔξαρχονx
τῆς διοικήσεως ἢ τὸν τῆς βασιλευούσης Κωνσταντιουπόλεως Ὀρόνον, καὶ ἐπ᾽ αὐτῷ
δικαξέσδω.
XVI Τίτλος ις’. Περὶ ἐπισκόπων κατηγορουμένων...
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν οὃ”.α᾿Επίσκοσον πατηγορηθέντα ἐπί τιν παρὰ
ἀξιοπίστων ναὶ πιστῶν ἀνθρώπων, παλεῖσῦθαιαὐτὸν ἀναγκαῖον ὑπὸ τῶν ἐπισκόπω»,
κἂν μὲν ἀπαντήσοι καὶὁμολογήσοι, ἐλεγχθέντος αὐτοῦ ὁριξέσθω τὸ ἐπιτίμιον:
ἐὰν δὲ καλούμενος μὴ ὑπαντήσοι, καλείσθω καὶ δεύτερο», ἀποστελλομένων ἐπ᾽
αὐτὸν καὶδ δύο ἐπισκόπων' ἐὰν δὲ καὶ οὕτως καταφρονήσας μὴ ὑπαντήσῃ, καλείσθω
καὶ τρίτον, δύο πάλιν ἐπισκόπων ἁπιοστελλομένων πρὸς αὐτὸν' ἐὰν δὲ
καὶ οὕτως καταφρονήσας μὴ ὑπαντήσοι, ἡ σύνοδος ἀποφαιέσδω κατ αὐτοῦ τὰ
δοκοῦντα, ὅπως μὴ δόξή κπερδαίνεινφυγοδικῶν.
1ῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν οε’.ὲΕϊς µαρτυρίαν τὴν κατὰ ἐπιΧγ]
«οε MoBo Mos Ps. bom. Co. ὁος ο Bo Mos Ps.
3 Вес. ἔξαρχον τῆς διοικήσεως „exarcha té provincie“ (diecéze ve smyslu civilním) je zde přeloženo
volně jeksarcha strojaštago c(b)rk(+)vi. Není to změna smyslu (kterou zde hledal Sobolevskij),
nýbrž nutné objasnění: na západě byla více známa hodnost civilního nežli církevního
exarcha, proto se zde doplňuje spravujícího ctrkve. —O kánonu Chálc 9 srov. F. Kop, Vývoj89.
Nomokanon5 285
6 МАвп(и)с(ко)пА в6РЕТИКА№6
ДОСТОИТЬ ПРИИМАТИ, МИ ВЪЗРМАЕДИмого.
г(лАГО)л(е)ть BO ЗАКОМЪ: ДА
Bb OYCTBX5 .B. ЛИ „Г. ДА СТАМЕТЬ
всь г(ЛАГО)ЛЪ.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0) СБОР(А) КАN(ONS)
.КА. КЛИРИКЪ ЛИ ЛЮДИМЪ
KJIEBÉTABBIXBŠ МА ππ(π)ο(κο)πα
ЛИ МА КЛИРИКА №6 ДОСТОИМО ПРИИМАТИ
ПРОСТОЯ № ИСКОУШЬШЕ,
АТИ6 М6 ПЬРВЗю ИСПЫТАМО БОУДЕТЬ
ΝΕΠΠΙΘΒΑΝΜΙς ΠΧΤΕ.
ΑΝΤΠΟΧΜΠΟΕ(Α)τ(ο) οβορ(α) КАN(ON»)
.Д. ΑΠις ποτορτιπ τεπ(π)ς(ко)ПЪ
ПРИ ют6РЪхЪ ГРЪСЪхъ оклбВЕТАМЪ
БЫВЪ СОУДЪ ПРИвМЛЕТЬ® ОТ
всЪхъоБлАСТЬ|Мых(Ъ)— вп(и)с­(кодпъ и Вси съглАС(ь)мо ΝΑ ΝΕ
юдимъ СЪВЪТЪ ДА ИЗДРЕКОУТЬ, И СЬ
K TOMOY OT UNBXE COVNA ДА м6
ПРИЕМЛЕТЬ, МЪ ДА БОУДЕТЬ ТВЪРДО
ИМОГЛАСИю ОБЛАСТЬМЫХЪ вп(и)с(ко)тъ
ИЗДРЕЧЕмМик.
ХУП тител(ъ) 51.2 (1а)ко м6 доСТОИТЬ
ИЗВ6РЖЕМОМОУ СЪМ$т(и)?
ccorreximus e cCorrupto RKJIEBETABSIU, KNEBEIHAUJŠ.
DIHTOVPIIH NPHKACATH CA NH ХОДИТИ Ж6 КО II(A )PIOIOHIEMOY W ODABIE TBATH CJIOY­om. U.
pouštět kacíř ani samojediný věřící,
neboť Zákon praví: Ať ústy dvou nebo
tří svědků je na jisto postavena každá
věc (Mt 18, 16).
Chalcedonského sněmu kánon 21.
Kleriky nebo laiky žalující na biskupa
nesluší se přijímat prostě a bez vyšetření,
nebyla-li již dřív prozkoumána
jejich pověst.!
Antiochijského sněmu kánon 4.Byl-li
některý biskup obžalován z některých
přestupků a je souzen všemi biskupy
eparchiálními a všichni vyřknou souhlasně
proti němu rozsudek, nesmí již
být souzen od jiných, nýbrž ať jednohlasný
výrok eparchiálních biskupů
zůstane pevný.
XVII. titul. Že ten, kdo byl zbaven
hodnosti nesmí se opovážit (konat
bohoslužbu nebo chodit za císařem
a obtěžovat jeho sluch a nedbat rozsudku
většího sněmu).
а], от. 0. *npiumer(») J. — XVII 2J,
XO0Y €r0 BOJI(b)INATO CONMA COYJIA OCHNOYINMABOIOYadd. J.
σκόπου αἱρετικὸνμὴ προσδέχεσδαι, ἀλλὰ μηδὲ πιστὸν ἕνα µόνον: ''
γὰρ δύοἢτριῶν μαρτύρων σταδήσεται πᾶν ῥῆμα'
Της ἐν Хай хдд OVVÓĎOVхатфу хо’.
Ἠπὶ στόματος
” (МЕ 18, 16).
Кокос 7 λαϊκοὺςκατηγοροῦντας
ἐπισκόπων ἢ κληρυιῶν ἁπλῶς καὶ ἀδοχιμάστως μὴ προσδέχεσὃδαεἰς κατηγορία»,
εἰ μὲ πρότερον ἐξετασὺῇ αὐτῶν ἡ ὑπόληψις.
Τῆς αὐτῆς (8ο. Τῆς ἔν ᾿Αντιοχείᾳ) συνόδου κανὼν ιε’.
τισιν ἐγκλήμασι κατηγορηδεὶςκριθείη ὑπὸ πάντων τῶν ἐντῇ ἐπαρχίᾳ ἐπισκόπων,
καὶ πάντες συμφώνως µίαν κατ αὐτοῦ ἐξενέγκοιεν φῆφον, τοῦτον μηκέτι παρ᾽
ἑτέροις бесаводо, ἀλλὰ µένειν ῥεβαίαν τὴν σύμφωνον τῶν ἐπὶ τῆς ἐπαρχίας
ἐπισκόπων ἀπό φασιΎγ.
ΧγΙΙ Τίτλος ι. ΙΠερὶτοῦ μὴ δεῖν τοὺς καδηρημµένουςτολμᾶν τῆς λειτουργίας
ἐφάπτεσῦαι, µήτε δὲ ἀνατρέχειν ἐπὶ τὸν βασιλεύοντα καὶτὰς αὐτοῦ παρενοχλεῖν
ἀκοάς, τὴν ἐπὶ µείξονι συνόδῳ κπρίσιν παραιτήησαμµένους.
ΧΥΙ
1 Ἐρο. ὑπόληψις značí zde existimatio,úcta, vážnost,jako protiva infamie; Jefr 35a šitije. HefeleBén
II, 2, 808: on doit auparavant examiner leur réputátion.
Εἴ τις ἐπίσκοπος ἐπί
Chalc 21
Ant 15
20b
Ap 28
Ant 4
Ant 12
21а
286
с(вА)тых(ъ)АпП(о)с(то)ль© KA­N(ON5) ΠΠ. απις ROTOPBIU вп(и)с(ко)пъ
ли поп(ъ) ли дитак(о)мь изВерРжЖЕмъсы
твЪ ПРАВЬДОЮ ГРЪХЪ
ТВОРИВЪ, И ДЬРЗМЕТЬ ПРИКОСМОУТИ
СА ПЬРВЪФИ СЛОУЖЬБВ МЬШЬмМЕИб,
СЪ ОТИМОУДЬ ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А)
ц(ь)Рк(ъ)ве.ANTHOXUHC| CBOP(A)| KA­м(омъ) 6Г.де которРЬТИ@вп(и)с(кодпъ
съмьмомь ἩἨΒΒΘΡΧΕΝΣли
попъ ли диювкомъ своимъ вп(и)с(ко)помЪъ,
ти ДЬРЗМЕТЬ СТВОРИТИ ЧТО
слоужьБыли вп(и)с(ко)пъ попРЕЖмемоу
обычаю ли ΠΟΠ. αν πητᾶKONB,
OYJKE NE JIOCTOHTB 6МОУ NH
B5 JIPOY3BMB CBNBMĚ МАДЬЖА OYCTPOBNHIA
МИ ©0TBBTOY MBOTAŠ
UMŠBTU. Nb απ ПРИЧАШАЮЩАТА СА!
I6Mb BCA OTPHUNOYTUOT Ц(Ь)РК(Ъ)В6,
ПАЧ6 Ж6 АШ6 ОУВЗДЪВЪШЕ ИЗДРЕЧЕΝΠτε
ΟΟΥΗΙ6Ι NA NA H3N6ECEN0 TH
СЪМЪЮТЬ ИМЪ БЫТИ ПРИЧАСТЬМИЦИ.ANTHOXHHC| CBOP(A)| KA­N(ON5) BI. AII€ KTO 6T(H)C(KO)ITOMb
СВОИМЬ ИЗВЕРЖЕМЪ | сы MONSJIM
дитакомъ, ли вп(и)с(ко)пъ съмь­
ΜΟΜΕ...
Ccorreximus е соггар%о мьмьшеи (0, мемшеи {.
0. ПРОБШАЮШАСА ).
Моуокапопъ
Svatých apoštolů kánon 28. Byl-li
některý biskup nebo kněz nebo jáhen
právem zbaven svéhodnosti prozjevný!
přestupek, a opováží-li se opět vykonávat
dřívější mešní službu, ten ať je
úplně vyloučen z církve.
Antiochijského sněmu kánon 15.
Byl-li některý biskup sněmem zbaven
své hodnosti a kněz nebo jáhen svým
biskupem, a opováží-li se buď biskup
nebo kněz nebo jáhen konat jakoukoli
službu podle dřívějšího obyčeje, nesmí
již doufat v opětné dosazení od jiného
sněmu ani v možnost obhájení. Ale
také všichni, kteří mají s ním společenství,
ať.jsou vyobcováni z církve, tím
spíše vědí-li o rozsudku proti nim vyneseném
a opovažují-li se S nimi obco­
vat.
Antiochijského sněmu kánon 12.
Jestliže některý kněz či jáhen svým
biskupem zbavený hodnosti nebo bis­
kupsněmem...
dJ, om. U. ε-ε], oBBTAMěcToy mendose
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων xavav zn. BT tg ěnioxonoc ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος,
καδαιρεθεὶς δικαίως ἐπὶ ἐγκλήμασι φανεροῖς, τολµήσειεν ἐφάψασῦδαι τῆς ποτε
ἐγχειρισθείσης αὐτῷ Λειτουργίας, οὗτος παντάπασιν ἐκκοπτέσθω τῆς ἐκκλήσίας.
Τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου κανὼν ὅ’. Εϊ τις ἐπίσκοπος ὑπὸ συνόδου καθαιρεδείς,
ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος ὑπὸ τοῦ ἰδίου ἐπισκόπου, τολμήσειέν τι πρᾶξαι
τῆς λειτουργίας, εἴτε ὃ ἐπίσκοπος κατὰ τὴν προάγουσαν συνήθεια», εἴτε ὁ πρεσβύτερος,
εἴτε ὁ διάκονος, µηκέτι ἐξὸν εἶναι αὐτῷ μηδὲ ἐν ἑτέρα συνόδῳ ἐλπίδα
ἀποκαταστάσεως µήτε ἀπολογίας χώραν ἔχει», ἀλλὰ καὶ τοὺς κοινωνοῦντας αὐτῷ
πάντας ἀποβάλλεσθαι τῆς ἐκκλησίας, καὶ μάλιστα εἰ µαθόντες τὴν ἀπόφασιν
τὴν κατὰ τῶν προειρηµένων ἐξενεχθεῖσαν τολµήσαιεν αὐτοῖς ποινωνῆσαι.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐς ᾿Αντιοχείᾳ) συνόδου κανὼν ιβ’. Εἴ τις ὑπὸ τοῦ ἰδίουἔπι­28/ . ` у и > 4 9 e 4 /
σκόπου κχαδαιρἐδεὶς πρεσβύτερος 13διάκονος, ἢ καὶ ἐπίσκοπος ὑπὸ συνόδου...
XVII
1 Slova právem a zjevný (javě a pravvdoju) jsou v slov. textu přehozena.
2 V Usťa Jas je jen počátek tohoto kánonu, podobného obsahem předcházejícímu Ant 4, pokračování
zní v překladě takto: „„opovážíse obtěžovat sluch císaře, ač by se měl obrátit k větší
Nomokanon3 287
ХУШ титьл(ъ) „иг. (та)ко м доСТОИТЬ
МИКОМОУЖЕ ПРИОБЪШИТИ СА
с(вА)тых(ъ)Ап(о)с(то)лъ— КА­м(омъ) АГ. АШЕ кто C(BA)II(€)NURS
сы съ отлоучемымь с(вА)цЕ(е)мита
тако съ с(ва)шемымь м(о)л(и)твоу
ТВОРИТЬ, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А) И ТЪ.C(BA)TBIX(P)| AIT(O)C(TO© KA­м(омъ) ВТ. AHI€ KOTOPBIU C(BA)IM(€)микъ
ли людимь вРМО® ОТлОУЧЕмъ
воудеть ц(ь)Рк(ъ)вв, шьдъ KE BB
ИМЪ ГРАД(Ъ) ПРИЛАТЪ БОУДЕТЬ Б6ЗЪ
КМИГЪ ОУСТАВЛЕМЫХЪС, ДА ОТЛОУчить
сд от ц(ь)рк(ъ)ве и TR, и-иже
ЕСТЬ ПРТАЛЪЗ.
(А)иб Же ОТЛОУЧЕМЪБОУДЕТЬ,И,
ΠΡΟΗΠΕΠΕΤΡ С(А) ОТЛОУЧЕМИЮю 16T0,
тако сългАВЪШАи прельШьшА ц(ь)Рк(ъ)вь
в(ож)ию.
XVIII. titul. Že nikomu není dovoleno
stýkat se.
Svatých apoštolů kánon 11. Jestliže
někdo je klerikem a koná modlitbu
s někým, kdo je zbaven svěcení,jakožto
s klerikem, ať 1on sám je degradován.
Svatých apoštolů kánon 12. Jestliže
některý klerik nebo laik správně výloučený
z církve! odejde do jiného
města a tam bude přijat bez doporučujícího
listu, ať je vyloučen z církve 1on
1 ten, kdo ho přijal.
Paklže by již byl z církve vyloučen,
ať se prodlouží jeho vyloučení, ježto
obelhal a obelstil církev boží.
Svatých apoštolů kánon 13. Jestliže
biskup, u něhož se nacházejí, nic nedbá
XVIII *corTBOPNT(b)J. Pujm BĚPENbJ. соуставмых(ъ) 7. 9-а], соггариии тъ же югоже
ΠΡΗΙΕΤΕὉ. "inscriptio canonis praecedit in J: C(BA)TbIX($)an(0)c(T0)J15 KANON(5)IT. 1517
ΧΥΙΠΙ Τίτλος ή’. Περὶ τοῦ μὴ ἐξεῖναέτινι κοινωνεῖν...
Tov αὐτῶν (1ῶν ἁγίων ἀποστόλων) πανὼν ια’. Εἴ τις καδηρηµένῳ, κληρικὸς
ὤν, ὡς κληρικῷ συνεύξηται, καδαιρείσθω καὶ οὗτος.
1ῶν αὐτῶν (1ῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν ιβ’. Βῖ τις κληρικὸς ἢ λαϊκὸς ἀφωρισµένος
ἤτοι ἄδεκτος, ἀπελδὼν ἓν ἑτέρᾳ πόλει, δεχδῇ ἄνευ γραμμάτων συστατικῶν,
ἀφοριξέσθω καὶ ὁ δεξάµενος καὶ ὁ δεχδείς.
α]ῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν vy'.4 Bi δὲ ἀφωρισμένος εἴη,
ἐπιτειέσθω αὐτῷ ὃ ἀφορισμός, ὣς φευσαµένῳ καὶ ἀπατήσαντι ἐκκλησίαν δεοῦ.
1ῶν αὐτῶν (1ῶν ἁγίων ἀποστόλων) хата аб’. Еду δὲ ὃ ἐπίσκοπος, паб’
XVIII 6-4 om. CI, gui Ap 13 cum Ap 12 in unum Ap 12 сопдеги.
synodě a své domnělé právo přednést většímu shromáždění biskupů a jejich výrok přijmout,
nedbá-li toho a obtěžuje císaře,není hoden žádného odpuštění a nemá mít možnost bájit se?
ani naději na opětné dosazení.““Jen řecký rukopis La vynechává vše ostatní po ézi ueíčova
cúvodov.Tímto kánonem se vylučuje právo apelace z rozhodnutí provinciální synody biskupů.
Kánony antiochijského jsou zároveň garancií nezávislosti církevního soudu na libovůli císaře.
Srov. Suvorov, Ob'jem 305—7; F. Kop, Vývoj78, 109, 112. Úplný staroslověnský překlad
tohoto Ant 12 kánonuje v Jefr 92b.
ХУШ
1 Мергао#епо 7/0, ddexToc„nepřijatelný“, tj. laik, který není hoden duchovního stavu.
ΑΡ 11
Ap 12
Ap 13
Ap 16
Ap 32
21b
Ant 2
288
C(BA)TBIX(P| AN(O)CÍTO| KA­N(ON5) TÍÍ. ANNIEJIMвп(и)с(ко)пъ, оу
NETO%K€ COYTb, NH Bb UTOJKE CTBOPb
ПРАЗДЬМЬСТВО ИХЪ ЗАПОВЁДАМОУЮ
имъ вимоу ПРИИМЕТЬ18 С(ВА)ЦЕМЫ,
ДА ОТЛОУЧИТЬ СА КО КАЗАТЕЛЬ ΝςПОДОБЕМЪ.с(вА)тых(ъ)|
AN(O)CÍT© KA­м(омъ) 618. ΑΠτε ΚΟΤΟΡΤΙΠποπτ ЛИ
ΠΠΙΔΚΟΝΈот свовго вп(и)с(ко)пА
ОТЛОУЧЕМЪ БОУДЕТЬ, № ДОСТОИТЬ
ГО ИМОМОУ ПРИИМАТИ, МЪ ОТЛОУЧЬШЕМОоУИ,
АЦ6 № ПО ПРИКЛЮЧАЮ!
OYMP6Tb&П(и)с(ко)пъ отлоучивъи
его.|
OT BTOPAT(O0) КАМ(ОМА) АМТИОХИиск(А)г(0)
СБОРА. №6 ДОСТОИТЬ ОБЪити
са СЪ ОТЛОУЧЕМЫМИиΟΒΡΠΙΕмита
ми въ Домъ ВЪЛАЗАЦ!Е Μ(Ο)л(и)твы
ТВОРИТИ, СЪ МИМИЖЕ ВЪ
Ц(ь)РКк(ъ)ви м6 твоРАШЕ м(о)л(и)твь!!,
ми въ ц(ь)рРКк(ъ)вь ПРИИМАТИ
СЪБИРАЮЦШИХЪ СА ВЪ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ
имЪхъ. или ВИТЬ САвТ6РЪвп(и)с(ко)пъ
ли попъ ли дитакомъ ΠΡΠОБЪША
СА ΟΒΡΠΙΕΝΗΙΑ ΟΤΠΟΥΠΕМЫХЪ,И
СЬ ДАН6 ПРИОБЬШАТЬС(А)
ОБЪШЕМИТАКО РАЗМЪШАТ КАМОМА
ц(ь)РК(ъ)вьмАГО.
-Nomokanon
na přikázanou jim nečinnostž a přijme
je jako kleriky, ať je zbaven hodnosti
jakožt:) učitel nepořádný.
Svatých apoštolů kánon 16. Byl-li
některý kněz nebo jáhen zbaven hodnosti
od svého biskupa, nesmí ho
přijmout jiný kromě toho, který ho
suspendoval, ledaže by náhodou zemřel
biskup, který ho suspendoval.
Z druhého kánonu antiochijského
sněmu. Není dovoleno se stýkat s vyobcovanými
ani vcházet do jejich domu
a konat modlitby s těmi, kteří nekonají
modltby v církvi, ani přijímat do (jiné)
církve ty, kteří nenavštěvují shromáždění
v jiné církvi. Vyskytne-li se
buď nějaký biskup nebo kněz nebo
jáhen, který se stýká s vyobcovanými,
ani ten aťnení účasten církevního společenství,
ježto porušuje církevní řád.
ЕКА ]. в], ом. 0. ШРИЛОУЧАЮУТ. )Т, мотвы еггоге (0.
ᾧ τυγχάνουσι, παρ οὐδὲνλογισάµενος τὴν κατ αὐτῶν ὁρισθεῖσανἀργίαν, δέξηται
αὐτοὺς ὡς κλήρικούς, ἀφοριξέσθω ὣς διδάσκαλος ἄταξίας.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν Λβ’. Εἴ τις πρεσβύτερος ἢ διάκονος
ὑπὸ τοῦῦὸἐπισκόπου γένηται сёу ἀφορισμῷ, 6 τοῦτον μὴ ἐξεῖναι παρ᾽ ἑτέρου δεχΨῆναι,
ἀλλ᾽ ἢ παρὰ τοῦ ἀφορίσαντος αὐτόν, εἶ μὴ ἂν κατὰ συγκυρίαν τελευτήσει
Ó ἀφορίσας αὐτὸν ἐπίσκοπος.
ἅΤῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου ἐν τοῦ В’ xavóvoc.d Mm ἐξεῖναι δὲ κοινωνεῖν τοῖς
ἀκοινωνήτοις, μηδὲ κατ οἴκους εἰσιόντας συνεύχεσδαι τοῖς μὴ τῇ ἐκκλήσίᾳ συνευχοµένοις,
μηδὲ ἔν ἑτέρᾳν ἐκκλησίᾳ ὑποδέχεσδαι τοὺς ἐν ἑτέρᾳ ἐκφελησίᾳμὴ συναγοµένους:
εἶ δὲ φανείη τις στῶν ἐπισκόσπωνο ἢ πρεσβυτέρωνὴ 7) διακόνωνί й Тис
τοῦ κανόνος) τοῖς ἀποινωνήτοις κοινωνῶν, καὶ τοῦτον ἀποινώνητον εἶναι, ὡς ἂν
συγχέοντα τὸν κανόνα τῆς ἐκκλήσίας.
ὃ ἰδίου add. Mo Ne.
om. Ne Cl). *om. Bo Mo Ne Ps.
i didmovocBo Ps. Лот. Бо.
c-e dyworouévoc Par Vati. ᾱ- ἄΠι|᾽᾿Εκ τοῦ β: καν. τῆς ἐν ᾿Αντ. συν. Βο (συν:
f om. Bo Mo Ne Ps. 91 ётщохолосВо. ἃπρεσβύτερος ἢο 5:
2 Slov. prazdonostvo ... vínu je dvojí překlad řec. dovtav a variantního airiav; výraz vinu byl
původně patrně glosou, která byla v dalším opise včleněna do textu.
Nomokanon%
ΑΝΤΜΠΟΧΜΠΟ© CBOPA— KA­N(ON5)08. дти6 кто своимь вп(и)с(ко)дп(о)мь
отлоучемь вывъЪЕ от
INPAUACTUIA, JA HE БОУДЕТЬ ПРИТЯТЬ
IbPBbr IPACNO! UNBMAŤ,AIIE=T0
САМЪ свои HI(U)C(KO)IB NE MPMИМЕТЬ,ИЛИ
СЪМЬМОУ БЫВЪШЮ, ПРИШЬДЪ
ДА ОТВЪШАЕТЬ. ПРЕПРЪВЪ Жб
СБОРА, ДА ПРИИМЕТЬ ДРОУГОЮ OTPEЧ6МИк,
СЬ ОУСТАВЪИ0 ЛЮДЕХЪ ИО ПОпъхъ
и о дыацЗхъ и о всЗхъ прРИчетьмиц$хъ
ДА ДЬРЖИМЪ БОУДЕТЬ.
ЯХ титьл(ъ) 91. тако м6 достоить
επ(π)ο(κο)πον чюжихъ ПРИЙМАТИ
САРДАКИИСК(А)Г(О}) СБОР(А) КАм(омъ)
6Г.осиоус вп(и)с(ко)пъ р6Ч6:
И CE Ж6вси ЗАПОВЪДАЕМЪ, ДА
ΑΠΙ6 КОТОРЫЙ FN(H)C(KO)NS |
ИМО ОБЛАСТИ ХОШ6ЕТЬ ЧЮЖеЕГО
слоУгоУ BE-CIIO(V)RENHI8 свовго
юп(и)с(ко)пА МАRTEP'Bстепеми TO
ПОСТАВИТИ, М6ВЛАСТЬМО РИ МЕТВЬРдоб
ТАКОВО ПОСТАВЛ6МИюЮДА БОУksoyneT(»)
J. lom. J.
ΤΒΕΡΠΟ J.
WH35.
myNBmM(p)J. зи add. J. — XIX 9], cBorero errore U.
289
Antiochijského sněmukánon 76.Je-li
někdo od svého biskupa vyloučen ze
společenství církve, ať není přijat jinými
ihned dříve, dokud jej nepřijme
jeho vlastní biskup sám, nebo koná-li
se sněm, dokud se tam nedostaví a neobhájí
se. Přesvědčí-li sněm, ať přijme
jiný soudní výrok. Toto nařízení ať se
zachovává u laiků, kněží a jáhnů
a u všech kleriků.>
XIX. titul. Že biskup nesmí přijímat
C1Z1...
Sardického sněmu kánon 15. Biskup
Osius řekl: I to všichni 'nařizujeme,
chce-liněkterý biskup na nějaký stupeň
duchovní hodnosti ustanovit cizího
služebníka církevního bez dohody!
s jeho biskupem, aby takové ustanovení
bylo neúčinné a neplatné. Ti kdo jim
to povolí, ať jsou od našich bratří
a spolubiskupů napomenuti a pokáráni.
b-byH
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἓν ᾿Αντιοχείᾳ) συνόδου κανὼν ς’. Εἴ τις ὑπὸ τοῦ ἰδίουἐπισκόπου
ἀκοινώνητος γέγονεν, μὴ πρότερον αὐτὸν παρ ἑτέρωνκ δεχθῆναι, εἰ μὴ бл’ адтоб
παραδεχδείη τοῦ ἰδίουἐπισκόπου, ἢ συνόδουγενομένης ἀπαντήσας ἀπολογήσεται,
πείσας τε τὴν σύνοδον καταδέξοιτο ἑτέραν ἀπόφασιν' οὗτος δὲ ὃ ὄρος καὶ ἐπὶ
λαϊκῶν μαϊπ πρεσβυτέρων καὶ διακόνων μαὶ πάντων τῶν ἐν τῷ κλήρῳ κατα­
ÁEVOUĚVOVOπρατείτω.
XIX Τίτλος ιδ). ΙΠΠερὶτοῦ 0) δεῖν ἐπίσκοπον ἀλλοτρίους ὑποδέχεσδαι...
Τῆς ἐν Σαρδικῇ συνόδου κανὼν ιε. "Όσιος ἐπίσκοπος εἶπεν Καὶ τοῦτο δὲ
πάντες ὁρίσωμεν, ἵνα εἴ τις ἐπίσκοπος ἐξ ἑτέρας παροικίας βουληδῆ ἀλλότοιον
ὑπηρέτην χωρὶς συγκαταδέσεως τοῦ ἰδίουἐπισκόπου εἴς τινα βαὺμὸν καταστῆσαι,
ἄκυρος καὶ ἀβέβαιος αἡ κατάστασις ἡ τοιαύτήηᾶνοµίξοιτο. εἴὂτινες δὲ τοῦτο ἑαυτοῖς
κἑτέρῳСо№,ἑτέρουΜοδ.Тот.Со.| Měniadd.MoMos.XIX 7211 TowavTůхатаот. МоPs. boř Ne Vi.
němi add Mos. © om. Co. —
3 O kánonu Ant 6 srov. F. Kop, Vývoj72.
XIX
1 V Usť i Jas je zřejmě chyba: be-slušentja místo be-složenija, Jefr 106a be-sověštanija. Srov.
Usť 27a 13 prilagaja se ovyxatTariVěnevoc,což Jefr 85a překládá sološivy? se.
Ant 6
Sard 15
22a
Chalc 10
290
ДЕТЬ. ИЖб ЛИ С6 ИМЪ ПОВЕЛАТЬ, ОТ
БРАТИЗа И τεπ(π)ς(πο)πῬ МАШИХЪ
И ВЪСПОМИМАТИ И ИСПРАВИТИ СА
NBIDKBNH 6οντΕ. BCH PBINA: CE OYCTABB
ἩΝ C6 POK5 JIA ΠΟΟΤΟΠΤΕ NE­
подвижимуъ.
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0) КАМ(ОМЪ) I. NE
ДОСТОИТЬ КЛИРИКОМЪ ВЪ В ГРАДОУ
Π(Β)ΡΗ(Έ)ΒΟΨ ДЬРЖАТИ ПО ТОМЬЖЕ.
ОУЧИМЕМОУ БЫТИ, ВЪ М6ИЖЕ 16CTb
ПРЕеЖЕ OC(BA)II(E)NP и вЪ ИЮЖЕ
I6CTb ПРЕБЪГЛЪС Т1АКОБОЛЬША РАДИ
ТЪШЕСЛАВЬМА ЖЕЛАМИ1А. ТВОРАЦГАТА
Ж6 С6 ОУСТРОИТИВЪ Свои Ц(Ь)Рк(ъ)ви,
въ мвижб HCIPPBA CÍBA)IN(€)NH
BBIMA, W TOY TBKMO CJIIOVIKBBOY
ТВОРИТИ. АЩб ЛИ ОУЖб ЕТ6бРИ
ПРИШЛИ БОУДОУТЬ ОТ ИМОТа ВО ИМОУ
ц(ь)РК(Ъ)вЕ6, сирРЪЧЬ СсОУЩИХЪΒΕΝΕΠ
МАРДОУРИИ ЛИ ПТИХИИ ЛИ СТРАМЬМОПРИТАТИИ
№6@ ПРИОБЬШЕНИю ВЕЦП.
ДЬРЗАЮШИМЪ Жб ПО ОУСТАВЛЕМИИ
CEMb В6ЛИКАГО И ВСЕЛЕМЬСКАГО
СЪМЬМАДЪФлатието от мым рбчемыхъе,
повелЪ с(вА)тьыи сБОРЪ,
ДА | ОТПАДОУТЬСВО ЧЬСТИ.
Nomokanon>
Všichni řekli: Toto nařízení a ustano­
42 3 ο У s ln /veníž ať zůstane nezměnitelným.
Chalcedonského (sněmu) kánon 10.
Kleriku není dovoleno, aby byl zapsán
do katalogu duchovenstva? v církvích
dvou měst zároveň, 1v tom, ve kterém
byl dříve vysvěcen, 1 v tom, do něhož
jakožto většího přeběhl z touhy po
marné slávě. Kdo tak činí, ať jsou navráceni
do své církve, v níž byli zprvu
vysvěceni, a jen tam ať konají službu.
Pakli již přešli někteří z jedné církve
do druhé, aťnemají žádné účasti na záležitostech
(dřívější církve),4 totiž na
kaplích mučedníků v ní se nacházejících
nebo chudobincích nebo útulcích
pro cizince (xenodochiích). Opováží-li
se někteří po tomto ustanovení velikého
a všeobecného sněmu činit něco
z toho, co se nyní zapovídá, nařídil
svatý sněm, aby pozbyli své hodnosti.
СПРИБЪГЛЪТ. ANAerrore ОТ. *-e4T0 N(:I)NB oTPEHENLIX(5) J.
ἐπιτρέψειαν, παρὰ τῶν ἀδελφῶν καὶ συνεπισκόπων ἡμῶν καὶ ὑπομιμνήσκεσδαι
καὶ διορθοῦσθαι ὀφείλουσιν. "Απαντες εἰρήκασιν' Ἰαὶ οὗτος ὁ ὄρος στηκέτω
ἀσάλευτος.
Τῆς ἓν Χαλκήδόνι (συνόδου) κανὼν г. ΛΜἐξεῖναι κλήηρικὸνἓν δύο πόλεων κατὰ
ταὐτὸν κατατάττεσδαι ἐχκλήσίαις, ἓν ᾗ τε τὴν ἀρχὴν ἐχειροτονήδη καὶ ἐν ᾗ προσέφυγεν,
ὡς μείζονι δῆδεν, διὰ δόξης κενῆς ἐπιδυμίαν' τοὺς δέ γε τοῦτοποιοῦντας
ἀποκαθδιστᾶν τῇ ἰδίᾳ ἐκκλησία, ἐν ᾗ ἐξ ἀρχῆς ἐχειροτονήθησαν, καὶ ἐκεῖ µόνον
λειτουργεῖν. εἰμέντοι 707 τινεςμµετηνέχθεσαν ἐξ ἄλλης εἷςἄλλην ἐκμλησίαν, μηδὲν
τοῖς τῆς προτέρας ἐκκλησίας, ἤτοι τῶν ὑπ αὐτῇ µαρτυρίων ῆ πτωχείων 1 Σξενοδοχείων,
ἐπιποινωνεῖν πράγµασι. τοὺς δὲ τολμῶντας μετὰ τὸν ὅρον τοῦτον τῆς
µεγάλης καὶ οἰκουμενικῆς ταύτηςὁ συνόδου πράττειν τι τῶν νῦν ἀπηγορευμένων,
ὥρισεν ἡᾗἁγία σύνοδος ἐκπίπτειν τοῦ οἰκείου βαὺμοῦ.
com. Bo Cl Mos.
2 Řec. ópocje vyjádřeno dvakrát: ustavs a roko; jeden z těchto výrazů byl asi původně glosou;
Jefr 106a má zapovědo.
3 Řec. xararTárre0cĎar je přeloženo dvakrát: doržati a učinenu byti; srov. učineti se za řec.
τάττεσθαι ν následujícím kánonu.
4 Celé místo je porušeno tím, že v slov. textu zůstalo nepřeloženo(omissio ex haplographia) řřec.
μηδὲν τοῖς τῆς προτέρας ἐκκλησίας, Jefr 33a ni ko čemužepovrvyjac(v)rk(o)ve a místo záporky
ne je omylem předložka na.
Nomokanon> 291
ХАЛКИДОМЬСКАГ(0) CBOP(A) KAΝ(ΟΝΤΈ)к.
клирикомъ въ ц(ь)рк(ъ)вь
МАРЕЧЕМОМЪ, 1АКОЖб ОУСТАВИХОМЪ
ОУЖЕ, Ν6 ДОСТОИТЬ ОУЧИМАТИ CA
въ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ ИНОГО ГРАДА, МЪ
ПРЕБЫВАТИ ВЪ ТОИ, ВЪ NEWKE CJIOVЖИТИ
СПОДОБИША СА, РАЗВЪ ТЪХЪ,
иже‘ погоуБИША сво1а O(Tb)4BCTBA
и по моужи въ имоу ц(ь)рк(ъ)вь
ПРИШЛИ БОУДОУТЬ. АЦ!6 ЛИ КОТОРЫЙ
τεπ(π)σ(κο)πῬ по BANOBBOU сви
UN'BMbвп(и)с(ко)п(о)мь ОБЛАДАЕМА
ПРИИМЕТЬ КЛИРИКА, ДА БОУДЕТЬ Б6бЗЪ
ОБЪШЕМИТа И ПРИЛАТЫЙ И ПРИИМЪИ,
HONNEHE ПРИШЬДЪ КЛИРИКЪВЪ СВОЮ
ВЪЗВРАТИТЬ СА Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ.
XX TATEJI(5):K. IAKo N6 достоить
КЛИРИКОМЪ563 ВОЛЪсвоюго вп(и)с­
(κο)πα
C(BA)TBIX(P) Ап(о)с(то)л(ъ) KAN(0N5)
B. AIIE KOTOPBIM IIOITP JIMJIMFAKON%
JIM BC AK (b)? ПРИЧТА С(ВА)ТАГО
OCTABJIb CBOB MŠĚCTO BP HNOY OBЛАСТЬ
ИДЕеТЬИ ВСАЧЬСКЪ ΠΡΕΠΕΠΤΡΟ
ЖИВЕТЬ ВЪ ИМОИ ОБЛАСТИ Б6С ποвел
мита свовго вп(и)с(ко)пА, сбΧΧ
3, BcA mendose U. ЪплРишед(ъ)..
Τῆς αὐτῆς (ΊΤῆς ἐν λαλκηδόνι) συνόδου κανὼν κ.
Chalcedonského sněmu kánon 20.
Klerici přidělení službou k církvi, jak
jsme již nařídili, nesmějí být připsání
k církvi jmnéhoměsta, nýbrž mají zůstávat
v té, ve které byli uznáni hodnými
sloužit, vyjma ty, kteří ztratili
svou vlast a z nezbytí přišli do jiné
církve. Podle toho nařízení, přijme-li
některý biskup klerika patřícího pod
moc jiného biskupa, ať jest vyobcován
1přijatý 1ten, kdo ho přijal, dokud se
přišlý klerik nenavrátí do své církve.
XX. titul. Že klerici nesmějí bez dovolení
svého biskupa...
Svatých apoštolů kánon 2. Opustí-h
některý kněz nebo jáhen nebo kdokoli
z posvátného kléru své místo a odejde
do jiné diecéze a zcela se přestěhuje
a Žije v jiné diecézi bez dovolení svého
biskupa, tomu již potom nedovolujeme
konat služby boží, zvláště vyzývá-li
KAmowmoio eic ExnÁnotav
τελοῦντας, "ad “ήδη,ὠρίσαμεν," μὴ ἐξεῖναιεἰςἄλλης πόλεως τάττεσδαι ἑκελησίαν,
ἀλλὰ στέργειν ἐκείνην, ἐν ᾗ λειτουργεῖν 286 doxijs“ ἠξιώθησαν, ἐκτὸς ἐκείνων,
οἵτινες ἀπολέσαντες τὰς ἰδίας πατρίδας ἀπὸ ἀνάγκης εἰςἄλλην ἐκκλησίανμετῆλδον.
εἰ δέ τις ἐπίσκοπος μετὰ τὸν ὅρον τοῦτον ἄλλῳ ἐπισκόσῳ προσήκοντα δέξεται
κλήρικόν, ἔδοξεν ἀκοινώνητον εἶναι καὶ τὸν δεχθέντα καὶ τὸν δεχόµενον! ἕως
ἂν ὃ μεταστὰς κληρικὸς εἰς τὴν ἰδίαν ἐπανέλθη ἐπχλησίαν.
ΧΧ Τίτλος κ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνκλήρικοὺς παρὰ γνώµην τοῦ ἰδίουαὐτῶν ἐπισκό­
που...
1ῶν ἁγίων ἀπεστόλων κανὼν τε. Εἴ τις πρεσβύτερος ἢ διάκονος ἢ ὅλως τοῦ
καταλόγου τῶν κπληρικῶν, ἀπολείψας τὴν ἑαυτοῦ παροικίαν, εἷς ἑτέραν ἀπέλθδοι,
καὶ παντελῶς διαστὰς διατρίβοι ἓν ἄλλη παροικίᾳ παρὰ γνώµην τοῦ ἰδίουἐπισκόπου,
τοῦτον ZKEÁEÚOUEVUNKÉTUΛλειτουργεῖν, εἰ μάλιστα προσκαλουµένου αὐτὸν τοῦῦ'
ᾱ-ᾱ[ῃ]|ὡρίσ.ἤδηΒο.ε-εοπι.Ῥο.1δεξάµενονΟο.--ΧΧαζὼβ’Βο,18’Мог.Ὁ ἰδίουadd.Mo.
22b
Chalc 20
Ap 15
23а
Ap 33
Chalc 13
Chale 23
292
ΜΟΥ велимъ по ΤΟΜΕ №6 ТВОРИТИ
СЛОУЖЬБЪТ,ПАЧЕЖб АЕ6 5 дить
ис παπ(π)ο(πο)ΠΌ СВОМ ВЪЗВРАТИТИ
CA М № ПОСЛОУШАвТЬ ГО ПРЬбBbI|BAlaT
BP BEINHNIHŮ. TAKOBRIM
Тако ПРОСТЪ ЛЮДИМЪ ДА ПРИИМЕТЬ
ОБЪШЕМИЮ.с(вА)тых(ъ)| AN(O)C(T© KA­№(омъ) лге. мивдиного от СТРАМЬмыхъ
вп(и)с(ко)пъь ли поповъ ли
ΠΠΙΒΚΟΝΟΒΤΈБ6-СЪСТАВЬМИКЪ М6 ПРИИМАТИ.
ИМОУЩТВИ Ж6 1а ДА ИСПЫТАМИ
БОУДОУТЬ, И Аб БОУДОУТЬ
ПРОПОВЗДЬМИЦИ BĚPĚ ПРАВЪИ, ДА
`ПРИЛИ БОУДОУТЬ. АЩб JIM NH, T
ДАТИ UMP, «Ες HMP 160ΤΡ TPEBÉ,
А ВЪ ОБЬШЕМИЮюИХЪ № ПРИИМАТИ.
ММОГО 50 МА ВЪСХЪИДЕМИИ БЫВАЮЕТЬ.
ХАЛКИДОМЬСК(А)Г(О) СБОР(А) КА№(омъ)
К. СТРАМЬМЫМЪ КЛИРИКОМЪ
И АМАГМОСТОМЪ ВЪ ДРОУЗЖИ ОБЛАСТИ
Б6-СЪСТАВЬМЫХЪ КМИГЪ CBOHTO
вп(и)с(ко)пА микАКОЖб! достоить
СЛОУЖЬБЪГ ТВОРИТИ.
XAJIKANONBCK(A)r(0) CBOP(A) KAм(омъ)
КГ. ПРИД6 ВЪ СЛОУХЪ С(ВА)ТАГО
СБОРА, ТАКО КЛИРИЦИ И ММИСИ
бТ6РИ, МИЧТОЖб ПРИИМЪШЕОТ СВОЕГО
FEII(M)C(KO)IIA,есть же тако и отЛОУЧЕМИ
БЪВЪШ68 ИМЬ IAKO H OBEΠΙΕΝΜΙΟΑ,
доходаАтТЬь въ ц(Ъ)с(А)РЬ­
МотокКапопъ
jej jeho biskup, aby se vrátil, a on
neuposlechne, setrvávaje v takové
vzpouře. Takový ať je jako prostý
laik vřazen do společenství církve.
Svatých apoštolů kánon 33. Nikdo
z cizích biskupů nebo kněží nebo jáhnů
se nemá přijímat bez doporučujících
listů. I ti, kteří je mají, ať jsou přezkoušeni,
a jsou-li hlasateli pravé víry,
ať jsou přijati. Pakliže nikoli, budiž
jim poskytnuto, co potřebují, ale do
společenství církve ať se nepřijímají.
Neboť mnoho se děje s úskokem.
Chalcedonského sněmu kánon 20.
Cizí klerici a anagnosté nesmějí bez
doporučujících listů svého biskupa
nikterak konat služby v jiné diecézi.
Chalcedonského sněmu kánon 23.
Svatý sněm se doslechl, že někteří kleTici
a mniši, aniž k tomu dostali povolení
od svého biskupa, ano dokonce
1takoví, kteří byli jím vyobcovánui, přicházejí
do císařského sídelního města
a dlouho se v něm zdržují a působí
с-е], вЗдить етготе Ч. “7, вешими Ц. ejié J. fNe add. J. ввывше J.
ἐπισκόπουξ οὐχ ὑπακούσειεν, ἐπιμένων τῇ ἀταξίᾳ, ὡς λαϊκὸς μέντοι ἐκεῖσεῖκοινω­
νείτω.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν Λγ’. Ἰηδένα τῶν ξένων ἐπισκόπων
7 πρεσβυτέρων 7 διακόνων ἄνευ συστατικῶν προσδέχεσδαι, καὶ ἐπιφερομένων
δὲ αὐτῶν ἀνακρυέσδωσαν' καὶ ἐὰν μὲν dot μήρυκες τῆς εὐσεβείας, προσδεχέσδωσαν,
εἰ δὲ µήγε, τὰ πρὸς τὰς χρείας αὐτοῖς ἐπιχορηγήσαντες, εἷς κοινωνίαν αὐτοὺς
μὴ ᾽προσδέχεσθε: πολλὰ γὰρ κατὰ συναρπαγὴν γίνεται.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Χαλκηδόνι) συνόδου κανὼν ву’. ένους κληρικοὺς καὶ ἀνα-
VVWGTACEVἑτέρᾳ πόλει δίχα συστατυκῶν γραμμάτων τοῦ ἰδίου ἐπισκόπου μηδὲ
ὅλως μηδαμοῦ Λλειτουργεῖν.
Τῆς αὐτῆς (7 ῆς év Χαλκήδόνι) συνόδου κανὼν ку’. "Ηλθεν εἰς τὰς ἀκοὰς τῆς
ἁγίας συνόδου, ὡς κληρικοί τινες καὶ µονάζξοντες, μηδὲν ἐγκεχειρισμένοι ὑπὸ τοῦ
c ěnaveÁĎečv add. Ne Mos Cl. A om. Bo Co.
Nomokanon
СТВОУЮЦШИ ГРАД(Ъ) И ММОГОВЪ М6МЬ
ЖИВОУТЬ, МЪЛВЪТ ТВОРАЦ!6 И: МАтоуц6
ц(ь)РК(ъ)вьМою ОУСТРОЕМИю
И ВЪЗМОУШАЮЩЕ ДОМЪ ΠΕΤΕΡΈΕΙΧΤ.
ОУСТАВИ ОУБО С(вА)Ты|И СБОРЪ, ДА
ТАКОВЫМЪ ВЪСПОМАМЕТЬ ПРЪВЪ6В
векъдикъ C(BA)TBIIA N(b)PK(P)BE KOCTANTUNA
ГРАДА, ДА ОТИДОУТЬ ИЗ
293
různice a zmatky v církevním pořádku
a zneklidňují 1 domácnosti některých
lidí. Svatý sněm tudíž nařídil, aby
napřed ekdiki svaté církve města
Konstantinova takové vyzval, ať odejdou
z města. Budou-li pokračovat
nestoudně v těchto neplechách, ať týž
ekdik je i proti jejich vůli vyžene
ГРАДА,АЦ!6ЛИ ВЪ ТЪХЪВ6Щ6ХЪПРб- a každý ať se vrátí na své místo.
БЫВАЮТЬ ΒΘΟΤΟΨΠΡΟΤΒΟΝΙΟΠΙΕ, TO
ДАИ №6 по воли ихъ иждеметь Ia
ЮКЪДИКЪ МЬЗДЬМИКЪ ΠΑ ΝΑ 6ΒΟΙ8
м$ЗстдАкождо идеть.ЛАОДИКИИСК© CBOP(A)| KA­N(0N5) MA.тако №6достоить вп(и)с(ко)поу
ЛИ КЛИРИКОУ Б6С КАМОМЬМЫХЪ
ГРАМОТЪ! ХОДИТИ.
ХАЛКИДОМЬСК(А)Г(0) CBOP(A) KAм(омъ)
мв. тако м6 достоить C(BA)Ц(в)микоу
ли КЛИРИКОУ Б6С ПпОвел$мита
вп(и)с(ко)плл ходити:.
Laodicejského sněmu kánon 41. Že
biskup? nebo klerik nesmí cestovat bez
kanonických listů.
Chalcedonského sněmu kánon 42.
Že kněz?nebo klerik nesmí cestovat bez
nařízení svého biskupa.
hJ, nPABŠ errore U. iNu кмиг(ъ) а44. ХТ.Зотходити Т.
ἰδίου ἐπισκόπου, ἔστι δὲ ὅτεξ καὶ ἀποινώνητοι γενόµενοι παρ αὐτοῦ, καταλαμβάνοντες!
τὴν ῥασιλεύουσαν Κωνσταντινούπολινθ ἐπὶ πολὺ ἓν αὐτῇ διατρίβουσι,
ταραχὰς ἐμποιοῦντες καὶ ὑδορυβοῦντες τὴν ἐκκλήσιαστικὴν κπατάστασιν, ἀνατρέποντές
τε οἴκους τινῶν. ὥρισε τοίνυν ἡ ἁγία σύνοδος τοὺς τοιούτους ὑπομιμνήσχγεσῦθαιμὲν
πρότερον διὰ τοῦ ἐκδίκου τῆς ἓν Κωνσταντιουπόλει ἁγιωτάτηςὴϐ ἐκκλησίας
ἐπὶ τὸ ἐξελθδεῖντῆς βασιλευούσής πόλεως: εἰ δὲτοῖς αὐτοῖς πράγµασιν črnµένοιεν
ἀναισχυντοῦντες, καὶ ἄποντας αὐτοὺς διὰ τοῦ αὐτοῦ ἐκδίκου ἐκβάλλεσδαι
χαὶ τοὺς ἰδίους παταλαμβάνειν τόπους.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Δαοδικείᾳ) xavov μβ." “Οτι οὗ δεῖἱερατωιὸν ἢ κληρικὸν
ἄνευ κανονικῶν γραμμάτωνὁδεύειν.
Ίῆς ἐν {1αοδικείᾳ συνόδου κανὼν µα{ "Οτι οὐ δεῖ ἱερατικὸν 1)
πελεύσεως ἐπισκόπου ἀποδημεῖν.
κληριιὸν ἄνευ
e ὅτι 6ο Bo Mos. 9 ло Бо. h dylag СТ. ра’ Со Bo Mos.
7 ив’ Со Во.
7 хаталаиВатоцол Бо.
XX
1 Řec. šxOixocje přeloženo dvěma výrazy: Usť 23b 2 ekodiko a ib. 7 mozdvniko, což je zkomolenina
pův. mostoniko.
2 Za řec. ieoarióc je v Laod 41 svešťeníko,v Laod 42 episkopo. Hefele I, 771 v obou případech
překládá, „ein hoherer oder niederer Kleriker“, Hefele-Bén I, 2, 1020: un clerc d'un degré
Supérieur ou inférieur; Milaš II, 95: sveštena osoba ili klerik.
23b
Laod42
Laod 41
Anc 13
Ap 55
Ap 31
24a
294 Nomokanons
ХХЕ титьл(ъ) Кл. o xoPšrn(u)c(ко)и$
и о пои$хъ людьскыхъ...
АМТИОХИИСК(А)Г(0) СБОР(А) КАN(0N5)
К. хоръеп(и)с(ко)п(о)мь Ne
ДОСТОИТЬ ПРОЗВУТЕРЪ МИ ДИТакомъ
МАС(вА)цв) мик.
ХХИтитьл(ъ) КВ. тако ПОДОБАЮТЬ
попомъ и всВМЪ КЛИРИКОМЪ
с(вА)тых(ъ) АП(о)с(то)лъ КАм(омъ)
Νζ. ΑΠΙΕ КОТОРЫЙ КЛИРИКЪ
досАДИТЬа 6п(и)с(ко)поУ, ДА ИЗВЕРжеть
с(А). кмаЗЮ 50 ЛЮДИИСВОИХЪ
№ РЕЧЕшИ ЗЛА.C(BA)TBIX(5| AN(O)CÍTO© KA­N(ON5) JIA. AIJI€ КОТОРЪИ NON NEБРеЖеТЬЮ
0 CBOIEMB вп(и)с(ко)пЪ,
Безъ вп(и)с(ко)пА СБОРЪТВОРИТЬМИ
IPA UEMb?KG NE 3A3PA O CBOMB |
вп(и)с(ко)пЪ, дд извержеть С(А),
ТаАКОПРОЗОРИВЪС И ОБИДЛИВЪ Есть.
XXItitul. O chorepiskopecha o venkovských
kněžích ...
Antiochijského sněmu kánon 20.
Chorepiskopům není dovoleno světit
kněze ani jáhny.!
XXII. titul. Že kněží a všichni klerici
mají...
Svatých apoštolů kánon 57. Potupí-li
některý klerik biskupa, ať je
zbaven hodnosti. Neboť knížeti lidu
svého nebudeš zlořečit (A 23, 5).
Svatých apoštolů kánon 31. Nedbá-li
některý kněz na svého biskupa
a bez biskupa utvoří sbor! ačkoli nemůže
nic vytýkat svému biskupu,*ať
je zbaven své hodnosti, ježto je otižádostivec
a násilník. Podobně 1všichni
ostatní klerici, kteří se k němu přidali.
ХХГ зпрезвитеръ J. — XXII *cBoemoy add. J. ОМ6ЕРАЖДЬ7. СПРЕЗОРИВЪJ.
ΧΧΙ Τίτλος κα. Περὶ χωρεπισκόπων καὶ πρεσβυτέρων ἐπιχωρίων...
Τῆς ἔν ᾿Αγκύρᾳᾶ συνόδου κανὼν ιγ’. Χωρεπισκόπους μὴ ἐξεῖναι πρεσβυτέρους
7 διακόνους χειροτονεῖν.
ΧΧΙΙ Τίτλος κβ’. Περὶ τοῦ δεῖντοὺς πρεσβυτέρους καὶπἀντας τοὺς ἓντῷ κλήρῳ...
1ῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν νε. Εἴ τις κληρικὸς ὑβρίσει τὸν
ἐπίσμοπον,ὸ κπαδθαιρείσθω. '''4ρχοντα γὰρ τοῦ λαοῦ σου οὖκ ἐρεῖς κακῶς'' (4Αοαί
23, 5). |
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν λα’. Βῖ τις πρεσβύτερος καταφρονήσας τοῦ ἰδίου
ἐπισκόπου χωρὶς συναγάγη καὶ ὑδυσιαστήριον ἕτερον πήξει, μήδὲν κατεγνωκὼς
τοῦ ἐπισκόπου ἐν εὐσεβείᾳ καὶ δικαιοσύνη, καδαιρείσδω ὣς φίλαρχος (τύραννος
ΧΧΙ σ ᾿Αντιοχείᾳ Οο. -- ΧΧΗΠ5 νς Μο Βο Μος Ps.
XXI
b αὐτοῦ αἄα. Γ1.
1 V slov. textu je třeba doplnit patrně primati. Druhá část kánonu, která působila značné
obtíže interpretační, je v slov. překladuvynechána. Srov. Hefele I, 231—3; Hefele-BénI,
1,314; Milaš II, 13—16.
XXII
1 Za tím zůstalo πορῖεΙοζθπο καὶ δυσιαστήριον ἕτερον πήξει Jefr 15b 1 oltarv drugyi postavitv.
2 Za tím nepřeloženo ἐν εὐσεβείᾳ χαὶ δικαιοσύνῃ, ἆείτ 1585vo bl(a)gověriů 1 pravedě.
Nomokanons
ТАКОЖЕ И ПРОЧИИ ПРИЧЕТМИЦИ С(ВА)(в)
мита, вЛикожб САюмь И ПРИлОЖило
ИХЪ. Аб ЛИ БОУДОУТЬ
ПРОСТИИ ЛЮДИК, ДА ОТЛОУЧАТЬ СА.
CEжебпо едимомь и вторфмьи тр6тиемь
молемии@ вп(и)с(ко)пА ДА
ΒΡΙΒΑΙΕΤΕ.
ANTHOXHUCK(A)r(0) СБОР(А) KAN(ONP)
€. AHI€ КОТОРЪИ ПОПЪ ЛИ
диакомъ N6EPOJKbO τεπ(π)σα(πο)πΈ
CBOIEMbOTJIOVAHTECA OT I(b)PK(5)BE
И ОСОБЬ СТВОРИТЬ СБОРЪ ОЛТАРЬ ПОСТАВИВЪ,
επ(π)σ(κο)πον пРИЗъΒΑΙΟΠΠΟ
π ΝΕ ΠΟΟΠΟΥΠΙΑΙΤΕΡΕ π Νε
РАЧИТЬ ПОВИМОУТИ СА ΙΕΜΟΥ π ποСЛОУШАТИ!
ΠΕΡΒΈτ ВТОРОЮ 30ВОУШЮЮГО,
ОТВРВШИ И ОТИМОУТЬ
ийк томоу слоужемита N6 оулоучити
ми же моши прРИТатитотаже
ч(ь)сти. АЩЕЛИ ПРЕБЫВАЕТЬ МЪЛВА
и МАТЫ Ц(Ь)РК(Ъ)вь, ΕΒΈΝ΄ΈΠΙΝΕΙΟ
ВЛАСТЬЮ КО МАТЕЖЬМИКА ОТВРАШАТИ
СА ЕГО.
ХХШ титьл(ъ) Kr. тако м6 достоить
дитакомомъ пРЕежЖбПОПОВЪ
миквиск(А)г(о) сБоР(А) КАМ(ОМЪ)
ИГ. ПРИД6 Bb C(BA)TBIN BEJIMKBIH
СБОРЪ, КО ВЪ 1STEPBÉXB MBCOTĚXS
И ГРАДЕХЪ ПОПОМЪ ДИЮКОМИ ДОБРО­
295
Budou-li to laici, ať jsou vyloučeni. To
ať se stane po prvním, druhém a třetím
napomenutí biskupově.
Antiochijského sněmu kánon 5. Opovrhne-li
některý kněz nebo jáhen svým
biskupem a odloučí se od církve
a utvoří si zvlášť svůj sbor a postaví
oltář, a když jej biskup povolá, neuposlechne
a nechce se mu podrobit
a poslechnout, když ho volá po prvé
a po druhé, ať je úplně degradován a ať
již nedostane službu a nemůže opět
nabýt téže hodnosti. Působí-li dále nepokoje
a zmatky v církvi, ať je jako
buřič světskou (vnější) mocí napraven.
XXIII. titul. Že jáhnové se nesmějí
předkněžími...
Nicejského sněmu kánon 18. Doneslo
se svatému velikému sněmu, že
v některých místech a městech kněžím
podávají eucharisti jáhni, což ani káамолемиюмь
еггоге ОТ. еслоушдет(ъ) J. £J, послоушдють тепдозе 0.
γάρ ἐστιν)ό καὶ οἳ λοιποὶ κληρικοί, ὅσοιἂν αὐτῷ προσθῶνται, oi dě Aaixoi dgoριζέσθωσαν'
ταῦτα δὲ μετὰ µίαν καὶδευτέραν καὶτρίτην τοῦ ἐπισκόπου παράκλήσιν
γινέσδω. — |
Τῆς ἓν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου κανὼν ε’. Εἴ τις πρεσβύτερος ἢ διάκονος καταφρονήσας
ἄτοῦ ἰδίου ἐπισκόπουά ἀφώρισεν ἑαυτὸν τῆς ἐκκλησίας καὶ ἰδίᾳ συνήγαγε
καὶ Ὀυσιαστήριον ἔστήσε, καὶ τοῦ ἐπισκόπου προσκαλουµένου ἀπειδοίη καὶ μὴ
βούλοιτο αὐτῷ πείθεσδαι μηδὲ ὑπακούειν, πρῶτον καὶ δεύτερον καλοῦντι, τοῦτον
καδαιρεῖσθαι παντελῶς καὶµήκέτι δεραπείας τυγχάνειν μηδὲ δύνασδαι λαμβάνειν
τὴν ἑαυτοῦ τιμήν. εἰδὲ παραμένοι δορυβῶν καὶ ἀναστατῶν τὴν ἐκκλησίαν, διὰ τῆς
ἔξωδεν ἐξουσίας ὡς στασιώδή αὐτὸν ἐπιστρέφεσῦαι.Ε
XXII Τίτλος κγ’. Περὶτοῦ μὴ δεῖνδιακόνουςπρὸ τῶν ἐπισκόπων...
Τῆς ἐν Νικαίᾳ συνόδου κανὼν υγ. "Ελδεν εἰς τὴν ἁγίαν καὶ µηγάλην σύνοδον,
© 3 / x { ος \ /
ὅτι ἔν τισι τόποις καὶ πόλεσι τοῖς πρεσβυτέροις ἄτὴν εὐχαριστίαν οἳ διάκονοιᾶ
ο,ὡσαύτως δὲ add. Čo.
διάκ. τ. εὖχαρ. Ne.
ᾱ- ἄΠ| τοῦ ἐπ. τοῦ ἰὃδ.Co. ε ἀποστρέφεσδαι Νε Ρ5.- ΧΧΠΙ α-αΏι| οἱo
Ant 5
Nic 18
24b
Laod 20
XXIII
296
ДАРЬСТВИЮ ДАЮТЬ, 16D0O)KE NH KAМОМЪ
| МИ ОБЫЧАИ ПРЕДАСТЬ, ДА
№6 ИМОУШбИ ВЛАСТИ ПРИМОСИТИ
ПРИМОСАШЕМЪ ТЪмМь ДАЮТЬ Т$ло
х(Ри)с(то)во. и το Ж6 СКАЗАМО
Бътс(ть), тако ютбри от диакомъ?
ПРЕеЖе вп(и)с(ко)пъ вл(А)ГОДАРЬСТВИИ
ПРИКАСАЮТЬ С(А). СИ ОУБО BCA
ДА ОТИМОУТЬ С(А) И ДА ПРЕБЫВАЮТЬ
дитакоми въ своихъ м$РАХЪ ВЪдоУуШе,тако
еп(и)с(ко)поу слоугы
СОУТЬ, А ПОПОВЪ МЬМЬШб СОоУТЬ°б.
ДА ПРИБМЛЮТЬ Ж6 ПО ЧИМОУ BII(A)ΡΟΠΑΡΕΝΠΙ6
CE попы, ЛИ ПоПоУ
ДАЮЩЮимъ ли вп(и)с(ко)поу. ми
СЪДАТИ Жб СЪ ПОПЪЫДОСТОИМО юСТЬ
ДИКО МоОМЪ,ЧРЕСЪ ЗАКОМЪ БО есть
И ЧРЕСЪ ЧИМЪ БЫВАЕМОк. АШ6 ЛИ
кто м6 хощеть покорити с(4А)®по
CHXb ОУСТАВЪХЪ СБОРЬМЫХЪ, ДА
ΟΟΤΑΝΟΥΤΕΙ ΠΗΙΑΚΟΝΡΟΤΗΒΗΙΑ.
ЛАОДИКИИСКАГ(О) СБОРА КАМ(ОМЪ)
R. IAKo ΝΕ ΠΟΟΤΟΠΤΕ ΠΕΙΔΠΚΟΥ ΠΡΕΠΈ
ΠΟΠΟΜΕ 6ΈΠΑτΠ, ΝΕ ΠοΒεΠΈΝΠΕΜΕ
IIONOBOMB CBNATU. TAKO KE U HOUIAKOмомъ
имЪти ч(ь)сть от слоугъ
вСЪхЪ иЁ КЛИРИКЪ.
а], от. 0. by add. J. tom. 1.
EJ, om. 0. ВТ, къ errore U.
dpJI(A)rONAPCTBIE J.
Nomokanon>»
nonem ani obyčejem není dosvědčeno,
totiž aby ti, kdo.nemají moc obětovati,
podávali obětujícím TěloKristovo. I to
bylo oznámeno, že někteří z jáhnů přijímají
eucharisti dřív než biskupové.
To tedy všechno ať přestane a jáhni ať
se drží v svých mezích vědouce, že jsou
služebníky biskupovými a menšími než
kněží. Ať přijímají eucharistu podle
pořádku s kněžími a aťjim podává bud
kněz, nebo biskup. Ani sedat s kněžími
nesmějí jáhni, a děje-lise tak, je to proti
zákonu a proti pořádku. Nechce-li se
kdo po těchto nařízeních sněmovních
podrobit, ať je zbaven jáhenství.
Laodicejského sněmu kánon 20. Že
sl jáhen nesmí sedat v přítomnosti
kněze, nýbrž má sl sednout až na pokyn
kněze. Podobně 1 jáhnové mají mít
čest ode všech služebníků! a kleriků.
er add. J. f0CTANETCA J.
διδόασιν, ὅπερ οὔτε ὁ κανὼν οὔτε ἡ συνήθεια παρέδωκε, τοὺς ἐξουσίαν μὴ ἔχοντας
προσφέρειν τούτουςῦ τοῖς προσφέρουσι διδόναι τὸ σώμα τοῦ ἉΧριστοῦ. κἀκεῖνο
δὲ ἐγνωρίσδη, ὅτι ἤδη τινὲς τῶν διακόνων καὶ πρὸ τῶν ἐπισκόπων τῆς εὐχαριστίας
ἅπτονται' ταῦτα μὲν οὖν πάντα περιαιρείσθω, καὶ ἐμμενέτωσαν οἱδιάκονοι ἐν τοῖς
οἰκείοις µέτροις, εἰδότες, ὅτι τοῦ μὲν ἐπισκόπου ὑπηρέται εἰσί, τῶν δὲ πρεσβυτέρων
ἐλάττους τυγχάνουσι. λαμβανέτωσαν δὲ κατὰ τάξιν τὴν εὐχαριστίαν μετὰ
τοὺς πρεσβυτέρους, ἢ τοῦ ἐπισκόπου διδόντος αὐτοῖς 1 τοῦ πρεσβυτέρου. ἀλλὰ
μηδὲ καθῆσῦδαι čv µέσῳ τῶν πρεσβυτέρων ἐξέστω τοῖς διακόνοις' παρὰ κανόνα
γὰρ ἄκαὶ παρὰ τάξιν ἐστὶᾶ τὸ γινόµενον' εἰ δέ τις μὴ θδέλοι πειδαρχεῖν καὶ μετὰ
τούτους τοὺς ὅρους, παυέσθω τῆς διακονίας.
Τῆς ἓν «1αοδικείᾳ συνόδου κανὼν κ. "Οτι οὗ δεῖδιάκονον ἔμπροῦεν πρεσβυτέρου
καθέξεσδαι, ἀλλὰ μετὰ κελεύσεως τοῦ πρεσβυτέρου καθέξεσθαι ὁμοίως δὲ ἔχειν
τιμὴν καὶ τοὺς διακόνους ὑπὸ τῶν ὑπηρετῶν καὶ πάντων τῶν κληρικῶν. |
ὃ τούτοις Βο. с от. Ри Тайн. 9-4 ἐστι καὶ παρὰ τάξ. Όο.
XXII
1 Služebníky jsou míněni patrně podjáhni, jak vysvítá z dalších kánonů nicejských. Srov.
Hefele I, 764; Hefele-Bén I, 2, 1011.
Nomokanon=s
C(BA)TBIX()AN(0)c(TO)JIB© KA­N(ON5) №. AII6 KOTOPBIN KJIHРИК(Ъ)В
ДОСАДИТЬПОПОВИЛИ ДИKONOY,
ΠΑ ОТЛОУЧИТЬ С(А).
ХЖУ тител(ъ) кда. о с(вА)цЕ(6)мии
жемьстзмь и о съвъкоУуплА[юЩИХЪ
СА СЪ МОУЖИ ПО С(ВА)ЦЕ(6) мии
ЛАОДИКИИСКАГ(0) СБОРА KAN(ON5)
‚мд. диюкомисы м6достоить с(вА)тити
жемы преже м дЪт(ъ), то
И ТОУ СЪ ИСПЫТАМИвМЬ’. АЦ 6 Жб
пРИИМЪШи ϱο(ΒΑπι(6)νπιε и л$то
ПРЕБЫВЪШИ №вДИМО ВЪ СЛОУЖЬБЪ®
И ПОСАГМЕТЬ ЗА МОУЖЬ ОТВЬРГЪШИ
са БЛ(А)Г(о)д(Ат)и 5(ож)ита, ДАБОУДЕТЬ
ПРОКЛАТА И СЪ МОУЖЕМЬ в№.
с(вА)т(А)го ВАСИЛЬТа КАМ(ОМЬ)5.
ВЪДОВИЦИ`Ж6 ИЗБРАМ$И вЪ ЧИСЛО
ВДОВЪ, СИРЪЧЬ СЛОУЖАЩИ ПОДЪ
ц(ь)РК(ъ)вью, соуди дАп(о)с(то)лъ
ПАВ6ЛЬ ПОСАГАЮЩИ@ ПРЕЗРЪ М6?
BRITY.
XXIV 2J, om. U.
ЛАГАЮШЩИ0, ПОЛОГАЮЩИХ(Ъ) ᾖ.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν νς’.ὲ Εἴ τις κληρικὸς ὑβρίσει πρεσβύτερον ἢ
ΚΟΝΟΥ,ἀφοριζέσὺδω.
CCJIOVIKENIH I.
eJ, TP€30PBNB errore U.
byucCKOVCNBIM(b)add. 1.
297
Svatých apoštolů kánon 57. Potupí-li
některý klerik kněze nebo jáhna,
ať je vyobcován.
XXIV. titul. O svěcení žen a o vdávajících
se za muže po svěcení...
Laodicejského sněmu kánon 44. Za
diakonisu nemá být svěcena žena před
40tým rokem, a 1 tehdy až po pečlivé
zkoušce. Jestliže však po přijetí svěcení
setrvá jeden rokt ve službě a pak opovrhne
milostí boží a vdá se za muže,
ať je prokleta 1 se svým mužem.
Svatého Basilia kánon 9. O vdově
zařazené do počtu vdov, to jest sloužící
pod církví? vdá-li se,>usoudil apoštol
Pavel (1T 5.14), aby byla pominuta.
dcorreximus e corrupto no­
διάΧΧΙΥ
Τίτλος κδ’. Περὶ χειροτονίας γυναικῶν, καὶ τῶν μετὰ χειροτονίαν ἀνδράσ;
συναπτοµέγωγ...
Τῆς ἐν Χαλκηδόνι συνόδου κανὼν τε. ἠιάκονον μὴ χειροτονεῖσδαι γυναῖκα πρὸ
ἐτῶν τεσσαράκοντα καὶ ταύτην μετὰ ἀχριβοῦς δοκιµασίας. εἰ δέ γε δεξαµένη τὴν
χειροτονίαν καὶ χρόνον τινὰ παραμείνασα τῇ λειτουργίᾳ ἑαυτὴν ἐπιδῷ γάµῳ, ὑβροίσασα
τὴν τοῦ δεοῦ χάρι, ἡ τοιαύτη ἀναθεματιζέσδω μετὰ τοῦ αὐτῇ συναφθέντος.
Τοῦ ἁγίου Βασιλείου κανὼν W. Ἀήραν δὲ τὴν καταλεγεῖσαν εἰς τὸν ἀριδμὸν
τῶν χηρῶν, τουτέστιν τὴν διακονουµένην ὑπὸ τῆς ἐκκλησίας, ἔκρινεν ὃ ἁπόστολος
IlaoAoc (1T 5, 14) vanovnévnv παρορᾶσδαι.
е ус’ Mo Mos Ps.
XXIV
1 V řec. textu „nějaký čas“.
2 Milaš II, 381: kojase izdržava crkvom.
3 Čtení Usť prezorvně je zřejmě koruptela, původní je čtení Jas prezrěne (—=-ně) „pominuta“, tj.
zamítnuta nebo propuštěna, jak usoudil již H. F. Schmid, DřeNomokanonůbersetzung76;
Milaš L.c. překládá „dase napustí“, Sreznevskij, Materialy „bezpopečenija“;Jefr 189a má
nebrěšti (sc. vodovicju). — Ostatní text kánonu je shodně s většinou rukopisů řeckých v Usť
a Jas vypuštěn; překlad celého kánonu je v Jefr 189a.
Ap 56
25a
Chalc 15
Bas 9/24
Laod 5
Neoc 11
Ap 17
25b Ap 15
298 Nomokanon
ХХУ титьл(ъ) Кб. о ОБРАЗЪ Сс(вд)цт(в)мита
и о тЪхъ, ихьъже м достоить
с(вА)АТИ
тако м6 достоить с(вА)ц(в)миюа
ПРЕДЪ ПОСЛОУШАЮЩИМИ БЪЫВАТИ.
ЛАОДИКИИСКАГ(О) СБОРА КАМ(ОМЪ)
АГ. ПОПЪ ПРЕЖЕ Л ЛЪт(Ъ) ДА № БОУIETb
C(BA)II(E)N, Ац6 и зЪло достоимъ
всть чл(о)в(Ъ)къ тъ. г(оспод)ь
БО ВЪ ЛЬ КР(Ь)СТИ СА И ОУЧИТИ
ΝΑΠΑΤΤ. |
C(BA)TBIX(5)— Ап(о)с(то)лъ—КА­N(ON5) 21. АЕ KTO ПРИЛФПЕМЪ
ΒΟΥΠΕ6ΤΕΡB JKENOY IO KP(b)I(€)NUU
ли жемимоу UMĚJIB, N6 можеть
выти ми вп(и)с(ко)пъ ми попъ ми
дитакомъ ми ‘всакъ ο(ΒΑ)πι(6)микъ..
|
TĚXP:KE KAN(ONP) HI. AIIE кто
вдовоу поиметь или подъигоу ли
‚РАБОУ ЛИ СВОДЬМИЦЮ@, ТАКОЖб ДА
N6 BOYJIETb NUKBIWKE C(BA)INENHKP.
XXV *c(BA)mexrem(s) J.
XXV. titul. O způsobu svěcenía o těch,
kteří nemají být svěcení...
Že se svěcení nemá konat v přítomnosti
slyšících.!
Laodicejského sněmu kánon 11.Kněz
nemá být svěcen před 30tým rokem,
1 kdyby to byl člověk velmi hodný.
Vždyť Pán ve 30 letech byl pokřtěn
a začal učit.
Svatých apoštolů kánon 17. Oženil-li
se někdo po křtu dvakrát nebo měl
souložnici, nemůže být.ani biskupem,
ani knězem, ani jáhnem, ani jakýmkoli
klerikem.
Týchž kánon 18. Ožení-li se kdo
s vdovou nebo s ženou propuštěnou?
nebo s otrokyní nebo s herečkou,“
rovněž ať není žádným klerikem.
brbrb add. J. ©-eBcAKOC(BA)MeN5J. Чсвоводмоу errore J.
XXV Τίτλος κε. ΙΠερὶ τρόπου χειροτονίας, καὶ περὶ τῶν χειροτονεῖσθαι μὴ
ὀφειλόντων...
Τῆς ἐν /1αοδικείᾳ συνόδου κανὼν ε’. ΠΓερὶτοῦ μὴ δεῖν τὰς ξειροτονίας ἐπὶ παρουσίᾳ
ἀκροωμένων γίνεσδαι.
Τῆς αὐτῆς (56ο.Τῆς ἔν Νεοκαισαρείᾳ) συνόδου κπανὼν ва’. ΠΙρεσβύτερος πρὸ
τριάκοντα ἐτῶν μὴ χειροτονείσθω, ἐὰν καὶ πάνυ 7 ὃ ἄνθρωπος ἄξιος, ἀλλὰ τηρείσθω:
ὃ γὰρ κύριος ἓν τῷ τριακοστῷ ἔτει ἐφωτίσδήηκαὶ ἤρξατο διδάσκειν.
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν č. "O δυσὶγάµοις συμπλακεὶςμετὰ τὸ βάπτισμα
>
7 ὅλως τοῦ καταλόγου τοῦ ἱερατικοῦ.
Τῶν αὐτῶν κανὼν ή’. Ο χήραν λαμβάνωνᾶ ἢ ἐκβεβλημένην,
ἢ παλλακὴν πτησάµενος οὐ δύναται εἶναι ἐπίσκοπος, ἢ πρεσβύτερος, ἢ διάκονος,
) ἑταίραν, ἢ οἰκέτιν,>\
) τῶν ἐπὶ σκηνῆς, οὐ δύναται εἶναι ἐπίσκοστο σβύτερος, ἢ διάκο ) OA7 ηγης, i S, 1 πρεσβύτερος, T) OLAXOVOC,T) OAO
τοῦ καταλόγου τοῦ ἱερατικοῦ.
ХХУ α λαβὼν Νε.
XXV
1 Slyšicí jsou zde kajícníci na druhém stupni, viz úvodní studii ZSL, str. 151.
2 Za tím nepřeloženo řec. dAAaTnoelovo, Jefr 85b no da svobljudajemo budetv.
3 Za tím nepřeloženo čraípav, Jefr 14b bludvnicju.
4 Řec. Tv čni oxnvíjc,Jefr 15a překládá kuštonicju; Hefele I, 805:aliguam de his gui publicis
spectaculis mancipantur.
Nomokanon>
TĚXPE KAN(ONP) HIS. ANNIEKTO
TIOHMETB CECTPENUNB JIM ДЪЫШ6ЕРЬШЮ
JM NECTEPOY, HA N6 BOYJIETB CÍBA)­
ш(в)мик(ъ).
тЪхъжбе KAN(ONB) ЕВ. АЩ6 КАКА
KJIEBETA БОУДЕТЬ МА ВЪЗРМА. ЛЮБОДЪтамита
РАДИЛИ ПРЕеЛЮБОДАМИ
ЛИ ИМО 6Т6РО ОТРЕЧЕМЫИХЪ ДВамМИИ
БоУДЕть и оБЛИЗИТЬ С(А), ДА №
ВЪХОДИТЬ ВЪ ПРИЧЕТЪ.
TĚXPK6E KAN(ONB) £8. AHIG ΗΡΙΠ
вп(и)с(кодпъ ли попъ ли диакомъ
въторРоЕ с(вА)Ц(е)мик ПРИИМЕТЬОТ
КОГО, ДА ИЗВЬРЖЕТЬ СА И ТЪ И-ЖЕ
ЕСТЬ ПОСТАВИЛЪ, АП № ПРИТЪКNeTbÍ,
Лако ОТ ISPETUKA ИМАТ(Ь)
c(BA)meNme. RE BO CA OT TĚXB|
КР(ь)стихь ли. с(вА)тить, £8NEBĚPNH
ИЕ c(BA)yi(6)Nm СОУТЬ.
тЪхъже кАМ(омъ) II. AIIE KTO
BBCENB CBI, ΠΑ Νε BOYJIETE ПРИЧЬТNUKB,
NB NH CE BĚPNBIME JIA .N6
молить с(А). очищшемъ ж6 БЫВЪ,. ДА
ПРИТАТЪ БОУДЕТЬ.
e8I probe J. fnPITPKNETCAJ.
‚Тоу адтфу катфу и’. "O δύὐοῦἀδελφὰς ἀγαγόμενος Ď
εἶναι "nO ικός.
299
Týchž kánon 18. Kdo pojme za ženu
dvě sestry nebo dceru bratrovu nebol
neteř, ať se nestane klerikem.
Týchž kánon 62. Bude-li nějaká žaloba
na věřícího.pro smilství nebo cizoložství
nebo pro některý jiný ze zakázaných
skutků a bude-li usvědčen,
aťnevstupuje do kléru.
Týchž kánon 69. Přijme-li některý
biskup nebo kněz nebo jáhen druhé
svěcení od někoho, ať je zbaven hodnosti
on i ten, kdo ho ordinoval, nedokáže-li,6
že má svěcení od kacíře.
Neboť kdo od těchto je pokřtěn nebo
vysvěcen, ti nejsou věřící klerici.
Týchž kánon 80. Je-li kdo posedlý,
nebudiž klerikem, ale ať se ani nemodlí
s věřícími.7 Až bude očištěn, ať je
přijat.S.
E-ENU BĚPNIH J.
} ddeAytdrv oĎ dúvatat
Тб» αὐτῶν κανὼν ša. c Ki τις πατηγορία γένηται κατὰ πιστοῦ πορνείας 7 μοιχείας
ἢ ἄλλής τινὸς ἀπήγορευμένης πράξεως καὶ ἐλεγχὺῇ, εἰςκλῆρον μη) προαγέσδω.
|
Τῶν αὐτῶν κανὼν ξη’.ἆ ᾿Ηπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος δευτέραν χειροτονίαν
ἐὰνὲδέξηται παρά τος, καθαιρείσθω καὶ αὐτὸς καὶÓχειροτονήσας αὐτόν,
εἰμὴ συσταίη, ὅτι παρὰ αἱρετικῶν ἔχει τὴν χειροτονίαν: τοὺς γὰρ παρὰ τῶν τοιούτων
βαπτισὺἔντας ἢ χειροτονηδθέντας 6οὐδὲ κληρικοὺς εἶναι δυνατὸν οὔτε πιστούς.σ'
Τῶν αὐτῶν πανὼν οῦ”.» Βῖ τις δαίµονα ἔχει, κλήρικὸς μὴ γιέσδω, ἀλλὰ μηδὲ- - / \ \ \ 5 2
τοῖς πιστοῖς συνευχέσδω, καδαρισθεὶς δὲ προσδεχέσδω, καὶ ἐὰν ᾖ ἄξιος, γιέσδω.
ь ЕВ’ ВоМо Рз. с от. Во. @t© Bo Mo Mos Ps. Ei vc add. Co.
9-9TU odrTeлист. oddě Ano. elvar δυν. Со. * п’ Во Mo Mos Cl Ps.
e om. Co. f om. Co.
5 V Usťpřidáno li nesteru(Jas omylem eřeru).Sreznevskij, Materialy II, 426 uvádí tentojediný
doklad slova nestera „plemjannica“; srov. staročeské vlastní jméno Nestera, Nesterjka.
adj. nesterný „nemírný“ (J. Gebauer, Slov. stě. II, 622).
6 Stlsl. pritoknuti „dokázat“je právní termín, který se vyskytuje též v Zakonu sudném (Usť
55b 16); srov. V.Procházka, K historickoprávnímuvýznamucsl. pritoknoti a jeho parafrázt
2 ruských pramenů, Slavia 26 (1957), 337—340.
7 Posedli byli stejně jako katechumeni a kajícníci vyloučeni z oběti mešní a připuštěni jen.
k poučné části mše.
8 Za tím nepřeloženo: ἐὰν7 éwog, vevěcĎw; Jefr 19b 1 ašte ještv dostoino, da budetv.
Ap 19
Ap 61
Ap 68
Ap 79
Nic 9
20a
Nic 10
300 МошоКапопъ
МИКвИСКАГ(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ) 6.
АЦТЕКОТОРИИ МЕПЫТЬМО ПОСТАВЛЕМИ
БЪИШАПОПОВЕ, ПОТОМЬ Ж6 ИСПЫТАМИ
BBIBBIME UCIOBBNAMA CHBrPĚIMENUIA
сво|та, исповБДАВЪШЕМЪ JKE UMB
UP6CE 3AKONR JIBYKIOHIE Ж6 СА
чл(о)в(В)ци NA TAKOBRIIA РОУКЫ
ВЪЗЛОЖИЛИ БОУДОУТЬ; СИХЪ КАМОМЪ
№ ПРИЕМЛЕТЬ. М6ЕПОРОЧЬСТВА BO
МЫПАЕТЬ© KA$OJIHRUHCKAIAЦ(Ь)Р­ΗΡΙ.
NAKEHCKAT(O) СБОРА КАМ(ОМЪ)1.
EIHKO C(BA)II(E)NH BBIMA COrpm'muž
no πε πΈΏνπιο JIN.NPE3PBвъше
C(BA)INAEMBIAÍ, CEro Νε
BEJIHTb КАМОМЪ Ц(ьЬ)РК(ъ)вьмыи.
ονΒΈΏπΈνππ 50 БЫВЪШЕб ИЗВЕРГОУТЬ
С(А).
ХХУ[ титьл(ъ) ка. (0) пЗвьцихъь
I Oд(МА)ГМОСТВхЪи ОПРОК(ИСТЪХЪ)
Nicejského sněmu kánon 9. Jestliže
někteří byli ustanoveni za kněze bez
zkoušky, potom však, když byli podrobeni
zkoušce, přiznali se k svým
pokleskům, tu vloží- lidé postupující
proti zákonu přes jejich doznání na
takovéto ruce,“ těch kánon nepřijímá,
neboť katolická církev hájí bezůhon­
nost.
Nicejského sněmu kánon 10. Jestliže
někteří z padlých!? byli vysvěcenilt
buď z nevědomosti, nebo že si (světitelé)
nepovšimlilž svěcených, toho církevní
kánon nedovoluje. Když se to
оуёет o nich zjistí, budou zbaveni
hodnostu.
XXVItitul. Ozpěvácícha anagnostech
a exorcistech.l
hJ, om. U. +J, c(BA)rn(e)Nura errore U. — XXVI *ArNocTBxs U.
\
Τῆς ἐν Νικαίᾳ συνόδουκανὼν δ’. Εἴ τινες ἀνεξετάστως προήχθησαν πρεσβύτερι,
εἶτα ἀνακρινόμενοι ὡμολόγήησαν τὰ ἡμαρτημένα αὐτοῖς, καὶ ὁμολογήσάντων αὐτῶν,
παρὰ κανόνα κινούµενοι οἳ ἄνθρωποι τοῖς τοιούτοις χεῖρας ἐπιτεθείκασι, τούτους
ὁ κανὼν οὐ προσίεται' τὸ γὰρ ἀνεπίληπτον ἐκδικεῖ ᾗ καθολικὴ ἐκκλησία.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Νικαίᾳ) συνόδου καᾳνὼν«’."Οσοι προεχειρίσθησαν τῶν παραπεπτωκότων
κατὰ ἄγνοιαν, ἢ καὶ παρειδότων τῶν προχειρισαµένων, τοῦτο οὐ
ποοφκρίνειτῷ κανόνι τῷ ἐκκλήσιαστικῷ: γγωσθέντες γὰρ καδαιρεθήσονται.
ΧΧΥΙ Τίτλος ης’. Περὶ τοῦ ψάλτας καὶ ἀναγνώστας καὶ αὑπηρέτας καὶα ἔπορ­
χιστὰς...
4 om. Mo Ne Ps. 17παριδόντωνγιοι οοᾱ., προειδότων Со Cl. — XXVI 9-0 om. Ne, ru
хай ёлоох. xat úTemo.Bo Mos.
S Tj. vysvětí-li je. Takové poklesky, které vylučovaly z kněžství, a ovšem i ze svěcenína biskupa,
jsou: rouhání, bigamie, kacířství, modloslužba, magie aj.
10Padlí (lapsi) jsou křesťané, kteří za pronásledování pod mravním nebo fyzickým násilím
zapřeli víru buď obětováním pohanským bohům, nebo jiným podobným úkonem.
11Řec. zooexeilobnoav znamená „byli vysvěceni“, jak správně překládá Usť; zooyemiteobas
se zde nerozlišuje od yerciČerv,kdežto jinde má mooexewičeoĎaí význam „eligere“ (tak např.
Jefr 23a překládá na našem místě i2bbrani byša). Hefele I, 413, 353.
12Usť sleduje variantu zagidóvriv, kdežto Jefr 23a preže věďuštemose přiklání k ἴοο.προειδότων.
Slov. překlad v Usť se odchyluje od řec. textu „byli vysvěceni buď z nevědomosti nebo s vědomím
(var. přehlédnulím)světitelů“.
XXVI
1 О exórcistech viz výše str. 254, pozn. 12.
Nomokanons 301
ЛАОДИКИИСКАГ(0)Ю КАМ(ОМЪ) IIC.
ТакКо М6 ДОСТОИТЬ СЛОУГАМЪ МЪСТА
имЪти въ диакомьствВ ми ПРИКАСАТИ
СА Ц(Ь)РК(Ъ)вВьЬМЫХЪ СЪСОУДЪХ.
КАМ(омъ) тогожеб Кё. тако м6 достоить
чьтьцемъ и пфвьцемъ оуРАРА
МОСИТИ ТИ ТАКО ЧИСТИ ЛИ
IBTY.
TOTo>K6 KAN(ONb) K6. (IA)Ko Νε
достоить слоужителемъ XIIBBAJAтати
ми YANMABJI(A)r(0)c(J10)BUTU.C(BA)TBIX(5)| ANI(O)CÍTO© KA­М(омъ) Кб. АЦ6 КТО БОУДЕТЬ ВЪ ПРИчьть
въшьлъ Б6зъ жемы, велимъ
ХОТАШИМЪ ЖЕМИТИ СА ЧЬТЬЦЕМЪ
и пЗвьцемъ выти тъкмо.|XAJIKUŘRONB© CBOPA| KA­м(омъ) ДТ MNMONEKEB ETGPAXBOBJIACTBXB| OCJIABJIENO© BBIC(TB)ИЪВЬЦЕМЪ И ЧЬТЬЦЕМЪ, ОУСТАВИ
C(BA)TPIM CBOP, TA № БОУДЕТЬ ДОстоимо
микомоужеЕ ихъ, зловБ5РЬМЫ
ПОИМАТИ ЖСМЪ. ПРИЖИВЪШАТА Жб
оуже д$ти от ТАКОВЫХЪЖЕМИТВЪ,
AN6 OYBO ДОСТИГЛИ БОУДОУТЬ РОжемьта
от михь КР(ь)стити от
6БРЕТИКЪ, ПРИВОДИТИ № КЪ ОБЬШЕЪСОБОР(А)а44.
J. *KA J.
Laodicejského kánon 14. Že služebníciž
nemají mít místo v diakoniku ani
se dotýkati církevních nádob.
Téhož kánon 23. Že lektoři a kantoři
nesmějí nosit orar a tak číst nebo zpí­
vat.
Téhož kánon 25. Že služebníci nesmějí
rozdílet chléb ani žehnat kalich.
Svatých apoštolů kánon 25. Vstoupí-li
někdo do kléru neženat a chtějí-l1
se pak (někteří) ženit, nařizujeme, že
mohou být jen lektory nebo kantory.
Chalcedonského sněmu kánon 14.
Poněvadž v některých eparchiích bylo
kantorům a lektorům dovoleno (se ženit),
nařídil svatý sněm, že nikdo z nich
si nesmí brát ženy špatné víry. Jestliže
tedy ti, kteří již získal děti z takových
sňatků a dali své zrozence již dříve
pokřtít od kacířů, ať je přivedou do
společenství katolické církve; nepokřtěné>
ať již nejsou křtěny u kacířů,
ani ať neuzavírají sňatků s kacíři ani
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἔν Aaodieia) ovvodov xavwv κα’. "Οτι οὐ δεῖ ὑπηρέτας ἔχειν
χώρανὸ ἓν τῷ διακογικῷ καὶ ἄπτεσδαι δεσποτικῶν σκευῶν.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κπανὼνκγ’. Οτι οὐ δεῖ ἀναγνώστας ἢ
φορεῖν καὶ οὕτως ἀναγινώσχειν ἢ ψάλλειν.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου)κανὼν κε. Οτι οὐ δεῖὑπηρέτας ἄρτον διδόναι οὔτε ποτήριον
εὐλογεῖν.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν κς’.ὸ Τῶν εἰς κλῆρον παρελθόντων ἀγάμων κελεύοµεν.
βουλομένους γαμεῖν ἀναγγώστας καὶ ψάλτας µόνον.
Τῆς ἓν Χαλκήδόνι συνόδου κπανὼνιδ’. ᾿Επειδὴ ἔν τισιν ἐπαρχίαις συγκεχώρήται
ἆτοῖς ἀναγγώσταις καὶ ψάλταιςά γαμεῖν, ὥρισεν ἡ ἁγία σύνοδος μὴ ἐξεῖναί τινι
αὐτῶν ἑτερόδοξον γυναῖκα λαμβάνειν. τοὺς δὲ ἤδη ἐκ τοιούτων γάμων παιδοποιήσαντας,
εἰ μὲν ἔφθασαν ἐβαπτίσαι τὰ ἐξ αὐτῶν τεχθένταέ παρὰ τοῖς αἱρετιωκοῖς,
προσάγειν αὐτὰ τῇ κοινωνίᾳ τῆς καδολικῆς ἐπχλησίας, μὴ βαπτισθέντα δὲ μὴ
φάλτας ὁράριον
δΠΙ χώὠρ. ἔχ. Mo. ©xe“ Ven. A731 wdAT.xai dvavv. Co Bo.
2 Služebník je zde tolik co podjáhen. |
3 V slov. textu nepřeloženo: uň BanmoĎěvra, Jefr 33b ašte k buďutv nekrvšten.
e—eTa ἐξ αὖτ. τεχὺ. βαπτ. Bo..
Laod 21
Laod 23
Laod 25
AD 26
26b
Chalc 14
902 Nomokanon5
Nic 3
27a
NHIO KA$OJIHRYIA Ц(Ь)РК(Ъ)В6. AIJIE
№64, к томоу ДА N€ KP(B)IHAIOTSС(А)
есъ юрбтикые ми .CMBIMATU CA
БРАКЪ СЪ 6РЕТИКЫ МИ СЪ ЖИДЫМИ
СЪ бЛИМЫ, РАЗВЪ ТОКМО АШЕ ОБЪШАЮТЬ
С(А) ПРИЛОЖИТИ СА МАПРАВОСЛАВЬМОУЮ
ВЪРОУ СЪВЪКОУПЛАЕБМОЕ
ЛИЦЕ СЪ ПРАВОВЁ$РМЫМИ. АЦ!
ЛИ КЪТО ОУСТАВЪ ПРЕСТОУПИТЬ СБОРΝΕΙΠ,
ΤΟ КАМОМЬСТВИвпитёмии поВИМЕМЪ
БОУДИ.
ХХУПХХУШтитьл(ъ) ку. тако Να
ΠΟΠΟΒΑΙΕΤΡ ΠΕΡΈΙΟ СОУПРОУГЪ` ОУ
СЕБЕ ВОДИТИ, РАЗВЪ М6 ТВОРАШИХЪ
СЪБЛАЗМЪА, МИ МА ДВОЖЕМЬМЫХЪ
BPAKBI ХОДИТИ, МИ ПОЗОРЪ NA BPAц$хъ
дЪтати ли плласахи отимоУдь
NA BPAIUBXS RP(b)CTHIANBCKBIXS ITO­
ДОБАЕТЬ.
МИКвИСКАГ(0) СБОРА КАМ(ОМЪ)Г. |
ОТЪРЕКЛЪ ЕСТЬ ОТИМОУДЬВЕЛИКИ
СБОРЪ МИ 6вп(и)с(ко)поу ми попоу
5 ΖΙάΥ пефо <ровапзКую Helény
ledajen-tehdy, slíbí-liosoba uzavírající
sňatek s pravoslavnými, že přejde na
pravoslavnou víru. Přestoupí-li kdo
toto nařízení sněmu, ať je podroben
kanonické epitimii.
XXVIL/ XXVIII. titul.! Že kněz nesmí
mít u sebe družku spoluuvedenouž
leda z takových, které nevzbuzují
podezření, ani nesmí chodit na svatby
těch, kdo se žení po druhé; ani se nemají
na svatbách křesťanskýchdívat na hry
divadelní nebo vůbec se nemá na nich
tančit.
Nicejského sněmu kánon 3. Velký
sněm zcela zakázal, že ani biskupu ani
knězi ani jáhnu ani jakémukoli kleriku
dom. UJ. ®-еотсретинъ Г. — XXVII/XXVIII *BNA3NA1.
/ 3/ / 3 4 \ ” © ” / \ 4 \ /
δύνασῦδαιἔτι βαπτίξειν αὐτὰ παρὰ τοῖς αἱρετικοῖς,µήτε μὴν συνάπτειν πρὸς γάμονM ο
αἱρετικῷ, ἢ ᾿Ιουδαίῳ, ἢ Ἠλληνι, εἰ μὴ ἄρα ἐπαγγέλοιτο µετατίδεσδαι εἰς τὴν3 / / 4 / / ” > / 3 / “- x
ὀρὺθόδοξονπίστιν τὸ συναπτόµενον πρόσωπον τῷ ὀρὺδοδόξῳ. εἰ δέ τις τοῦτον τὸν
ὅρον παραβαίη τῆς ἁγίας συνόδου, κανονικῷ ὑποκείσδω ἐπιτιμίῳ.
ΧΧΥΗ/ΙΧΧΥΠΙ Τίτλος κη’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἱερέα συνείσακτον ἔχειν πλὴν τῶν
ὑποφίαν μὴ ἐμποιούντων, µήτε εἰς δἰγάµων παραγίεσδαι γάμους, µήτε Dewρίαςᾶ
ἐν γάµοις ὁρᾶν, µήτε δὲχορεύει ὅλως ἐν γάμοις χριστιανόν.ὸ
Τῆς ἐν Νικαίᾳ συνόδου κανὼν γ’. ᾿Απηγόρευσε καθόλου ἡ µεγάλη σύνοδος μήτε> /
ἐπίσκοπον μήτε πρεσβύτερον µήτε διάκονον μήτε ὅλως τῶν ἐν τῷ κλήρῳ τινι
/ οι. Μο. - ΧΧΥΠΙΧΧΝΥΠΙαθεωρίαν Οἵ. Ὁχριστιανῶν Νε ΡΑ.
XXVII XXVIII
1 Tituly XXVII a XXVIII jsou v Usť přehozeny, Jas zachovává pořadí řec. předlohy.
2 Velmi záhy v církvi žili jednotliví křesťané,duchovníi laici, s nevdanými osobami v jakémsi
duchovním manželství, takže sicespolu bydlili, ale nikoli v pohlavním, nýbrž duchovním společenství,
k vzájemnému duchovnímu prospěchu. Tyto ženy se nazývaly ovveíoaxTo:, ἀγαπηταί,
sorores apod. (Hefele-Bén I, 1, 201, p. 2 a 537: soeurs agapětes). Kánon Nic 3 kromě zákazu
„„syneisaktismu““ in specie má význam všeobecný, žeklerik nesmí mít v domě žádnou ženu
kromě matky, sestry atd. Poněvadž tento smysl se sám sebou nabízí, četli někteří v řec.
textu črvicaxtov místo συνείσακτον, které však je dosvědčeno nejlepšími kodexy. Srov.
Hefele I, 379. Zajímavo, že varianta čneioaxtov se obráží v překladu Jefr 21b vovodonica.
Nomokanons 303
МИ ДИЮКОМОУ МИ ВСАКОМОУ КЛИРИKOY
ΠΟΟΤΟΜΠΝΟ ИМЪЗТИ` СОУПРОУГЫ
съвЗдьмицЪ, РАзЗВЪм(А)т(6)р6 JIM
сестры ли PTETBRBI,таже тъкмо.
ЛИЦА СЗАЗОРА ОУБ$ ЖАШАС. СИ Жб
ЛИЦА И СИМЪ БЛИЖМАТ® ОУБЪГАЮТЬ
CEBIA NENUIA,NEOK6ECAPHHCKAT(O)СБОРА| KA­N(ON5) 2. попъ ДАм6 ходить къ KEΝΑΠΙΑΤΟ
СА ВТОРОЮ ЖЕМОЮ, ZANE
ПОКАТАМИ1А ТРЬБОУЮШЮ ДВОЖЕМЬ№0У@,
ЧТО БОУДЕТЬ ПОПОУ®, ПРИЛАΤΑΙ8
CA TANBXB БРАЦЪХЪ IAN0YШАХЪ?ЛАОДИКИИСК©
CBOP(A)| KA­м(омъ) Кг!. тако м6 достоить кр(ь)СТЬЫ8МОМЪМАБРАКЪ
ХОДАЩб ИГРАТИ
ИГРЫ" МИКАКО®ЖЕб МИ ПЛАСАТИ,
Nb 563 молвъг лювдо оБЪДАТИ ЛЮБО
BEY6EPATH,| JAKOKEJIBNO«ΟΤΕΗΡ(Ρ)ΟΤΕΙΔΝΟΜΕ.
b-bcorreximus e corrupto TBTBCK3IMже ОТ.
ЗИРАЮТЬ БЪША Ж6 0, ЗАЗИРАЮТ(Ь) БЫшШАЖ(6) Т.
ἐξεῖναι συνείσακτονὸ ἔχειν, πλὴν εἰμὴ ἄρα μητέρα ἢ ἀδελφὴν ἢ δείαν, dd Aμόνα.
není dovoleno mít u sebe družku spoluuvedenou!
kromě matky a sestry nebo
tety, neboť jen tyto osoby nebývají
podezírány. Jen tyto osoby a jim podobné
unikají podezření.:
Neocesarijského sněmu kánon 7.
Kněz ať nechodí na svatbu těch, kdo se
žení podruhé> protože až ho bude
manžel podruhé ženatý žádat o pokání,“
jak bude knězi, který souhlasí
s takovými sňatky tím, že nanich 1115
Laodicejského sněmu kánon 23. Že
křesťanénemají, jdou-li na svatby, hrát
žádnéhry ani tančit, nýbrž nehlučně
buď obědvat, nebo večeřet, jak se sluší
na křesťany. |
e-ecorreximus secundum Jefr e corrupto 3AЧдвожемцю
J. епопъ J. Шт]
πρόσωπα ὑποψίαν διαπέφευγεν. ταῦτα δὲ τὰ πρόσωπα καὶτὰ τούτοις παραπλήσια
διαπέφευγεν ὑποφίαν.
Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ συνόδουκανὼν ζ’. Πρεσβύτερος εἰς γάμους διγαμοῦντος
μὴ ἑστιάσθω, ἐπεὶµετάνοιαν αἴτοῦντοςτοῦδιγάµου τίς ἔσται ὁ πρεσβύτερος, 6 даа
τῆς ἑστιάσεως συγκατατιθέµενος τοῖς γάµοις;
Тис ἔν {1αὀδικείᾳ συνόδου κανὼν νγ’. "Οτι οὐ δεῖχροιστιανοὺςεἰςγάµους ἄπερχο­A
µένους βαλλίζειν ἢ ὀρχεῖσθαι, ἀλλὰ σεμνῶς δειπνεῖν ἢ) ἀριστᾶν, καθδὼς πρέπει
χριστιανοῖς.
6 ἐπείσακτον γυναῖκα Οἷ. Фот. Оо. ἐ µόνον Mos Cl.
3 Ovšem myslí se tu bigamie sukcesívní, nikoli bigamie vlastní, jak se domníval např. Beveridge.
4 Ve východní církvi byla na to stanovena epitimie jednoho roku.
5 Smysl místa je porušen chybnýmtvarem jaduštacho, buď místo jaduštu (se. popu), nebo místo
jady(sc. popo) v Jas. Sobolevskij (Materialy 141) přičítalneprávem tuto chybu autoru
překladu. Jefr (85a) má překlad úplnější a jasný: kyi jesto popvo,iže obědanija radi soloživyi
se so bezakonvnyim braky.
Neoc 7
Laod 53
Laod 54
Ap5
27b
Neoc 1
304
тогож(6) KAN(ON5) NI. тако №
ПоДОБАвтТЬ С(вА) (6) МИКОМЪПОЗОРЪ
МИКАЦФхХъЪЖе IMO3OPOBATH NA BPAINÉXB,
NB ПРЕЖб ДАЖЬ №6 ВЪМИдоуть
Фи(ме)ликитаЕ ВЪСТАТИHM
И-ТИВ ОТТОУДА.
ХХУШХХУН ки. титьл(ъ). тако
ΝΕ ΠΟΟΤΟΠΤΕσ(ΒΑ)ΠΕΝΠΚΟΥсво
JKENBI H3TONHTHŽ
C(BA)TBIX(P| AN(O)C(TO© KA­м(омъ) 1. веп(и)с(ко)пъ® ли попъ.
ли дитакомъь свою JKE|NBITOBМИТа
РАДИ ДА №6 ИЗГОМИТЬ. АЦ!6 JIM
OTIIOVCTUTB Ю, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А)
OTII(b)PK()B6. ПРЕБЫВАТАИЖЕ ТАКО,
ДАизвержеть с(А) с(вА)цг(в)мита.
ЛАОДИКИИСК(А)Г(0) СБОР(А) КАм(омъ)
д. попъ АЦожемить с(А),
HA OTNAJIETB4(b)CTA CBOrela. ANC JIH
Nomokanon»
Téhož kánon 54. Že klerici nemají
na svatbách přihlížet žádným divadlům,
nýbrž dřívenež vejdou herci, mají
-povstat a odejít odtamtud.
XXVIII/XXVII. titul. Že kněz nesmí
svou ženu vyhánět (pod záminkou zbož:
nosti, ani se nesmí nikdo po vysvěcení
ženit, leda kdyby byl při svěcení předem
prohlásil: chci se ženit).
Svatých apoštolů kánon 10. Biskup
nebo kněz nebo jáhen ať svou ženu nezapuzuje
kvůli zbožnosti. Propustí-ll ji,
ať je suspendován. Setrvá-li v tom, ať
je zbaven hodnosti.
Laodicejského sněmu kánon 1. Ožení-li
se kněz, ať je zbaven svého duchovního
stavu. Dopustí-li se smilství
Филикита U, Фхилики Т. Ви ити J. — XXVIII XXVII *roB'BNIAвимою, ми по 6(ΒΑ)ΠΙ6NIH
JKENbI NOUMATENO (mendose pro N6) OtENNIEMOYCA, PA3BĚ AIG IP6K6 CBUTBTEJI(L)CTBOΒΑΠΈΒΟΥΠΕΤ(Β)ο(ΒΑ)ΠΙΑΕΜΈ,TaKOJKENUTUCA
xojroy add. J. be J. ©J, spatium 4—5 litterarum
erasum exstat in U.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν νδ’. "Οτι οὐ δεῖ ἱερατικοὺς ἢ κληρικούς {τινας θεωοίας!
δεωρεῖν ἐν γάµοις ἢ δείπνοις, ἀλλὰ πρὸ τοῦ εἰσέρχεσθαι δυμελικοὺς ἐγείρεσθαι
αὐτοὺς καὶ ἀναχωρεῖν ἐκεῖθεν.
ΧΧΥΠ/ΧΧΥΙΗ Τίτλος κζ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἱερέατὴν ἑαυτοῦγυναῖκαἐκβάλλειν
προφάσει εὐλαβείας, µήτε δὲ μετὰ χειροτονίαν τὸν ἄγαμον ἔτι γαμεῖν, πλὴν εἰ
µὴ χειροτονούµενος δεῖν αὐτὸν πρὸς γάµον ἐλθεῖν προµαρτύρηται.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν ε’. ᾿Επίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος τὴν
ἑαυτοῦ γυναῖκα μὴ ἐκβαλλέτω προφάσει εὐλαβείας, ἐὰν δὲ ἐκβάλλῃ, ἀφοριξζέσδω,
ἐπιμένων δέ, κπαθδαιρείσθω.
Τῆς év Νεοκαισαρείᾳᾶ συνόδου κανὼν α’. Πρεσβύτερος ἐὰν γήµῃη, τῆς τάξεως
7-Π1 десоо. ть. Р. — ХХУШИХХУИП« αοδιείᾳ ῬΒοΜος.
6 Slov. text má zde filikija, zřejmě omyl místo fimelikija za řec. PvueAxovc, což značí herci.
Slovoto zůstalo nepřeloženou DionysiaExigua, rovněž v Jefr 99bje vypuštěno. Srov. Schmid
Die Nomokanonůbersetzung, 110.
Nomokanon» 305
ЛЮБЫ И ПРЕЛЮБЫ СЪТВОРИТЬ, ТЪ
БОЛЬШИМИ БОУДЕТЬ ОТРИМОВЕМЪ И
ПРИВЕДЕМЪЧ ВЪ ПОКАТАМИС.
с(вА)т(А)ГО ВАСИЛЬТА КАМ(ОМЪ)В1.
о поп$, иже по мевЪжьствоу ΒΟΥДЕТЬБ6зАкомьм$и
жемитвЪ пРИЛЪПИВЪ
СА, ОУСТАВИХЪ, КОЖб IOСТОИТЬ
ЕМОУ СЗДАЛИШИ ТЪКМО ПРИЧАШАТИ
СА, ПРОЧИХЪЬ ЖЕ ДЪИСТВИИ
КРОМЪ БЫТИ.
ХЖХ титьл(ъ) к5. тако м6 подоΒΑΙ6ΤΡ&п(и)с(ко)поу
ли попоу ли
ПРОСТОУ
с(вА)тых(ъ)Ап(о)с(то)ль© KA­м(омъ)мВ.дв кыи 96п(и)с (ко)пъ
ли ПОПЪЛИ AWIAKONb JIM BCAKP
ПРИЧЬТЬМИКЪ С(вА)Ц(6) Миа NOHРОУЖИТА
ЗАКОМЬМАГО И МАСАИ ВИМА
№ ПОШЕМИТаА РАДИ, МЪ СКВЪЬРМЬМО
ТВОРА ТИ ГМОУШАюТЬС(А) №6 вЪдыи,
Тако вС6 ДОБРО З$ЛО И КО МОУЖА
и жемоу в(ог)ъ чл(о)в(Ъ)кА ствоРи,
nebo cizoložství, ten (tím) spíše bude
vyloučen a uveden do stavu kajícnického
(do pokání).i
Svatého Basilia kánon 12. O knězi,
který z nevědomosti uzavřelnezákonný
sňatek, jsem ustanovil, že je mu dovoleno
toliko zasedat mezi kněžími,
ostatních úkonů kněžských má se
zdržovat.?
XXIX. titul. Že biskup nebo kněz
nebolaik nesmí...
Svatých apoštolů kánon 52. Oškliví-li
si některý (biskup nebo) kněz
nebo jáhen nebo kterýkoli klerik stavu
duchovního zákonitý sňatek a maso
1 víno ne kvůl askezi, nýbrž proto, že
je pokládá za poskvrněné, nevěda, že
vše bylo velmi dobré (Gn 1. 31) a že
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu
(Gn 1.27), ale tupí a haní stvoření boží,
ЧпРИДЕТ(Ь)J. — XXIX 3*-2J;spatium 6 litterarum erasum post KbIHexstat in U.
αὐτὸν κατατίδεσῦαι, ἐὰν δὲ πορνεύση ἢ µοιχεύσῃ, ἐξωδεῖσθαι αὐτὸν πλεῖον καὶ
ἄγεσῦαι εἰς µετάνοιαν.
Τοῦ ἁγίου Βασιλείου κανὼν ιβ’. Περὶτοῦ πρεσβυτέρου τοῦ κατὰ ἄγνοιαν ἀθέσμῳ
γάµμῳ περιπαρέντος ὥρισα ἅὃ ἐχρῆν, καδέδρας μὲν µετέχειν, τῶν δὲ Λλοιπῶνἔνεργειῶν
ἀπέχεσδαι.
ΧΣΙΧ Τίτλος κὺ’. ΠΠερὶτοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἢ κληρικὸν ὅλως ἢ Aaixov...
Τῶν ἁγίων ἁποστόλων κανὼν να’..αΒἴ τις Ὀἐπίσκοπος ἠδ πρεσβύτεροςἢ διάκονοςA
ČÁOG EX TOĎ KATAÁOÓVOVTOĎ ŠEOATIKOĎ γάµου καὶ χρεῶν καὶ οἴνου οὐ δι ἅἄσικὴῆσιν2
ἀλλὰ διὰ βδελυρίαν ἀπέχεται, ἐπιλαθόμεγος, ὅτι πάντα καλὰ λίαν (6εη”1, ὃ1) καὶ
ὅτι ἄρσεν καὶδῆλυ ἐποίησεν ὁ δεὸς τὸν ἄνθρωπον, (επ Ἱ, 22) ἀλλὰ βλασφημῶν
> ὡς Μο Νε Ps. — XXIX < эВ’ Во Мо Ре.
πρεσβύτερος.
ΧΧΥΠΙ/ΙΧΧΥΠ
b-b om. Mos, sed adseribit čníonomoc supra
1 Tj. bude podroben církevnímu pokání se všemi čtyřmi stupni a po jeho skončení bude přijat
do společenství laiků.
2 Samo sebou se rozumí, že nezákonný sňatek předem zrušil. V slov. textu je toliko první, menší
část kánonu.
Bas 12 27
Ap 51
Ap 53
Ap 63
Anc 14
МЪ ГОУДА ХОУЛИТЬ ТВАРЬ B(0)KUP,
ЛИ ДА ИСПРАВИТЬ СА, ЛИ ДА ИЗВЕРжеть
с(л) ц(ь)Рк(ъ)в6 и ДА отлоучить
с(А). ТАКОЖЕ И ПРОСТЪ ЛЮ­
димъ.|
тЪхъж(6) кАм(омъ) МГ. АЦ6 КЫи
авп(и)с(ко)пъ лиапопъ ли дитаКОМЪ
ЛИ ВСАКЪ ПРИЧЬТЬМИКЪ ВЪ
с(вА)тъьта д(ь)ми №6 ВЪКОУШАЕТЬ
МАСЪ МИ ВИМА СКАРЁЗДОУ1а, А Νε
Б(ож)ита слоУЖЬБЫ ДЪЛА, ДА ИЗBEP?KETb
C(A), 1аКО ΝΕΟΠΡΑΒΣ СЪ1Ю
съв$стию и вимем(ъ)° СъБЛАЗМОУ
ММОГОМЪ БЫВАЛА.
TĚXPIK(€) KAN(ON5)NI. Ац6 кыи
8€IM(U)C(KO)T5 ли попъ JIMHulaком(ъ)
ли BCAK>ПРИЧЬТЬМИКЪС(ВА)IHENHIA
IACTb KPOBb Bb MACE MOTO
ли звЪРОТаДИМОУ ЛИ МЬРТВЬЧИМОУ,
ДА ИЗВЕРЖеЕТЬ С(А); С6 БО ЗАКОМЪ
ОТР6Ч6. АЦШ6ЛИ ЛЮДИМЪ, ДА ОТЛОУчить
с(А).
`АМКУРЬСКАГ(0) CBOP(A) KAN(ON5)
NI. попомъ и дикомомъ и соуШИМЪ
ВЪ КЛИРОСЪ π №6 ТаДОУЩИМЬЯ |
bJ, cs errore U. ©J,BuNs mendose U.
διαβάλλει τὴν δηµιουργία»,
306 Nomokanon
buďať se polepší, nebo aťje vyobcován
z církve; rovněž tak 1 laik.
Týchž kánon 53. Jestliže některý
(biskup nebo) kněz nebo jáhen nebo
jakýkoli klerik nepožívá ve sváteční
dny masa ani vína proto, že sl je
oškliví, a nikoli kvůli službě boží, ať jezbaven© hodnosti,poněvnemzdravé svědomí! (1T 4, 2) a stává se
příčinou pohoršení pro mnohé.
Týchž kánon 54. Jestliže některý
(biskup nebo) kněz nebo jáhen nebo
kdokoli ze stavu duchovního pojídá
krev namísto masa? (Gn 9.4), nebo co
bylo uloveno zvěří nebo mršinu
(Lv 17.15), ať je zbaven hodnosti, neboť
to Zákon zakázal. Je-li to laik, ať je
exkomunikován.
Ankyrského sněmu kánon 14. Kněží
a jáhni a příslušníci kléru, kteří nejedí
masa, mají z něho okusit? a.tak se ho
dBKOYINAIONUM(5) J.
7 OLOOĎOÚOVUἢ καθαιρείσδω καὶτῆς ἐχκλήσίας ἀπιοβαλλέσδω.
ὡσαύτως καὶ ὁ λαϊκὸς ἀφοριζέσδω.
Τῶν αὐτῶν κανὼν γγ’. Βἴ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ
ραις τῶν ἑορτῶν οὗ µεταλαμβάνει κρεῶν ἢ οἴνουβδελυσσόμενος καὶοὐ δι ἄσκήσιν,
/ 3 ” ς /
διάκονος ἐν ταῖς ἡμέκαθαιρείσθώ,
ὡς κπεκαυτηριασµένος τὴν ἰδίαν συνείδησιν (11 4, 9) καὶ αἴτιος
σκἀνδάλου πολλοῖς γινόµενος.
Τῶν αὐτῶν κανὼν &у’. Et τις ἐπίσκοπος
A
ň πρεσβύτερος ἢ διάκονος ἢ ὅλως ἓκ
τοῦ καταλόγου τοῦ ἱερατικοῦ φάγγ κρέα ἓν αἵματι ψυχῆς αὐτοῦ (ζ6εη9, 4) ἢ δηθιάλὠτον
ἢ
δὲ λαϊκὸς εῖη, ἀφοριζέσδω.
Τῆς ἐν ᾽Αγκύρᾳ συνόδου κανὼν ιδ’. Τοὺς ἓν "Ajo πρεσβυτέρους ἢ
"Ὀνησιμαῖον (1ευ 12, 10), καθαιρείσθω' τοῦτο γὰρ ὁ νόμος ἀπεῖπεν. ἐὰν
ne διακόνους
ὄντας καὶ ἀπεχομένους κρεῶν ἔδοξεν ἐφάπτεσδαι καὶ οὕτως, εἰούλοιντο, χρατεῖν
с ха; Мо.
XXIX
1 Volný překlad (zachovaný i v Jefr 17b) řec. κεκαυτηριασµένος τὴν ἰδίαν Gvvelónow, „gui
conscientiam habet (reatu criminum) notatam“ (F. Zorell, N. T. Lexicon Graecum),„nasvém
svědomí má vypáleno znamení“,
2 Hefele I, 819:Si guis.
což je vzato z IT 4, 2.
, mandicaverit carnem in sanguine animae eius; zde vyjádřeno volně.
3 Řec. ἐφάπτεσθαι, Hefele I, 233: berůhren (davon kosten); Hefele-Bén I, 1, 316:y toucher
(en goůter); Дей:83apřekládá doslovně prikasati se.
Nomokanon% 307
МАСЪ ПОДОБАЕТЬ ВЪКОУШАТИ ТИТАКО,
ΑΠΙ6 ΧΟΤΑΤΕ, ΠΑ ВЪЗДЬРЖАТЬ С(А).
ΑΠΙΕ ΠΠ Ο6ΠΑΡ΄ΈΠΟΝΙΟΤΡ18Π0 π ποπΑГАБМАГОЗ6ЛИТа
СЪ МАСЫ N6S Ἔστη,
МЪ АШЕ № ПОСЛОУШАЮТЬ КАМОМА,
ДА ОТПАДОУТЬ ЧЬСТИ CBOrela.
тогож(6) KAN(ON5) B., AIIE KTO
ТАДоУША? МАСА РАЗВЪ КРЪВб И 0УдАВвЛемимыи
идоложеемимы съ
гов мивюмь и ВЪРОЮ ОСОУЖАЮТЬ
тако тадемита РАДИМАДЬЖАС(Ъ)п(А)с(е)
ми м6 имоуша, ДАПРОКЛАТЪ|
БОУДЕТЬ.
ГАГРЬСКАГО СБОР(А) КАМ(ОМЪ) .А.
иже жемитвоу хоулить ли СВДАЮЩШЮ
СЪмоужемь своимь, соушю говЪиNOY
U BĚPŇOV, ŠKACAISTE C(A) M XOYЛИТЬВ,
тако м6 мОГгОУШЕМАвЪ Ц(Ъ)с(А)ь(ьс)твию
в(ож)ию ВЪМИТИ,ДА
ПРОКЛАТЪ БОУДЕТЬ.
ХХХ титьл(ъ)л. ко мдостоить
вп(и)с(ко)поу ли кКЛИРИКОУЛИ
C(BA)TBIX(5)Ап(о)с(то)лъ— КА­м(омъ) мв. вп(и)с(ко)иъ ли попъ ли
ej, om. U. 111,ranoyre U.
zdržet, chtějí-li. Pakliže si ho oškliví
a nejedí ani zeleninu, která byla s masem
vložena (na oheň),“ neuposlechnou-li
toho kánonu, ať pozbudou své
hodnosti.
Téhož kánon 2. Odsuzuje-li kdo toho,
kdo se zbožností a vírou jí maso kromě
krve a zadušených zvířat a obětí
modlářských,jako by pro toto požívání
neměl naděje na spásu, ať je proklet.
Gangerskéhosněmu. kánon 1. Kdo
haní manželství a ženu, která sedá“ se
svým mužem a je zbožná a věřící,
napadá a haní, jako by nemohli vejít
do království božího, budiž proklet.6
XXX.titul. Že nemá biskup nebo kleтк
nebo...
Svatých apoštolů kánon 42. Biskup
nebo kněz nebo jáhen, který hraje
Ε-ΕΟΜΈςΤΕχονππτα JŠ.
ἑαυτῶν. εἰδὲ βδελύσσουτο, ὡς μηδὲ τὰ μετὰ πρεῶν βαλλόμενα λάχανα ἐσθίειν,
καὶ μὴ ὑπείκοιενᾶ τῷ κανόνι, πεπαῦσδαι αὐτοὺς τῆς τάξεως.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἔν Γάγγοφ) συνόδουὲ κανὼν β’. Βῖ-τις ἐσθίοντα κρέα χωρὶς
αἵματος καὶ εἰδωλοῦθύτου καὶ πνικτοῦ/ μετὰ εὐλαβείας καὶ πίστεως κατακρίνοι,
ὡς ἂν διὰ τὸ µεταλαμβάνειν ἐλπίδα μὴ ἔχοντα σωτηρίας, ἄνάδεμα ἔστω.
Τῆς ἓν Γάγγραᾳ συνόδου κανὼν α.. Εῖ τις τὸν γάµον µέμφοιτο καὶ τὴν καθεύδουσαν
μετὰ τοῦ ἀνδρὸς αὐτῆς, οὖσαν πιστὴν καὶ εὐλαβη, βδελύσσοιτο ἢ µέμφοιτο,
ὡς ἂν μὴ δυναµένους εἰς βασιλείανθ εἰσελδεῖν, ἀνάθεμα ἔστω.
ΧΧΧ Τίτλος λ’. Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἐπίσκοπον ἢ κληρικὸν ὅλως ἢ...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν µβ’. ᾿Επίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος κύβοις>
σχολάξων καὶ µέδαις ἢ παυσάσδω
ᾱ ὑπήκοιεν, ὑπακούοιεν γιονισυιύ οοἆ. eom. Ne Cl.
ŇĎκαθαιρείσθω.
-STU σπν.καὶ εἴδωλ Ῥς. 9T00 DeoĎ add. V1.
4 Hefele I, 233: die mit dem Fleische zugleich gekochten Gemůse; Hefele-Bén I, 1, 316;
des légumes cuits avec des viandes.
s Volný překlad řec. Tňv uaťeúdovoav; Jefr 87b doslovně sopeštjuju.
6 Gangerským sněmem byla vynesena řada anathemat proti herezi eustathiánské (Eustathius,
arcibiskup v Sebastě, ok. 300—377), projevující se různými zvrácenými názory na život.
Suvorov, Od'jem 201, p. 3.
Gangr 2
28b
Gangr 1
Ap 42
Ap 43
Ap 54
Laod 24
Gangr 11
298
208 Nomokanon
HAIAKON(P) CHTAMHŽ ИГРА JIM
OYOHBAIA CA JIM JA OCTANETCAĎ
того, ли ДА ИЗВЕРЖеЕтТЬС(А).
ПАДЬТаЦИС И АМАГМОСТИЛИ ПЗВЬЦИ
ТОЖб ТВОРАТИС ЛИ ДА ОСТАМОУТЬ СА
того, ли ДАотлоучить с(4)9. тАКОЖЕ
и людию.
ТЪхъже кАМ(омъ) М. АЦKOTOРЫИ
КЛИРИКЪ ВЪ КЪРЧЬМЬМИЦИ ОБРАШЕТЬ
С(А) Тадыи и пита, ДА OTJIOVAHTP
C(A), PA3B'B TOTO, 1686 МА
ПОУТИ ОВИТАЕТЬ.ЛАОДИКИИС© CBOP(A)| KA­м| (омъ) т. тако ме достоить C(BA)ремикомъ,
от поповъ до дитакъ
MWNIPO4UXB N(b)PK(P)BBNAT(O) AUNA
ДО ДВЬРМИКЪ, МИ ЧЕРМЬЦЕМЪ, BB
КЪРЧЬМЬМИЦЮ ВЪЛАЗИТИ.
ГАГРЬСКАГ(0) СВОР(А) КАМ(ОМЬ) АТе.
ИЖЕ М6РОДИТЬ O ТВОРАТШИХЪ ОТ
BBPBI JIIOBBBEM AbCTU Г(о)с(подь)МА!
СЪЗЪТВАЮЦИ ХЪ8 БРАТИЮ И М6
ХОШЕТЬ ПРИОБЬШИ|ТИ СА ЗВАМЫХЪ
ОУМИЧЬЖАТА БЫВАЮМОЮ, ПРОКЛАТЪ
ДА БОУДЕТЬ.
ХХХ *correximus e corrupto cunamu UJ.
и подтаци 7. ἁἀοτπονπατςσα|. επ α.
ЕСЪЗЫВАЮШЮШепдозе Ὁ 1.
Τῶν αὐτῶν κανὼν ny. Ὑποδιάκονος 7)ἀναγνώστης ἢ
ъ], о м6 стаметь с(А) mendose U.
fpost 4BCTUr(0)c. verisimiliter omissum РАДИ.
v kostky! a opíjí se, buď ať toho zanechá,
nebo ať je zbaven hodnosti.
Rovněž 1podjáhni a lektoři 1kantoři,
kteří činí totéž, buď ať toho zanechají,
nebo ať jsou vyloučeni z přijímání;
rovněž 1 laici.
Týchž kánon 50. Bude-li některý,
klerik přistižen, jak jí a pije v krčmě,
ať je suspendován, vyjma toho, kdo
tam bydlí na cestách.
Laodicejského sněmukánon 10. Že
není dovoleno duchovním osobám, od
kněží po jáhny 1ostatních z církevního
stavu až po vrátné, ani mnichům chodit
do krčem.
Gangerského sněmu kánon 11. Kdo
opovrhuje těmi, kdo z víry připravují
асару? 1 рго čest Páně zvou bratry,
a nechce se zúčastnit S pozvanými,
ježto ruší tento obyčej, ať je proklet.
CTAKO>K(6)
) wáÁrno TAдиова пою
ἢ παυσάσδω 1} dpovičécduw. WaairTewcxai λαϊκός.
1ῶν αὐτῶν κανὼν νδ’. Εἴ τις κλήηρικὸςἓν καπήλείῳ φωραδείη ἐσθίων,ᾶ ἀφοριξέσθω,
πάρεξ τοῦ ἐν πανδοχείῳ καὶ ἐν ὁδῷ δὲ ἀνάγκην καταλύοντος.
Τῆς ἔν {{αοδικείᾳ συνόδου κανὼν κδ’. “Οτι οὐ δεῖ ἱερατικοὺς ἀπὸ πρεσβυτέρων
ἕως διακόνων καὶ ἑξῆς τῆς ἐκκλήσιαστικῆς τάξεως, ἕως ὑπηρετῶν καὶ ἀναγνωστῶν
καὶ ψαλτῶν καὶ ἐπορκιστῶν καὶ δυρωρῶν καὶ τοῦ τάγματος τῶν ἀσκητῶν, εἰς
καπήλεῖον εἰσιέναι.
Τῆς ἐν ΙΓάγγρᾳ συνόδουκανὼν ια. Εἴ τις καταφρονοίή τῶν ἐν πίστεως ἀγάπας
ποιούντων καὶ διὰ τιμὴν τοῦ κυρίου συγκαλούντων τοὺς ἀδελφούς, καὶ μὴ ὑὈέλοι
κοινωνεῖν ταῖς κλήσεσι διὰ τὸ ἐξευτελίξειν τὸ γινόµενον, ἀνάδεμα ἔστω.
XXX α { ívov add. Mos.
XXX
1 Usť i Jas chybněsilami místo sigami. Srov. shora str. 255 vo šegach.
2 Nemyslí se zde podle Hefele I, 784 (Hefele-Bén I, 2, 1037)starokřesťanskéagapy, nýbrž
hostiny připravované zámožnými křesťanypro chudé.
Nomokanon?» 309
п(о)с(то)ль© KA­ΑΠις ἨΡΙΠ. КЛИРИКЪ
C(BA)TBIX(5)
м(омъ) МИ.
ХРОМА ЛИ СЛЪПА ЛИ ГЛОУХА ΠΠ.
ВРЕДЬМВ №03$ ИМОУШАПОДРАЖАЕТЬ,
ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А). ТАКОЖЕ M JI­
πανε.
ΧΧΧΙ TUTBJI(P) JIA. тако ме достоить
вп(и)с(ко)поу ли поп(оу) ли
КЛИРИК(0У)C(BA)TBIX(5)| ANI(O)CÍTO© KA­N(ON5)6. це которътивп(и)с(ко)пъ
ли поп(ъ) ли дтАКОМЪа ли 4TEHPbĎ
въ великъыи пос(тъ) м6 постить са
M Bb CPEH(OY) ли ВЪ ПАТОК(Ъ), ДА
ИЗВЕРЖЕТЬ С(А), РАЗВЗ АЦ М6ДОУГА
ДВЛА ПЛЪТЬМАГО №6 можеть сего
ТВОРИТИ.AE IH ЛЮДИМЪ,ДА OTЛОУЧИТЬ
СА
TATPBCKAT(O) CBOP(A) KAN(ON5) 81.
AIIE KTO MOCTAINHXP CA, PA3BB TEJIECE-NÉM
моуЖИи, МЕРОДИТЬ U NMPE­ДАМЪаПОСТЫ© OBBIHAIA| XPA­NHMBI“ Ц(ь)рРк(Ъ)ВЬЮ ΡΑΒΟΡΠΤΕ,
COYIJIIO BP М6МЬ СВЬРШЕМОУ СМЫСЛОУ,
ДА БОУДЕТЬ ПРОКЛАТЪ.
XXXI а.Т,дитакок(ъ) еггоге 1. Ъ], чьрмьць 0.
Svatých apoštolů kánon 58. Posmívá-li
se některý. klerik chromému
nebo slepému nebo hluchému nebo
tomu, kdo má vadné nohy, ať je vyloučen;3
rovněž tak 1laik.
XXXItitul. Že biskup ani kněz ani
klerik nemá ...
Svatých apoštolů kánon 9. Nepostí-li
se některý biskup nebo kněz nebo jáhen
nebo mnich v době velkopostní či ve
středu neb v pátek, ať je zbaven hodnosti,
ledaže by toho nemohl činit pro
neduh tělesný. Pakliže je to laik, ať je
exkomunikován.
Gangerského sněmu kánon 19.Jesthže
kdo z askétů, vyjma nutnost tělesnou,
odmítá a porušuje tradiční všeobecné
posty církví zachovávané, ač
má dokonalý rozum,! budiž proklet.
cJ, xPANUMUmendose U.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼννζ’.ὃ Εἴ τις κληρικὸς κωφὸν ἢ τυφλὸν
ἢ χωλὸν ἢ τὰς βάσεις πεπληγμένον χλευάσει, ἄφοριξέσθω. ὡσαύτως καὶ λαϊκός.
ΧΧΧΙ Τίτλος Λα’.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν ξὺ’.α Βῖ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος2\
Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπίσκοπον ἢ πρεσβύτερον ἢ κληρικὸν...
M /
ἢ διάκονος
bý)ὑποδιάκονοςῦ 7 @уаутфотис 27 ψάλτης» τὴν ἁγίαν τεσσαρακοστὴν οὐ νηστεύειA
ň παρασκευὴν ἢ τετράδα, καδαιρείσθω, ἔκτὸς εἰ μὴ δύ ἀσθένειαν σωματυὴν
ἐμποδίζοιτο. εἶ δὲ λαϊκός, ἀφοριξέσδω.
Τῆς ἐν ΙΓάγγρᾳ συνόδου κανὼν τδ. Εῑ τις τῶν ἀσκούντων χωρὶς σωµατικῆς
ἀνάγκης ὑπερηφανεύοιτο καὶ τὰς παραδεδοµένας νήστείας εἰς τὸ κοινὸν καὶ
φυλαττομένας ὑπὸ τῆς ἐχκλήησίας παραλύοι,
λογισμοῦ, ἀνάῦδεμα ἔστω.
5 у)’ Bo Mo Mos Ps. — XXXI
Bo Mo Mos Cl.
a V(ex o) Mo Bo.
3781 rero. 7 nao. MoCo.
бобутос Mos, únomovooÚvrocο, ὑποικουροῦντος.
> “” > 3 ” /
ἐπικουροῦντοςὲ ἐν αὐτῷ τελείου
5-0 от. Bo Mo Mos Οἱ Ps. ©=c om.
ε ἐποικουροῦντος ΝΕ, ἐπικοροῦντος Bo, &лиху­
3 Ἐθο. ἀφορίξεσδαι σηαδΐ u kleriků suspenzi, u laiků exkomunikaci.
XXXI
1 Řecké texty vykazují na tomto nesnadném místě několik variant, z nichž slovanský překlad
у UÚsťsleduje variantu ÚnomovooÚvroc. Hefele I, 787 překládá: indem volle Einsicht in
Ap 57
Ap 69
Gangr 19
Laod 49
Laod 50
20b
Laod 51
Laod 52
310 Nomokanons
ЛАОДИКИИСКАГ(0) СБОР(А) КАм(омъ)
мб. тако м6 достоить въ вбликыи
пос(тъ) хлЪвБА ПРИМОСИТИ,
Nb Bb COYBOTOY TA BB NEJIIO
ΤΕΗΜΟ.
тогож(6) клм(омъ) м. тако Νε
ДОСТОИТЬ СОРОКООУСТЬЮ ВЪ ПОСЛЪдьмюю
медфлю четвёркл@ | РАЗАРАТИ
И ВСЕГО ПОСТА БЕЩЬСТВОВАТИ,
мъ достоить всю мед$лю постити
СА СОУХО ТаДОУЩЕб.
тогож(6) каАМ(омъ) ΝΑ. тако Νε
ДОСТОИТЬ ВЪ СОРОКООУСТИЮ РОЖЬСТВА
CTBAPATH NH C(BA)TBIX5 M(%)ч(в)м(и)къ
ПАМАТИ ТВОРИТИ, Nb
ТЪКМО. ВЪ СОУБОТ(0У) ТИ ВвЪМ6ДЪЛЮ.
тогож(6) кАм(омъ) мв. тако м6
ПОДОБАЮТЬ ВЪ СОРОКООУСТИЮ БРАКЪ
TBOPATU NU P(0)%X(b)CTBA TBIATU.
dyGTBEPT'KA J.
Τῆς ἓν Aaodixeia ovvodov хата» ид’.
Laodicejského sněmu kánon 49. Že
ve velký půst není dovoleno obětovat
chléb, leda jen v sobotu a v neděli.?
Téhožkánon 8. Žesenemárušit půst
čtvrtku posledního týdne kvadragesimy,
a tím celý půst zneuctívat, nýbrž
má se celý týden postit a jíst jen suchá
jídla.>
Téhož kánon 51. Že se v kvadragesimě
nemají slavit narozeniny svatých
mučedníků ani. památky jejich,
leda toliko v sobotu a v neděli.
| Tehož kánon 52. Že se v kvadragesimě
nemá konat svatba ani se nemají
slavit narozeniny.“
“Οτι οὗ δεῖ ἐν τεσσαρακοστῇ ἄρτον προσ­/ 3 \ > / A 4 /
φἑρειν, εἰ UT)ἓν σαβῥάτῳ καὶ κυριακῇ µὀνον.м
1ῆςαὐτῆς (συνόδου)xavov у. Οτι οὐ δεῖἓντεσσαρακοστῇ τὴν ὑστέραν ἑβδομάδα
τὴν πέµπτην λύειν καὶ ὅλην τὴν τεσσαρακοστὴν ἀτιμάξειν, ἀλλὰ δεῖ πᾶσαν τὴν
ἑβδομάδα νήστεύειν ξήηροφαγοῦντας.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν να. "Οτι οὐ δεῖἐντεσσαρακοστῇ γενέθλιον ἐπιτελεῖν,
ἀλλὰ τῶν ἁγίων μαρτύρων µνείαν ποιεῖν ἓν τοῖς σάββασι καὶκυριακαῖς.
Τῆς αὐτῆς συνόδου κανὼν νβ’. "Οτι οὐ δεῖ ἓν τεσσαρακοστῇ γάμους ποιεῖν ἢ veγέθλιον
ἐπιτελεῖν.
ihm herrschte (Hefele-Bén I, 2, 1041:supposant gu'il y a en lui une intelligencesupérieure),
stejně Milaš II, 45: a nalazi se pri tome u punoj svijesti. Slova ta se chápou jako řečenaz duše
eustathiánů, proti nimž je tento kánon namířen. Podobně van Espen vidí v nich poukaz
na pýchutěchto kacířůa překládá:perfectain eoresidenteratione, Jinak Hardouin a Mansi:
si deliberato consilio haec ieiunia improbet „zavrhuje-li s rozvahou církevní půst“. Jiné pojetí
nacházíme v Jefr (598) Vzvěštajemuv% треть konvčoenuumupomyšljeniju, opírající se patrně
o variantu ёлижуообутос.
2 V obyčejné dny kvadragesimy kromě sobot a nedělí může se konat jen obřadzvaný liturgia
praesanotificatorum.
3 Je to tzv. xerophagia (6n00gayia).
4 TevéĎAiatohoto kánonu nejsou jako v předešlém natalitia martyrum, nýbrž narozeniny
knížat..
Nomokanon> 311
XXXII rTuTejn(») JIB. (0) roBBIROШИХЪ
И ПОСТАЦИХЪ СА ВЪ С0УBOT(OY)C(BA)TBIX(P)|
AN(O)C(TO| RA­М(омъ) Еб. АЦ КОТОРЫЙ КЛИРИКЪ
ОБРАШЕТЬ С(А) ПОСТА СА ВЪ С0УБот(оу)
ли въ МЕДВЛЮ,PA3BĚ FHNola
BEJIHKOIA COYBOTBI, ДА ИЗВЕРJKETP
C(A). AIIE ли ΠΙΟΛΠΝΤ, IA OTлоучить
с(А).
ГАГРЬСКАГ(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)HI.
ИЖЕ ММИМАГОРАДИ В(оГ)ОЧ(Ь)стьтаР
въ медфл(ю) постить 6(Α), ΟΝΑΦΕΜΑ
ДА БОУДЕТЬ.
тогоже кАМ(омъ) 61. AIIE KOTOΡΑΙ8
JKENA MNHMATOPAM NOINENNIA.
INPEMBNUTP OHBNHI ВЪ ОБЫЧЬМАГО
MĚCTO *KEŇBCKÁTO OTBNHIA BB MOYЖЬСКЫИ
ОБРАЗЪ ОБЛАЧИТЬ CÍA)d,
АМАФЕМА ДА БОУДЕТЬ. |
TOTO>KEKAN(ONB) 61. иже остдвЛАЕТЬ
СВО1а ЧАДА А №6 КЪРМИТЬ ИХЪ
и KP Б(ог)оч(ь)стью NO|HOBBNOMOY
възводить, Nb вимою потивемита
МЕБРЕЖЕТЬ, АМАФЕМА ДА БОУДЕТЬ.
XXXII 2J, om. U. bEJI(A)rou(b)CTIA1. em J.
XXXIItitul. O těch, kteří se věnují
zbožnýmúkonůma postu v sobotu...
Svatých apoštolů kánon 65. Bude-li
zjištěno, že se některý klerik postí
v sobotu nebo v neděli, kromě jediné
Veliké soboty, ať je zbaven hodnosti.
Je-li to laik, ať je exkomunikován.
Gangerského sněmu kánon 18. Kdo
se z domnělé zbožnosti postí v neděli,
budiž proklet.
Téhož kánon 15. Změní-li některá
žena z domnělé askezešat a místo obyčejného
ženského šatu se oblečena způsob
mužský,! budiž prokleta.
Téhož kánon 15. Opouští-li někdo své
děti a neživí je a k náležité zbožnosti
nevede,* nýbrž zanedbává je pod záminkou
askeze, budiž proklet.
ЧОБЛЕЧЕТСА J.
XXXII Τίτλος Λβ’. Περὶ τῶν ἀσκούντων ἁδιακρίτως, καὶ νηστευόντων κυριακὰς
καὶ σάῤῥατα..
Го» бу ἀποστόλων navov 60.4 BTTGxÁnowxocεὑρεδείη τὴν ἁγίαν κυριακὴνA
vnoTeúov ἢ τὸ σάββατον πλὴν τοῦ ἑνὸς µόνου, καθαιρείσθω. εἰ δὲ λαϊκός, ἀφο­
οιξέσθω.
Τῆς αὐτῆς (Tis ἓν 1 άγγρα) συνόδου πανὼν ή. Βῖ τις διὰ νομιξομένην ἄσκήησιν
ἐν τῇ πυριακῇ νήστεύοι, ἀνάδεμα ἔστω.
Της αὐτῆς (συνόδου)κανὼν ιγ.ὃ Βἴ τις γυνή,διὰ νομιζ οµένήν ἄσχησιν µεταβάλλοι
τὸ ἀμφίασμα καὶ ἀντὶ τοῦ εἰωθότος γυναικείου ἀμφιάσματος ἀνδρεῖον ἀναλάβοι,
ἀνάδεμα ἔστω.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν =’.
9) / κ ο ο \ \
ЕТ тс παταλιμπάνει τὰ ἑαυτοῦ τέκνα: καὶ μὴ
τεκνοτροφούη χαὶ τὸ ὅσον ἐπ᾽ αὐτῷ πρὸς Ψεοσέρειαν τὴν προσήκουσαν ἀνάγοι, ἀλλὰ
προφάσει τῆς ἀσκήσεως ἀμελοίη, ἀνάθεμα ἔστω.
XXXII α ξε Ώο Mo Mos Ps. 5 0’ Bo.
XXXII
1 Kánon ten, jako ostatní gangerské, je namířen proti bludům eustathiánů. Mužský šat, o němž
se tu děje zmínka, byl patrně Šat mnišský.
2 249 περἵε]οζεπο ὅσονἐπ) αὐτῷ „pokud na něm jest; místo vozvodito má být ne vozvodito.
Ар 64
Gangr 18
Gangr 13
Gangr 15
308
Gangr 16
Gangr 17
Bas 20/35
312 Nomokanon5
тогож(6) кАм(омъ) 21. AHIG KOТОРАТА
ЧАДА РОДИТЕЛЬ СВОИХЪ, ПАЧЕ
Ἄκς ΒΒΡΕΝΤ СОУЦТЬ, ОТИДОУТЬ ВИМОЮ
Б(ог)оч(ь)стьта и достоимытае
ч(ъ)Сти РОДИТЕЛЕМЪ № ВЪЗДАЮТЬ,
ч(ь)стьмыта сирЗчь παπς в(ог)оч(ь)сти1а,
АМАФЕМАДА БОУДЕТЬ.
тогожб кАМ(ОМЪ) 71. АЦ!6 КОТОРАТА
ЖЕМА ММИМАГО РАДИ ΠΟΠΙΕΝΗΙΔ, ποСТРИЖЕТЬ
ВЛАСТ, Таже ДАСТЬБ(ОГ)Ъ
МА ВЪСПОМАМОВЕМИю ПОВИМОВЕМИЮ,
ТАКО РАЗАРАЮЦИ ΠΟΒΕΠΈΝΜΙ ποВИМОВЕМИЮ
ПРОКЛАТАЁ ДА БОУ­
ДЕТЬ.
C(BA)T(A)ro BACHJIbIA KAN(ON5) K.
O OCTABJIBIIMH CBOHTO MOYIKA MNOШЬДЪШИЙ.
0 ОСТАВЛЬМ$МЬ ΠΟΠΟБАЕТЬ
СМОТРИТИ ВИМЫ ОСТАВЛЕМИШ,
И АШ6 БОУДЕТЬ ΝΕΠΟΠΟΒΕΝΈ юго
ΟΤΠΙΠΑ, CE ОУБо м(и)л(о)сти Есть
достоимъ ONA KE K5 впитемии.
M(H)I(0)CTP *KE CEMOYKB NPHOBLIJI6мию
ц(ь)рРк(ъ)вьмомоу ВДА ДАСТЬ
САВ.
еаще достоим’ытаегазат м6ш 0.
КЛАТЪ еггоге 0. В-ВдА весть J.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν с’.
fNesuperscriptum (manu recentiore?) in U.
Téhož kánon 16. Opustí-li některé
dítky své rodiče, zvláště věřící,pod
záminkou zbožnosti a neprokazují--h
svým rodičům povinné úcty, ježto sl
více cení zbožnosti > buďtež proklety.
> Téhož kánon 17. Ustřihne-li ο
(1C11,6) některá žena z domnělé askeze
vlasy, které jí dal Bůh na připomínku
její poddanosti (IT 2, 11), poněvadž
porušuje přikázání poddanosti, budiž
prokleta.
Svatého Basila kánon 20. O té,
která opustila svého muže a odešla od
něho. Co se týče opuštěného, třeba vyšetřit
příčiny opuštění, a odešla-li od
něho bezdůvodně, pak je on hoden
odpuštění a ona církevního trestu. Ať
se dá jemu odpuštění tím, že bude
účasten církevního společenství.“
ε], προE
τινα τέκνα γονέων, μάλιστα πιστῶν, VAубой
προφάσει Ψεοσεβείαςκαὶμὴ τὴν καθήκουσαν τιμὴν τοῖςγονεῦσιν ἀπονέμοι,
προτιμωμένης δήλονότι παρ᾽ αὐτῶν τῆς Ῥεοσεβείας, ἀνάθεμα ἔστω.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν τὁ”. Βϊ τις γυναικῶν διὰ νοµιζομένην δεοσέβειανδ
ἀποκείροιτο τὴν κόµην (16. 11, ϐ), jv ἔδωκεν ὃ δεὸς εἰςὑπόμνησιν τῆς ὑποταγῆς
(IT 2, 11), ὡς ἂν παραλύουσατὸ πρόσταγμα τῆς ὑποταγῆς, ἀνάθεμα ἔστω.
Τοῦ ἁγίου Βασιλείου κανὼν κ.
ха; ἀναχωρούσης.
1/Γερὶτῆς Ματαλιμπανούσης τὸν ἴδιον ἄνδρα
᾿Επὶ τοῦ καταλειφύθέντος ἅτὴν αἰτίαν χρὴ σκοπεῖνᾶ τῆς ἐγκαταλείψεως,
κἂν φανῇ ἀλόγως ἀναχωρήσασα, ὃ μὲν συγγνώµης ἐστὶν ἄξιος, M dě
ἐπιτιμίου. ἡ δὲ συγγνώμη τούτῳ πρὸς τὸ κοινωνεῖν τῇ ἐκκλήησίᾳδοθήσεται.
ο ἄσκησιν Βο ος Cl. ᾱ- ἄῃΠ| χρὴ σκοπεῖν τὴν αἶτ. Μο Ne Ps.
3 Slov. č(b)stvnyja siréče pače b(og)oč(v)stíjaje mechanický překlad řec. genitivu absolutního
προστιµωµένης... τῆς Oeocefelac s ponecháním ženské koncovky u adjektiva a porušením
„kongruence s odděleným od něho řídícím substantivem.
+ Společenství s církví (T0 xorwoveřvтЙ čxuAnola) znamená plné užívání církevních práv.
Nomokanon
ХХХШтитвел(ъ) лга. тако подоБАЮТЬ
КАЛОУГЕРОМЪ ПОВИМОВАТИ
C(BA)TBIX(5) Ап(о)с(то)лъ. велико
ΠΟΤΗΝΕΝΤΈ U UBJIOMOVOPBNĚ MNHIMBLское
Житие ЖИВОУШИIIOJIO|BBNÉ
ЧЬСТИ ДА ДОСТОИМИ БОУДОУТЬ. А ПОΝεχκε
6Т6РИИ ВЪЗЬМЪШ6 ММИШЬСКЫ
ОБРАЗЪ' Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬМЪШ& И ГРАДЬСКЫША
МАТОУТЬ ВЕШИ XONHAHIE BEШИМОУ
ВЪ ГРАДЪХЪ, № ТО Жб МЬ
И МАМАСТЫРА ТВОРИТИ МАЧИМАЮТЬ,
ИЗВОЛИ СА МИКОМОУЖбЕ МИКАКОЖЕ
СЪЗИДАТИ МИ СЪСТАВЛАТИ МАМАСТЫРЬ
JIMI(b)PR(5)Bb 563 BOJIB TPAJIBCKATO
вп(и)с(ко)пА. Α СОУЩИМЪ ВЪ ВСАКОМЬ
ГРАДВ И СТРАМЪ ПОВИМОВАТИ
сА 6вп(и)с(ко)п(о)мъ кадлоугЕРОМЪ,
И БЕЗМЪЛВИЕ ЛЮБИТИ И ВЪМИМАТИ
тъкмо пошемтюЪ, м(о)л(и)твЪ. въ
михъже MĚCTÉXE NOCTPUTIM СА
СОУТЬ, ДА ПРЕБЫВАЮТЬ, А Ми Ц(ь)рк(ъ)вьмымъ,
ми житиискъымъ ОГАВИТА
ТВОРИТИ В6ШЕМЪ ЛИ ПРИОБЬΠΙΑΤΑ
CA OCTABJIAIONMIE CBOIA MANAСТЫРА,
АШ6 И МЗВКОГДАОУБО ПОВблЪм0°
БОУДЕТЬ МОУЖЬМЪШЯ IIOTPE­
313
XXXII. titul. Že mniši mají být pod­
řízeni...
Svatých apoštolů. Těm, kteří opravdově
a čistě žijí mnišským životem, ať
se dostane náležité úcty. Poněvadž
však někteří, ač vzali na sebe mnišský
stav, působí zmatek v záležitostech
církevních 1 světských a chodí nepořádně
po městech, nejen to, ale 1 kláštery
začínají zakládat, bylo usneseno,
že nikdo nesmí nijak stavět nebo zřizovat
klášter nebo kostel bez povolení
městského biskupa a že mniši nacházející
se v kterémkoli městě nebo kraji
mají sepodrobovat biskupům a milovat
pokoj a věnovat sejen postu a modlitbě.
Ať se zdržují na místech, kde byli
postřiženi, a ať nepůsobí mrzutosti ve
věcech církevních 1 světských nebo ať
v nich nemají účastenství a neopouštějí
při tom svůj klášter, ledaže by jim to
bylo poručeno z nutné potřeby městským
biskupem. Ať nepřijímají nižádného
(otroka)! v klášteřích na mnišství
bez povolení jeho vlastního pána. Nařizujeme,
ať ten, kdo přestoupí tato
XXXIII 2J, om. U. PJ, nomevurs U. *am($) add. J.
XXXIII Τίτλος Λλγ’.Περὶτοῦ δεῖντοὺς ἀσκητὰς ὑποτετάχδαι...
Τῆς ἐν Χαλκήδόνι συνόδου κανὼν δ’. Οἱ ἁληδῶς καὶ εἰλικοινῶς τὸν μονήρη
αμετιόντες βίονα τῆς προσηκούσης ἀξιούσθωσαν τιµῆς. ἐπειδὴ δέ τινες τῷ µοναχικῷ
κεχρήηµένοιπροσχήµατι, τάς τε ἐχχλησίας καὶτὰ πολιτικὰ ταράσσουσι πράγµατα,
περιϊόντες ἀδιαφόρως ἐν ταῖς πόλεσιν, οὐ μὴν ἀλλὰ καὶ μοναστήρια ἑαυτοῖς
συνιστᾶν ἐπιτηδεύοντες, ἔδοξε µηδένα μµηδαμοῦοἰκοδομεῖνμηδὲ συνιστᾶν µοναστήϱιον
ἢ εὐκτήριον οἶκον παρὰ γνώμµην τοῦ τῆς πόλεως ἐπισκόπου. τοὺς δὲ καθ’
ἑχάστην πόλιν καὶχώραν µονάξοντας ὑποτετάχῦδαι τῷ ἐπισκόπῳ, καὶ τὴν ἡσυχίαν
ἀσπάξεσδαι, καὶ προσέχειν µόνήη τῇ νηστεσίᾳ καὶ τῇ προσευχῇ, ἓν οἷς τόποις
ἀπετάξαντο προσκαρτεροῦντας, μήτε δὲ ἐκκλησιαστικοῖς μήτε βιωτικοῖς παρενοχλεῖν
πράγµασιν 1 ἐπικοινωνεῖν, καταλιμπάνοντας τὰ ἴδια:μοναστήρια, εἰ μή
ποτε ἄρα ἐπιτραπεῖεν διὰ χρείαν ἀναγκαίαν ὑπὸ τοῦ τῆς πόλεως ἐπισκόπου.
µήδένα δὲ προσδέχεσδαι ἓν τοῖς µοναστηρίοις δοῦλον ἐπὶ τὸ µονάσαι παρὰ γνώµην
τοῦ ἰδίουῦδεσπότου. τὸν δὲ παραβαίνοντα τοῦτον ἡμῶν τὸν ὅρον ὠρίσαμεν ἀκοιΧΧΧΠ
ФП] βίονµετιόντες Βο Рз. Ὁαὐτοῦαἆά. Μο.
XXXIII
1 Nepřeloženo do6Aov,Jefr 32a raba.
Chalc 4
30b
918
Chalc 24
Ap 82
314
БЪ9 гРАДЬСКЫМЬ6П(и)С(ко)п(о)мь.
И МИБДИМОГОЖЕ ПРИИМАТИ ВЪ МАМАСТЫРЕХЪ
NA ММИШЬСТВО563 ВОЛ
свовго вмоу г(о)с (поди) мде. прбСТОУПАЮШАГО
СИ МАША ОУСТАВЪ
повелЪвАюМЪ© 85636оБЫШДЕмИТаеБЫТИ, ДА № ИМА Б(0ОЖ)Ию ХОУЛИМО
BOYJIETB. €N(U)C(KO)TOY ЖЕ ГРАДЬCKOMOY
ПОДОБАЕТЬ ДОСТОИ|МОж ПРОМЪИПЛЕМИЕ
ТВОРИТИВ МАМАСТЫ­
P6M5.
ХАЛКИДОМЬСК(А)г(0) СБОР(А) КА№(омъ)
кд. ведимою с(вА)ЩЕми MAМАСТЫРИПОволи
вп(и)с(ко)поу!
ДА ПРЕБЫВАЮТЬ ВЪИМОУ ВЪ МАМАСТЫРИ
И ОБРОУЧЕМЬТА ИМЪ ВЕЩИ
ДА ХРАМАТЬ С(А) МАНАСТЫРЕВИИ ДА
м6 могоуть потом(ъ) ΠΙΟΠΕΜΈ
БЫТИ ВЛАСТЬЮ. ОСЛАБЪЮЦШИЕ С6МОУ
БЫВАТИ ПОВИМЬМИ ДА БОУДОУТЬ
КАМОМЬСКЫМЪ 6ΠΜΠΤΕΟΜΠΗΙΑΜΤΡ.C(BA)TBIX(P| AN(O)C(TO— KA­N(ONP) ПГ. РАБА МА ПРИЧЬТЪ Νε
ВЕЛИМЪ ПРИВОДИТИ563 вОоЛЁсвоего
вмоу τΤ(ΟΟΠΟΠΗ)ΝΑ: МА СКОРБЬ
ИМОУШИИМЪ А! РАЗОРВМИю JIOMOMB
Nomokanon
naše ustanovení, je vyobcován, aby
jméno boží nebylo tupeno. Biskup pak
městský má mít náležitý dozor nad
kláštery.
Chalcedonského sněmu kánon 24.
Kláštery jednou vysvěcené se svolením
biskupa ať zůstávají navždy kláštery
a statky jim určené ať se uchovají
klášteru a ať již potom nemohou být
v držení laiků. Ti, kdo dovolují, aby
se tak stalo, ať jsou podrobeni církevním3
trestům.
Svatých apoštolů kánon 83. Nedovolujeme
otroka zařazovat do kléru
bez svolení jeho pána; bývá to na úkor
majitelů a (vede to) k rozvratu domácnosti.
Jestliže však někdy otrok
BBIBAISTb.AIIEЛИКЪГДА| HO-budehodensvěcení,jakobylmáš
9011155111 РАДИ. ej, cNA errore U.
dose U. iJ, om. U.
fTOBEJTBXOM(5)J. hJ, TBOPu men­Ε-ΕΒΕΒΟΡΠΙΕΝΟΥ J.
iJ, noTo errore U. кж(6) ада. σ. ly NA J.
νώνητον εἶναι, ἵναμὴ τὸ ὄνομα τοῦ δεοῦ βλασφημῆται. τὸν μέντοιἑ ἐπίσκοπον τῆς
πόλεως χρὴ. τὴν δέουσαν πρόνοιαν ποιεῖσθαι τῶν µοναστηρίων.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Χαλκηδόνι) συνόδου κανὼν хд’. Τὰ ἅπαξ καθιερωθέντα
μοναστήρια κατὰ γνώµην τοῦ ἐπισκόπου µένειν εἷς τὸ διηνεκὲς μοναστήρια, καὶ
τὰ ἀνήποντα αὐτοῖς πράγματα φυλάττεσθαι τῷ µοναστηρίῳ καὶ μὴ δύνασθαιζ
γίνεσθαι αὐτὰᾶ κοσμικὰ καταγώγια. τοὺς δὲ συγχωροῦντας τοῦτο γίνεσῦαι ὑποχεῖσθαι
τοῖς ἔκ τῶν κανόνων ἐπιτιμίοις.
Тб» ἁγίων ἀποστόλων κανὼν πβ’.ὲ Οἰκέτας εἲς κλῆρον προχειρίζεσδαι ἄνευ
τῆς τῶν δεσποτῶν γνώμης οὐκ ἐπιτρέπομεν ἐπὶλύπη τῶν κεκτηµένων. οἴκωνγὰρ
ἀνατροσπὴν τὸ τοιοῦτον ἐργάξεται: εἰ δέ ποτε καὶ ἄξιος φανείη ὃ οἰκέτήης πρὸς
ο ὅτι αἄά. Co. 4 om. Bo Co. Mo Mos Ps.е лу’
2 Hefele II, 525: sie selbst důrfen nicht mehr weltliche Wohnungen werden.
3 Poněvadž není znám žádný kánon, který by jednal o takovéto sekularizaci klášterů, třeba,
„„kanonickými““tresty rozumět tresty církevní (Hefele, 1. c.).
Nomokanon=z
ΟΤΟΠΝ ΡΊ ΒΟΥΠΕΤΕΡΑΒΖ C(BA)IH(€)мита,
коже ББ и ОМИСИМЪМАШЬ,
и ПОУСТАТЬЙ Г(ОСПОД)ью ΕΡΓΟπ 68Β0_БОДАТЬ
И И ИЗ ДОМОУ ОТПОУСТАТЬ
И, ДА БОУДЕТЬ.
ГАГРЬСКАГ(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ) T.
ИЖ6 РАБА ЧЮЖЕГО вИМОЮ Б(0Г)Оч(ъ)стьта
оучить мМевРЪшио г(осподим)$
и ΟΤΗΤΗ ΟΤ ΡΑΒΟΤΑΝΠΙΕ,
A №6 СЪ ПРИЮЗМИЮ И ВСАКОЮ
ч(ъ)стью свовмоу г(осподи)МУ РАБОТАТИ,
ПРОКЛАТ[Т]Ъ ДА БОУДЕТЬ.
XXXIV титьл(ъ) лд. о ЧЬРМЬЦИХЪ
И 0 ЧЬРМИЦАХЪ ОТМЪТАЮЦШХЪ
NHKEHCKAT(0) CBOP(A) KAN(ON5)
ВТ. ПРИЗВАМИИ БЛ(А)ГОДАТЬЮ И ОУстремлв
[ции® TaBJIBIN6 CANBI M OTложьшЕ
IIOIACBI, потомь K6 ΝΑ
СВОТа БЛЕВОТИМЪЫОБРАЩШЬШЕМЪ САБ,
ТаКО BTEPOM5 И СРЕБРЬМИКЫДАТЭТИ
W BENGDOCKNIEMBÝ ΠΜΟΠΡΑΒΗΤΗ, ДА
ПАКЪЫ BOHNHÁ БОУДОУТЬ, СИИ Г.
лфт(ъ) да постать с(А) по ТРИЛЗТЬ-.
315
Onisim (Filem 10), a dovolí mu jeho
pánové a dají mu svobodu a propustí
ho z domu, ať je (vysvěcen).
Gangerského sněmu kánon 3. Kdo
pod záminkou zbožnosti učí cizího“
otroka, aby pohrdal pánem a ušel
z otroctví, a ne aby sloužil svému pánu
s příchylností a se vší úctou, budiž
proklet.
XXXIV. titul. O mniších a mniškách
zříkajícíchse...
Nicejského sněmu kánon 12. Ti
kteří byli povoláni milostí a dali na jevo
vysoké stupně horlivostí a odložil vojenské
pásy,! potom však se navrátil
k svým vývratkům (2P 2, 22), takže
někteří 1 peníze dávali a dary docílil
toho, že se opět stali vojíny, ti po tříleté
době strávené mezi poslouchajícími
ať se deset let postí.2 U každého
mJ, om. U. nm add. J. — XXXIV *0ycTPeMNGENIAJ. ЪОБРАЦРШЕС(А)1. свемеФикием(ь) 1.
47, воимоу mendose U.
χειροτονίαν βαὺμοῦ, οἷος καὶ ᾿Ονήσιµμοςὃ ἡμέτερος ἀνεφάνημ καὶ σσυγχωροῦσιν
οἳ δεσπόται καὶ ἐλευθδεροῦσι καὶ τοῦ οἴκου ἑαυτῶν ἐξαποστέλλουσι,θ γινέσθω.Ἄ
Τῆς ἐν Γάγγρα συνόδου κανὼν γ’. Βἴ τις δοῦλον προφάσει δεοσεβείας διδάσκοι
παταφρονεῖν δεσπότου καὶ ἀναχωρεῖν τῆς ὑπηρεσίας, καὶ μὴ μετ εὐνοίας καὶ
πάσης τιµῆς τῷ ἑαυτοῦ δεσπότη ἐξυπηρετεῖσθαι, ἀνάδεμα ἔστω.
ΧΧΧΙΥ Τίτλος Λλδ’.Περὶ μοναχῶν καὶ μοναστριῶν ἀθετούντων...
Τῆς ἔν Νικαίᾳ συνόδου κανὼν ιβ’. Οἳ προσκλήδέντες μὲν ἀπὸ τῆς χάριτος καὶ
τὴν πρώτην ὁρμὴν ἐνδειξάμενοι καὶ ἀποθέμενοι τὰς ξἑώνας,μετὰ δὲ ταῦτα ἐπὶ
τὸν οἰκεῖονἔμετον ἀναδραμόντεςᾶ ὡς κύνες, ὥς τινας καὶ ἀργύρια προέσῦθαι καὶ
ῥενεφιμίοιςὸ κατορθῶσαι τὸ ἀναστρατεύεσῦθαι,ὸοὗτοι δέκα TI ὑποπιπτέτωσαν
ἐλευδερώσωσιν... ἐξαποστείλὼσι Οο. №уёуёод
ο ἀναστρατεύσασθαι СТ ο, στρα{
ἐφάνη Co Bo Mos. 979 συγχωρήσωσι...
Mos. — XXXIV < ётщотоёуаутес СТ. ὃ βενεφεχκίοις Va.
τεύεσθαι Mo Ne Ps Va.
4 Čjužii bez řec. paralely je přidáno v Usť a Jas; Jefr 87b je nemá.
XXXIV
1 Tj. zřekli se vojenské služby.
2 Postiti se značí zde tolik co konat předepsané církevní pokání, které mělo čtyři stupně (viz
úvodní studii ZSL, str. 151). Zde je řečo 2. a 3. stupni; místo „aťse postí“ je v řeckém textu
únorunTéTWoaV„ať zůstanou 10 let mezi klečícími“.
Gangr 3
Nic 12
31b
Anc 19
82а
916
ΝΟ6ΜΕ ἐπΟΩΠΟΥΨΠΑΝΠΠ M ΒΡΕΜΕΝΠ6.
МАДЪ ΒΟΒΜΕ Χς ΟΜΜΕ ΓΨΜΟΠΕΙΤΑΤΗ
ВОЛЮ ДОСТОИТЬ!, ОБРАЗЬ ΠΟΚΑΙΑΝΗΙΔ.
ΙΟΠΜΚΟ во СТРАХОМЬ Б(ОЖ)Июмь И
СЛЬЗАМИ И ТЬРИЗМИюМЬ И ДОБРОIWBIANHIEMBOBPAIJCNHIA
ДЪЛЪМЬВ,
А М6В ОБРАЗОМЬ ПОКАЗАЮТЬ, СИИ|
КОМЬЧАВЪШ6 ΒΡΕΜΑ ΡΕ6ΠΘΝΟΙ NOСЛОУШАМИ1а
ДА ПРИЧАСТАТЬ С(А),
по семь подоБвавть вп(и)с(ко)поу
чл(о)в($)колювьмЪ! мВчто о михъ
СЪВЪШАТИ. клИико Ж6 ΝΕΠΟΠΟΒΕΡΝΈ
Квлико ж6»к въмВстиША, ОБРАЗЪ,
ДА ВЪЛАЗИЛИ БЫША ВЪ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ
мепьцюющю! свмоу довлЪти UMB
МАПОКАТАМИк,К(М6РАЗМЬСТВЬМЪ пО_МОСА,
ОБРАЗЪ ДА ВЪЛАЗАТЬ ВЪ Ц(Ь)Рк(ъ)вь,
довольмо имъ мепь(шю)юще
МАОБРА(Ц6) мив(го)»к, BCA JTBIIATA
ПРЕЖЕ МАПИСАМАТАДА СКОМЬЧАЮТЬ.АМКУРЬСК(А© CBOP(A)© RA­N(ON5) ат. влико д(Ъ)вьствовадти
ОБЪШАВЬШЕ СА | отмЪтАють с(А)
ОБЪШАМИТа,| CHIAдДвожемьмикъ
е-ерго послоушамита врЕм6м6. fuadd. J.
Nomokanon5
tohoto třeba zkoumati jeho smýšlení
a způsob kajícnosti. Neboť ti, kteří
s bázní boží a slzami a trpělivostí a konáním
dobra dokazují skutkem své
obrácení, a ne jen napohled, ať po skončení
stanovené doby mezi poslouchajícími
se účastní společných modliteb ;*
přitom je má biskup poněkud shovívavěji
posuzovat. Ti však, kteří to
lhostejně přijali v domnění, že způsob
vcházet do chrámu, to že jim postačí
k obrácení“ ať splní všechny. skutky
shora uvedené.“
ského sněmu kánon 19. Ti,
kteří učinili slib panictví a panenství
a svého slibu se zříkají, ať splní nařízení
stanovené pro bigamy. Zakazujeme,
Svel -I0Mb correximus e mutilato TBJIBMAUJ.
вот. 7. 1чл(овЪ$)колювм$6 7. isic in UJ errore pro Nenpymorome. Κ-κν. αἀποῦ. 4.
μετὰ τὸν τῆς τριετοῦς ἀκροάσεως χρόνον. ἐφ᾽ἅπασι δὲ τούτοις προσήκει ἐξετάξειν
τὴν προαίρεσιν Хойτὸ εἶδος τῆς µετανοίας: ὅσοι μὲν γὰρ nad? фовфе xal OÁxovo
καὶ ὑπομονῇ καὶ ἀγαδοεργίαιςή τὴν ἐπιστροφὴν ἔργῳ καὶ οὖθ σχήματι ἐπιδείκνγυνται,
οὗτοι, πλήρώσαντες τὸν χρόνον τὸν ὡρισμένον τῆς ἀπροάσεως, εἰκότως
τῶν εὐχῶν κοινωνῄσουσιλμετὰ τοῦ ἐξεῖναι τῷ ἐπισκόπῳ καὶ φιλανθρωπότερόν
τι περὶ αὐτῶν βολεύσασῦαι. ὅσοι δὲἀδιαφόρως ἤνεγκαν καὶ τὸ σχῆμα τοῦ εἰσιέναι
εἲς τὴν ἐκκλησίαν ἀρκεῖν αὐτοῖς ἡγήσαντο πρὸς τὴν ἐπιστροφήν, ἐξάπαντος
πληρούτωσαν τὸν χρόνον.
Τῆς ἐν ᾿Αγκύρᾳ συνόδου κανὼν ιδ’. "Όσοι παρθενίαν ἐπαγγειλάμενοι ἀθετοῦσι
4 от. Со. εδεοῦ add. Bo Co. 1 ἀγαδοεργίᾳ Mo Ne Ps Va. k xoww­8 om. Par Vati.
νείτωσαν Bo Mos Cl, κοινωνήσωσι Μο Νε Ρε Τα.
3 Ἐθο. τῶν εὐχῶν κοινωνήσουσι,tj. aťjsou přijati do společenství modliteb s pominutím dalších
, Supňů pokání.
век Гес. фехби000, 0ё адафдоюс... лодс τὴν ἐπιστροφήν je přeložen dvakrát; úsek k—k
je druhý překlad téhož místa, jehož počáteční jehko že je vsunuto do prvního znění; TONOCA
chybně místo NONBCA,NenB(II0)rorre opraveno z porušeného NENbI0JI€ 4 wBPA(yIE)NUIE
ze zkomoleného wBPANUFErO(ro přidáno omylem).
5 Tj. celou třicetiletou dobu pokání; v řec. textu doslovně: ať úplně dokončí dobu.
6 Tj. pro ty, kteří se podruhé oženili (bigamie sukocesívní).
Nomokanon
РОКЪ ДА ИСПЪЛМАТЬ. ХОДАЩШИМЪЖб
JI(B)BAMP съ ETEPBIMH тако с6СТРАМЪ
ВЪЗБРАМАЕМЪ.
хАЛКИДОМЬСК(А)Г(О) СБОР(А) КАN(ON»)
2т. д(В)вЪ поРОУЧИВЪШИ СА
вл(А)Д(ъг)уцВ Б(ог)оу, ТАКОЖЕи ЧЬРМОРИЗЬЦЮ
№6 ДОСТОИТЬ БРАЧИТИ СА.
АЩЕ ЛИ ОБРАЦПОТЬ С(А) С6 ТВОРАЩб,
ДА БОУДОУТЬ ΟΤΠΟΨΠΕΝΠ. INOBEJUBхомъ
жбе имЪти ВЛАСТЬ МА МИх(Ъ)
CMOTPENIA! MBCTOCTABNOMOY
ювп(и)с(ко)поу.
σ(ΒΑ)τ(Α)το вАСИЛЬТа КАМ(ОМЪ) В.
о отпАДШИХ(Ъ)№ д(Ъ)вАхъ, оБЪШАВЪШИХЬ
CA Б(ого)вий въ ч(и)стотВ
житио, потомь РВЪ ПАДЕМИИР
ВЪ СЛАСТЬХЪ ПЛОТЬСКЫХ(Ъ) OTMĚТАЮШИХЪ:САЗАВЪТЪ
СВОИХЪ, О(ТЬ)ЦИ
МАШИ ЧМАКЪЦИ И КРОТЪЦИЯ, CMOΤΡΑΠΙ6
МЕМОТИЕМЪ ПАДАЮЩИХЪ, ЗАКОМЪ
ПОЛОЖИША ПОТ ПОДОБИЮ ДВОжемьць
заАПОВДАВЪШЕ.ММЗ KE BOлить
6(Α), помеже в(ож)ивю ьл(А)ГОоДАТИЮПОСПЗЮЩИЦ(Ь)РКЪ
КРЪΠΠΡΠΙΠ
BPIBAFTb M MNOJKUTE (CA)S
317
aby pannyžily s některými (muži)jako
sestry.?
Chalcedonského sněmu kánon 16.
Panně, která se zasvětila Pánu Bohu,
a rovněž 1 mnichu není dovoleno uzavírat
sňatek. Bude-li zjištěno, že tak
činí, ať jsou exkomunikováni. Nařídil:
jsme však, aby místní biskup měl
plnou moc starat se o ně.š
Svatého Basilla kánon 2. O padlých
pannách, které učinily slib Bohu, že
budou žít v čistotě, potom však podlehly
tělesným rozkoším a zříkají se
svých slibů, naši Otci v své soucitnosti
a mírnosti, majíce ohled na slabosti
klesajících, stanovili a nařídili zákon
jako u bigamů.“ Avšak já pokládám
za dobré, ježto se církev milostí boží
zdokonaluje a stává silnější a stav
panenský nyní vzrůstá, důkladně si
povšimnout, jak se věc jeví podle
rozumu a co je zákonem Písma, !9možno
1], смотреми 0. №], опАДЪШихъ еггоге 0. "r(ocnone)Bu J. ожитти У. Р-РВПАДШИХ(Ъ)Т.
Ч-амдкц$ и КРОТЦЗУТ.г], опиззат (ех ВаростарШа) т 0. зсл ом. ОХ.
τὴν ἐπαγγελίαν, οὗτοι τὸν τῶν διγάµων ὅρον ἐκπληρούτωσαν. τὰς µέντοι συνερχοµένας
παρθένους τισὶν ὣς ἀδελφὰς ἐκωλύσαμεν.
Τῆς ἐν Χαλκήδόνι συνόδου κανὼν ις’. ΠΙαρθένον ἀναθεῖσαν ἑαυτὴν τῷ δεσπότη
θεῷ, ὡσαύτως δὲ καὶ µονάζοντα μὴ ἐξεῖναι γάμῳ προσομιλεῖν. εἰ δέ γε Зтобто
εὑρεθεῖενί ποιοῦντες, ἔστωσαν ἀκοινώνητοι. ὠρίσαμεν δὲ ἔχειν τὴν αὐδεντίαν τῆς
ἐπ᾽ αὐτοῖς φιλανθρωπίας τὸν κατὰ τόπον ἐπίσκοπον.
Τοῦ ἁγίου Βασιλείου κανὼν β.. Περὶ τῶν ἐκπιπτουσῶν” παρθένων, τῶν καῦδοµολογησαμένων
Ἀκυρίῳ čv σεµνότητι βιοῦν,Ώ εἶτα διὰ τὸ. ὑποπεσεῖν τοῖς πάδεσιν
τῆς σαρκὸς ἀθετουσῶν τὰς ἑαυτῶν συνθήκας, οἳ μὲν πατέρες ἡμῶν, ἁπαλῶς καὶ
πράως συμπεριφερόµενοι ταῖς ἀσθεγείαις τῶν κατολισθακόντων, ἐνομοθδέτήησαν
δεκτὰς εἶναι μετὰ τὸν ἐνιαυτόν, καθ’ ὁμοιότητα τῶν διγάµων διαταξάµενοι. ἐμοὶ
7 ἐκπεσουσῶν Со CI.+1 П] εὗρεῦ. τοῦτο Čo (1. k-k Tóv ἐν σεµνότητι βίον τῷ πυρῳ Оо.
7 Týká se to tak zvaných ovveíoaxtTor,srov. kánon -Nic 3, str. 302, p. 2.
8 Volně přeloženo: starat se ve smyslu „být ohleduplným, shovívavým k nim“; Jefr 34a vlasto
či(ojv(ě)koljubija.Srov. Hefele II, 520 a L. Ueding, Die Kanones von Chalkedon II, 615.
9 Zde nepřeloženo řec. dexrTacelvat uerTa тду čviavTovJefr 186b prijattnam o imo byti po jedinomo
lětě„aby byly přijaty po jednom roku.. `
10Čtení Jas zakonu (v Úsť vynecháno) se odchyluje od ἔθο.καὶτῇ τῆς γραφῆς διανοίᾳ; 568 1860
%pisantja somyslomv.
Chalc 16
Bas 2/18
32b
318
NBINÉ JHN5 JI(B)BP, BBNUMATH HCI'BITbNO
MBICIIb1O IABIJIAIOJJIHCA BEJJIM
H KNWJKBNOMOY 3ZAKONOVÍ, IET0JKG
МОШЬМО ИЗЪОБРЪСТИ OT ПОСЛЗДЬСТВА.
ВДОВЬСТВО | BO Д(Ъ)ВЬСТВА
MBNHSU, TBMEKE H ΒΠΟΒΠΠΕΡгръхъ
велми мьми весть д(Ъ)в(и)чьскато.
ВИДИМЪ ОУБО, ЧТО ΤἘΟΤΡ ПИСАМО
TAMO$BOBUΠΑΒΠΟΜΕ:оумыхъ в’доВИЦЬ
ОТРИЦАИ СА. ЕГДА БО РАСВЕРЪIBIOTb,
ПОСАГАТИ ХОТАТЬ ИМОУША
ГРЬХЪ, КО ПЬРВОУЮ ВЪРОУ OTВЬРГЪША.
Аб ОУБО ВДОВИЦАГРЗХОУ
ПОВИМЬМА6СТЬ ТАЖКОУ, Тако Х(РИ)C(TO)BBI
ОТВЬРГЪШИ СА ВЪРЫ , ЧТО
ΠΟΠΟΒΑΙΘΤΕ ПОМЫШЛАТИ O N(B)BE,
тажеNEBBCTA| X(PH)CÍTO)BAисъсоудъ ч(и)стъ, пороучемь вл(дА)Д(ъг)цЪ?
БОЛИУ ОУБО ГРЪХЪ И РАБЪ
ТАИМЪХЪ БРАЦЪХЪ С6Б6 ПРИЧАЩАΙΟΠΙΠ
СКВЪЬРМЫ ИСПОЛМИТИ. ДОМЪ
И ОУКОРЕМИЮ ТВОРИТИ ЗЛАГО KHТИТ"
СТАЖАВЪШАГО. ПАЧЕ ЖЕЛЪЗА
ТАЖЬЧЬв NEBĚCTĚ прРелювБОДЗИи­
МошоКапопЪъ
jej nalézt z toho, co následuje. Neboť
vdovství je nižší než panenství, proto
1 hřích vdovin je mnohem menší než
panny. Vizme zajisté, co je psáno
Pavlem Timotheovi (IT 5, 11—12):
Mladé vdovy odmítej, neboť když se
oddají rozkoším, chtějí se vdávat, a tak
mají hřích, protože žavrhly první věrnost.
Jestliže tedy vdova je vinna
těžkým hříchemproto, že zavrhla
věrnost Kristu, co sl třeba pomyslit
o panně, která je nevěstou Kristovou
a čistou nádobou věnovanou Pánu!
Veliký jest zajisté hřích 1pro otrokynu,
když se oddává tajným sňatkům a naplní
dům neřestí a svým špatným životem
činí hospodáři hanbu. Mnohem
však těžšíl! je, když se nevěsta stane
cizoložnicí a svůj svazek s ženichem
zneuctí a oddá se bezuzdným rozkoším.
Proto se vdova odsuzuje jako neřestná
otrokyně, panna však propadá soudu
(jako) cizoložnice. Neboť jako nazýváme
toho, kdo žije s cizí ženou, cizotJ,
om. U. ucompletum e Jefr, om. UJ. vBenrmJ. Womissum verisimiliter РАДИ(διά).
δὲ δοκεῖ, ἐπειδὴ τῇ τοῦ θεοῦ χάριτι προϊοῦσα ἡ ἐκκλήησίακπραταιοτέρα γίνεται
καὶπληθύνεται νῦν τὸ τάγμα τῶν παρθένων, προσέχειν ἀκριβῶς τῷ τε κατ ἔννοιαν
φαινοµένῳ πράγματι καὶ τῇ τῆς γραφῆς διανοία, ἣν δυνατὸν ἐξευρεῖν ἀπὸ τοῦ
ἀκολούθου: χήρεία γὰρ παρῦθενίας ἐλάττων, οὐκοῦν καὶ τὸ τῶν χηρῶν ἁμάρτημα
πολλῷ δεύτερόν ἐστιν τοῦ τῶν παρθένων. ἴδωμεν τοίνυν τί γέγραπται Τιμοθέῳ
παρὰ τοῦ {Παύλου(1Τ' δ, 11). '' Νεωτέρας δὲ χήρας παραιτοῦ: ὅταν γὰρ παταστρηνιάσωσιν
ΙἸτοῦΧριστοῦ, γαμεῖν δέλουσιν, ἔχουσαι κρίμα, ὅτι τὴν πρώτην πίστιν
ἠθδέτησαν”'. εἰ τοίνυν ἡ χήρα κρίµατι ὑπόκειται βαρυτάτῳ, ὡς τὴν εἷς Ἀριστὸν
ἀθετήσασα πίστιν, τί χρὴ λογίξεσθαι ἡμᾶς περὶ τῆς παρθένου, ἥτις νύμφη ἐστὶν
τοῦ Χριστοῦ καὶ σκεῦος ἱερὸνἀνατεδὲν τῷ δεσπότη; µέγα μὲν ἁμάρτημα καὶ δούλην
Λλαῦραίοιςγάµοις ἑαυτὴν ἐπιδιδοῦσαν φθορᾶς ἄναπλῆσαι τὸν οἶκον καὶ παδυβρίξειν
διὰ τοῦ πονηροῦ βίου τὸν κεκτηµένον. πολλῷ δὲ δήπου χαλεπώτερον τὴν
νύμφην μµοιχαλίδα γενέσδαι καὶ τὴν πρὸς τὸν νυμφίον ἕνωσιν ἀτιμάσασαν ἡδοναῖς
ἀκολάστοις ἑαυτὴν ἐπιδοῦναι. οὐκοῦν ἡ μὲν χήρα ὡς δούλη διεφδαρµένη καταδικάč
om. Bo.
11V obou rukopisech porucha: Usť želčza,Jas želčzai, což je zkomolenina patrně z původního
pače že li za težvčěje,kde předl. za patří ke komparativu težvčěje;srov. stě. býti za rovno,
za těžko apod. (J. Gebauer, Htstor. mluvmce jazyka čes. IV, 510).
Nomokanon5s
ЦИХ БЫТИ И КЪ ЖЕМИхХОУСЪВЪКОУΠΠΕΝΠΕ
БЕШЬСТВОВАВЪШЕУ СЛАСТЬМЪ
МбОУТОМИМАМЪ? ВЪДАТИ С6БЕ.
ТЪЬМЬЖе ВДОВИЦА ОУБО IAKO PAБЫМИ
ОСКВЬРМЬМА ОСОУЖАюТЬ С(А),
д(В)в(и)цА жб соУдОвиИ ΠΡΕΠΙΟΒΟДВИЦА
ПОВИМЬМА ЕСТЬ. JAK0?K6 OYBO
чюжби IKENB ΠΡΠΠΈΠΠΑΙΟΠΙΑΓΟ CA
МАРИЦАЕМЪ ΠΡΕΠΕΟΒΟΠΕπΠπΠΙΟΔ8 ΤΑΗΟ
вЪсто и пов|млющимъ Д(Ъ)воу зАВЪШАВАЕМЪ.
С6 Жб МымМЪ МОУЖЬМО
ПРЕеЖЕбИСПОВЁДАТИ МАМЪ 1ΕΟΤΕ, ΙΔΚΟ
д(Ъ)вА МАРИЧЕТЬ С(А), 18Жб САМА
CEB6 ПОРОУЧИ B(Oro)BAPP, m 0TPEKBINU
CA NOCATA H U(H)CTOH KHтив
извольши. испов$дАМИЮ KG
ТЪГДА РАСМАТРАЕМЪ, ОТМ6ЛЕЖб АЦ6
ВЪЗДРАС\Ъ°6 ‘И СЛОВЕСЬМОв СВЬР‘Ш6ЕМИю
ИМАТЬ. №6 ДЪТьЬСсКыхХЪ Бо
ГЛАС(Ъ) 9 СИХЪ СКОРО ТВЬРДО ММ$ТИ
ΠΟΠΟΒΡΝΟвсть, мъ &1или 21 лЪт(ъ)
х], ПРЕЛЮБОДФИЦА U.
ДФицА ФТ.ЪЪГ(осподе)ви J.
YBEIIECTBOBABIUM JŠ.
319
ložníkem,!žtak samozřejměnakládáme
1 s těmi, kteří si k sobě berou pannu.
To však nám třeba předem zdůraznit,
že pannou se nazývá ta, která se sama
zasvětí Bohu, zřekne se manželství
a vyvolí si čistý život. Slib pak uznáváme
za platný od té doby, co dosáhla
věku a plnosti rozumu. Neboť v těchto
věcech nelze pokládat za zcela rozhodující
dětské výroky, nýbrž má-li 16
neb 17 let, je-li paní svého rozumu,
byla-li vyzkoušena a zvláště vytrvala-li
potom a opětovně prosila, aby byla
přijata, tehdy ji třeba započíst mezi
panny a slib takové potvrdit a jeho
porušení neúprosně trestat. Mnohé zajisté
přivádějí rodiče a bratři a někteří
z příbuzných před stanoveným věkem;
ty se nerozhodly z vlastní vůle pro
život nemanželský,!* nýbrž oni sami si
tím připravují něco světského. Tyto se
27,МвоутомимъerroreU.| 441IPE6ΟΒΈΏΒΠΑΩΤΕerrore О, ΒΟΒΠΑΟΤΕ J.
ξεται, ἡ δὲ παρθένος τῷ κρίµατι τῆς µοιχαλίδος ὑπόκειται. ὥσπερ οὖν τὸν ἀλλοτοίᾳ
γυναικὺ συνιόντα μοιχὸν ὀνομάξομεν,οὐ πρότερον παραδεξάµενοιεἷς κοινωνία»,
πρὶν ἢ παύσασὃαι τῆς ἁμαρτίας, οὕτω δήλονότι καὶ ἐπὶ τοῦ τὴν παρθένον ἔχοντος
διατεδησόμεῦα. ἐκεῖνο δὲ νῦν προδιομολογεῖσθαι ἡμῖν ἀναγκαῖον, ὅτι παρθένος
ὀνομάξεται ἡ ἑκουσίως ἑαυτὴν προσάγουσατἳτῷ κυρίῳ καὶἀποταξαμένη τῷ γάµῳ
καὶ τὸν ἐν ἁγιασμῷ βίον προτιµήσασα. τὰς δὲ ὁμολογίας τότε ἐγκρίνομεν, ἀφ᾿
οὗπερ ἂν ἡ ἡλικία τὴν τοῦ λόγου συμπλήρωσι ἔχη: οὐ γὰρ τὰς παιδικὰς φωνὰς
πάντως κυρίας ἐπὶ τῶν τοιούτων ἡγεῖσθαι προσῆκεν, ἀλλὰ τὴν ὑπὲρ τὰ δεκαὲξ
ἢ δεκαεπτὰ γενομένηνΏ ἔτη,ο κυρίαν οὖσαν τῶν Λλογισμῶν, ἀνακριδεῖσαν ἐπὶ πλεῖον,
εἶτα παραμείνασαν καὶ Λιπαροῦσανδιὰ ἱχεσιῶν πρὸς τὸ παραδεχθῆναι, τότε ἐγκαταλέγεσθαι
χρἠ ταῖς παρθένοις καὶ τὴν ὁμολογίαν τῆς τοιαύτης κυροῦν καὶ τὴν
ἀθέτησιν αὐτῆς ἀπαραιτήτως κολάξδειν.πολλὰς γὰρ γονεῖς προσάγουσιν καὶ ἀδελφοὶ
καὶ τῶν προσήηκόντων τινὲς πρὸ τῆς ἡλικίας οὖκ οἴκοῦεν ὁρμηθείσας πρὸς
. προσαγαγοῦσα Co Mo CI.
nvevanévnBoMos.| 1-9TL)črnγεν.Mos.
12 Zatím nepřeloženo ἴθο. οὐ πρότερον παραδεξάµενοι εἷς κοινωνίαν πρὶν 1 παύσασθαι τῆς
аиартас, Jefr 187a ne porvějepritmoše vo obvštenije,prěže daže ne prěstanuštemo ot grécha
„a nepřijímáme je do společenství církve, dokud nepřestanou hřešit“.
13Slov. na posago chybně místo na neposaganije (neposago?), Jefr 187b k+ neposagantju.
9ὺ8
Bas 3/19
33b
Bas 4560
320
Бвывъши4, г(о)с(поди)моу®есоуцтю
ΟΜΤΡΙΟΠΟΥ, ИСПЫТАМОУ СОУШЮ MH
МАИПАЧ6 ПОТОМЬ ПРЕБЫВЪШЮ M MOлЛАШ6
САН м(о)л(и)твАМИ, ДА БЫ
ПРИТЛА, ТЪГДА ПРИЧЕТАТИ СА Д(Ъ)ВАХЪ
ДОСТОИТЬ, ИСПОВБДАМИюЁ8
ТАКОВЪГ ОУТВЬРЖАТИ И ОТМЕТАМИЕ
‘61а БЕЗЪ ОТР6чЧ (6) МТАВВ КАЗМИТИ.
MNOTSI BO POJJUTEJIEПРИВОДАТ(Ь)Н
И БРАТИТА И OT ОУЖИКЪ 6Т6РИ ПРЕЖЕ
ВЪЗДРАСТА № ПО СВОИ ИМЪ ВОЛИ
ОУСТЬРЕМЛЬША СА? МА ПОСАТЪ,
моОЕЕМ$что житииское ΟΑΜΠ6686
CTPORIJIE, ИХЪЖЕб ПРОСТО ПРИИМАТИ
Ν6 ΠΟΠΟΒΑΞΕΕΤΗ,ΠΟΝΠΕἈΙ6 188ΒΏ свою
ИХЪ ВОЛЮ ТВОРИМЪ ИСПЫТАМОУ.C(BA)TBIX(5| AN(O)C(T| KA­N(ON5)T.| MOY?KBCKBK6ΠΟΠΟΒΈ­ДАМИИ №6 ОУВЪДВХОМЪ, PA3BB AIJIG
ИП 6Т6РИ С6Бб ВЪ ЧИМЪ ММИШЬСКЪЫИ
ПРИЧЬЛИ БОУДОУТЬ, ИЖб ПО МЪЛЧИMOMOY
ПРИИМАТИ БЕЗБРАЧЕМИЕ. ОБАч6
и отм тфхь с6 мепьшюю NPEKE
‚ММЪТиИ ПОДОБАЕТЬ, ВЪИРАШАТИ ИХЪ
И ПРИИМАТИ ОТ МИХЪ ИСПОВЪДАМИЕ
ТВЬРДО, ДА А!6 ПРЕЛОЖАТЬ С(А) МА
ПЛЪТОЛЮБЬМОЕ И ΟΠΑΟΤΟΠΙΟΒΒΝΟΣΕ
житию, ПОВИМЬМИДА БОУДОУТ(Ь)ПП
люБы длавъшихъ впитемии.
тТЪхьжеоо кАм(омъ) мб. д(Ъ)вь­
6ΤΒΟ πσπΠπΟΒ΄ΒΠΑΒΕΠΙΠΙ8Π ΟΤΠΑΠΈΠΙΠΙΑ
ааГ|| вывшилЪтъ1.
МотоКапопъ
nemají prostě přijímat, dokud jasně
neprozkoumámejejich vlastní vůli.
Svatých apoštolů kánon 3. Mužských
slibů jsme nepoznali, leda dají- se
někteří započíst do stavu mnišského,
tu mlčky přijímají!“ bezženství. Ale
1u těch třeba to předem uvážit, jak se
domnívám, že je nutno se jich dotázat
a přijmout od nich pevný slib, takže
oddají-li se životu změkčilému a rozkošnickému,
ať jsou podrobeni epitimii
smilníků.
Týchž kánon 45. Která přislíbila
panenství a zpronevěřila se svému
eepro-мю.ИмолашоусаТ.| SScorreximusecorruptoncnoBBhhJ,oTPENuTAerroreU.НТ,ПРОВОДАТЬ0.| IioYCTBPEMNICAerroreUJ.
©Ne J. mmJ, no mendose U. паТ, воуть еггоге 0. оотогож(6) 1.
NHFEM:UJ.
кк], мъг еггоге 0.
ἀγαμίαν, ἀλλά τι βιωτικὸν ἑαυτοῖς διοικούµενοι, ἃς οὐ ῥᾳδίως προσδέχεσδαιδεῖ,
ἕως ἂν φανερῶς τὴν ἰδίαν αὐτῶν ἐρευνήσωμεν γγώμµην.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν γ΄. Ανδρῶν δὲ ὁμολογίας οὖκ ἔγνωμεν, πλὴν εἰµή τινες ἑαυτοὺς
τῷ τάγµατι τῶν μοναζόντων ἐγκατηρίθμησων, οἳ κατὰ τὸ σιωπώμενον δοκοῦσι
παραδέχεσθαι τὴν ἀγαμίαν. πλὴν καὶ ἐπ᾽ ἐκείνων ἐκεῖνο ἡγοῦμαι προηγεῖσθαι
προσήκει», ἐρωτᾶσῦδαι αὐτοὺς καὶ λαμβάνεσδαι τὴν παρ᾽ αὐτῶν ὁμολογίαν ἐἐναργή,
ὥστε, ἐπειδὰν μετατίδενται πρὸς τὸν φιλόσαρκονκαὶἡδονικὸν βίον,ὁπάγειν αὐτοὺς
τῷ τῶν πορνευόντωνἐπιτιμίφ.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν με. Ἡ παρδενίαν ὁμολογήσασα καὶἐκπεσοῦσα τῆς ἔπαγγελίας
τὸν χρόνον τοῦ ἐπὶ τῆς µοιχείας ἁμαρτήματοςἐν τῇ οἰκονομίᾳτῆς καθ’ ἑαυτὴν
14 Nepřeloženo ἴθο. δοκοῦσι.
Nomokanon5
OT OBBTOBANHIA JIBTO OPEJIIOBOTBIANUIaPP
TPBXA CMOTPENHIA BB CBOIEMB
житии ДА ИСПОЛМИТЬ. ТОЖЕ A O-B'BШПАВЪШИХЪ
СА ММИШЬСКОюЕ ЖИТИЮю
ЖИТИ И ОТПАДЪШИХЪ.
XXXV титьл(ъ) л6. о кАТИХОУмемВхь
съгрёшьших(ъ) и о прб­
C(TOYNAPOIJIMXB)
NHKEHCK(A)T(O) CBOP(A) KAN(ON5)
А18. О ПАДЪШИХЪ КАТИХОУМЕМВХЪ
изволи сд C(BA)TOMOY HUBEJIMKOMOY
CBOPOY 18πο ТРИ ЛЪТА ПОСЛОУΠΙΑΒΠΙΕΡ
ΤΙΕΗΜΟ, ΠΟΤΟΜΕ ΠΑ МОЛАТЬ
CA CE KATHXOYMENEI.
NHKEHCK(A)r(0) CBOP(A) | KAN(ON5)
Мб. RATHXOYMENS AIG“ ВЪХОДА
ВЪ ЦЕРКОВЬ ВЪ КАТИХОУМЕМЬСТЬМЬ
ΠμΝΟΥά стола толи СЪгРВшить, ДА
ΑΠΙ6 OYBO ΠΟΕΑΙΟΤΕ ϱ(Α)8,. ДА ποCJIOYINA!6Tb
KB ΤΟΜΟΥΝε 6ΡΓΡΈΠΙΑΙ8.
ΑΠΙΕ ΠΠ ΠΟΟΠΟΣΠΙΑΙ8 π κ ΤΟΜΟΣ τεηις
6ΓΡ΄ΒΠΙΑΙΘΤΡ, ΠΑ ΒΟΥΠΕΤΕ ΝΕΠΡΗΙΑΤΕ.
5ΡΡ0ΟΠΡΕΠΙΗΩΡΟΠΈΑΝΙΠ{. — ХХХУ ai J.
dmbcTe J. епокломитсл J.
BJ, послоуше mendose U.
321
slibu, ať ve správě svého života!* splní
dobu pokání stanovenou pro hřích cizoložství.
Totéž platí o těch, kteří slíbili
žít mnišským životem apotom se tomu
zpronevěřil.
XXXV. titul. O katechumenech, kteří
zhřešili, a o těch, kteří přestupují..
Nicejského sněmu kánon 11. O katechumenech,
kteří poklesli, nařídil svatý
a veliký sněm, že mají být toliko tři léta
poslouchajícími, potom „ať se modlí
s katechumeny.!
Nicejského sněmu kánon 45. Jestliže
katechumen, který vcházeje do chrámu
stojí v řádu katechumenském, zhřeší,
tu kaje-li se, ať je poslouchajícím a již
nehřeší. Pakliže i jako poslouchající
zhřeší, ať není přijat.
eJ, Ar eřrore U.
ζωῆς πληρώσει. τὸ αὐτὸ καὶ ἐπὶ τῶν βίον µοναξόντων» ἐπαγγειλαμένων καὶ Ex­
πιπτόντων.
ΧΧΧΥ Τίτλος λε’. Пеоё κατήηχουµένωνπαραπεσόντων καὶ τῶν πρὸ κατηχήσεωςτὰς ἑαυτῶν προθέσεις παραβαινόντων..
Τῆς ἐν Мико συνόδου κανὼν ιδ’. Περὶ δὲ τῶν παραπεσόντων πατηχουμένων
#0058τῇ ἁγίᾳ καὶ μεγάλῃ. συνόδῳ, ὥστε τοιῶν ἐτῶν αὐτοὺς ἀκροασαμένους µόνον,
μετὰ ταῦτα εὔχεσδαι μετὰ τῶν κατηχουµένων.
Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ συνόδου κανὼν ε’.. Κατήχούμενος ἐὰν εἰσερχόμενος εἷς
πυριακὸν ἐν τῇ τῶν κατηχουµένων τάξει στήκη, οὗτος δὲ φανῇ ἁμαρτάνων, ἐὰν
μὲν γόνυ κλίνων, ἀκροάσθω µηκέτι ἁμαρτάνων: ἐὰν δὲ καὶ ἀκθοώμενος ἔτι ἆμαρτάνῃη,
ἐξωδείαδω.
P uováčew Mo. — XXXV 0-0 ἁμαρτάνῃ Par Vati.
1s Slov. smotrenija odpovídá řeckému ἐν τῇ οἰκονομίᾳ; čekali bychom:
žitija.
XXXV
1 Hefele Т,418 s poukazem na Mayer, Geschichtedes Katechumenats(1868), 46, zdůrazňuje, že
κατηχούµενοι tohoto kánonu neoznačuje stupeň katechumenátu, nýbrž stupeň kajícnický.
O stupních kajicnických viz shora str. 151.
2 Řec. vóvv xAlvov označuje zde stupeň kajícnický, obyčejně zvaný únonlmrovrTec.
Vb smofrenii svojego
Nic 14
№0с 5 34%
Ap 80
Neoc 6
Neoc 12
34b
322 Nomokanon»
ХХХУТЕ титьл(ъ) лё. тако м6 доCTOHTb
NOBOC(BB)INENBIX5 ABNE
(I)PAMBIBIMATO OT NOTANBCKATO
житита JIM KP(P)INENA BBIBBMA OTŠ
3JIATO JKUTHIA NE HOCTOUTE TBDJIAKE
ABHI6 NA вп(и)с(ко)дпьство с(вА)ЩАТИ.
М6ПРАВЬДЬМО БО С6 весть м6
ИСКОУШЕМАГО ОУЧИТЕЛА UNBMB O0СТАВЛАТИ,РАЗВЪ
Аб по Б(ОЖ)ИИ
Бл(А)Г(о)д(А)Ти с6 БОУДЕТЬ.
миквиск(А)Г(о) своР(А) КАМ(ОМЪ)
M6. о М6ЕПРАЗДЬМВИ,Тако достоить
КРЬСТИТИ СА, ЮГДА ХОТЕТЬ. МИКАкожб
Бо ТВмъ причадшдавть Сс(А)
РАЖАЮЩИТ& О РАЖАЮМЪМЬ, ЗАМ6 КОМОУЖДО
СВОЮ ВОЛЮ 0 ПОКАЗАМИИ ЛИ
исповЗдДАМИюЕтавити всть подоБЬМО.
|
NEOK6CAPHHCK(A)T(O) CBOP(A) KAм(омъ)
вт. AHJIEBOJIAKTOC(BB)eN5d
БОУДЕТЬ, ВЪ ПРОЗВЮТЕРЪСТВО ВЪМИТИ
№6 МОЖЕТЬ — №6 ОТ ВОЛА BO BÉPA
Его, мъ от моу|ЖжА —, РАЗВЪ АШЕ
и ЗА ТЫДАМИЮююго и ВБР Же 18/6
потомьи зА СКОУДОТОУЧлЛ(о)в(Ъ)къ.
XXXVI »J, om. U. bye add. J. cs J. dkpf(
u (J N6) TPIIANHTFGI6r0 HBĚPA UJ.
XXXVI. titul. Že nemají novokřtění
ihned...
Ten, kdo přišel (do církve) z pohanského
života nebo byl pokřtěn po špatném
životě, nemá se světit hned tehdy
na biskupství. Neboť není spravedlivé
ustanovovat nevyzkoušeného za učitele
jiných, ledaže se tak stane z milosti
boží.
Nicejského sněmu kánon 45. O těhotné,
že má být pokřtěna, když chce.
Neboť rodička tím nemá zhola nic společného
s rozeným dítětem, poněvadž
je třeba, aby každý projevil svou vůli
stran pokání nebo vyznání.!
Neocesarejského sněmu kánon 12.
Byl-li někdo pokřtěn v nemoci, nemůže
dojít kněžství — neboť jeho víra není
z vůle, nýbrž z nutnostiž —, leda pro
svou pozdější horlivost a víru a pro
nedostatek mužů.
b)MENs J. e-ecorreximus e corrupto PA3BĚAIJI6
XXXVI TírAocAc'. IIeoi τοῦ μὴ δεῖντοὺς ἄρτι φωτισθέντας εὐθέως...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν π’. Τὸν ἐξ ἐθνῶνα προσελθόντα καὶβαπτισθέντα
ἢ ἔκ φαύλής διαγωγῆς οὐ δίκαιόν ἐστι παραυτὰ προχειρίζεσθαι εἰς ἐπισκοπήν.
ἄδικον γὰρ τὸν µήπω «πεῖρανἐπιδειξάμενον ἑτέρων εἶναι διδάσκαλο», εἰµήπου κατὰ
δείαν χάριν τοῦτο γένοιτο.
Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ συνόδου κπανὼν ς’. Περὶ κπυοφορούσης, ὅτι δεῖ φωτίξεσθδαι
ὅτε βούλεταυ οὐδὲνγὰρ ἓντούτῳ κοινωνεῖἡ τίκτουσα τῷ τικτοµένῳ διὰ τὸ ἑκάστου
ἰδίαν τὴν προαίρεσιν τὴν ἐπὶ τῇ µετανοίᾳ ἤτοι ὁμολογίᾳὸῦδείκνυσῦαι.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ) συνόδου κανὼν ιβ’. ᾿Εὰν εἐν νόσῳ τιςὲ φὀτισὺῇ,
εἰς πρεσβυτερεῖον ἄγεσθαι οὐ δύναται (οὐκ ἐν προαιρέσεως γὰρ ἡ πίστις
αὐτοῦ, ἀλλ᾽ἐξ ἀνάγκης), εἰμὴ τάχα διὰ τὴν μετὰ ταῦτα αὐτοῦ σπουδὴν καὶ πίστιν
καὶ διὰ σπάνιν ἀνθρώπων.
XXXVI ς ἐθνικοῦ βίου Co.
XXXVI
ὁ ὁμολογίαν Ps. ο τις νοσῶν ο, νοσῶν τις Ῥαγ Vati.
1 Každá osoba před křtem má svobodně vyznat víru. Kánon je namířen proti těm, kteří se
domnívali, že když se křtí těhotná žena, že je tím dotčen i její plod a že je spolu s ní pokřtěn,
takže kdo by takové dítě po narození křtil, dopouštěl by se rebaptisace.
2 Myslí se zde ti, kdo odkládali křest až na smrtelnou postel, aby mohli žít volně bez závazků
evangelních.Jejich víra tudíž je jen z nutnosti, tj. ze strachu předsmrtí. Je to tzv. klinický
Nomokanons 329
лАОДИКИИСК(А)Г(0) CBOP(A) KAм(омъ)
T. тако м6 достоить мМовоC(BB)HIENATOÍ
ПРИИМАТИ ВЪ ЧИМЪ
с(вА)ци(в)мита.
тогож(6) кАм(омъ) мб. тако м6
ΠΟΠΟΒΑΙΕΤΡπο ΠΒΟΙΟ Νεπ(Έ)πιο πρπMMATU
NA NPOCBBINENHIE B% BEJIHКЫИ
ПОСТЪ. |
тогож(6) кам(омъ) мё. тако достоить
с(вЗ)цтавмымъЕ вЪРЪ оучити
сА И вЪ ПАТЪК(Ъ) недЪл(Ъ)
възвЪшАТИ вп(и)с(ко)поу ли NPO­
3BIOTEPOM?.
тогоже KAN(ON5) Mě. тако доСТОИТЬ
БОЛ6МЪ ПРИБМЛЮШИМЪ ПРОсвЪремию
и потомь иц$лВвьшимъ
изоУЧИТИ СА ВЪРЪ И ΡΑΒΟΥΜΈΤΗ,
КАКОГО ДАРА `Б(ОЖ)И& СПОДОБЛЕМИ
БЪША.
тогоже КАМ(омъ) ми. тако MNOДОБАВТЬ
ПРОСВЗШАвМЫХЪ ПО КР(Ь)Πι(6)Νππ
ПОМАЗАТИ КРИЖМОЮ NEБЕСЬСКОЮ
И ПРИЧАСТЬМКОМЪ БЫТИ
ц(В)с(А)РГьс)твита Б(ож)ита.
ΙΝΟΒΟΕΡΕ(ΕΒ)ΠΙΕΝΑΓΟ0. ЕКР(Ь)ШАВМЫМ(Ъ) J.
Laodicejského sněmu kánon 3. Že
nově pokřtěný nemá být přijímán do
stavu duchovního.
Téhož kánon 45. Že po druhé neděli
(postní) nemá být nikdo přijímán ke
křtu ve veliký půst.:
Téhož kánon 46. Že se křtěnci mají
učit symbolu a v pátek každého týdne
dávat o tom zprávu biskupu nebo
kněžím.
Téhož kánon 47. Že nemocní, kteří
přijmou křest a potom se uzdraví, mají
se naučit symbolu a poznat, jakého
daru božího se stali hodnými.
Téhož kánon 48. Že ti, kteří jsou
křtěni, mají po křtu být pomazáni
nebeským křižmema stát se účastníky
království božího.
Τῆς ἐν Aaodixeia ovvodovxavaovy'. Iepi T00um де» 960 paTovůφωτισθέντα
προάγεσδαι ἓν τάγµατι ἱερατικῷ.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν µε’. “Οτι οὗ δεῖ μετὰ δύο ἑβδομάδας δέχεσδαι εἰς
Φώτισμα τῆς τεσσαρακοστῆς.6
Τῆς αὐτῆς. (συνόδου) κανὼν µς’. “Οτι δεῖ τοὺς Φωτιζομένους τὴν. πίστιν ἐκμανΦάνειν
καὶ τῇ πέμπτη τῆς ἑβδομάδος ἀπαγγέλλειν τῷ ἐπισκόπῳ ἢ τοῖς πρεσβυ­
τέροις.
Tis αὐτῆς (συνόδου)хату иг’. “Ὅτι δεῖ τοὺς ἐν νόσῳ παραλαμβάνοντας τὸ
φώτισµα καὶ εἶτα ἀναστάντας ἐκμανθάνειν τὴν πίστιν καὶ γινώσκειν, ποίας δείας
δωρεᾶς κατηξιώδηόαν.᾽
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν um. “Οτι δεῖτοὺς φωτιξοµένους μετὰ τὸ βάπτισμα
χρίεσδαι χρίσµατι ἐπουρανίῳ καὶ μετόχους εἶναι τῆς βασιλείας τοῦ Хоютоб.!
d προσφάτως Mo. ἐ τῇ τεσσαρακοστῇ Mo. T Devo Mo.
křest, udělený nemocnému na loži (κλίνη) pokropením, místotrojího pohroužení do křestní
koupele.
3 Čekatelé křtu (poriČóuevo:, competentes) byli přijímáni jen na počátku kvadragesimy.
Laod 3
Laod 45
Laod 46
Laod 47
Laod 48
СР +
908,
Eph 1
324
ХХХУП тит(ь)л(ъ) «123. ο C(BA)ШАвМЫХЪ
Б6-ШИМОУ И 0 6РЕТИЦЪХЪ
КОСТАМТИМ(А) ГРАД(А) КАМ(ОМЪ)Г.
о МАКСИМ$коумик$ и вывъших(ъ)
МА МЬ БЕШИМЬМИЦВХЪ ВЪ КОСТАМTUNB
ГРАДЪ, Ко ДА МИ МАКСИМЪ
BOYJIETbвп(и)с(ко)пъ ми в сть, ми
ο(ΒΑ)ΠΙ(6)ΝΠΙ8, всфмъ соущшимъ о
ΝΕΜΕ И от М6ГоО БЫВЪШИМЪ РАЗОРЕМОМЪ.
о
вфеськ(А)г(о) своР(А) кАМ(омЪ) А.
ПОМЕЖЕ ПОДОБАЮТЬ И ОСТАВЪШИМЪ
СБОРА И ПРЕБЫВЪШИМЪ ВЪ СТРАМАХЬ
М6 М6РАЗОУМЪТИ ОБРАЗОBANSIXb,
CKABÁIEMPBAMEH C(BA)TBINH,
1Ι8Κ0Ο АЩ6 И МИТРОПОЛИТЪ
OBJIACTBNBI ОТСТОУПИТЬ C(BA)T(A)ro
и ВСЕЛЕМЬСКАГ(О) СБОРА, ПРИЛОЖИЛЪ
СА БОУДЕТЬ OTCTOVINŠMP
CBOPĚ ли Потомь ПРИЛОЖИТЬ C(A)
МЕСТОРИИСКЪ МОУДРЬСТВОВАТИ, СЪ
ДА NHKAKOME BB3MO2KETE NAYTOME
NA© BJIACTBNBIXBεπ(π)ο(κο)πΏχ{съдЗлали, NH BCAKOMb M(b)PK(5)­
М№отоКапопъ
ХХХУП. titul. O těch, kteří bývají
svěceni nepořádně a o kacířích...
Cařihradského kánon 3. O Maximu
Cynikovil a o nepořádcích, které za
něho byly v Cařihradě: že Maxim se
ani nestal biskupem, ani jím není a jeho
svěceníž nejsou ničím, ježto vše, co зе
jeho týkalo a od něho bylo vykonáno,
bylo neplatné.
Efesského sněmu kánon 1. Poněvadž
je třeba, aby ti, kteří se nedostavili na
sněm a zůstal v svých krajích, dobře
znali, co bylo ustanoveno, sdělujeme
Vaší Svatosti, že odstoupí-li 1 provinční
metropolita od svatého a ekumenického
sněmu a přidá-li se k odštěpnému
sněmu a bude projevovat
názory nestoriánské, ten ať nemůže
naprosto nic působit na eparchiální
biskupy ani mít napříště účast ná
jakémkoli církevním společenství, neboť
byl již sněmem vyvržen a zůstal
bez moci. Avšak sami eparchiálníbis„A
\ ” ý / > еŤĎ META TOĎTO TOOGTEĎEM &ёть
XXXVII »J, mz mendose U. bunum Ne omissum ex haplographia.
ΧΧΧΥΙΠ Τίτλος Λλξ’.Περὶ τῶν ἀτάκτως χειροτονουµένων ἐπισκόπωνᾶα καὶ περὶ
τῶν αἱρετικῶν...
Τῆς ἐν:Κωνσταντινουπόλει (συνόδου) κανὼν δ’. Περὶ Μαξίμου τοῦ Κυνικοῦ καὶ
τῆς κατ’ αὐτὸν ἀταξίας τῆς ἐν Κωνσταντινουπόλειγενομένης, ὥστε μήτε Mášinov
ὑἐπίσκοπον.γενέσδαὺ ἢ7 εἶναι, μήτε τοὺς παρ αὐτοῦ χειροτονηθέντας &ἐν οἱφδήποτε
Baťuκλήρου, πάντων καὶ τῶν περὶ αὐτὸν καὶ τῶν. παρ) αὐτοῦ γενοµένων ἅκυ­
θωδέντων.
Τῆς ἓν ᾿Ἠφέσῳ συνόδου κανὼν α’. ᾿πειδὴ χρὴ καὶ τοὺς ἀπολειφθέντας τῆς
ἁγίαςσ συνόδου καὶ µείναντας κατὰ χώραν μὴ ἀγνοῆσαι τὰ τετυπωµένα, γγωρίζομεν
τῇ ὑμετέρᾳ ἁγιότητι, ὅτιπερ delre 04 μητροπολίτης τῆς ἐπαρχίας, ἆποστατήσας
τῆς ἁγίας καὶοἰκουμενικῆς συνόδου, προσέδθετοτῷ τῆς ἀποστασίας συνεδρίῳ
ἢ τὰ Νεστορίου ἐφρόνησεν.ἢ φρονήσει, οὗτος κατὰ
τῶν τῆς ἐπαρχίας ἐπισκόπων διαπράττεσθαί τι οὐδαμῶς δύναται, οὐδὲ πάσης
ἐκκλήσιαστικῆς κοινωνίας ἐντεῦδεν μετασχεῖν. ἤδη γὰρ ὑπὸ τῆς συνόδου ἐκβεβληXXKVII
2 om. Bo.
е от. Во Со Mos CT.
d-d [U уду.ёлох. Во. сот. Во Mo Ne Ps Va. 944 &ug Mos Cl.
XXXVII
1 Maxim Kynik, patriarcha cařihradský, soupeř sv. Řehoře Naziánského a Nektaria.
-2 Vynecháno v oiměňnore BabĎu xAroov,Jefr 26a ni vo kojemvžestepenepričvta „na jakémkoli
stupni duchovenstva“.:
3 Tj. ať je zbaven jurisdikce nad biskupy.
Nomokanons 325
ΒΕΝΈΜΕΡ ΟΒΕΗΠΙΟΝΗΝ от толЪ приЧАШАТИ
СА; ОУЖЕ БО ОТ СЪМЬМА
OTPUNOBENb BBICÍ(Tb) U NEHBUCTBEN5
BBIC(Tb)“. Nb H САМЗМЪ
ОБЛАСТЬМЫМЪ 6вп(и)с(ко)п(о)мъ и
OKP (b)CTNBIM(5)d MUTPOOOJITTOMR
ПО ’ПРАВОСЛОВИЮ МОУДРОУЮЩЕМЪ
отимоудь H-CTENENEвп(и)с(ко)пьСКАГО
СЪГМАМЪ БОУДЕТЬ.
тогоже кАМ(омъ) д. иже отстоуПиИША
ОТ КЛИРИКЪ И СМ$шША лие
вДими или ПРЕДЪ ЛЮДЬМИМ6СТОРЬТАМЬСКА
МОУДРЬСТВОВАТИ, ТИ ДА БОУДОУТЬ
ОТВЬРЖЕ| МИ ОТ С(ВА)ТАГО СБО­
РА.
JIAOJMKUMCK(A)r(O)CBOP(A)| KA­N(ON5) 8. тако № Достойть EPETUKOMB
ОСЛАБИТИ ВЪЛАЗИТИ ВЪ Ц(Ь)Рк(ъ)вь
в(ож)ию, ПРЕБЫВАЮЩИМЪВЪ 6Р6СИ.
тогож(6) ΚΑΝ(ΟΝΤ) ΠΠ. тако м
ПОДОБАВТЬ КР(Ь)СТЬ1аМОУ ОСТАВИти!
съвЪдЪтель х(рРи)с(то)въи ити
къ лжесъв$д$телемъ, сирЪЧЬ 6рбТИЧЬСКЫМЪ,
ЛИ САМЪМЪ ПРЕЖб Р6ЧЕМЫМЪ
6РЕТИКОМЪ БЫВЪШИМЪ
вп(и)с(ко)п(о)мъ; ти Бо ЧЮЖИСОУТЬ
от Б(ог)А. И ДА БОУДОУТЬ ПРОКЛАТИ
И ХОДАШИИК МИМЪ.
ej, om. U. 4], ом. 0. е-есоггехиилзе па а{ю см$шалисл 0.
kupové a okolní metropolité, kteří
smýšlejí ortodoxně,“ budou se muset
postarat, aby byl zcela zbaven hodnosti
biskupské.
Téhož kánon 4. Ti z kleriků, kteří
odpadli a opovážili se buď soukromě,
nebo před lidmi projevovat názory
nestoriánské, ať jsou z nařízení svatého
sněmu zbavení své hodnosti.
Laodicejského sněmu kánon 6. Že se
kacířům nemá dovolit vcházet do
chrámu božího,pokud setrvávají v he­67].
Téhož kánon 34. Že křesťan nemáopustit
mučedníky Kristovy a jít za
Ižimučedníky, to jest kacířskými, nebo
za zhora řečeným! kacíři samými, kteří
byli biskupy; neboťti se odcizihhBohu.
Ať jsou tudíž prokleti 1 ti, kteří přecházejí
k nim.“
1], ослдвити 0.
μένος ἐστὶκαὶ ἀνενέργήτος ὑπάρχει, ἀλλὰ καὶ αὐτοῖς τοῖς τῆς ἐπαρχίας ἐπισκόποις
ха τοῖςπέριξ μητροπολίταις τοῖς Taf τῆς ὀρδοδοξίας φρονοῦσιν ὑποκείσεται
εἰς.τὸ πάντῃ καὶ τοῦ βαθμοῦ τῆς ἐπισκοπῆς ἐκβληδῆναι.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν δ’. Εἴ τινες ἁποστατήσαντεςϱ τῶν κληρωιῶν καὶ
τολμήσαντεςὴ ἢ κατ ἰδίαν ἢ δηµοσίᾳ τὰ Νεστορίου φρονοῦσι,ῖ καὶ τούτους εἶναι
καὐηρήμένους ὑπὸ τῆςἁγίας συνόδου.
Τῆς ἓν «Ιαοδικείᾳ συνόδου κανὼν ς’. Περὶ τοῦ μὴ συγχωρεῖν τοῖς αἱρετικοῖς
εἰσιέναι εἷς τὸν οἶκον τοῦ δεοῦ, ἐπιμένοντας τῇ αἱρέσει.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν Λδ’. "Οτι οὐ δεῖ πάντα χριστιανὸν ἐγκαταλιπεῖν
μάρτυρας Χριστοῦ καὶ ἀπιέναι πρὸς τοὺς ψευδοµάρτουρας,τοῦτ ἔστιν αἰρετινῶν,
Ἰ) αὐτοὺς τοὺς προειρηµένους αἱρετικοὺς γενοµένους ἐπισκόπους: οὗτοι γὰρ ἀλλότριοι
τυγχάνουσι τοῦ δεοῦ. ἔστωσαν οὖν ἀνάδεμα οἳ ἀπερχόμενοι πρὸς. αὐτούς.
1 хата Во. 9 ἀποστατήσαιεν Co. h ToAuňoasev Co. ἔ φρονῆσαι 6ο Μο Моз С1.
4 Slov. vynecháno únoxetoerau, Jefr 28b povinvnu byti.
S Kánon zapovídá uctívat mučedníky, kteří nepatřili k pravověrné církvi. Podnět k tomu
Eph 4
35b
Laod 6
Laod 34
Laod 35
Laod 32
Laod 38
36a
326
тогож(6) кАМ(омъ) лб. тако м6 поДОБАЕТЬKP(b)CTBIANOMB|
CIIABBIБ(ож)ита и ц(ь)рРк(ъ)ве ro ти
ANT(€)IPI МАРИЦАТИ И СЪБРАМИТ
ТВОРИТИ, 1АЖб СОУТЬ ΟΤΡΕΠΘΕΝΑ. ΑπΠις
ОУБО КТО ОБРАШЕТЬ С(А) СвИ СЪКРЪвем$иЕ
вЪрРЪслоужа, ДА БОУДЕТЬ Boha našeho Ježíše
Nomokanon
Téhož kánon 35. Že křesťané nemají
(opouštět) slávu boží a jeho církev
a nemají vzývat anděly a pořádat shromáždění6
jež jsou zakázána. Bude-li
kdo usvědčen, že slouží této tajné pověře,
ať je proklet, protože opustil
Krista, Syna BoПРОКЛАТЪ,
ЗАМ6 ОСТАВИВЪ Б(ОГ)А МАшего
1соу)съ χ(ρπ)ς(τ)Α, C(BI)NA
Β(ΟΆ«)ΠΙ8, πΠοΠΟΠΑΤΡΠΠ ПРИЛОЖИСА.
тогоже КАМ(омъ) лв. тако м6
достоить вретичьскъ вБ(ЛАГ)ослоВЛЕМИИ
ПРИИМАТИ, 1АЖб СОУТЬ КЛАтвы,
А №6Бл(А)Г(о)с(ло)в(в)мию.
тогож6е кАМ(омъ) ля. тако м6 поДОБАЕТЬ
OY ЖИДОВЪ ОПРЪСМЪКЪ
ВЪЗИМАТИ[ЛИ ПРИЧАШАТИ СА ВМЕ6ЧЬСТЬХЪ
ИХЪВ.
žího, a přiklonil se k modloslužbě.
Téhož kánon 32. Že se nemají od
kacířů přijímat eulogie, které jsou
kletbami, a ne požehnáním.?
Téhož kánon 37. Že se od Židů nemá
přijímat nekvašený chléb, nebo se
účastnit jejich bezbožností.
scorreximus e mutilato CKBBPNBNBHUU, CEBEPNĚH7. h-hyvel мечьстиихъ ихъ, correctum
e corrupto мечстыхъ 0, мечистыхь {.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν Λε’."Οτι οὐ δεῖχριστιανοὺς ἐγκαταλιπεῖν τὴν δόξαν
τοῦ δεοῦ καὶ τὴν ἐκκλησίαν αὐτοῦ, καὶ ἀγγέλους ὀνομάδειν καὶ συνάξεις ποιεῖν,
ἅπερ ἀπηγόρευται. εἴτις οὖν εὑρεδείη ταύτῃ τῇ κεκρυμμµένήεἰδολωλολατρείᾳ σχολάξων,
ἔστω ἀνάθεμα, ὅτι ἐγκατέλιπεν' τὸν κύριον ἡμῶν ᾿[ησοῦν Ἀριστὸν τὸν
υἱὸν τοῦ δεοῦ, καὶ εἰδωλολατρείᾳ προσῆλὺεν. |
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν Λβ’.“Οτι οὐ дЕЁaioetixáv edAoviac AauPávew, alreγές
εἶσιν ἁλογίαι μᾶλλον ἢ εὐλογίαι.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν Anf3 "Οτι οὗ δεῖ παρὰ τῶν Ιουδαίων ἄξυμα λαµβάνειν
ἢ κποινωνεῖνταῖς ἀσερβείαις αὐτῶν.
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν µε’. ᾿Ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος τοῖς
αἱρετικοῖς συνευχόµενοςξ µόνον ἀφοριξέσθω: εἰ δὲ καὶ ἐπέτρεψεν αὐτοῖς ὡς κληρικοῖς
ἐνεργῆσαι, καθαιρείσδω.
3 Ač' Vi. k ovvevéduevoc Cl.
zavdali mnozí montanističtí mučedníci Frýgie. Něco podobného nařizuje již 9. kánon téže
synody, který je obsaženv řeckémtextu téhož titulu. Srov. Hefele I, 768; Hefele-Bén I,
2, 1017.
Rozumí se shromáždění k jejich poctě. Již sv. Pavel v listě ke Kolosským (2. 18), který byl
určen též křesťanůmlaodicejským, varoval věřícíve Frýgii před nepravým uctíváním andělů.
Capitulare Karla Velikého z r. 789 (cap. 16) tvrdí, že synoda laodicejská zakázala dávat
andělům jiná jména než autorizovaná: Michael, Gabriel, Rafael. Snad mělo toto pochybné
capitulare na mysli římskou synodu za papeže Zachariáše r. 745, která proti osmi andělům,
které vzýval kacíř Adalbert v době sv. Bonifáce, apoštola Němců, připustila jen tři uvedená
jména andělů. Srov. Hefele I, 768—9; Hefele-Bén 1, 2 1017--6. |
Řec. edAoyla —žehnání chleba; slovní hříčku řec. textu eůAovíc:— dAovía: snažila se zachovat
Jefr (98a) bl(a)goslovljenie —beslovesije.
9
­
Nomokanon» 327
C(BA)TBIX(P)| AN(O)C(TO© KA­N(ON5) M6. веп(и)с(ко)дпъ ли поп(ъ)
ли дитаком(ъ) съ вретикы м(о)л(и)твоу
СТВОРЬ ТЪКМО ДА ОТЛОУчить
с(А). АЕ C(BA)JIENHKOMBMOСЛОУЖИТЬ,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ С(А).
тЪхъж(6) клдм(омъ) ма. вп(и)с{ко)поу
ли ποπον ли дивкомоу
OT ISPETUKA KP(B)IHENAM ПРИИМАТИ
или мьшьмюю! CIIOVIKBBOV,BEЛИМЪ,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ С(4А). Кок БО
ПРИЧАСТИюЕ Х(РИ)С(ТО)ви съ HUBволомь
Ли КА ЧАСТЬ ВЁРМОМОУ
C5 NEB'BPNBIMb?
TODo>K6 KAN(ON5) M7. AIIE KOTOРЫИ
-ИРИЧЬТМИК()Ъ) ЛИ ЛЮДИМЪ
ВЪМИДЕТЬ ВЪ СБОРИЩ6 ЖИДОоВЬСко
ли вретичьско м(о)л(и)твы дЪелъ,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ С(А) и ОТЛОУЧИТЬ С(А).
тогоже кАам(омъ) OB. AIIE KOTOРЫИ
КЛИРИКЪ ЛИ КР(Ъ)СТЬтаМЪ 6ЛВИ
МЕСЕТЬ ВЪ ТРЕБИТ6 ПОГАМЬСКО ЛИ
ВЪ СБОРИШЕ ЖИДОВЬСКО) ЛИ СВ ЦПО
ПРОСВЪТИТЬ, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А).
тогоже кАМ(омъ) од. AIG KOTOРыи
вп(и)с(кодпь ли поп(ъ) ли
Svatých apoštolů kánon 45. Biskup
nebo kněz nebo jáhen, který vykonal
toliko modlitbu s kacíři, ať je suspendován.
Poslouží-li klerikům,5 ať je zbaven
hodnosti.
Týchž kánon 46. Biskup nebo kněz
nebo jáhen ať nepřijímá od kacíře křest
nebo mešní službu, (sic jinak)? přikazujeme,
aby byl zbaven hodnosti. Neboť
jaké společenství Kristu s dáblem?
Nebo jaký podíl věřícího s nevěřícím?
(2C 6.15).
Téhož kánon 47. Vejde-li některý
klerik nebo laik do synagogy židovské
nebo kacířské,aby tam konal modlitby,
(onen) ať je zbaven hodnosti a (tento)
exkomunikován.
Téhož kánon 72. Přináší- některý
klerik nebo křesťan do pohanského
obětiště nebo do synagogy židovské
(na jejich svátek) olej nebo zapálí svíci,
ať je exkomunikován.
Téhož kánon 71. Postí-li se některý
biskup nebo kněz nebo jáhen nebo
icorreximus e corrupto M5N6MIOP О, мемшоую J. 1вВъПРАЗДМИКЪHX(b) add. J.
Τῶν αὐτῶν κανὼν µς’. ᾿Επίσκοπον ἢ πρεσβύτερον ἢ διάκονον αἱρετωιῶν δεξαµένους
βάπτισμα ἢ δυσίαν καδαιρεῖσδαι προστάσσοµεν: '' Τίς γὰρ συμφώνησις
Χριστῷ πρὸς Βελίαρ; ἢ τίς μερὶς πιστῷ μετὰ ἀπίστου; (2C 6, 15).
Τῶν αὐτῶν κανὼν ξε’. Εἴ τις κληρικὸς ἢ Λλαϊκὸςεἰσέλδοι ἐπὶῖσυναγωγὴν ᾿[ουὁδαίωνἢ
αἱρετικῶν προσεύξασδαι,Ώ καδαιρείσθω καὶ ἀφοριξέσδω.
Τῶν αὐτῶν κανὼν οα.. Βῖ τις χριστιανὸς ἔλαιον ἀπενέγκοι εἰς ἱερὸνἔθνῶν
ἢ εἰς συναγωγὴν ᾿Ιουδαίωνο ἢ λύχνους ἅπτοι, ἀφοριξέσθω.
Τῶν αὐτῶν κανὼν ο’. ΕΒἴτις ἐπίσκοπος δῇ κληρικὸςξ νήστεύει μετὰ ᾿Ιουδαίων
1 εἲς Οο Νε. 3 προσεύχεσδαι Οἵ.
2 ἄφοι Μο. 7 οα Μο Ρε Τα.
xv Čo.
noB Mo Ps Va. í
5- ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος ἢ ὅλως τοῦ καταλόγου τῶν κληριο
ἓν ταῖς ἑορταῖς αὐτῶν αἄάα.Раг Рай.
s Správně podle řec.: jestliže jim jako klerikům dovolí sloužit.
9 V řec. textu místo „aťnepřijímá“ stojí „kteří přijali“ (defauévovc).
Ар 45
Ар 46
Ap 06
Ap 71
Ар 70
36b
Nic 8
328
ДИЮКОМЪ ЛИ ВСАКЪ ПРИЧЬТЬМИКЪ
с(вА)ц(в) мита постить с(А) съ жиДЪМИ
ЛИ NMPHIEMJIETB ONPBCNOKBI
ПРА|ЗДЬМИКАК ИХЪ ЛИ ИМО ТАКОВО,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ С(А). АШЕ ЛИ ЛЮДИМЪ,
ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А).
ХХХУШ титьл(ъ) ли. о ОБРАШАЮЩИхХЪ
СА ОТ 6Р6ёси И КъЪ КАФОЛ(И­
кии)
миквиск(А)Г(о) CBOP(A) KAN(ON5)
И. О МАРЕКЪШИХЪ СА ОУБО КЪГДА
CAMBXBч(и)ст(Ъх)ъа, πΡπατογIIAIOHIHX
BP KE ΟΒΡΠΕΝΠΠ ΧΑΦΟлики-и
AU(O)C(TO)IBCKBIIa M(b)PK(5)BE
H3BOJIM CA CÍBA)TOMOY M BEЛИКОМОУ
СБОРОУ, 1АКО ДА ВЪЗЛОЖЕМИю
СРОУКОУ ПРИИМЪШИ® ТАКО ДА
БОУДОУТЬ ВЪ КЛИРОС$. ПРЕЖЕ ВСЕГО
сего исповБдаТИ ИМЪ ПОДОБАЕТЬ
IIMCANHIEMBÉ, IAKO ПРИСТАМОУТЬ КАФоликии
Ц(Ь)РКк(ъЪ)в6JODMATBXSÍ,
СИРЪЧЬ И ДВОБРАЧМОМЪ ПРИЧАШАТИ
СА ИВЪ ГОМЕМИИПРЕГРЪШЬШЕМЪЕ
КВЪПРАЗДМИКЫJ. — ХХХУШ
πια ], ПРИСТОУПАЮЩАТаU.
eNANUCANIEM(b) J.
guenti sententia.
A 7 2 3 m
7 συνεορτάξδειμετ αὐτῶν
ачстъ (0, чисть J.C-CPOYKH NPIHMM6 J.
fcorreximus e corrupto TernA Ч, ТОГДАУТ;догмАТЪхъ ргоЪе in sescorrectum
e corrupto ПРЕГРЬшемиюмъ U, nperpPĚMĚNIMJ.
Nomokanon>
kterýkoli členkléru s Židy nebo přijímá
od nich přesnýchléb jejich svátku nebo
něco jiného takového, ať je zbaven
hodnosti. Pakliže to je laik, ať je ex­
komunikován.
XXXVII. titul. O těch, kteříse obracejí
od kacířství a ke katolické ...
Nicejského sněmu kánon 8. O těch
zajisté, kteří se kdysi sami nazvali
čistými,! když vstupují do společenství
katolické a apoštolské(církve, ustanovil
svatý a veliký sněm, že mají přijmout
vzkládání rukou a takto mají zůstat
v kléru. Především však musejí prohlásit
písemně, že se připojují k naukám
katolické církve, to jest že se
budou stýkat s těmi, kteří uzavřeli
druhý sňatek, i.s těmi, kteří za pronásledování
poklesliž a pro něž je stanovena
doba1 lhůta pokání. Ať se
drží všech dogmat katolické a apoštolbcorreximus
е corrupto πΡποΟοτογΠΑdomissum
ex haplographia in UJ.
δέχεται αὐτῶν τὰ τῆς ἑορτῆς ξένια, οἷον ἄζυμα ἤ τι
τοιοῦτο», καδθαιρείσδω, εἰ δὲ λαϊκός, ἀφοριξέσθω.
ΧΧΧΥΠΙ Τίτλος Λη’. Περὶ τῶν ἐξ αἱρέσεως ἐπιστρεφόντων καὶ τῇ καδολιΠ.
Тяс & Νικαίᾳ συνόδου κανὼν 7’. ΓΠΓερὶτῶν ὀνομασάντων μὲν ἑαυτοὺς Καδαρούς
ποτε, προσερχοµένων δὲ κοινῇα τῇ καθολικῇ καὶἀποστολικῇ ἐκκλήσίᾳ, ἔδοξε
τῇ ἁγίᾳ καὶ µεγάλῃ συνόδῳ, ὥστε χειροθετουµένους αὐτοὺς οὕτω µένειν ἔν τῷ
Ἀλήρῳ. πρὸ πάντων δὲ τούτων ὁμολογῆσαι αὐτοὺς Ὀἐγγράφως προσήκει,ὸ ὅτι
συνδήσονται ха ἀκολουδήσουσι τοῖς τῆς. κμαδολικῆςἐκκλησίας δόγµασι, τουτέστι
καὶ διγάµοις κοινωνεῖν καὶ τοῖς ἐν τῷ διωγμῷ παραπεπτωκόσιγ: ἐφ᾽οἷς καὶ χρόνος
τέτακται, καὶπαιρὸς ὥρισται, ὥστε αὐτοὺς ἀκολουθεῖν ἐν πᾶσι τοῖς δόγµασι τῆς
παθολυκῆς καὶ ἀποστολικῆς ἐκκλησίας. ἔνθα μὲν οὖν πάντες εἴτε ἓν κώμαις εἴτε
ΧΧΧΥΠΙακοινωνῆσαιΝο.9-5П | поос.ёууо.№.
ΧΧΧΥΠΙ
1 Вес. καθαροί; kathary jsou zde mínění novaciáni, kteří vznikli za Deciova pronásledování
okolo pol. 3. století.
2 O těch, kteří poklesli (tzv. lapsi) viz str. 300, pozn. 10.
3 Řeckyjen «awoóc;za tím nepřeloženo Hoaorau.
Nomokanons
ο михъжев и JIBTO ОУЧИМИ CA
И ВРЕМЕМЕ ЧАС(Ъ). ДА ПОСЛЪДОУЮТЬ ©
BP BCBXB ΠΟΓΜΑΤΈΕΧΈ КАФОЛИКИМ
АП(о)с(то)л(ъ)скъыла— ц(ь)рк(Ъ)вв.ИДЕЖе ОУБО BCHИЛИ ВЪ ВСЬХЪ, ИЛИ
Bb ГРАДЪХЪ ТИ ТЪКМО ОБРАЩЮТЬ
с(А) РОоУЧМОЕ МАЛОЖЕМИЮ ПРИОБΡΈτΈπε,
ΟΒΡΎΈΏτανμπ ВЪ КЛИPOCB'
JA ΒΟΥΠΟΝΥΊ5 вЪ TOMB?K6
OBPA8B. HNEHKE ЛИ КАФОЛИКИЮ
II(b)PK(5)BEвп(и)с(ко)поу ли | поЦОУ
СОУШЮ ПРИХОДАТЬ 16ТЕРИ,
вп(и)с(ко)пъ! оуБо Ц(ь)рРк(ъ)вьNBIH
CAN% ΠΑ ΜΜΑΤΕ Απ(ο)σ(το)πε­
329
ské církve. Kde tedy buď na vesnicích,
nebo v městech jsou všiéhni, kteří dosáhl
vzkládání rukou, jen z nich,* pak
ať tito příslušnícikléru zůstanou v témž
postavení. Kde však je biskup nebo
kněz katolické církve a přicházejí někteří
z nich, ať biskup církevní“ má
hodnost apoštolskouí od řečenýchpak
čistých jmenovaný a tak zvaný biskup
ať má hodnost kněžskou, ledaže biskup
uzná za dobré, aby požíval cti svého
titulu (biskupského). Nebude-li mu
tohle vhod, ať sé mu postará o místo
venkovského biskupa nebo kněze,
скы, имемоувмъ и от г(ЛАГО)- chce-li (vůbec) zůstat v kléru,? aby
лемыхъ ч(и)сть и МАРИЦАЕМЪ nebyli v městěš dva biskupové.
вп(и)с(ко)пъ ПРОЗВЮТ6РЬСКОУЮ
ч(ь)сть*ДА ИМАТЬ,ОБАЧ6Аб ВОЛИТЬ
с(А) вп(и)с(ко)поу ч(ь)сти UHMENEÍ
ЮГО ПРИЧАШАТИ С(А)К. АЦ6 JIM
№6 БОУДЕТЬ ГОДЁ C6, IA ЗАМЫСЛИТЬ
MBCTO JIH BbCbCKATO 6вп(и)с(ко)пА
ЛИ ПРОЗВЮТЕРА, АШ6 ЛИ ВЪ КЛИРОСЪ.
OTNIOJ(5)! ВОЛИТЬБЫТИ, ДА № ВЪ
ГРАДЪ ДВА 6п(и)с(ко)ПА БОУДЕТА.
вмихъ 07. chopPBrAremserrore U, oBPĚTAEM(... IA-BOYJIET6)J. i-icorreximus e corrupto
€TEPH K5 €nN(H)c(KO)noyJ, €PETUKBen(u)c(Ko)noy U. icorrectum e mutilato umĚN5BuU,
UM'BNIu J. KJ, ПРАЧАШАТИСАеггоге 0. 11, ош. Ὁ.
ἐν πόλεσιν αὐτοὶ µόνον εὑρίσκοιντο χειροτονηδέντες, οἱ εὑρισκόμενοι ἓν τῷ κλήρῳ
ἔσονται ἓν αὐτῷ τῷ σχήµατι. ὅπου δὲ τῆς καδολικῆς ἐκκλησίας ἐπισκόπου ἢ πρεσβυτέρου
ὄντος προσέρχονταί τιες, πρόδήλον, ὡς ὃ μὲν ἐπίσκοπος τῆς ἐκκλησίας
ἕξει τὸ ἀξίωμα τοῦ ἐπισκόπου, ὁ δὲ ὀνομαζόμενος παρὰ τοῖς AeyouévoicKaĎaooic
παἱ λεγόμενος ἐπίσκοπος τὴν τοῦ πρεσβυτέρου τιμὴν ἕξει, πλὴν εἰμὴ ἄρα δοκοίη
τῷ ἐπισκόπῳ τῆς τιµῆς τοῦ ὀνόματος αὐτὸν μετέχειν. εἰδὲμὴ τοῦτο αὐτῷ ἀρέσπκοι,
ἐπινοήοει τόπον ἢ χωρεπισκόπου 7) πρεσβυτέρου ὑπὲρ τοῦ ἐν τῷ κλήρῳ ὅλως
δοκεῖν εἶναι, ἵνα μὴ ἐν τῇ πόλει δύο ἐπίσκοποι Aow.
4 Hefele I, 407: Wo nun, sei es in Dórfern oder Stádten, bloB Geistliche von ihrer Partei sich
finden, da sollen die vorfindlichen im Klerus und in ihrer Stellung bleiben ...
s Tj. katolický.
6 Omylem místo biskupskou, řec. T00 šmoxónov, Jefr 22b ep(i)s(ko)jpvstva.
7 Zde pojetí odchylné od řeckého textu. Hefele I, 407: damit er volstándig als Mitglied des
Klerus erscheine.
8 Ve středověku biskup sídlil v městě a odtud spravoval diecézi. Byl uznáván za hlavu nejen
duchovní, nýbrž i světskou (srov. H. Pirenne, Středověkáměsta,Praha 1928, 58n.). — K výkladu
kánonu Nic 8 srov. Suvorov, Ob'jem 251, p. 2.
372
Lacd 8
Eph 3
37b
-830
ΠΑΟΠΗΕΜΠΟΜ(Α)τ(ο) CBOP(A) KAN(ON5)
И. 0 ВЪЗВРАШАЮШИХЪ СА ОТ
6Р6СИ РЕКОМЫХЪ ФЛИСЪМЪШ, Аб
И ВЪ КЛИРОСЁ ММИМЪМЬ СОУТЬ, АШЕ
И ВЕЛИЦИИ МАРИЧЮТЬ С(А): ТАКОВЪТа,
СЪ ВСАЦЗМЬ ПРИЛЕЖАМИЕМЬ ОГЛАШАТИИ
КР(Ъ)ШАТИФвп(и)с(ко)п(о)мъ
ц(ь)РК(ъ)вьЬМЫМЪ И ПРОЗВЮТЕРОМЪ
ΠΟΠΟΒΑΞΕΤΡ.
εφεοροη(Α)τ(ο) CBOP(A) КАМ(ОМЪ)
N. WKC BB КОЕМЬЖДО ГРАДЪ КЛИРИЦИ
OT NECTOPHIA U COYIJEHXB C NHM5"
ВЪЗБРАМЕМИ БЫША ПРАВО МОУДРОВАТИ,
И СИМЪ ВЪСПРИТАТИ СВОИ СТбП6МЬ
ОПРАВДИХОМЪ. ОБЫШЕМЪ жб
BCEJICNBCKOMOY | CBOPOY CBMOYJIPECTBOYIOIIOAJIH
NBINŠ, JIH IIO CEMb
KIUPUKbI Bb KOB JIIOBOP JIBTO νε
ВЪРОВАВЪШИМЪ ἄππ | OCTOYNUBTBшимъ9
ли ПРЕеСТОУПИВЪШИМЪ:6П(Ии)-.
с(ко)п(о)мъ с(вА)тъьша KANONBIИ
ПРАВОСЛАВЬМОУЮ ВЪРОУ NOBEJIBВАЮМЪ№
ПОВИМОВАТИ С(А)З ИМЪ
ОТИМОУДЬ МИ ПО КАКОМОУЖЕ ОБРАЗОУ.
МотокКалопъ
Laodicejského sněmu kánon 8.
O těch, kteří se vracejí z hereze tak
zvaných Frygů,“ 1 když jsou členy
domnělého (jejich) kléru a 1 když se
nazývají velikými: takové třeba s veškerou
péčí katechizovat a dát je pokřtít
biskupem a knězem církevním.
Efesského sněmu kánon 4. Stran
těch kleriků, kterým bylo v kterémkoli
městě!i od Nestoria a jeho stoupenců
bráněno ortodoxně smýšlet,!ž nařizujeme,
že se mají ujmout své hodnosti.
Vůbecpak klerikům, ať nyní, nebo
potom smýšlejícím stejně jako ekumenický
sněm, přikazujeme, aby se
biskupům, kteří se v kterékoli době
zpronevěřili!3 nebo odpadli nebo přestupují
svaté kánony a pravoslavnou
víru, zhola a na žádný způsob nepod­
řizovali.
п], хими еггоге 0. *2cMOYJIPRCTBOYIONMAJ. PoyBO mendo:e
5]. Χε ΠΟΒΠΝΟΒΑСА еггоге U.
пфлигомЪ 7, ФРУГЪГей 96Ъ.
ОТ. чч ом. Т. тПРестоупАюЮШИМ(Ъ)J.
Тяс αὐτῆς (Τῆς ἐν αοδικείᾳ) συνόδουκανὼν η’.‚Иво τοῦ τοὺς ἀπὸ τῆς αἱρέσεως
τῶν λεγομένων Φρυγῶν ἐπιστρέφοντας, εἰ καὶ ἓν κλήρῳ νομιζομένφ nao“
αὐτοῖςὰτυγχάνοιε», εἰ καὶ µέγιστοι λέγοιντο, τοὺς τοιούτους μετὰ πάσης ἔπιμελείας
κατηχεῖσθαίτε καὶ βαπτίξεσδαι ὑπὸ τῶν τῆς ἐκκλησίας ἐπισκόπων τε καὶ
πρεσβυτέρω».
_ Тс & ᾿Βφέσῳ συνόδου κανὼν у. Bi τινες καὶᾶτῶν ἐν ἑκάστη πόλει κληρικῶν
ὑπὸ Νεστορίου καὶτῶν σὺν αὐτῷ ὄντων ἐκωλύθησαν τὸ ὀρθῶς φρονεῖνκαὶ τούτους
τὸν ἴδιον ἀπολαμβάνεινε βαὺμὸν ἐδικαιώσαμεν. κοινῶς δὲ τοὺς τῇ οἰκουμενικῇ
καὶ ὀρθοδόξῳ συνόδῳ συμφρονοῦντας {ῇ καὶ συμφρονήσαντας! ἢ νῦν ἢ μετὰ ταῦτα
κλήρικοὺς ἐν οἱφδήποτε χρόνῳ τοῖς ἀποστατήσᾶσινε 1 ἀφισταμένοιςῦ ἢ παραβαίνουσιν
ἐπισκόποις τούς τε ἁγίους κανόνας καὶ τὴν ὀρθόδοξον πίστιν κπελεύομεν
μήδ᾽ ὅλως ὑποκεῖσθδαι κατὰ µήδένα τρόσον χρόνον.ῖ
с-сот.Ат.| 4om.MoPsVa. 1-1от.МоРзТа.οἀπιστήσαος.hh om. Par Vati. i% om. Mo.
е ало4лаВа» №.
9 Je to hereze tzv. montanistů.
10Křest montanistů, patrně pro blud v nauce-o Trojici, se zde pokládá za neplatný.
1 V některých rukopisech řec. se přidává xa! ywoa, „a na venkově.
12Variantní čtení některých ἴθο.τακορὶθἁ (ὄντων) τῆς ἱερωσύνηςἐκωλύθησαν διὰ τὸ ὀρθῶς φρονεῖν
sleduje Jefr 28b OT% C(BA)T(bITE)HCTBA BB3BPANIGNH BBIIMIA,3ANIG K6 ПРАВОМОУДРОВАША.
13Slov. ne věrovavošimo sleduje variantu Mos drr1orýoaovw,tj. byli zbaveni kněžství pro ortodoxní
názory.
Nomokanon» 331
ЛАОДИКИИСК(А)Г(0) СБОР(А) КА№(омъ)
В. о СЪГРЕШАЮЦИХЪ ВЪ РАЗличмыхъ
ГЬЁСЪХЪ И ПРЕТЬРПАЦЩЕ
въ м(о)л(и)твВ исновЪдаАМИШи покАТАМИТаМ
ВЪЗДЪШЕМИюй ОТ ЗЛЪ
СВЬРШЕМО ТВОРАТ6 πο СЪГРЁЗШЕМИИ
BPGEM6N6 NOKAIANHIa, TAKOBBIIA U3A
ΠΙΕΠΡΟΤΈΙ π BII(A)TOCTBINIO B(0K)HNOU
OPUHUMATH NOJJOBAISTB OBBIHIGENHIEMS.
C(BA)TBIX(5)AI(0)C(TO)IIP— КА­N(ONP) NT. Απις ΧΟΤΟΡΈΡΙΠτεπ(π)σ-(RO)I5
JIM ποπ(Ἑ) ΟΒΡΑΠΙΑΙΟΠΙΑΓΟCA
OT ГРЕХА № ПРТИМЕТУ, NB OTBPAТИТЬ,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ 6(Α), 8ΑΝΕ πεЧАЛЬ
СТВОРИ Х(РИ)С(Т)ОУ. Р6Ч6 БО:
РАДОСТЬ БЫВАБТЬ МА М(6)Б(6)си.
юдимого. РАДИ ГРЕШМИКАКАЮШАСА.
XXXIX “‘титьл() JI6. О ОБРАШАЮИхХЪ
СА ОТ ПОЖЬРШИХ(Ъ)
C(BA)TBIX(5)| AN(O)C(TO)ITEKA­№(омъ) №8. АШЕ КОТОРЪИ ПРИЧЬТЬt-tcorreximus
e соггарфо о въздъшемии О, и воздьшемтА 7.
ΠΙΕΠΡΟΤΕΙ Б(О)ЖтА У. ΥπΜετΕ Ὁ.
Τῆς ἔν «1αοδικείᾳ συνόδου κανὼν β’. Περὶ τοῦ τοὺς ἐξαμαρτάνοντας ἐν διαφόροις
Laodicejského sněmu kánon 2. Co se
týče těch, kteří se prohřešují rozličnými
hříchy a vytrvávají v modlitbě
vyznání a pokání a úplně se odvracejí!“
od zlého, takoví se mají, když jim byl
dán čas pokání'“ podle (míry) hříchů,
pro milosrdenství a dobrotu boží přijmout
do společenství.
Svatých apoštolů kánon 53. Nepřijme-li
některý biskup. nebo kněz
toho, kdo se odvrací od. hříchu, nýbrž
zamítne jej, ať je zbaven hodnosti,
poněvadžzpůsobil žalost Kristu. Neboť
on řekl: „„Radost bývá na nebi pro
jednoho hříšníka pokání činícího.““!6
(L 15.7).
XXXIX.titul. O obracejících se z těch,
kteříobětovali...
Svatých apoštolů kánon 59. Jestliže
některý klerik pro strach lidský vy“—П./]
зА БЛ(А)ГОСТЫМЮ И ЗА
πταίσµασι, καὶ προσκαρτεροῦντας” τῇ προσευχῇ τῆς ἐξομολογήσεως καὶµετανοίας,
καὶ τὴν ἀποστροφὴν τῶν κακῶν τελείαν ποιουµένους, κατὰ τὴν ἀναλογίαν τοῦ
πταίσµατος παιροῦ µετανοίας δοθέντος,;τοὺς τοιούτους διὰ Ἀτοὺς οἰκτιρμοὺς καὶ
τὴν ἀγαδότητα τοῦ δεοῦν προσάγεσδαι τῇ ποινωνίᾳ.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν γβ.ἶ Εἴ τις ἔπίσκοπος ἢ πρεσβύτεροςτὸνἐπιστρέφοντα
ἀπὸ ἁμαρτίας οὐ προσδέχεται, ἀλλὰ ἀποβάλλεται, καθαιρείσθω, ὅτι λυπεῖ
τὸν Χριστὸν τὸν εἰπόντα, ὅτώη '' Χαρὰ γίνεται ἓν οὐρανῷ ἐπὶ ἑνὶ ἁμαρτωλῷ: µετανοοῦντι΄
(L 15, 7).
ΧΧΧΙΧ Τίτλος ΛΦ’.Περὶ τῶν ἐπιστρεφόντων ἐκ τῶν ἐπιδυσάντων...
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων KAVOV56’.a E τις κληρικὸς διὰ φόβον ἀνθρώπινον ᾿Ίουdatov
1)*BAAnvoc 1
{ προσκαρτεροῦντες Νο.
Мо №. — ΧΧΧΙΧ αγ’ Μος.
νε ΠΙ τ. ἀγαὺ. καὶτ. οἶκτ.T. δεοῦ Αγ. ‘уу’ Мо Рз Га.
ὃ χριστιανοῦ Ἠο, χριστιανισμοῦ Μος Ῥ5 Га.
αἱρετικοῦ ἀρνήσηται, εἰμὲν τὸ ὄνομα τοῦ Χριστοῦ,» παντελῶς
m om. Co
14© moravismu vozdošeníje viz úvodní studii, str. 224.
15 V slov. textu nepřeloženo řec. OoVévToc.
16Kánon ten je namířen proti rigorosním názorům novaciánů; knězem je zde míněn novaciánský
kněz. Srov. Suvorov, Od'jem 161, p. 3.
Laod 2
Ap 52
Ap 62
38а,
Nic 11
352
МИКЪ СТРА|ХА РАДИ ЧЛ(0)в(Ъ)ЧЬСКА
ЖИДОВЪЬСКОУЛИ ПОГАМЬСКОУ ЛИ 6РбТИЧЬСКОУ
ВОЛЮ СТВОРИТЬ И ОТВЬРжеть
C(A) имеме х(рРи)с(то)вА, ДА
отимоудь Зиждемоуть с(А) ота
ц(ь)РКк(Ъ)в6. АШ6 ЛИ ИМАТЬ ИМА
KP(b)CTPIANbCKO, ΠΑ OTJIOVANTEC(A).
АЩе JIH (H6)? HMATB HMEN6 CÍ(BA)IHENBNA,
JIA ИЗВЕРЖеЕТЬ С(А). ПОKAlaB
Ж6 СА, АКЫ ЛЮДИМЪПРОСТЪ
ПРИТАТЪ БОУДЕТЬС.
NAKEHCKAT(O) CBOP(A) KAN(ON5)
AI. O IPECTOYNAIOJUX(5) BE35 NOVIKÁ
ἄππ 563 ОТАТ!ГА@им митаЛИ Б63
БЪды ЛИ БЕЗЪ вТ6РА ТАКОВАГО,6 ЖЕ
Бъс(ть) при моучительств$ ликимивюв3,
изволи сд C(BA)TOMOYCBOРОУ,
АШб И NEHOCTOUNH БАХОУ
чл(о)в(В)колювита, OBAHE BII(A)ГОСТЬ
МА МИХЪ ТавИТИ. ЕЛИКО ОУБО
всевфРМОо® покАють С(А), г ЛЪт(А)
въ послоушмицхъь ДА СТВОРАТЬ
и 3 лЪт(ъ) ДА ПОДЪПАДАЮТЬ,В ЛЪТ(Ъ)
B6C ПРОСКОРЫ ДА ПРИЧАШАЮТЬ С(А)
м(о)л(и)твЪ! съ людьми от тЪхъ
лЪтъ. |
МотоКапопъ
hovít Židu nebo pohanu nébo kacíři
a zapře jméno Kristovo, ať je zcela
vyhnán z církve: Má-li jméno křesťana,?
aťje exkomunikován. Pakliže má jméno
klerika, ať je zbaven hodnosti. Vykoná-li
pokání, budiž přijat (do církve)
jako laik.
Nicejského sněmu kánon 11. O těch,
kteří odpadli bez přinucení nebo bez
konfiskace majetku nebo bez nebezpečí
nebo bez něčeho takového, co se stalo
za krutovlády Liciniovy,* rozhodl
svatý sněm, ač nebyli hodni shovívavosti,
aby se přece s nimi jednalo
mírně. πι kteří se upřímně kají, ať
stráví tři léta mezi poslouchajícími
a sedm let aťklečí, dvě léta ať se účastní
bez přijímání s idem modliteb.“
ο δεχθήσεται Ρ5 Τα Ο1.
XXXIX эиждемет са из J. Ъм6еггогеadd. in UJ.
евсею BěPOR J. £J, om. U.
ΟΒΟΥΠΗ J. Ч-ЧЛЮБО ЗА ОТАТИЮ О.
ἀποβαλλέσθω, εἰ δὲ τὸ ὄνομα τοῦ κληρικοῦ, καθδαιρείσδω, µετανοήσας. δέ, ©g
λαϊκὸς δεχθήτω. с
Τῆς ἓν Νωιαίᾳ συνόδου κανὼν ια’. Περὶ τῶν παραβάντωνᾶ χωρὶς ἀνάγκης, ň χωοἷς
ἀφαιρέσεως ὑπαρχόντων, 1 χωρὶς κινδύνου ἤ τινος τοιούτου, ὃ γέγονεν. ἐπὶ
τῆς τυραννίδος«Πιπινίου, ἔδοξε τῇ ἁγίᾳ συνόδῳ, εἰ καὶ ἀνάξιοι ἦσαν φιλανθρωἹπίας,
ὅμως χρηστεύσασδαι εἰς αὐτούς. ὅσοι οὖν γνησίως μεταμελῶνται, τρία ἔτη
ἐν ἀπροωμένοις ποιήσουσιν οἱ πιστοί, καὶ ἑπτὰ ἔτη ὑποπεσοῦνται, δύο δὲ ἔτη
χωρὶς προσφορᾶς κποινωνήσουσιετῷ λαῷ τῶν προσευχῶν.
4 παραβαινόντων Mo Ne.
XXXIX
1V slov. textu je přidáno volýustvoritv; řec. text má jen: pro lidský strach před Židem nebo
pohanem nebo kacířem.
2 Tj. je-li to laik. Text je porušen dvojím překladem řec. ei μὲν τὸ ὄνομα τοῦΧριστοῦ, παντελῶς
ἀποβαλλέσδω, z nichž druhý sleduje variantu χριστιανοῦ, χριστιανισμοῦ. Řecký text má
stručně: zapře-li jméno Kristovo, ať je vypuzen z církve, pakli (zapře)jméno klerika (tj.
svou duchovní hodnost), ať je degradován.
3 Císař Licinius panoval 311—323, zemřel 324.
4 Slova oťtěch lěi(») nepatří do textu. O stupních kajícníků viz úvodní studii ZSL, str. 151.
Nomokanons
АМКУРЬСКАГО СБОР(А) КАМ(ОМЪ) В1.
ПОЖЬРШАТА Же ПРЕЖб КР(Ь) ЩЕмита
и по томь КР(Б)ШЬША СА ПРИВОДИТИ
достоить въ чимъь C(BA)IHJIENUIAIAKO
ОМЫВЪШЬ САб.
с(вА)тАГ(о) вАсиль(1а) KAN(ON5)
7. | иже х(ри)с(Т)А ОТВЬРГЪШЕСА
толи престоупить с(ъ)п(А)семоУую
ТАИМОУ, ВСА JIBTA ЖИВОТА СВОЕГО
ПЛАКАТИСА ДЪЛЖЬМЪвесть и испоВЪДАТИ.
ВЪ ВРЕМА, ВЪ М6ЖЕ ИСХОдить
от житьта сего, с(вА)ТыЫмМиИДА
ПРИЧАСТИТЬ С(А) BŠPOLO Б(ож)ита
UJI(0)B(B)KOJIIOBBIA.
TOTO>K(€)KA(NO)N(p) М1. иже хоТИЮЧАРЫ
БОУДЕТЬДВталъ, испов$ДАВЪ
СА, ОУБИИЦА ЛЪтТАДА ПОКАЕТЬ
C(A), TAKO СТРОИМЪ, 1ако ВЪ ОМОГО
ГРЪСЪ с6Б6 ОБЛИЧИВЪ.
C(BA)TAT(O) BACHJI(bIa) KAN(ON5)
№. ВЪЛХЪВОМЪ ПРЕДАВЪЫИ С6Б6 ЛИ
ΕΤΕΡΟΜΈ TAKOBOMB JIBTO ОУБИИЦЬ!
M TP NA HOKAIHSTE CÍ(A).
333
Ankyrského sněmu kánon 12. Ту,
kteří obětovali modlám před křtem“
a potom byli pokřtěni, lze uvádět do
stavu duchovního, poněvadž byli obmytu.
|
Svatého Basilia kánon 7. Kdo zapře
Krista a přestoupí tajemství spásy, je
povinen celý čas svého života se kát
mezi plačícími.6 Teprve ve chvíli, kdy
odchází z tohoto života, ať se stane
účasten svátosti s vírou v boží lásku
k lidem.
Téhož kánon 50. Kdo bude dělat
kouzla a čáry" vyzná-li se, ať se kaje
po čas stanovený pro vražedníka. Tak
se s ním jedná, jako by se byl obvinil
z jeho bříchu.
Svatého Basilia kánon 57. Kdo se
oddal věštcům nebo nějakým takovým,
1ten ať se kaje po dobu stanovenou pro
vražedníky.
S0TMbIBINECAJ. hJ, om. U (omissio ex haplographia).
Τῆς αὐτῆς (Тс ἐν ᾿Αγκύρᾳ) συνόδου κανὼν ιβ’. Τοὺς «πρὸ τοῦ βαπτίσματος
τεδυκότας χπαὶμετὰ ταῦτα βαπτισθδέντας ἔδοξεν feic τάξιν προάγεσθαυ δεῖν ὡς
ἀπολουσαμένους.
Τοῦ αὐτοῦ (Тоб ἁγίου Βασιλείου) πανὼν vn. "O τὸν Ἀριστὸν ἀρνησάμενος καὶ
παραβὰς τὸ τῆς σωτηρίας µυστήριον ἐν παντὶ τῷ χρόνῳ τῆς ζωῆς αὐτοῦ προσπλαίειν
ὀφείλει хо ἐξομολογεῖσδαι χρεωστεῖ, ἓν τῷ καιρῷ, ᾧ ἐκβαίνὲι τοῦ βίου,
τοῦ ἁγιάσματος ἀξιούμενος πίστει τῆς παρὰ δεοῦ φιλανθρωπίας.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν у’. ‘О γοητείαν καὶ Φαρμακείαν ἐξαγορεύων τὸν τοῦ Φονέως
χρόνον ἐξομολογήσεται οὕτως οἰκονομούμενος,ὡς ἐν ἐπείνῳ τῷ ἁμαρτήματι ἑαυτὸν
ἑλέγξας.
'Τοῦ αὐτοῦ (Гоб ἁγίου᾿Βασιλείου)κανὼν νζ’. Ο µάντεσι ἑαυτὸνἐπιδοὺς ἤ τισι
τοιούτοις τὸν χρόνον τῶν φονέων καὶ αὐτὸς οἰκονομηθήσεται.6
ϱ ἐπιτιμηδήσεται Из Par Vat.ὁ ποινωνήσωσι Мо №. 1-7 ПП]лооау. вс таё. №.
5 Jde o katechumeny.
6 Doslovně: plakati (z000xAatew) a káti se(ἐξομολογεῖσῦδαι).
7 Schmid, Die Nomokanonůbersetzung110, 116myslí, že v původním textu bylo γοητείαν nepřeloženo,
tedy asi gottija, což bylo později přeměněno na instr. sg. od chotv; tato změna je
snadno pochopitelná připřepisez hlaholice do cyrilice. Jefr 195apřekládá doslovně: gubitelvstvo
4 polvory ispovědaja.
Anc 12
Ваз 58/73
38Ъ
Bas 50/65
Bas 57/72
Anc 24
Laod 36
998
Bas 41/56
394
АМКУРЬСК(А)Г(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)
КД. ВЪЛХВОУЮЩЕб-И XONAIEM NO
ОБЫЧАЮ ПОГАМЬСКОУ ИЛИ ВЪВОЖЬШви
кого въ домъы свота МАизъОБРЬТЕМИю
ЧАРОМЪ И} ОЧИЩЕМИю,
6 лЪтъ ДА ПОКАЮТЬϱ(Α) πο οτεπεМЕМЪ
ОУСТАВЬМЫМЪ, Г JIÉT(A) B%
ПРИПАДАМИИ А В ЛЪТ(Ъ)К Б6С ПРИМОСА.JIAOHARUUC©
CBOPA— KA­м(омъ) ла. тако м6 достоить 6(ΒΑ)HI(6)NHKOMB
JIH KJIPAKOMB ВЪлХВОМЪЛИ
ОБАМЬМИКОМЪ!БЪГТИ ЛИ
ЗВЪЗДЬМИКОМЪ, ЛИ ТВОРИТИ ΡΕΠΟМЪГа
ХРАМИ|ТВЪ, 1АЖб СОУТЬ СЪОУзы
д(оу)шьмъ1й. МОСАШАТАЖб
ОТРИМОУТИ ОТ С(вВА)Ты А° Ц(Ь)Рк(ъ)вв
повелЪхомъ.
ХГатител(ъ) ма.(о) оувииствиихъ
САМОВОЛЬМЫХЪ...
α(ΒΑ)τατ(ο) вАсил(ьта) каМ(омь).
ижеб волею оуБИВЪ, ПО ΤΟΜΕΧ:6 ΠοRAI6Tb
С(А), ЛЪТ(Ъ) К ДА № ПРИ­
МошокКапопъ
Ankyrského sněmu kánon 24. Ti,
kteří věští a žijí podle pohanského
obyčeje nebo uvádějí do svých domů
někoho, aby vynalezl kouzla a provedl
očistu, ať se kají pět let podle předepsaných
stupňů, tři léta jako klečící
a dvě léta bez přijímání.
Laodicejského sněmu kánon 36. Že
duchovní osoby nebo klerici nesmějí
být čarodějníky nebo zaklínači“ nebo
hvězdopravci či zhotovovat tak zvané
amulety, které jsou okovy pro duši.
Ty, kteří je nosí, nařídili jsme vyloučit
z církve.
XL.titul. O vraždách úmyslných...
Svatého Basilia kánon. Kdo úmyslně
zabil (někoho) a potom se kaje,
ať 20 let se neúčastní přijímání. Těch
ioyBIHNAJ. Jom. UJ. kom. J. ЮБАВвМИКОМ7. mom. UJ. "correximus e corrupto a(oy)MPNBIX(P)0,
д(оу)шевмых(ъ) J. ©J, om. U. — XL 8—7, ом.0.
Τῆς αὐτῆς (1 ῆς ἐν ᾿Αγκύρᾳ) συνόδου κανὼν κδ’. Οἳ παταμαντευόµενοι καὶ ταῖς
συνηδείαις τῶν ἔθνῶν ἐξακολουδοῦντες, ἢ εἰσάγοντές τινας εἲς τοὺς ἑαυτῶν οἵπουςῦ
ἐπὶ ἀνερευνήσεά φαρμακειῶν καὶ καθάρσει, ὑπὸ τὸν κανόνα πιπτέτωσαν
τῆς πενταετίας κατὰ τοὺς βαθμοὺς τοὺς ὠρισμένους, τρία ἔτη ὑποπτώσεως καὶ
δύο ἔτη χωρὶς προσφορᾶς.
Τῆς ἐν /Ιαοδικείᾳ συνόδου κανὼν 45’. "Οτι οὗ δεῖ ἱερατικοὺς ἢ κληρικοὺς μάγους
{ ἐπαοιδοὺς εἶναι ἢ μαδηματυιοὺς ἢ ἀστρολόγους, ἢ ποιεῖν τὰ λεγόμενα φυλαμτήola,
TIA ἐστι δεσμωτήρια τῶν φυχῶν αὐτῶν.Ἡ τοὺς δὲ φοροῦντας ῥίπτεσθαι ἔκ
τῆς ἁγίας ἐκκλήησίαςἐπελεύσαμεν.
ΧΙ, Τίτλος µ’. Περὶ φόνων ἑκουσίων...
1οῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) Μανὼν µα. ‘О ἑκουσίως Φονεύσας, μετὰ δὲ\
τοῦτο μεταμεληθδεὶς εἴκοσιν ἔτεσιν ἀκοινώνητος ἔσταια τοῖς ἁγιάσμασι. τὰ δὲ
h-h [1] olx. čavr. Va Ps. *dvevoéceí Co Mos. Фот. №. * om. Co Čí. — XL * šorw Ps.
8 Doslovně: bez oběti.
9 Nepřeloženo 7 uaVnuatioúc, Jefr 98b navykajuštemo. — Co se týče čarodějství, kánony se
zakazuje i sama profese osob zaměstnávajících se čarodějstvím (Laod 36) i vyhledávání
jejich úsluh, přičemžse činí rozdíl mezi tím, obrací-li se na ně někdo se zapřením víry v Boha
nebo činí-li to jen ze slabosti duše svedené nějakou lživou nadějí (Bas 57/72 a 67/83). Srov.
Suvorov, Ob'jem 197—8.
Nomokanon>
OBBIJIHTP C(A) C(BA)TBIX5. JIBT(B)
К ТАКОВ ДА РАСМАТРАЮТЬ С(А)®
IGMOY: JI JIBT(A) IBIDKENB 18CTB IIIAКАТИ
СА 4ΒΈΝΈῬονπον ДВЬРИИЯСТО
м(о)л(и)твьмАГО ХРАМА И ВЪХОДАIIEMP
ВЪРМОМЪ HM MOJA CA, ДА
м(о)л(и)твоу ТВОРАТЬЗА МЬ, И-СПОВЪПАШа
СВОЕ ЗАКОМОПРЕСТОУПЛбмиЕ.
NOI же лЗтех(ъ)е въ поСЛОУШАЮЩИХЪ
ДА ПРИТАТЬ БОУДЕТЬ
и въ 6 л$т(ъ) с мими МОЛА
СА изыдет(ь). и въ π πΏταί
тъкмо столати съ вЗРМЫМИ, ПРИNomeNula
Ж6 № ПРИЧАШАТИ СА.
КОМЧАВЪШЕМЪ Ж6 СА СИМЪ, ТЪГДА
ПРИЧАСТИТЬ С(А) С(ВА)ТЫ МАХЪ.
с(вА)тАГ(о) вАсил(ьта) кАМ(омъ)
KAS, NEBOJIGIO OYBHBBIMU Т ЛЪТ(Ъ) ДА
№ пРИёБЫШИТЬ C(A) C(BA)TBINAXS.
ДА РАСТРОТАТЬЖ6 СА юмоу Т ЛЪт(Ъ)
cune: в лЪт(Ъ) плаЧА CA, r лЪт(А)
ВЪ ПОСЛОУШАЮЩИХЬ ДА ΟΠΟΝΕЧАЕТЬ,
ДВ ПРИПАДА& И ВЪ ведимо
bJ, om. U. *PA3CMOTPATEc(A) J
кд J. hyrbraadd. J.
d-dp MEMKOVJIBEPIH JÍ.
335
20 let ať se mu upraví takto: čtyři léta
je povinen plakat a stát venku přede
dveřmit do domu modlitby a prosit
věřící, kteří vcházejí, aby se zaň
modlli, a (přitom) vyznávat své provinění
proti zákonu. Po čtyřech letech
ať je přijat mezi poslouchající a po pět
let s nimi (ať vychází. Sedm dalších let
s klečícími) se modle ať vychází.* A po
čtyři léta toliko ať stojí s věřícími, ale
oběti se neúčastní. Po skončení toho
teprve bude účasten svátosti.
Svatého Basilia kánon 21. Ten, kdo
zabil někoho úmyslně, ať deset let
není účasten. svátosti. Ať se mu těch
deset let upraví takto: dvě léta mezi
plačícími, tři léta ať stráví mezi
poslouchajícími, čtyři (léta) mezi klečícími,
jeden toliko rok ať stojí s věříeJ,
jrbro errore U. £-fJ, om. U.
εἴκοσιν ἔτη οὕτως οἰκονομηθδήσεταιἐπ αὐτῷ: ἓν τέσσαρσι ἔτεσι προσκλαίειν
ἀφείλει, ἔξω τῆς θύρας ἑστὼς τοῦ εὐκτηρίου οἴκου καὶ τῶν εἰσιόντων πιστῶν
δεόµεγνοςεὐχὴν ὑπὲρ αὐτοῦ ποιεῖσθαι καὶ ἐξαγορεύων τὴν ἰδίαν παρανομίαν μετὰ
δὲ τέσσαρα ἔτη εἰς τοὺς ἀπροωμένους δεχδήσεται καὶ ἐν πέντε ἔτεσι DUETαὐτῶν
ἐξελεύσεται' ἐν ἑπτὰ ἔτεσιὸὃμετὰ τῶν ἐν ὑποπτώσει προσευχόµεγος ἐξελεύσεται"5
ἐν τέσσαρσι ἀσυστήσεται μόνονᾶ τοῖς πιστοῖς, προσφορᾶς δὲ οὐ µεταλήφεται:
πληρωδέντων δὲ τούτων τότε µεθέξεται τῶν ἁγιασμάτων.
1οῦ αὐτοῦ (1οὔῦἁγίου Βασιλείου) κανὼν µβ’. O ἀκουσίως φονεύσας ἐν δέκα
ἔτεσιν ἀκοινώνητος ἔσται τῶν ἁγιασμάτων. οἰκονομηδήσεται δὲ ετὰ δέκα ἔτη ἐπ᾽
αὐτῷε οὕτως: δύο μὲν ἔτη προσκλαύσει, τρία δὲ ἔτη ἐν ἀκροώμένοις διατελέσει,
cxaiadd.Ne.ἆ-ἄΠ| nov.ovorT.Mos.b-dom. Mo Ne Ps (omisstoex haplograpma). ee
ёл’ адтф та δέκα ἔτη Ne.
XL
1 Podle Jas: v mezidveří. O stupních kajícníků viz v úvodní studii ZSL, str. 151.
2 Smysl místa je porušen vynechávkami ex haplographia v obou rukopisech. Uvnitř většího
úseku f—f vynechaného v Usťje menší úsek vypuštěný také v Jas, který koresponduje s vynechávkou
v některých rukopisech řecké předlohy. Jefr 194a má na tomto místě volný přeаа:
(съ мими) исходить. семь же ДВТЬ СЪ ПРИХОДАШИМИДА BBNOYTPb N(b)PK(5)BE
СТАМЕТЬ И СЪ ОГЛАШЕМЪИМИ (ИСХОДИТЬ).
Bas 42/57
39b
Ap 66
Ap 22
Ap 24
Bas37/52
330 Nomokanon%
TBKMO CTOIATU CE BBPNEIMU) A
ПРОЧ6ю | въ С(ВА)ТА ДА ПРИЮТЪ
БОУДЕТ(Ь).с(вА)тых(ъ)— Ап(о)с(то)льκΑ­м(омъ) 2. АШЕ КОТОРЫИ ПРИЧЬТNUK(P)
Bb CBAPB ОУДАРИТЬ КОГО
И АЩЕ OT HBJIHNOrO ОУДАРЕМИТ
ОУМРЕТЬ, ДА ИЗВЕРЖЕТЬ СА ЗА МАПРАСМЬСТВОК
СВОЮ.C(BA)TBIX()| AN(O)C(TO© KA­N(ON5) KB. AII€ KTO САМЪ ИСКАЗИТЬ
с(А), дА м6 воудеть с(вА)шемикъ.
САМЪ БО С6Б6 ОУБИИЦА| всть и Б(ожЖ)ий
ТВАРИ, ВРАГЪ.C(BA)TBIX(P)Ап(о)с(то)ль| KA­N(0N5) JIZ. ПРОСТЪ ЛЮДИМЪ АЦ6 СА
САМЪ ИЗЪДРЪЖЪть!, г лЪТ(А) ДА
отлоУчитТЬ С(А). ОУБИИЦА БО ЕСТЬ
СЕБЕ.
C(BA)TAT(O) вАСИЛ(Ьа) КАМ(ОМЪ)
КГ. АШ6 КОТОРАТА ЖЕМА, РОЖЬШИ ΝΑ
ПОУТИ ТОЛИ МЕБРЕЖЕТЬ. РОЖЕМАГО
вю, А ΜΘΤΓΟΥΠΙΕὮ СМАБЪДЪТИ к,
ПОКРЫТИММАЩИГРЪхА ТЪмь, КО
`ОУБИИЦА ДА ПРИИМЕТЬП. АШ6 JIM NE
17, гг6шьмыми errore U. ji J.
mmMoroyimM J. "BOCINPIUMETB J.
cími, konečně pak ať jest přijat k svá­
tost1.3
Svatých apoštolů kánon 60. Udeří-li
některý klerik někohov hádce a ten
zemře po jediném úderu, ať je zbaven
hodnosti pro svou prchlivost.
Svatých apoštolů kánon 22. Vyklestí-li
se někdo sám, ať se. nestane
klerikem, neboť je vražedníkem sama
sebe a nepřítelem božího stvoření.
Svatých apoštolů kánon 37. Laik,
jestliže se sám vyklestí, aťje vyobcován
tři roky, neboť je vražedníkem sebe
sama.
Svatého Basilia kánon 23. Žena,
která porodí na cestě a nepostará se
o svého zrozence, ačkoli by jej mohla
opatřit, a domnívá se, že tím utají svůj
hřích,aťje potrestána jako vražedkyně.
Pakliže ho nemohla ošetřit“pro pustotu
к], Jefr 18b; ПРАЗДЬМЬСТВОerrore U. !HCKA3UT(P)J.
ἐν τέσσαρσιν ὑποπίπτων, καὶ ἓν ἐνιαυτῷ συσταθήσεται µόνον, καὶ τὸ ἑξῆς εἷς
τὰ ἅγια δεχθήσεται.
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν ἔς'. Εἴ τις κληρθικὸςčv μάχη τινὰ
κρούσει καὶ ἀπὸ τοῦ ἑνὸς κρούσµατος ἀποθάνῃ, καδαιρείσδω {διὰ τὴν προπέτειαν
αὐτοῦ. ἐὰν δὲ λαϊκὸς ᾖ, ἀφοριξέσθω.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν κβ’. Ο ἀκρωτηριάσας ἑαυτὸνμὴ γιέσθως κλήηριἈός'
αὐτοφονευτὴς γάρ ἐστιν ἑαυτοῦ καὶ τῆς τοῦ δεοῦ δημιουργίας ἐχδρός.
Τῶν αὐτῶν (1ῶν ἁγίων ἀποστόλων) πανὼν δ’. «{αἰκὸςἑαυτὸν ἀπρωτήριάσας
ἀφοριξέσδω Ἀξτη τρία.” ἐπίβουλος γάρ ἐστι τῆς ἑαυτοῦ ζωῆς..
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν Λζ’. 'Η τοῦ κυήµατος κατὰ τὴν ὁδὸν
ἀμελήσασα, εἰ μὲν οὖν δυναµένη περισώσασῦδαι κατεφρόνησεν,ί ἢ συγκαλύψειν τὴν
1-7 от. Мов(1. 9увуёодо Моз № Рз Та. *®П]у’&1 №. 1катафоотуовьNe.
3 Stupně kajícníků viz v úvodní studii ZSL, str. 151.
4 O moravismu—bohemismu uvarovati viz v úvodní studii, str. 224.
INomokanon?
ВЪЗМОГЛА БОУДЕТЬ ОУВАРОВАТИ ПОУстымВ
и οκο(ψ)ποττι ΠΟΤΡΡΕΕМЫХЪ
И ОУМРЕТЬ РОЖЕМОю, ТО ДА
МИЛА БОУДЕТЬ М(А)ТИ.
АМКУРЬСК(А)Г(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)
КАо. О ЖЕМАХЪ ЛЮБЫ ДВавЪшШих(Ъ)
И ПОГОУБЛАЮЦШИХЪ РАЖАЕМАТА ИМИ
и ТЪШАЩИХЬ СА ТЛЬМИТа ТВОРИТИ.|
ПЬРВЪИ ЗАКОМЪ ПОВЕЛ, ДО ИСХОДА
N6 IIPHIATAMB BBITU. MBI KE, MUJIOСбРДЬМВю|
W3BOBPĚTRNIE,ΟΥΟΤΑ­BUXOM5I JIBT(P) исполмити IIO CTEПЕМЕМЪ
‹ОУСТАВЬМЫМЪ.
ХЫ тит(ь)л(ъ) мА. (0) оБРАШАЮΠΙΗΧ
6Α ΟΊ ΠΡΕΠΙΟΒΟΠΕΒΙΔΝ(ΠΙ9)...
АМКУРЬСК(А)Г(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)
K. AHIE bla JKENA NPEJIIOBBI CTBOPUTb
JIM UŇb KTO NPEJIOBBI CTBOРИТЬ,
3 JUBT(b) ΜΜΑ ΠΟΠΟΒΑΙΤΕ ΠοСТИТИ
СА.
OKB J.
337
(místa) a nedostatek potřebných věcí
a zemře-lizrozenec, pak ať se (té) matce
dostane odpuštění.
Ankyrského sněmu kánon 21. Čo se
týče žen, které se dopouštěly smilství
a hubily, co se jimnarodilo, a pokoušely
se provádět potraty, dřívějšízákon
nařizoval, aby nebyly přijaty až do
smrti.5 My však jsme učinili muilosrdnější
nález a rozhodli jsme, aby
splnily pokání desíti let podle stanovených
stupňů.
XEILtitul. O těch, kteří se obracejí
z cizoložství...
Ankyrského sněmu kánon 20. Dopustí-li
se něčí žena cizoložstvít nebo
někdo jiný se dopustí cizoložství, musejí
konat pokání sedm let.?
ἁμαρτίαν. ἐντεῦθεν νοµίξουσα, 4ἢ ὅλως δηριώδει καὶ ἀπἀνθδρώπῳ Λλογισμῷxonaaµένη”
ὡς ἐπὶ φόνῳ κρινέσδω. εἰ δὲ οὐκ ἠδυνήῦδη περιστεῖλαι, καὶ δι ἐρημίαν καὶ
ἀπορίαν τῶν ἀναγκαίων διεφδάρη τὸ γεννηδέν, συγγνωστὴ ἡ µήτηρ.
Τῆς ἐν ᾿Αγκύρᾳ συνόδου κπανὼν κα’. ΠΠερὶτῶν γυναικῶν τῶν ἐκπορνευουσῶν
καὶ ἀναιρουσῶν τὰ γεννώµενα καὶ σπουδαξουσῶν φ)θόρεια ποιεῖν.' ὃ μὲν πρὀτεροςξ
ὅρος μέχρις ἐξόδου ἐκώλυσε, καὶ τούτῳ συντίθενται. φιλανθρωπότερον δέ τι εὖθόντες
ὠρίσαμεν δεκαετῆ χρόνον πληρῶσαι κατὰ τοὺς βαδμοὺς τοὺς ὡρισμένους.
ΧΙΙ Τίτλος µα’. ΠΠερὶτῶν ἔκ µοιχείας ἐπιστρεφόντωγ...
Τῆς ἓν ᾿Αγκύρᾳ συνόδου κανὼν κ’. ᾿Ἔάν τινος γυνὴ µοιχευδῇ ἢ µοιχεύσῃ τις
ἐν ἑπτὰ ἔτεσι δεῖ αὐτὸν τοῦ τελείου τυχεῖν κατὰ τοὺς βαῦμοὺς τοὺς προάγοντας.
1-1от. Мо Моз №Рз. Χπρῶτος Ἠς.
s Následující řec. καὶ τούτῳ ovvTÍĎevTa:zůstalo nepřeloženo.
XLI
1 Ῥαρδίνυπιἴθο.µοιχεύειν má podle F. Zorella (Lexicon Graecum №.T., ed. 2, 931, 851) význam:
mulier ad peccandum cum viro non suo inducitur vel sollicitatur (Mt 5.32). Takový smysl
nacházeli v. tomto kánoně např. Fleury'(Hist. eceles.II) a Routh (Relig. sacr. III, 347),
že se totiž zde, jako v 70. kánonu elvirském, mluví o tom případu, kdy manželka s vědomím
a svolením svého muže poruší manželství, a poukazují na to, že se tu děje zmínka jen o potrestání
muže (aůrTovTvycív).Hefele I, 239 stím nesouhlasí a chápe aůróv jako „der schuldige
Teil“ (Hefele-Bén I, 1,233—3: celui gui a violé la loi du mariage) odvolávaje se na řecké
komentátory Zonaru a Balsamona, kteří tento kánon vykládali o cizoložství muže a ženy.
V překladě však se Hefele snaží zachovat znění řec. originálu: Wenn Jemandes Frau mibraucht
wurde, oder wenn Jemand die Ehe gebrochen hat; Milaš II, 22: Čija žena preljubu
učinila, ili koji je sam preljubu učinio...
2 Konec kánonu je v Usť a Jas pozměněna zkrácen; v Jefr 84a je překlad celého kánonu..
Anc 21
40a
Anc 20
Neoc 8
Bas 43/58
Bas 33/48
338
NEOKECAPUHCK(A)I(0) CBOP(A) KAМ(ОМЪ)
И. АШЕ 6Т6РА ПРОСТА ЛЮДИМА
СОУШАЯЖЕМА ПРЕЛЮБ'ЫСТВОРИТЬ ТИ
оБЛИЧИТЬ FO IABB, TAKOBBIH N6 MOJKETb
BPNUTU BP C(BA)II(6)NHre. AHNE
JIM IO C(BA)IJN(6)NAM ΠΡΕΠΙΟΒΤΙ СТВОРИТЬ,
ДА ОТПОУСТИТЬ KO. ALE JIH NE
boTIOYVCTUT(P) 64Ъ, то №6 МОЖЕТЬ
BRITYc(BA)m(6)NK.
C(BA)TAT(O) BACHJIBIA KAN(ON5) MMT.
ИЖ ПРЕЛЮБЪ СТВОРИТЬ, 6Т ЛЪТ(Ъ)
ДА № ПРИЧАШАЮТЬ С(А) С(ВА)ТЫМАХЪ:
JI ЛЪТ(А) ПЛАЧА СА, 6 Ж6 ποСЛОУШАТа,
Д ПОДЪПАДАТ, А В IBT('B)
СЪ ВБРМЫМИ СТО Б6С ПРИЧАСТИТ.
тогож(6) кАмМ(омъ) ЛГ. ОСтТАВЛЕМАТА
МОУЖЕМЬ ТАКО ПРЕБЫВАТИ
ДЪЛЖЬМА 1€CTb. P646 BO Г(осподуь:
АЦ6 КТО ОСТАВИТЬ ЖЕМОУ | РАЗВЪ
люБОДЕ1ами1а, ТВОРИТЬ Ю ПРЕЛЮБОДВИЦЮ.
ДА ПОМ6Жб Ю ПРЕЛЮБОДЪицю
мАРбЧб Г(ОСПОД)Ь, ТО ЗАТВОРИ
Nomokanons
Neocesarijského sněmu kánon 8. Dopustí-li
se cizoložství některá žena,
která je manželkou laika, a ten usvědčí
ji zjevně, takový nemůže vstoupit do
služby církevní. Pakliže spáchá olzoložství
po jeho vysvěcení, ať ji propustí.
Jestliže ji nepropustí, nemůže
být duchovním.:
Svatého Basilla kánon 43. Kdo se
dopustí cizoložství, patnáct let ať se
neúčastní svátosti: čtyři léta ať pláče,
pět ať poslouchá, čtyři klečí a dvě léta
ať stojí s věřícími bez přijímání.“
Téhož kánon 33. Žena opuštěná
mužem je povinna zůstat takto. Neboť
Pán řekl: Opustí-li kdo ženu kromě
cizoložství, činí ji cizoložnicí. (Mt 5, 32).
A poněvadž ji Pán nazval cizoložnicí,
vyloučil ji tím z jiného sňatku. Neboť
kterak může být muž vinen“ (jako
ХЫ зсоуцги 7. 95-51,отпоустить c(A) errore U.
Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ συνόδου κανὼν γη’.Γυγνήτινοςᾶ ἐὰν µοιχευδῇ λαϊκοῦ ὄντος
μαἱ ἐλεγχὺῇ φανερῶς, ὁ τοιοῦτος εἲς ὑπήρεσίαν ἐλδεῖν οὐ δύναται: ἐὰν δὲ μετὰ τὴν
χειροτονίαν µοιχευθῇ, ἀπολῦσαι ὀφείλει αὐτήν. ἐὰν δὲ συζῇ, αὐ δύναται ἔχεσδαι
τῆς ἐγχειρισθείσης αὐτῷ ὑπηρεσίας.
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν μγ’. 'Ο µοιχεύσας ἓν δέκα καὶ πέντε
ἔτεσιν ἀποινώνητος ἔσταιὸὃτῶν ἁγιασμάτων, ἐν τέσσαρσι μὲν προσκλαίων ἔτεσιν,
οπέντε δὲ ἓν ἀπροωμένοις,ὲ ἐν τέσσαρσιν ὑποπίπτων», ἔν δυσὶ συνεστὼς ἄνευ KOLUνίας.
|
1οῦ αὐτοῦ κανὼν Лу’. `Н ἐγκαταλειφθδεῖσα παρὰ τοῦ ἀνθρὸς κατὰ τὴν ἐμὴν
γνώμην µένειν ὀφείλει: εἰ γὰρ ὃ κύριος εἶπεν, ὅτιᾶ ’''Βάν τις καταλείσπῄἑγυναῖκα
ἐκτὸς λόγου πορνείας, ποιεῖ αὐτὴν μοιχᾶσδαι’ (Μαϊ 6, ὃφ), ἐκ τοῦ μµοιχαλίδα
αὐτὴν ὀνομάσαι ἄπέκλεισεν αὐτὴν τῆς πρὸς ἕτερον κοινωνίας. πῶς γὰρ δύναται
ΧΙΙ στις Νε. Ὁἔστω Оо.
6 καταλίπη Čo Ps.
e—ešy(om.Моб)лёутёdědxooduevocCoMos.| 3om.MoNePs.
3 Zde volně; Jefr 85b má doslovný překlad: Arte JIMCP N62 ЖИВЕТЬ,то м6 можеть имЪти
ПОРОУЧЕЫТа ЮМОУСЛОужьБЪт.
4 O stupních kajícnických viz úvodní studii, ZŠL, str. 151.
5 Smysl místa v Usťi Jas porušen vynecháním (ex haplographia) řec. $c нох&ас айос, 7 0
vovň dvévuAntoc elvar Jefr 192b rako πρΈπΙΩΒΟΠΒΙΑΝΗΙΒ,ΠΟΒΗΝΕΝΈ,ἁ KENA МЕГРЕШЬМА
БЫТИ.
Nomokanons
IO ОТ ПРИОБЬШЕМИТА ДРОУГАГО. КАКО
БО МОЖЕТЬ МОУЖЬ ОУБО ПОВИМЕМЪ
БЫТИ...,ПРЕЛЮБОДЪИЦА,| T(0C­подь)мь МАРЕЧЕМАПРИОБЬШЕМИЕМЬ
ДРОУГАГО МОУЖА?
с(вА)т(А)го ВАСИЛЬТАКАМ(ОМЬ) ЕВ.
ОСТАВЛАЛАИ ОУБО ЗАКОМОМЬ СЪЧЕТАМОУЮ
C МИМЬ ЖЕМОУ И ИМОУ ПРИВОДА,
IPEJIIOBOTBIANBNOMOY с0Удови
повимемъ ΤΟΤΕ по г(о)с(подь)МЮ
Р6ЧЕМИЮ. ОУСТАВЛЕМО°
ъюстьб о(ть)ЦИ ТАКОВЫМЪ ПЛАКАТИ
СА ВЪМВ А ЛЪт(0) А В® ПОСЛОУШАТИ
А 5 СТОТати СЪ ВВРМЫМИ АГ ПОДЪПАДАТИ
ТИ ТАКО ПРИМОШЕМИИ ПРИЧАЩАТИ
СА, Аб СЪ СЛЬЗАМИ ПОКАЮТЬ
ο(α).
TODOXKE,KAN(ON$) MH. AII€ KOTOPBIH
Чл(о)в(В)къ кр(ь)стьтамь
СВОЮ ЖЕМОУ ИЗГМАВЪ ТИ ИМОУ ПРИВЕДЕТЬ
ЛИ ОТ ИМОГО ПОУШЕМОУ, ДА
Νε ΒΈΠΑΘΠΤΕΒΤ Ц(Ь)РК(Ъ)ВЬ.
C(BA)TAT(O0) BACHJI(bIA) KAN(ON5)
ŠÍ. AHIE КОТОРАТА ЖЕМА, ЗАПТЬДЪШЮ
мМОУЖЮ ἘΘΙΑ, NE ДОЖИДЕТЬ его МИ
ОУМЬРША Его OYBĚOBBEMU TU NOCATN6Tb,
ΠΡΕΠΙΟΒΟΠΈΠΠΑ 16CTb. |
comeadd. J. dc(BA)T(pr)mu add. J.
339
příčina cizoložství, žena pak být bezúhonnou),
ač byla od Pána nazvána
cizoložnicí pro sňatek s jiným mužem?
Svatého Basiha kánon 62. Kdo tedy
opustí ženu zákonitě s ním sezdanou
a přivede si jinou, propadá odsouzení
za cizoložství podle výroku Páně. Od
Otců je nařízeno takovým plakat
venku jeden rok, dvě léta poslouchat
a tři klečet, sedmý pak rok stát s věřícím1éa
tak se účastnit oběti? budou-li
se kát se slzami.,
Téhož kánon 48. Vyžene-l některý
člověk křesťan svou ženu a přivede sl
jinou nebo od jiného propuštěnou, ať
nevchází do chrámu.
Svatého Basilla kánon 16. Jestliže
některá žena, jejíž muž se vzdálil, ho
nevyčká a aniž se doví, že zemřel, se
vdá, jest cizoložnice.?
ejrbr(5) add. J.
Óuěv ἀνὴρ ὑπεύῦυνος εἶναι, OGuovyelac лос, 1 OEvvvň dvěvnÁnTOGElvat, Ň ион
χαλὶς παρὰ τοῦ κυρίου διὰ τὴν πρὸς ἕτερον ἄνδρα κοινὠνίαν προσαγορευδεῖσα;
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν 58’. ο μέντοι παταλιμπάνων τὴν,νομίμως συναφὺεῖσαναὐτῷ
γυναῖμακαὶἑτέραν ἀγόμενος хата τὴν τοῦ υρίου ἀπόφασιν τῷ τῆς μοιχείας ὑπόχειται
κρίµατι. κεκανόνισται δὲ παρὰ τῶν πατέρων ἡμῶν! τοὺς τοιούτους ἐνιαυτὸν
προσκλαίειν, διετίαν ἐπακροᾶσδαι, τριετίαν ὑποπίπτειν, τῷ ἑβδόμῳ συνίστασδαι
τοῖς πιστοῖς, καὶ οὕτω τῆς προσφορᾶς καταξιοῦσδαι, ἐὰν μετὰ δακρύων µετανοή- '
σωσι.
Τῶν ἁγίων ἁποστόλων κανὼν µη’. Βἴ τις λαϊκὸς τὴνἑαυτοῦ γυναῖκα ἐκβαλὼν
ἑτέραν λάβοι ἢй 50 ἄλλου ἀπολελυμένην, ἀφοριξέσδω.
Τοῦ ἁγίου Βασιλείου πανὼν ic. CH ἀναχωρήσαντος τοῦ ἀνδρὸς καἱ ἀφανοῦς
ὄντος πρὸ τοῦ πεισθῆναι περὶ τοῦ δανάτου αὐτοῦ ἑτέρῳ συνοικήσασα μοιχᾶται.
f om. BL,
6 V Rum a Jas je omylem přehozeno: sedmý ... a lři ...
7 Tj. přijímání.
8 Tj. laik.
9 Slov. text je zde volně upraven; odchylující se od řec. přelohy ne dožideto jego bylo zřejmě
převzato z kánonu Bas 21/36 o ženách provdaných za vojáky: um dvaueívacaí TŮv čnávodov.
Tento kánon je obsažen v řeckémtextu téhož titulu, v slov. překladě je však vypuštěn.
Bas 62/77
Ap 48
Bas 16/31
41a
Ap 67
Ancil
Chalc 27
340
AIIE KTO д(В)в(и)ци мсоБРОУЧЕМВ
МОУЖЮ СТВОРИТЬ, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А).
N6 JIOCTOHTb?K6вмоу имо1а потли,
NB ТОУ, АШЕ И ОУБОГА БОУДЕТЬ.
ΙΧ тит(ь)л(ъ) ΜΒ.о Дължьмоуюцихъ
JIIOBOTBIANUR.
ANKYPBCKAT(O) CBOPA KAN(ON5) И.
OBPOYYENBIIA Д(Ъ)вы и IMO ТОМЬ
HNÉMU BBCXBIIHENBI NOCTOHTB BTДАТАТИ,
ИМЪЖЕ ПРЕЖб. ОБРОУЧЕМЫ
БОУДОУТЬ, АШ6 И МОУЖЮ ОТ МИХЪ
ПОСТРАЖЮТЬ.
ДАОДИКИИСК(А)Г(О) СБОР(А) КАм(омь)
К. иже въсхытають д(Ъ)вът
СЕБЕ МАРОКОМЪ СОУЖИТЬТА ЛИ CIOCITBrOIM6?ЛИ
СЪИЗБАВЛАЮЩА ВЪСХЫΤΑΙΟΠΠΙΜΈΟΌ106,
C(BA)TBIN CBOP6 Cb
OYCTABY, AIIE COYT6 KIAPAOU, JA
OTIIAHOYTP. AIG ЛИ ПРОСТИИ ЛЮДИЮ,
ДА БОУДОУТЬ ПРОКЛАТИ.
воть 1. — XLII. ΒΟΠΟΟΠΈΙΟΠΙα{.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν ξὲ’.
Ῥ0ΟΒΟΟΣΧΕΙΤΑΗΠΙΜΝ(Ε) J.
ΝοιποΚκαΠΟηΠ΄Β
Učiní-h kdo nezasnoubené panně
násilí, ať. je vyobcován. Nesmí pak
pojmouti jinou, leda tuto, 1kdyby byla
chudobná.!0
XLII. titul. O těch, kteří za smilství
majíbýt..
Ankyrského sněmu kánon 8. Dívky
zasnoubené a potom jiným unesené
musí být vráceny těm, s nimiž byly
dřív zasnoubeny, 1 kdyby od oněch!
byly znásilněny.
Laodicejského sněmu kánon 27.
Stran těch, kteří unášejí si dívky kvůli
nároku na sňatek? nebo únoscům pomáhají
a s nimi spolupůsobí,* svatý
sněm tento ustanovil, jsou-li to klerici,
aby byli. zbaveni svých hodností.“
Pakliže jsou to laici, ať jsou prokleti.
ca J.
Βἴ τις παρθένον ἀμνήστευτον βιασάµενος
ἔχει, ἀφοριξέσδω' μὴ ἐξεῖναι δὲ αὐτῷ ἑτέραν λαμβάνειν, 441 ἐκείνην κατέχειν,ό
ἦν κατήρετίσατο, κἂν πενιχρὰ ᾖ.
ΧΙ Π Τίτλος µβ’. Περὶτῶν ὀφειλόντωνπορνείας...
Τῆς ἓν Αγκύρᾳ συνόδουκανὼν ια. Τὰς µνήστευθείσας πόρας καὶ μετὰ ταῦτα
ὑπὸ ἄλλων ἁρπαγείσας ἔδοξεν ἀποδίδοσῦαι τοῖς προμνηστευσαµένοις, εἰ καὶ βίανὑπαὐτῶν πάδοιεν.
Τῆς ἔν Χαλκήδόνια συνόδου κανὼν 3’. Τοὺς ἁρπάξοντας κόρας ἐπ᾽ ὀνόματι
συνοικεσίου ῆ συµπράττοντας 7 συναιροµένους τοῖς ἁρπάξουσιν ἡ ἁγία σύνοδος
ὥρισεν, εἰ μὲν κληριιοὶ εἶεν, ἐκπίπτειν τοῦ οἰκείου Вафиоб, ei δὲ ὑμονάζοντες
ἠὸ λαϊκοί, ἀναδεματίξεσδαι.
ЖИ 2 Aaodixcia Mos. 2-8от. Раг Vati.
10Tento kánon patří do následujícího titulu a v Usť.i Jas (zde je označen jako kánon Bas 48)
je sem omylemzařazen.
ΧΙΠ |
1 Tj. od únosců.
2 U slova naroko udává Sreznevskij (MaterialyII, 322) na tomto místě význam „celb,namerenie“(za
účelem sňatku); Hefele II, 527: welche Frauen rauben, auch wenn es geschieht.
um mit ihnen zu wohnen (sie zu heiraten); Milaš I, 389: pod izlikom suprušstva. Domnívám
se však, že je zde užito tohoto slova ve významu právním pod vlivem moravským (viz
v úvodní studii, str. 226).
3 Slov. svizbavljati je kalk podle řec. ovvaroctoĎaí. Sreznevskij (Materialy) má na toto:
slovo tento jediný doklad a interpretuje je jako „pomogaťv pochščenii“. Hefele II 527 čte
ovvawvoÚvtac„und ihre Tat „billigen'.
4 V slov. textu nepřeloženo řec. T00 olxsiov BaĎuoů Jefr 36a OTPNACTUCBOFErOCTENGNE.
Nomokanons 341
C(BA)TAT(O) BACHJIB(IA) KAN(ON5)
ЕТ. О ВЪСХЫШАЮЩИХЪ САМИ ОУСТАBUXOMB,г
лЪт(А) и тЪмъ и@въсхыТАЮЩИМЪIA
KPBMĚ м(о)л(и)твые
БЫВАТИ. А Б63 МОУЖЗЁ БЫВАЕМОЕ
563 ВИМЫ 1CTb.
тогож(6) кам(омъ) лг. по моужи
БЫВАЮМАТАОСКВЬРМЬМИТ 563 BUNBI
СОУТЬ. ТЪЬМЬЖб РАБЫМИ, АЩШЕ M
МОУЖЮ ПРИИМЕТЬ ОТ Г(0О)С(ПодДИ)мА
СВОЕГО, ТО БЕЗ ГРЪЗХА πεστΣ. |
тогож(6) клдм(омъ) лд. д(Ъ)вы,
таже чресъ волю о(ть)чю послгдють
ΠΙΟΒΤΙ Π’ΒΙΟΤΡ. ΑΙΠε СЪМИРАЮТЬ С(А)
Родители, W HIIE NOBUNBNH COYTb
N6 TBRMO KOMKANHYIAN6 NPHIATU, N%
и ΤΕΠΠΤΕΜΜΙΟNPIUMOYVT(5)Í.
ТОГОЖЕ\ ВАСИЛЬ! KAN(ON5) KZ.
БЫВАЮЩИИ БЕС ПРЪЬДЬРЖАИИ
ХЕ БРАЦИЛЮБОДТАМИТАСОУТЬ
Svatého .Basilia kánon 15. O únoscích
jsme sam1 nařídili, aby 1 oni, 1 ti,
kteří se únosu účastní, byli tři léta
vyloučeni z modlitby. Čo se děje bez
násilí, je Без ушу.
Téhož kánon 33. Zmrhání násilím
učiněná jsou bez viny. Proto otrokyně,
1 když je znásilněna svým pánem, je
bez hříchu.
Téhož kánon 34. Dívky, které se
vdávají proti vůli otcově, dopouštějí
se smuilství. Smíří-l1 se s tím rodiče,$
1 рак ještě jsou nejen povinny nepřijímat,
nýbrž dostanou 1 epitimi1.
Téhož Basila kánon 27. Sňatky,
které se konají bez svolení vrchnosti,
jsou smilstva. Proto je-li na živu otec
aJ, om. U. есим(ъ) а9д4. Т. {У.,приимоу Ц. ЕПРЬДЬРЖАШИИеггоге ЦТ,
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν τε’. Περὶ τῶν ἁρπαξόντων κανόνα μὲν
παλαιὸν οὐκ ἔχομεν, ἰδίαν δὲ γνώµην ἐποιησάμεῦθα τρία ἔτη καὶ αὐτοὺς καὶ τοὺς
συναρπάξοντας αὐτοῖς ἔξω τῶν εὐχῶν γίνεσῦθαι. τὸ δὲ μὴ βιαίως γινόµενον ἀνεύὑδυνόν
ἐστιν.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν Ad'.©Ai πρὸς ἀνάγκην γενόμεναιᾶ φὑοραὶ ἀνεύθδυνοί εἶσιν.
ὥστε καὶ ἡ δούλη, εἰ ἐβιάσδη παρὰ τοῦ οἰκείου δεσπότου, ἀνεύθυνος ἐστίν.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν κγ’. 4ἳ κόραι αἳ παρὰ γνώµην πατρὸς ἀκολουδήσασαι πορνεύουσιν,
διαλλαγέντων δὲξ τῶν γονέων, δοκεῖ δεραπείαν λαμβάνειν τὸ γεγονός. οὐκ
εὐδὺς δὲ εἰς τὴν κοινωνίαν ἀποκαδίστανται, ἆλλ᾽ ἐπιτιμηδήσονται τρία črn.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν κξ’. Οἱ ἄνευ τῶν κρατούντων γάμοι πορνεῖαιεἶσίν. οὔτε οὖν
c Ay'BL. ἆ γινµεναι Νε Ρ9. εοπι. Ρ8. } ἁγίου Βασιλείουада. Оо.
S Zde zkráceně a jasně, řec. dveťĎvvovčariw „Бе? ушу‘, vlastně „bez odpovědnosti“. Suvorov,
Objem 227, poznamenává k tomuto kánonu, že Basilius Vel. rozlišuje únos se ztrátou nevinnosti
(násilnou nebo nenásilnou) a únos bez této ztráty a stanoví, že tento poslední nepodléhá,
trestu, zatím co pro první určuje dle vlastního názoru pokání tří nebo čtyřlet. Dálerozlišuje
únos panen zasnoubených s někým jiným nebo nezasnoubených a v tomto druhém případě
pokládá sňatek únosce s unesenou dívkou za možný, dají-li k tomu souhlas rodičeneb příbuzní;
o únosu vdovy, jakožto osoby samostatné, svéprávné se Basilius nezmiňuje. Předcházející
kánon Chale 27 však nečiní tohoto rozdílu ve způsobu únosu, patrně pod vlivem římského
práva (24.a 25.titul IX. knihy Theodosiovakodexu a 13.titul IX. knihy Justiniánova kodexu).
Tolik Suvorov.
6 Slov. překlad je zde volný a zkrácený bez porušení smyslu.
Bas 15/30
Bas 34/49
41b
Bas 23/38
Bas 27/42
Bas 11/26
Laod 1
42a
342 Nomokanons
O(TB)OIO BO KUBOVIMO U BII(A)д(ъг)цЪ,
м6 563 ВИМЫ СОУТЬ СЪВЪКОУПЛАЮШИИ
СА. ЮГДА СЪСТРОТАТЬ
3`(Оспод) ь 1 СОУЖИТИ, ТЪГДАПРИЕМЛЕТЬ
БРАЧМОЕ ИЗВЪШЕМИК.
тогож(6) вАСИЛЬ КАМ(ОМЪ)АГ.
IMOBOTBIaNure NĚC(Tb) BPAKB NH 3AЧАЛО
БРАКОУ. ТВМЬЖб РАЗЛОУЧИТИ
ДОСТОИМА СТА СЪВЪКОУПЛАЮЩАТ
СА. АЦ6 ЛИ ЛЮБИТА СА СЪ ВСАЦЪМЬ
6ΡΒΡΗΟΥΠΠΟΝΗΙΕΜΕ, ΤΟ ΠΑ 6ΠΗΤΟΜΗΤΟ
ПРИИМЕТА. А № ДАМТИ) KPO
ВЪКОУПНЗЕ, ДА ГОРЕ МВчто №6 БОУ­
πετΕ.
XLIII Tur(pb)n(P) MT. O JKENAIIUXB
6Α ΒΤΟΡΟΣΕCBOBOINB W B M(NOT%I)
ЛАОДИКИИСК(А)Г(0) СБОР(А) КАN(ON5)
MA. AHI€E ПОДОБАЕТЬ ПОI(b)PK(B)BENO© BAKONOY| CBO­ΒΟΠΝΈ U 3AKONBNĚ ПРИЧЬТАВЪШИХЪ
СА ДВОИХЪ БРАЦЪХЪ, №6® СТВОРШИХЪ
ТАИМЪТИЬ | БРАКЪ, МАЛОУ ВРЕМЕМИ
МИМОУВШОУС И ПРЕБЫВЪШЕМЪ ВЪ
м(о)л(и)твахь и поста по м(и)л(о)сти
ДАТИимъ оБьшемив повел
хомъе.
вживоуши еггоге Ч, живоу соущоу ргоре {.
bTAKOHmendose UJ.
еповелЪхъ еггоге0 ..
кхвкоупь Г. — XLIII *errore om. UJ.
dcorreximus e corrupto no cem; UJ.
1 pán, nejsou neodpovědní ti, kteří
vstupují ve sňatek. Teprve tehdy,
když schválí páni soužití, nabývá sňatek
platnosti.
Téhož Basilia kánon 11. Smilství
není sňatek, ani počátek sňatku. Proto
se mají od sebe odloučit ti, kdož spolu
obcují. Milují- se s všelikým spoluobcováním,
tu ať dostanou epitimu.
Ale nemají se dávat dohromady,? aby
se nestalo něco-horšího.
XLIII. titul. O těch, kteří se po druhé
svobodněžení a do mnoha...
Laodicejského sněmu kánon 41.
Má-li se podle církevního zákona těm,
kteří svobodně a zákonitě uzavřel
druhý sňatek a nespáchali tajný sňatek,
dát po uplynutí krátké lhůty
strávené v modlitbách a postu z milosrdenství
společenství (církve), nařídili
jsme, (že ano).
ir(ocnon)pckore mendose UJ. ЗдВати ПХ.
csic probe 7, въышюU.
πατρὸς ζὤντος οὔτε δεσπότου οἳ συνιόντες ἀνεύθυνοι εἰσίν,ἕως ἂν ἐπινεύσωσι»
oč κύριοι τὴν συνοίκησιν: τότε λαμβάνει τὸ τοῦ γάµου βέβαιον.
Τοῦ αὐτοῦ! κανὼν ια. `Н πορνεία γάμος οὐκ ἔστιν, ἀλλ' οὐδὲγάμου ἀρχή. ὥστε,
ἐὰν ᾖ δυνατὸν τοὺς πατὰ πορνείαν συναπτοµένους χωρίξεσδαι, τοῦτο κράτιστον'
ἐὰν δὲ στέργωσιν ἐν παντὸς τρόπου τὸ συνοικέσιον, τὸ μὲν τῆς πορνείας ἐπιτίμιον
γνωριζέτωσαν,σ ἀφιέσθωσαν δέ, ἵναμὴ χεῖρόν τι γένηται.
ΧΙ] Τίτλοςαγ’.
περιπεσόντωγι...
Περὶ τῶν ἐλευδερίως διγαµούντων καὶ τῶν πλείστοις γάµοις
TἾς ἔν «{αοδικείᾳ συνόδου πανὼν α’. Περὶ τοῦ δεῖν κατὰ τὸν ἐκκλησιαστυκὸν
πανόνα τοὺς ἐλευδερίως καὶ νομίμως συναφθέντας δευτέροις γάμοις, μὴ AaĎooγαμίαν
ποιήσαντας,ὁ ὀλίγου᾿χθόνου παρελθόντος καὶ σχολάσαντας ταῖς“προσευχαῖς
καὶ νήστείαις, κατὰ συγγνώµην ἀποδίδοσδαι αὐτοῖς τὴν κοινωνίαν ὡρίσαμεν.
ϱ ὁριξέτωσαν Μο.
7 Opět volný a zkrácený překlad bez újmy na srozumitelnosti.
Nomokanons
C(BA)T(A)TO BACHJIBIAKAN(ON5) EIÍ.
TPBBPAAMIO ZAKONA NĚC(Tb). TBMBIKE
ЗАКОМОМЬ БРАКЪ ТРЕТИИ №6 СЪВОДИТЬ
с(А). ТАКОВА ОУБО ОСКВЬРМЬМИ
C(BA)TBIX5 ц(ь)РК(Ъ)вЪ —ВИДИМЪ,
ЛЮДЬСКЫМЪ ЖЕ СОУДОМЪ NG NPENAME,
1аКО МЕВЪСТАЖЕМАГОЛЮБОдВлами
М6РАДЬМВю СоУЩШе.
тогоже кАМ(омъ) #6. МмоговрАЧиа
ПРЕМЪЛЧАША тако CKOTBCKO;
медостоимо во весть чл(о)в(Ъ)комъ
КР(ь)стьтамомъ. мы же τ(ΠΑΓΟ)л6мъ:
горък C6всть люБодВамита.
TBMEIKE JIOCTOHTB TAKOBBIMR ABB
ΕΕΠΜΝΟπῬτ[ο) ПЛАКАТИ 6Α, Αξ Β ποСЛОУШАТИ,
Г Ж6 ПОДЪПАДАТИ И ДА
ПРИТАТИБоуд(оу)т(ь).
МеОК6САРИИСК(А)Г(О) СБОРА KAN(ON5)
T. о ВЪПАДЪШИХЬЙ ВЪ ММОГЫ
ЖЕМИТВЪГ ΒΡΕΜΑ ОУБО NAP€46NO
всть тавлемок. же житию ихъ
и ВЪРА СЪКРАШАЮТЬ ЛЪТ(А).
πα 1. ЕТ, А 0. ВВПАДАЮЩИХ(Ъ){.
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) хату ДЕ’.
343
Svatého Basilia kánon 15. O třetím
sňatku není zákona. Proto se třetí
sňatek neuzavírá podle zákona. Vidíme
tedy takováto poskvrnění svatých
církví, ale podrobujemeje lidským
soudům, ježto jsou snesitelnější! než
bezuzdné smilství.
Téhož kánon 65. Mnoho sňatků pominul
(Otcové) mlčením jako věc
hovadskou, neboť jest to nedůstojné
křesťanů. My pak pravíme, že je to
horší než smilství. Proto musejí takovíto
ovšem jeden rok plakat, dva poslouchat,
tři kléčet a (potom) ať jsou
реа.
Neocesarijského sněmu kánon 3. Co
se týče těch, kteří se mnohokrát ženili,
čas určený (ku pokání) je zajisté
zřejmý.* Jejich dobré chování a víra
zkracuje tuto dobu.
Τοιγαµίας νόµος οὖκ ἔστιν. ὥστε
γόµμῳγάμος τρίτος οὖκ ἄγεται. τὰ μέντοι τοιαῦτα ὡς ῥυπάσματα τῆς ἐκκλήσίας
ὁρῶμεν, δηµοσίαις δὲ καταδίκαις οὐχ ὑποβάλλομεν, ὡς τῆς ἀνειμένης πορνείας
αἱρετώτερα. |
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν ξε’. Ту» δὲ πολυγαμίαν οἳ πατέρεςα ἀπεσιώπησαν, ὡς κτηνWONκαὶ
παντελῶς ἀλλοτρίαν τοῦ γένους τῶν ἀνθρώπων. ἡμῖν δὲ παρίσταται
πλέον τι πορνείας εἶναι τὸ ἁμάρτημα. διὸ εὔλογον τοὺς τοιούτους ὑποβάλλεσδαι
τοῖς κανόσιν, δηλονότι ἐγιαυτὸν προσκλαύσαντας, καὶ ἔν τρισὶν ἀκροασαμένους
καὶ ἐν ἄλλοις τρισὶν ὑποπεσόντας, οὕτως δεκτοὺς εἶναι.
Τῆς ἓναΝεοκαισαρείᾳσυνόδουκανὼν v Περὶ τῶν πλείστοις ᾿γάμοις περιπιπτόνтот
д μὲν χρόνος σαφἠς ὃ ὠρισμένος, ň δὲ ἀναστροφὴ καὶ ἡ πίστις αὐτῶν συντέμνει
τὸν χρόνον.
ХЫШ 4 om. Mo Mos Ne Ps. ὃ περιπεσόντων Μο Ne.
XLIII
1 Uad)j. neradono ve významu aieerToc,expetendusuvádí Miklosich (Lexicon439) a Sreznevskij
(MaterialyII, 420)tento jediný doklad; kromětoho uvádějí oba doklad na adv. neradsněje
za řec. dvextóTeoovz Haličského tetraevangelia Mt 10.15, kde nejstarší evangelní texty mají
otoradoněje. |
2 O stupních kajícníků viz úvodní studii ZSL, str. 151. V kánonech Bas 50 a 80 je nepřímo
obsažen zákaz čtvrtého sňatku, který byl výslovně zapovězen až na sněmu cařihradském
r. 920. Srov. S. Troicki v Slovéěč. 4—5, Zagreb 1955, 118.
3 Ve slovan. textu bylo javlenoje chápáno jako přívlastek k následujícímu ž?tije,zatím co v řec.
předloze cag“g je predikátem k předchozímu yoóvoc.— Ustanovení tohoto kánonu se týká
těch, kteří se ženili víc než dvakrát; není známo, na který starší předpisse tu kánon odvolává.
Později bývali bigami trestáni epitimií jednoho roku, trigami dvou až pěti let.
Bas 35/50
Bas 65/80
Neoe 3
Neoc 4
42b
Laod 30
Neoc 2
344 Nomokanone
TOT0>K(€) KAN(ON5) JI. AIJI€ II P 6 JIbложить!
кто, въсхотЪ|въ жемъ,
BBITA C5 NER ТИ № ПРИДЕТЬ ВЪ
ВРЕМА ПОМЪШЛЕМиИк! ΗΤΟ, 1888
юсть, тако вл(А)Г(о)д(А)тиюк sloж)ивю
ИЗБАВЛЕМЪБЫС(ТЬ).
ЛАОДИКИИСК(А)Г(0) СБОР(А) KAм(омъ)
п. тако ме подовлеть с(вА)ΠΙ(Θ)ΝΠΗΟΜΕ
ли КлЛиРИКОМЪ JIH
ЧЬРМОРИЗЬЦЕМЪ ВЪ БАМИ СЪ ЖЕМАМИ
мыти са, Ми всАКОМО(У)!кР(Ъ)СТЬ‚амоу
ЛИ ЛЮДИМОУ. CE BO ПБЬРВЫИ
ЗАЗОРЪ ЕСТЬ ОТ ПОГАНЪ.
`ХЫУ атител(ъ) Мда.о съвъкоуплАЮШИХЪ
С(А) СЪ ДВЪМА БРА­
том(А)...
миквиск(а)г(о) CBOP(A)KAN(ON5)
B. JKENA AIIE NMOCATN6EC(TNE)TBP3A
ДВА БРАТА, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А) πο
ОУМЬРТВИТАв. OBAH6AIIE CA OBEIHAF6TPPH
Č(P)M(B)PTH: AIIE ππἜЛВЮ,
РАЗОРЮ БРАЧЬСТВО, ДА UPAИМЕТЬ
ПОКАТ&МИю. АЦ!6 ЛИ ОУМРЕТЬ
ВЪ ГРЬСЁ ТОМЬ СОУЩИ, ИЛИ МОУЖЬ
61а, ТО ИЖб вю ОСТАМЕТЬ, ТО ТОМОУ
ТАЖКО ПОКАЛаАМИЕЕСТЬ.
1ПРЕДЪЛЕЖАТЬеггоге UJ. помышлемиа mendose UJ.
Téhož kánon 4. Zatouží-li někdo poženě
a umíní sl být s ní, ale jeho úmysl
se neuskuteční,“ je zřejmé, že toho byl
zbaven milostí boží.
Laodicejského sněmu kánon 80. Že
kněží nebo klerici nebo mniši se nemají
koupat v lázních s ženami, ani žádný
křesťannebo laik. Neboť to bývá první
výtka od pohanů.
XLIV. titul. O těch, které uzavírají
sňatek s dvěma bratry ..
Nicejského sněmu kánon 2. Vdá-li se
žena za dva bratry, ať je vyloučena až
do své smrti. Pakliže při smrti slíbí:!
uzdravím-li se, zruším sňatek, aťpřijme
pokání. Umře-li jsouc v tomto hříchu,
nebo muž její, tu tomu, kdo zůstane
na živu, je (uloženo) těžké pokání.
kpJI(A)rocTI:O J. IBCAKOMOy J,
BCAKOMOU. — XLIV »-2J, om. U. Ъпослгметь ргоре J.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν δ’. ᾿Εὰν πρόθηταί τις ἐπιθυμήσας γυναικὸς συγκαὺευδῆσαι
αὐτῇ,ο4 230,
χάριτος #006091.
Τῆς αὐτῆς (Тс ἐν «αοδικείᾳ) συνόδου xavav A.A
UMčAĎn δὲ εἰς ἔργον αὐτοῦ ἡ ἐνθύμησις, φαίνεται ὅτι ὑπὸ τῆς
ὍὍτι οὐ δεῖ ἱερατικοὺς
7 πληρικοὺς 7 ἀσκητὰς ἓν βαλανείῳ μετὰ γυναικῶν ἀπολούεσῦαι, μήτε ὅλωςα
χριστιανὸν ἢ λαϊκόν' αὕτη γὰρ πρώτη κατάγνωσις παρὰ τοῖς ἔθνεσιν.
XLIV Τίτλος µδ’. Περὶ τῶν δύο ἀδελφοῖςἢ ἀδελφαῖς συναπτοµένω}...
Τῆς ἐν Νεοκαισαρείᾳ συνόδουκανὼν β’. Γυνὴ ἐὰν γαμηδῇ δύο ἀδελφοῖς, ἐξωδείσθω
µέχρι θανάτου, πλὴν ἐν τῷ δανάτῳ διὰ τὴν φιλανθρωπίαν, εἰποῦσαα ὡς
ὑγιάνασα λύσει τὸν γάµον, ἕξει τὴν µετάνοιαγ. ἐὰν δὲ τελευτήση ἡ γυνὴ ἓν τῷ τοιούτῳ
γάµμῳ οὖσα ἤτοι ὃ ἀνήρ, δυσχερἠς τῷ µείναντι ἡ μετάνοια.
ο μετ αὐτῆς ΟΙ. ἆ πάντα Co. — XLIV ο ἐπὰν ἐίπῃη Mo.
+ O užití slova vrěme ve významu „skutek nečistý (coitus)“ viz úvodní studii ZSL na str. 170.
XLIV
1 Nepřeloženo řec. drd Tův piAavdporniav, Jefr 84b za čilojv(ě)koljubije „ze soustrasti“,
Nomokanon
C(BA)TAT(O) BACHJIBI8 KAN(ON5) 3Í.
Тлкоже и об покмлющихъ двЪ
CECTPB, АЦ И ПО РАСМА ЛЪТА, ДА
ПРИИМОУТЬ,КОЖЕ и ВЪ ПРФДЬМЁмЬ`
KANONŠ TJI(ATOJI€)Tb, въ ЕВ-МЬ.
с(вА)т(А)ГО вАСИЛЬТа кАМ(ОМЪ) £d.
БРАТОСЪМ$СИю ИСПОВЪДАВЪ (СА)® ДА
ПРИИМЕТЬ ОУБИИЦА ЛТА.
тогож(6е) кАМ(омъ) Е. | ИЖЕ съ
СЕСТРОЮ СВОюЮюИЗЪ О(ТЬ)ЦА ЛИ ИЗЪ
м(А)т(6)Р6 вдимота осквьрмитьСс(А),
ВвЪ ХРАМЪ Μ(ο)π(π)τΒΕΝΤΡΙΠ ДА NE
ВЪХОДИТЬ, ДОМДЕЖе ОСТАМЕТЬ С(А)
ТОГО ЗАКОМОПРЕСТОУПЛЕМИ. ЮвГДА
Ж6 ПРИДЕТЬ ВЪ ОШЮШЕМИю! ГЪРДАГО
ГРЪХА, ДАПЛАЧЕТЬ С(А) ПРЕДЪ ДВЬРМИ
Π(Β)ΡΗ(Ε)ΗΡΝΡΙΜΝ CTOIA T JIŠTA U
МОЛА СА ВЪХОДАШИМЪ NA M(0)л(и)твоу,
ДА ἨΟΣΙΠΟ молить С(А)
г(о)с(поде)ви ΒΑ М. потомь же
ДРОУГАТА ЛЪТ(А) Г ВЪ ПОСЛОУШАМИЮ
ТЪКМО ДА ПРИТАТЪ БОУДЕТЬ И СЛЫШАВЪ
КМИГЫ И ОУЧЕМИТа, ДА ИЗЪЛАЗИТЬ,
А № СВЬРШАТИ СА M(0)­
345
Svatého Basilia kánon 17. Totéž
platí 1 o těch, kteří si vezmoudvě
sestry 2 byť 1 v různých dobách, ať
přijmou (pokání), jak i v předchozím
kánoně, v 62. se praví.?
Svatého Basilia kánon 60. Kdo se
vyzná ze smilství se sestrou, ať přijme
dobu (pokání stanovenou) pro vražed­
níky.
. Téhož kánon 60. Kdo se. poskvrní
s vlastní sestrou po otci nebo matce
jedné, aťnevstupuje do domu modlitby,
dokud neustane v tom protizákonném
skutku. Když pak dospěje k poznání
hrozného hříchu, ať stojí a pláče přede
dveřmichrámovýmutři léta a prosí.ty,
kteří vcházejí k modlitbě, aby každý
zaň prosil Pána. Potom jiná tři léta ať
je přijat toliko k poslouchání a když
vyslechne Písmo a poučení, ať odejde,
než sekoná modlitba.“ Poté pak, padá-li
se slzami a zkroušeným srdcem a silnou
pokorou před Bohem, ať se mu přidělí
jiná tři léta klečení. A ukáže-li potom
hodné ovoce pokání, ať desátého roku
ccompletum secundum textum gr., om. UJ. dsic mendose (e seguenti canone desumptum)
in U, NBprobe J. еиспов$длдвъ ргоЪе 7. 'очютие 1.
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν &у’. "O aůrTocδὲ κρατείτω τύπος καὶ
ἐπὶ τῶν δύο ἀδελφὰς λαμβανόντων εἷς συνοίκήησι»,εἰ καὶ κατὰ διαφόρους χρόνους.
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν эВ’. ᾿Αδελφομιξία τὸν τοῦ φονέως
χρόνον ἐξομολογήσεται.
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν ξ’. "ο ἀδελφῇ ἰδίᾳ ἐν πατρὸς ἢ ἐκ μήτρὸς συμμιανδεὶς εἰς
οἶκον προσευχῆς μὴ ἐπιτρεπέσθω παρεῖναι, ἕως ἁποστῇ τῆς παρανόµου καὶ AĎEµίτου
πράξεως, μετὰ δὲ τὸ ἐλθεῖνεἰς συναίσθησιν τῆς φοβερᾶς ἁμαρτίας τριετίανῦ
προσχλαιέτω, τῇ ὑδύρᾳοτῶν εὐκτηρίων οἴκωνόὸπαρεστηκὼς καὶ δεόµεγος τοῦ λαοῦ
εἰσιόντος ἐπὶ τὴν προσευχήν, ὥστε ἕκαστον μετὰ συµπαθείας ὑπὲρ αὐτοῦ ἐκτεγεῖς
ποιεῖσθαι προσευχὰς πρὸς τὸν κύριον. μετὰ δὲ τοῦτο ἄλλην τριετίαν εἰς ἄκρόασιν
μόνηνᾶ παραδεχὐήτω, καὶ ἀκούων τῶν γραφῶν καὶ τῆς διδασκαλίας ἐκβαλλέσδω
d om. Mo Mos Ne Ps. ε-ο τῆς ἐκκλησίας Νε, απἰε παρεστηκώς αἆᾶ. Mo Ne Ps τρία čen.
ἆ µόνον Vi.
2 Vynecháno εἷς συνοικέσιον, Jefr 196b na sočetaníje „na soužití“.
3 Řada řeo.rukopisů (Ar Coi H Ven Vi Cl Mos) má zde scholion, v němž se odkazuje na kánon
Bas 62/77 a uvádějí se z něho podrobně léta odstupňovaného pokání. |­
4 Řec. хайи? καταξιούσθω προσευχῆς 19zde přeloženo volně a ne svvršati se m(o)l(i)tvě;Jefr 196a
překládá doslovně: %ne sopodobiřve s m(o)i(i)tva. Dále je vynecháno: ἐξεζήτησεν αὐτὸν καὶ.
Bas 63/78
Bas 52/67
43a
Bas 60 75
Bas 61/76
Bas 64/79
43b
Bas 48/63
„Anc 16
346
JI(A)TB'5. IIOTOMb ?K6, AIJIE CE CJIb3AMH
И СКРОУШЕМОМЬ С(Ь)РД(Ь)цемь и
смЁРЕМИЕМЬ КРЁПКОМЬ ПРИПАДАЕТЬ
къ в(ог}оУуЕ, ДА ДАСТЬ СА 1ΙΜΟΥ
ПОДЪПАДАМИТАДРОУГАТА Г ЛЪТ(А). ТИ
потомь,де тавитьплодъ достоимъ
INOKAIaNHla, I JIBT(O) ДА ПРИТаТЪ
БОУДЕТЬвъ м(о)л(и)твоу вФРМЫХЪ
Б6С ПРОСХОУРЪВ. и В ЛЪТ(Ф) стола
CP BĚPNBIMH, ПАЧЕ ДА СПОДОБИТЬ
C(A) BJI(A)JTOMOYOBbIHENU.
тогож(6) кАм(омъ) ἐπ. TAKOMmE
иже смъхоу поиметь свою.
с(вА)т(А)го ВАСИЛЬТаКАМ(ОМЪ)ЕД!.
| (осквьРМАЮЩИИ Ж6 СА СЪ МАЧЕХАМИ
ПОВИМЬМИ COYTb CECTPBNIO
ОСКВЕРМЕМТЮ..
тогож(6) кам(омъ) Ей.ижб съ скоТОМЬ,
ТОУЖб ЗАПОВЪДЬ ДА ДЬРЖАТЬ,
ЮЖб ТО И ВЫШЕ СКАЗАХЪ.
O CMBMbMUXP CA съ скотомь
WO COTPĚMAPOMUX(p)E. wKkEпрбKe
K IBT(6) CzrPBMNTE, 6i ITBT(P)
sr(ocnonjoy J.
rore U.
Nomokanon$
je přijat na modlitbu s věřícími bez
přijímání. A když dvě léta stál s věřícími,
nechť se stane tím spíše hoden
-dobrého účastenství.
Téhož kánon 64. Totéž 1o tom, kdo
pojme za ženu svou snachu.
Svatého Basila kánon 64. Ti, kteří
se poskvrňují s macecharmi, jsou vinni
poskvrněním se sestrou.ó
Téhož kánon 68. Kdo se zvířaty, ať
zachovají tutéž epitimu, kterou. jsem
uvedl výše."
O těch, kteří se dopustil smilství se
zvířaty a ještě tak hřeší: Kdo zhřeší
před 20. rokem, po 15 let ať klečí,
ВПРОСКОУРЬГ ФТ. 146 1. JJ, OCKBEPNHPOerrore U. KJ, CErPŠINArIME erπαὶ
μὴ καταξιούσθω προσευχῆς: ἔπειτα, εἴπερ μετὰ δακρύων ἐξεζήτησεν αὐτὸν
αἱ προσέπεσε τῷ κυρίῳ μετὰ συντριμμοῦ καρδίας καὶ ταπειγώσεως ἰσχυρᾶς,
διδόσδω αὐτῷ ἡ ὑπόπτωσις ἐν ἄλλοις τρισὶν ἔτεσιν' καὶ οὕτως, ἐπειδὰν τοὺς καρποὺς
τῆς µετανοίας ἀξίους ἐπιδείξηται, τῷ δεκάτῳ ἔτει εἷςτὴν τῶν πιστῶν εὐχὴν
δεχὑήτω χωρὶς προσφορᾶς, καὶ δύο ἔτη συστὰς εἷς τὴν εὐχὴν τοῖς πιστοῖς, οὕτως
Λοιπὸν καταξιούσδω τῆς τοῦ ἀγαὺοῦ κοινωνίας.
, Τοῦ αὐτοῦ κανὼν ξα’. Ο αὐτὸς τύπος καὶ περὶ τῶν τὰς νύμφας ἑαυτῶν λαµβαγόντων.
|
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν ξδ’. Οἳ δὲ ταῖς μητρυιαῖς ἑαυτῶν ἐἔπιµαιόμενοιέ
τῷ αὐτῷ ὑπόκεινται κανόνι, ᾧ καὶ οἳ ταῖς ἑαυτῶν ἀδελφαῖς ἐπιμαιvóuevou.“
|
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν µη’. 'Οἐν ἀλόγοις τὴν ἑαυτοῦ ἀσέβειαν ἐξαγορεύων τὸν αὐτὸν
χρόνον ἐξομολογούμενος παραφυλάξεται.
e ἐπιμιαινόμενοι 2
s Tj. přijímání. O stupníchkajícníků viz úvodní studii ZSL, str. 151.
s Slov. překlad, sledující variantu ἐπιμιαινόμενοι, πιά 749 stručnou formulaci místo: jsou
podrobeni stejnému trestu, jaký je stanoven na poskvrnění se sestrou.
7 Tj. 15 let.
Nomokanon5
ПОДЪПАДАВЪ ДА ПРИОБЬЦШИТЬ С(А)
стотамии м(о)л(и)твькВмь. потомь
Жб ПРЕБЫВЪ ВЪ ОБЬЩЕМИИ6 Л$Т(Ъ),
`ПОТОМЬ Жб ДА КОМКАЮТЬ. ДА ИСПЫТАЕТЬ
Жб СА И ЖИТИк DO BB NOHПАДАМИ-И
ТАКО ДА ОУЛОУЧИТЬ UJI(O)в(Б)колювБию.
АЩб КТО ВЪ ГРЪСЪХЬ
СИХЪ.ИЗЛИХА БОУДЕТЬ, ДЪЛГОЕ ПОДЪПАДАМИЮДА
ИМАТЬ. ЕЛИКО KE IPEШЬДЪШб
ВЪЗДРАСТЪ СЪ ИМ JKENBI
ИМОУШЕ ВЪПАДОУТЬ ВЪ ГРЪХЪ ТОТЪ,
тъ Ки 6 л$5т(ъ) подъпАдъ. въ оБЬINENAHм(о)л(и)твьм$мь
потомь же
КОМЧАВЪ6 лЪт(ъ), ДА възметь комКАМИЕ.
АЦ6 ЛИ 6Т6РИ ЖЕНЫ ИМОУТ6
И ПРЕШЬДЪШЕ М ЛЪТ(Ъ) съгрРЗшШили
БОУДОУТЬ,ТО МАисход жити!а да
ПРИЧАСТАТЬ(4).
XLV титьл(ъ) мб. о ТАТЕХЪИ ГРОБОКОПАТ6ЛЕХЪ
И КЛА[ТВОПРЕСТОУПМИ­
πἩΈἙχΕ.
C(BA)TAT(O) BACHJIBIA ἘΑΝ(ΟΝΛΕ).
КРАДЫИ, AIIE CA САМЪ ПОКАЮТЬ,
вдимо л$т(о) да лишить с(л4)тъкмо
ПРИЧАСТЬ1А КОМКАМЬМАГО: АЦ!6 ЛИ
1сы J. mom. J.
347
potom ať je stoje účasten modliteb.
A poté když stráví 5 let v tom účastenství,
pak ať přijímá. Ať se zkoumá
1jeho chování za substrace a podle toho
ať se mu dostane shovívavosti. Dopouštěl-li
se kdo příhšně těchto hříchů,
ať zůstane dlouho v substraa. Τι,
kteří překročili tento věk,š a ačkoli
jsou ženati, upadli do tohoto hříchu,
25 let substrace. Potom když strávili
pět let v společenství modliteb? ať přijímají.
Pakliže zhřeší takto někteří
ženatí, kteří překročili 50 let, ať teprve
při odchodu z života přijímají.
XLV. titul. O zlodějích a vykopávačích
hrobů a křivopřísežnících...
Svatého Basilia kánon. Kdo kradl,
kaje-l1 se sám, ať toliko jeden rok je
zbaven účasti na přijímání. Bude-li
z toho usvědčen, pak dvě léta. Ať se
„Ге у "Αγκύρᾳ συνόδου κανὼν ις. Περὶ τῶν ἀλογευσαμένων ἢ καὶ ἀλογευοµένων.͵ὅσοι
πρὶν εἰκοσαετεῖςγενέσδαι ἥμαρτον, πεντεκαίδεκαἔτεσιν ὑποπεσόντες
ποινωνίας τυγχανέτωσαν τῆς εἰςτὰς προσευχάς, εἶτα ἐν τῇ κοινωνίᾳ διατελέσαντες
ἔτήηπέντε, τότε καὶ τῆς προσφορᾶς ἐφαπτέσθωσαν. ἐξεταξέσθω δὲ αὐτῶν καὶ ὁ ἓν
τῇ ὑποπτώσειβίος, καὶοὕτως τυγχανέτωσαν τῆς φιλανθρωπίας. εἰδέ τινες κατακόρως
ἓν τοῖς ἁμαρτήμασι γενόνασι, τὴν μµακρὰν ὑπόπτωσιν ἐχέτωσαν. ὅσοι δὲ
ὑπερβάντες τὴν ἡλιωίαν ταύτην καὶ γυναῖκας ἔχοντες περιπεπτώκασι τῷ ἅμαρτήµατι,
πέντε καὶ εἴκοσιν ἔτεσιν ὑποπεσόντες κοινωνίας τυγχανέτὠσαν τῆς εἰς
τὰς προσευχάς, εἶτα ἐκτελέσαντες πέντε ἔτη ἐν τῇ κοινωνίᾳ τῶν εὐχῶν, τυγχανέτωσαν
τῆς προσφορᾶς: εἰδέ τινες καὶ γυναῖκας ἔχοντες καὶ ὑπερβάντες τὸν πεντηκονταετῆ
χρόνον ἥμαρτον, ἐπὶ τῇ ἐξόδῳ τοῦ βίου τυγχανέτωσαν τῆς κοινωνίας.
ΧΙΥ Τίτλος µε’. Περὶ κλεπτῶν, καὶ τυµβωρύχω», καὶ ἐπιόρκων...
1οῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου βασιλείου) κανὼν µς’.
μεταμεληδεὶς Κατήγορήσειεν ἑαυτοῦ, ἐνιαυτὸν κωλυθήσεται µόνον τῆς κοινωνίας
8 Tj. 20 let.
9 Tj. v systasi.
'O κλέψας, εἰ μὲν dg ἑαυτοῦ
44а
Ваз 46161
Bas 51/66
Bas 49/64
Bas 67/82
44b
348
ОБЛИЧАТЬ И, ТО В ЛЪТ(Ъ). ДА РАЗДЪЛИТЬ
Ж6 СА МОУ ВРЕМА МА ПОДЪНАДАМИЕ
И СТО@МИю ТИ ТАКО ДА
сподоБИТЬ С(А) КОМКАМИЮ.
CÍBA)T(A)ro| BACHIIBIAКАМ(ОМЪ)RA8, TPOBOPBII8 B3 I JIÉT(5) BEC ПРИYACTAIABBIBAIETb!
BB ABB nPBpub
ПЛАЧА СА, ВЪ Г ПОСЛОУШАТ, ВЪ Д
ПОДЪПАДАТА,едимо сто съ вЪРрМЫМИ
ТИ ТЪГДА ПРИЛТЪ БОУДЕТЬ.
ΤΟΓΟἨ6 кКАМ(омъ) Mě. KIIATBOПРЕеСТОУПМИКЪ
Т лБт(ъ) ПОКАЕТЬ
с(^): в лЪт(Ъ)... послоушаАм,
Д ПОДЪПАДА, вдимо съ вЗРМЫМИ
Стота И ТЪГДА ОБЪШЕМИЮ ДА СПОДО­
BATС(А).
C(BA)T(A)ro ВАСИЛЬа КАМ(ОМЪ)
27. ИС О КЛАТВОПРЕСТОУПМИЦЗХЪ,
АЩЕ по вЪдЗ и по моУЖиИПРЕСТОУПИЛИ
СОУТЬ КЛАТВЪ, ЛЕГЪЧАИШАМЪ
новимьми соуть впитемттам(ъ)9,
тако пое &лЪт(ъ) Быти имъпРИ­
1АТОМЪ. АШЕ ЛИ Б63 МОУЖЗ ПРЕДАЛИ
БОУ|ДоУТЬ. СВОЮ ВЪРОУ, ТО ДВЪ
лЪт(Ъ) плАКАВЪШЕ СА и ДВЪ ποХГУ
экд. ЪТ,приди errore U. с], о еггоге 17.
№отокапопъ
mu doba pokání rozdělí na substraci
a systasi a tak ať je připuštěn k přijí­mání.
Svatého Basilia kánon 21. :Rozkopávač
hrobů aťdeset let trvá bez společenství:t
napřed ať dvě (léta) pláče,
potom tři poslouchá, čtyři klečí, jeden
stojí s věřícími a pak bude přijat.?
Téhož kánon 49. Kdo poruší přísahu,
ať se deset let kaje: dvě léta (ať pláče,
tři)2ať poslouchá, čtyři klečí, jeden rok
ať s věřícími stojí a pak ať je připuštěn
do společenství.
Svatého Basilia kánon 67. O křivopřísežnících:
jestliže přestoupili přísahy
z donucení nebo násilí, jsou podrobeni
lehčím epitimiím, takže po šesti letech
mohou být přijati. Pakliže bez násilí
zradí svou víru, tu ať dvě léta pláčí
a dvě poslouchají a pět ať se modlí
v substraci, jiná dvě ať jsou přijati bez
oběti>do společenství modlitby, (a tak
а7, спитвемиитепдозе 0. *om. UJ.
= © / 3 x 3 / > 4 2 / \ 3 Čad e и
τῶν ἁγιασμάτω», εἰ δὲ ἐλεγχδείη, ἐν δυσῖνἔτεσι. µερισθήσεται δὲ αὐτῷ ὁ χρόνος
εἷς ὑπόπτωσιν καὶ σύστασιν, καὶ τότε ἀξιούσθω ατῆς κοινωνίας.α
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν να’. 'Ο τυμβωρύρος ἐν δέκα ἔτεσιν
ἀκοινώνητος ἔσται, ἐν δυσὶ προσκλαίων, ἐν τρισὶν ἀκροώμενος, ἐν τέσσαρσιν ὑποπίπτων,
ἑνὶδὲ συνεστὼς καὶτότε δεχησόµενος. Ď
Τοῦ αὐτοῦ κανὼν их’. ο ἐπίορκος ἓν δέκα ἔτεσιν ᾽ἀποινώνητος ἔσται, δυσὶν
ἔτεσι προσκλαίων, τρισὶν ἀκροώμενος, τέσσαρσι ὑποπίπτων, ἐνιαυτὸνὸσυνεστὼς
µόνον, καὶ τότε τῆς κοινωνίας ἀξιούμενος.ἆ
Τοῦ αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) πανὼν ξξ’'. Ἰαὶ περὶ τῶν ἐπιορπησάντων,
εἰ μὲν &хβίας καὶ ἀνάγκης παρέβησαν τοὺς ὄρκους, πουφοτέροις ὑπόκεινται τοῖς
ἐπιτιμίοις, ὥστε μετὰ ἓξ ἔτη εἶναι αὐτοὺς δεκτούς. εἰ δὲ ἄνευ ἀνάγκῆς προδόντες
τὴν ἑαυτῶν πίστιν, ἐν δυσὶν ἔτεσιν προσκλαύσαντες, καὶ ἐν δυσὶν ἀκροασάμενοι,
XLV ἃ-ᾱ τῶν ἁγιασμάτων Νο. υ δεχθήσεται Мо Моз № Рз. ο ἑνὶδὲ Ne.
ХГУ
1 O stupních kajícníků viz úvodní studii ZSL, str. 151.
2 V slov. textu vynecháno omylem προσκλαίων, ἐν τρισίν.
3 Tj. bez přijímání.
Nomokanons 349
СЛОУШАВЪШЕ И6 ВЪ ПОДЪПАДАМИИ
ПОМОЛЬШЕ СА, ДРОУЗЖИ В БЕС ПРОСФОРЫ!
въ оБЪШЕмМиюем(о)л(и)твы
ПРИТАТИ БОУДОУТЬЕ..., ДА ОУСТРОтать
Сс(А) ВЪ ΠΡΠΟΒΡΠΙΕΝΠΙ6 τΎΈσα
и КРЪВб X(PH)C(TO)BBI.
с(вА)тых(ъ) Ап(о)с(то)л(ъ) KAм(омъ)
к6в. вп(и)с(ко)пъ ли попъ
ли диюкомъ въ люБодамии JIMBb.ШРЕСТОУПЛЕМ1И— КЛАТВЕNĚBM(b)!
ли ВЪ ТАТЬБЪ АЦ6 ОБРАIIETB
C(A), ДА Извержеть с(А), А ДА
ме отлоучить с(4). г(ЛАГО)ЛЮТЬБО
кмигы: №6 отмьстиши двоиши ο
ΤΕΠΗΝΟΜΕ.
. κ
ХГУТтитьл(ъ) ма. тако м6 достоить
възимАТИ,Ч(ь)со Π(Β)ΡΗ(Τ)ΒΕΝΤΙΧΣ
с(ва)тых(ъ)Ап(о)с(то)лъь© KA­м(омъ) 08. ΑΠις КОТОРЫЙ КЛИРИКЪ
'ПРОСКОУРЫ1. ввывше ]. hJ, Ke U.
konečněprojeví pokání hodné uznání),
ať jsou navrácení. k účastenství těla
a krve“ Kristovy.
Svatých apoštolů kánon 25. Biskup
nebo kněz nebo jáhen, je-li usvědčen
ze smilství nebo z porušení přísahy
nebo z krádeže, ať je zbaven hodnosti,
ale nikoli exkomunikován. NeboťPísmo
(Nah 1. 9) praví: „Nebudeš jednu věc
trestati dvakráte.““6
XLVI. titul. Že.se nesmí nic brát z věcí
kostelních ...
Svatých apoštolů kánon 72. Vezme-li
některý klerik nebo laik ze svatého
i-isic probe У,шаШабат престоумии клеветьмЪмь0.
καὶ ἓν πέντε ἐν ὑποπτώσει εὐξάμενοι, καὶ ἐν ὁυσὶνἄλλοις ἄνευ προσφορᾶς εἰς τὴν
ποινωνίαν τῆς προσευχῆς παραδεχδθέντες, οὕτω τελευταῖον ἀξιόλογον δὴ τὴν µετάνοιαν
ἐπιδειξάμενοι, ἀποκατασταθήσόύται εἷς τὴν κοινωνίαν τοῦ σώματος τοῦ
Ἀριστοῦ.
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼνκε’. εΕῖ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος
6167 ἐπὶσπορνείᾳ ἢ ἐπιορκίᾳ ἢ хол," καδαιρείσθω καὶμὴ ἀφοριξέσθδω:λέγει
γὰρ ἡ γραφή. ’ Οὐκ ἐκδικήσεις δὶς ἐπὶ τὸ αὐτό
λοιποὶ κληρικοί.
ΧΙΙΥΙΤίτλος µς’.
2
(Nah 1, 9). ὡσάύτως δὲ καὶ οἱ
Περὶ τοῦ μὴ δεῖνἀφαιρεῖσθδαίτι τῶν ἐκκλησιαστικῶν...
3 \
Τῶν αὐτῶν (Τῶν ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν οβ’. Εἴ τις κληρικὸς ἢ λαϊκὸς ἀπὸ
e—-eom. Со.ᾱ ἀξιωθήσεται Νε. 7 от. (о. σ ἕν Mos. h dAoúc add. Со.
4 Vynecháno patrně haplografií: oĎrw τελευταῖον ἀξιόλογον δὴ τὴν µετάνοιαν ἐπιδειξάμενοι
Jefr 197b TAKO ΚΟΝΕΠΡΝΕΘΙΘ πΟΟΤΟΟΠΟΒΜΙΘTaBB ΠΟΗΑΑΝΜΗςΠΟΚΑΒΑΒΈΠΙ6.
$ У slov. textu je přidáno %krove, zatím co řec. předloha má pouze тоб вфиатос тоб хоютоб;
stejně tak Jefr 197b pouze TeJ6c€ xPUCTOGOBA.S. V. Troicki (Apostol slavjanstva, 47) se
domnívá, že slova 1krve byla do Metodějovapřekladu přidána zřejměz obavy, aby toto místo
nebylo chápáno ve smyslu uznání správnosti západní praxe přijímání sub una specie; pro
IX. století nelze však ještě takovou praxi na západě předpokládat. Zajímavé je Troického
zjištění, že rovněžv Sávově kormčí knize (Ilovička krmčija z r. 1262)je v překladu Aristenova
komentáře k tomuto kánonu, kde se mluví jen o těle Kristově, rovněž těla i krove Christovy,
což přešloi do tištěné kormčí knihy. Tato shoda svědčí o tom, že sv. Sáva používal při svém
překladu i textu Metodějova překladu Scholastikovy Synagogy.
S Konec kánonuje v slov. textu vynechán: ὡσαύτως δὲ καὶ οἱAouroi xAnotnoí, Jefr 15a TAKOKE
(же) π προαππ IPAUBTENUHU,„rovněž i ostatní klerici'.
Ap 25
Ар 72
Ap 73
458
Gangr 7
Gangr 8
350 Nomokanon5
ли людимъ OT C(BA)TRIIA ц(ь)рк(ъ)ве
въземлетьа ли свЗшю, ли
МАСЛО, ДА ОТЛОУЧИТЬ С(А) И NATEРИЦЕЮ
ДА ВЪЗВРАТИТЬ СЪ ИСТИМОЮ.
ТЪВхъже ἘΑΝ(ΟΝ) ОГР. СЪСОУДА
ЗЛАТА ЛИ СРЕБРЕМАГО СЛОУЖЬБЬМАГО
CÍ(BA)TA NH БРАЧИМЬМА ПЛАТА ОТ
C(BA)TBIIA ц(ь)Рк(ъ)ве NAKTOMEB%
CBOl€ TPGBOBANHI6 JA“ B'B3bMIIETb;
NE JIOCTOUNO BO 1€CTb. АЦ! JIH CA
КТО ОБРАЦЕТЬ С6 CTBOPb, ЗАКОМЬМЪИ
КАМОМЪ ДА СОУДИ|ТЬ ΕΘΜΟΥ.
ГАГРЬСК(А)Г(0)@ кАМ(омЪ) 1. иже
плодомосита ц(ь)рРк(ъ)вьмаАг(о) хоINETb
KPBMĚ N(b)PK(B)BE IIPUMMATH
ли ДАТаТи 563 воЛЪ вп(и)с(ко)дплЪ
ЛИ ПОРОУЧЕМАГ(О)ТАКОВАГ(0), (N6
достоить», д М6 съ волвю хощеть
ДАТАТИ, ПРОКЛАТЪ ДА® БОУДЕТ(Ь).
TATPRC(KATO) ἨΑΝ(ΟΝ3) II. ИЖЕ
ВЪДАСТЫ ЛИ ВЪЗЬМЛЕТЬ ПЛОДОМОСИю
PABBĚ reN(H)ČÍRKO)JNA И ОУЧИМЕМАГ(0)8
стРОИТИ БЛ(А)ГОТВОР6МИю,
И ДАТИ, И ПРИЕМЛАИ ПРОКЛАТЪ БОУ­
дет(ь)^.
ΧΙΝΙ. ΒΒΟΒΜΕΤΕ7. DJ, OB U. сме add, J .
оучикАго errore U. БОУДИ J.
τῆς ἁγίας ἐνκλησίας ἀφέληται κηρὸν ᾖ1
προστιδέτω, neĎ 09 ἔλαβεν.
ἀάροβοΡραadd. J.
chrámu bud vosk, nebo olej, ať je vyloučen
a ať to navrátí pateronásobně
S jistinou.1
Týchž kánon 73. Zlaté nebo stříbrné
nádoby bohoslužebné? posvěcené ani
ozdobného plátna ze svatého chrámu
ať nikdo nevezme k své potřebě, neboť
to není dovoleno. Bude-li kdo usvědčen,
že to učinil, ať je souzen podle zákonného
kánonu.:
Gangerského kánon 7. Chce- kdo
plody obětované chrámu brát mimo
chrám“ nebo rozdávat bez svolení
biskupova nebo toho, kdo je pověřen
takovými věcmi, (není to dovoleno),“
a chce to rozdávat ne se svolením,
budiž proklet.
Gangerského kánon 8. Daruje-l: kdo
nebo vezme-li obětované plody bez
vědomí biskupova nebo toho, kdo je
ustanoven správcem dobročinnosti,
i ten, kdo rozdává,i ten, kdo přijímá,
budiž proklet.
eJ, om. U."fgaere J. εἰ,
ἔλαιον, ἀφοριξζέσθω,καὶ „70 ἐπίπεμπτον
Τῶν αὐτῶν ᾿κανὼν ΟΥ’. Σκεῦος αἀργυροῦν' 7 χρυσοῦν” и ὀθόνιον ἁγιασθὲνὺ
μήδεὶς εἰς οἰκείαν χρῆσιν σφετεριρόσδω παράνοµον γάρ. εἶ δέ τις φωραδείη,
ἐπιτιμάσθδωἀφορισμφ.
Τῆς ἐν ΙΓάγγρα (συνόδου) κανὼν7. Et 1 хаоло фобогасἐκκλησιαστικὰς ἐθδέλοι
ἔξωθεν τῆς ἐκκλησίας λαμβάνειν ἢ διδόναι παρὰ γνώµην τοῦ ἐπισκόπου ἢ τοῦ
ἐγκεχειρισμένου τὰ τοιαῦτα, καὶ μὴ μετὰ γνώµής αὐτοῦὲ ἐθέλοι πράττειν, ἀνάθεμα
ἔστω.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου)κανὼν γ.ἆ Εἴ τις διδοῖἢ λαμβάνει καρποφορίαν παρεκτὸς
τοῦ ἐπισκόπου ἢ τοῦ ἐπιτεταγμένου εἰς οἰκονομίαν εὐποιῖας, καὶ ὁ διδοὺς καὶ ὃ Aauῥάνων
ἀνάθεμα ἔστω.
XLVI 0-0 r χρυσοῦν ἢ ἀργυροῦν Оо.
XLVI
bd TU ἁγιασθὲν
4 mumerus in Mo formam incertam (jvy'?) habet.
ἢ ὀθόνην Co Nej 01. сот. №.
1 Řec. ueb- oččAaĎev;slov. istina je zde právní termín převzatý z moravského úzu: jistina —„věc
doličná, která dokazuje jistotu čeho, species facti, corpus delicti“;srov. úvodní studii, str. 225.
-2 Slovo služebbnago je v slov. překladě přidáno.
3 Řec. odchylně ἐπιτιμάσδω ἀφορισμῷ, «δι 198 ἆα pritmetv zaprěšteníje.
4 Tj. osobám, které nejsou ve službách chrámu.
S Slev. ne dostottv nemá paralelu v řec. předloze.
Nomokanon5 351
с(вА)тых(ъ}Ап(о)с(то)лъ| KA­м(омъ) г. ацге которРыивп(и)с(ко)пъ
ли поп(ъ) ПРИМЕСЕТЬ МА ЖЬРТВОУ
6Т6РО ЧТО МА ОЛТАРЬ, ЛИ МЬДЪ, ЛИ
мл6ко, ли Bb BAHNAMOTO! олъ,
ЛИ 6Т6РОУ ТВАРЬ, ЛИ ПТИЦЪ, ли KUВОТЬМО
6TEPO ЧТО, ЛИ COUHBO КРЪМЪ
ЗАПОВЪДИг(осподь) МА} ДА ИЗВЕРΧκ6τΕ
ο(Α)Κ ο(ΒΑ)ΠΙΕΝΗΙ8, РАЗВЪ МЪВЪ
KJIACB ИЛИ ГРЬЗМЪ ВЪ ΒΡΟΜΑ
ПОТРЬБМО № ДОСТОИТЬ KE HNOro?
ПРИМОСИТИ КЪ ОЛТАРЮ, МЪ ТЪЧИЮ
OJIBAвъ св$тилмикъ ти тьмьамъ
Bb BPEMA C(BA)T(A)TO B53NOMENAIA.C(BA)TBIX(P)| AN(O)C(TO© KA­N(ON5) A+ IPOYTAIA BCA, Ia7k€ COYTB
Bb CNÉJIB, BP ДОМЪ ДА СЪЛЮТЬ С(А),
А № Kb `@|ЛТАРЕВИ. ОБАЧ6 МЪ ДА
iJ, MBCTAerrore U.
mendose U. mrpo31 J.
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν
jcorreximus e corrupto rjia in utrogue codice.
Svatých apoštolů kánon 3. Přinese-li
některý biskup nebo kněz za oběť“na
oltáři něco jiného, buď med, nebo
mléko, nebo místo vína olej, nebo jinou
věc, buď ptáky, nebo jiné nějaké zvíře,
nebo čočku? proti příkazu Páně, ať je
zbaven svěcení. Vyjma nové klasy
v čas potřeby není dovoleno jiné přinášet
na oltář, než toliko olej do svítilen
a kadidlo v době svatého oběto­
vání.s
Svatých apoštolů kánon 4. Ostatní
všecko, co je k snědku,“ ať se posílá
do domu, (prvotiny biskupu a kněžím),10
a nikoli na oltář. Biskup pak
kor add. J. !J, KJAJIE
npost mNOrospatium 7—8litterarum erasum exstat in U.
у’. Εῖ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος παρὰ τὴν
τοῦ κυρίου διάταξιν τὴν’ ἐπὶм Vvalaf moocevévumŠTEDÁτινα ἐπὶ τὸ δυσιαστήθιον,
ἢ µελι, ἢ) γάλα, ἢ ἀντὶ οἴνου σίκεραθ ἐπιτηδευτά,» ň ὄρνεις, ῆ ζῶά τινα,
ŇĎὄσπρια, καθαμείσθω, πλὴν νέων χίδρωνί 7 σταφυλῆς τῷ καιρῷ τῷ δέοντι. μὴ
ἐξὸν δὲ ἔστωᾖβπροσάγεσδαί τι ἕτερον πρὸς τὸ Δυσιαστήριον, ň
l ἔλαιον εἷς τὴν
λυχνίαν καὶ᾿δυμίαμα τῷ καιρῷ τῆς ἁγίας προσφορᾶς.
Τῶν αὐτῶν (Tov. ἁγίωνἀποστόλων) πανὼν ὃ'. "Η ἄλλη πᾶσα ὁπώρα εἲς οἶκον
ἀποστελλέσθω, ἀπαρχὴ τῷ ἐπισκόπῳ καὶ τοῖς πρεσβυτέροις, ἀλλὰ μὴ πρὸς τὸ
e om. Vi.
χύδρων -[α.
ΓΗ τὴν δυσίαν 01. |
1от. Со. kom. Mo..
о 7 ааа. Мо.
Lel μὴ Οἱ.
ηἐπιτηδεύματαMo.| *χηδρῶνΜοΜο»
6 Ve slovan. textu jiné pojetí: ἔοο.τὴν ἐπὶτῇ δυσίᾳ, Κετό je v předloze přívlastkem k předcháΖε]οίπια
διάταξιν (tak Milaš I, 47: protivu ustanove Gospodne o žrtvi) přikloněnok následujícímu
7eocevévam(prinesetv). Stejné pojetí jako v slov. textu je u Hefele I, 800: Si guis
episcopus et presbyter praeter ordinationem Domini alia guaedam in sacrificioofferat super
altare ...; Jefr 13b AMT€EKBIM €n(U)c(K0)T5 JIH NON(P) APECE T(OCOHONB)NIENOBEJTBNHIE
NAжрьтвоу примесет имы NBKBIIAKBжьртвьмикоУу...
7 Řec. donowa,legumina.
8 Podle F. J. Moreaua, Les liturgies eucharisligues, Bruxelles—Paris 1924, 131 „,Voffrande
des fiděles eut lieu jusgu'au VIIe siěcle au moins“
9 V slovanském textu se předpisuje posílat kněžím domů nejen zeleninu, nýbrž všechny potraviny;
srov. S. V. Troicki, Apostol slavjanstva, 46.
10V slov. textu nepřeloženořec. draoyň TĚ ёлюидлю и тоб логовитЕоос;Jefr l4a/b načaloko
epli)s(ko)pu i popomu.
Ap3
AD 4
45b
Sard 11
Ant 2
352 МошоКапопъ
вп(и)с(ко)пъ и попове РАЗДЪЛАЮТЬ
ДИТаКомМоОМЪИ ПРОЧИМЪ КЛИРИКОМЪ.
ХГУПтит(ъ)л(ъ) м; (0) м6 съБИРАЮЦИХЪ
СА ПО Г м6Д(ЪЛЪ) въ
ц(ь)РК(ъвь)
САРДАКИИСКАГ(0) οπορ(α) κΑм(омъ)
АГ. осиосъ вп(и)с(ко)пъ рб6ч(6):
поммит6 въ MUNOYBIMCEE*
лЪт(о) о(ть)ЦА МАШАСОУЖЬША, ДА|
Аб КОТОРЫЙ ЛЮДИМЪ ВЪ ГРАДЪ
живыи въ г мед(ЪлЪ) м пРидеть
СЪ ЧАДЬЮB5 I(b)PK(P)BP, IPOYIBIIA
г мед(ЪлЪ) дд постить с(4А).
отр ВТОРАГ(О) AHTHOXNUCK(A)r(0)
СБОР(А) КАМ(ОМА). ВСИ ВЪХОДАЩИИ
въ ц(ь)РКк(ъ)вь Б(ожуию и CÍBA)тых(ъ)
книгь послоушдАюши, Νε
ПРИОБЬШАЮТЬ K6 CA KONBYNEH
M(o)n(u)TBB“ ΚΟΥΠΡΝΟсъ людьмиЛИ
ОТВРАШАЮЦТЬСА(CA) C(BA)T(A)ro
ПРИЧАЦУ6 МИТа ПО 6Т6РОУ БЕЦГИ МИ Юю@
XLVIIз.7, мивъшею еггоге 0. ЪУ,ош. 0.
горо овыемию.ш 07.
΄ 6 3 ϱ
ὑυσίαστήριον. δῆλον δέ, ὡς ὁ ἐπίσκοπος κα
λοιποῖς κληρικὀοϊῖς.
a kněží ovšem ať rozdělují jáhnům
a ostatním klerikům.
ХГУП.titul. O těch, kteří po tři neděle
nepřicházejído kostela... C
Sardického sněmu kánon 11. Osios
biskup řekl: Pamatujte, že v minulé
době Otcové naši rozhodli, nepřijde-li
některý laik v městě žijící po tři neděle
s lidmi do chrámu,ať se jiné tři neděle
postí.! |
Z druhého kánonu Antiochijského
sněmu. Všichni, kdo přicházejí do
chrámu božího a poslouchají svatá
písma, ale neúčastní se spolu s lidmi
konečné modlitby nebo se odvracejí
z jakési nekázně od svatého přijímání,
ať jsou vyloučeni z církve, dokud se
nevyznají a nepodrobí kanonickému
e-com. J. dcorreximus secundum Jefr 90b e corὶ
οἳ πρεσβύτεροι ἐπιμεριοῦσι 3καὶ τοῖς
ΧΙ,ΥΗΠΤίτλος μζ’. Περὶ τῶν ἐπὶ τρεῖς κυριακὰς μὴ συνερχοµένων ἐν ἐκκλησίᾳ ...
Τῆς ἐν Σαρδικῇ συνόδου κανὼν ια. "Όσιος ἐπίσκοπος εἶπε' Μέμνησδε ἓν τῷ
προάγοντι χρόνῳ τοὺς πατέρας ἡμῶν κεκρικέναι, ἵνα εἴ τις Λλαϊκὸςἓν τῇ πόλει
διάγων τρεῖς κυριακὰς ἡμέρας ἓν τρισὶν ἑβδομάσι μὴ συνέρχοιτο, ἀποκινοῖτο τῆς
Κοινωνίας.
"Ех тс dozijs“ τοῦ β’ κανόνος τῆς ἐν ᾿Αντιοχείᾳ συνόδου. Ilávtag τοὺς εἰσιόντας
εἰς τὴν ἐκκλήσίαν τοῦ δεοῦ καὶ τῶν ἱερῶν γραφῶνἀκούοντας κοινωad
4 / 3 kod © m p σος ve ? / x ?. ит /
νοῦντας δὲ τῆς τελευταίας εὐχῆς ἅμα τῷ λαῷ ἢ ἀποστρεφομένους τὴν ἁγίαν µετάт
ἐπιμερίξουσι τοῖς διακόνοις «ο, µερίζουσι διακόνοις Οἱ. -- ΧΙΥΠ 0-8 om. Co.
11Za tím vynecháno řec. díjAov Ďé.
ХГУП
1 бъ čadvju, které může znamenat také s dětmi, nemá paralelu v řec.předloze.Podle S. Troického
(Apostol slavjanstva, 46—47) bylo přidáno proto, aby se nemyslelo, že do kostela jsou
povinni chodit jen dospělí. Rovněž exkomunikace ukládání v řec. textu se nahrazuje třítýdenním
postem, aby se snad nechápala jako zákaz chodit do kostela. —V Usť a Jas, stejně
jako v řec. textu Scholastikovy Synagogy, je jen úryvek z poslední části kánonu Sard 11.
Text celého kánonu je v Syntagmatu o 14titulech a rovněž v jeho slov. překladě v Jefr 104b.
Nomokanon
$
Си ДА БОУДОУТЬ ОТЛОУЧЕМИ ОТ Ц(Ь)Рк(ъ)вв,
домдеже исповЗДАВЪШЕсл
ПОДЪ КАМОМ(Ъ) ПРИДОУТ(Ь) и MNOКАЗАВЪШЕ
ПЛЪДЫ ПОКАТАМИТ И МОЛИВЪШЕ
СА, ОБРЪСТИ МОГОУТЬ ПРОцт6мию.с(вА)тых(ъ)дп(о)с(то)л(ъ)©
KA­N(ON5) ©. BCA ВЪХОДАШАТАВЪРМЫТа
Bb ЦЕРКОВЬ И КМИГЪ ПОСЛОУШАЮТАТА,
И АЦ №6 СОСТОАТЬЪе ДО M(0)JI(H)TBPI,
C(BA)TOI ОБЫШЕМИю NEΠΟΟΤΟΠΝΟ
ΤΒΟΡΑΠΙΕ, ДА ОТЛОУЧАТЬ
C(A)отπο τὴc(BA)r(sr)x(») Ап(о)с(то)л(ъ) KAм(омъ)
| И. Απις KOTOPBINεπ(π)с(ко)пъ
ли поп(ъ) ли дитаком(ъ) ли
ОТ ПРИЧТАС(ВА)(6 )МАГО,СЛОУЖЬБВ
БЫВАЮЦЩИ,ТИ. №6 ПРИБМЛЕТЬ ОБЫЙ6мита,
HA OTBŠIHAteTb. AIG JIH NE
U3EFI(ATOJE)TE BANBI, ДА. ОТЛОУчить
ϱ(Α) от ц(ь)вк(ъ)ве, тако виΝΕΝΈ
ЛЮДЕМЪ И ЗАЗОРЪ СТВОРЬ
о СЛОУЖЬШИХЪ ТАКО ΝΕΠΡΑΒΟ πο­
СЛОУЖЬШЕ.
естотать0.
353
trestu. Ukáží-ll ovoce pokání a poprosí-li
o to, mohou dosíci odpuštění.
Svatých apoštolů kánon 9. Všichni
věřící přicházející do chrámu a poslouchající
Písmo, nesetrvají-li v modlitbě
a pohrdají-li svatým přijímáním> ať
jsou vyobcováni zcírkve.
Svatých apoštolů kánon 8. Jestliže
některý biskup nebo kněz nebo jáhen
nebo kdokoli zapsaný v seznamu duchovenstva“
nepřijímá, když se koná
mše, ať se zodpovídá. (Bude-li příčina
rozumná, ať se mu dostane odpuštění. )“
Nepoví-h příčiny, ať je vyloučen
z církve,S poněvadž je vinen" před
lidmi, ježto vzbudil podezření proti
těm, kteří sloužili, jako by byli nesprávně
sloužili.
„.
ληψιν τῆς εὐχαριστίας κατά τινα ἀταξίαν, τούτους ἀποβλήτους γίνεσδαιὺ τῆς ἐκκλησίας,
ἕως ἂν ἐξομολογήσάμενοι ὑπὸ κανόναςὸ ἔλθωσι, καὶ δείξαντες καρποὺς µετανοίας
καὶ παρακαλέσαντες τυχεῖν δυνηδῶσι συγγνώµης.
Τῶν αὐτῶν (Tov ἁγίων ἀποστόλων) κανὼν 9’. Паутасτοὺςᾶ εἰσιόνταςπιστοὺς
καἱ τῶν «ραφῶν ἀκούοντας, UT παραμένοντας δὲ τῇ προσευχῇ καὶτῇ ἁγίᾳ µεταλήψει,
ὡς ἀταξίαν ἐμποιοῦντας ετῇ ἐκκλήσίᾳ,ὲ ἀφορίξεσδαι χρή. '
Tv dylov ἀποστόλων κανὼν η’. Βἴ τιςἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτεροςἢ) διάκονος
ῆ ἐκ τοῦ καταλόγου τοῦ ἱερατικοῦ προσενέξεως! γενομένης» μὴ μοταλάβοι τὴν
αἰτίαν εἰπάτω καὶ, ἐὰν ᾗ εὔλογος, συγγνώµης τυγχανέτω. ἐὰν δὲ μὴ λέγη, ἀφοριξέσθω,
ὡς αἴτιοςβλάβης γενήηδεὶςτῷ λαῷ καὶὑπόνοιαν ποιῄσας κατὰ τοῦ προσενέγκαντος
ὡς μὴ ὑγιῶς προσενέγκαντος.
ὃ γενέσθαι Νε, εἶναι Ἰο8.
οκανόναСо.| 3EvčnnAinciaadď.BL.Anciag Ps. 7 nooogovác Mo Ps. 9 ywouévna Co Mo Mos.
е-е от. ВГ, тс ёжк­
2 Uvádí se, stejně jako у Гес.textu, jen první polovina tohoto kánonu; v Jefr 90b je text úplný.
3 Konec je volně upraven.
4 Tj. z posvátného duchovenstva.
5 Vynecháno ex haplographia (édv)řec. ἐὰν ᾖ εὔλογος, συγγνώµης τυγχανέτω, Jefr l4a u are
БОУДЕТЬ ИСТИМЬМА, МИЛОСТЬ ДА ПОЛОУЧИТЬ.
6 U kleriků šlo vlastně o suspenzi.
7 Vynecháno BAdbns, Jefr 14a vreďu „urážkou..
`Ар9
Ap.
462
Gangr 5
Gangr 6
Laod 58
Chalc 1
354 Nomokanon5
ГАГРЬСК(А)Г(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ)
6. АТИ6 КТО ОУЧИТЬ ХРАМА Г(0)С(подь)МА
М6БРЕГОМА БЫТИ И БЫВАЮШАТА
ВЪ МЕМЬ СЪБИРАМИТА, ДА
БОУДЕТЬ ПРОКЛАТ(Ъ).
тогоже KAN(ONB) Ž. AIIE кто
КРЪМЪ Ц(ЬРК(Ъ)в6 ОСОБЬ СБОРЪ
СТВОРИТЬ, М6РОДА ο π(Β)Ρη(Έ)ΕΒε,
и Щ()рк(ъ)вьмАФ ΤΒΟΡΠΤΠ
XOTAŤ N€ COYIHIO NPO3BIOTEPOYÉ TOY
по воли 6N(H)C(KO)NJIM, MPORJIATS
ДА БОУДЕТЬ.
JIAOHUKAUCK(A)T(O) ορορ(α) КАN(0N5)
NH. тако м6 достоить въ доМОУВ
ПРИМОШЕМИЮ БЫВАТИ ОТ 6П(Ии)с(ко)пъ
ли поповъ.
ХГУШтит(ь)л(ъ) мя. (0) мб оукаРАЮЩИХЪ
СА ЗАКОМОМЬ&
JIAOJHKAUCK(A)T(0) CBOP(A) KAN(ON5)
A. ПРЕДАМЪНа,- C(BA)PBIMH
O(Tb)nu NA BCAKOMb CBOPB и JOс6лВ
КАМОМЫ ДЬРЖАТИ ОПРАВЬДИХОМЪ.
|
Gangerského sněmu kánon 5. Učí-li
někdo, že dům Páně je hoden pohrdání
1 shromáždění v něm konaná, budiž
proklet.
Téhož kánon 6. Koná-li někdo zvlášť,
pohrdaje církví, shromáždění mimo
církev, a chce konat něco církevního,
aniž je při tom kněz s povolením
biskupa, budiž proklet.s
Laodicejského sněmu kánon 58. Že
se nesmí od biskupů nebo kněží přinášet
oběť?v domě.
XLVIII. titul. O těch, kteří neposlou­
chajízákonů...
Laodicejského sněmu kánon 1. Rozhodli
jsme, aby se zachovávaly kánony
svatými Otci na všelikém sněmu až
posavad vydané.
'етгоге перайуе ц(ь)рк(ъ)вьмлго [ц(ь)Рк(ъ)вмых 7] TBOPATHNe XOTAin utrogue cod.
ЕПРЕЗВИТЕРОУJ. Вдом$х(ъ) J. — XLVIII »In J tota inscriptio e titulorum indice repetitur.
Τῆς ἐν Γάγγρᾳ συνόδουκανὼν ε’. Е τις διδάσκει τὸν οἶκοντοῦ δεοῦ εὖκαταφρόνητον
εἶναι καὶ τὰς ἔν αὐτῷ συνάδεις, ἀνάδεμα ἔστω.
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν o. Εἴ τις παρὰ τὴν ἐπκλησίαν ἰδίᾳ ἐππλησιάζοι
καταφρονῶν τῆς ἐκκλησίας, καὶ τὰ τῆς ἐκκλήσίας ἐθέλοι πράττειν μὴ συνόντος
τοῦ πρεσβυτέπου κατὰ γνώμµηντοῦ ἐπισκόπου, ἀνάθεμα ἔστω.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἓν «{αοδικείᾳ) συνόδου κανὼν νή. “Οτι οὐ δεῖ ἐν τοῖς οἴκοις
προσφορἀςλ γίνεσδαι παρὰ ἐπισκόπων ἢ πρεσβυτέρων.
ΧΙ.ΥΠΙ Τίτλος µη’. Περὶ τῶν ἀπειθούντων τοῖς νόµοις...
Τῆς čv Χαλκήδόνι συνόδουκανὼν α’. Τοὺς παρὰ τῶν ἁγίων πατέρων καθ ἕκάστην
σύνοδον ἄχρι τοῦ νῦν ἐκτεθέντας κανόνας κρατεῖν ἐδικαιώσαμεν.
Ἄ προσφορᾶν Раг Гай.
8 Kánony Gangr 5 a 6 jsou namířeny proti eustathiánům, kterí se vyhýbali bohoslužbám konaným
od kněží ženatých.
9 Tj. oběť eucharistická.
Nomokanon
АМОСЬЪСКАГОЮСБОРА КАМ(ОМЪ) А.|
TAKOJK6 6TEPH АТ6 ХОТАТЬ РАЗВРАЦТАТИОУСТРОв
МОК O КОМЬЖДО С(ВА)TBIMH
CBOPBI, C(BA)TBIN Cb CBOPB
ОУСТАВИ, ДА АШЕ 6П(и)с(ко)пи ли
КЛИРИЦИ СОУТЬ, ТО ДА СвОзего ст6Н6№6
ОТПАДОУТЬ ОТИМОУДЬ. АЩЕ ЛИ
ПРОСТИИ ЛЮДИКк°, ДА ПРОКЛАТИ БОУ­
ДОУТЬ.
C(BA)TAT(0) BACHJI(BIA) KAN(ONb)
EH. BCA Ж6 СИ ПИШЕМЪ, 1АКО ДА
ПЛЪДИ ИСКОУШЕМИ СОУТЬ ΠΟΚΑΙΔNula.
N€ ВРЕМЕМЬМО БО СОУДИМЪ
TAKOBAIA, МЪ ОБРАЗОУ ВЪМИМАЕМЪ
ΠΟΚΑΙΘΝΠΙΕ. АЦ6 ЛИ МВОТВЬРЖЬМЬМВ
ДЬРЖАТЬ С(А) СВОИХЪ ОБЫЧАИ И
СЛАСТЬМЪ ПЛОТЬСКЫМЪ ПАЧб ХОТАТЬ
РАБОТАТИ. МЕеЖе τ(ο)α(ποπε)ηπᾶ и
воУАмьг(6)льскыта жизми «ДА» м6
ПРИБМЛЮТЬ, ОБЫЙА К МИМЪ Мы
СЛОВА №6 ИМАМЪ. МЫБО ВЪ ЛЮДЕХЪ
МЕПОКОРИВЫХЪ И ПРЕКОГ(ЛАГО)ЛИВЫХЪ
МАВЫКЛИ ЮСМЪ СЛЫШАТИ,
тако: с(ъ)п(А)слта с(ъ)п(А)си свою
355
Efesského sněmu kánon 1. Taktéž
chtějí-h někteří podvracet to, co bylo
svatými sněmy! nařízeno o čemkoli,
ustanovil svatý sněm, jsou-li to biskupové
nebo klerici, aby byli úplně zbaveni
své hodnosti. Jsou-li to laici, ať
jsou prokleti.
Svatého Basilha kánon 68. Všechno
to pak píšeme, aby byly vyzkoušeny
plody pokání. Neboť tyto věci neposuzujeme
podle času, nýbrž všímámesi
způsobu pokání. Drží- se neústupně
svých obyčejů a chtějí-li otročit více
tělesným rozkoším než Pánu a neberou-li
na sebe život podle evangelia,
společnou řeč my S nimi nemáme.
Neboť mezi lidmi nepoddajnými a
vzpurnými obyčejně jsme slýchali:
„Zachraň svůj život“ (Gn 19. 17) sám.
Nedejme se tudíž takovými lidmi
strhnouti do záhuby, nýbrž zalekněme
se těžkého soudu a mějme před očima,
beMCKAroJ. *coyT(b), TOadd. J. ds(oro)Bu.rr *eore UJ.
© ῤ
Τῆς ἐν ᾿Εφέσῳ συνόδουκανὼν ς’. Ομοίως καὶαεἴτινες βουληδεῖεν τὰ περὶ ἑκάστου
πεπραγμένα ἐν τῇ ἁγίᾳ συνόδῳ οἰφδήποτε τρόπῳδ παρασαλεύειν, ἡ ἁγία
σύνοδος ὥρισε», εἰμὲν ἐπίσκοποι ἢ κληρικοὶ εἶεν, τοῦ ἰδίου παντελῶς ἀποπίπτειν
βαῦμοῦ, εἰ δὲ λαϊκοί, τούτους ἀκοινωνήτους ὑπάρχειν.
>To αὐτοῦ (Τοῦ ἁγίου Βασιλείου) κανὼν δή. Πάντα δὲ ταῦτα γράφοµεν, ὥστε
τοὺς Καρποὺςδοκιµάξεσδαι τῆς µετανοίας. οὗ γὰρ πάντωςτῷ χρόνῳ κρίνοµεν τὰ
τοιαῦτα, ἀλλὰ τῷ τρόπῳ «τῆς µετανοίας προσέχοµεγν.ὸἐὰν δὲ δυσαποσπάστως
ἔχωσι τῶν ἰδίων ἐδῶν καὶ ταῖς ἡδοναῖς τῆς σαρκὸς μᾶλλον ἀδουλεύειν ἐθέλωσιν,ά
ἢ τῷ κυρίῳ, καὶτὴν κατὰ τὸ εὐαγγέλιον ζωὴν μὴ καταδέχωνται, οὐδεὶςἡμῖν κοινὸς
πρὸς αὐτοὺς λόγος. ἡμεῖς γὰρ ἐν λαῷ ἀπειθεῖ καὶ ἀντιλέγοντι δεδιδάγµεθα ἀκούειν,
ὅτι, ’ Σῴξζων σῷξε τὴν ἑαυτοῦ vwvyňv“(Gen 19, 17). Mň τοίνυν καταδεξώмёда
συναπόλλνσδαι τοῖς τοιούτοις, ἀλλὰ φοβήθέντες τὸ βαρὺ κρίμα καὶ τὴν φοβερὰν
ἡμέραν τῆς ἀνταποδόσεως τοῦ κυρίου πρὸ ὀφδαλμῶν Λλαβόντες,ὲμὴ δελήσωµεν
Ζἁμαρτίαις ἀλλοτρίαις συναπόλλυσῦαι. εἶ γὰρ μὴ ἐπαίδευσεν ἡμᾶς τὰ φοΧΙΙΥΙΠΠ<om.Ne.|
%om.Coi.| ©7eT)neocéy.τ.µεταν.Νε.ἔχοντεςΝε.| TTTLGAA.du.ParVat.| d-8 TU #94. δουλ. №.
XLVIN
1 Řec. 8v Tj)dyla ovvóče, některé rukopisy přidávají výjév ᾿Εφέσῳ..
Eph 6
46b
Bas 68)84
47a
306
д(оу)шю сАМЪ. №6мозЪмЪ оуБо NOΓΈΙΒΝΟΥΤΗ
СЪ ТАКОВЫМИ, МЪ ВЪЗБОТАВЪШ6
СА ТАЖКАГО СОУДА И "СТРАШМАГОД(ь)м6
въздАМИТаГ(о)с(подь) Мл
ПРЕДЪ ОЧИМА ПРИИМЪШЕ!, №6 ВЪСХОΤΙΕΜΈ
чюжими грЪхъы NODBIBBNOYТИ.
АЦ6 ЛИ №6 БОУДОУТЬ МАСЪ МАKABA[JIRI
OYCTPAMENUIAT(0)c(T01b)NA
NH TOJINKBIIA PANBI ВЪ ЧЮВЬСТВО
МАСЪ ПРИВЕЛЫ, ТАКО £BE3AKOМИ
РАДИ NAMET0Š ОСТАВИ МЫ
Б(ог)ъ И ОТДАСТЬ ВЪ РОУЦЗЪ ВАРВАРЬСКЪ
И ОТВЕДЕМИ БЫША «ΡΑΤмыми
пл мемии Влюдик ий прбHANA
BBIMA PACBIANHPO, 3AN6 CH
ДЬРЗАХОУ МОСАЩШЕИМА х(Ри)с(то)во.
АЕ №6 ОУВЗДЪША МГ РАЗОУМЪША,
тако сихъ ДЪЛА ПРИД6 МА Мы
гмЪвъ в(ож)ии, KOB NBI OBbIJIENHIE
K5 NAM3 CJIOBOY? N5 3ACBBBOTBTEJIECTBOBATUHM%
NOIIB и Д(Ь)МЬ, ПРЕДЪлюдьмиHÍ.FNHNOMBÍ| IBIDKLBNYIGCMB, A ÉN€ ПРИИМАЕМЪ ПРИЛИПАТИ
ЗЛОБАХЪК ИХЪ, ΜΟΠΑΙΠ6 CA ΠΑΠς ΠΡρΗ:
ОБРЕСТИ IA HU ИЗАТИ OT CŠTH NE`ПРИЛАзЗмМИМ'Ы.
АЦ ЛИ №6 ВЪЗМОЖЕМЪ, _
NOTBIHHMP CA NONE CB9Ia J(OY)MA
от ВЪЧЬМАГО ОСОУЖЕМИТА ИЗБАВИТИ!.
XLIX тит(ь)л(ъ) Mě. 0 ТОМЬ,ЕЖЕ.
КОЛИЖДО ВЪ КОБИЖДО 6ПАРХИИ
'СТРАШМАГО Д(Ь)МИ. BO3JIANIE I(OCHOI)NE NP. O4. AMOyINIE Т.
Nomokanon5
strašný den odplaty Páně, nechtějme
zahynout pro cizí hříchy. Nepoučí-li
nás hrozby Páně a nepřivedou-li nás
tolikeré rány k poznání, že Bůh pro
naši bezbožnost nás opustil a vydal
v ruce cizinců а že lid byl odveden
nepřáteli do zajetí a vydán na rozptýlení,
protože se toho opovážil ti,
kdo nosili jméno Kristovo. Jestliže
nepoznali a neporozuměli, že proto
přišel na nás hněv boží, jaká pak
S nimi společná řeč? Nicméně jsme
povinni vydávat jim svědectví v noci
1 ve dne, před lidmi 1 v soukromí, ale
nedávejme se strhnout jejich nepravostmi,
spíše se modleme, abychom
je získali a vyprostili ze sítě dáblovy.
Nedokážeme-li to, snažme se zachránit
aspoň své duše od věčnéhoodsouzení.
, XLIX. titul. O tom, kolikrát a kdy
v.provincii...
8 ЕБ6ЗАКОМТИ РАДИ ΝΑ°В-ви
людиЕ еггоге ОТ. 11, ом. Ч. JenuvBm(:) J. k-KN€NPIEMJIEM(P)πρπ­ших(ъ) J.
1СМАБДЗТИ J.СТАТИ ЗЛОБАМ(Ъ) Т.
βερὰ τοῦ ορίου, μηδὲai τήλικαῦται πληγαὶεἰςооо» ἡμᾶς ἤγαγο», ὅτι διὰ
τὴν ἀνομίαν ἡμῶν ἐγκατέλιπεν ἡμᾶς ὃ κύριος καὶ παρέδωκεν εἷς χεῖρας βαρβάρων,
ход ἀπήχδη αἰχμάλωτος εἰς τοὺς πολεμίους Ó Aadc xal παρεδόδη τῇ διασπορᾶ,
διότι ταῦτα ἑτόλμων οἱτὸ ὄνομα τοῦ Χριστοῦ περιφέροντες. εἰ μὴ ἔγνωσαν μηδὲ
συνῆκαν, ὅτι διὰ ταῦτα ᾖλῦδενἐφ᾽ἡμᾶς 7)00777)тоб 9505, τίς ἡμῖν κοινὸς πρὸς τούτους.
λόγος;. ἀλλὰ διαμαρτύρασδαι αὐτοῖς Mal? νυκτὸς καὶ ἡμέρας καὶ δήηµοσίᾳ
καὶ ἰδίᾳὀφείλομεν καὶ συναπάγεσῦαι αὐτῶν ταῖς πονηρίαις μὴ καταδεχώμεδα,
προσευχόµενοι μάλιστα μὲν κερδῆσαι αὐτοὺς καὶ ἐξελέσδαιτῆς παγίδος τοῦ πονη­
005. ἐὰν «δὲτοῦτο μὴ δυνηθῶμεν, σπουδάσωµεν τὰς γοῦν ἑαυτῶν ψυχὰς τῆς αἰωνίου
κατακρίσεως περισώσασδαι.Ώ
ΧΙΗΙΧ Τίτλος μὺ’. Περὶ τοῦ ποσάκις ἔν ἑκάστῃ ἐπαρχίᾳ...
9 от. В. h ῥύσασθαι (οὔῦ.
Nomokanons
C(BA)TBIX(B)απ(ο)σ(το)π»© KA­N(0N5) 17. ΠΒΑΠΠΠΤΙΚΟΙΕΓΟΆ«ΠΟπΈτ(α)
СБОРЪ вп(и)с(ко)помъЪ ДА БЫВАЕТЬ
И ДА СТАЗАЮТЬ С(^) САМИ О ПЬШЕВАмииа
кмижьмЪМЬ и о ПРАВЪИВЪРЪ
иПАДАЮЩАТаАЮ| ц(ь)рРк(ъ)в(ь)мъ1ДА ИСПРАВЛАЮТЬ. ПЬРВЫЙ Ж6 СБОРЪ
въ Д мед($лю) по велицВ д(ь)м
B UUbPBEP BIA“ ВТ, СИРЗЧЬ ПО юГгЮюПпТАМОМЪ
М(Ъ)с(А)ЦА ФАИОФИ ВЪ ВТ,
А ПО РИМЛАМОМЪ OKTABPA BB ©
«ΑΝΑΘΕΜΑ Τ}8,
ПРИД6 ВЪ СЛОУХЪ ΝΑΙΠΑ, IAKO
ВЪ ОБЛАСТЕХЪ ОУПРАВЛЕМИСБОРИ Νε
BPIBAIOTB M OT CETO многы NEΟΨΟΤΡΟΙΕΝΤΙ
СОУТЬ ИСПРАВЛЕМИТА
ТРЕБОУЮЩАц(ь)Рк(ъ)вьмьта вещи,
ТЪмьжб OYCTABUC(BA)TBIN CBOP%IO
о(ть)чьскымъ КАМОМ(О)МЪДВАЖДЪ
357
Svatých apoštolů kánon 37. Dvakrát
každoročně ať se koná sněm biskupů
a ať saml uvažují o otázkách Písma
a o pravévíře! a naskýtající se církevní
(rozpory)ž ať vyřizují. Prvý pak sněm
ve 4. týdnu po velikém dni,* druhý
12. hyperberetaea, to jest podle Egypťanů
12. měsíce faofi, podle Římanů
pak 9. října.“ (Anathema třikrát.)
Doslechli jsme se, že se v eparchiích
nekonají kanonicky nařízené sněmy,
a tím že mnohé církevní záležitosti
potřebující nápravy jsou neuspořádané.
Proto nařídil svatý sněm, aby se
podle kánonů svatých Otců v každé
eparchiusešli každoročně dohromady
ековгождо JUBT(A)ŠСЪБИРАТИСА dvakrát tam, kde biskup metropolitXLIX
*NemgeBANIM J. ЪВПАДАЮТЩААJ. dAdscriptio recentior in U, om. JСИПЕРВЕРЁА ]
е-емд ковждо л$то JŠ.
1ῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν Λξ’. Δεύτερον τοῦ ἔτους σύνοδος γινέσθω. τῶν
ἐπισκόπων, καὶἀνακρινέτωσαν ἀλλήλους τὰ δόγµατα τῆς εὐσεβείας παὶ τὰς ἐμπιπτούσας
ἐκκλησιαστικὰς ἀντιλογίας διαλυέτωσαν, ἅπαξ μὲντῇ τετάρτῃ ἑβδομάδι
τῆς πεντηκοστῆς, δεύτερον δὲ ὑπερβερεταίου ἐνάτη,α τουτέστι κατ Αἰγυπτίους
μηνὸς φαωφὶ δωδεκάτῃ, κατὰ δὲ 'Ρωμαίους бета вого ἑνάτῃ.
Τῆς ἐν “Χαλκήδόνισυνόδου κανὼν ιὸ. 'Ηλὺδεν εἰςτὰς ἡμετέρας ἀκοάς, ὡς ἐν ταῖς
ἐπαρχίαις αἳ κεκανονισµέναι σύνοδοι τῶν ἐπισκόπων οὐ γίνονται, καὶ ἐκ τούτου
πολλὰ παραμελεῖται τῶν διορθδώσεωςδεοµένων ἐκκλήσιαστικῶν πραγµάτωγ. ὥρισε
τοίνυν ἡ ἁγία σύνοδος κατὰ τοὺς τῶν πατέρων κανόνας δὶς τοῦ ἐνιαυτοῦ ἐπὶ τὸ
αὐτὸ συντρέχειν τοὺς ἐπισκόπους καθ’ ἑκάστην ἐπαρχίαν, ἔνθα ἂν ὁ τῆς µήτροπόλεως
ἐπίσκοπος δοπιµάση, γαὶ διορθοῦν ἕκαστα τὰ ἀνακύπτοντα. τοὺς δὲ UM
ΧΙΙΧ α ἐνάτῃ Mo Ps Va, ἐνάτου Νε, δωδεκάτη γεἰίφμί οοἆ.
XLIX
1 Volný překlad řec. Ta doyuara TfjceůcePetac; Jefr 16a překládá doslovně: 0 učeniich+ bl(a)­
gočostija.
2 Slov. vynecháno dvriAoviac, Jefr ib. prěkoslovija. Schmid, Die Nomokanonůbersetzung (65)
myslí, že původně bylo snad dvriÁoviacnepřeloženo, pak se stalo nesrozumitelným a vypadlo.
3 1]. svatodušním.
4 "YneoBeoeratoc(Hyperberetaeus) je poslední měsíc roku v makedonském kalendáři, asi naše
září; zde se jím označujeříjen.Řawgi (Phaophi) je.-druhý měsíc egyptského kalendáře, odpovídající
říjnu. Srov. Sehmid, Die Nomokanonůbersetzung107.
Ap 37
47b
Chalc 14
Laod «0
858 МошокКалопъ
въкоупь' вп(и)с(ко)помъ въ KOHЖДО
Ю8ПАРХИИ, ИДЕЖб СТАРБИШАГО
м$ЗстАЕ вп(и)с(ко)пъ велитьв, иСПРАВИТИ
ВСА! ВЪЗМЩАЮЩАТа. κε
ПРИХОДАШЩА1 Ж6 τεπ(π)ς(κο)πτι
МА СБОРЪ, МЪ ПРЕБЫВАЮЩАТА ВЪ
своихъ мъстЪхъ и (СЪ)ВЪ ЗДРАВИИ
СОУША И БЕЗЪ ВСАКОГО ОТРИЦАМИТ&
И МОУЖМА ОУПРАЖМЕМИТА СОУЦА
СВОБОДЬМЫ, БРАТЬСКЪЫ КАЗМИТИ ПО­
BEJTb.
Г тит(ь)л(ъ) N. o πραβππΏ Μ(ο)л(и)твьм$мьи
о пЪмиии чтемии...
πΑοππηπποκ(α)τ(ο) СБОР(А) KAм(омъ)
м. тако м6 подоБавть вп(и)C(KO)I(0)M5
30BOMOM5 МА СБОРЪ
ОСЛОУШАТИ СА, МЪ ИТИ И ОУЧИТИ&
и оучити СА РИСПРАВЛЕМТЕМ(Ъ)
ц(ь)РКкОВМъЪЕмМ(Ъъ)6 и ПРОЧИИМЪ.
АТ6 ЛИ М6БРЪ|ЖЕТЬ, ТАКОВЫИСАМЪ
СЕБЕ ВИМЬМА ТВОРИТЬ, РАЗВЪ ТЪКМО
АТИ6 №6 ЗА МОУЖЮ ЛИ ЗА М6ЕМОЦТЬ
ОСТАЛЪ БОУДЕТЬ.
ního města“ káže, a aby vyřídili:
všechny vznikající otázky. Biskupy,
kteří nepřijdou na sněm, ale zůstanou
v svých městech a jsou zdrávi i bez
jakékoliv omluvy a jsou volní od nutného
zaměstnání, přikázal bratrsky po­
trestat.6
L. titul. O kánonu modliteb a o pění
a čtení...
Laodicejského sněmu kánon 40.1 Йе
biskupové na sněmu pozvaní nesmějí
neuposlechnout, nýbrž mají mít a poučovat
se o správném řízení věcí církevních
1 ostatních. Nedbá-li na to
(kdo), takový sám sebe obviňuje,
ledaže by se byl nedostavil znezbytí
nebo pro nemoc.ž вкоупЪ
7. м$сто еггоге 41. Вволит(ь)7. 19, ом. 0. 11, npuxorar mendose U. kce
7. — L **omissio ex baplographia in utrogue cod. Ъ-ЪУ,исСпПРАВЛЕМИИЦ(Ь)РК(Ъ)вьмъыихъ
U.
συνιόντας ἐπισκόπους ἐνδημοῦντας ταῖς ἑαυτῶν πόλεσι καὶ ταῦτα ἐν ὑγιείᾳ διάγοντας
καὶ πάσης ἀπαραιτήτου καὶ ἀναγκαίας ἀσχολίας
φικῶς ἐπιπλήττεσδαι.
ὄντας ἐλευδέρους, ἀἆδελἹ,
Τίτλος ν’. ΙΠερὶκανόνος εὐχῶν καὶ ψαλμῳδίας καὶ ἀναγνώσεων...
Τῆς ἐν «Ίαοδικείᾳ συνόδου κανὼν µ’. "Οτι οὗ δεῖ ἐπισκόπους καλουµένους εἰςА - 9 2 3 / x / MA 4 и > : /
σύνοδον καταφρονεῖ», ἀλλ᾽ ἀπιέναι καὶ διδάσκειν ἢ καὶ διδάσκεσῦαι εἰς κατόρθωσιν
τῆς ἐκκλησίας καὶ τῶν λοιπῶν. εἰδὲ καταφρονήσειεν ὃ τοιοῦτος ἑαυτὸν αἰτιάσθω, ἅ
παρεκτὸς εἶ μὶ) δι ἀνωμαλίαν ἀπολιμπάνοιτο.
L « αἰτιάσεται βαν Ταἰν.
5 Slov. městoza řec. zx0Aucnení doloženo u Miklošiče (Lexicon); Sreznevskij (Matertaly II,
246) uvádí ve významu „gorod“kromě tohoto dokladu z Usť ještě dva doklady z rukopisu
Upíra Lichého z roku 1047 (Joel 19), jeden ze Zlatostruje z 12.stol. a jeden ze Stichir. Pařížz 13. stol.
S Kánon Chalc 19 nařídil, aby se všude přísně zachovávaly kánony o každoročním dvojím svolávání
metropolitních sněmů, jejichž kompetenci si začal přisvojovat „domácí sněm““v Cařihradě
(S. Troicki, Chalkidonskij sobor,256—1).
L
4 Kánon Laod 40 patří správně do tit. XLIX, kam jje zařazen v řec. předloze.
2.Řec. dvouaůla se zde obvykle chápe jako „nemoc“(Dionysius Exiguus překládá aegritudinem,
"Isidor nfirmitatem), ale Balsamon právem poznamenává, že tento výraz má širší význam
a kromě případů nemoci zahrnuje též jiné pozdržení a překážky; srov. Hefele I, 770.
Nomokanons 359
тог(о)же кАм(омъ) Jiz. I8KO Νε
ПОДОБАЕТЬ ПРИСЪВЪКОУПЛАТИ —ВЪ
CBOPBX5 KANONS, N5 IIOCPETB KOHгождо
пс(А)л(ъ)мА чтемию ΒΤΡΙΒΑΤΠ.
тогоже кАМ(омъ) ИГ. о томь, I8KO
тоижеЕе слоужьБЗ м(о)л(и)тВАМЪ@
ВСЕГДАи МА 8-хъ ЧАС(Ъ)хъ,
И МАВ6Ч6РМИХЪ ПОДОБАЕТЬ БЫВАТИ.
JIAOJHKAMCK(A)T(O) СБОР(А) КАм(омъ)
м6. тако м достоить пРостыхъ
люд’скъгх(ъ)® пс(А)л(ъ)мъ
гл(АГОДА)ТИ въЪ Ц(ь)РК(Ъ)ви NA NEОУСТАВЛЕМЫХЪ
КМИГЪ ПОЧИТАТИ, МЪ
TPKRMOOYCTABJIENBIIA NOBATO H B6TХАГ(0)
ЗАВЪТА.
NAKGHCKATO CBOP(A) КАМ(ОМЪ) К.
IION6*6 16TEPH СОУТЬ вЪ М6Д(Ъ)лю
КОЛЁМВ ПРЕКЛАМАЮЩЕ И ВЪ ПАМТИкостьмыта
д(ь)ми, сего ДВлЛАвсЪмъ
И ВЪ ВСАКОМ ОБЛАСТИ С(ВА)ТЫИ
СБОРЪПОВЕЛ CTOIUJIEм(о)л(и)твы
ВЪЗДАТаТИГ(0о)с(поде)ви.
с], и то же еггоге U.
dose U.
dcorreximus e corrupto M(o)n(m)rBAUJ.
Téhož kánon 37. Že se ve shromážděních*
žalmy“ nemají k sobě spojovat,
nýbrž po“ jednom každém žalmu má
být čtení.
Téhož kánon 18. O tom, že se má
totéž oficium modliteb konat vždy
10 devátých hodinkách, 1o nešporách.
Laodicejského sněmu kánon 59. Že
se ve chrámu nesmějí říkat žalmy složené
od soukromých osob ami čísti
knihy nekanonické, nýbrž jen kanonické
Nového a Starého Zákona.
Nicejského sněmu kánon 20. Poněvadž
jsou lidé, kteří v neděli i ve dny
svatodušnís klekají na kolena, proto
nařídil svatý sněm všem a ve všech
diecézích,;" aby se Pánu vzdávaly
modlitby vstoje.
е], людьскъы menΤῆς
αὐτῆς (συνόδου)κανὼνιξ. Περὶ τοῦ μὴ δεῖν ἐπισυνάπτειν ἓν ταῖς συνάξεσιν
τοὺς ψαλμούς, ἀλλὰ διὰ µέσου καθ ἕκαστον ψαλμὸν ὑγίνεσθαι ἀνάγνωσιν.ὸ
Τῆς αὐτῆς (συνόδου) κανὼν η. Περὶ τοῦ τὴν αὐτὴν λειτουργίαν τῶν εὐχῶν
πάντοτε καὶ ἔν ταῖς ἐννάταις καὶ ἐν ταῖς ἑσπέραις ὀφείλειν γίνεσδαι.
Τῆς αὐτῆς (Τῆς ἐν {αοδικείᾳ) συνόδου κανὼν νὺ’. “Οτι οὗ δεῖ ἰδιωτικοὺς ψαλμοὺς
λέγεσθαι ἓν τῇ ἐκκλησίᾳ οὐδὲ ἀκανόνιστα βιβλία ἀναγινώσκεσδαι, ἀλλὰ
µόνα τὰ κανονικὰ τῆς Καιυῆς καὶ Παλαιᾶς Διαθήκης.
Τῆς ἐν Νικαίᾳ συνόδου κανὼν κ’. ᾿Επειδή τινές εἶσιν ἐν κπυριακῇγόνυ κλίνοντες
καὶ ἐν ταῖς τῆς πεντήηκοστῆς ἡμέραις, ὑπὲρ τοῦ πάντα ἓν πάση παροικίᾳ ὁμοίως
παραφυλάττεσὺαι, οἑστῶτας ἔδοξε τῇ ἁγίᾳ συνόδῳξ τὰς εὐχὰς ἀποδιδόναι τῷ
χυρίῳ.
bb TUἀνάγν. γιν. Οο.
3 Rozumí se bohoslužebných.
ο-ε| ἔδ. тй ау. оу. στ. Ne.
+ Вес. тобс waluoúc, slov. kanon, Jefr 97a posalomnevěžoskyich o.
$ Slov. posredě kojegoždops(a)l(+)ma (rovněž Jefr 97a) je nepřesný překlad řeckého drů uécov
хад” Exaorov yaÁuóv „mezi tím po každém žalmu“.
6 Tj. v.době od velikonoc do svátku sv. Ducha. Srov. E. Schwartz, BufPstufenund Katechumenatsklassen,
StraBburg 1911,25: slovem zevryxooT“ se rozumí v Nic 20 celá doba svatodušní,
od velikonoc po sv. Duch.
7 Zatím nepřeloženo řec. ὁμοίως παραφυλάττεσῦαι, Jefr 25a jedinomyalvně chraniti.
Laod17
Laod 18
Laod 59
Nic 20
Ant 1
48b
`ТОУСТАВЪ.
360
МИКЕИСКАГ(0) СБОР(А) КАМ(ОМЪ) А.
BCA ΟΜΤΈΒΙΟΠΙΑРАЗАРАТИ КАКО OYСТАВА!
8C(BA)T(A)ro и ВЕЛИКАГОЕ СОБОРАВ,
В МИКЕИ СЪБРАВЪШАГО CA
ПРИ БЛ(А)ГОЧ(ьСс)тивЪмьеВ костАМтим$
о с(вА)т(В)мь пРАЗМИЦВС(Ъ)I(A)CNPIIa
ПАСКЫ, ΕΒΕΟΠΡΜΠΑΟΤΕмомь
и отлоучемомъ вБыти от
ц(ь)РК(Ъ)в6, АЦ6 ПРЕБЪ|ВАЮТЬ ПРОтивоу
гл(АГОЛЮ)ЩЕ ВЪИРЕКЪГ ПРбΠΑΝΕΙΜΜΤ.
66 Жб Г(ЛАГО)ЛЕмъ О ЛЮДЕХЪ
ПРОСТЫХЪ. АШ6 KTO OT вп(и)с(ко)пъ
ли от поповъ JIMOT BlaКОМЪ
ПО ОУСТАВЗ С6МЬ ДЬРЗМЕТЬ МА}
РАЗВРАТИ6МИЕ ΠΙΟΠΟΜΕ π ΟΜΟΥΠΙ6мив
Ц(ь)РК(ъ)в(ь)микы ОСОБСТВОВАТИК
И СЪ ЖИДЪМИ СТВОРИТИ!
ΠΑΟΚΟΥ, ϱ66ΓΟ С(ВА)ТЫИ СБОРЪ OTтол$
крРОоМмЪц(ь)рк(ъ)в6 Быти соуДИЛЪ
ΟΤΕ, КО № TBKMO CEBE
ИШГРЬХЪ СБИРАБТЬ, МЪП ММОГЪМЪ
PACTEIBNHIA M“ PA3BPAIJENHIA BYlom.
errore UJ.
hJ, cso errore U.8-51] великаго и с(ва)т(А)го Т.
kJ, om. U.
ΝΟΠΙΟΚΑΠΟΏΈ
Nicejského sněmu kánon 1. Všichni,
kdož se opovažují nějak porušovat
nařízení svatého a velikého sněmu,
shromážděného v Nice1za bohabojného
císaře Konstantina o svaté slavnosti
spasitelné Paschy, nemají být účastní
společenství církve a mají být vyloučeni,
setrvávají- v odporu a mluví
proti tomu, co je tradicí ustáleno. To
pak pravíme o laicích. Pakliže se někdo
z biskupů nebo kněží nebo jáhnů po
tomto nařízení osmělínapohoršení lhdu
ak znepokojení kleriků se odlučovat
a konat Paschu s Židy, toho svatý
sněm od nynějška odsoudil k tomu,
aby byl mimo církev, protože nejen
sám upadá do hříchu, nýbrž mnohým je
příčinou záhuby a pohoršení. Nejen
takové třeba zbavit služby, nýbrž 1ty,
kteří po jejich degradaci udržují s nimiš
společenství. Ti pak, kdo byli zbaveni
hodnosti, mají pozbýt 1 vnější pocty,
chs(0r)ou(b)cTEBBM(b) JΙΤΏΟΡΠΤΗ{.| M-MrPECBHPJŠ.‘ц(ь)РК(ъ)вАМ(ъ) J.
nu add. J. oJ om. U
Τῆς ἐν ”Αντιοχείᾳ συνόδου κανὼν α. Πάντας τοὺς τολμῶντας παραλύεινᾶ τὸν
ὅρον τῆς μεγάλης καὶἁγίαςε συνόδουτῆς ἐν.Νικαίᾳ συγκροτηδείσης ἐπὶ παρουσίᾳ
τοῦ Φεοσεβεστάτου/ βασιλέωςῦ Κωνσταντίνου περὶ τῆς ἁγίας ἑορτῆς τοῦ σωτηριώδους
πάσχα ἀκοινωνήτους καὶ ἀποβλήτους εἶναι τῆς ἐκμλῆσίας, ei ἐπιμένοιεν
Φιλονεικότερον ἐνιστάμενοι πρὸς τὰ καλῶς δεδογµένα. καὶ ταῦτα εἰρήσδω περὶ
τῶν λαϊκῶν. εἰ δέ τις τῶν προεστώτωντῆς ἐκκλήσίας ἐπισκόπων 1) πρεσβυτέρων
ἢ διακόνωνμετὰ τὸν ὅρον τοῦτον τολμήσειεν ἐπὶ διαστροφῇ τῶν λαῶν καὶ ταραχῇ
τῶν ἐκνλησιαστικῶνὴ ἰδιάξειν καὶμετὰ τῶν ᾿Ιουδαίων ἐπιτελεῖν τὸ πάσχα, τοῦτον
7 ва σύνοδος ἐντεῦθεν ἤδηί ἀλλότριον ἔπρινε τῆς ἐκκλησίας, ὡς οὐ μόνον ἑαυτῷ
ἁμαρτίας ἐπισωρεύοντα, ἀλλὰ καῦ πολλοῖς διαφθορᾶς καὶ διαστροφῆς αἴτιον γιγόμενον,
καὶ οὗ µόνον τοὺς τοιούτους καθδαιρεῖντῆς λειτουργίας, ἀλλὰ καὶ τοὺς
ε-ε[]]ду.хай(хаот.Mos)uey.CoMosNeCT.| TedoeBeorTáMosCl.* от. №. 3 om. Čo Mos.
ἆ καταλύειν Ἰο8.
6οηι. Τα Ps. 3 ἐκκλησιῶν Co Ne Vi.
8 Мepřeloženoř řec. τολμῶντας, Jefr 90b priobošťati se dorzajuštaja.
» O řec. xavóv ve významu „ordo olericorum“srov. Hefele I, 513, 420. Jinak Milaš II, 49:
. izvanjske časti, koju su po svetomu činu i božjemusveštenstvu uživali.
10Za tím nepřeloženo τῶν doeBáv, Jefr 18a nečestivyicho.
Nomokanons 361
МОУ БЫВАЮБМОУ. № БО ТАКОВЫИХЪ
JIAIMATH CIIOVIKENUIA, МЪ И ПРИЧАШАЮЩИХЪ
ПО ОТВ6ЕРЖЕМИИР.
А ИЗВЬРЖЕМЪтТ1а9 ЛИШИТИ И ВЪNbmeNŠIa
честиг, юже8. с(вА)TBIH
КАМОМЬ и вБ(ож)уив CB(A)II(€)NLCTBO
ПРИЧАСТИША.
с(вА)тытх(ъ) Ап(о)с(то)л(ъ). Аше
KOTOPBIHювп(и)с(ко)пъ ли попъ ли
ΠΕΙΔΚΟΝΤ ϱο(ΒΑ)ΤΈΕΙΠΠ(Β)ΝΡ ΠΑΟΣΤΙ
СТВОРИТЬ ПРЕЖбЕ В6СМЬМЫХЪ PABМТИ!
СЪ ЖИДЪМИ, ДА ИЗВЕРЖЕТЬ СА.
т$хъж(6) кАМ(омъ)ЕВЧ.Аб КТОУ
JIPKAIA ПИСАМЬ KNHKNAIA IaKo
C(BA)TA B ц(ъ)РК(ъ)ви ЧТЕТЬ МА
СЪБЛАЗМЪ СТРИЖМИКОМЪ И ЛЮДЬМЪ,
ДА ИЗВЕРЖЕТЬ СА.
БОУДИ’ же NAM5 всфмъ N(b)Pк(ъ)в(ь)микомъ
и людемъ кмигы
ч(ь)стьмыи с(вА)ты.
OYBO BETXATO03ABBTA MOCBOBBIX | TAТЕРЪ:
БЫТИю, ИСХОДЪЕГЮПЬТЬСКЫ,
ЧИСЛА, ΠΕΒΤΟΡΟΝΟΜΠΑ. HC(OY)CAY
МАВГИМА6Ддимъ!.— ц(ЗсА)Р(ь)РЕРЕЖЕМИИMendose
UJ. асоггех1ти$ е соггарю извьржемита UJ.
které se dostalo duchovnímu stavu?
a božímu kněžstvu.
Svatých apoštolů. Koná-li některý
biskup nebo kněz nebo jáhen svatý den
Paschy předjarní rovnodenností s Židy,
ať je zbaven hodnosti.
Týchž kánon 62. Předčítá-li někdo
v chrámělživé spisy knižní! jako svaté
na pohoršení kleriků 1 laiků, ať je
zbaven hodnosti.
Buďtež nám všem, klerikům 1 laikům,
úctyhodnými a posvátnými kni­
hy.
A to Starého zákona: Mojžíšových
patero: (Genese, Exodus z Egypta,
(Leviticus),11Numeri, Deuteronomium.
Josue syna Nunova jedna.!? Královské
г7, ЧАСТИerrore U.
s[n UJ m>keerrore pro 106 (SC. IPHHACTAOIA)Vel ICEDRKE(SC. IPHJACTHMA CA). tJ, PEBENHHU.
užu J. vl, om. U. хмоисфовы7. УС(ы)мАа94. Т. 27, пьрвою 0.
τολμῶντας τούτοις κοινωνεῖνμετὰ τὴν καδαιρεσῖν, τοὺς δὲ καθδαιρεθέντας ἆποστερεῖσθαι
καὶ τῆς ἔξωδεν τιµῆς, ἧς ὁ ἅγιος κανὼν καὶ τὸ τοῦ δεοῦἱερατεῖον µετεί­
Angev,
Τῶν ἁγίων ἀποστόλων κανὼν ὅ’. Βἴ τις ἐπίσκοπος ἢ πρεσβύτερος ἢ διάκονος
τὴν ἁγίαν τοῦ πάσχα ἡμέραν πρὸ τῆς ἑαρινῆς ἰσημερίας μετὰ ᾽᾿Ιουδαίων ἐπιτελέσει,
καδαιρείσθω.
Τῶν αὐτῶν κανὼν ξ.. Εἴ τις τὰ φευδεπίγραφα τῶν ἀσεβῶν βιβλία ὡς ἅγια
ἐπὶ τῆς ἐκκλησίας δημοσιεύει ἐπὶ λύμῃ τοῦ κλήρου καὶ τοῦ λαοῦ, καδαιρείσθω.
Τῶν αὐτῶν κανὼν πε’. "Ἔστω δὲ ὑμῖνν πᾶσιν ἐκκλησιαστικοῖς, κληρικοῖςϊ καὶ
λαϊκοῖς βιβλία σεβάσμια καὶ ἅγια.
Τῆς μὲν Παλαιᾶς Διαδήκης ἸΜωσέωςᾳ πέντε: Γένεσις, "Ἔξοδος, «{ευϊτικόν,
᾿Αριθμοί, 4ευτερογόμιον. ᾿Ιήσοῦ υἱοῦ! Ναυῆ ἕν. Ἀριτῶν ἔν. 'Ροὺδ ἕν. Βασιλειῶν
Σ ἡμῖν Vv. * om. Mo Ps Va. т Мобовюс №. n om. Mos Cl.
11 Exodus je zde označen jako úschodo jegjupvěvsky podle řec. "Ečodoc (čE) Alyúmtrov, jak je
označen v seznamu biblických knih v kánonu Laod 59. Původně zde bylo patrně čtení 1CX015
FGTIOUBTECKBI,левгитьскты (вс. #7499).
12 Za tím nepřeloženo Πριτῶν ἕν, Ροὺὺ ἕν, Тей 20Ъ соудии ДИМА, РОУДИМАЮДИМА.
Ар?
Ар 60
Ар 85
49%
262 Мотокапопъ
CTBH1633 JI. ПАРАЛИПОМЕМОВЪ10ЪДВОЗ.
ЕЗДРИМЪГ ДВОИб6. 6СТИРОВЫ ОДИмът.
пс(А)ЛТЫРЬ ОДИМА. СОЛОМОМА
ТРИ: ПРИТЧА, 6КЛИСИАСТЪ, ПЪМИ
пЪмии. иововът вдимъ. пв(о)р(о)кА
ДВА МА ДЕСАТЬ. ИСАИМЫ димы.
ИБРЕМИИМЪт вдимы [МА ДЕСАТЬ].
W1636EKBIEBBI вдДимы.
ЕДИМ. И ПРЕМОУДРОСТЬCOJIOMONA.
БОУДОУТЬ Ж6 NANHCANBIJŮ BBNBOYДОУ
И ДА NAOYHACTES9 ДЪти и
ОУМОТЫ ВАША ММОГООУЧЕМАГО СИРАХА
ПРЕМОУДРОСТИ. |
МАША Ж6, СИРЪЧЬ МОВАГО ЗАВЪТА
вУд(м)г(в)лила UETBIPH:MATOŠOBO,
MAPKOBO, ЛОУЧИМО, IOANOBO. 46ТЫРИ
МА Д6САТЬ (И) NAOVIŠ впистольи.
ИдвЪ П6тРОВЪ. T IOANМОВЪТ..
6ДИМА Т1АКОВЛА. 6ДИМА
тЮдимМАЙ. В КЛИМЕМТОВЗ. И ЗАПОв$диёЕ
вамъ вп(и)с(ко)помъ ммою
KJIMMENTPMb Bb H-XBPŘ KNUTAXB
ПРИГЛАШЕМ'Ы, ИХЪЖЕ №6 ДОСТОИТЬ’`
вСЗМЪ 18аВЛАТИЗА ТАИМЫ ΟΟΥΠΙΑΙ8
въ михъ. и дВамит маша дп(о)с(то)льскА.
есть ж6 И ОПокКАЛИПсисъ
с(вА)т(А)ГОо IOANAФЕОЛОГАЙ
и} вУАМГ(6)л(И)СтА. |
22Ц(ЪсА)Р(ь)ствтА Т. ЪЪПОРАЛИПОМЕМЬJ.
ДАМИЛОВЪТ.
ecJ, om. U.
čtyři. Paralipomenom dvoje, Esdrovy
dvoje, Estheřina jedna. Žaltář jeden.
alomounovy tři: Přísloví, Boclesiastes,
Píseň písní. Jobova jedna. Proroků
dvanáct. Isaiášova jedna. Jeremiášova
jedna. Ezechielova jedna.: Danielova.
jedna. A Moudrost Šalomounova. Mimochodem
budiž napsáno, abyste učili
děti a svou mládež moudrosti veleučeného
Siracha.
Naše pak, to jest Nového Zákona:
Evangelia čtyři: Matoušovo, Markovo,
Lukášovo a Janovo. Čtrnáct. listů
Pavlových. Dva Petrovy. Tři Janovy.
Jeden Jakubův. Jeden Judův. Dva
Klimentovy. A Konstituce!* vám biskupům
mnou Klimentem v osmi knihách
uveřejněné, které se nemají. všem
ukazovat pro tajemství v nich obsažená.
A naše Skutky apoštolské. Je pak
1Apokalypsa svatého Jana Theologa.+
ddBAM(5) add. J. ©eJ, NAHAřeETE
errore U. ti-ffJ, jn U mendose: neTPOBBI I. IONOBAA. HIAKOBJIAA. HIOTHNAA. s8COorreximus
e corrupto заАпПОВЗДЗ 0, заповЗдА J. MhocMepprIx(p)1. 11, Φεπογαῖ). 3iJ, om. U. ©
τέσσαρα. Παραλειπομένων τῆς βίβλου τῶν ἡμερῶν δύο. "Έσδρα δύο. ᾿Εσθὴρ Ev.
Ψαλτήριονἕν. .Σολομῶντος τρία. Παροιµίαι, ᾿Εκκλήσιαστής, ᾿Αἱόμὰ ἀσμάτων.ο
Προφῆται ιβ’. "Ησαΐας, "Περεμίας,α ᾿Πεζεκιὴλ, Δανιὴλε καὶ ᾿Ιώβ.ὶ ἔξωθεν. δὲ ᾽
ὑμῖν προϊστορείσθω µανθδάνεινὑμῶν τοὺς νέους τοῦ πολυμαθοῦς Σιρὰχ τὰς Zoφίας.
| |
“Ниётеоа dé, тобт”&оть тс Кос Διαθήκης, Εὐαγγέλια д’. "Матдодос,
ἠάρκος, «Ιουκᾶς, ᾿Ιωάννης.α Παύλουἐπιστολαὶ ιδ’. [Πέτρου β’. Ὁ’Ιακώβου µία.
"Ἰωάννου γ΄.» ᾿Ιούδα µία. Κλήμεντος δύο. καὶ αἳ 4ιαταγαὶ ὑμῖν τοῖς.ἐπισκόποις
ὁι ἐμοῦ Κλήμεντος ἓν ὀκτὼ βιβλίοις προσπεφωνηµέναι, ἃς οὐ χρὴ δηµοσιεύειν
ἐπὶ πάντων διὰ τὰ ἔν αὐταῖςμυστήρια. καὶ αἳΠράξεις ἡμῶν τῶν ἀποστόλων.
o *IaB add. Mos, "IdB čv add. Cl.. 5 "Ησαΐου Οο Mos Cl; čv add. Co Cl, a' add. Mo Va.
a "Iepeulov Co Mos Cl; čv add. Co Mo Ps Va Cl. + čžvadd. videm cod. * év add. idem cod.
t om. Co Mos CT. 4%“MarĎalov, Máoxov, Aovxá (xai) *Ioávvov Co Mos Cl. v (U Ιω. v.
"Тах. a' Co Mos (1. :
13Je to apokryfní sbírka zvaná Constitutiones Apostolorum.
14O Apokalypse není žádná zmínka ani v řec.textu, ani v Jefr.
Nomokanon5 363
ος KE U O KANONBXB ВАМЪ 3AIOBĚJANO
БОУДИ МАМИ, О FKN(U)C(ко)
ПИЁЕ. ВЪГ Жб, ПРЕБЫВАЮЩЕ ВЪ
михъ, | C(B)N(A)C(E)NE воудете
И МИРЪ ИМАТЕ. ИМЪТИ, №6 ПОСЛОУШАЮЩШЕЖб,
МОУКОУ ПРИИМЕТб И БРАМЬ
ВЪ ‘С6Б6 ПРИСМОУЮШЮ Ним$ти
WMATE, МЬСТЬМ ΠοσοτοπνΝον UPUвюМЛЮЩЕ
М6посСлоУШАМИТа.
Б(ог)ъ же вдимь NPICNOCBI AH
ТВОРЬЦЬ ВСЪХЪ, МИРОМЬ ВЫ ДА
ОУКРФПИТЬ O C(BA)TÉME JOYCE ДА
ОУСТРОИТЬ ВЪ ВСАКО JWBIO БЛ(А)ГО
№6 СЪВРАШАЕМЫ И М6ПОРОЧМЫ,
NENOBÉNBNBI H ДА COOHOBATKŮM
Bb BB4NBu KU3NH С МАМИ, ХОДАТАИСТВЪМЬ
ВЪЗЛЮБЛЕМААГО ОТРОКА
своюго 1с(оу)сА х(РИ)С(Т)А, Б(ОоГ)А
МАШЕГО, С МИМЬЖЕ СЛАВА САМОМОУ,
СОУЩЮNAJI5 BCBMHB(Or)oy о(ть)цю,
съ «Ο6(ΒΑ)ΤΕΙΜΕ д(оу)хьмь ΠΑΡΑКЛИТЪМЬ,
МЫМА И ПРИСНОИИ ВЪ
BBKBI BĚKOMB. AMHN.
kkcorrTeximuse corrupto οτ юп(и)с(ко)пъ UJ.
nnJ, om. U.льсть имфти 0. MMBBIadd. Г.
Toto budiž vám nařízenookánonech,
ó biskupové. Vy pak, budete-li je zachovávat,
budete spasení a budete mít
pokoj. Nebudete-l poslouchat, budete
potrestáni a ustavičný boj budete mít
mezi sebou a odplaty náležité dojdete
za neposlušnost.
Bůh pak jediný a věčný tvůrce
všeho aťvás posilní pokojem ve svatém
Duchu a uzpůsobí ke každému skutku
dobrému, nezměnitelné, bezúhonné
a nevinné, a ať vás učiní hodnými
věčného života s námi, na přímluvu
milovaného Syna svého Ježíše Krista,
Boha našeho, s nímž budiž sláva samému
Bohu Otci, který je nade všemi,
se svatým Duchem Utěšitelem, nyní
1vždycky 1 na věky věků. Amen.
I-llcorreximus. e mutilato uMĚTEльсть УХ,
Ταῦτα καὶ περὶ κανόνων διατετάχδω ὁμῖν' παρ ἡμῶν, ὢ ἐπίσκοποι. ὑμεῖς δὲ
ἐμμένοντες μὲνω αὐτοῖς σωδήσεσδε καὶ εἰρήνην ἕξετε, ἀπειδοῦντες δὲ κολασθήσεσθε
καὶ πόλεμον μετ ἀλλήλων αἴδιον ἕξετε, δίκην τὴν. προσήκουσαν τῆς ἄνηκοῖας
τιννύντες. 'Ο δεὸς δὲ ὃ µόνος αἴδιος ὁδ τῶν ὅλων ποιητὴς ἅπαντας ὑμᾶς
διὰ τῆς εἰρήνηςἓνπνεύματι ἁγίῳ ἑνώσει, καταρτίσει εἲςπᾶν ἔργονἀγαθὸν атоёлτους,
ἀμέμπτους, ἀνεγκλήτους, καὶ. καταξιώσει τῆς αἰωγίου ζωῆς σὺν ἡμῖν διὰ
τῆς µεσιτείας τοῦ ἠγαπήημένουπαιδὸς αὐτοῦ ᾿Ιησοῦ Χριστοῦ τοῦ δεοῦ καὶσωτῆρος
ἡμῶν, μεῦ᾽ οὗ ἡ δόξα αὐτῷ τῷ ἐπὶπάντων δεῷῶμα πατρὶ σὺνἁγίῳ πνεύµατι τῷ
παρακλήτῳ νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἷς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων ἁμήν.
ω ἐν Μος Τὸ. 3 καὶ 6ο Νε. V aoĎeváce Čo, xai add. Čo Mo Ne. z om. Co.
40b
440
FONTIUM CONSPECTUS — SBÍRKY PRAMENŮ
V. N. Beneševič, Drevneslavjanskaja kormčaja XIV titulov bez tolkovanij — Syntagma XIV
titulorum sine scholiis secundum versionem palaeo-slovenicam adjecto textu Graeco e vetustissimis
codicibus manusocriptisexarato, Sankt-Peterbure 1906.
V. N. Beneševič, Ioanms Scholastici Synagoga L titulorum ceterague eřusdemopera iuridica,
Abhandl. d. Bayer. Akad. d. Wiss., Phil. hist. Abt., N. F. Heft 14, Můnchen 1937.
Th. Bitterauf, Die Traditionen des HochstiftesFreising I, Můnchen 1905.
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, t. I, A. Boček, Olomouc 1836 (CDM).
Codex diplomaticus et epistolaris regní Bohemiae, t. I., ed. G. Friedrich, Praha 1904 (CDB).
Codexdiplomaticus Croatiae, Slavomae et Dalmatiae, ed. I. Kukuljevié—Sakcinski, t. I.,
Zagreb 1874.
Codex diplomaticus Hungariae ecclesiasticusac cývilis,t. VIT/4, ed. G. Fejér, Buda 1837.
N. Coletus, Sacrosancta concilia, t. IX; Venetiis 1729.
Conciliorum omnium generalium et provinaalium Collectioregia, t. XXII, Parisiis 1644.
Corpus der griechischenUrkunden desMittelolters und der neueren Zeit, Reihe A: Regesten, Abt. I.:
Regesten der Kaiserurkunden des ostromischen Reiches von 565—1453, ed. F. Dolger, 1. Teil,.
Můnchen—Berlin 1924.
р. Dečev, Otgovoritena papa Nikolaj I. po dopitvantjata na Bělgarite (Responsa papae Nicolai I.
ad consulta Bulgarorum), Sofija 1922.
G. Dobner, Annales Hageciani, t. I—VI, Pragae 1761—1782.
A. Dostál, Clozianus —Staroslověnský hlaholský sborník tridentský a innsbrucký, Praha 1959.
D. Dubenskij, Pamjatmki dreúnegorusskogoprava, Russkije dostopamjatnosti II, Moskva 1843.
D. Farlati, Ilyricum sacrum, $. VITI, Venetiis 1819.
A. Th. Fasseau, Collectiosynodorum et statutorum almae dioecesis Olomucenae, Rezii 1766.
Fontes rerum Bohemicarum, t. IV, Pragae 1884.
Fontes rerum Bulgaricarum, t. XI, Sofija 1965. |
J. Frček, EuchologiumSinailicum, texte slave avec sourcesgregues et traduction francaise I, II,
Patrologia orientalis, Paris 1933 a 1939.
R. H. Freshfield, A Manual of Roman Law. The Ecloga, Cambridge 1926.
Granum catalogi praesulum Moraviae, ed. J. Loserth, Archiv f. osterr. Gesch. 78, 1892.
F. Grivec— F. Tomšiéc, Constantinus et Methodius Thessalonicenses,Fontes, Radovi Starosl.
vinst. 4, Zagreb 1960.
I. Harduini Acta conciliorumet epistolae decretales ac constitutiones summorum pontificům,
t. V., Parisiis 1714.
W. Hauthaler, SalzburgerUrkundenbuchtI, Salzburg 1898.
J. M. Heer, Bin karolingischesMisstons-Katechismus.Ratio de cathecizandis rudibus..., Freiburg
im Breisgau 1911. |
M. Hyamson, Mosaicarum et Romanarum Legum Collatio, with Introduction, Facsimile and
Transeription of the Berlin Codex, Translation and Appendices, London 1913.
„Ph. Jaffé, Regesta pontificum Romanorum ab condita ecclesia ad annum post Christum natum
1198, t. I., Berolini 1851, Lipsiae 1885.2
A. Jaksch, Monumenta historica ducatus Carinthiae, t. I., Klagenfurt 1896.
F. Kos, Gradivo za zgodovinoSlovencevv srednjem veku, t. I, Ljubljana 1902.
Ph. Labbei—G. Cossart, Sacrosanctaconciha, t. VIII, Luteciae Parisiorum 1671.
P. A. Lavrov, Kyrylo ta Metodij v dav'no-slovjan'skomupys'men'stvi, Kyiv 1928.
P. A. Lavrov, Materialy po istorii vozniknovenijadrevnejšejslavjanskoj pis'mennosti, Leningrad
1930.
I. p gunclavius Amelburnus, Juris graeco-romanítam canoniciguam civilis tomi duo, Franco­urti 1596. |
441
Magnae Moraviaefontes historici, t. I., Annales et Chronicae, Pragae-Brunae 1966, t. IT., Textus
biographici, hagiographici, Hturgici,Brunae 1967,t. ITT.„Diplomata, Epistolae. Textus historicivarii, Brunae 1969.
J. D. Mansi, Sacrorum concihorum nova etamplissima collectio,t. I—XXI, Florentiae et Venetiis
1759—1798,291.$. XII, XIII, XIV, XV, XVI, XVII.
Merilo pravednoje po rukopisi XIV veka, ed. M. N. Tichomirov, Moskva 1961.
J. P. Migne, Patrologiae cursus completus, sive Bibliotheca universalis omnium ss. Patrum,
Doctorumaue ecolesiasticorum..., I. Patrologiae latinae t. 1—222, Paris 1844—1864, zvl.t. 97, 99, 119, 126.
Th. Mommsen, Mosaicarum et Romanarum legumcollatio.Collectiolibrorum iuris antejustiniani
III, 1890.
Monumenta Germaniae historica, inďe ab A. Chr. D usgue ad A. MD.
Seriptores rerum Germanicarum, t. I—XXXII, Hannoverae—Lipsiae 1826—1934, |
Seriptores rerum Germanicarum in usum scholarum, t. I- LXI, Hannoverae—Berolini 1839—
1935,
Seriptores rerum Germanicarum, Nova series, t. 1-- XIII, Vimariae—Berolini 1922—1959,
Leges (in folio), t. I—ITI, Berolini 1965,
Leges (in guart), Legum sectio II. (Capitularia), Berolini 1960,
Legum sectio III. (Concilia), Hannoverae— Lipsiae 1906—1924.
Epistolae: Epistolae Karolini aevi, t. IV—VIII, Berolini 1895—1939.
Monumenta Poloniae historica, ed. A. Bielowski, t. I—VI, Kraków —Lwów 1864—1893.
V. Mošin, Ljetopis popa Dukljanina, Zagreb 1952.
L. A. Muratori, Rerum Italicarum Scriptores at anno 500 aď 1500..., t. XIT, Mediolani 1728.
R. Nahtigal, EuchologiumSinaticum, starocerkvenoslovanski glagolski spomenik, Ljubljana
1941—1942.t. III.
Z. Nejedlý, Dějiny husitskéhozpěvuIII, Praha 1955.
J. B. Pitra, Spiotlegium Solesmense, tt. IV, „Roma 18568.
у. B. Pitra, Juris ecclestiasticiGraecorumhistoria et monumenta, t. II, Roma 1868.
Le Auien, Oriens Christianus, t. I, Paris 1740.
F. Rački, Documenta historiae Chroaticae periodum antiguam dlustranha, Zagrabiae 1877.
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, t. I., ed. K. J. Erben, Pragae
1855.
Regesta imperii, t. I, Die Regesten des Kaiserreichs unter den Karolingern 751—918, ed. J. F.
Bohmer—E. Můhlbacher, Innsbruck 1889,1900;7neu bearbeitet von J. Lechner, Innsbruck
1908.
Besponsa Nicolai papae I. ad consulta Bulgarorum, Romae 1860.
F. X. Richter, Augustini OlomucensisEpiscoporum Olomucenstumseries, Olomucii 1831.
V. Rismondo, Toma Archidiakon, Kronika (Thomae Archidiacom Historia Salonitana), Split
1960.
Н. J. Schmitz, Die Bussbicher und das kanonische Bussverfalren, $. TY,Důsseldorf 1898.
B. Sinogowitz, Studien zum Strafrecht der Ekloge, Athen 1956.
A. Spulber, L Ecloguedes Isauriens, Černautzi 1929.
I. I. Sreznevskij, Obozremijedrevmichrusskich spiskov kormčejknigi, Priloženija, Sankt Peterburg
1897; též in: Sbornik Otdel. russ. jaz. i slovesnosti 65, 1899.
P. Strojev, Sofijskij vremenmikih Russkaja letopis' s 862 do 1534g., Moskva 1820—1821;
též in: Pol. sob. russ. letopisej VI, 1853.
N. 8. Suvorov, Slědy zapaďno-katoličeskagocerkovnagoprava v pamjatmikach drevnjago russkago
prava, Jaroslav] 1888.
F, Šišié, Letopis popa Dukljanina, Beograd—Zagreb 1928.
A. Teodorov— Balan, Kiril i MetodiI/II, Sofija 1920,1934.
Thomas archidiaconus, Historia Salonitana, ed. F. Rački, Zagrabiae 1894.
М. N. Tichomirov—L. V. Milov, Zakon sudnyj ljudemkratkoj redakci; Zakon sudnyj ljudem
prostrannoj 1 svodnoj redakci, Moskva 1961.
J. Vajs, Ioannis VIII. PP. epistolae ad Svatopluk principem et Methodivm archtepiscopum,
Romae 1924.
J. Voellus— Ch. Justellus, Bibliothecavuris canonici veteris,t. II, Paris 1661.
F. W. H. Wasserschleben, Die Bussordnungen der abendlándlischenKirche, Halle 1851.
J. Zahn, Urkundenbuch des Herzogthums Steiermark, t. I., Graz 1875.
C. E. Zachariae a Lingenthal, Collectiolibrorum juris graeco-romamiineďitorum: Ecloga
Leonis et Constantini, Epanagoge Basilii, Leonis et Alexandri, Lipsiae 1852.
Zbraslavská kronika, Praha 1952.
442
COMMENTARII ET DISPUTATIONES —SEZNAM HLAVNÍLITERATURY
Abel— Simson, Jahrbiůcherč. fránk. Reichesunter Karl d. Grossen I, 1888.
Almazov A. L, Tajnaja ispověďv pravoslavnoj vostočnojcerkvi I; Odessa 1894.
Andreev M., Кат. υἄργοδαza protzchodaἑδἄδίποδίίαπα Ζαζοπν ιόν] ljudomo, Godišnikna
Sofij. univ., Jurid. fak. 49, 1957.
Andreev, M., Zakonv sudnyj Ijudvm, starobělgarski praven pametnik, Pravna misál 2, 1958,
kn. I; rus. J avljajetsja li „„Zakonosudnyj Iudvmo““ drevnebolgarskímpamjatnikom?, Slavjan.archiv, Moskva 1959.
Andreev M., Sur Voriginedu „„ZakonSudnyi Ljudem““*(loi pour juger les gens), Revue des études
sud-est europénnnes 1, 1963.
Andreev M., Kčde e bí sňzdaden Zakono sudnyj ljudvmo, Slavjan. filolog. 5, 1963.
Andreev M., V Makedonija li e bil sázdaden Zakono sudnyj ljudovmo1slavjanskijat půrvoučitel
Metodij li e negovavtor?, in: Chiljada i sto godini slavjanska pismenost 863—1963, Sofija 1963.
Andreev M., Nov? proučvantja i novi teorii otnosno proizchoda na Zakono sudnyj ljudvmo,
Antoljak St., MiscellaneamediaevahaJugoslavica, Godišen zbornik 20, 1968.
Arguilliére H. X., L'Augustintsmepolitigue,Paris 1934.
Avenarius A:, K otázke polohy a vzniku Sámovejriše, Hist. štůdie XIIT, 1968.
Barišié F. F., Le Stěgede Constaniinopolepar les Avareset lesSlaves au 626, Byzantion 24, 1954.
Bartoňková D., Uhersképísemnéprameny o VelkéMoravě,Sbor. pracífil. fak. Univ. J. E. Purkyně
E 10, roč. 14, 1965.
Bartoš F., "Dialektickýslovník moravský, Praha 1905.
Bartoš F., Dialektologiemoravská I—II, Brno 1886—1895.
Beneš P., Ouelguestraces de relations entre la Grande Moravie et la Romania danubienne, Sbor.
prací fil. fak. Univ. J. E. Purkyně E 10, 14, 1965.
Beneševič V. N., Kanoničeský)sborník XIV titulov so vtoroj četvertůVII veka do 883 g., Sankt.
Peterburg 1905.
Berčié I., Dvie službe rimskoga obreda za svetkovinu sv. Čírila i Metoda, Zagreb 1870.
Bidlo J., "Cesta Metodějovado Cařihradů, Čas. Matice moravské 40, 1916.
Bílková L.—Fiala Z.—Karbulova M., AltměhrischeTerminologie in, den zeitgenósstschen
Guellen und ihre Bedeutung, Byzantinoslavica 29, 1968.
Bischoff B., ÚberEinritzungen tn Handschriften desfriihenMittelalters, Zentralbl. Е.Bibliotekhwesen
54, 1937.
Bischoff B., Die siůddeutschemSchreibschulen und Bibliothekemder Karolingerzeit, I. Die bayer.
Diózesen, Můnchen 1940.
Blagoev N. P.‚ Везротзаpapae Nicolai I. ad consultaBulgarorum, Sbor. na Bělg.akad. VI,
Sofija 1916.
Blagoev N. P., Zakon sudnyj. Kritičeski beležki,Spis. na Bálg. Ak. na Naukite X, Sofija 1910.
Bobčev 8. 8., Istorija na starobělg.pravo, Sofija 1910.
Bogišié V., Pisani zakoni na slovenskomjugu, Zagreb 1872.
Boháček M., Nejstarší právnické rukopisy v Olomouckékapitulárná knihovně,Sbor. Kraj. vlastivěd.
museaIV, 1956—1958.
Bonnaud—Delamare R., L'idée de paix Vépoguecarolingienne,Paris 1939.
Brandl V., Glossarium illustrans bohemico-moravicaehistorine fontes, Brno 1876.
Breitenbach A., Ueber die Ouellen und die Glaubwiirdigkeitdes „„Granumcatalogi praesulum
Moraviae““, Zeitschr. d. deutsch. Ver. f. d. Gesch. Máhrens und Schlesiesn 6, 1902.
Bretholz B., GeschichteMěhrens 1/1, Brno 1893; čes. Dějiny Moravy I/1, Brno 1896.
Brůckner A., Die Wahrheitber die Slawenapostel,Tůbingen 1913.
Buczek K., 0 dokumencie biskupstwa praskiego z r. 1086, Roczn. Hist. 15, 1939.
Bulín H., Slezsko a Říše velkomoravská,Slezský sborník 58, 1960.
443
Bulín H., Podunajští Abodriti, Slovan. hist. studie ITI, 1960.
Bůdinger M., OsterréichischeGeschichte,Leipzig 1858.
Du Cange, Glossartum medďiaeel infimae latinitatis IV.
Cibulka J., Velkomoravskýkostel v Modré a začátky křesťanstvína Moravě, Praha 1958.
Coletus J., Illyrici sacri, t. VII, Venetiis 1819.
Conrat M., Rómisches Recht bei Papst Nicolaus I., Neues Archiv d. Ges. f. áltere deutsche
Geschichtskunde 36, 1911.
Csóka L., Kč volt Anonymus?, Magyar Nyelv 58, 1962.
Čáda 'F., Ondřejz Dubé. Práva zemská česká, Hist. archiv 48, 1930.
Čejka, Třetí sbírka lékařské terminologie, Příl. Čas. Čes. mus. 27, 1853.
Červinka I. L., Slované na Moravě a Říše velkomoravská,Brno 1928.
Danailov G. T., Edin pameltmkna staroto bělgarskopravo, Sbor. za narod. umotvor., nauka
i knižnina 18, 1908,t. III.
Dekan J., Prispevok k otázke politických hranic Velkej Moravy, Historica Slovaca V, 1947.
Dekan J., Začiatky slovenskýchdějin a Riša velkomoravská,Bratislava 1951.
Devos P.—Meyvaert P., La légendeMorave des SS. Cyrille et Méthode ef ses sources, Annal.
Boll. 74, 1956. - ,
Dietrich K., Byzantinische Charakterkópfe,Leipzig 1909.
Dittrich Z. R., Christianity in GreatMoravia, Groningen 1962.
Doskočil K., Vývojcistojanu u nás, Sbor. hist. VI, 1959.
Dólger F., Jst der Nomos Georgikosein GesetzJustiniana II.?, in: Festschrift L. Wagner II.,
Můnchen 1945. — |
Dudík B., Dějiny Moravy I—1I, Praha 1875; něm. Máhrens allgemeineGeschichteI, Brno 1860.
Dujčev I., Vztahymezi Čechy, Slováky a Bulhary ve středověku,in: Českoslov.-bulharské vztahy
v zrcadle staleti, Praha 1963.
Dujčev I., Slavjano-bolgarskie drevnosti IX-go veka, Byzantinoslavica 11, 1950. |
Dujčev I., Die Responsa Nicolai papae I ad consulta Bulgarorum als Ouellefr die bulgarische
Kirchengeschichte, Wien 1949..
Důmmler E., Pýlgrim von Passau und das Erzbisthum Lorch, Leipzig 1854.
Důmmler E., Geschichtedes Ostfránkischen Reichs I—II, Berlin 1862—1865.
Dvornik F., The Photian Schism, History and Legend, Cambridge 1948; franc. Le schisme
de Photius, Histovre et Légend, Paris 1950.
Dvornik F., Les Slaves, Byzance et Rome au I Xe siěcle,Paris 1926.
Dvornik F., Les Légendes de Constantin et de Méthode vues de Byzance, Praha 1933.
Dvornik F., The Making of Central and Eastern Europe, London 1949.
Dvornik F., The Slavs, Their early History and Civilization, Boston 1956.
Dona F., Moravskáříšea její apoštolové;Svatí Cyrila Metodějv Římě, in: Se znamením křížeím 1967.
Dvornik F., Die Bedeutung der Briider Cyrill und Methodfiir die Slaven- und Kirchengeschichte,
Ann. Inst. Slav. I/1, 1964. |
Dvornik F., Byzaniium, Rome, Franks, and the Christianization of the Southern Slavs, in: Cyrillo-Methodiana.
Kóln— Graz 1964. |
Dvorník F., Byzantskémisieu Slovanů, Praha 1970;angl. Byzantine Missions among the Slavs,
Washington 1970.
Eisner J., Děvinská Nová Ves, Bratislava 1952.
Fasoli G., Le invasioni ungheresein Buropa nel secoloX., Firenze 1945.
Faulhaber R., Die Reichseinheitsgedankein der Litératur der Karolingerzeit bis zum Vertrag
von Verdun, Eberings hist. Studien 204, 1931.
Vehér G., Bettrůge zum Problem des uňgarisch-slawischen Zusammenlebens, Acta Archeologica
VIII, 1957.
Fehér G., Die Landnehmenden Ungarn und ihr Verhůlinis zuden Slawen des mittleren Donaubeckens,
Studia Slavica III, 1957. |
Fiala Z., Poznámky ke statím Václava Vanměčka...,Čs. čas. hist. t. 13, 1965.
Fiala Z., Hlavní problémy politickýcha kulturních dějin českýchv 9. a 10. stoleti podle dnešních
znalostí, Čs. čas. hist., 14, 1966.
Fiala Z., Vztah českéhostátu k Německé říší do počátku 13. stol., Sbor. hist. VI, 1959.
Fichtenau H., Zu den UrkundenfálschungenPilgrims von Passau, Mitt. d. oberósterr. Landesarchivs
8, 1964. |
Flajšhans V., Klaret a jehodružina I., Praha 1926.
Florinskij T. D., Drevnejšíj pamjatnik bolgarskogoprava, Sbor. statej po istorii prava, posvj.
M. F. Vladimirskomu-Budanovu, Kyjev 1904.
444
Freshfield E. H., A revisedManual of Roman Law founded upon the Bcloga of Leo III and
Constantine V of Isauria. Ecloga privata aucta, Cambridge 1927.
Funk F. X., KirchengeschichtlicheAbhandlungen und UntersuchungenI, Paderborn1897.
Ganev V., Zakon'o suďnyj ljudomo, Sofija 1959..
Ganshof F. L., Observationssur VOrdination vtmperiide 817, Festschrift £. G. Kisch, Stuttgart
1955.
Ganshof F. L., Overhet idee van het Keizerschap δι] Lodewijk de Vrometijdens het eerste deelvan
zijn regering, Mededelingen van de kon. Vlaamse Ac., Kl. d. Let. 15/9, Bruxelles 1955.
Gentile A., Aguileia e il patriarcha Paolino, in: Studi adguileiensioff. a G. Brusin, Aguileia 1953.
Gebauer J., Kniha Rožmberská,Listy fil. 7, 1880.
Giannoni C., Paulinus II. von Agutleju, Wien 1896.
Giduljanov P. V., Můropolity v pervyjetri veka christianstva, 1905.
GiVferding A. F., Voprosypredloženye bolgarami rimskomu papě Nikolaju I., Sobran. soč. I,
Sankt Peterburg 1868.
Ginnis D., Das Promulgationsjahr der isaurischemEkloge, Byzant. Zeitschrift 24, 1923.
Golubinskij Je., Kratkij očerkistorů pravoslavnychcerbvej,bolgarskoj,serbskoji rumynskoj ili
moldo-valašskoj, (Moskva 1871.
Golubinskij Je., Istorija russkoj cerkví1/1, Moskva 1901.
Grafenauer B., Beziehungender Slawenzu den Awaren und ihre wirtschaftlich-sozialeGrundlagen
bis zur Belagerung von Konstantinopel (626), X. Congr. inter. di sc. stor., Roma 1955.
Grafenauer B., Prilog kritici izvestijeKonstantina Porfirogenetao doseljevanýuHrvata, Histor.
zbor. 5, 1952.
Grafenauer B., Vprašanje konceKoceljevevladeu Spodnji Panoniji, Zgodov. čas 6—7, 1952až
1953.
Grafenauer B., Zgodovinaslovenskeganaroda I—II, Ljubljana 1964,21965:
Grafenauer B., Grossměhren,Unterpannoniénund Karantanien, on:Das Grossmáhrische Reich,Praha 1966.
Grafenauer B., Slovansko-nemškaborba za srednje Podonavje v 9.stoletju, in: Razpr. SAZUV,
Ljubljana 1966..
Grafenauer B., Nekaj vprašanj iz dobenaselitve južníh Slovanov, Zgodov. čas. 4, 1950.
Graus F., Das GroBmáhrischo Reich im der bolvmischemmattelalterlichen Tradition, Ann. Inst
Slav. 1/2, 1966.
Graus F., Říše velkomoravská,její postavenív současnéEvropěa vnitřní struktura, Konf. o Velkej
Moravea byzant. misii Brno—Nitra 1963; franc. L'Empire de.Grande Moravie, sa situation
dans »Europe de Vépogue εἰsa structure intérieure,; Praha 1963. *
Grivec F., Doctrina byzantina deprimatu et umitateecclesine,Ljubljana 1921, čes.Kroměříž 1922.
Grivec F, Pohvala sv. Círilu v Metodiju, Razpr. Akad. znan. in umet., Ljubljana 1950; čes.
Pochvala sv. Cyrila a Metoděje, Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje 33, 1946.
Grivec F., Prepir o Metodovih ječah, Zgodov. čas. VI—VII, 1952—1953.
Grivec F., Ouaestiones Cyrillo-Methodianae, Orient. Christ. Per. 18, 1952.
Grivec F., Elenchus conciliorum, Acta Acad. Velehrad. 14, 1941.
Grivec F., Clozov—Kopitarev Glagoli vslovenskiknjiževnostiin zgodovímí,Razprave I,5,
Ljubljana 1947.
Grivec F., O teških mestih v ClozovemGlagoljašu, Slovo 2, 1953.
Grivec F., Sermo panegyricus in memoriam ss. Cyrilli et Methodii, Acta Acad. Velehradensis 18,
1947.
Grivec F., Zarja stare slovenskeknjiževnosti. Frisinški spomemkův zarji sv. Cirila in Metoda,
Ljubljana 1942.
Grivec F., Oidejah in izrazihŽitij Konstaniina ionMetodija,Razprave Akad. um. in znan.,
Ljubljana 1944.
Grot K. Ja., Moravija i Maďjari s polovinyIX do načala X věka,Sankt-Peterburg 1881.
Gubidelnikov G. G., Zakono sudnyj ljudomo, Juridičeski pregled 16, 1908.
Gumplowicz L., Poczatki biskupstwa krakowskiego,Przegl. hist. 1907.
Gyórffy Gy., Formation détats au I X*siěclesuivamtles„„GestaHungarorum““du NotavreAnonyme,
in: Nouvelles études historigues I, Budapest 1965.
Gyóorffy Gy., Krónikátnk és a magyar óstorténet, Budapest 1948.
Gyorffy Gy., Die Brinnerung an das GrossměhrischeReich in der mittelalterlichen Úberlieferung
Ungarns, Budapest 1963.
Gyórffy Gy., Das Gůterverzevchnisdes griechischen Klosters zu Szavászentdemeter (Sremska
Mitrovica) aus dem 12. Jahrh., Studia Slavica 5, 1959.
Gyóry J., Gestaregum — Gestaпобит, Budapest 1948.
445
Halaga R. O., Solné hrady v Poťisí a ranofeudálne pohraničie, Nové obzory 4, 1962.
Halban— Blumenstok A., Bevtrágezur Kentnis der gegenseitigenBeziehungendesorientalischen
und katholischenKirchenrechts, Zeitschr. f. Kirchenrecht III/2, 1893.
Haller J., Ouellenzur Bntstehung ď. Kirchenstaates, 1907.
Halphen L., Charlemagne et Vempirecarolingien, Paris 1949.2
Hauck G., Ktrchengeschichte Deutschlands I—TII, Leipzig 1904—1906.+ |
Hauptmann Lj.,. Prihoď Hrvatov, in: Buličev zbornik, 1924; Dolazak Hrvata, Zbor. kralja
Tomislava, Zagreb 1925.
Hauptmann Lj., Das RegensburgerPrivileg von 1086Ам das Bistum Prag, Mitt. d. Inst. Е.
ósterr. Geschichtsforschung 72, 1954.
Hauptmann Lj., Les rapporis desByzantins avecles Slaveset lesAvares pendaní la secondemotié
du VIe siěcle, Byzantion 4, 1927—1928.
Hauptmann Lj., Politische Umwůálzungenunler den Slowenen vom Ende des sechsten Jahrhunderts
bis zur Mitte des neunten, Mitt. d. Inst. f. osterr. Geschichtsforschung 36, 1915.
Hauptmann Lj., Uloga Velikomoravskedržave u slavensko-njemačkojborbi za Poďunavůje, Rad
JAZU, Zagreb 1932. —
Havlík L., Staří Slované v rakouském Podunají v doběod 6. do 12. stol., Rozpravy ČSAV 73/9,
Praha 1963. :
Havlík L., Slované ve Východní marce v 6.—11. stol., Slavia Antigua 11, 1964.
Havlík L., Iohannes presbyter deVenetiis, Čas. Matic moravské 87, 1968.
Havlík L., O politických osudecha zahraničních vztazíchstátu a říšeMoravanů, in: O počiatkoch
slovenských dejín, Bratislava 1965.
Havlík L., Zur politischen Stellung GroBměhrensim europůischenRaum, Ósterr. in Gesch. u. Lit.
11, 1967.
Havlík L., Panonie ve světlefranských pramenů 9. stoleti, Slavia Antigua 17, 1970.
Havlík L., Der půpstliche Schutz und die slavischen Vělker,Ann. Inst. Slav. П/2, 1969.
Havlík L., VelkáMorava a středoevropštíSlované, Praha 1964.
Havlík L., Tři kapitoly z nejstarších česko-polskýchvztahů, Slovan. hist. studie IV, 1961.
Havlík L., Christianizace slovenskýchnárodů a římské papežství, Slovan. přehled 55, 1969.
Havlík L., Predstavljenija o rodstvennosti slavjanskich narodov, Sovetskoe slavjanovedenie
1969/3. —
Havlík L., Moravské a českétradice v uherských kromkách, Slovan. přehled 55, 1969.
Havlík L., VelkáMorava a franská říše, Hist. štůdie VIII, 1963. :
Havlík L., Význam a postavení VelkéMoravy v Bvropě 9. století, in: Sbor. konf., Uh. Hradiště
1971.
Havlík L., K otázce nomenklatury pramenů o VelkéMoravě, Čas. Mat. mor. 90, 1971. .
Havlík L., Počátky státního života balkánských Slovanů, Slovan. přehled 56, 1970.
Havlík L., Roman Universalismand 9ih-Century Moravia (v tisku).
Hefele C. J., KonziltengeschichteIII— VI, Freiburg 1877—1890;Hefele C. J.—Leclercg H.,
Histovre des Conciles, Paris 1907—1921.
Hecht F., Homiliář opatovický,Praha 1863.
Hejl F., Vízantijskoe posoďstvo v Velikuju Moraviju — na polhtičeskomfone togdašnej Jevropy,
in: Magna Moravia, Praha 1965.
Hellmann M., Grundfragen slavischer Verfassungsgeschichtedes friihen Můltelalters, Jahrb. f.
Gesch. Osteuropas 2, 1954—1955.
d'Herbigny M., Theologicade ecelesiaII, Paris 1921.
Hergenróther J., Photius, Patriarch von Konstantinopel 1—III, Ratisbonae 1867—1869.
Heuwieser M., Geschichtedes Bistums Passau I, Passau 1939.
Hodinka A., Az orosz évkónyvekmagyar vonatkozásai, Budapest 1916.
Hohenlohe C., Ursprung und Zweckder Collatio legum Mosaicarum et Romanarum, Wien 1935.
Holtzmann R., Urkunde Heinrichs E. IV. f. Prag v. J. 1086, Arch. f. Urkundenforsch. 6, 1918.
Honigmann E., Studies im Slavic Church History, B. Archévegueignatien. de Moravte, rival
de St. Méthode, Byzantion XVII, Amer. Ser. III, 1944—1945.
Hrubý V., Původní hranice biskupství pražského a hranice říše české v 10. stol., Čas. Matice
moravské 50, 1926.
Hrubý V., Církevná zřízení v Čechách a na Moravě od konce X. stol. do konce XIII. stol. a jeho
poměr ke státu, Čes. čas. hist. 22, 1916. |
de Hube R., O znaczeniu prawa rzymskiego 1 rzymsko-byzantyňskiego u narodów stowiaňskich,
Warszawa 1868.
Hýbl F., Dějiny národa bulharského,Praha 1930.
Chaloupecký V,. Česká hramicevýchodní koncemXI. stol., Čes. čas. hist. 32, 1926.
446
Chaloupecký V., Prameny X. stoletiLegendyKristiánovy,Svatovácl. sborník II/2, Praha 1939.
Chaloupecký V., Slovanská bohoslužbav Čechách, Věstník ČAVU LIX, 1950.
Chaloupecký V., Znak Slovenska,Friedrichův sborník, Praha 1931.
Chaloupecký V., Dvěstudie z dějinPodkarpatska, I. Sůl z Bulharska (892),11. Kdy bylohorní
Polisí připojenoτο hrám, Sbor. Fil. fak. Univ. Komenského III.
Isačenko V. A., Začiatky vzdelanosti vo Velkomoravskejriši, Martin 1948.
Isačenko A. V., Jazyk a póvoď.Frizinských pamiatok, Bratislava 1943.
Istorija na Bělgarija I, Sofija 1961.
Istrin V. M., Moravskaja ústorija slavjam %istorija poljano-rusi kak predpolagajemyje ustočníky
načal'noj russkoj letopisí, Byzantinoslavica 3, 4, 1931, 1932.
Ivanov J., Episkopiite Bregalniška 1 Velbužska,Sof. univ. 1,1906.
Ivanov J., Eparchite na Ochridskata archiepiskopija, Sb. na Bšlg. AN I, Sofija 1911.
Jagió V., Entstehungsgeschichteder kirchenslavischen Sprache, Berlin. 1913.
Jagié V., Sitna kanomčkagradja, Starina VI, 1874.
J anovskí B. R., „Ošte po vůprosa га proizschoda i sůštnostta na „„Zakono sudnyj ljudvmo“,
Godiš. na Sofij. úniv., Jurid. fak. 52, 1961.
Jireček K. J., Dějiny národa bulharského,Praha 1876.
Jireček K.—(Radonié J.), Istorija Srba I, Beograd 1952.2
Kacarev G. I., Kletvala u ezičeskitebůlgari, Spis. na Bšlh. akad., kn. I[II/2,Sofija 1912.
Kadlec K., Introduction a Vétude comparative de Phistoire du droit public des peuples slaves,
Paris 1933.
Kadlec K., Přísežní pomocníci v právu slovanském,Sbor. věd právních a státních 15, 1915.
Kalužniacki Ae., Actus eptistolaegueApostolorum palaeoslovenice,1896.
Klebel E., Die Ostgrenze des karolhngischemReiches, Jhrb. f. Landesk. von Niederosterreich,
N. F. XXI, 1928, dále in: Die Entstehung des Deutschen Reiches, Darmstadt 1955.
Klebel E., Zur Rechts- und Verfassungsgeschichtedes alten Niederósterreichs, Jahrb. £. Landesk.
von NÓ 28, 1939—1943.
Koeniger A. M., Die Sendgerichtein Deutschland I, 1907.
Kollautz A., Die Awaren, Saeculum V, 1954.
Koller H., Der „„monsComagenus““,Mitt. d. Inst. f. osterr. Geschichtsf. 71, 1963.
Kop F., Vývojmetropohtnápravomocv církvi západní 1, Praha 1941.
Kos M., O bolgarskem knezu Alcioku in slovenskémknezu Valuku, Šišióev zbornik, Zagreb 1929.
Kos M., ConversioBagoariroum et Carantanorum, Ljubljana 1936.
Kostrenčié M., Hrvatska pravna povijesí,Zagreb 1925.
Kovács E., Magyar-cseh tórténelmi kapcsolatok,Budapest 1952.
Kovács E.—(Novotný J.), Maďaři a my, Praha 1959.
Kral J., Serbskoněmskislównik hornjoložiskeje réče, Budyšín 1931.
Králík 0., Od Radima ke Kosmovi,Acta Univ. Palac. Olom. 48, Praha 1968.
Králík O., K historii svátku Cyrila a Metodějna Moravě ve 14. stol., Přísp. ke starším dějinám
liter. na Moravě III, Blansko 1967—8.
Křížková H., Ještě stsl. Sotvorilo bodo, Slavia 26, 1956.
Kučera M, Vývoj solného monopolu na Slovensku v staršom stredoveku, Sbor. fil. fak. Univ.
Komen. XV, 1964.
Kulbakin S. M., Drevne-cerkovno-slavjanskýjjazyk, Charkov 1917.
Kurz J., K otázcečlenu v jazycích slovanských se zvláštním zřetelemk staroslověnštině, Byzantinoslavica
7, 1935.
Labuda G., Utrata Moraw przes paňstwo polskie w XI. w., Stud. z dziej. pol. i ozechosl. 1,1960.
Labuda G., Studia naď poczatkami paňstwa polskiego,Poznaň 1946.
Labuda G., Wogastis-Burg, Slavia Antigua 2, 1949—1950.
Labuda G., Přerwszepaňstwo slowiaňskie — Paňstwo Samona, Poznaň 1949.
Lampel J., Untersuchungen und Beitróge zum historischen Atlas von Niederósterreich, Jahrb.
f. Landesk. von NÓ I, 1902.
Lanckoroúska K., Studies on the Roman-SlavonicRite in Poland, Roma 1961.
Lazius W., Des Kčnigsreichs Ungarn chorgraphische Beschreibung,Wien 1556.
Lehr W., Pilgrim von Passau unď die Lorcher Fůlschungen, Berlin 1909.
Lepař F., Nehomérovský slovnik řecko-český,Mladá, Boleslav 1892.
Lettenbauer W., Eine lateimischeKanonensammlungin Майтет im 9. Jahrh., Orient. Christ.er. 18, 1952.
Linde S. B., Slownik jezika polskiego IT, 1855, VI, 1860. Lipšic
Je. E., Ekloga, vizankýjský)zakonodate"nyj svod VIII veka, Moskva 1905.
447
Loserth J., Der Umfang des BóhmischenReiches unter Boleslav II., Mitt. d. Inst. £. ósterr.
Geschichtsf. II, 1881.
Lowmiaůski Н., Poczatki Polski I.—IT., Warszawa 1963, III, 1967,IV, 1970.
Lůttich R., Ungarnzůgein Europa im 10. Jh., Hist. Studien 84, 1910.
Maassen F., Geschichteder.Ouellen und der Literatur des canonischen Rechts tm Abendlande bis
zum Ausgang des Mitielalters, Graz 1870.
Macartney Č. A., Pasoua Romanorum,Századok 74, 1940.
Macůrek J., La mission byzantine en Moravie au cour des années 863—885 et la portée de son
héritage dans Uhistoire de nos pays et de VEurope, in: Magna Moravia, Praha 1965.
Machek V., Etymologický slovník jazyka českéhoa slovenského,Praha 1957.
Mareš F. V., Drevneslavjanskij literaturnyj jazyk v Velikomoravskomgosudarstie, Voprosy
jazykoznanija 2, 1961.
Melich J., A hongoglaláskori Magyarország, Budapest 1925—1929.
Michaj lov A. V., Opyt ižučeníja knigs Bytija proroka Moiseja v drevneslavjanskomperevode,č. I,
Parimejnyj tekst, Warszawa 1912.
Mikkola J. J., Samo und sein Reich, Archiv f. slaw. Phil. 42, 1929.
Milaš N., Das Kirchenrecht der morgenlůndischenKirche, 1905.:
Milaš N., Pravila (Kanones) pravoslavné crkve s tumačenjíma 1.
Mirbt, Ouellen zur Geschichtedes Papsttums, 1924.
Mits cha- Márheim H., Oberleis, Niederleis vomder Urzeit zum Mittelalter, Jahrb. £. Landesk.,
von NÓ 32, 1955/1956. |
Molnár E., A magyar társadálom tórténete oskortólúz Árpádkorig, Budapest 1949.
Moravosik Gy., Zur Geschichteder Onoguren,Ungarische Jahrbůcher 10, 1930.
Moreau F. J., Les hturgies eucharistigue, Bruxelles—Paris 1924.
Mortreuil J., Histoire du droit byzantinou du droit romaimdans PEmpire Orient I—III, Paris
1843— 1846.
Mroček— Drozdovskij P. N., Issledovantjeo Russkoj pravde, Uč. zap. Imp. Mosk, univ., otd.
jurid., vyp. IV, 1885.
Мahtigal R., Starocerkvenoslovanskeštudije, Ljubljana 1936.
Niederle L., ŽivotstarýchSlovanůI/1, Praha 1911.
Niederle L., Avaři a Slované, Obzor praehist. 9, 1930—1935.
Nikolskij Ν. K., Povest' vremennych let kak istočník Айа istorů načalnogo perioda russkoj
pis'mennosti 1 kuďtury, K voprosu o drevnejšem russkom letopisanii, vyp. pervyj IIX,
Sbor. po russ. jaz. i slov. II/1, 1930.
Nikol'skij N. K., K voprosu o sledachmoravo-češskagovlijanija na literaturnych pamjatníkach
domongol'skoj epochy, Vestnik AN SSSR No. 8—9, 6—18.
Novák J. V., Petra ComestoraHistoria scholastica,Praha 1910.
Novotný V., České dějiny I/1, Praha 1912.
Obnorskij P. F., O jazyke JefremovskojkormčejXII veka, Issledov. po russkom jazyku 3, I,
Sankt Pěterburg 1912.
Odžakov V. P., Običajno nasledstveno pravo, Russe 1885.
Oettinger K., Das Werden Wiens, Wien 1951..
Ohijenko I., Kostjantyn i Mefodij, ich žyttja ta dijal'nisť II, Varšava 1928.
Orošakov H., Ein Denkmal desbulgarischenRechts(Zakon Sudnyj ljudem), Zéitschr. f. vergleich.
Rechtswissenschaft 33, 1912. |
Ostrogorsky G., Geschichte des byzantinischen ЭЗиищез,Мапореп 1940, 1952, 1963, 1965.4
Pančenko V., Kresťjanskaja sobstvennosťv Vizantii, Sofija 1903.
Parczewski A, Prohor a Proculf w Katalogach biskupówkrakowskich,Przeglad Histor. 1907.
Paschini P., San Paolino e la chiesa Aguileise alla fine del secoloVIII, Udine1906.
Pastrnek F., Dějiny slovanskýchapoštolů sv. Cyrilla a Methoda, Praha 1902.
Patera A.—Podlaha A., Soupis rukopisů knihovnymetropolitníkapituly pražské T, Praha.
Pavlov A., Mnimyje slědykatolhičeskagovlijanija v drevnejších pamjatmkach jugoslavjanskago
$ russkago cerkovnago prava, Moskva 1892.2
Pavlov A. S., Pervonačalnyj slavjanorusskýjnomokanon, Kazan' 1869.
Pavlov A. S., Anonimnaja grečeskajasta'ja o prevmuščestvachKonstantinopol skogo patriaršego
prestola 1 drevneslavjanskůj perevod jeje s dvumja važnym доротетаати, Vizant. vrem. IV,1807.
Pavlov A. S., Sokraščennyj kurs cerkovnogoprava, 1895—1896.
Pavlov A. 8., Pervonača"nyj slavjanorusskij nomokanon,Kazaň 1869.
Pauliny E., Slovesnosta kultúůrnyjazyk Velkej Moravy, Bratislava 1964.
Perels E., Papst Nicolaus.I. und Anastasius Bibliothecarius, Berlin 1920.
448
Petrov P., Pokrástvane na bělgarite,Istor. pregl. 21, 1965.
Pirenne H., Středověkáměsta, Praha 1928.
Pirchegger H., Karantanien und Unterpannonten zur Karolingerzew,Mitt. d. Jnst. £. osterr.
Geschichtsf. 33, 1912.
Pitra J. B., Juris ecelestasticiGraecorumhistoria et monumenta II, 1864.
Plóchl W. M., Geschichtedes Kirchenrechts I., Wien —Miůnchen 1960.:
Pogorielov V., Opyťizučeníja telsta Savvinoj knigi, Sbor. Fil. fak. Univ. Komen. 5, 1927.
Poschmann B., Die abendlándischeKirchenbusse,Bresslau 1930.
Potkaúski K., Kraków przed Přastami, Rozp. Pol. Ak. um. 1898.
Poulík J., Staří Moravané buďují svůj stát, Gottwaldov 1960.
Prager J., Příspěvek k počátkům Podivína, Vlast. věst. morav. 17, 1965.
Preidel H., Die Anfánge der slawischen Besiedlung Bóhmens und Měhrens I, Gráfelfing 1954.
Procházka V., Poslucho et vidoko dans le droit slave, Byzantinoslavica 20, 1959.
Procházka V., Deset poznámek ke Ganevovu výkladu krátké redakce Zakona sudneho ljudem,
Právněhistor. studie 9, 1963.
Procházka V., Tři nové marné pokusy o prokázání bulharskéhoa makedonskéhopůvodu Zakona
sudnehoидет, Slavia 33, 1964.
Procházka V., Zum Referát Prof. Horáleks und úber Zakono sudnyjv ljudemm,in: Das Grossmáhrische
Reich, Praha 1966.
Procházka V., Le Zakono sudnyjv ljudemo et la Grande Moravte, Byzantinoslavica 28, 1967;
29, 1968.
Procházka V., K ustoricko-právnimuvýznamucsl.pritoknoti a jehoparafrazi zruskýchpramenů,
Slavia 26, 1957.
Ratkoš P., Veřkomoravskáriša, in: Dějiny Slovenska I, Bratislava 1961.
Ratkoš P., Die grossmůhrischenSlawen und die Altmagyaren, in: Das Grossmáhrische Reich,
Praha 1966.
Ratkoš P., Pramene k dejinám VelkejMoravy, Bratislava 1968.
Ratkoš P., Kristiamizácia Velkej Moravy pred mistou Cyrila a Metoda, Hist. čas. 19, 1971.
Richter. H., Slovanské kapitoly z českéhistorie, Olomouc 1922.
Richter V., Die Anfůnge der grossměhrischemArchitektur, in: Magna Moravia, Praha 1965.
Richter V., Podivín, Zekirkostela Slivnice, Sbor. prací Fil. fak. brněn. univ. F 2, VII, 1958.
Riezler S., GeschichteBayerns I, Gotha 1907.
Rippl E., Der alitschechischeKapitelpsalter, Praha 1928.
Rodopski, Nešto várchu starodavnoto bělgarskozakonodatelstvo,Period. spisanie na Bálg. kniž.
družestvo XVII, Sredec 1885.
Rozenkampf G. A., Obozreniekormčejknigi v tstoričeskomvide, Moskva 1839.
Ryneš V., Cyrilometodějskésvatyně na Moravě, Duchov. pastýř 1963.
Sakázov I., Edna novelana Aleksija Komnín za robi-bělgari,Sbornik v čest na V. N. Zlatarski,
Sofija 1925.
Saturník Th., Které zákony světsképoslal papež Mikuláš I. Bulharům r. 866?, Slovan. studie
věn. J. Vajsovi, Praha 1940.
Saturník Th., Život starýchSlovanů 11/2, Praha 1934.
Saturník Th., Příspěvkyk šíření byzantskéhopráva uSlovanů, Praha 1922.
Sbírka letopisů českých v překladech II, Prah 1905.
Seliščev A. M., Staroslavjanskij jazyk I, Moskva 1951.
Schaffran E., Hunnen und Awarenin Donauraum, in: F. Altheim, Gesch. d. Hunnen V, 1962.
Scheiding—Wulkopf J., LehmsrechtlhicheBeziehungen der fránkisch-deutschen Kómige zu
anderen Štaaten vom 9. bis zum Ende des 12. J ahrh., Marburg 1948.
Schiffmann K., Die Zollurkunde von Raffelstetten,Mit. d. Inst. Е.čsterr. Geschichtsf. 37, 1917.
Schmid H. F., La legislaztonebízantina e la pratica giudiziare occidentalenel piů amticocodice
slavo, Atti del Congr. internaz. di diritto romano e di storia del diritto Verona 1948, I, Milano
1953.
Schmid H. F., Kaiser Konstantins Gesetz,Ber. d. Ak. Wien., phil.-hist. K1. 4, 1963.
Schmid H. F., Die Nomokanoniibersetzungdes Methodius, Berlin 1922.
Schmid H. F., Neue Beitráge zur. Frage nach der čltesten kirchenslavischen Nomokanoniibersetzung,
Zeitschr. f. slav. Phil. I, 1924.
Schmitz H. J., Spuren eines rěmischen Bussbuches im orientalischen Kirchenrechi, Archiv {.
kathol. Kirchenrecht 70, 1893.
Schwartz E., Bufstufen und Katechumenatsklassen,StrafBburg1911.
Sobolevskij A. I., Materialy i issledovanija v oblastislavjanskoj filologii1archeolog, Sbor. otd.
russ. jaz. i slov. 88, 1910.
449
Sobolevskij A. I., Cerkovno-slavjanekije teksty moravskogo protschoždeníja, Russkij filolog.
vestnik 43, 1900.
Sokolov M., Iz drevnej istoriů Bolgar,Sankt Peterburg 1879.
Solov'jev A., Svetosavskinomokanon Vnjegoví novi prepisi, Brastvo XXVI, 1932.
Speranskij M. N., Istorija drevnej russkoj Hteraturý, Moskva 1920.3
Srebrnié J., Odmosajipape Ivana X. prema Byzamtu1 Slavenima na Balkanu, Zbor. kralja
Tomislava, "Zagreb 1925.
Sreznevskij 1., Drevnije glagoličeskýjepamjatníki, sravnitelno s pamjatnikami kirillici, VII.
Otryvki vzslužebníka, Sankt Peterburg 1866.
Sreznevskij I., Materialy dlja slovarja drevnerusskogojazyka po pis'mennym pamjatnikam,
Sankt Peterburg I, 1890, II, 1902, III, 1912.
Stanislav J., Slovenskéslovonepriazník, Slavia 25, 1950.
Suvorov №. S., Vopros o nomokanoně Ioanna Postnika v novoj postanovke Jaroslavl 1898.
Suvorov N. S., Věrojatnyj sostav drevnějšago ispovědnago i pokajannago ustava v vostočnoj
cerkvi, Vizant. vrem. 8—9, 1901—2.
Suvorov N. S., Slědy гарадто- katoličeskogocerkovnogoprava v pamjatnikach drevnego russkogoprava, Jатоах 1888.
Šachmatov A. A., Skazanije o preloženiiknig na slovenskýjjazyk, Zbornik а Зала У. Тара,
Berlin 1908.
Šišié F., Geschichteder Kroaten I., Zagreb 1917; Povijest Hrvata u vrijeme narodmh vladara,
Zagreb 1925. .
Štefanič Vj., Novija istrživanja o KločevomGlagoljašu, Slovo 2, 1953.
Tóth Z. I., Tuhutum et Gelou, Századok 79—80, 1945—1946.
Trávníček F., GlosyJagičovy a svatořehořské,Slovanské studie, Praha 1948.
Troicki S..V., Kako treba vzdali Svetosavsku krmčiju (nomokanon s tumačenjima), Spomenik
SAN CII, Beograd 1952.
Troicki S. V., Spor Starog Rima sa Novim na stranama slovenskeKrměije. Beograd 1960.
Troicki S. V., Svjatoj Mefoďij kal slavjanskij zakonodatel,Bogoslovskijetrudy II, Moskva 1961.
Troicki S. V., Apostol slavjanstva sv. Mefodij kak kanonist, ŽurnalMoskov. patriarchii 3, 1958.
Turek R,, Čechy na úsvtě dějin, Praha 1963.
Uhlirz K., Die Urkundenfálschungenzu Passau im 10. Jahrh., Mitt. d. Inst. f. osterr. Geschichtsf,
3, 1882.
Ullmann W., Die Machtstellung des Papsttums im Mittellater, Graz—Wien—Kóln 1960.
Urbánek R., Legenda tzv. Kristtána ve vývoji předhusitskýchlegend ludmilských a václavských
a jeji autor I—II, Praha 1947—1948.
Uspenskij T. L., Drevnejšíj pamjatník slavjanskogoprava, Jurid. vestnik 1886 a Žurn. Min,
nar. prosv. 1883.
Ušakov V. J., O jazyke.Ustujžskoj kormčejXIII— XIV vv., Kirov 1961.
Ušakov V. J., Ustužskaja kormčaja, Slavia 30, 1961.
Vacocari P., Lunitů carolingia,Annali di Sciencepolitiche 6/7, 1933.
Vach M., K etnickým a politickým vztahům VelkéMoravy a severní Panomie, Sbor. hist. 10, 1962.
Vaillant A., Une homěélhiede Méthode, Revue des Etudes Slaves 23, 1947.
Vailhé S., Dictionnavre d'histovre et géographe eccléstastigueII, Paris.
Vajs J., Kánon charvátsko-hlaholskéhoVatikánského misálu Illir. 4. Protějšek hlaholských из
Kyjevských, Čas. mod. fil. 25, 1934.
Vajs J., Mešní řád charvátsko-hlaholského Vatikánského misálu Illir. 4 a jeho poměr k moravskopanonskému
sakramentáři stol. IX, Acta Acad. Velehradensis 15, 1932.
Vajs J., Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmmle,Praha 1929.
Vancsa M., GeschichteNieďder-und OberósterreichsI, Gotha 1905.
Vaněček V., Uber die Aussenpohtik des měhrischen Staates in den wierziger-bis achteiger Jahren
des IX. J ahrhunderts, in: Das Grossmáhrische Reich, Praha 1966.
Vaněček V., Prvních tistc let..., Praha 1949.
Vaněček V., Franské pomezní marky u jejich českomoravskésousedství v 9. stol., Právněhistor.
studie 9, 1963.
Vasilj evskij V. G., Zakonodateřstvoikonoborcev,Žurn. Min. nar. prosv., časť 199, č. 200, 1878.
Vašica J., Literární památky epochyvelkomoravské863—885, Praha 1966.
Vašica J., Origine cyrillo-méthodiennedu plus ancte code slave dit „„Zakonsudnyj ljudem“, Byzantinoslavica
12, 1951.
Vašica J., Anonymní homilie rukopisu Clozovapo stránce právní. Slavia 25, 1956.
Vašica J., K výkladu některýchmist v tzv.Anonymní homilii rukopisu Clozova,in: Orbis seriptus
Dm. Tschižewskij zum 70. Geburtstag, Miůinchen—Allach 1965.
450
Vašica J., K lekstku Zakona sudneho ljudem, Slavistična revija 10, 1957.
Vašica J., Jazyková povaha Zakona sudneho ljudem, Slavia 27, 1958.
Vašica J., K otázcepůvodu Zakona sudneho.ljudem, Slavia 30, 1961..
Vašica J., Právní odkaz cyrilometodějský,Slavia 32, 1963. |
Vašica J., Ktirillo-Mefodijevskije juridičeskije pamjatmiki, Voprosy slawjan. jazykoznanija,
vap. 7, 1963.
Vašica J., Slovanská liturgie sv. Petra, Byzantinoslavica 8, 1939—1946.
Vašica J., Collectio87 (93) capitulorum dans les nomocanons slaves, Byzantinoslavica 20, 1959.
Vašica J., Au sujet des degrés du catéchumenat,Byzantinoslavica 24, 1963.
Vašica J., Lex christiana v odpovědíchpapeže Mikuláše I. na dotazyBulharů, in: Čs. předn. pro
VI. mezinár. sjezd slav., Praha 1958..
Vašica J., Moskevskévydání krátké redakce Zakona sudneho ljudem, Slavia 31, 1962.
Vašica J., Obšírná a smíšená redakce Zakona sudneho ljudem, Slavia 32, 1963. . |
Vašica J., Slovanská liturgie nově osvětlenaKyjevskými listy, Slovo a slovesnost 6, 1940.
VI. mezinár. sjezd slav., Praha 1958.
Vašica J., Moskevskévydání krátké redakce Zakona sudneho ljudem, Slavia 31, 1962.
Vašica J., Obšírná a smíšená redakce Zakona sudneho ljudem, Slavia 32, 1963.
Vašica J., Slovanská liturgie nově osvětlenaKyjevskými listy, Slovo a slovesnost 6, 1940.
Vašica J., Córkevněslovanský penmitenciálčeskéhopůvodu, Slavia 29, 1960.
Vašica J., Původní staroslověnskýkánon o sv. Dimitrijovi Soluňském, Slavia 35, 1966.
Vašica J.—Vajs J., Soupis rukopisů Národního musea v Praze, Praha 1957. —
Vavřínek V., Předcyrilometodějskémisie na VelkéMoravě, Slavia 32, 1963.
Večerka R., Slovanské počátky českéknižní vzdělanosti, Praha 1963.
Velev G., Sv. car Boris 1christianizaneto na bělgarskija narod, Duchov. kult. XLV, kn. 10—12,
Sofija 1965.
Vernadsky G., Mediaeval Russian Laws, New York 1947.
Vernadsky G., The Beginnings of the CzechState, Byzantion 17, 1944—1945.
Vondrák V., Frisinské památky, jejich vznik a význam v slovanském písemnictví, Praha 1896 .
Vondrák V., Studie z oborucírkevněslovanskéhopísemnictví, Rozpr. Čes. akad. ITI/2, Praha 1903
Vondrák V., Zachodnto-europejskie postanowiemapokutne w jezyku cerkiewnoslowaňskem,
Rozprawy Pol. Akad. Kraków 1904.
Vondrák V., Uber die Lokalendungen -ě und -u der — und o-Stůmme im Alibělhmischen,Arch.
f. slav. Phil. 9, 1886.
Vyskočil P., Staroslověnské svtvorilo bodo, Slavia 25, 1956.
Waitz G., Deutsche Verfassungsgeschichte,Kiel 1888. |
Wattenbach W.—Holtzmann, R., DeutschlandsGeschichtsguellentm Mittelalter, Berlin 1938
Wattenbach W.—Levison W., DeutschlandsGeschichtsguellenvmMittelalter: I. Weimar 1952;
11. H. Lówe, Weimar 1953; III. H. Lówe, Weimar 1957; ТУ. Н. Lówe, Weimar 1963;
Die Rechtsguetlen,R. Buchner, Weimar 1953.
Weingart M., Československýtyp církevnej slovančiny, Bratislava 1949.
Weingart M., Rukověťjazyka staroslověnskéhoI, 1937.
Widajewicz J., Prohor i Prokulf, najdawmiejszíbiskupy krakowesy,Nasza Przeszlosé 4, 1948.
Zagiba F., Die bairische Slawenmission und ihre Fortsetzung durch Kyrill und Method, Jahrb.f.
Gesch. Osteuropas 9, 1961. |
Zagiba F., Zur Missiomerung derSlawenaus ,„Welschland““(Patriarchat Aguileja) tm 8./9. Jahrh.,
in: Cyrillo-Methodiana, Kóln—Graz—Wien 1964.
Zaozerskij N. A.—Chachanov A. S., NomokanonIoanna Postnika, Čtenija Imp. Obšč.
istorii i drevn. Rossii, 1903.
Zástěrová B., Hlavní problémyz počátkůdějin slovanskýchnárodů, Vznik a poč. Slovanů I, 1956.
Zástěrová B., Avaři a Dulebovév svědectvíPovesti vrem. let., Vznik a poč. Slovanů III, 1960.
Zhishman J., Das Eherecht der orientalischen.Kirche, 1863.
Zigel F. F., Lectures on Slavonic Law, London 1902, čes. Slovanské právo, Praha 1912.
Zigel F. F., Obščestvennojeznačeníje dejatelnosti svv. Kirilla %Mefodija, Mefod. jub. sbornik,
Warszawa 1885. |
Zisterer, Góny klínon im Kanon V von Neocaesarea, Theolog. Auartalschrift 76 1894.
Zlatarski A. V., Istorija na bůlgarskata důržava prez srednite vekove1/1, 2, Sofija 1918, 1927.
Zlatarski V. N., Kakvi kanoničeski1 graždanski zakom Borise polučil ot Vizantija?, Letopis
na Bělg. akad. I, 1911. |
Zlatarski V. N., VelkáMorava a Bulharsko v IX. storočí,in: Ríša velkomoravská, Bratislava
1935.2
Zorell F., Lexicon graecum Novi Testamenti, Paris 1931.:
451
Zollner E., Die LorcherTradition im WandelderJahrhunderte, Mitt. d. Inst. f. osterr. Geschichtsf.
71, 1963.
Zóollner E., Rugier oder Russen im der Rajfelstettmer Zollordnung, Mitt. d. Inst. f. ósterr. Geschichtsf.
60, 1952.
užek I., Kormčaja kniga, Studies on the Chef Codeof Rusian Canon Law, Roma 1964.
452
HOC VOLUMINE CONTINENTUR — OBSAH
,
Пуоа.еее еее еее еее нения 7
A. Leges — Textus iuridici
a)
DecretasynodiDingolfingensis ©... . . .. . + + « + ++ e + ee. ... 1
СаратеFrancofurtense|.. еее еее еее нее 14
ArnonisΤηβίτιοθίοразботав ..... уе еее. 16
ConventusepiscoporumadripasDanubii......... .. «. еее 18
Capitulae conciliorum Aguisgranensium . . . . ... . . + + « * + eee eee ον 21
Capitulaecclesiastica.. еее не .. 22Сарфа]агешаззогат........ еее 23Capituladecausisdiversis. . . .......«p 25
Ratio de cathecizandisrudibus ©.. . . « « < ©* « + eee eee ον 26
CapitulaconciliiMoguntinensis —.. . <... -++ + + + + + eee κος 28
Divisioimperii.. . -<<«*+*++++4 еее ния 91
Decreta synody Moguntiensis . . . .. . . .2 2 «++ © «ον νο νο ον ον ον ος ον 33
DecretalesPseudo-Isidorianae. . . . <.. < + + + ee eee ние. 36
ResponsaNicolaiPapaeI. adconsultaBulgarorum. . еее неее. 38
ConciliumConstantinopolitense |. . . « «ωνων ο εν κ κ ονκ κ ня 108
Acta concilii Constantinopolitensis . . . . . . < + + νο ον ο ον ο κ ον ον ον ον ον „ 111
Dionysio-Hadriana. . .. ... .«...еее иене ονονον113
Inguisitiodetheloneis.. еее неее. 114
CapitulasynodiSpalatensis. . . . . еее еее нина 120
ConciliumSpalatense. . . . - . . -+ ++++++..еее 126
Tudicium archiepiscopi Moguntiensis . . . . . . . < © « « *+* 4 e 44 eee 127
Synodus Spalatensis . . . .. ... +... φον κ κ κ νοκ κ ονο ονο κ κ ες -129
Synodus Spalatensis . . . . . -<. -<-+< < < 4.. U. κ εν ο ονονος190
SynodusapudSalonam. . «κ κ νο οννα κ ονο ον ο ος 191
Statuta [ohannis episcopi ecclesiae Olomucensis ... . . . « « « «+« « + « + « +, 182
b)
ZapovědisvebtyichrO6bCb<.. < -<©< * + ©© ©4444 eee ο αν 137
Zakonpsudnyiljudsrm4-<οοωννὰo 147
Vladykamzemlebožieslovovelitb.. «<<... <.. ++ ++ ++ ++ 1+ +44. 199
Nomokanonb-<. <«©©©+©eeeee 205
B. Supplementa
ChronicarumguaedicunturFredegariischolastici1.IV ...... .. +.. ονον 367
AnnalesAlamannici.———«2еее еее ии ον369
AnnalesregniFrancorum. . еее еее еее ии, ος 971
AnnalesBertiniani. . . . еее еее еее ονοςиен 373
Етапсогат герашН1з%ома. .. .. + « +%«++ « + « + ee ee. ... 377
AnnalesFuldenses. . еее еее ееееее 378
AnnalesIuvavensesmaximi..... еее еее еее еее 383
ReginonisabbatisPrumiensisChronicon...... иене. 384
Annales Sangallenses maiores . . . . . . © + + + * « ++ eee eee ον ον386
AnnalesLaubacenses. . . . . « « + «+©+ es ee ee eee ... о.387
WidukindimonachiCorbeiensisRerumgestarumБахоп1сататПя ПТ. ...... 388
Annales Hildesheimenses . . . . . « «+«+ονων» ων: ν «νο οννο οννς 390
Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon.. ..... ... + + + + « + + +4. .. 391
AnnalesAltahensesплалогез. „еее еее еее 392
Chronicon Suevicum universale. . . . . . «<. < < + + * + ee eee νο εν 394
Povesťvremennychlet... ...... ... +. мое κ ο κ δν ονο ονονον395
Cosmae Pragensis Chronica Boemorum . . . . . .. .. . + + «++ + + ee ee νς 396
P. Magistri, gui Anonymus dicitur Gesta Hungarorum . .. . . « + « + + + + +.. 398
AnnalistaSaxo.... <«+++++..уни. 400
HelmoldipresbyteriChronicaSlavorum............«.«. ρουο κ κ εν κ ο κος 401
AnnalessanctiRudbertiSalisburgenses. . еее еее ини 402
Chronicon (patriarcharum Aguilejensium) alterum «. . . . < + «+« + + + + + +.. 403
HistoriaepiscoporumPataviensiumetducumBavariae.. ее... 404
Notae de episcopis Pataviensibus ©.. . . . . « « * «++ + + + eee eee 407
Thomae archidiaconiHistoria Salonitanorum pontificumatgue Spalatensium. . .... 409
Simonis de Kéza Gesta Hungarorum . .. ... .. . « + + * + * * еее ин ο»412
ChroniconAulaeRegiae©.......... «. кун 413
Martinus Opaviensis, Chronicon pontificum et imperatorum . . . . . . « + + + +.. 416
DalimilovaKronika. .. . . «-2«+++eee 419
CatalogiepiscoporumCracoviensium . . . . . . + + + « « « + eee ee.. 420
Andreas Dandolo, Chronicon Venetum . . . .. «ων «νο» «ον νο ον ο ονον 421
Cronica Przibiconisdicti Pulkaua . . . . .- «τν νο ον νο ο κ νο ονον423
AuctariumGarstense. . еее еее ен. .425
Decantuvulgari..<.<-<<©<+©©eee неее 426
Granum cathalogi praesulum Moraviae . . . . . . . + + + + ++ ++ ++ +++. 430
Augustini Olomucensis episceoporumOlomucensium series... . . « « « + + « +. 433
IoannisAventiniAnnalesBoiorum. . еее еее нение: 437
Fontiumconspectus—Sbírkypramenů©... ....... ++. S 440
Commentarii et disputationes — Seznam hlavní literatury.. . . .« « + * + + + + « 442
PRAMENY K DĚJINÁM VELKÉ MORAVY IV
K vydání připraviliDagmar Bartoňková, Karel Haderka, LubomírHavlík, Jaroslav Ludvíkovský,
Josef Vašica, Radoslav Večerka
Vydala Universita J. E. Purkyně v Brně —filosofickáfakulta
Spisy filosofické fakulty č. 156
Vedoucíredaktor: Jaroslav Burian
Tajemník redakce: František Březina
Redakční rada: J. Češka, F. Hejl, J. Hrabák, D. Jeřábek, R. Jeřábek, F. Jordán, V. Jůva,
F. Kalousek, A. Kutal, A. Lamprecht, J. Ludvíkovský, J. Macháček, R. Mrázek, O. Novák,
J. Racek, L. Zatočil, A. Závodský
K tisku doporučili: prof. dr. František Hejl, CSc.,a dr. Vladimír Kyas, CSc.
Obálku navrhl: Bohdan Lacina
Technický redaktor: Pravoslav Hauser
Z nové sazby písmem Modern vytiskl TISK, knižní výroba, n.p., Brno, závod 1
Formát papíru 70 x 100 cm — AA 37,47 —VA 38,98 — Tematická skupina a podskupina 02/58
Vydání 1. — Náklad 600 výtisků—
Cena brožovaného výtisku Kčs 43,— — I
55—964—71
MAGNAE MORAVIAE
FONTES HISTORICI
I.
П.
III.
Annales et chronicae
Operi edendo praefuerunt
L. Havlík, D. Bartoňková.
Curaverunt D. Bartoňková,
L. Havlík, Z. Masařík, R.Ve­
čerka.
Opera Universitatis Purkynianae
Brunensis, facultas
philosophica, t. 104, Státní
pedagogické nakladatelství,
Pragae — Brunae 1966,
pp. 388, Kčs 34—.
Textus biographici,
hagiographici, liturgici
Operi edendo praefuerunt
L. Havlík, R. Večerka.
Curaverunt D. Bartoňková,
L. Havlík, J. Ludvíkovský,
Z. Masařík, R. Večerka.
Opera Universitatis Purkynianae
Brunensis, facultas
philosophica, t. 118,Universita
J.E. Purkyně, Brno 1967,
pp. 360, Kčs 26—.
Diplomata, epistolae, textus
historici varii
Operi edendo praefuit L.
Havlík. Curaverunt D. Bartoňková,
L. Havlík, I. Hrbek,
J. Ludvíkovský, R. Večerka.
Opera Universitatis Purkynianae
Brunensis, facultas
philosophica, t. 134, Universita
J. E. Purkyně, Brno 1969,
pp. 470, Kčs 42—.
Orders from abroad should be
addressed to Knižní velkoobchod,
Praha 1, Nové Město,
Opatovická 18, Czechoslovakia.
Correspondence relating to exchange
should be addressed to
Assistant Editor, Sborník prací
filosofické fakulty brněnské
university, Brno, Arne Nováka
1, Czechoslovakia.