Lekce 1
Gramatická látka Odkaz na gramatiku
Deklinace:     o-kmeny, maskulina a neutra §§119-122
Konjugace:    Aktivní prézens: indikativ, infinitiv, § 256, § 262 imperativ
Mediopasivní prézens: 3. sg. a pl. ind. § 263
Syntax: Sloveso v sg. u subjektu v pl. n. § 337
Vazba akuzativu s infinitivem § 455 (l)
Atributivní a predikativní pozice větného § 347 členu
ó avzÓQ § 226
1. Xaípeie, ob (píXoi.
' O Aíogotioc; AoyoTioióc;1 éotiv. Xéyei ôe cbôé tigoc;2 Tiepi óvou kou ítitiou- «" AvůpcoTióc; ziq ě/ei ítitiov kou óvov. óôeúouoi ôe óôôv3 kou tôv |_iev óvov ôeí (pépeiv tôv (pópTov, ó ôe ítitioc; éAaúvei éAeúôepoc; (popTÍou4. Tcé/a5 ôe za oaKÍa6 Tiiéíei7 tô toů óvou vgôtov8. íke-Teúei ôf) tôv ítctiov «'Q (píAe, Koú(pi(e9 toů (popTÍou |_ie- eí ôe \iŕ\10, áTioôvf|ok(o.» ó ôe ítitioc; oúk éôéAei áprJYfuv11 to) óvco- oú (ppovTÍ(ei tgôv toú éTocípou Aóyoov. |_ieTa |_UKpôv apa ó óvoc; au|j,TUTiTei. Kai ôf] ó ávôpooTtoc; tó te (popTÍov Kai Tľ|v toú óvou ôopáv12 ÉTiiPáAAei tó) ÍTiTio). ó ô' ítitioc; Xéyev «Oí|j,oi13, tí14 |_ioi au|_i[3aívei; vúv yáp tô óAov (pépoo Kai ôopáv.» Tí vo|_ií(eTe tôv Aíogotiov to) Aóyo) aTio(paíveiv; (AesoP. corP. 286)
2a. "AvôpooTioc; |_iiKpô<; kóo\ioq15. (Democr. b 34, dms)
2b. Bíac; ó ao(pô<; vo|_ií(ei tiAcíotouc; ävôpoÓTiouc; KaKoúc;. (Bas i.dms 1,65,2)
2c. 0vt|Tá ÔVT|TOÍ(; TipÉTiei. (Pind. I, 5.16)
1 ó AoYorcoió? 'bajkáť
2 G)ôé K(x>c, 'asi takto, takto nějak'
3 óôevjouoi ôe óôôv tzv. figura etymologica, oblíbená v antické rétorice, dosl. „cestují cestou", lépe volněji: 'jdou tak svou cestou, jdou tak po cestě'
4 tô (popTÍov totéž jako (pópxo?
5 TCČ/a adv. 'zanedlouho, brzy'
6 TÔ gcíkÍov 'pytel'
7 TCié£o) 'tlačiť
8 tô vgútov 'záda'
9 Koucpí^o) (gen.) 'zbavit něčeho'
10 doplňte: ei ôe \iŕ\ KOVj(pí£ei? [ie
11 äpŕ\y(x> (dat.) 'pomáhat někomu'
12 tt)v ôopáv ak. sg. a-kmenového substantiva t) ôopá 'kůže'
13 oí|iOl interj. 'běda!', běda mi!', 'hrůza!'
14 TÍ 'CO?'
15 doplňte: ĚOTÍv
39
Lekce 1
3. 'Oôriyôc; ápioioc, oů% ó ivípXóc,. (ciem. ai. Paedag. 1,3)
4. ' HpcéKAeiToc; ó (piAóao(po<; Xéyev Hoza\ioiQ zoiq avzoiqé|_i[3ou vo|_iév xe kou oúké\±$aí-
vo|j,eV. (Heracl. B 49a, Diels)
5. Oi ávôpcoTcoi lieta uôv OcévocTov Kpívovxai. oi |_iev ôíkouoi kou óoioi eíc; |_iaKo:pí(ov vrjaouc; á:io7ié|j,7iovT;ai, oi ôe aôiKoi Kai aôeoi16 eíc; to ôea|j,(0"i;r)piov, ô17 ôf]18 Tápuapoc; óvo|j,céC£i;ou. ékeí ôe KoAáCovcai. (podiePiat. Gorg. 523a ssq.)
6. Oúk ék |_ióvgov tóôv epycov, äXXä kou ék Aóycov ávôpco-Jioc; Kpívexou. (podieciem. ai. Paedag 2,7)
Slovní zásoba
J^OCÍpCO, xd-PTJow, —, ke^ápriKOt, —, É^ápriv (dat.)	radovat se	gaudere
XOtíps, xaípzxE	buď zdráv,	salve, salvete
Ó (píkoQ, -ov	přítel	amicus
ÉOTIV	je	est
Xéy(ú, Épw, eíttov, EÍpr|Ka, EÍpruiOti, Éppfjůriv	říkat	dicere
	1. ale, však,	sed, autem
Ôé	2. a, pak	et, -que, turn
	(zpravidla se nepřekládá)	
Tiepí (gen.)	0 něčem	de
Ó ÔVOQ, -ov	osel	asinus
kou	a, i	et
ó ítitioc;, -ov	kůň	equus
ó ávôpco-Jioc;, -ov	člověk	homo
ZIQ	nějaký	qui(dam)
£J((jO, oxtjocj, ĚO^ov, ĚO^TIKOt, ĚO^THiOtl, -	mít	habere
r| ôôóq, -oú	cesta	via
|j,év - ôé	sice - ale	
ÔEÍ (ak. s inf.)	je třeba	opportet
(pépCO, oíocj, TJVEyKov, Évfjvoxot, ÉvfjvEYM.oti, r|vÉxť)"r|v	nést	ferre
Ó (pÓpiOQ, -ov	náklad	
sAoCÚVGO, ÉAw, TJAaoot, ÉAfjAotKOt, éXŕ\Xa[íai, ř\Xá\ír\v	hnát (se), táhnout	agitare, ferri
ÉAeÚÔepOc;, -a, -ov (gen.)	svobodný, zbavený	liber
IKSTSÚCO, -EÚocj, -evjooí, -evjkoí, -eujioíi, -EÚf)"r|v	prosit	orare
16 axSeoc, 'bezbožný'
17 ó nom./ak. sg. n. vztažného zájmena 'které'
18 ôf] částice upozorňující na to, že jde o skutečnost už zmíněnou nebo obecně známou: 'právě', 'jak víte', 'jak známo'; do češtiny se obvykle nepřekládá
40
Lekce 1
ôr)	tedy, pak (často se nepřekládá)	demum, igitur
|_ie	mě	me
eí	jestliže	si
	(modálni záporka)	ne
eí ôe \ir\	jestliže ne, jinak	nisi (autem)
OCTCOŮvrjOKCO, -uotvoújiai, -euoívov, -TEÜvriKOt, —, —	umřít	moriri
oú (oi)k, oi>x)	(záporka)	non
(s)OsA(jO, (E)ÖEAfjacj, fjüEAriaa, fjüEAriKa, —, —	chtít	velle
(ppOVTľí^CO, -iw, -loa, -ikoí, -iap,ou, -íaf)"r|v (gen.)	starat se	cogitare, curare
ó éxcupoc;, -ov	druh, přítel	socius
ó XóyoQ, -ov	slovo, vyprávění, řeč	verbum, fabula, sermo
\iexa (ak.)	po	post
|J,lKpÓc;, -á, -óv	malý	parvus
[LEXa filKpÓV	zanedlouho	post paulum
apa	a tak, tedy	ergo, igitur
tcítctco, TTEGOÜfiOtl, E71EOOV, 7l£7lT(jOKOÍ, -, -	padat	cadere
O U |J, 71171 TCO, -TTEGOÚfiOtl, -e71eö0v, -7l£7lT(jOKOÍ, -, -	zhroutit se	corruere
"ce - Kaí	i - i	et - et
j3áA,A,(0, ßaAw, EßaAov, ßEßAr|Ka, ßEßArniai, eß/\,TJur| v	házet	iacere
8 TU ß á A, A, (0, -ßaAw, -EßaAov, -ßEßAr|Ka, -ßEßAr|jj,ai, -eß/\,fjur|v (dat., ak.)	přihodit něco na někoho	inicere, addere
|J,Ol	mi	mihi
OU|J,ßociv8l, avjfißfjaETOii, auvEßr|, aup,ßEßr|ke, —, —	přihodit se	accidit
vův	nyní	nunc
jap	totiž	enim
ÖXOQ, -t], -ov	celý	cunctus
VO|J,Í£(jO, -iw, -loa, -iKOt, -lopotí, -íof)"r|v (ak. s inf.)	myslet si, považovat	putare
(pOCÍVCO, cpotvw, Ěcpr|va, TTÉcpotyKOt, 7t£cpaap,ou, Écpávf)"r|v	ukazovat	monstr are
0CTCO(p0CÍV(O, -cpotvw, -Écpr|va, -TTÉcpotyKOt, -7t£cpaap,ai, -Ecpávf)"r|v	ukazovat, vysvětlovat	demonstrare, ostendere
ó kóo|J,0(;, -ou	svět, řád, ozdoba	mundus, ordo, ornamentům
OCHpÓQ, -fj, -óv	moudrý	sapiens
oí TtAeíOTOl, -üv	většina	plurimi
KaKÓg, -fj, -óv	špatný	malus
Ovtitóc;, -fj, -óv	smrtelný	mortalis
Tipéiiei	sluší se	decet
ó óôtiyó<;5 -°ü	průvodce	dux viae
ó apioxoc;, -ov	přední, nejlepší (muž)	optimatus, princeps
ZV(pXÓQ, -fj, -óv	slepý	caecus
Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz
Lekce 1
Ó (piXÓOCHpOQ, -ov	filosof	philosophus
Ó TlOia\lÓQ, -ov	řeka	fluvius
Ó amÓQ, -fj, -óv (dat.)	tentýž	idem
(3oCÍV(0, pfjoofioti, Ě(3r|v, pÉpr|Ka, —, —	jít, kráčet	gradi
é|_l(3oCÍVCl), -pfjoop,oti, -Épr|v, -pÉpr|Ka, —, —	vstoupit	ingredi
ó ôcčvoctoc;, -ov	smrt	mors
KpíVCO, KpŤVGJ, EKpiVa, KÉKpÍKOt, KÉKpíjiOtl, £KpÍB"r|V	soudit	iudicare
ÔÍKOUOC;, -ía, -iov	spravedlivý	iustus
ÓOlOc;, -ía, -iov	zbožný	pius
eiQ (ak.)	do	in
\iaK.ápiOQ, -ía, -lov	blažený	beatus
ŕ| vf\OOQ, -ov	ostrov	insula
0CTCOTC8|J,TI(j0, -tzÉ[í^(ú, -éize[ii\ia, -7T£7i;op,(pa,	posílat, odesílat	(di)mittere
-nénz[l[Lai, -ETi:Ép,cpf)"r|v		
ÔCÔlKOg, -ov	nespravedlivý	iniustus
to ôea|j,(OTr)piov, -ov	vězení	career
OVO\XÚ^(ú, -áow, -aoa, -otKOt, -otavou, -áoUTiv	jmenovat, nazývat	nominare
ÉKEÍ	tam	ibi
KoA,Ct£(0, -áaw, -aoa, -aKa, -aop,ai, -áoUTiv	trestat	punire
ÉK, é£ (gen.)	z	ex
[LÓVOQ, -ti, -ov	jediný, sám	solus
to ěpyov, -ov	práce, dílo	actum
äXXá	ale	sed
äXXä kocí	ale i	sed etiam
Doplnění gramatiky
Morfologie jmen Deklinace o-kmenů
Deklinace řeckých substantiv s kmenem zkončeným na -o zahrnuje maskulina, feminina i neutra.
Rozdíl v deklinaci maskulin a feminin není žádný; jsou zakončena v nom. sg. na -oq, v gen. sg. na -ou. Nelze proto bezpečně stanovit podle podoby nom. sg. rod, avšak lze říci, že feminina jsou výjimečná: patří k nim především19 výslovné označení bytostí ženského pohlaví (r| Tiápôevoc; 'panna'), a dále označování zemí (r\ Aíjvktoq), měst (f| Kópivôog),
19 Viz § 114, pozn. lb, v gramatice.
Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz
Lekce 1
ostrovů (r| ' PóSoc;) a stromů (r| <pr\yóc, 'dub', r\ [3í[3Aoc; 'papyrus', odtud později 'papír, spis, kniha').
Pro neutra platí několik zvláštností, a to ve všech deklinacích, protože jde o obecnou zákonitost indoevropských jazyků:
1) tvar nom., ak. a vok. všech čísel je u neuter vždy stejný (u o-kmenů v sg. s koncovkou -ov);
2) v pl. má u všech deklinací koncovka těchto pádů podobu -a (viz dále výklad o shodě slovesného predikátu se subjektem v nom. pl. n.).
Struktura tvaruj e zřejmá z § § 119-123 gramatiky. Jednotlivé uvedené vzory se mezi sebou liší j en přízvukovým typem. Přitom k obecným přízvukovým pravidlům, uvedeným v lekci B, přistupuje dílčí pravidlo deklinační:
Oxytona o-kmenové i a-kmenové deklinace se mění v tzv. nepřímých pádech (tj. v gen. a dat. všech čísel) na perispómena.
Morfologie sloves
Struktura řeckých slovesných časů
Řecký systém časů lze jen obtížně srovnat s českým. Zhruba řečeno platí, že podobně jako v jiných neslovan-ských jazycích odpovídá řecká kategorie slovesného času tomu, co čeština řeší součinností slovesného času a vidu.
A. Vyjádření přítomnosti
Pokud jde o predikáty v přítomnosti, nepřichází jiný vid než nedokonavý v úvahu, a to ani v češtině. Řečtina přesto rozlišuje 2 typy:
1. Probíhající děje, události a stavy jsou v řečtině vyjadřovány prézentem: noiů 'dělám', ěp^o^ou jdu', koí-ôevjôgj 'spím', yt|P«okcj 'stárnu'.
2. Trvající stavy, které jsou zřejmým výsledkem ukončené události minulé pojmenovává řečtina perfektem20: Ti:apEOKEiiaop,ai jsem připraven (neboť jsem se přichystal)', 7i£7ioÍT)K0r 'mám uděláno (neboť jsem dokončil)', ÉYpTJYopot jsem vzhůru (neboť jsem se probudil)', TTÉcpotvTOti je zřejmé (neboť bylo vysvětleno)'.
Oba dva tyto časy vztahující se k přítomnosti j sou v řečtině označovány jako časy hlavní. V ostatních časových rovinách přistupuje možnost rozlišovat vid, a lze proto rozlišovat 3 typy predikátů.
B. Vyjádření minulosti
Predikáty v minulosti jsou vyjadřovány tzv. vedlejšími časy, a zmíněné 3 typy lze popsat takto: 1. Minulé děje a stavy povahy dokonavé (nebo takové, u nichž průběh není pro mluvčího předmětem zájmu) vyjadřuje řečtina aoristem21. V češtině je tato kategorie vyjadřována převážně minulými časy dokonavých sloves:
20 Řecké perfektum jako způsob vyjádření přítomnosti nelze proto srovnávat např. s perfektem latinským nebo s perfekty románských a germánských jazyků. Poučení o perfektu je obsahem lekce 22. a lekcí následujících.
21 Aorist je probírán počínaje 6. lekcí.
43
Lekce 1
postavil, přišel, usnul.
2. Děje a stavy, které j sou zajímavé nikoli pro svůj výsledek, nýbrž právě pro svůj průběh (případně opakování), vyjadřuje řečtina imperfektem22. V češtině pokrývá většinu těchto případů minulý čas nedokonavých sloves: kráčel, usmíval se, vyprávěl.
3. Stavy, které v minulosti trvaly jako důsledky ukončených předchozích událostí, vyjadřuje řečtina plusquamperfektem23: č. predikáty typu měl připraveno (neboť si předtím připravil), byl vzhůru (neboť se předtím probudil), bylo zřejmé (neboť bylo předtím vysvětleno).
C. Vyjádření budoucnosti
Pokud jde o predikáty budoucího časuje v řečtině jejich struktura podobná j ako struktura časů minulých: dějům vyjadřovaným v minulosti pomocí ipf. (v češtině jde o nedok. fut. typu bude dokončováno) odpovídá v budoucí rovině futurum I (z futurálního kmene),24 dějům vyjadřovaným pomocí aor. (č. dokonavé fut. typu bude dokončeno) odpovídá futurum II (z aoristního kmene)25 a dějům vyjadřovaným pomocí plpf. (v č. typ bude hotovo/-vé) odpovídá futurum III (z perfektního kmene).26 Zásadní anomálii však představuje skutečnost, že tuto škálu má řečtina ve futuru k dispozici pouze v pasivu. V akt. a med. se užívá bez ohledu na vid futura I.
Prézens tematické konjugace
Pokud j de o význam prézentních tvarů, vyplývá z předcházejícího výkladu, že j e v řečtině o něco užší než je prézens český, neboť se k popisu přítomnosti používá také perfekta. Přesto lze ve většině případů řeckému prézentu český prézens přiřadit.
Zvláštní poznámku zasluhuje prézens historický, tj. případy, kdy se užívá prézentních tvarů k líčení minulých událostí. Čeština má ve vyprávěcím stylu podobný prostředek: Vtom k němu přistoupí neznámí muži a chopí se ho... Existují však uzuální rozdíly, které stylisticky brání přiřazovat řeckým historickým prézentům mechanicky historické prézenty české. Především jde v češtině o jev, který je ve formálnějším spisovném stylu mnohem méně běžný než v řečtině a upoutává zvláštní pozornost; souvisí to s tím, že jde o typický prostředek vyprávění lidového: Von ti za mnou takhle včera normálně zajde a normálně ti si mně rovnou řekne, ze mu to jako mám dát... Kromě toho je třeba mít na zřeteli, že v češtině je základním prostředkem v tomto případě formální prézens dokonavých sloves, tedy významově futurum; nedokonavé predikáty typu nese, stojí nelze v češtině vůbec spojit s příslovečným určením minulosti {včera, před týdnem), nejsou li doplněny lidovými vyprávěcími signály typu: takhle, jednou. Velmi často je proto stylisticky mnohem adekvátnější přiřazovat řeckému historickému prézentu v češtině minulý čas.
Z hlediska formálního lze ve struktuře řeckých prézentních tvarů rozeznávat 2-3 skladebné prvky. Tvoří se z prézentního kmene, který je často totožný s kmenem slovesným27 a lze jej snadno určit odpojením koncovky -co od 1. sg. préz. akt. (tj. od slovníkového tvaru). K tomuto tvaru se připojují, stejně jako u ostatních hlavních časů, tzv. primární osobní přípony (na rozdíl od sekundárních přípon v časech vedlejších).28 Obecně mohou tyto přípony přistupovat ke kmeni buď a) bezprostředně, anebo b) prostřednictvím tzv. tematického vokálu. Podle toho se řecká slovesa rozdělují do dvou základních konjugací: a) atematické (např. éo-|j,ev jsme', áyá-\iei!a 'obdivujeme') a b) tematické (např. Xéy-o-\iev 'říkáme',
Výklad o imperfektu následuje v lekci 2.
23 Plusquamperfektum je probíráno počínaje 23. lekcí.
24 Futurum I je probíráno počínaje 7. lekcí.
25 Futurum II (futurum pasivní) je probíráno spolu s aoristem pasivním počínaje 12. lekcí.
26 Futurum III (futurum perfektní) je probíráno spolu s perfektem počínaje 24. lekcí.
27 Jak bylo uvedeno v lekci A, §§ 244-246 řecké mluvnice definují časový kmen odlišně, a to tak, že do něj zahrnují i tematický vokál. Z tohoto pojetí vyplývají formulace o tom, že prézentní kmen je odlišný od kmene slovesného: rozdílem je při takovém pojetí právě tematický vokál.
44
Jen pro FF MU Brno. Konté
ini.cz
Lekce 1
:iopeu-ó-|j,eôa 'vypravujeme se'). V lekcích 1-29 tétoučebnicejsou probírána a procvičována pouze slovesa konjugace tematické.
Řada osobních přípon je dvojí: 1. pro aktivum; 2. pro medium a pasivum. Osobní přípony pro medium a pasivum jsou totožné, takže v celém prézentním systému splývají tyto dva slovesné rody do jediného, označovaného jako mediopasivum (medpas.) Tento tvar ovšem pokrývá všechny sémantické odstíny mediální i pasivní, takže škála možných významů je bohatá a často připouští více interpretací. Podrobný popis těchto možných významů je obsažen v §§ 404-411 řecké gramatiky.
Koncovky přistupující ke kmeni jsou tedy v tematické konjugaci tyto29:
Indikativ:
akt. sg.	1.	- co	pl.	1.	- o - |_iev
	2.	- eic,		2.	- 8 - T8
	3.	- ei		3.	- ouoi
medpas. sg.	1.	- o - |_icu	pl.	1.	- ó - |j,8Ôa
	2.	- Ti (< -e-	-oai)	2.	- e - aôe
	3.	- e - zai		3.	- 0 - vtcu
Imperativ:					
akt. sg.	2.	— £ ~~ 0	pl.	2.	- 8 - T8
	3.	- e - tco		3.	- Ó - vtcov
medpas. sg.	2.	- ou (<-e-	oo) pl.	2.	- e - aôe
	3.	- é - oôco		3.	- é - oôcov
Infinitiv:					
akt.	-	civ (<-e-ev)			
medpas.	-	e - oôcu			
Kromě těchto tvarů zahrnuje řecký prézentní systém dále konjuntiv, optativ a participium; tyto tvary budou souhrnně probrány a procvičovány později.
Při spojování koncovek s prézentním kmenem připadají obecně v úvahu 3 možnosti: a) slovesa s kmenem konsonantickým; b) slovesa s kmenem vokalickým monoftongickým; c) slovesa s kmenem vokalickým diftongickým. V případech (a) a (c) nedochází ke změnám a utváření konjugačních tvarů se jeví jako pravidelné; tato slovesa jsou postupně probírána až do lekce 13. U sloves s monoftongickým kmenem docházelo v předklasickém období důsledně ke kontrakci kmenového vokálu a vokálu tematického; tento konjugační typ je probírán v lekcích 14-17.
Přípona je vyznačena odděleně od tematického vokálu tam, kde hláskovým vývojem nebyla pozměněna natolik, že rozlišení není možné. Přízvuk je vyznačen tehdy, když připadá na koncovku, v ostatních případech koncovce předchází, v souladu s přízvukovými pravidly uvedenými dříve.
45
Lekce 1
Přísuvné -v
V prézentu stejně jako v jiných časech řeckého systému se objevuje se tzv. přísuvné -v (ř. vů é(peA,Kuo-ciKÓv). Jde o hlásku -v, která přistupuje za osobní příponu končící na -e nebo -i. K této modifikaci dochází pouze ve 3. sg. nebo pl. ind., a to jen tehdy, když následuje slovo začínající vokálem anebo větný předěl. Následuje-li za touto koncovkou slovo začínající na konsonant, je uplatnění přísuvného -v nezávazné. Např.: ÍKeTeúouai(v) tôv (píAov 'prosí přítele'; ale jen: iKeueúouoiv ocúxóv 'prosí ho'.
Syntax
Užívání členu v řečtině
Řecký člen ó, ŕ|, xó je v zásadě členem určitým, jaký užívají např. jazyky románské nebo germánské. Slouží k vyjádření gramatické kategorie určenosti, která nemá ve spisovné češtině obdobu: užívá se ho u substantiv k tzv. individualizaci, tj. tehdy, když substantivum označuje nikoli jev nebo objekt obecný, nýbrž známý, v hovoru právě nebo už dříve zmíněný. V hovorové a obecné češtině se k tomu účelu používá ukazovací zájmeno (a řecký člen ostatně svým původem ukazovacím zájmenem je): á:io(pcnvei |j,oi ítitiov, kou, ó itctcoc; apiozÓQ éotiv 'ukazuje mi koně a ten kůň je skvělý'.
Členu se proto neužívá jednak tam, kde právě substantivum individualizováno být nemá, a zásadně všude tam, kde individualizace z obecně sémantických důvodů nemá smysl (při označování přírodních jevů, živlů, u abstrakt apod.): KOCKÓgéaTiv ôáva-cog'smrtjezla, ávôpcÓTiouc; |j,oi á:io(pcnvei 'ukazuje mi (nějaké) lidi'. Pokud se v těchto případech přesto uplatní člen, získává význam 'každý' (nepřesně to bývá označováno jako generalizace): ó ávôpcoTioc; ôvtitóc; éotiv '(každý) člověk je smrtelný', kockóc; éotiv ó ůávazoq '(každá) smrt je zla .
Atributivní a predikativní pozice větných členů
Přívlastek (atribut) má jako větný člen v řečtině primární pozici mezi členem substantiva (je-li substantivum určené) a substantivem, nezávisle na tom, zda je o přívlastek shodný nebo neshodný, a na tom, jak dlouhý a složitý přívlastek je:
ó ápioxoc; XóyoQ 'skvělá řeč'
ó toů éxaípou XóyoQ 'přítelova řeč'
ó toů ápíoxou éxocípou XóyoQ 'řeč skvělého přítele'
Méně často lze přívlastek umístit i za substantivum (tzv. postpozice přívlastku), ale i v tom případě před ním závazně stojí člen (před samotným substantivem v těchto případech člen stát může i nemusí). Tato varianta slouží ke zdůraznění přívlastku:
(ó) Xóyoq ó ápioxoc;
(ó) Xóyoc, ó toů éxaípou
(ó) Xóyoc, ó toů éxaípou toů ápíoxou anebo k vyjadřování přístavku, tj. substantivnflio přívlastku: Bíocc; ó (piAóao(po<; 'filosof Biás', Aíocotioc; ó AoyoTioióc; 'bajkař Aisópos (Ezop)' (u přístavku tedy nejde o zdůraznění).
46
Lekce 1
Tato pozice atributu za substantivním členem se označuje jako pozice přívlastková (atributivní).
Tentýž větný člen, který může plnit funkci přívlastku (tj. adjektivum, substantivum, genitiv substantiva apod.), stává v řecké větě i jinde než za substantivním členem. Znamená to, že se nevztahuje bezprostředně k substantivu, nýbrž tvoří jmenou část prísudku (predikátu). Tato pozice větného členu se označuje jako přísudková30 (predikativní). Rozlišování mezi atributivní a predikátovou pozicí je v řečtině mimořádně důležité proto, že sponové sloveso být je často vynecháváno (jeho prézentních tvarů se používá jen ve speciálních případech): ó ůávazoq kockóc; 'smrt je zlá', äpiozoQ ó toů éxocípou Xóyoq 'přítelova řeč je skvěla .
Není-li substantivum určené, nelze mezi oběma pozicemi rozlišit a konstrukce má více interpretací: ôcévocxoc; kockóc; 'zlá smrť (atributivně) i 'smrt bývá zla (predikativně).
Popsaný rozdíl v poloze jmenného slovního druhu (substantivum, adjektivum, zájmeno) vůči členu má výrazný vliv na význam i v jiných případech, pro které se tradičně užívá stejných termínů (atributivní, resp. predikativní pozice), přestože syntakticky jde o situaci jinou. Jedná se především o některá zájmena a adjektiva, z nichž nejvýraznější je zájmeno ocútóc;:
a) konstrukce ó avibc, Oeóc; („atributivní pozice") má význam 'tentýž bůh' (srov. č. hovor, ten samý bůh, něm. derselbe Gott, fr. le měme dieu, angl. the same goddlú..);
b) konstrukce avibc, ó Oeóc; („predikativní pozice") má význam 'samotný bůh', 'dokonce i bůh' (srov. č. bůh sám, něm. Gott selbst, fr. dieu měme aj.);
c) Úplně bez členu se tohoto zájmena užívá jen v pádech jiných než nom., a to s významem opět odlišným: '(je)mu, (je)ho' atd.
Shoda neutrálního subjektu s predikátem
Neutra v plurálu se pojí v řečtině důsledně se slovesným predikátem v singuláru:
x a oockíoc :ué(ei 'pytle tlačí'. Tato nápadná zvláštnost souvisí se starobylým pojetím plurálových neuter jako kolektivních označení pro realitu, u níž individuálnost není podstatná (srov. č. listoví, stromoví, kamení).31
Vazba akuzativu s infinitivem
Čeština využívá po slovesech smyslového vnímání vazby akuzativu s infinitivem, která je synonymní s konstrukcí pomocí vedlejší věty: Vidím, že přichází. — Vidím ho přicházet. Slyším, že zpívá. — Slyším ho zpívat.
Řečtina využívá zcela shodnou dvojici konstrukcí nikoli u sloves smyslového vnímání, nýbrž u sloves intelektuální činnosti (vo|j,í(co, Oocu|j,cé(co), sloves vyjadřování (Aéyco, é(pr\ v):
Ve starších gramatikách se ve shodě s odlišným pojetím větných členů označuje tato pozice také jako doplňková. Jako doplněk se v těcho případek označuje právě jmenná část prísudku. 31 Viz § 113 gramatiky.
47
Lekce 1
No|j,í(co cm ó (píXoc, %aípei. — No|j,í(co /ocípeiv -côv (píAov. Myslím, že přítel má radost.
Aéyco ÓTi il/eúôe-cai ó avôpcoiioc;. — Aéyco -côv avôpcoiiov i|jei)ôeaôou.
Říkám, ze ten člověk lze. Pro překlad do češtiny připadá v úvahu pouze vedlejší věta, v níž podmět je tvořen akuzativem řecké vazby a přísudek jejím infinitivem.
Stejné vazby se objevují u některých výrazů vyjadřujících náležitost a závazek (ôeí, Tipéiiei), např.:
Aeí to v (píAov ápriyeiv -cep (píAcp. V těchto případech připadá v úvahu buď překlad pomocí neosobního modálního výrazu uvozujícího vedlejší větu se spojkou aby:
Je třeba, aby přítel pomáhal příteli. anebo (lépe) pomocí osobního modálního slovesa s infinitivní konstrukcí:
Přítel musí příteli pomáhat. U vět, v nichž není výslovně vyjádřen subjekt, na něhož se tento závazek vztahuje, se nabízí pro překlad kromě uvedených dvou konstrukcí ještě i neosobní modálního výraz s infinitivní vazbou:32
Aeí xohc, Oeoix; OepocTieúeiv.
Je třeba vzdávat bohům úctu.
Je třeba, aby bohům byla vzdávána úcta (abychom bohům vzdávali úctu). Bohové musí být uctíváni (bohy musíme ctít).
Cvičení
1. Doplňte věty tak, že vyberete z ní že uvedených přísudků ten, který odpovídá kontextu, a přeložte je:
• ó ÍTiTcog -coů é-cocípou ... • ó óvoc; tôv ítitiov ... • ó ítctcoc; -cep óvcp ... • cô ávůpcoTie, -co óAov ... • -cov ítitiov -co óAov ... • -cí -cov AíocoTiov á:io(pcnveiv ...; • oi ávůpcoTioi
ôvt|-C0l ...
• vo|_ií(ei,c; • oúk áprJYei (pomáhat) • |_ir) |_ioi éiiíftaXXe (nakládat) • óvo|j,cé(ov-ccn • oú (ppov-cíCei • ÍKe-ceúei • ôeí (pépeiv.
2. Doplňte věty tak, že vyberete z níže uvedených spojení to, které odpovídá kontextu, a věty přeložte:
• co ávůpcoTioi, ... äpŕ\yeze (pomáhat). • zovq ávůpcÓTiouc; ... Kpíve-ce. • -cô ôeo|j,co-cripiov ... óvo|_icé(e-ccn. • oi áôeoi (bezbožný) ávůpcoTioi ... á:io7ié|j,7iov-cai. • ó ávôpcoTioc; ... Kpíve-cai.
• |j,e-cá -cov Océvoccov • -coíc; (píXoiq • eic, -côv Táp-capov • Táp-capog • ék tcôv ěpytov koci ék t cov Aóytov.
Na rozdíl od latiny není nutno přecházet v těchto případech na pasivní konstrukci.
Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz
Lekce 1
3. Určete pád a číslo, vytvořte nom. sg., a ten přeložte:
• to ôea|j,(OTrípiov • za ěpya • toů kóo|j,ou • tojv ápíoTcov • zovq Xójovq • toíc; ÍTiTioic; • toj ÉTOcípco.
4. Přeložte a vytvořte 1. sg. ind. préz. akt.:
• Xéyo\±ev • ě/ete • (pépouoiv • ÉůéAeic; • (paívezai • KpívovTcu • óvo|_iá(eiv.
5. Přeložte slovní dvojice:
• ôíkcuoc; - áôiKoc; • óoioc; - ávóoioc; • ó Xóyoq - aXoyoc, • ó ôeôc; - áôeoc; • ÉAeúôepoc; - áveAeúôepoc; • ó ôávocToc; - áôávocToc;.
6. Vyložte etymologii slov:
• teologie • antropologie • mikrokosmos • monolog • kosmetika • ateista
7. Doplňte odpovídající slovesný tvar:
• Tá (popTÍa tô) í7i7ko (é"ju[3áAAovTcu - É:u[3áAAeTcn - É:u[3áAAei) • za tcôv ávôpoj-Jicov ěpya (KpíveTcu - KpívovTcu - Kpívouoiv) • o i áôeoi ávôpcoiioi (KoAá(ei -KoAá(eTcu - KoAá(ovTcu)
8. Figura etymologica, uplatněná v 1. oddíle ve formě konstrukce óôeúouoi óôóv spočívá ve spojení 2 slov (obvykle slovesa a jeho předmětu) s týmž slovním základem, tedy stejného etymologického původu. Vyhledejte v textu 1 jiný případ této figury.
9. Rozlišujte význam:
• ó ôíkcuoc; (píAoc; - ó (píXoq ôíkcuoc; éotiv • za áôiKOC 'épya - za ěpya áôiKá éotiv
• ó ôvt|tÔ(; ávôpco-Jioc; - ó ávôpcoiioc; ôvr|TÓc; éotiv • ó oo(pô<; ÉTCupoc; - tôv ÉTCúpov oo(pôv vo|_ií(co - ó ÉTCupoc; oo(pô<; vo|_ií(eTcu
10. Rozlišujte význam:
• ó Aíogotioc; AoyoTioióc; éotiv. - ó AoyoTioiôc; Aíocotxóc; éotiv. • ó (píXoq (piAóoo(póc; éotiv. - ó (piAóao(po<; (píXoq éotív. • TápTocpoc; tô ôeo|j,coTr)piov óvo|_iá(eTcu. - ó TápTocpoc; ôeo|j,coTr)pióv éotiv.
11. Přívlastek oi toú etcu'pou Xóyoi lze formulovat i oi Xóyoi oi xov etcu'pou (tzv. postpozice přívlastku), a tak ho zdůraznit. Zdůrazněte postpozicí:
Tá tcôv ávôpcóiicov ěpyoc, ó ao(pô<; (piAóao(poc;, oi ocútoi tiotoc|j,oí.
Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz
Lekce 1
12. Přeložte do řečtiny:
1. Máš osla? Osla nemám, ale mám koně. Chceš jet na koni33? 2. Nechceme soudit přátele. 3. Co se děje? Myslím, že přítel pomáhá oslovi nést náklad. 4. Je třeba přátelům pomáhat. Je třeba, aby přítel pomáhal příteli. 5. Podle činů se ukáže spravedlivý člověk. 6. Je tento filozof moudrý? 7. Co si myslíte, že říkají filozofové o smrti? Říkají, že smrt je zlá? 8. Slova zbožných lidí jsou spravedlivá a moudrá.
33 jet na něčem přeložte pomocí ĚAaÚVG) s ak.
50