HORATIUS FLAGCUS
VAVŘÍN A RÉVA
ódy epódy satiry listy
knihovna klasiků odeon
quintus horatius flaggus — básník životní vyrovnanosti
Nazyvá-li se období zahrnující zhruba padesát let kolem přelomu letopočtu (přesněji kolem r. 30 př. n. 1.) „zlatým věkem" římského básnictví, není to označení ani nevýstižné, ani přehnané. Nikdy předtím nedospěla římská poezie do té výše jako tehdy a nikdy později už ji nepřekonala. Zásluhu o dovršení vývoje měli básníci dvou generací; starší reprezentují Publius Vergilius Maro, Quintus Horatius Flaccus, Sextus Prop^ertius'aľ-A^bius Ti-bullus, mladší pak zejména Publius Ovidiujs.NaTsô.
Doba, v níž starší básnická generace žila a tvořila, zvláště léta jejich dětství a mládí, byla však pramálo „zlatá". Naopak. Byla velmi krutá a nejistá. Byla to poslední léta republiky, na jejímž uspořádání, zvycích a ideálech mnozí tak lpěli, ale která již nebyla s to odolat tlaku těch, kdo si byli vědomi jejích nedostatků. Od počátku století • vše nasvědčovalo tomu, že republikánské zřízení, které bylo vybudováno na principu kolektivního vedení, které preferovalo kolektiv v nejrůznějších podobách počínaje národem a konče rodinou, kdežto individuum a individualismus potlačovalo, bude vystřídáno vládou jedince. O uchvácení moci sg pokoušela řada politiků — Ginna, Marius, Catilina, Pompeius, Crassus, Caesar, Brutus, Anto-nius, Lepidus. Reformátorům i dobrodruhům se však bohužel dařilo jen dále prohlubovat všeobecný úpadek. Války, bouře, spiknutí následovaly za sebou bez delšího období kliduj které by dopřálo unavené zemi a občanům oddechu. Nejistá Fortuna udělovala vítězství hned té, hned druhé straně a vítězové se nemilosrdně vypořádávali s odpůrci v bláhové naději, že krutost zvýší trvanlivost jejich vítězství. Před pověstnými proskripcemi si nebyl nikdo jist.
7
Statní zřízení přestalo být oporou^pořádku a neposkytovalo žádné záruky do budoucností. Řím, mocný především jednotou svých občanů, se hroutil. A občan, do velké míry odkázaný sám na sebe, hledá opory a jistoty jinde. Podle svých možností a zálib a také podle momentální situace. Jednoho zlákají orientální kulty, známé již dříve, ale teď teprve módní, druhý se přikloní k jedné z helenistických filosofických škol, protože proklamují právo jedince na klidný život stranou společenského dění, jinému postačí, že se může radovat z majetku, který zabral svému spoluobčanu.
Po rozpadu prvního triumvirátu, spolku tří mocných mužů, Pompeia, Crassa a Caesara, se na čas zdálo, že oním vyvoleným samovládcem bude Caesar. Byl však zabit přívrženci republiky, kteří v něm viděli největší nebezpečí. Poměry však nebylo možno zvrátit. Nedlouho po jeho smrti spojili své. síly další tři kandidáti moci: Antonius, Octavianus — dědic a adoptivní syn Caesarov, a Lepidus. V konečném boji zvítězil posléze Octavianus. Sliboval zemi klid, mír, blahobyt a na rozdíl od svých předchůdců o to skutečně usiloval. Nepříliš vybíravě potlačil opozici, ale nepočínal si tak nelítostně, aby ztratil všechny sympatie. A tak v krátkém období získal mnoho občanů na svou stranu a podařilo se mu stabilizovat poměry v zemi. Octavianus se stal prvním mužem — principem — a r. 27, kdy mu senát jako výraz ocenění jeho zásluh a předností udělil titul Augustus — Posvěcený, se považuje za definitivní konec republiky a začátek císařství. Augustus se snažil navázat na republikánské tradice, obnovit starou římskou mravnost, staré náboženství, hrdost na národní minulost. Pro své myšlenky získával nejen politiky, ale i umělce. Mnozí váhali a podpořili principa jen zdrženlivě, jako např. Propertius, někteří, jako většina členů Messalova kroužku, se k Augustovi chovali indiferentně a k jeho politickým cílům a snahám se ve své tvorbě nevyjádřili. Avšak největší slovesní tvůrci té doby, sdružení převážně v literárním kroužku Augustova věrného pomocníka a rádce Maecenata, pochopili smysl obnovy výchovné
8
funkce literatury a s vnitřním přesvědčením vytvořili díla, která náleží k nej znamenitějším odkazům římské literatury. K nim patřil historik Livius, epik Vergilius, a také Horatius.
V době, kdy Quintus Horatius Flaccus vstupoval do Maecenatovy družiny, byl již zralým umělcem a měl svá bouřlivá léta za sebou. Narodil se r. 65 pří n. 1. v jiho-italské Venusii, kde jeho otec, propuštěný otrok, měl nevelkou usedlost. Přestože neměl ani vznešený původ, ani velké jmění, poskytl svému synovi vzdělání, jakého se dostávalo dětem z nejbohatších římských rodin. Pronajal svůj statek a odstěhoval se do Říma, aby mladý Quintus mohl studovat u nejlepších učitelů. Potom — jak bývalo zvykem — odešel Horatius do Athén, aby se ještě zdokonalil ve filosofii. Bylo mu tehdy necelých dvacet let. V té době ze sporů po Caesarove zavraždění propukla v Římě. občanská válka a na podzim r. 44 př. n. 1. přišel do Athén ,Brutus, jeden z předních atentátníků, a ve jménu „svobody" verboval armádu pro boj s Caesarovými stoupenci. Horatius,. zlákán snad republikánskými hesly a popularitou Brutovou, vstoupil do jeho armády a stal se dokonce velitelem legie. Republikánské hnutí však bylo brzy potlačeno. Po rozhodující bitvě u Filipp (r. 42 př. n. 1.) spáchal Brutus sebevraždu. Horatius uprchl, ale musel se nějaký čas skrývat před pronásledováním. Mezitím zemřel v Římě jeho otec a rodinný majetek byl zkonfiskován pro vysloužilé vojáky* Po vyhlášení amnestie se vrátil do Říma a za zbytek peněz si koupil místo písaře ve finančním úřadě. V této době vznikly některé básně jeho nejranějších dvou sbírek — první knihy „Satir", vydané asi r. 35—34, a sbírky útočných básní, nazvané později „Epódy". Horatius sám je však podle převažující metrické formy, která byla vlastní útočné poezii, nazval „lamby".
Jeho začátky v Římě asi nebyly snadné, ale již první, básně se setkaly s příznivým ohlasem, a tak na doporučení básníků Vergilia a Varia byl r. 38 přijat do Maecenatova. kroužku. Setkání s Maecenatem bylo událostí, která poznamenala celý další Horatiův život. Získal v něm nejen.
přítele, ale také podporovatele. Když od něho v r, 33 dostal statek v sabinských horách, mohl se již nezatěžován finančními starostmi věnovat výhradně poezii. Přátelství s Maece-natem mělo však další důsledek. Horatius se jeho prostřednictvím dostal do blízkosti samého Augusta a mohl se dokonce stát jeho tajemníkem. Ale uchovával si k Augustovi ještě dlouho rezervovaný postoj. Nemohl se zcela vyrovnat se svou republikánskou minulostí, s dobou, kdy se musel skrývat a kdy tentýž Augustus zkonfiskoval jeho rodný statek. Po prožitém zklamání našel východisko a životní ŕ rovnováhu v epikurejské filosofii a bránil své právo na ne-5 rušený soukromý život a nezávislou tvorbu. S přibývajícími lety se stále více stranil městského ruchu a dával přednost pobytu na svém venkovském sídle. Zemřel r. 8 př. n. 1.
Horatius byl velmi čteným autorem nejen ve starověku, ale i vjHobách "pozdějších. Proto se nám také zachovalo celé jene; dílo, tj. zmírněné „Epódy" (nebolamby, vydané r. 30), dve knihy „Satir" (z r. 35-34 a r. 30), čtyři knihy lyrických básní „Ódy" (I, II a III, vydané r. 23; IV, vydaná r. 13), dvě knihy „Listů" (vydané r. 20 a r. 13) a slavnostní 1   příležitostná báseň „Píseň stoletní" z r. 17.
První období Horatiovy tvorby charakterizuje její útočný satiricko-parodický ráz. Zde jde Horatius především ve šlépějích svého předchůdce a zakladatele žánru, básníka Gaia Lucilia (180 př. n. 1. —102 př. n. 1.). Kladl si však vyšší nároky a vyčítal mu formální nedostatky — jeho verše plynou prý jako zkalený proud, Lišil se od něho do určité míry i obsahem svých satir. Luciliovská satira stíhala dosti bezohledně a osobně politické i morální vady sou-I časníků. Tento způsob kritiky v době Horatiově nebyl V vhodný, zvláště ne pro člověka s republikánskou minulostí. To si zřejmě Horatius velmi dobře uvědomoval a zvolil jiný přístup. Z pozice klidného, vyrovnaného epikurovce se snaží ridendo dicere verum — říkat pravdu s úsměvem. Ironizuje patolízalství, snobismus, nadměrnou ctižádostivost, vysmívá se ješitnosti, kritizuje závist a hrabivost. Zpracovává tedy na mnoha místech motivy luciliovské satiry, což ovšem antickému názoru na původnost nikterak
10
neodporovalo, nýbrž naopak poskytovalo básníkovi pří-
i ležitost předstihnout svého předchůdce brilantnějším zpra-
cováním^ Konkrétní osoby však velmi často nahrazuje obecnými typy. '" !
Své satiry nazývá Horatius „sermones" — rozmluvy či | besedy {sermo — řeč, prostá mluva), a když o nich hovoří \//
' později nazývá j&^sermones Bionei_      rozmluvy ve slohu 1
Bionově. Poukazuje tedy nejen na souvislost s běžným) /\s'j hovorem o všedních tématech, ale i na souvislost s filoso- lľ ' fickou diatribou, úvahou o etických problémech, o štěstí, \ dobrém přátelství, osudu, slávě apod. Nejlepší satiry tohoto ) okruhu jsou ty, v nichž Horatius mluví o sobě, o svých™ \ životních osudech a zálibách (Vyznání lásky a vděčnosti \
\ otci, I 6; Nebuď zvrácený, pošetilý a samolibý, I 3; Všichni ,„\
í jsme blázni, II 3; Venkovská idyla, II 6).
Kromě této formy vytvořil Horatius ještě,jiný""týp')satiry, pro nějž je charakteristická výpravná%>rma. Patří sem ,
1 např. Výlet do Brundisia, pendant Luciliovy "satíiy líčící \
cestu na Sicilii (I 5), soudní pře v satiře Brute, odkrouhni ! krále! (I 7) nebo vyprávění o hostině u domýšlivého par-
1 venu Nasidiena (II 8). Tato satira, v níž básník nalézá jen i
ironický výsměch pro nepodařenou hostinu a slzy hosti- / telovy, vhodně demonstruje odlišnost druhé knihy satir od / knihy první. Pozdější satiry mají obyčejně dialogickou I
i formu, ale básník sám je jenom posluchačem — zde !
í o hostině vypravuje komický básník Fundanius. Složitější [
a náročnější je také jejich stavba. Zdá se, že např. forma této satiry je odvozena z komédie. Odpovídá tomu nejen osoba vypravěče, ale i počet účastníků, stavba příběhu '
' i způsob charakteristiky osob. Horatius v nich vytváří
jakési mikrotypy, jež jsou charakterizovány nápadným
t rysem chování, zcela po způsobu římské komédie: Porcius
polyká celé koláče, Balatro požaduje větší poháry. Projevuje se v tom bezpochyby již vyzrálé Horatiovo umění zkratky a živého líčení. Básník sám si zřejmě tuto satiru cenil a postavil ji na poslední místo sbírky jako výsledek
! svého tvůrčího hledání.
Jinou formu filosofické úvahy nalezl Horatius v „Lis-
i H
těch". Podařilo se mu vytvořit z listu, který byl do té doby převážně výkladovou formou prozaickou, nový poetický žánr. V poezii najdeme i před Horatiem tu a tam listy, ale spíše v poezii milostné. Horatius však tím, že ve filosofických úvahách nechal vyniknout subjektivní stránku listu, postoupil v umění zobrazovat vnitřní život jednotlivce nad své předchůdce a v míře vlastního prožitku mnohdy dokonce dále než ve svých lyrických ódách.
Formálně i stylově se listy blíží satirám, jsou však vytříbenější a zralejší. Promlouvá z nich již stárnoucí básník životem zkoušený a nyní i zkušený a moudrý. Mluví hodně o sobě a nesnaží se zakrývat své vady. Není dokonalý, ale zná cestu, která k sebezdokonalování vede. Je to návod epikurské filosofie, které zůstává nejvíce věren: žít v ústraní, netoužit ani po bohatství, ani po slávě, ale těšit se z toho, co přitíásí každý, den.
V ,|§atirách" i, v „Listech" (obojí napsal hexametrem) posunul Hofäťius vývoj římského básnictví značně kupředu. Jeho hexametry plynou volně, nenucené, bez patosu a bez zbytečných slov, jako by nebyl nikterak spoutáván pevnou metrickou formou. Mnohé věty jsou opravdu tak prozaické jako při skutečných rozmluvách, že čteme-li je náhodou v jiném kontextu, překvapí nás náhle daktylský spád: ibam forte via sacra, sicut meus est tnos, neseto quid meditans nugarum, totus in illis: šel jsem náhodou po svaté cestě, a jak je mým zvykem, myslel jsem na hravé verše, zcela v nich zabrán („Satiry" 19). Horatius je nepočítal k vrcholům své tvorby a ani je neřadil mezi básnická díla v pravém smyslu slova. Mnohem více si zakládal na své lyrice a byl zklamán, když se jeho první sbírka „Ód" nesetkala hned po vydání s úspěchem, jaký zřejmě předpokládal. Snad ho jejich počáteční neúspěch vyprovokoval k úvahám o tvorbě a k formulování tvůrčích zásad ve své „Ars poetica".
Obsahově velmi závažná je zejména druhá kniha „Listů". Tvoří ji pouze tři dopisy a všechny se zabývají různými problémy literatury. První a druhý list se týká kulturní politiky. Třetí, „List k Pisonům", byl později
12
nazván Ars poetica — „Umění básnické". Způsobem pojetí se řadí spíše k praktickým příručkám než k teoretickým spisům. Pojednává zejména o otázkách formy, o nichž se v té době v literárních kruzích diskutovalo. Jako klasicista se postavil jednak proti přílišné dekorativ-nosti a nevyvážené kompozici básníků předešlé generace, tj. helenisticky orientovaných neoteriků, jednak proti rodícímu se patetickému deklamačnímu stylu, který pak převážil v následujících desetiletích. Zaměřením na formální stránku uměleckého díla je jeho estetika poplatná podobným příručkám helenistickým, ale neopomíjí ani stránku obsahovou, výchovnou a mravní. Vyslovuje zásady a rady založené na kultivovanosti, zdravém rozumu a jemném smyslu pro umění. Jeho hlavními estetickými požadavky jsou uměřenost, úsilí o básnickou zkratku, vyváženost kompozice, vhodnost tématu, adekvát-nost obsahu a formy: látka má být úníěrná silám-,tvůrce (aequa viribus), pak nebude chybět výmluvnost (fdeundia), je třeba dát dílu jasnou osnovu (lucidus ordo), slovům má básník dodat novosti, neotřelosti důvtipným spojováním (callida iundura). Ve výkladu nepostupuje Horatius systematicky, takže jeho poetika snadno utkví v čtenářově mysli jen jako řada oddělených poučení.
V průběhu staletí měla Horatiova Ars poetica, jako ostatně celé jeho dílo, nejednou velký vliv. Poučení a inspiraci hledala v Horatiovi renesance. Rovněž klasicistická estetika 17. století se k němu často obracela jako ke vzoru. V Boileauově „Básnickém umění" je vliv Horatiův jasně patrný. Mnohokrát se na Horatia odvolává i později Lessing. Romantismus 19. století, který postavil nadšení proti rozumu, živelnost proti míře, Horatia zcela zatratil.
Podobně jako Horatius estetik byl přijímán i Horatius lyrik. Zmínili jsme se již o tom, že básníkovi současníci nepřijali „Ódy" s jednoznačným nadšením. Jeho umění se nepodbízí lacinému vkusu. Je náročné a k jeho plnému ocenění nepostačí první pročtení. Je k němu potřebí podobné zralosti a emoční vyváženosti, jakými byl obdařen
13
autor. Avšak dobereme-li se jeho skutečných hodnot, pak shledáme, že jeho schopnost básnicky uchopit strohá životní pravidla, jež řečena jinak mohou působit až banálně, je přímo fascinující. Pravidlo „zlaté střední cesty", které v mnoha kontextech dostává pejorativní přídech, čpí opatrnictvím a bezzásadovostí, zní u něho tónem prosté a nepředstírané moudrosti.
V lyrické tvorbě, kterou tvoří rané „Epódy", čtyři knihy „Ód" a „Píseň stoletní" (byla složena na objednávku Augustovu a provedena sborově při pompézních sekulárních hrách v r. 17 př. n. 1.), jsou právem na přední místo stavěny „Ódy".
V nich Horatius naprosto dokonalým způsobem dovršil syntézu několika vlivů, které se v římské lyrice uplatňovaly. Ža svůj vzor si vybral staré řecké lyriky, Alkaia, Sapfu, Anakreojajta, a pyšnil se tím, že je prvním Římanem, který naučil latiím promlouvat v jejich rytmu. Převzal ovšem l\četnéjri0tivy od helenistických básníků a zčásti i jejich zálibu v dekorativnosti. Pokud jde o práci se slovem, lze pozorovat vliv mladořímské moderny, zejména Catulla. Archaické básníky Horatius nejednou kritizoval pro jejich formální volnost, ale vlastenecký patos, hrdý vztah k národní minulosti i víru v jeho budoucnost zdědil právě po nich. Jeho předností ovšem je, že z těchto vědomě či nevědomě přejatých prvků ,neskládal' básně jako stavebnici. Všechny jsou prožity a přetaveny zkušeností vlastního nitra. Jen tak se mohly zrodit písně vynikající pregnantním výrazem a mohutností a zároveň i melodič-ností a jemně propracovaným detailem.
Jeho styl je monumentální, a to nejen v básních s vysloveně politickou tématikou. Monumentalizuje i všední témata. ^Obsahová mohutnost zdůrazněná sevřeným, pádným výrazem a půvabný, klid a pohodu vyzařující detail, to jsou hlavní znaky zralého Horatiova stylu, i V ničem nepřekračuje míru: ve výrazu i v kompozici se drží pravidla zlatého středu, které dává jeho básním dokonalou harmonii. Vynikající je např. zpracování filosofického tématu v jedné z nejslavnějších ód: Aequam memento rébus
14
in arduis servare mentem — klid mysli snaž se udržet v neštěstí.
Jedině bytostným osvojením zmíněného postoje lze vy- \ světlit přeměnu Brutova důstojníka v upřímného podporo- « vatele Augustových snah. Těžko by asi bylo možné vytvořit / tak zaníceně vlastenecké básně, jakými jsou tzv. římské ódy, J jen na přání Maecenatovo či Augustovo. Těchto šest j velkých ód na počátku třetí knihy, v nichž se obrací j k národu, tvoří vrchol Horatiovy vlastenecké lyriky. I
Horatiova milostná lyrika, která nese stejné rysy objektivity a rozumového nadhledu, bývá mnohdy odmítána pro nedostatek citu, vášně a bezprostřednosti, jindy zase pro povrchnost v líčení milostných citů. V obojím se Horatiovi křivdí. Jeho milostné básně nejsou dílem mladíka, který se ztřeštěně zmítá v osidlech lásky. Skládal je zralý muž, který měl v dohledu podzim svého^ivota a na své mladické vrtochy se již mohl dívat/s kíidnýmAchápa-jícím úsměvem. Také jeho epikurejsíví^ bylo zaměřeno proti vybičovaným vášním a vypjaté rozkoši. Kdo se skrývá pod jmény těch mnoha žen, které procházejí jeho básněmi, nemůžeme dobře odhalit. Jisté však je, že to jsou postavy stylizované, k jejichž vytvoření přispělo asi více napodobování řeckých vzorů a méně vlastní prožitky básníka.
Slávu Horatiových básní zaručil zčásti jejich moralistický obsah, pro který byly čteny v pozdějších epochách, zčásti — a možná větší — jejich dokonalá forma. Básník sám si předpověděl nesmrtelnou slávu pouze mezi římskými básníky, a dosáhl slávy světové. Málokterý z tvůrčích geniů se může prokázat takovým vlivem na další básnické generace jako právě on. Již ve starověku se stal uznáva-íým klasikem a byl čten až do pozdní antiky. Rozmach třesťanství zatlačil potom jeho pohanskou tvorbu do po-adí. Ale již v době karolínske začíná zájem o něho zase toupat. Středověk se obracel spíše k meditativním listům satirám, které hleděl přizpůsobit svým potřebám. Scho-istika se od Horatia odvrátila vůbec. Ještě na počátku 4. století Hugo z Trimberku označuje „Listy" a „Satiry"
15
*
V ni
jako libros principales — základní, stěžejní díla — a „Ódy" f-
a ,,Epódy" jako minus usuales — méně známá. Toto hodno- f f
cení se s výjimkou ohlasu u Petrarky nezměnilo až do ||
počátku humanismu. Ten pak ocenil Horatiovu hloubku f |
a byl okouzlen jeho formální dokonalostí a rozmanitostí. ;
O vlivu na novověké evropské básnictví svědčí ohlasy |
u nejrůznějších básnických škol. Jmenujme alespoň Ron- |
sarda, Du Bellaye, Pelletiera z francouzských básníků 16. t
století, v Německu Opitze, Schlegela a Klopstocka, v Rusku ;i
později Lomonosova, Děržavina a Puškina. V naší starší j.
literatuře nalézáme nejčetnější horatiovské ohlasy v době 'j
humanistické, v novější literatuře pak u básníků obro- \\
zeneckých. í"
Eva Kuťáková jí'
(V;
(      > í
>.-ÍK
jako libros principales — základní, stěžejní díla — a „Ódy" a „Epódy" jako minus usuales — méně známá. Toto hodnocení se s výjimkou ohlasu u Petrarky nezměnilo až do počátku humanismu. Ten pak ocenil Horatiovu hloubku a byl okouzlen jeho formální dokonalostí a rozmanitostí.
O vlivu na novověké evropské básnictví svědčí ohlasy u nejrůznějších básnických škol. Jmenujme alespoň Ron-sarda, Du Bellaye, Pelletiera z francouzských básníků 16. století, v Německu Opitze, Schlegela a Klopstocka, v Rusku později Lomonosova, Děržavina a Puškina. V naší starší literatuře nalézáme nejčetnější horatiovské ohlasy v době humanistické, v novější literatuře pak u básníků obrozeneckých.
Eva Kuťáková
(
v"
KNIHA PRViNÍ
L- '
Maecenate, jenž máš v sobě krev královskou, \ tys můj mohutný štít, spanilá chlouba má! '>, leckdo raději vůz prohání arénou, víří olympský prach, stopy svých žhavých kol vede okolo met, aby ho vavříny k božstvu, které má moc nad světem, povznesly. :   Jiné potěší víc nestálý římský lid, pokud svěří jim tři vysoké úřady. Někdo zase je rád, složí-li na špýchar zrno, které byl s to s lybijských mlatů smést. H Je-lí některý muž šťasten, když motykou kypří otcovskou prst, stěží mu rnijže dáť N více pergamský král; sotva kdy zatouží \ podél myrtojských skal kyperský^-kpráb hnát!
i 'i  Z boje íkarských vln s africkou vichriaiy y kupec mnohdy má strach; začne si chválit klid svého města a luk; brzo však, neschopen tíhu chudoby nést, bárku zas opraví.
'\'\   Někdo s oblibou džbán s massickým pozvedá, druhý s chutí se vzdá části dne pro to jen, aby mohl si snít ve stínu plániky nebo u zřídla vod svatých a líbezných.3
' '  Třetí miluje boj, matkami prokletý, tábor, ve kterém zní trubka i polnice. Lovec tráví svůj čas pod chladnou oblohou, na svou mladinkou choť nemá kdy vzpomenout, stačí, pouze když laň zahlédnou jeho psi nebo divoký vepř protrhne pevnou síť. Já zas obcovat chci s bohy dík břečťanu, cti všech učených hlav; budu vždy do hájů,
' '; kde se chorovod nymf k satyrům druží v hrách, spěchat od davů dál, dokud mé flétničce vdechne Euterpé hlas, dokavad propůjčí
19
kniha první
/I/
U '
Maecenate, jenž máš v sobě krev královskou, ' tys můj mohutný štít, spanilá chlouba má! Leckdo raději vůz prohání arénou, víří olympský prach, stopy svých žhavých kol vede okolo met, aby ho vavříny k božstvu, které má moc nad světem, povznesly. Jiné potěší víc nestálý římský lid, pokud svěří jim tři vysoké úřady. Někdo zase je rád, složí-li na špýchar zrno, které byl s to s lybijských mlatů smést. Je-li některý muž šťasten, když motykou kypří otcovskou prst, stěží mu může: dát více pergamský král; sotva kdy ^atouží \ podél myrtojských skal kyperskývkpráb hnáť. Z boje íkarských vln s africkou vichřicí/' kupec mnohdy má strach; začne si chválit klid svého města a luk; brzo však, neschopen tíhu chudoby nést, bárku zas opraví. Někdo s oblibou džbán s massickým pozvedá, druhý s chutí se vzdá části dne pro to jen, aby mohl si snít ve stínu plániky nebo u zřídla vod svatých a líbezných^ Třetí miluje boj, matkami prokletý, tábor, ve kterém zní trubka i polnice. Lovec tráví svůj čas pod chladnou oblohou, na svou mladinkou choť nemá kdy vzpomenout, stačí, pouze když laň zahlédnou jeho psi nebo divoký vepř protrhne pevnou síť. Já zas obcovat chci s bohy dík břečťanu, cti všech učených hlav; budu vždy do hájů, kde se chorovod nymf k satyrům druží v hrách, spěchat od davů dál, dokud mé flétničce vdechne Euterpé hlas, dokavad propůjčí
19
i
Polyhymnia mé lesbické loutně tón. A když místo mi dáš v družině básníků, hlavu zvednu, až hvězd budu se dotýkat.
II
Dost už zemi naměřil božský C)\ec metelic i strašného krupobití a svým bleskem stíhaje svaté vrchy nahnal strach Městu,
strach i světu z návratu oné doby, jež svou hrůzou dohnala Pyrrhu k slzám, doby, kdy sám Próteus svoje stáda vyhnal až do hor,
kdy j ryby uvízly v spleti jilmů, odevždyjen holuby obývaných, a kdy daňci plovali poděšeně záplavou moře.
Spatřili jsme tenkráte žlutý Tiber, jak své vlny k etruským břehům vrhá, vrací se a boří chrám božské Vesty, královský palác,
a jak přival, poslušný vlastní choti, bědující Ilie, chtivý pomsty, proti vůli Iovově rozlévá se , z levého břehu.
Mládež, která prořídla vinou otců, dozví se, jak občané naostřili meče, jimiž měli spíš Parthy hubit, k vzájemným bojům.
i 1
Který bůh se na prosby lidu ujme ! choré říše? Jakými modlitbami svaté dívky oblomí Vestu, dosud ke všemu hluchou?
Komu svěří luppiter dílo pomsty za zločiny? Prosíme, přijď již, Foibe, jasnozřivý, s rameny bělostnými, skrytými v mračnech.
Přijď i ty, má Venuše usměvavá, kterou Šprým i Touha vždy oblétají, i ty, božský předku, ač vůbec toužíš vídat své vnuky.
Vím, ta hra ti trvá už příliš dlouho, třebas míváš v oblibě bitvy, přilby a zlý pohled maurského pěšce ňa krev/ zbitého soka!
A ty, Máiin synu, ty Okřídlený, když teď kráčíš po světě jako mladík, svolný s tím, že mstitelem,Caesarovým smíme tě nazvat,
v". ■ J
\
nepospíchej s návratem na nebesa, pobuď mezi Římany ještě dlouho, s bystrým vánkem neodleť, pohněvaný našimi hříchy;
spíše skvělé triumfy od nás přijmi, přijmi jméno otce a panovníka a též na svém stolci už médské vpády, Caesare, netrp!
y
Kéž tě provází bohyně, paní Kypru a s ní dvojice jasných hvězd,
jejichž sestrou je Helena, kéž král větrů svých pout zbaví jerjy Ijápyga,
dokud, korábe, Vergila pod svou ochranou máš; k attickým končinám,
/a/,,,.prosím, doplout hleď bez újmy; střež'ho, neboť on jest půlí mé bytosti.
Ten, kdo poprvé vratký vor svěřil vlnám, ten měl zajisté na srdci krunýř z dubu a trojí plát; sotva děsil ho dech africké vichřice, ,s kterou; severák svádí boj, y nebo zuřivý vztek Notův, jenž Jadranu V, jpí'vní vládne a klid a vír
rhořjejídí, i třpyt Hyad, hvězd deštivých. , . ■ i .1   Z jaké smrti měl asi strach, ten kdo potlačil pláč vida houf vodních stvůr,
,mořskou bouři i skalisko, onen osudný mys Ghiméřin v Épeiruj^
Mai;ně moudrý bůh položil množstvím bezedných spoust hranice pevninám.
, li.   Hříšné. lgd|;j'§ křižují, třebas na mořslíovriplan nemilý nikdy vplout. >
Smělý, hotový ke všemu, člověk hříchem je štván přes všechny zákazy.
Ijápetův syn přinesl oheň na tento svět, použiv bídné lsti,
a jak z nebeské otčiny plamen uloupeŕŕ4ay_L^dolehly na zemi
- nové strasti i choroby <•. ,.v a též nezvratná smrt, doposud liknavá,
náhle přidala do kroku. K nebi, třebaže dar křídel nám nebyl dán,
vznést se pokusil Daidaios. Proudy podsvětních vod překonal Héraklés,
22
Lidem není nic zatěžko, každý bláznivec chce dobývat nebesa a jen pro naše zločiny váhá Iuppiter blesk hněvu dnes odložit.
Ukrutná zima již odchází s návratem něžných jarních
vánků,
loď vyschlá po sochorech klouzá k moři, náhle se znelíbí oráči za pecí být i stádu v chlévě
a z luk už schází popelavé jíní. Kytherská Venuše za svitu měsíce řídí chorovody
a nymfy se sličnými Gráciemi
r' -v
střídou svých kročejů tepají zemi v ter/čas, kdy žhavý
se vydává zas do kyklópských ďíler^
"^Vulkán
Do vlasů, třpytivých mastmi, se sluší vpiést ^zelenavou
myrtu
a květy země, opět nespoutané. Nyní je namístě Faunovi ve stínu háje obětovat,
ať ovečku, ať kůzle c— podle chuti. Přitom však bledá smrt obchází stále dál chýše chudých
i síně králů: krátké živobytí, blažený Sestie, naději dlouhou nám nedovolí spřádat;
už brzo bájeslovná říše duchů, temno i Plutonův ubohý domov tě přijme: jak tam
vstoupíš,
los nikdy neurčí tě králem pitky, nebudeš velebit něžného Lycida, který v mladých mužích žár vzbouzí teď a vdřvkách brzy vzbudí.
23
v
Kdo tě objímá dnes? Kdo je ten štíhlý hoch, který půvabnou sluj, Pyrrho, teď obývá s tebou v růžích a vůních? Kvůli komu tak vybraný
plavý účes dnes máš? Kolikrát ještě on zlobu bohů i tvou nestálost opláče
a pak v bezradném zmatku pohlédne do tmy vod;
dnes tvých půvabů smí užívat s důvěrou ve tvé srdce a ctnost; ve věrnost věřit smí, /- '" ^        neboť falešnou lásku ( ješíťí nepoznal. Běda těm,
^ kteří-všechen tvůj lesk po rubu nevidí. Ó mně na svaté zdi hlásá však obrázek, že jsem bohu všech vodstev zvlhlé roucho již zasvětil.
VI
/   Složit na tebe chce~šamotný Varius, * -    jenž má homérsky vzlet, ódu, jak přemáháš šiky nepřátel, ty, velitel chrabrých vojsk, jízdních anebo námořních.
'   Takto, Agrippo, já nehodlám promlouvat ani opěvat hněv Achillův, jehoLXzdox ani moře, Tede plul proradný Ulixes, ani Pelopův temný rod.
Slabým j^ítím se být JcjijluJak ydkému, stuZiMúzávšéčE mých mírumilovných strun,
24
ty mi zbraňují smýt chatrným nadáním skvostný Caesarov lesk, i tvůj.
Kdo je povolán psát o tom, jak oděn je v šatu z ocele Mars, o tom, že trójský prach v líci Mérión má, psát, že dík Palladě Diomédés je tím, čím bůh?
/ Mně je milejší zpěv o pitkách, o dívkách, / které nevedou boj s chlapci leč nehtíky. Já, ať na srdci mám okovy nebo ne,
s lehkou myslí si zpívám vždy..
VII
Leckdo raději vzdává hold Mytiléně či Rhod^,
korintským cimbuřím v místech cíyóu moří, Thébám a Delfám, jež Bakchos a Apollón povznesli
k lesku,
Efesu anebo thessalským stráním. Jiní se především snaží svou_ol«áJilou_písní slavit
Athénu, panensky čistou, a všude sbírají snítky oliv a oplétají!.kolkolem čela.
Mnohý chce íunoně vyslovit úctu tím, že opěvá Argos, krapkóní,"i hojnosti Mykén;
avšak mne zanechá chladným jak Sparta, odolná vůči všem strázním, tak úrodná larisská pole.
Já mám rád Albuneu, tu sluji, plnou zvuků, i bystrý proud Ania, Tiburnův hájek,
sady i říčky, jež kvapí k nim s vláhou. : Častokrát jižní vítr, jenž jindy přináší deště,
prosvětlí nebe a oblaka smete: také ty, Plaňku, moudře se vynasnaž učinit konec
smutku a všelikým životním strastem pomocí dobrého vína, ať pobýváš u vojska polem
ve třpytu zástav, ať svěříš se stínům
25
svého Tiburu; Teukros, když z domova před otcem
prchal,
za Salamínou také si zkrášlil věncem z topolu spánky; ty spánky rozjasnil Bakchos.
Takto pak oslovil přátele vssmutku: štěstěna, vlídnější nežli můj otec, směr cesty nám
určí;
pojďme teď, druzi a přátelé, za ní. Nebuďte bez víry, pokud vás Teukros chrání a vede.
Víte, že Apollón^peyjn^ji^m^IíHI v budoucnu za SalamínuTkraj, který jí dvojníkem
bude.
Tolik jate-se mnou už vážnějších zkoušek přestáli, udatnífmuži) teď obavy rozptylte vínem: —y zítra se vydáme na širé moře.
\VIII
Lydie, řekni, prosím-, J   .-, !< při nebeských bozích, proč chceš Sybar-a zničit láskou ?
Pročpak mu, třebas dříve ^tt,/, Vi, ' £É ne-
snášel prach i sluncem/teď žár^Martova pole vadí?
Pročpak se'k druhům z vojny na projížďkách nezná, proč dnes gallského koně nechce
hrotitou uzdou/krátit? Proč se nechce žlutavých vod Tibery ani dotknout?
Více než hadí krve oleje se střehne. Proč zbraň modřiny nevtiskuje
na jeho skvělé paže, jimiž dříve oštěp a disk daleko za cíl vrhal?
Pročpak se stále skrývá jako kdysi Thetidin syn před vojnou, Tróji zhoubnou,
neboť se chránil padnout pro svou mužnou povahu v plen lykíjských vojsk a smrti?
Hleď, sněhy září na štítech Soracte a v lesích stromy pod bílým polštářem své větve ztěžka kloní k zemi. Řeky a potoky zimou ztuhly.
Teď přilož pěkně polena do krbu,
ať prchne mráz; i s pitím buď štědřejší;
dej nalít ze sabinských džbánů čtyřleté víno, můj Thaliarchu!
Vše další pak už závisLja^. bozích, co mořské vichry dovedou^utišit
tak dobře, ž0 se spfcva pohríe > ve stráni cypřiš ajtfafré habří. í\v í Je lépe vůbec nemyslet na zítřek, j a každé ráno seslané osudem ~~ I brát jako dárek, nepohrdat
[      tancem a láskami v oné době,
kdy smutné stáří dpsxiů je daleko. Je dobré brouzdalppó poli Martově a večer ha dostaveníčku tlumeně šeptat "st-pozdě do tmy,
pak pilně pátrat po různých zákoutích, až dívku zradí v úkrytu sladký smích, a zástavu jí svléknout z ruky anebo z prstu, jenž vzdor jen hraje.
Ty jsi, vnuku Atlantův, Mercune, mistře slova, zušlechtil drsné mravy
26
27
prvních lidí řečí a ladnou krásou tělesných cviků;
tebe, posle velkého Iuppitera * i všech bohů, pratvůrče oblé lyry, zloději, jenž vtipně, co chceš, d vezmeš, opěvat budu.
Když jsi jako chlapec lstí kdysi stádo odcizil a Apollón s pohrůžkami chtěl je nazpět, rozesmáls ho, jak hbitě vzal jsi mu toulec.
Bohatého Priama z brány trójské / ' ved}s tak; že thešsalským ohňům, vojskům, f    táboruj nadutými Átreovcům
šťastně se vyhnul,
1 Ty i do míst blaženství zbožné duše přivádíš a řídíš svou zlatou holí davy stínů; neboť jsi milý bohům výšin i hlubin.
Na to, jakou nám smrt, tobě a mně, určili bohové, Leukonoé, je hřích věčně se ptát.. Chaldejským věštcům
z hvězd
nepropůjčuj svůj sluch. Lépe je jít budoucnu klidně vstříc. Snad nám Iuppiter zim vyměří víc, možná jen jedinou: tu, co rozbíjíjlnes na hrotech skal Tyrrhenské moře
v tříšť.
To vše na mysli měj, víno své zbav sedlin a měrou chvil dlouhé naději hled stanovit mez. Zatímco mluvíme^"*"" prchá závistníkjäi.: pro dnešek žij, o zítřek málo dbej.
XII
Na kterého héroa nebo boha nebo muže, Kleió, chceš skládat ódy pro flétnu či pro lyru? S jakým jménem ozvěna - smíšek
obrátí se k Pindu a k Helikónu, nebo k Haimu, mrazivci^dkudjes^ v^kročily^mimoděk za Orfeem, za oním pěvcem,
který díky umění rodné, matky zdržoval běh vánků i1 vodopádů a jenž svůdným zvukem svých strun i duby upoutat urríěl. -      (fr \
Zda lze začít jinak, než jak je zvykem, y'3 chválou Otce, správce všech věcí světských, božských, vod i země, jenž v střídách času všechny je řídí?
Žádnou bytost vyšší-on'nevytvořil, nikdo se mu neroyiiá, nepodobá, první Pallas Athéija po něm^klízí nejvyšší pocty— -
Nepominu ani tvá udatenství, Bakchu/ani pannu, jež stíhá šelmy, ani tebe-, mistrný lučištníku, strašlivý Foibe.
Hercula i Lédiny oba syny, výtečného jezdce i zápasníka, nejinak chci oslavit ve své písni: jakmile vzplanou
28
29
jejich hvězdy nad plavci jasným světlem, mraky prchnou, vítr se náhle ztiší, příboj, ba i bouře vln dobrovolně ulehne v moři.
Zdali mám též vzpomenout mírné vlády Numovy a zpupného Tarquinia, Romula a posléze Gatonovy proslulé smrti?
Slavným zpěvem obmyslí moje Múza y^ěčně_Scaury, Regula, velkou duši "Paulovu, jenž, poražen Puny v boji, neváhakzemřít,
"Fabricia, nadmíru vlasatého, Guria i Gamilla^Iojovníky narozené/v chudobě, v prostém domě na rodném zboží.
Z hloubi věků Marcellův věhlas roste jako strom. A jako třpyt luny v poli menších září, _ uprostřed všeho hvězda Iuliů planej
Caesar dáíi byl osudem pod ochranu tobě, jenž jsiotcenvl strážcem lidstva, tobě, synu Saturnův; nechť je s tebou
Caesar i vládcerp.. N
!    \ (^ Nechť se vrhne na Parthý, hrozím Říma, nechť jejrleěe-V-průvodu při triumfu spolu s dětmi dálného Orientu,
Sery i Indy.
Pod mocí tvou šťastně ať vládne světu, 'ty zaslielSe" křižuj svým strašným vozem a k těm hájům, ze kterých mizí zbožnost, zamiř své blesky.
30
XIII
Když ty velebíš Telephův hebký růžový týl, paže i jejich lesk, ( běda, tenkrát mi, Lydie,
i vzkypí v útrobách žluč, zlobná a palčivá.
Tehdy víří mé myšlenky, mění barvu má^tvařT^lBTinTpoíajmu
kanou slzy, ty svědkyně ohně v nitru, jenž zlou mocí mě spaluje.
Vzplanu, kdykoliv při pitce zrůzní nemírný spor úběl tvých ramenou
nebo na ústa ve vášni tvůjhpch trvalý cejch zubem ti vyryje.
iv    J    Proto na moje slovo dej: nevěř ve stálý cit barbarů plenících''
rty tak sladké, že Veníiše jen tu nej čistší tresť nektaru píp ně má.
Jak jsou šťastni a blaženi       . ' ti, jež ničemný svár není s t^ rozkmojíit:
věrnou hískou jsou spoutání tak, že teprve <deh smrti je rozdelí.
éáv'
Bárko, na mořskou pláSyyozf tě odnést proud. Jak si počínat máš? Přístav hned vyhledej! Což jsi neschopna poznat, že tvé boky jsou bez vesel,
stěžeň utrpěl šrám od vichru z Afriky, ráhna skřípou a kýl bez opor lanoví stěží vzdoruje síle vodstev mocných a divokých.
31
Tvoje plachtoví dnes není už bez trhlin, není bohů, jež v zlé chvíli smíš oslovit. Dcero proslulých lesů, z krásných kmenů jsi povstala,
marně hjásj&Však své jméno i prapůvod. ,/ Plavec nedá už nic na pestrost barev tvých, má strach. Varuj se větru, ať si s tebou zle nezahrá.
Dříve bralas mi klid, štěstí i radost žít, teď mou nadějí jsi, ale i starostí;
proto straň se vln poblíž bílých kykladských skalisek.    / - ,
>> XV
v * Zrádný pastýř a host půvabné Heleny plul s ní po vlnách vod na ídské lodici. Nálíle Néřeus vzal vichrům cíl: v bezvětří, sotva chtěném,-,pak věštil mu
osud velicíé zlý: „V nešťastnou hodinu domů Vedeš si choť; spojená řecká moc bude žádat ji zpět: Priamův starý trůn i váävgyjkztek jí padne v plen.
Běda, běda, co sil utopí v sobě pot vojsk i ořů! Co ran utrpí trojský lid díky tobě! Už vůz;, pancíř i přilbici Pallas chystá si do boje.
V marnéjyýše, že y.ás Venuše zaštítí^ budeš provázet zpěv zniěkčilou ícitharou, k velké potěše žen vlasy si sčesávat a pak marně se v ložnici
budeš ostříhat střel krétskeho původu, běžce Aianta, ran mohutných oštěpů i všech bojů a vřav. Přesto ti poplení
vposled svůdnickou kadeř prach.
Ti, kdož zničí tvůj lid, Ulixes s Nestorem, už ti na stopě jsou. Cožpak je nevidíš? A hned za nimi jdou rekové: za Teukrem salamínským i Sthenelos,
v bitkách protřelý muž, jezdec, jenž dovede lehce ovládat vůz; dá ti i Mérión možnost, poznat ho blíž; stíhá tě lepší syn otce horšího, Týdea.
Prchneš před nimi hned: právě tak jelínek nechá pastvy, když vlk v kopd/se objeví. \ Sotva popadneš dech, změkčilý manželi: )
jiné sliby.jsi choti dal'!
í
Sice Achillův hněv, jakož hněv jeho^ vojsk, konec Tróje a žeň fryžských sjnád oddálí, oheň Reků se střech ílijskýctí nicméně zmocni za pevný pd(čet zim."
XVI, v^-7
Ó dcero krásky, nad niž jsi krásnější, teď ztrestej přísně, podle své úvahy, mé urážlivé verše! Patří hlubinám Jadranu nebo ohni?
I Kybelé i Bakchos a Apollón vždy vzbudí méně vzrušení ve kněžstvu svých svatyní, i Korybanti tlukou vždy jemněji na svůj nástroj,
32
33
než soptí temná zloba: meč z Noriku, proud nebezpečný lodím, vpád požárů, ba ani Zeus, vyzbrojený bouří a vichrem, ji neodvrátí.
Když Prométheus z hlíny nás uhnětl, tu musel do ní vložit i všelicos,
co pobral, kde se vůbec dalo; tak i lví zuřivost do nás vmísil.
Hněv uvrhl též Thyesta do zkázy a působením hněvu i z mocných měst se staly pouhé rozvaliny: tenkráte clo hradeb rozchvácených
•fsvou brázdu vyryl nadutý nepřítel. Buď proto, mírná: také mne zachvátil
zkv hněvu v sladkých dobách mládí, v-.      takže jsem stvořil ty zbrklé verše.
Teď Vád bych něhou nahradil ukrutnost, a doufám^é zas přijmeš mé přátelství a navrátíš mi svoji duši, potonfeo odvolám svá zlá slova.
L^liVII
I z Arkadie leckdy Faun odejde: pak v Lucretilu, krajině rozkošné,
dbá o můj brav a ostříhá ho od letních žárů i vpádů deště.
Tam družky kozlů v bezpečí lesíků a stranou stezek trhají tymián
i listy planik bez obavy, kozlátka nikdy tam nepostraší
34
vlk Martův ani zelený hadí rod, má Tyndarido^pokavad slyší znít
zvulcsladké flétny v hladkých skalách ustických svahů i po údolích. jí
í
Jsem pod ochranou bohů. Můj zbožný cit i Múza máje těší: roh hojnosti
vždy zahrne tě tuze štědře dary, jež z úrodných polí plynou.
A ujdeš v skrytém údolí útrapám psích letních dnů. I s lyrou si zazpíváš, jak jeden muž dvě ženy trápil: nestálou Kirké a Pénelopu.
Tam lehké víno z Lesbu si poklidně \. pít budeš v stínu: Bakchos, syi/Semelin, j
v těch místech s Martám válčit ;ňechce. Strašit tě nebude drzounfCyrus,
ten žárlivec už soj,vä v těch končinách má možnost sáhnout na tvoji bezbrannost a zplenit Věneček ^roucho, třebaže nebylo ničím vinne
XVIIř
Vare, posvátný keř révoví vsaď dříve než jiný strom pod Gatilovy zdi do kyprých brázd tiburské krajiny. Všechnu svízel a zlo přisoudil bůh pouze těm střízlivým, neboť sžíravých chmur stěží se lze jinak než vínem zbýt. Kdo by, napiv se, spíš vzpomínat chtěl vojny a chudoby než tvých otcovských pout, Bakchu, a tvé sličnosti, Venuše? Přesto v mezích má být užíván dar dobrého Libera: tak je výstrahou všem krvavý kvas kentaurů s Lapithy, tak nás varuje bůh, stíhá-li chtíč Síthónů, navyklých men dobro a_.2dojjrajnalou feráz_stavět svou chlípností.
35........
Proto nedráždím já nikdy tvůj cit, šlechetný Libere, aniž vynášet chci na světlo dne všechno, co listoví dobře skrývá. Již zkroť divoký zvuk bubnu a přestaň dout na berekynthský roh. Na jeho hlas přidá se slepota sebelásky, hned výš pýcha chce vznést hlavu, svou dutou
'   T báň'
a hned, čirá jak sklo, důvěra svá tajemství zrazuje.
stráně rodné řeky i Vatikánu vrátily nazpět.
Jindy píváš caecubské nebo révu z calenského lisu. V mých džbáncích ovšem není šťáva z formijských kopců ani z falernské révy.
XIX
Krutá matka všech Žádostí, bujná Volnost i syn Thébanky Semely
nyní velí mi^bnovit y-duši milostný citláskrjjriioinžené.. ' Planu pro krásnou Glyceru,
/čistší nad všechen lesk parského mramoru;
pjanu pro smělé půvaby, pilo tvář, ňa?kterou lze hledět jen s rozkoší.
v..       Z Kypru Venuše odešla míříc ke.mně; svůj zpěv nesmím již věnovat
Skyťhům, Parthům, již koně vždy strhnou zmužile vzad: k tomu je lhostejná.
Chlápci, chystejte kadidlo, svazek posvátných trav, čerstvý drn pro oltář
a qžbán z předloňské úrody. Po těch obětech k nám přistoupí vlídněji.
XX
Zavdáš si jen levného sabinského z prostých konvic; do nádob z řeckých krajin jsem je ukryl, tenkrát, když zatleskali v divadle tobě,
Maecenate, jezdce tak proslavený, že ti hold pak zvesela po ozvěně
XXI
Štíhlé dívenky, dnes oslavte Dianu, a vy, mládenci, zas Foiba, jenž nosívá dlouhé vlasy, a chvalte lásku Diovu, Latonu. ../^ ^
Panny, zpívejte zpěv na tu, již vábí proud, řeka, listnatý les na chladném Algidu, / háje v zeleni Cragu 7 nebo erymanthský les v trhách.^
Vy zas, mládenci, verš zapějte o Tempé, slavte Délos, kde má svoji vlast Apollón, jemuž toulec a lyra, bratrův dar, se skví z ramenou.
Kéž ho pohnete svou modlitbou, aby mor, hlad i válku, zdroj zla, uštědřil nikoliv Caesarovi a lidu, ale Parthům a Britannům.
Člověk prostý hříchu a bezúhonný nemusí, můj Fušku, mít maurské kopí, oštěp ani do toulce vkládat šípy, sycené jedem,
37
chce-li kráčet horkými písčinami, bloudit pustým Kavkazem nebo kraji, kudy vody Hydaspu, obetkané bájemi, tekou.
Proto také strašný vlk šel mi z cesty, když jsem brouzdal, na rtech zpěv na Lalagu, bez obav i bez meče mimo stezky v sabinském lese.
Netvor jemu podobný nevyrostl ani v doubí bojovné Dauniady, ani v lůně lubovy pouštní země, která lvy živí.
Veď "mě třebas do krajin bez života, kde se stromek nedočká v létě vánku, do končin, kde mlhy i krutý nečas
celý rok vládnou,
vystupme mnou třebas až do blízkosti slunečného vozu, kde nelze prodlít, všude sladký.Lalagin smích i šepot ponesu v jsrdci.
XXIII
Ghloé, z očí mi jdeš, jako když koloušek v horách, stranou všech cest, zbytečně polekán hlasy vánku i lesa, hledá zděšenou matku laň.
Vždy když neklidný list náhle se s příchodem jarních větérků hne nebo když z ostružin skočí ještěrka, cítí v srdci chvění a v údech mráz.
38
Což jsem gaetulský lev anebo tygr zloch, což bych tebe já chtěl stíhat a zardousit? Nechoď stále jen s matkou; už jsi dozrála pro muže.
^XXLV 4-
Ten, kdo pro milou tvář truchlí, má přitom brát v potaz míru a stud? Nauč mě zpívat žal, '■'"■'<•'' Melpomené, když tvůj otec ti daroval strunnou loutnu a jasný hlas.
Vskutku obestřel sen, těžký « bezbřehý, ~ Quintilia? Zda Čest, nezlomná Odjhmost, sestra Práva, a též Pravda, jež naM je,
najdou člověka jako on?
Mnohý poctivý duch oplakal jeho "smrt,j ty však nejvíce slz prolil jsi, VefgjieJ Darmo na bozích dneš vymodlit chceš ho s tím, že jsi o jinou péči stál.
Třebas překonáš hrou thráckélíto Orfea, jehož loutně i les naslouchal-okouzlen, nikdy nevrátíš krev nehmotné"bytosti, kterou Hermes ted odvádí,
v ruce strašlivou hůl, k temnotným zástupům: hluchý k prosbám, zlých pout smrti ho nezbaví. Jaká krutost! To vše zmírní jen vědomí, že už nelze nic napravit.
XXV
Stále méně mladíčků chodí ťukat za tmy na tvé zavřené okenice.
39
Už tě nikdo nebudí ze sna. K prahu přilnula branka,
která dříve kdekomu povolila. Dnes už velmi zřídka je slyšet šepot: „Spíš, má krásná Lydie? Celé noci umírám touhou!"
Co tě čeká? Hrubosti záletníků, pláč a stáří v uličce temných stínů, kde jen drsný přímořský vichr tančí za temných nocí.
- Brzy nízká vášeň a drsná touha, (   Icferé časem hřebice podléhají, r■    prostoupí tvé zmučené tělo. Potom v \   se smutkem poznáš,_
i žé se mladým lidem vždy více líbí zelenavý břečťan a tmavá myrta, a že větru, příteli zimy, zbude uvadlé listí.
XXVI
Jsem přítel Múz a přenechám strach i žal rád prudkým větrům, aby je zanesli
až do vod krétskych; nedbáni o to, z čeho má obavy TiridátóT
a který král je postrachem končiny, jež zná jen zimu. Pro mého Lamiu
již uvij věnec z květin slunce, překrásná pimplejská moje Múzo,
má milovnice studánek. Bez tebe mé dary nejsou ničím: teď zvěčněte,
40
ty^. tvé sestry, jeho jméno na nových strunách své lyry z Lesbu.
)
XXVII
Jen Thrákové se bijí i číšemi,
jež stvořeny jsou pro radost. Potlačte
ten barbarský mrav! Dobrý Bakchos musí být ušetřen krve bitek!
Vždyť médská čepel s révou a s lucernou se špatně snáší! Skoncujte, přátelé,
i s nectným řevem; spíše s hlavou o loket opřenou spočívejte! f )
Jak? Chcete trpkým falernským naplnit můj džbánek? Dobrá, ale ať o ranách a střelách ve svém srdci bratr opojské Megilly nám hned poví;
Že nechce se mu? Avšak já budu pít jen za takovou cenu a výkupné!
Když trpíš láskou, snášej hrdě její žár! Podlehnout citu není
j nic nečestného,) všechno mým uším svěř, jsou hodné víry: pro jakou Charybdu se, ubožáku, stále trápíš? Mocnějších vášní jsi, chlapče, hoden!
Zda pomůže ti od těch čar thessalských bůh nebo mág? Ci některá z kouzelnic? Sám Pégasos tě neochrání takové Chiméry trojích tvarů!
41
f í
í
XXVIII
Změřil jsi vodstva i kraje i nesmírnost písečných zrnek,
Archýto, přesto však nyní jsi pokryt pouhou hromádkou prachu zde na širých matinských
březích.
K čemu ti bylo, žes probádal kdysi nadzemské příbytky? K čemu ty, smrtelná bytost, ses
v duchu
toulával po širé nebeské klenbě? Neboť i Pelopův otec, jenž často stoloval s bohy,
zemřel; i Títhónos k nebi se vznesl; zemřel i Mínós, muž znalý všech božských záhad,
a také
( ^Pánthoův dědic už v podsvětí sídlí, třebas táni sestoupil dvakrát: jak známo poskytl důkaz
\      na štítě, sejmutém se zdi, že k Tróji nejdříve táhLa smrti tam nechal jen kůži a svalstvo;
0 potom dle tebe byl výtečným znalcem podstat i jetóft. — Vždyť na nás jen jedna noc čeká
a každý
nakonec vykročí na stezku stínů. Někoho Fúrie uštvou jen pro radost temného Marta,
plavce zas pbhřbívá hladové moře. Pohřby starců i chlapců jdou za sebou valem: ne,
nikdo
nepřehne před zlobou Plutovy ženy. Také mne západní vichr, s nímž Óríón končí svou
cestu,
v illyrském příboji života zbavil. Proto buď přející, plavče, a přikryj mi měnlivým
pískem
hlavu i kosti, když pohřbeny nejsou; hrůzou, kterou vždy Eurus strach nahání západním
vlnám,
spíše ať napříště postihne lesy na pevné zemi: tobě nechť zachová zdraví. Kéž přízní poctí.tě bytosti všemocné:
42
; veliký Otec i Neptun, jenž střeží posvátný Tarent.
Kdyby ses o mne však postarat nechtěl,
i spácháš tím zločin a škoda pak stihne tvé nevinné děti. j Trestu a odvetě za pýchu ovšem
| neujdeš ani ty: pokud mě opustíš, poznáš mou pomstu, t s níž pak nic nezmůže žádná tvá oběť.
) Jakkoliv právě máš naspěch, zde zdržíš se málo. Jen S třikrát I posyp mě prachem a pokračuj v cestě.
XXIX
Tvou závist živí poklady Arabů,
a proto rázně do pole, Iccie, r'"\
chceš táhnout proti králům sábským, i doposud vítězným; chystáš pouta 3
zlým Parthům. Která barbarská dívenka, jíž chlapec padl, bude ti otročit ?a u '< A které páže, vyučené
otcem jen ke střelbě serských šípů,
ti bude s vlasy lesklými do-číše lít víno ? Nikdo patrně nepopře, že říčky obrátí své toky jakož i Tibera svůj směr změní,
když sókratiky nebo svá sebrání I knih Panaitia, skvělého stoika,
dáš směnou za iberský krunýř, ty, jenž jsi sliboval mnohem více.
\ XXX
ľ.....
\ ■
Afrodite, v Knídu i Pafu ctěná,
j " " opusť již svůj Kypr a brzy navštiv
43
Glyceřino sídlo, kde ke tvé poctě ! kadidlo dýmá.
■ŕ
S tebou přijde jistě hoch plný žáru, Grácie, co nosí pás volný, nymfy, Hermes a též Mládí, jež není nikdy
bez tebe krásné. ;
i1
XXXI (
Oč Apollóna prosit já, básník, mám
v ten čas, kdy je mu nový chrám zaslíben?
Co žádat při úlitbě vína? s f  i. Nikoli sardinskou hojnou žatvu,
(. skot, v calabrijských paprscích ztučnělý, | lha, áni louky ležící na březích, ^ jež Liris tiše podemílá, i zfetý kov, tím méně slonovinu. j
ji
Ten, komu přeje štěstí, ať kosířem svou révu v Calách probírá. Obchodník ať vyprazdňuje zlatý pohár vína, jež za syrský tovar směnil
on, miláček všech bohů, jenž bez nehod |
plul Atlantikem mnohokrát do roka. j
Já zase živ jsem jemným slézem, j
čekankou anebo olivami; I
mně, Apollóne, prosím tě, tedy přej, ať s myslí svěží sklízím svou úrodu,
ať zdráv jsem, ať mne neopustí lyra a netíží trpké stáří.
XXXII
Požadují na mně, jenž s tebou dosud žertoval jen v ústraní, moje lyro, abys rok i déle teď zaznívala latinskou písní.
První tebe Lesbičan rozezvučel; onen chrabrý občan i vprostřed bojů anebo když lodicí vlnobitím ke břehu proplul,
opěvoval Bakcha a Afrodite, chlapce, jenž ji provází stále, Múzy, ba i Lýka, krasavce černých očí, ^ černých i vlasů.
Ó ty chloubo Foibova, sladká lyro,   jJ z níž se těší luppiter při hostinách, lékařko všech svízelí, tobě vzdávám obřadně poctu.
XXXIII
Nech už, Albie, být ukrutné Glycery, už se vzpomínek vzdej, přeruš ten žalozpěv stálých stesků, že sok mladší tě odkázal u ní, zrádkyně, do stínu.
Gyra milovat chce ohnivá Lycoris s nízkým čelem a on váhavou Pholou zase získal by rád. Spíš se však spřátelí srnka s apulským vlčiskem
než by ošklivý muž Pholou okouzlil. To je Venušin zvyk, vůle i krutá hra:
44
45
ráda rozličné dvě duše i podoby
jedním řetězem spoutává.
I já býval jsem dřív vznešenou paní ctěn, teď však do sladkých pout strhla mě Myrtale silou moře, jež břeh omílá, třebas je propuštěnkou a ničim víc.
XXXIV
Já, ctitel bohů vlažný a liknavý, jsem pěstoval jen pochybnou učenost;
teď obracím však plachty, chtěje q    vrátit se na cesty opuštěné.
cTo proto, že se náhle sám Iuppiter, jenž mračna bleskem obvykle roztíná,
k nám po průzračném nebi přihnal za hřmotu komoňů v rychlém voze.
A otřásal se pod ním i bludný proud, i pevná země, děsivý Tainaros
i S|yx i nedohledný Západ. Takto bůh povznést smí nej nižšího
a nejvyššího snížit; tak osvětlí ' i věci skryté. Fortuna odejme
moc vlády, svistíc svými kMly, jedněm a s radostí dá je druhým.
XXXV
Ó božská paní vlídného Antia,
ty umíš bytost smrtelnou pozvednout
až z nejhlubšího dna i pohřbít do hlubin triumfy hrdopýšku.
46
A tebe prosí v bázlivých modlitbách lid z chudých polí jakož i ten, kdo chce
hnát bíthýnskou loď k cizím břehům, neboť jsi královnou širých moří.
Ty budíš úzkost v městech i národech; i v krutých Dácích, ve skythských nomádech i v smělém Latiu i v matkách barbarských králů i v samozvancích,
již děsí se, že ohrozíš mocný sloup a pilíř jejich panství, že zástupy
hlas pozvednou a na váhavce zvolají „Do zbraně!" proti vládě.
Tvá služka Nutnost putuje před tebou 0 a nese ve své železné pravici
hák strašné síly, velké hřeby, f'? klíny i olovo zcela vroucí. '
I Naděje i převzácná Oddanost, ctnost v bílém rouše, kráčí ti po boku, když v převlečení plna hněvu opouštíš příbytky mocných pánů.
A tehdy zrádná chátra či milenka se odvracejí zády a přátelé
se od vypitých džbánů ztratí: nechtějí neštěstí sdílet spolu.
Stůj na stráži, až k dalekým Britannům ? se Caesar vydá; rovněž tak opatruj
ten čerstvý mladý šik, jenž hrůzou plnit chce Východ i Rudé moře.
Jak hanbíme se za šrámy, zločiny i za své bratry! Před čím kdy ucouvlo
47
zlé naše pokolení? Které hříchy nás netíží? Před čím zbožně
í u podušek bohů v chrámech, přátelé, salijské hody strojit.
svou ruku mládež dovedla zadržet? Gí oltář ctila? Meče, jež ztupěly,
vstříc Arabům a Massagetům neste zas, nanovo naostřené!
XXXVI
Rád svou lyrou i kadidlem uctím nebe a krev telátka bohům dám,
neboť chránili Numidu; nyní vrátil se k nám z hispánské končiny, *" aby všechny své přátele
zlíbal na drahé rty: milého Lamiu °(ze všech nejvíce, protože \hmládí společně s ním vychován byl a s ním
spolu togu též oblékl. Bílou křídou si dnes označte tento den.
Do dna vypijte amfory, tanci věnujte čas po vzoru Saliů.
Také pozor, ať Damalis, která dovede pít, Bassa dnes nezdolá
thráckým douškem. Nechť zdobí stůl svěží miřík i květ růže a lilie.
Každý obrací toužebně k Damalidě svůj zrak. Nicméně Damalis
patří novému milému: víc než ohebný kmen břečťanu k němu lne.
Teď pijme, kroky svobodně při tanci ať zase zvučí, nyní j& načase
48
Vždyť bylo hříchem donést si ze sklepa svých předků džbánek tenkrát, když královna hrob říši chystala, když chtěla Capitol v šíleném vzteku zbořit
a s hordou mužů bídných a zrůzněných svou vilností se zpíjela sladkým snem i bezuzdnými nadějemi. Nicméně poněkud zkrotla potom,
co stěží s jednou veslicí unikla
zlým plamenům, co Caesara zděsil se
duch štvaný příliš silným vínem. Prchla co nejdále Itálii. o
Jí vzápětí však s čerstvými koráby ^ rek spěchá spoutat kvapem tu zhoubnou saň tak jako lovec v zasněžené thessalské krajině za zajícem
či jako jestřáb za plachým holoubkem. Smrt důstojnější volíc, se nebála ta žena meče, proto také na lodi neprchla do bezpečí.
Svým jasným zrakem pohlédla na palác, jenž v rozvalinách ležel, a statečně
hned chopila se krutých hadů, aby jí černý jed vstříkli do žil,
a vůlí zemřít hrdinná o to víc ta hrdá duše liburnským lodicím
již nedopřála slávy vézt ji, zbavenou koruny, ke triumfu.
49
XXXVIII
Nemám perskou nádheru, chlapče, v lásce-věncům lýkem svázaným neholduji; ' zanech výprav k místům, kde pozdní růže doposud kvetou.
Nechci, abys jiný květ k prosté myrtě sháněl, neboť myrta, můj služebníku, sluší tobě jako mně, když tu piji v révovém loubí.
50
kniha druhá
čas převratů, jenž počal, když Metellus byl konzulem, i příčiny, poklesky,
i způsob bojů, spolky mocných, *      pikle i štěstěnu plnou zvratů
i nepomstěnou, zaschlou krev na zbraních, to všechno v díle nadmíru odvážném teď ztvárňuješ a přitom šlapeš na zrádný popel, kde skryt je oheň.
Kéž tvoje Múza tragicky vážných děl se scény načas odřekne: obnoví
své velké cíle na kothurnech opět, až dopíšeš děje vlasti
ty, záštito všech úradků senátu i nešťastníků, stíhaných žalobou,
můj Pollione, laurem slávy dalmátskych triumfů ozdobený.
Už proniká mi do uší děsný ryk: zní rohy, trubky chrlí svůj břeskný zvuk, již pablesk zbraní budí hrůzu v zděšených koních i v očích jezdců.
A opět slyším proslulé vůdce vojsk, i v černém prachu skvělé a nádherné, a celou zemi vidím pod jhem, jemuž se vzepřel jen hrdý Cato.
I Minerva i bozi, co z Afriky
se vzdálili, když pomstít ji nemohli,
už duchu Iugurthovu kladou za oběť potomky vítězovy,
51
Co polí vsálo do sebe římskou krev! Sta hrobů všude svědčí jen o bitvách těch zlobohů a rány zkázy z krajiny Italů zní až k Médům!
Zda najdeš vír či řeku, již nezkalil běs války? Kolik moří už zbarvily
svým temným proudem římské vraždy ? Který břeh nezrudl naší krví?
Dost! Bujná Múzo, věnuj se opět hrám, a přestaň myslet na kejský žalozpěv; teď opět v Diónině sluji hledejme písničku veselejší.
II
Neleskne se stříbro, když leží v zemi, proto i ty uznáváš krásu kovu, Sallustie Crispe, jen tenkrát, je-li k užitku lidem.
Proculeius bude žít věčně proto, že byl k bratrům otcovsky velkorysý; na křídlech ho ponese bez umdlení Věhlas až za hrob.
Pokud zkrotíš nemírnost svého ducha, získáš více moci, než kdyby všechny punské obce od Gad až po Libyi ctily jen tebe.
Vodnatelnost roste, když není pevně v přísných mezích držena; žízeň hasne, pokud mizí choroba z cév a z těla tíživá voda.
52
Frahatés se vrací zas na trůn Kýrův, ale Ctnost ho na rozdíl od všech nemá za šťastného; lidem tak ozřejmuje zmatení pojmů,
neboť Ctnosti líbí se svěřit žezlo, zasloužený vavřín i moc jen tomu, kdo se umí s ledovým klidem dívat na kupy zlata.
lil J
L y
Klid mysli snaž se udržet v neštěstí, tak jako v dobách dobrých jsi dokázal
svou radost projevovat s mírou, protože, Dellíe, vstříc jdeš smrti,
i když jsi poznal jen a jen zármutek, či naopak jsi o svátcích v trávě snil a v ústraní sis pochutnával na dobrém falernském z lepších sudů.
Proč mocný smrk a bělostný topol nám svou pohostinnou korunou dává stín?
Proč v zátočinách říčky věčně dál a dál nestálé vlny běží?
Dej tedy přinést víno i vonnou mast i růže, plné prchavé nádhery,
teď, dokud ti to dovolují Sudičky, léta i postavení.
Věz, že zde necháš všechna svá polesí, i dům i sídlo nad plavým Tiberem: vše jednou opustíš a dědic rázem tvé obrovské jmění získá.
53
Ať jsi jen chudák z ubohé rodiny, či boháč z rodu bájného ínacha,
tvůj život zaslíben je stejně Orku, jenž bývá vždy nelítostný.
j My všichni tamtéž míříme. V osudí / náš los se stále točí; až vypadne,
dřív nebo později nám určí s bárkou plout navěky do vyhnanství.
IV
Proč se, fóckýXanthig^ stydíš za cit lásky k služce? Vzplanul i Achilleus k otrokyni, k bělostné Bríseovně, třebas byl pyšný.
Zpil se krásou Tekmessy, nevolnice, její pán, sám Aiás, syn Telamónův, ke své sličné kořisti Atreovec zahořel vášní
vprostřed slávy, potom co nad barbary thessalský rek zvítězil, Hektór padl, a tak hůře mohla dál Trója čelit zesláblým Řekům,
Co když má tvá Phyllis, tvá plavovláska, rodiče, že bude ctí být jim zetěm? Není dcerou krále, jež pro nepřízeň Penátů trpí?
Neměj strach, že pochází tvoje láska z kruhů nízké chátry: tak nesobecká a tak věrná milenka sotva měla bezectnou matku.
54
Její tváře, paže i oblá lýtka chválím ovšem s odstupem. Nechtěj žárlit na muže, jenž na vlastních zádech nese břímě čtyř křížků.
Má šíji dosud slaboučkou, tíhu jha by sotva zmohla, nestačí při práci i svým družkám ani není schopna
' výboje vášnivých býků snášet.
Tvou jalo vičku láká jen zeleň luk; co chvíle v říčce zahání letní žár,
co chvíle zase chce si pohrát s telátky ve stínu vlhkých vrbin.
Chuť na nezralou révu si zajít nech: i už brzy přijde bohatý podzimek
a hrozny, doposavad bledé, zbarví se najednou sytým nachem.
i Pak přihlásí se sama: čas nečeká
j a všechna léta, která ti odečte,
jí přidá; bez rozpaků začne Lalage dorážet na milence
a milována bude pak mnohem víc 1 než Ghloris krásná s rameny jasnými
jak odraz noční luny v moři, Pholoe plachá i knídský Gygés,
jenž vprostřed sboru dívenek výtečně by bystrozrak všech cizinců ošálil,
jen zamlžit včas rozdíl délkou vlasu a dvojznačnou krásou tváře.
55
VI
Kdo vrátil ti zas práva, v obci pod římským nebem a bohy otců?
Ó Pompeie, můj nejbližší příteli, jak,často jsme si krátili u vína
den příIíTza^uhayý a skráně krásKrnanTyŽnec a syrský olej!
A přestáli jsme společně Filippy, ten úprk, při němž ztratil jsem s hanbou štít, kdy reky zdrtil boj, kdy brady, hrozné a strašné, se dotkly země.
Jak já se bál! Tu rychle mě do mraku skryl Mercurius před šiky nepřátel a tebe nová vlna strhla do dalších bouřlivých vírů vojny.
Ted' Diovi vzdej slavnostní hostinou svůj hold, a tělo, zemdlené bitvami, slož pod vavříny mého domu; nenech svůj džbánek stát ani chvilku
Septimie, se mnou bys táhl třebas k nehostinným Syrtám, kde moře bouří, na Cantabry, neznalé naší vlády, nebo až do Gad,
dožít chci však v Tiburu, v tomto městě zbudovaném argejským osadníkem; tam ať, znaven mořem i taženími, stáří se dočkám.
Když mi toho Sudičky nedopřejí, rád bych skončil v zemi roun hebkých, v zemi lakonského Fálantha, kde tak sladce Galaesus plyne.
V tomto kraji zdá se mi všechno krásné: jeho med se vyrovná hyméttskému, oliva se s olivou zeleného Venafru měří.
Tam je jaro předlouhé, mírnou zimu dopřává všem Zeus, a Aulón, hýčkán plodným Bakchem, nemusí cítit závist • k falernské révě.
Tato země s úsměvným věncem kopců zve nás oba: jednou tam vlahý popel po tvém věrném příteli, pěvci veršů, vsaje tvou slzu.
Chvil, vskutku zlých, jsi prožíval se mnou dost, když válčili jsme společně pod Bratem,
5§
a dolij třpytné kalichy massickým, jež zaplaší zlé vzpomínky; rozstříkni
z mis, tuze oblých, vonné tresti. Kdopak nám z miříku nebo z myrty
dnes věnce splete? Komupak Venuše dá úřad krále pitky? Dnes po thrácku chci jásat! Vrátil se mi přítel! Proto je nádherné pít a bouřit!
VIII
Kdybys byla, Barino, potrestána za své křivé přísahy aspoň trochu:
57
třeba by ti zčernal zub v ústech nebo nehet tě zhyzdil,
přesto bych ti věřil; ty ale slíbíš, falešnice, kdeco a přitom záříš ještě větší krásou, jíž tuze všechny mladíky trápíš.
Klamat popel nebožky matky nebo němé noční hvězdy i celé nebe s bohy, kterých mrazivá smrt se netkne, skvěle ti svědčí.
Venuše i bezelstné nymfy všemu se jen smějí; směje se krutý Amor a dál svoje horoucí šípy brousí krvavým brouskem.
Všechna mládež roste jen kvůli tobě, aby stav tvých otroků doplnila; i ti starší marně své kruté paní roztržkou hrozí.
Naháníš strachjtrj^kájr^ež^jriají neužilým starcům i mladým ženám, čerstvě vdaným. Mohla bys ubožačkám uhranout chotě!
I strniště se dočká dob vlídnějších 1 než času dešťů; věčně se nevrhá
zlá bouře na Kaspické moře, ani se v končinách Arménie j
led neprostírá po celý dlouhý rok; f i na Garganu přestane severák,
) 58
můj drahý Valgie, rvát z habří listí a dubům brát moc a sílu.
Tvé žalozpěvy posmrtný Mystův klid však neustále rusí: tvůj něžný cit 1 ho provází, ať Večernice
plane, ať uniká vpádu slunce.
I stařec Nestor po zbytek života snad Antilocha méněkrát oplakal,
ač měl ho rád; i pro Tróila otec a matka i fryžské sestry
též jednou truchlit přestali. Zanech slz, tak změkčilých, a raději zapějme
zpěv o vavřínech Augustových z poslední doby: že z řeky Médů
již plyne do vod zkrocených národů proud mírnější, že zamrzl Nifátés, ■ že Gelonové nyní smějí cválat jen po pláních vymezených.
Licinie, povedeš lepší život, nebudeš-li brázdit jen širé moře, ani se zas ze strachu před vichřicí držet jen břehu.
Kdo se pravdou zlatého středu řídí, tomu nikdy nehrozí bídná chatrč, tím méně má v úmyslu vzbouzet závist nádherným sídlem.
Vítr snáze lomcuje velkým stromem, vyšší věž se prudčeji hroutí k zemi,
59
do vrcholků horstva vždy více bijí hromy a blesky.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí. Týž Zeus zimu vítá i končí.
Po nevlídných časech zas přijdou lepší; ba i božský Apollón někdy stranou odloží luk, aby svou lyrou vzbudil umlklou Múzu.
V neštěstí buď hrdý a neoblomný, ale měj též sílu, včas rozvážlivě v nadobyčej příznivém větru stáhnout napjaté plachty.
XI
Teď po úmyslech bojovných Cantabrů i Skythů, dlících, Quinctie Hirpine,
až za Jadranem, ptát se přestaň. O svoje nevelké živobytí
se také málo starej: věk mladosti, dny sličných hladkých tváří nám prchají a šedé vlasy vystrnadí veselé lásky a klidný spánek.
I jarní kvítí po čase ztratí lesk, i rudý měsíc změní svou podobu;
svým věčným hloubáním se moříš marně a nad síly svého ducha.
Proč pod veliký platan či pinii si nenatáhnout údy a, dokud lze,
60
proč venkoncem i s věncem růží v šedinách vonících syrským nardem
seNnenapít? Sám Bakchus se pokusí tvé temné chmury rozptýlit. Který hoch nám rychleji žár falernského zkrotí tou vodou, jež stále teče?
A kdo tu holku Lydé k nám přivede? Dost daleko má domek. Ať přiběhne i s lyrou ze slonové kosti prostě, jen po spartsku učesaná.
XII
Nechtěj,_^y^hjijájtažení numantská, Hannibalův zlý hněv, Sicilskou úžinu, kterou zbarvila krev Punů, teď opěval
něžným tónem svých vlastních strun.
Ano, pominu dnes opilce Hylaia, ba i vítězný boj Herculův s potomky matky země, již dřív hrozili skvostný dům starce Saturna rozchvátit,
takže celý se chvěl — ba i vztek Lapithů. Maecenate, tvůj sloh lépe nám zpodobní prózou Gaesarův čas válek i odbojné vládce, vlečené po městě.
Na mně Múza však chce sladký zpěv o paní Licymnii, jež má nade vše jasný třpyt v krásných očích i cit, věrný a ochotný lásku láskou vždy oplácet.
Jak je sličná, když jde tančit! Jak bojovně umí v žertech si vést nebo jak vesele
61
ruce nabízí v den bohyně Diany
dívkám svátečně oděným.
Byl bys ochoten dát za všechen majetek Achaimenův či kraj bohatce Mygdona nebo za všechen lesk arabských paláců jeden jediný její vlas,
když se zvrátí a vzdá ohnivým polibkům nebo hrajíc jen vzdor odmítá právě to, co by toužila dát více než druhý brát a co jindy si hned chce vzít?
XIII
V den přenešťastný vsadil tě do země ten muž, ó strome: ať to byl kdokoliv, svou dlaní bezbožnou tě kypřil ke zkáze vnuků a k necti obce.
Já věřím, že by ublížil na hrdle i svému otci; jistě i vlastní dům
v tmách zbrotil krví svého hosta, určitě strojil i jedy z Kolchy
a mnoho dalších zločinů onen zloch, jenž v půdě mé ti, nešťastný strome, dal tak vyrůst, že ses nevinnému pánovi na hlavu málem zřítil.
I člověk bdělý sotva vždy rozpozná, co vše ho čeká, čeho se vystříhat:
zlý Bospor děsí plavce Puna, jiných hrůz osudu však už nedbá.
Náš voják parthských střelhbitých útěků a střel se bojí, Parthové římských pout
62
i
i
*1
1
a věznic; přesto celé kmeny stíhá i stihne smrt z příčin jiných.
Já tenkrát téměř uviděl temnoty, kde Proserpina vládne, soud Aiakův,
i všechny zbožné duše v místech, výrokem určených, ba i Sapfó,
jak s lyrou teskní po mladých krajankách, a tebe také, Alkáie, jenž jsi dal
svým zlatým strunám o zlu válek, plaveb i útěků mocně zaznít.
Zpěv obou, hodný zbožného poklidu, je obdivován stíny. Dav dychtivě se tísní, aby hltal děje válek a vyhnanství krutovládcu.
Je s podivem, že přitom sám Kerberos své temné slechy schýlí? Že s úžasem těm písním naslouchá a hadi v kadeřích Eumenid obživují?
Sám Prométheus, ano, sám Tantalos dík těmto něžným tónůmj^necítí své_útorjy_a Óríóna opustí touha štvát Ivy a rysy.
■ /XIV/
Ach, běda, prchá, Postume, Postume, rok za rokem a marně svou modlitbou se bráníš naléhání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti.
I kdybys tři sta býků chtěl každý den, můj příteli, dát za oběť Plutovi, 63
tím nedojmeš ho: krutě vězní j za šerou vodou i Géryóna, 1
I
co měl tři těla, anebo Titya. ' I ostatní, my, kteří se živíme
z lích země, musíme tam přeplout: vladař i ubohý pololáník.
Je zcela marné skrývat se před Martem, *
tím bohem krve, před hlukem bouřících f
vln Jadranu: je marné bát se i na podzim větru, jenž hlodá zdraví.
My všichni jednou bez pochyb spatříme v tmách řeku nářků plynoucí podsvětím i ortel Sisyfovy práce, jakož i bezectné Danaovny.
A zanecháš zde drahou choť, pole, dům a ze všech stromů, o které pečuješ,
ty, páne chvilkový, pak pouze ponurý cypřiš tě neopustí.
Tak dědi^získás výhodou právo pít z tvých džbánů, na sto západů zavřených, a dlažbu poleje tvým vínem, lepším než nápoje z kněžských hostin.
XV
Kus půdy pro pluh nezbude, budou-li růst všude skvostné stavby a nádrže,
jež rozlohou i vodstva u Gum převýší; platan pak vystrnadí
jilm snoubící se s révou. I fialky, květ myrtový a ostatní rozšíří
64
své prudké vůně tam, kde dříve oliva rodila pro užitek,
a vavřín zmaří hustými větvemi v^tup slunečnímu teplu. Tak Romulus, ba ani plnovousý Gato, ani řád pradědů nestanovil.
Dle nich byl v rukou občanů menší díl než v rukou obce. Soukromník nemohl . sám vyhraničit sloupořadí, k stinnému severu obrácené,
když zákon kázal neplýtvat pažitem a stanovil, že budovat z kamene
lze pouze na společný náklad veřejné stavby a svatostánky.
XVI
O klid plavec, na moři prosí bohy ve chvíli, kdy lunu a jasné hvězdy, průvodkyně na jeho dlouhé pouti, temný mrak skryje;
O klid prosí Thrákie, země válek, o klid prosí Médové v krásné zbroji, kterou, Grosphe, purpurem ani zlatem zaplatit nelze.
Neboť ani konzulští biřicové, ani šperky rozptýlit nedovedou svár a tíseň duše, byť našla úkryt pod skvostnou střechou.
Přitom k štěstí stačí jen málo: slánka po otcích, jež na prostém stole září;
65
snění, která neruší v noci hrůza ani zlá vášeň.
Proč chce každý v životě, jenž je krátký, tolik věcí získat? Proč touží hřát se v slunci cizích zemí? Kdo prchá z vlasti, prchá sám sobě.
Neboť svízel číhá i v pevných lodích, okovaných bronzem, i jezdce stíhá rychleji než jelen či prudký vítr ženoucí mračna.
Nechť se duše těší jen touto chvílí, o další se nestarej. Všechnu hořkost zhojíš tichým úsměvem. Vrchol blaha nenajdeš nikdy.
Vprostřed slávy umíral Achilleus, znaven stářím Títhónos zcela sešel, a co tobě vteřina času nedá,
chystá snad pro mne.
Velká stáda sicilských krav se pasou na tvých polích. V stáji ti řehtá klisna, závodní kůň arén. Tvé roucho zbarvil africký purpur.
Zato pro mne Parka, ta paní pravdy, měla pouze stavení na venkově, šepot řecké Múzy a pohrdání špatnými lidmi.
Proč, Maecenate, veliká záštito a ozdobo mých osudů, trápíš mě
66
svým steskem? Nepotěší bohy ani mne, pokud z nás první umřeš.
Když tebe, který půlí mé duše jsi, smst předčasně nám vyrve, proč měl bych já, část bezcenná, již nalomená, dále sám živořit? Den tvé zkázy
by byl i zkázou pro mne. Tu přísahu já neporuším. Půjdu, kam půjdeš ty, i na poslední pouti světem jednou tě ochotně doprovodím.
Nás nerozdělí_Chiméřin žhavý dech, ba ani obr storuký, kdyby vstal:
tak o tom rozhodli už dávno Parky a veliká Spravedlnost.
Ať na mne právě Váhy a hrozný Štír, již nad mou rodnou hodinkou panují, i Kozorožec, přísný vládce západních mořských vln, pohlížejí,
jsou hvězdy ve všem o nás dvou zajedno až k nevíře. Tvůj ochránce Iuppiter svým jasem zlému Saturnovi čelil a zabránil, aby Osud
svá křídla rozpjal. Zástupy v divadle tě tehda třikrát poctily potleskem.
Mně spadlý kmen zas čelo rozbil, nezdržet jeho pád rukou Faunus,
ten opatrovník Hermových miláčků. Hleď podle slibu zbudovat svatyni
a přichystat i tučnou žertvu; — já jim zas v oběť dám prosté jehně.
67
XVIII
Pod mou střechou nezáří strop, těžký zlatem, ani slonovina.
Ani kvádry hyméttské sloup z afrického lomu nepodpírá.
Nebylo mi dopřáno dům Attalův kdy nečekaně zdědit.
Z lakónského purpuru ctné svěřenkyně netkají mi šaty.
Jsem však člověk upřímný a znám i umím tolik, že i boháč
stojí o mne, chudáka. Víc na zámožném příteli já nechci,
o víc bohy neprosím, můj sabinský dům k blaženství mi stačí.
Jeden den jde za druhým a luna, která vzroste, hned zas mizí;
zato ty jsi z mramoru dal tesat kvádry v předvečer své smrti,
stavíš palác, nemyslíš však na hrob a chceš řvoucí moře vyhnat
z jeho půdy u Baií jen proto, že ti celý břeh je málo.
Nadto mezní znamení z lích sousedových vyvracíš a vpadáš,
lakotníče, na pole svých chráněnců. A sedlák se svou ženou,
vyhnán, v plachtě odnáší jen Penáty a zbědované děti.
Přitom jedno jisté je: že nakonec jen lačný Orkos určí
obydlí i bohatým. Proč tedy plýtvat silou? Tatáž hlína
přivítá i chudáka i prince. Marně lstivý Prométheus
mámil zlatem Charóna:
68
zpět neodplul. Tam vězněn je i pyšný
Tantalos a jeho rod, tam vládce poskytne vždy chuďasovi > po všech strastech úlevu
a slyší ho, ať neprosí, či prosí.
XIX
Z míst pustých Bakcha spatřil jsem v hloubi skal, jak učí zpívat nymfy a satyry,
ty kozonožce ostrých uší. Všechno to věřte mi, lidé příští!
Hej! Hejsa! Hej! A v srdci mám dosud strach a v hrudi plno bouře a jásotu,
jejž probudil jsi, Bakchu! Milost! Milost, jak strašný jsi se svým thyrsera!
Ted smím svým zpěvem oslavit bakchantky, tak vytrvalé v tanci, i úžlabí,
kde tryská víno, plásty medu v dutích a potoky plné mléka.
Teď popsat smím i klenot tvé manželky, jenž zdobí hvězdnou báň, i dům Pentheův, co skončil hrozným pádem, nebo záhubu Lykúrga z thrácké země.
Ty řídíš proudy barbarských moří, řek a v opuštěných pohořích, vínem zpit,
svým kněžkám do kadeří vplétáš hadí rod, aniž jim činí škodu.
Když k trůnu tvého otce se vyšplhal houf bezbožníků Gigantů po srázech, tys v podobě lva zpátky strhl drápem i čelistmi obra Rhoeta,
69
A přesto spíše mají tě za boha her, tanců, rejů, zábav a veselic
než za válečníka, ač vpravdě mír a boj uvádíš v rovnováhu.
Sám Kerberos, jak spatřil tvůj zlatý roh, se k tobě ihned bezelstně přivinul,
a když jsi odcházel, tvé nohy trojklaným jazykem olizoval.
A při mém pohřbu, vpravdě jen domnělém, všech žalozpěvů, škaredých vzlyků, slz x se vzdejte, ztlumte hlas a vposled
zbytečné obřady nekonejte.
XX
Já, básník dvojí podoby, na křídlech, jež mají tvary vzácné a mohutné,
se vznesu vzhůru k jasným výším nad zemi, povýšen nad nenávist,
a zanechám zde města. Ač původem jsem chudý muž, já, jehož ty hostíváš, můj milovaný Maecenate, nezemřu. Neskončím v moci Stygu.
Již zvolna hrubá pokožka pokrývá mé holeně a stávám se pernatcem: jsem celý bílý, jemné peří roste mi z ramen a ze všech prstů.
Hle, já, pták zpěvných tónů, jsem rychlejší j. než Ikaros, syn Daidalův; vidím již
břeh bouřlivého Helléspontu, nejzazší sever i Afričany.
Mne spatří lidé z Kolchidy, Geloni
i Dák, co skrývá před šiky Marsů strach,
a moje písně brzo pozná i-Hiberi plemeno u Rhodanu,
70
71
kniha třetí
Mám odpor k davům, straním se všednosti. Ted' utište se v úctě, jsem v službách Múz a písně dosud neslýchané dívkám a jinochům hodlám zpívat.
Moc hrozných králů ovládá poddané, a krále má zas pod mocí Iuppiter,
ten slavný vítěz nad Giganty, který svým pohledem řídí světy.
Snad někdo předčí druhého počtem brázd svých vinohradů. Leckdo zas při volbách
svou skvělou krev smí zdůrazňovat, jiný s ním soupeří třeba ctnostmi
a dobrým jménem. Další si buduje vliv na počtu svých chráněnou. Přesto však táž Nutnost o mocné i slabé metá los: v urně jsou všechna jména.
Když neznabohu snáší se nad hlavou meč zcela nahý, sotva si vzpomene v tu chvíli na sicilské hody; loutna i ptačí zpěv sotva do snů
ho ukolébá. Spánek, jenž dává klid, má sídlo spíše v chaloupkách sedláků i v stínu u řek nebo kdesi v líbezném údolí mírných vánkůy
Kdo chce jen to, co postačí k životu, ten pramálo se obává mořských vln, i bouří, které privoláva východ hvězd Kůzlat a západ Vozky,
krup, které náhle postihnou vinici, lích mnohoslibných, nicméně jalových, kde stromy svádějí zlou sklizeň na zimu, na déšť i na čas veder.
I ryby cítí v podmořských hlubinách, iak různé náspy zmenšují prostor vod, jak stavitel a nádeníci budují tarasy pro vlastníka,
jenž opovrhl pevninou. Přesto Strach a Hrozba za ním krok co krok všude jdou; i v lodi bronzem okované anebo za sedlem číhá Neklid.
Kdo vskutku trpí, toho už netěší nach vlastních rouch, jenž předčí i záři hvězd, lesk fryžských kvádrů, perské masti ani sklep hojný, vždy plný vína.
Proč tedy stavět pro závist sousedů dům s branami, jak určuje nový vkus?
Proč tichý sabinský kout měnit . za statky, s nimiž je jenom starost?
Ať hlad i strázně snášet se naučí náš mladík, ať se otuží na vojně,
ať se strašlivým kopím v ruce na koni prohání zpupné Parthy
a v nebezpečích, pod širou oblohou, ať dlouho žije. Vládcova manželka
i s krásnou dcerou z městských hradeb brzy ho dojista také spatří
73
a budou vzdychatze strachu, aby princ a dívčin'ženich, nováček ve zbrani, se neobořil na tu šelmu, kterou vztek zavedl vprostřed vřavy.
Smrt za vlast je vždy krásná a vznešená! A přitom smrtí zajde i uprchlík;
i na paty a schlíplá záda bázlivců dopadne bez milosti.
Ctnost nezná ono potupné slovo ne; ta září pouze pochvalou bez poskvrn a podle vratké lidské přízně nikdy svou pravomoc nezískává.
Ctnost otevírá nebe těm, kterých smrt se netýká, a putuje po stezkách,
jí vyhrazených; na perutích straní se bahna a všedních davů.
A odměny je hodno i mlčení. Já zakazuji tomu, kdo zveřejní,
co Ceres tají, prodlít se mnou pod jednou střechou a plout v mé loďce:
bůh Zeus často, pokud byl zneuctěn, i poctivého postihl s kacířem,
a třeba Trest vždy chodí ztěžka, málokdy hříšníka nedostihne.
Kdo spravedlnost ctí, kdo ctí důslednost, ten pevně čelí výhružným pohledům všech tyranů i vášním davu, pokud ho ponouká k věcem scestným,
i větru, vládci chmurných vln jadranských, i bleskům, které vrhá bůh Iuppiter;
a kdyby celý svět se hroutil, spousty těch trosek ho nevyděsí.
To je ctnost, která vedla i Hercula i PôTHka"azTi nebeským výsostem:
tam Augustus svá rudá ústa v nektaru s nimi též jednou smočí.
Jen díky jí, můj Bakchu, tě dovezli tví tygři, uzdě nezvyklí, na Olymp, jen dík jí s oři boha Marta Quirinus unikl Acherontu,
když sbor všech bohů laskavě vyslechl řeč Iunoninu: „Trójo, ó Trójo, v prach tě obrátil ten chlípný soudce, strůjce tvých osudů, se svou ženou,
jež přišla z cizí končiny; ode dne, kdy Láomedón upřel mzdu nebesům, jsi v mé a Minervině moci společně s lidem i lstivým vládcem.
J^jielěší_se_nevěrná Helena z krás hanebného hosta, již nedeptá dík Hektorově udatnosti Priamův zrádný rod líté Řeky;
boj, který naším svárem se prodloužil, již utichl. Teď potlačím všechen hněv
i nenávist, jež chovám k vnuku, kterého povila trójská kněžka,
a aby Mars měl po vůli, svoluji, že může také Romulus okusit
74
75
Ji
chuť nektaru a v třpytných síních blažený pořádek bohů přijmout.
Chci ovšem, aby moře vždy dělilo Rím od flia. Vyhnanci kdekoliv
si mohou spolu šťastně vládnout, nicméně na hrobě Priamově
a Paridově pouze skot smí se pást a šelma skrývat mládě. Jen tehdy Řím je s to dát Médům pokořeným zákon a Capitol může zářit.
Svým jménem bude daleko široko děs rozsévat: až k místům, kde Evropu pruh moře dělí od Afriky nebo kde řeka Nil živí pole.
A bude-li dost pevný a,pjohrdne ^vMm zlHým kovem, nechá ho v zemi spát a nebude ho světsky schránět rukou, jíž zhola nic není svaté,
pak cestu na kraj světa si proklestí svou čepélf ä spatří T končiny, ~
kde žhavé slunce běsní žárem nebo kde vládne jen déšť a mlhai
Všem bojechtivým Římanům splní se má slova, ovšem pod jednou podmínkou: když velká pýcha ani zbožnost k obnově Tróje je nepřiměje.....
Když město ovšem navzdor zlým proroctvím se vzbudí z mrtvých, půjde jen zkáze vstříc: já, choť a sestra vládce bohů, sama pak vítězům budu velet.
76
• A byť by třikrát cimbuří ze spěže
dal Foibos vztyčit, třikrát mí Řekové í je zničí. Třikrát zajatkyně
pláčem své muže a syny uctí."
j Dost! S hravou lyrou neladí tato řeč!
Oč usiluješ, Múzo? Ne, nesnaž se 1 dál o rozmluvách bohů zpívat:
mohutnost slova by v písni slábla.
! IV
Přijď, s výše nebe sestup, má královno, má Kalliopé, dlouze nám zazpívej
svým krásným hlasem, nebo chceš-li, flétnu či Foibovu loutnu ozvuč.
Již slyšíte? Snad znělo v té sladké hře jen mámení mých smyslů? Mně připadlo, í že brouzdám v nadpozemských hájích,
j laskaných půvaby vod a vánků.
j Já jednou v dětství od chůvy Pullie,
I jež na apulském Vulturu měla dům,
j jsem odběhl a znaven hrami
usnul; tu holoubci jako v bájích
mi z čerstvých listů uvili pokrývku i a za zázrak měl potom i všechen lid
' z hnízd strmých acherontských sídel,
.; z bantijských strání i od Forenta,
; že dřímal jsem tam bez obav z medvědů
j i hadů a že společně chránily 'i mne, dítě chrabré z vůle_bohů,
j nebeský vavřín a svatá myrta.
i 77 \
Jsem váš, mé Múzy, váš jsem i ve chvílích, kdy kráčím vzhůru k sabinským pahorkům,
i v Praeneste, kde vládne chládek, l v přímořských Baiích i u Tiburu.
Jsem přítel vašich tanců i studánek;
dík vám jsem přežil porážku u Filipp \ i bouři poblíž Palinuru; } proto mě zhoubný strom nezahubil. •
i
A pokavad vy budete při mně stát, jsem ochoten plout bláznivým Bosporem a rád se vydám třeba na pouť ke žhavým písčinám syrských břehů
■)
i k Britannům, co sužují pocestné, a Konkanům, již hltají koňskou krev, i ke gelonským lučištníkům nebo až na Don si cestu najdu. \
i
Když velký Caesar po krušných taženích s svým vojskům v hradbách dovolí vydechnout, )' když ukončit chce vojnu, tehdy > v píerské sluji ho rozptýlíte. j
Vy radíte vždy k mírnosti, blažené, j
že právě tak jste radily. Víme též, j
jak vzdor a zpupnost odpykali j
bezbožní Titáni s houfem obrů, j
i
když bleskem po nich mrštil sám panovník j všech pevnin, moří zmítaných větry, měst 1 i bohů, podsvětí i lidstva, jediný panovník spravedlivý.
Jak směle zvedli paže ti mladíci;
tím pomýšleli Diovi nahnat strach j
78 !:
a též dva bratři chtěli vrhnout Pélion na Olymp skrytý v mracích.
Co pořídil však Rhoetus a Týfeus i Porfyrión, zpupný a hrozivý,
i Enkelados, smělý vrhač vyrvaných stromů, i mocný Mimás,
když na Palladiu znělý štít útokem se vrhali? Tam nezkrotný Vulkán stál, i matka luno a s ní onen, který má stále luk na rameni
a smáčí v čirém kastalském prameni své kadeře a lykijská křoviska
i rodné hvozdy vyhledává: délský a pátarský vládce Foibos.
Svou vlastní tíhou hroutí se tupá moc; moc rozumná, ta dojde vždy úspěchu
dík samým bohům, kteří zlomoc, příčinu zločinů, nenávidí.
Má slova může dosvědčit Óríón, ten pokušitel známý a proslulý,
jejž Diana svým šípem smetla, anebo storuký mocný obr.
Stesk svírá Zemi, protože pokrývá své zrůdné děti, želí, že potomky
jí srazil blesk až do podsvětí; nadarmo oheň chce spálit Etnu
a Tityovi, lačnému neřesti, pták, strážce jeho zločinu, bude žrát dál játra a též Peirithoos tři sta pout ponese za své touhy.
79
v
Dle naší víry na nebi Iuppiter svým hromem vládne; Caesar zde na zemi se stane bohem, pokud mocí Parthy a Britanny spojí s říší.
Jak mohl Grassův bojovník s barbarkou žít, poskvrněn tak potupným manželstvím? Jak znectil všechen mrav i právo! Tchánům z řad nepřátel léta sloužil
a pod vladařem parthským on, Marsičan či Apulejec, na jméno, togu, štít
i věčnou Vestu zapomenul, třebas chrám Iovův i Rím dál trvá!
To nebezpečí předvídal Regulus, když proti punským hanebným podmínkám se postavil; on měl je totiž za zhoubný příklad všem příštím věkům:
to pro případ, kdy,jäoucitu nehoden, muž přežije a stane se zajatcem. ""
„Já viděl v punských chrámech zbraně, odňaté vojákům bez odporu,
i znaky na zdech přibité," prohlásil. „Já viděl naše občany v okovech i brány dokořán i pole, Římem dřív zpleněná, znovu vzkvétat.
Jen vykupujte takové vojíny! Těm jistě potom přibude smělosti!
I čest i zlato přijde nazmar! Vybledlý purpur už nezčervená.
Když chrabrost jednou někoho spustí, pak podruhé se k zbabělci nevrátí: tak jako laň je chtivá boje, prchne-li z pasti, tak chrabrý bude
ten, kdo se svěřil bezectným soupeřům, a v novém boji nad Puny zvítězí
ten, kdo tak samozřejmě snášel na rukou pouta a bál se zemřít!
Když neví, jak má naložit s životem, pak mír si'pTite^^álkouľ O bezecti!
Ó Kartágo, tvá moc se zvedá z hanebných rozvalin Itálie!"
Pak jako^b^a^JkterjŽLbj^ svou ctnostnou chotí nedal se políbit i děti odstrčil a k zemi pochmuj^ě_ upjel^svůj mužný pohled.
Tak nerozhodnost senátu rozptýlil svou radou, jakou neslyšel dosud svět.
A slavně zpátky do vyhnanství vykročil z houfu svých smutných přátel.
Ač věděl, že ho za mořem čeká kat, šel, nevšímavě minul své příbuzné
i lid, jenž nadarmo mu bránil v cestě, a přitom všem připadalo,
že pouze skončil rozsudkem vleklé pře svých klientů a nyní chce vyrazit
jen do Venafra na svá pole anebo navštívit spartský Tarent.
80
81
í
VI
Ač nemáš podíl, Římane, na vině svých otců, nést ji musíš až do těch dob, kdy opravíš zas boží stánky s obrazy, v požárech zčernalými.
Když budeš bohů poslušen, povládneš. Jen u nich všechno končí i začíná.
Čas, kdy jsme pohrdali bohy, přinesl mnohá zla smutné vlasti.
Již dvakrát naše nešťastné útoky šik Pacorův i Monaeses rozprášil
a náhrdelníky, dřív skromné, obtížil bohatým třpytným plenem.
I obec v onom údobí nesváru
div nerozchvátil Ethiop nebo Dák:
ten první strašný na svých lodích, druhý zas výtečný lukostrelec.
Dny, plné hříchu, postupně uvrhly rod, manželství i domovy do kalu
a z jeho pramenů se zhouba šířila na lid i celou zemi.
Jak dívky v ženy dozrají, holdují hned chlípným tancům, učí se pletichám a rovněž na neřesti lásky od svého dětství se připravují.
Když vdají se, tu při víně hledí si jen záletníků mladších než jejich muž;
a nejen těch, jimž hříšnou radost poskytnou tajně a chvatně v přítmí,
82
i veřejnjLa před chotěm odejdou, když vybídneme kdejaký obchodník i člunař z Hispánie, který za jejich hanbu tak dobře platí.
Jak odlišné měl otce rod mladíků, dík jemuž moře zbarvila punská krev a na jehož moc doplatili Hannibal, Pyrrhos i Antiochus.
To bylo vojsko z mužného plemene, rod sedláků, jenž sabellským železem prsť obracel a suché dřevo přivážel na přání přísné matky,
v ten čas, kdy slunce měnilo stíny hor, kdy zbavovalo zemdlené volky jha, a odjíždějíc zlatým vozem, půvabnou chvíli všem rozdávalo.
Co zavinila záhubná střída dob! Rod otců ztratil ctnosti svých praotců a my pak, mnohem zkaženější, zplodíme potomky ještě horší.
VII
Asterie, ty máš slzičky v očích. Proč?
V prvním náporu sil jarního větříku
s plnou lodí se vrátí zas tvůj Gygés, tvůj věrný hoch.
V čase bláznivých hvězd Vozky ho zanesl vichr k Óriku; v tmách, za nocí, prokřehlý
sotva zamhouřit může oči slzami zalité.
83
Přesto touží ho svést prohnaný vyslanec dívky Chloy, kde dnes pobývá jako host. Stokrát líčí mu vzdechy stejně horoucí jako tvé.
Vede obsáhlou řeč o zrádné manželce, jejíž hanebné lži Proitos uvěřil, a tak Bellerofónta na smrt poslal vzdor jeho cti.
Mluví o tom, jak rek Péleus, uniknuv Hippolyte, byl dán málem v plen podsvětí, Zkrátka, bájemi chce ho lstivě ponoukat k neřesti.
Marně. Protože tvůj mládenec vzdoruje s němou pevností skal. Zato ty pozor dej, aby tobě se příliš. soused Enipeus nelíbil.
Nikdo nebudí víc úžasu nežli on, když se na koni dá přes pole Martovo, nikdo neumí plovat v říční proudnici rychleji.
Přesto nedej se zmást lahodnou flétničkou, nehleď z okénka ven, uzamkni na noc dům a buď chladná a přísná, i když řekne, žes ukrutná.
Ptáš se s velkým podivem, ač jsi zběhlý v písemnictví římském a také řeckém, k čemu já, muž svobodný, vítám březen, k čemu ty květy,
84
čerstvý oltář, kadidlo, žhavé uhlí ? Za to, že jsem onen pád stromu přežil, hostinou a sněhově bílým kozlem uctívám Bakcha.
Slavím toto výročí každoročně; zátku, smolou zalitou, vyjmu z džbánu, který kouřem sytil se ještě v dobách konzula Tulia.
Maecenate, vypij sto číší na to, že jsem smrti unikl. Svítilničky planout nech až do rána. Křik a zlobu vykážte z domu.
Všechnu starost o správu města odlož: podlehl nám Kotiso, vládce Dáků, nepřátelští Médové zle se v půtkách navzájem hubí,
v Hispánii konečně musel přijmout Gantaber, náš protivník, římské jařmo, skythský houf snad s tětivou volnou dá se na ústup z plání.
Nestarej se o zvěsti, jež se šíří mezi lidem, stáhni se do ústraní, z darů této chvíle se těš a jinak chmury pusť z hlavy. -
•V
„Dokud měla jsi v lásce mne a tvou šíji jak sníh nesvíral v náruči
soupeř mladší a šťastnější, větší blaho než král perský jsem prožíval."
jDokud Ghlou jsi nemíval
85
i
víc než Lydii rád, dokud ti byla vším,
jméno Lydie každý znal, římská Ilia poct méně kdy zažila.'
„Thrácké Chloi teď otročím, umí na loutnu hrát, sladký je její zpěv,
pro ni ochotně zvolím smrt, když mé milence dál dovolí osud žít."
,Se mnou dělí se o můj cit sličný Calais, syn Ornyta z Thurií;
i dva životy pro něj dám, když můj chlapec mě dík osudu přežije.'
„Možná předchozí láska zas spoutá v okovech ty, kteří se rozešli;
s plavou Ghloí vše skoncuji, znovu otevřu dům vyhnané Lydii."
,On je nad hvězdy krásnější, ty jsi prudší než proud hrozného Jadranu,
ty jsi lehčí než pírečko, s tebou život i smrt bude mi radostí.'
Kdybys měla svůj dům, Lyce, až u Donu a tvým chotěm byl zloch, aspoň bys truchlila, že mě necháváš spát před krutým prahem tam, kde je severák domovem.
Slyšíš skřípění bran, slyšíš, jak hučí háj, podél nádherných zdí pečlivě pěstěný, jak se navátý sníh mění v led, protože tak si přeje sám Iuppiter?
Zbav.se pýchy: ten cit Venuši popouzí. Jen ať břemeno z kol kladky se nesmekne! Sotva v povaze máš po otci tyrrhenském Pénelopin chlad k ženichům.
Když už nijak tvůj vzdor nemohou oblomit prosby, dárečky, rty pobledlých milenců ani manžel, jenž lne k milence z Píeru, nechť je alespoň prosebník
tebou na milost vzat: tvrdá jsi jako dub, srdce zavilé máš jako had z Afriky, těžko budu to vše nadlouho s pokorou snášet za deště u tvých vrat.
XI
Merkure, jenž učil jsi Amfíóna mocí hudby pohnout i kusem skály, i ty, želvo, ze které vznikla lyra o sedmi strunách,
ty, dřív zhola němá a málo sličná, nyní vlídně v chrámech a u bohatců vítaná, hrejj_aby tě vyslyšela svéhlavá Lydé.
Stále jako klisnička po planinách skotačí a leká se pohlazení. O zásnubách neví nic. Nedozrála pro mužskou náruč.
Lyro, ty i háje a dravé šelmy upoutáváš, bystřiny umíš tišit, tvoje struny zmámily hrou i strážce strašného sídla,
Kerbera, jenž na čele má sto hadů, tolik jako Fúrie, ženy líté, který má tři jazyky v ústech, plných zlých par a jedu.
87
i
1
Tityos a Ixíón tehda také bezděky se usmáli, Danaovny potěšil tvůj nápěv a vědra chvíli stanula suchá.
Nechť se Lydé dozví vše o těch dívkách, o zločinu, o trestu, dobře známém, o kádi, z níž mizela stále voda, o velké vině,
osudem až v podsvětí postižené. Bezbožnice, nad jejich činy není, bezbožnice, ženichy byly schopny zahubit mečem.
Ze všech pouze jedna má svaté právo na svatební smolnici a je hodna věčné slávy za lest, jíž překonala zrádného otce,
„Vstaň!" tak řekla mladému manželovi, „vstaň a místo, zdánlivě klidné, opusť, smrt zde číhá; tchánu a hříšným sestrám rychle teď prchni;
vždyť jsou jako lvice, co napadají telátka a potom je valem hubí. Já tě nechci usmrtit ani věznit
pod pevným zámkem.
Ať mě třebas otec dá vrhnout do pout, nebo ať mě na lodi káže odvézt do krajiny numidské za můj soucit s" ubohým chotěm!
Jdi, kam vane vítr a tvůj krok míří, jdi, máš přízeň Noci a Afrodite,
bůh ti přej a na hrob mi v upomínku teskný verš vyryj!"
XII
Je to smutné, když se dívka nesmí oddat hrátkám lásky, když si nesmí léčit hoře sladkým vínem bez obavy z hrozných výtek svého strýce.
Neobulo, vřctánko ti Venušin syn, okřídlenec, z rukou bere. O útky i_radost z práce, milé pilné Minejrvě^tě připravuje
krásný Hebrus, jenž své lesklé paže noří do Tiberu; je to rytíř smělejší než Bellerofón, nedostižný v běhu tak i v pěstním boji,
on vždy skolí bojácného jelena, když přes planinu v houfu prchá; dovede i zkřížit cestu kanci, když se snaží ukrýt v hustém křoví.
4-
Křišťál nezáří víc, potůčku domova, než ty: víno a květ patří ti za to vše. Zítra přijmeš dar: kůzle, jemuž rostou už na čele
růžky k budoucím hrám lásky i k zápasům, ale nadarmo. Krev potomka šťastných stád brzy do ruda zbarví : tvoji chladivou hladinu.
Tebe v palčivých psích vedrech se nedotkne jejich strašlivý žár. U tebe najde chlad
88'
89
býček zemdlený pod jhem nebo toulavé dobytče.
fll
Budeš náležet též k pramenům slaveným, j
neboť stvořil jsem zpěv o dubu nad žlebem, i
odkud vesele plynou i
tvoje Šumící proudy vln. j
f-xivj
Caesar, jenž, ó lide, šel získat slávu Herculovu, třeba se pro ni dává
v sázku život, vítězně z Hispánie .. í
vrací se domů.
Po obětech paní ať vstříc mu vyjde, záříc blahem z příchodu svého chotě, za ní sestra vůdcova a pak matky
děvčat i chlapců, I
před nedávnem vyrvaných smrti, vínkem J
prosebníků zkrášlené. A vy, hoši, j
dívenky i ženy, teď dejte výhost i
zlověstným zvěstem. |
Dnešek, vpravdě slavný, mě zbavil strachu: dokud Caesar povládne nad zeměmi, nemusím se obávat smrti mečem,
vražd ani vzpoury. \
Přines, chlapče, věnec i mast i víno, pamětníka dávných dob války s Marsy, pokud ovšem najdeš džbán, který přežil
Spartakův odboj. |
Řekni také Neaele, hudebnici, \ ať si rychle sváže své světlé vlasy, í
90 í
ale vrať se, bude-li tomu bránit protiva dveřník.
Vlasy už mi šednou a tím se mysl, dříve lehko vznětlivá, uklidňuje; za konzula Plaňka, když byl jsem mladý, jednal bych jinak.
XV
Zeno chudáka Ibyka, zanech konečně svých hříchů a neřestí
H/šech proslulých podniků. Ty, jež bezmála máš v patách smrt, přestaň už
věčně pobíhat s děvčaty, být jen mlhou, jež třpyt ubírá souhvězdím.
Něco sluší se jednomu, ale druhému ne: právem tvá dcera smí
domy chlapců brát útokem S chutí menád, jež tep bubínku vzrušuje.
Láska k Nothovi nutí ji jako rozmarnou laň trávit čas v různých hrách.
Zato pro tebe, babko, je lépe za pecí příst vlnu než probíjet
chvíle s loutnou a růžemi nebo baňatý džbán zkoumat, co na dně má.
XVI
Strašní hlídací psi v pozoru před vchodem, p^evná~bronzová věž, dubová křídla vrat mohly v půlnočních tmách Danaé sdostátek chránit před kroky milenců,
kdyby bdělý pan král obavou o dceru nikdy nevzbudil smích v nebeské Venuši
9!
ani v Iovovi: v déšť zlata se změnil bůh a už všude měl volný vstup.
Zlato dokáže snáz překonat bdělou stráž, umí rozrazit zdi lépe než mocný blesk. Tak i prorokův dům v Argu byl rozchvácen kvůli lačnosti po zisku.
Rovněž vladař a pán Makedonců byl s to dary_rozvrátit_šik soků a otevřít zámky do městských b^ärTrnarcTär se navnadí i sám strohý pán korábů.
Zlato mívá svůj rub: starost a stálou chuť ještě bohatším být. Právem vždy děsí mě, Maecenate, jenž smíš zdobit stav jezdecký, sebe stavět všem na odiv.
Kdo si dokáže víc odřeknout, dostane tím víc od bohů: chci posílit řady těch, kdož si nepřejí nic; s nadšením pomýšlím prchnout z tábora bohatých.
I když pohrdám vším jměním, jsem bohatší, než bych popravdě byl, kdybych měl na sýpce celý výtěžek žní snaživých Apulů:
vprostřed jmění bych nuzoval.
Ten, kdo pod vládou má úrodnou Afriku, neví o tom, že mít lesík a pramének s kouskem země, jež chléb našinci urodí, dává radosti mnohem víc."
Já sám nevlastním úl, nesklízím: ani med, ani vínem svůj sklep na léta neplním, ani huňatá stříž na gallských pastvinách pro mne neroste, přesto však
92
u mne nouze a hlad neklepou na dveře. A když budu co chtít, jistě mi pomůžeš. Tím, že zkrotím svou chuť, vozmn^ím_dáshadj "svého skrovriěTič^řnajetkix,.
jistě lépe než tím, kdybych dvě království získal pod svoji moc. Toužíš-li po mnohém, život málo ti dá. Šťasten je, komu bůh s mírou šetrně nadílí.
XVII
Krev šlechtickou máš po dávném Lámovi, můj Aelie, a po něm tví prapředci i s potomky se nazývali podle zpráv z kronik vždy Lamiové.
Tvůj prapůvod je odvozen od muže, jenž jako první panoval Formiím
i řece vinoucí se k břehům, manželce Faunově zasvěceným.
Tak tedy zítra v lesích zas napadá déšť listů a zas vyvrhne na písek zlá bouře, dílo severáku, zbytky řas: pokud nás nepřelhává
ta stará vrána, věštkyně lijáků. A proto rychle dřeva dej nanosit:
už za den s lenošící chasou selátko zapiješ čistým vínem.
XVIII
Milence nymf plachých a prchajících, dobrý Faune, projdi se v slunných polích
93
i
mého statku; milost přej při odchodu mladému bravu.
Vždyť co rok já příteli Venušinu v oběť kůzle zabíjím, plním vínem pohár a můj prastarý oltář dýmá bohatou vůní.
Když se pátý prosinec, den tvůj, blíží, veselí se na lukách všechna stáda, celá ves i s dobytkem odpočívá slavnostně v trávě.
Vlk si brouzdá uprostřed klidných ovcí, háj své listí pro tebe sype z korun, šťastný sedlák v třídobém tanci tepe      / t ^ <i t
nevlídnou zemi.
XIX
Kdy byl ínachos vladařem a kdy Kodros, jenž pad hrdinně pro svou vlast,
o tom řečníš; rod Aiakův, ba i kdejaký boj před svatou Trójou znáš.
Ale o dnešku, o chijském, o tom, zač je ho sud, o vodě ohřáté,
o člověku, jenž před mrazem, hodným Paelignů, nás ukryl, už nemluvíš!
Chlapče, naplň nám poháry k slávě půlnoční tmy, nového měsíce
a též augura Mureny. Poměr devět či tři zvolíme k míšení?
Ten, kdo miluje devět Múz, pěvec nadšených slok, přeje si třikrát tři,
zato Grácie pouze tři: tato sestra dvou vil, oděných nahotou, mívá nerada potyčky.
94
Rozum odložit chci. . . Ale proč neslyším
sladce šepotat fryžský roh? Pročpak na stěně spí flétna i píšťala?
Skoupé ruce já nemám rád: rozhoď růžový květ! Ať si nás vyslechne
starý Lycus, ten závistník, s dámou z vedlejších vrat — škoda jí pro dědka!
Husté vlasy máš, Telephe! Tebe, nejčistší z hvězd soumraku, Rhoda chce,
nyní zralá už pro tvůj cit, a mne stravuje žár lásky k mé Glyceře.
XX
Asi nevíš, Pyrrhu, co dáváš v sázku tím, že bereš africké lvici mládě. Brao^pojtojrijinosu^ budeš z pole zbaběle prchat,
až si skrze zástupy mládeneckú pro krásného Nearcha k tobě přijde. Bude po tom souboji sličná kořist tvoje či její?
Zatímco si chystáš své rychlé střely, co si ona brousí své děsné zuby, soudce v této šarvátce, zdá se, klidně pod nahou nohou
tiskne palmu slávy a po ramenou, svěžích vánkem, spouští si vonné vlasy; Níreovi anebo Ganymédu může se rovnat.
95
i
XXI
Ty, jenž jsi na svět jako já přišel v čas, kdy Manlius byl konzulem, útulku
všech smíchů, rozmíšek, muk lásky, smutků i dřímot, můj svatý džbáne,
snad mělo víno, skryté v tvých útrobách, být k službám jiným cílům, dnes přistup však, ať načneme tě vpravdě slavně: Gorvinus touží pít dobrou značku.
Ač jeho řeč je hodna i Sokrata, on nepřezírá nijak tvé půvaby;
vždyť prý i starý ctnostný Cato rozehřál často své nitro vínem.
Tvým sladkobolným náladám podléhá i strohý duch a s pomocí Bakchovou vždy rozpustile odhaluješ tajemství mysli i starost moudrých.
Ty vracíš víru bytostem sklíčeným a propůjčuješ chudákům srdce lví, dík tobě neděsí je čepel ani hněv sršící z korun králů.
A prodlí s tebou ráda i Venuše, i nerozlučné Grácie s Liberem
i světla nočních svítilniček po čas, než Jitřenka hvězdy zhasí.
XXII
Nadpozemská strážkyne hor a lesů, to ty, jsi-li po třikrát požádána,
ženám v těžké hodince chráníš život, panno tří podob;
zasvětím ti pinii nad stavením a vždy koncem roku ji svlažím krví divočáka, který svůj útok vede obvykle z boku.
XXIII
Má venkovanko Phidylo, vzepneš-li své ruce s prosbou k nebi, až bude nov, a předložíš-li Larům v oběť kadidlo, vepře a čerstvé plody,
pak nepozná tvůj úrodný vinohrad dech zhoubných jižních větrů, ba ani sněť tvým polím nijak neublíží, mláďata přestojí zlý čas zrání.
Jak mezi duby pod bílým Algidem, tak všude kolem Alby jsou pastviště
stád, která jednou krev svých šíjí vydají sekerám pontifiků.
Ty ovšem nemáš potřebí působit smrt před oltářem toÍika~obětem;
tvé skromné bůžky uchlácholí rozmarýn anebo útlá myrta.
Kdo ruku čistou položí na oltář, ten jistě zmírní nepřízeň Penátů
vždy víc než okázalou žertvou: stačí jen hrstka zrn s trochou soli.
96
97
fxxiy)
Máš snad majetek skvělejší, než jev souhrnu stav pokladů arabských nebo indických; pro stavby širé moře i kraj získáváš záborem;
leč i na hlavy nejvyšší jednou dopadne kyj ukrutné Nutnosti:
tvoji šíji nic nezbaví tenat smrti, tvůj duch strachu se nevyhne.
Oč jsou šťastnější Skythové, kteří křižují step s domovy na vozech,
nebo nezdolní Getové: ti zas pražádný lán nedělí, a on všem
dává žatvu i ovoce. Nadto mají ten zvyk sedlačit pouze rok,
a když úkoly dokončí, práce svěřéne~Kně3 újmesé další muž.
K dětem, tesknícím po matce, druhá manželka vždy staví se laskavě;
nemá bohatá dcera vrch nad svým chotěm a čas netráví s milenci.
Z věna zdaleka největší cenu mívá tam ctnost, čistota závazků,
schopná chránit se nevěry, v níž se spatřuje hřích, za který mzdou je smrt.
Ten, kdo vraždám a rozbrojům hodlá postavit hráz, neboť své jméno chce
vidět s přídomkem OTEC MĚST psané v podnoží soch, musí i s odvahou
rázně potlačit bezuzdnost. Za to bude vždy ctěn potomstvem. Pohříchu
ctnosti živých v nás budí zášť, ovšem zmizelou ctnost zpátky zas voláme.
K čemu naříkat, není-li trest už nikterak s to vymýtit prohřešky.
čeho zákony docílíš, dokud nebude kvést mravnost? Co dokážeš:
98
ani kraje, kde vládne žár, ani nejzazší kout severu, chladný sníh,
nikdy nemohou odvrátit kupce od jeho snah, tím méně bouře vln
zručné lodníky od plavby. Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je
kdeco přestát a překonat, a tak od strmých cest ctnosti je odvádí.
Pojďme, navštivme Capitol, kam nás nadšený dav s jásotem svolává,
nebo nejbližší mořský břeh: tam pak odhoďme kov, drahý a zbytečný,
vzácné perly i kameny, věčné prameny zla, pokud svých poklesků
ještě želíme. V zárodku hleďme odstranit zdroj žádostí. Musíme
příliš změkčilé povahy k dílu přísněji vést. Římskému mladíku
je dnes těžko jak na lovu, tak i v sedle, a čas věnuje zábavám:
řecké obruči, máš-li chuť, nebo kostkám, té hře stíhané zákonem.
Otec mezitím kdekoho šidí: dnes je to host, nazítří společník.
Takto nehodným dědicům schrání bohatý díl. Ano, tak nestoudně
rostou bezmezné majetky. Přesto jakýsi rys chybí té hojnosti.
xxy.
i-'
Bakchu, moci tvé propadám! Kam se se mnou chceš brát? Do které jeskyně
nebo dubiny vleče mě vínem změněný duch? Která sluj uslyší
písně, jimiž teď zamýšlím povznést Gaesarův jas k hvězdám a k Olympu?
99
Dosud nikdo tak nezpíval, jako zazpívám já. Podoben bakchantce,
která zmámena, avšak bdíc, hledí z temene hor k Hebru a Thrákii,
bílé sněhem, i k Rhodopé, kam jen barbarský lid zabloudí, dívám se
v tichém ústraní na krásu klidných lesů a řek. Pane a vladaři
vodních nájad a menádek, těch, co vyvrátí kmen holýma rukama,
chci se vystříhat přízemních plytkých, prchavých slov! Sladké je vykročit
s tebou, s bohem, jenž věnčí si spánky révou, a dát v sázku, můj Bakchu, vše.
XXVI
Až dosud měl jsem úspěchy u dívek, mé půtky v lásce nebyly neslavné,
dnes ovšem, když je se vším konec, pověsím zbraně i loutnu na zeď,
jež z boku chrání Venuši, paní vod. Zde, pouze zde teď pověste na hřebík můj luk i smolnice a sochor, hrozbu všech zapřených bran a branek,
Ó božská paní, vladařko na Kypru a v Memfidě, jíž studený thrácký sníh
se nedotkne, svou knutouJyihnL„ alespoň jedenkrát pyšnou Chlou!
XXVII
Hříšníky ať na cestách doprovází sýček, psice s útěžkem, březí liška
100
nebo vlčí fena, jež z Lanuvijska do nížin prchla,
ať jim kroky zkříží hned na počátku z boku hádě, podobné letu šípu, až se koně splaší. Jěm, o_něž_ ovšem jníním já, věštec,
pečovat, těm havrana j asnozřivce pnčaruji^východu, dřív než znovu pták, co příčEod lijáků ohlašuje, do mokřin slétne.
Blažena buď, kdekoliv se ti zlíbí, Galateo, vzpomeň si také na mne a tvou pouť nechť nezhatí ani vrána, ani zlý datel.
Pozoruješ přesto, jak nepokojně mizí z nebe Óríón? Známe zlomoc Adrijského moře a známe zlobu západních větrů!
Ovšem poznat slepý vztek větrů jižních, příboj prudkých pobřežních vln i hukot temných vod se patří zas nepřátelům: ženám i dětem.
Európé též dala své bílé tělo záludnému býkovi do ochrany, vprostřed nástrah moře a stvůr však zbledla statečná dívka.
Před chvilenkou na lukách nymfám vila věnce z květin s velikou horlivostí a teď pouze hvězdy a vlny vidí v šeravé noci.
101
A když Kréty, která sto městům vládne, dotkla se, tu zvolala: „Ó můj otče, ztraceno je jméno tvé dcery, lásku přemohla vášeň.
Odkud jdu? Kam půjdu? Hřích panny sotva smyje pouhá jedna smrt. Když teď pláči nad svým bídným skutkem, zda bdím či
nebdím,
zdali mě klame
sen, jenž branou z bělostné slonoviny ke mně, dívce nevinné, náhle vešel? Bylo lépe trhat si v trávě kvítí,
nebo plout k dálkám?
Kdyby někdo na pospas mému hněvu toho býka vydal, pak mocí meče chtěla bych ho rozpoltit nebo rohy zlosynu utnout!
Z domova jsem prchla, já, hanebnice, hanebně teď před smrtí couvám. Bozi, slyšte mě a dejte, ať za trest nahá krajem lvů bloudím.
Ještě než mou svěží tvář zcela zrůzní odpudivé úbytě, dřív než prchne míza z mladé kořisti, nechť jsem dána . na pospas tygrům.
Takto, bídná Európo, k tobě zdálky mluví otec: „Pod tímto habrem zemři na oprátce z pásu, jenž dosud šťastně putoval s tebou.
Chceš-li ovšem zahynout na skaliskách, na kamenech strašných a k smrti ostrých,
102
vzdej se vichru; anebo chceš snad spřádat v otroctví vlnu
u barbarské královny, nesouc osud pelešnice?" Uprostřed těchto vzlyků Venuše vstříc s úsměvem potutelným vyšla a za ní
její syn, leč s tětivou volnou. Řekla: „Až ti býk dá znovu v plen svoje rohy, třeba se ti protiví, zdrž se všeho hněvu a výtek.
Nevíš, že jsi manželkou vládce vládců, boha Dia? Zanech už slz a zkoumej míru svého štěstí. Tj^éjrnén^bude světadíl hlásat!"
XXVIII
Jak co nejlépe oslavit slavný Neptunův den? Lydé, jdi, přines nám
rychle nejlepší caecubské: nutno útokem hnát na bašty rozumu.
I když před tvýma očima mizí polední čas, pro tebe jako by
stanul: váháš jít pro džbánek, co mám ve sklepě z dob konzula Bibula.
Zpěvem uctíme Neptuna, a pak zelený třpyt v kadeřích Néreid.
Ty zas na lyře ozdobíš slávou Dianin šíp anebo Latonu.
Vposled vzdáme hold Venuši, paní Knídu a krás kykladských, kterou vždy
vozí do Pafu labutě; poté ozve se Noc v dumce jí důstojné.
103
XXIX)
Přijď, slavný vnuku tyrrhenských vladařů, můj Maecenate! Dlouho již čekají
v mém domě plné džbány vína, růže a oleje do tvých vlasů.
Nech zbytečného meškání v prostředí, kde vidíš pouze Tibur, jak v mlhách spí, ^ vrch otcovraha Télegona : anebo aefulské louky v stráních.
Dej sbohem nudě života v přepychu, jdi, opusť stavbu strmící k oblakům
a potlač obdiv k lesku Říma, I plného bohatství, par a hluku.
Vždyť trocha změny těší i boháče
a prosté jídlo ve skromném příbytku,    •   - í kde chybí závěsy a purpur, / rozptýlí na jeho čele vrásky.______,j !
Svou záři opět Kéfeus zažehl, už dávno bouří na nebi Prokyón
i vzteklý Lev se ve tmách blýská: i slunce nám přináší dobu sucha :
a pastýř, horkem unaven, zahání
mdlá stáda k stinným křovím a pramenům, j kde drsný Silvanus je vládcem. { Vánek se nepohne v tichém břehu.
Ty nicméně se staráš jen o obec, 1 chceš zlepšit ji a chvěješ se obavou,
co vzejde Městu z končin Serů, Kýrových Bakter a donských svárů.
104
Bůh je však moudrý: stále námjakrýyá^ cíl příštích,4ějŮ^»urou_^em^tou j a směje se, když smrtelníci touží ií proniknout. Proto klidně |
I
se věnuj dnešku. Ostatní přináší
čas jako proud, jenž někdy si pokojně
svým řečištěm až k moři plyne, jindy však strhává každý kámen
i podemleté stromy i dobytek i chýše s nimi, provázen hukotem
hor, srázů, úbočí a hvozdů, v podobě přívalu, který vzedmul
tok jinak mírný. Pouze kdo s radostí a zcela volně prožívá všechen čas,
ten každý den smí říci: Žil jsem! Zítra bůh na nebe může vyslat
mrak nebo slunce: přesto však není s to to, co se stalo, zbavit už platnosti, ba ani změnit ani zrušit děje, jež přinesla střída času.
A Fortuna se baví svou krutostí, dál bez ustání s námi si pohrává, a pomíjivou slávou Štědře častuje jednou mne, jednou druhé.
Kdyžprodlí u mne, vzdámjíjiík; pokavad zas odletí, já vrátím, co dostal jsem, a vyvolím si čestnou nouzi bez darů, zahalen jen svou ctností.
Já nejsem zvyklý za jižní vichřice, když stěžeň kvílí, poklekat k modlitbám,
105
ba ani nehrdlím se s bohy o náklad z Tyru a Kypru z obav,
že moři k dalším pokladům pomohu. V témž čase vírem egejských vln a vod mě díky Blížencům a vánku poklidně ponese dvouveslice.
Pomník, stvořený mnou, předčí i pevný bronz, předčí pradávný tvar královských pyramid, ani ničivý déšť, ani zlý severák, ani prchavý čas, proudy dnů bez konce nikdy nebudou s to vniveč ho obrátit. Ze mne dostane smrt pouze díl; valná část ujde podsvětním tmám. Kvetouc, dál poroste chválou budoucích úst, dokavad s Vestálkou bude stoupávat kněz na římský Capitol. Lidé řeknou, že já, zrozený v kraji such, kde proud Aufidu zní, v krajině oráčů, kterým panoval král Daunus, já, prostý muž, řeckým písním jsem hlas poprvé dokázal slovem latinským dát. Proto teď ujmi se právem nabytých poct, Múzo, a s vlídností snítkou vavřínu z Delf hlavu mi ověnči.
106
kniha čtvrtá
Válku po dlouhém příměří chceš zas, Venuše, vést? Smiluj se, prosím tě!
Jsem dnes jiný než za panství vlídné Cinary dřív. Padesát let mi je
téměř: nesnaž se ohýbat pod své půvabné j ho přespříliš tuhý krk,
krutá matko všech něžných snů. Jdi tam, odkud tě hlas mládí tak vroucně zve!
Pokud v příhodném srdci chceš vznítit milostný žár, raději ke dveřím
Paula Maxima přitáhni ty, jež rozséváš třpyt křídly svých labutí.
On má půvab i vznešenost, lidem, stíhaným pří, poskytne pomoc vždy,
mnohá umění dobře zná, proto slavně tvůj štít bude vždy schopný nést.
A když s úsměchem přemůže soka, který taFrad rozdává dárečky,
dá ti vytesat z mramoru sochu u albskych vod pód~střechou z drahých
dřev
Dýmy nesčetných kadidel arci budeš tam sát, tam se i potěšíš
fryžskou lyrou a flétničkou, do nichž vpadne i hlas pěvců a píšťala.
Tam i chlapci a dívenky dvakrát denně svůj hold vzdají tvé všemoci
tancem salijským, při kterém v půdě trojitý krok bělostných nohou zní.
Mne však dávno už neláká závod pijáků vín, ani květ ve vlasech,
dívka, ani hoch, tím méně touha, aby můj cit nalezl odezvu.
Ligurine, proč, ale proč
107
■
náhlé krůpěje slz tekou mi po tvářích, proč i jazyk, dřív obratný,
trapným tichem svou řeč najednou přeruší? Často tebe já objímám
ve svých půlnočních snách, stíhám tě, pokavad prcháš po poli Martově
nebo pluješ, ty zlý, s plynoucím proudem pryč.
V. y
Kclo chce, Iulle, Pindara následovat, na voskových perutích Daidalových vzlétá k výším, aby dal svoje jméno jasnému moři.
Jako horská říčka, jež v době dešťů z původního koryta vystupuje, tak i mocný Pindarův hlas zní silou dunivých proudů.
On je hoden vavřínů apollinských za svůj smělý dithyramb, v kterém sebou slova nová strhává bez ohledu na zákon verše;
za oslavu bohů a božských králů, díky kterým stihla smrt spravedlivá kentaury a Chiméřin strašný plamen nadobro zhasl;
za zpěv, poctu, dražší než steré sochy, zápasníkům anebo bujným ořům, kteří míří s vavřínem z Olympie,-podobni bohům; /
za soucitnost s jinochem, odloučeným od plačící manželky: za soucitnost,
108
a kterou k hvězdám povznáší jeho ducha ze stínů Orku.
Velký vítr pozvedá k výším labuť z Pindarovy krajiny, Antonie, zamíří-li do oblakjjá však pouze -podoben včele
sajjMjnedjz něžného dymiánu, ^\ vvmvšlím si s námahou skromné písně) ponejvíce v tiburském svěžím kraji, . ._ u vod a v hájíchi
Zato ty svou nad jiné znělou lyrou ucti, pěvce, Caesara, až se vydá Svatou cestou s vavřínem před Sygambry v potupných poutech.
Neboť sotva světu tak vzácnou bytost jindy dali osud a dobří bozi, sotva kdy i dají, i kdyby znovu zlatý věk nastal.
Uctíš krásné dny a hry města Říma po návratu chrabrého panovníka, po němž všichni toužili: uctíš Fórum, ztichlé a bez pří.
Pak i já se připojím se vším sličným, co si sluchu zaslouží, a hned zvolám z radosti, že Caesar se vrátil: „Slunce, slavné a krásné!"
Triumfe, až poté všem půjdeš v čele, zavoláme, Triumfe, tvoje jméno. Celá obec zapálí dobrým bohům
kadidlo k poctě. i
109
Podle svého slibu ty obětuješ deset krav a býčků, já zase chovám
odstavené telátko v širých lukách »,
pro svoji žertvu. t|
I
Na čele mu planou dva malé růžky -*? jako srpek po novu, tři dny starý, * sněhobílá skvrnka mu krásně svítí na plavé kůži.
til '• l
Múzo lyry á vzletných slov, ■! •
koho v kolébce tvé pohledy pohladí,
toho nečeká na Isthmu i vavřín za pěstní boj, ani se do cíle *
s rychlým vraníkem nevřítí jeho achájský vůz, tím méně pokoří
v boji výbojné vladaře; toho v čele všech vojsk s délskými snítkami
nikdy nespatří Gapitol. Zato proudnice vod v okolí Tiburu, \
bujné háje a lesíky ■ Vj .
jeho aiolský zpěv povznesou ke slávě. I
Všechna mladá a nová krev Říma, prvního z měst, řadí mě uznale
k pěvcům, které má v oblibě, ba i závist mě dnes méně svým zubem rve.
Ó má bohyně básnictví, ) ty, jež ztvárňuješ zvuk na lyře ze zlata,
ty, jež rybám hlas labutí vdechneš, kdykoliv chceš, třebaže němé jsou,
to dík tobě vždy občané kteří okolo jdou, na mne si ukáží j
jako na mistra římských strun: moje sláva i jas nejsou leč dílem tvým. ;
IV
Tak jako orla, vladaře nad blesky i nad pernatci, jemuž dal tuto moc sám vládce bohů za oddanost, stvrzenou únosem Ganyméda,
a jehož kdysi vyvedly, ačkoliv byl nezkušený, z hnízda žár po otcích i mladost, a dík jarním větrům po době dešťů se vzchopil k letu,
i když se bál, a brzy pak plný sil už na ovčince vrhal se útokem a nyní zápasí i s draky pro chtivost bojů a hodování,
tak jako lvíčka před srnkou, doposud jen zabavenou pastvou, jež tuší \smrt, jak spatří jeho ostré zuby, neboť už není svou matkou kojen:
tak pod Alpami spatřili Rétové vést válku Drusa; prozatím vítězný kmen Vindeliků, vyzbrojený od věků sekerou Amazonek —
ted nevyzkoumám, odkud má tento zvyk a znát vše nelze — široko daleko se drancům věnoval, až nyní skončil dík tomuto mladíkovi;
ted poznali, co dokáže rozmysl a schopnosti, jež rozvily pod střechou, tak šťastnou díky Augustovi, otčímu mládenců Neronových.
110
111
Tvor chrabrý z chrabrých předků vždy
pochází;
i kůň a býk vše vzácné, co v krví má, má po svém otci: dravým orlům nikdy se holoubci nenarodí.
Moc zděděná však roste dál výchovou a pro duši je posilou dobrý mrav; když pevnost zásad ochabuje, poklesky vrozenou vlohu zrůzní.
To, jaký vůči Neronům závazek máš, dosvědčil, ó Říme, proud Metauru ten den, kdy Hasdrubal byl zdolán, mračna se roztrhla nad Latiem
a poprvé se ozval smích vítězů zas od těch dob, co strašný Pun přes města se přehnal jako lesní oheň anebo sicilská mořská bouře.
Vždyť od těch časů mohla zas pokojně růst římská mládež, mohli zas zaujmout svá místa praví bozi v chrámech, zpleněných za vpádu Kartaginců.
Sám Hannibal, ten úskočník, prohlásil: „My, jeleni, jsme potravou pro vlky, a přesto na ně útočíme, třebaže úspěchem jest, jim prchnout.
Lid, který z trójských spálenišť odvážně se vydal s dětmi, starci i svátostmi vzdor bouřím Etruského moře do kraje italských měst a sídel,
má pevnost dubu z algidských úbočí, jenž, třebaže ho sekera oklestí,
112
z těch ran a pohrom pouze znovu díky jí načerpá moc a sílu.
Tak ani saně, po každém úderu vždy útočnější, Hercules v zápase se nebál; o nic větší hrůznost nevzešla v Kolchidě ani v Thébách.
Až na dno hoď ho, krásnější vypluje;: boj vyvolej: on potře a přemůže i sebelepší válečníky v bitvách, jež jazyk žen zaznamená.
Už nikdy pyšná poselství nevyšlu svým Kartágincom; veškerá naděje
je pryč, je pryč, když s Hasdrubalem zhynul náš věhlas i naše štěstí.
Moc claudiovských paží, ta zmůže vše!
Sám Iuppiter svou laskavou ochranou L. je obmýšlí a jejich důvtip snadno je vyprostí z tenat války."
Dlouho v dálce už dlíš, ochránce Římanů, který zrodil ses dík laskavým nebesům; časný návrat jsi nám přislíbil, proto se brzo do sněmu otců vrať!
Moudrý vladaři, vlast osviť svým plamenem když ty obrátíš tvář k lidu, tu jako by svitlo jaro, tu den plyne hned vlídněji, ba i slunce hned plane víc.
Jako matka, když syn, zdržován závistí jižní vichřice, čas v karpathském zámoří
113
maří déle než rok daleko od krajin svého krásného domova,
stále volá mu vstříc, modlí se, slibuje a svým pohledem lpí na výspách pobřeží; tak i Caesara chce, Věrná a tesknící, jeho země zas uvidět.
/: Díky tobě se skot pokojně popásá, •   půdě dodává sil Geres a Štěstěna,
klidně člunař svou lod prohání po mořích, čest zas o svoje jméno dbá.
Ctnostné domovy skvrn smilstva se zbavily, I   neřest prohrála boj s právem a zvyklostmi, ke cti matkám zas plod otci je podoben, trest jde krok co krok za vinou.
Dokud Caesar je živ, zdali v nás vzbudí strach ono plémě, jímž kraj Germánů obtěžkal, zlý Parth anebo Skyth? Kdopak si všimne dnes bitek v barbarském Hispansku?
Každý na svazích svých pozemků tráví čas, s révou sezdává kmen, který žil dosud sám,
j  potom vrací se zpět k číši a nábožně
'        ctí tě, ukončiv pjvní. c5°íl
K tobě modlitby zní, tobě i úlitby kdekdo koná, tvá moc božská je z rodiny Larů: právě tak dnes v paměti Reků jsou dosud Kastor a Héraklés.
I „Dobrý vladaři, rač italským krajinám j dopřát předlouhý mír!" pravíme střízliví ! v prvních paprscích dne anebo u džbánu v slunci hasnoucím na moři.
VI
Ty jsi bůh, jenž trestává zpupná slova! Tak tě zná rod Niobin, lupič ctnosti Tityos i Achilles, který téměř trójské zdi zdolal;
tento voják, nad jiné skvělý, dítě mořské víly Thetidy, tobě roven nebyl, ač se ílijské věže chvěly před jeho kopím.
Jako sosna podťatá zhoubným ostřím nebo cypřiš, cloumaný severákem, strašným pádem klesl a v trójském písku složil svou šíji.
On by asi sotva chtěl, ukryt v koni, klamně daném Minervě v oběť, přelstít Tróju nevhod klidnou i roztančený Priamův palác.
Zato by však učinil zlé všem lidem, zajatým i za dne, a nemluvňatům, ba i plody mateřských lůn by spálil na řeckém ohni,
kdyby otec bohů, jsa Venušinou i tvou prosbou obměkčen, nedal souhlas, že smí jednou Aeneas vztyčit město za lepších věšteb.
Učiteli Thálie, plné zpěvu, Apollóne, mistře strun, jenž své vlasy myješ v Xanthu, ochraňuj, věčný chlapče, slávu mé Múzy.
114
115
Apollón mě obmyslil jménem pěvec, duchem, jakož uměním skládat básně. Proto, panny nadmíru ctné i chlapci proslulých otců
pod ochranou Diany, která v letu jeleny a rysy svým lukem střílí, sledujte, jak lesbický verš vám značím lusknutím pálce;
Latonina syna teď zpěvem slavte, slavte noc i pochodeň, jež v ní roste, prospívá všem sklizním a povzbuzuje měsíce k běhu.
Ano, ještě po svatbě, dívko, řekneš: „O slavnostech stoletních Horatius, posvěcený básník, mě učil písni k potěše bohů."
VII +
v /
Roztál zas všechen snín a louky se pokryly trávou,
listím se odívá strom; země mění svou tvář a poslušně do říčních koryt
vrací se vzedmutý proud. Grácie, Nymfy a s nimi dvě sestry, už úplně nahé,
do tance daly se zas. Nevjř^žejiěcoje věčné: to vyplývá z času a hodin,
krátících blažené dny. "~ Zefýr vždy zažene~mrazy a jaro vždy ustoupí létu,
po kterém vrátí se vždy podzim, ten rozsévač plodů, a neplodná zima vždy
přijde
uzavřít střídu těch dob. Rychlým oběhem luna zas nahradí všechny ty ztráty, ale z nás po pouti k tmám,
116
kam už Aeneas kráčel, i bohatý Tullus i Ancus,
zbude jen popel a stín. Víme my, kolik nám k součtu všech našich dnů
nebeští bozi
nazítří přidají chvil? Všechno, čím srdce milé dnes obmyslíš, nemůže
nikdy
chamtivý dědic ti vzít. Jakmile skončíš svůj život a Mínós svůj vznešený
ortel
rozhlásit o tobě dá, žádná moc, Torquate, světu tě nevrátí: ani tvá
zbožnost,
výřečnost, ani tvůj rod. Marně chce Diana, aby zas ctnostný Hippolyt vyšel
z hlubin, kde panuje noc, přítele Peirithoa též Théseus nikdy už nesmí
vyprostit z podsvětních pout.
VIII
Rád bych přátelům dal opravdu milý dar,
Gensorine, snad bronz, obětní měsidla
nebo třínožku, jíž bývají poctěni
řečtí rekové. Věc, nikoli nejhorší,
dal bych tobě, jen být zámožným vlastníkem
Parchasiovýclij^
z nichž ten druhý měl dar_za_chy_tit^v jkamen^ první v barvách zas tvář lidskou i nadzemskou. Tím vším nevládnu já: ale tvůj dům i duch sotva potřebí má takové nádhery. Tebe těší však verš, daruji tedy jej; navíc povím pár slov o jeho hodnotě. Ani nápisy všem ve známost vyryté, dik jimž po smrti směl miláček národa s námi dýchat a žít, útěk, jejž Hannibal přestál, hrozby, jež zpět k němu se vrátily,
117
i
ani oheň a dým hříšného Kartága tolik lesku co zpěv Enniův nevdechly muži, který se k nám z dobyté Afriky vrátil bohatší svým jménem: to protože nikdy nedojdeš mzdy za žádný skvělý čin, dokud pěvcovy rty mlčí. Tak, udušen tichem, sotva by dnes Romulův věhlas žil: čím by zůstal on, syn Martův a Iliin? Arci, Aiaka ctnost povznesla ze Stygu, avšak náklonnost, hlas pěvců i jejich moc, ty ho^vedly pak vstříc ostrovům blažených. Mužům slavným, jež dík Múze smrt pomíjí, Múza chystá i slast nebe. Jen proto je k hodům bohů též zván udatný Hercules, proto třpytem svých hvězd Kastor i Pollux má moc i zničenou loď uchránit hlubiny, proto Bakchos, jenž rád révou si věnčí skráň, přání dokáže vést ke šťastným závěrům.
IX
Snad nevěříš, že zmocní se smrt mých slov, jež zpívávám a provázím hlasem strun, hrou, dosud neznámou, já, dítě z kraje, kde Aufidus šumí k dálkám?
Vždyť, třebas Homér místo má v čele všech zpěv Simónidův, hrozný hlas Alkáiův, verš velebného Stésichora ani verš Pindarův menší není.
Co Anakreón vyslovil před věky, čas nevyhladil: láska a její dech
i vroucnost, s kterou dívka Sapfó lyře se svěřila, dosud žijí.
Ne, Helena, ta nebyla jediná, jíž uhranuly královské způsoby
i komonstvo i lesklý účes svůdcův i jeho šat, zlatem tkaný,
rek Teukros z krétské tětivy poprvé šíp nevyslal; byl obklíčen vícekrát
hrad trójský; hoden chvalozpěvu nebyl jen mocný rek Idomeneus;
i chrabrý Hektór, hrdina Sthenelos i Déifobos měli své předchůdce, co utržili těžké rány chráníce počestnost žen a dětí.
Žil jistě mnohý hrdina dříve než král Agamemnón, všechny však halí noc: že neměli své božské pěvce, nikdo je, neznámé, neopláče.
Ctnost skrytá v tmách i pohřbená ničemnost jsou téměř totéž. Proto dřív nezmlknu,
než oslavím tě ve svých písních; nesmí již závistné zapomnění
tvé velké dílo beztrestně rozchvátit, můj Lollie! Svým duchem vždy rozumně vše vážíš, spravedlivě jednáš v údobích nejistých jako šťastných,
mstíš trestuhodnou chtivost a k penězům, jež přitahují kdekoho, chladný jsi;
tys neměl konzulát jen na rok: kolikrát dávajjsi před prospěchem
vždy jako soudce počestný přednost cti a s pohrdáním úplatky zločinců
118
119
jsi odmítal. Ty s mečem v ruce razil sis cestu vždy přes překážky.
j;   Jak omylné je přičítat blaženost |   všem, kdož jsou velmi bohatí! Spíše ten
í j smí toto jméno nést, kdo umí
I rozumně užívat božích darů,
í i
I i   kdo trpělivě nese svou chudobu !   a větší strach má z hanby než ze smrti,
' | kdo nebojí se zemřít za vlast
i anebo za svoje drahé blízké.
\
X
ó jak ukrutný jsi, dokavad moc dává ti Venuše! Avšak začne ti růst chmýří a tvou hrdost tím zaskočí; vlasy, které se dnes na šíji chvět smějí, se vytratí, zmizí zároveň nach, třebas i květ růže teď překoná, Ligurine, a tvář vlivem těch změn zdrsní a zaroste. Potom řekneš si vždy, kdykoliv sám spatříš se v zrcadle: „Proč z těch myšlenek všech, které dnes mám, neměl
jsem v mládí nic nebo pročpak mi čas nevrátí zpět půvabný obličej ?"
XI
Ve džbánu mám přes devět roků staré víno z Alby, v zahradě pěkný miřík na věnečky, Phyllido; mám i břečťan, bohatě vzrostlý,
s nímž tak záříš, spoutáš-li jím své vlasy; v domě svítí stříbro a oltář čeká, ozdobený posvátnou snítkou, na proud beránci krve.
Čeládka se otáčí v jednom kole, chlapci, dívky sem a tam pobíhají, oheň šlehá k nebi a nad ním stoupá černý sloup dýmu.
Prozradím ti, na jakou veselici jsem tě pozval: budeš tu slavit idy, den, co měsíc Venuše mořské, duben,,, vprostredku dělí.
Právem je tak slavný, ba posvátnější než mé vlastní výročí narození; od něho můj Maecenas totiž měří plynoucí léta,
Mládeneček Telephus, po němž toužíš,, rodem se ti nerovná; jedna dívka bohatá a rozmarná už ho drží
v půvabných poutech.
Odvážlivce varuje oběť blesku, Faethón; též poslouží Bellerofón, pozemšťan, jejž ze sedla shodil Pegas,, za vážný příklad,
abys šla jen za cílem přiměřeným; neusiluj překonat rozdílnosti, to jsou touhy bezbožné. Nuže, s tebou, končí mé lásky,
po tobě už nevzbudí žádná žena ve mně plamen. Nauč se tedy písním:; zazpíváš je sladce a písně ztlumí ponurou tíseň.
120
121
XII
XIII
Thrácký vítr, ten druh jara, jenž dovede tišit přívaly vln, plachty už napíná, ledy zmizely z luk, přestává hučet proud řek, jež vzduly se při tání.
THnízdo staví si též ptáček, jejž dohání k pláči synova smrt. Odvěkou pohanou pokryl athénský dům: přespříliš ztrestal on králův barbarsky chlípný čin.
Z čerstvých palouků zní písně i píšťaly, jimiž u tučných stád pastýři konejší boha, který má rád ovce a miluje temné arkadské pahorky.
Jaro vzbudilo v nás žízeň, můj Vergile: za své ochránce máš vznešené mládence, když teď dostal jsi chuť na Bakchův nápoj z Gal, zaplať nardovým olejem.
Malá nádobka hned přikouzlí velký džbán, který doposud spí ve sklepě pod vrškem; novou nadějí nás dokáže obmyslet a zlé starosti odplavit.
Chceš-li toto vše mít zavčas, co nejdříve se svým závdavkem přijď. Nemíním zadarmo víno do tebe lít. Nejsem tak bohatý, abych v domě měl nadbytek.
Tak už přestaň jen zisk počítat, neváhej, vzpomeň na temný den smrti, a dokud smíš, moudrost chvilku nech žít společně s hloupostí: občas bláznit je příjemné.
122
Můj hlas, Lyce, už byl v nebesích vyslyšen, Lyce, vyslyšen byl! Tuze jsi zestárla, chceš však vypadat krásně, pít a výskat se nestydíš.
Lákáš Kupida svým opilým skřehotem, ale všechno to jím nepohne ^číhá skryt v lících půvabné dívky Chiy, zháleTiry na loutnu.
Zato tobě ten zloch ulétá za soušky doubků, prchá hned pryč, neboť jsi ošklivá a máš veliké vrásky, šedé vlasy a žlutý chrup.
Kojský purpur a třpyt převzácných kamenů sotva přivolá čas, který je v análech, dobře každému známých, navždy zavalen střídou dnů.
Kam se poděl tvůj lesk, půvabné pohyby, Jede je milostný žár? Běda, co zůstalo z dívky zářící láskou, pro niž zradil jsem sebe sám,
z dívky úspěšné tak jako dřív Cinara, a též proslulé dík umění líbit se? Ji si brzy smrt vzala, zato Lyce, té nadělil
osud předlouhý věk plemene starých vran, 3,by vzbouzela smích v ohnivých mladících, pokud chtějí se dívat, jak se plamen stal popelem.
123
XIV
Jak velké snahy Říma i senátu
třé¥a7^ByTpříslu§ným počtem poct ' tvé ctnosti v kronikách i deskách,
Auguste, navěky zaznamenal,
když tvoje moc je největší pod sluncem, ( jež krajům lidských příbytků dává zář?._.i Svou zbrojnou sílu Vindelikům, neznalým našeho obyčeje,
jsi nedávno dal poznat, S tvým svazkem vojsk šel Drusus proti neklidným Genaunům
a rychlým Breunům. Přitom zničil pevnosti ležící v strašných Alpách
a každou ránu dvakrát jim oplatil. Pak starší z obou Neronů podstoupil zlé boje s barbarskými Réty; obšťastněn dobrými znameními
je rozprášil a probudil úžas všech, jak mocnou zkázu zaséval do srdcí,
jež chtěla zemřít ve svobodě; podoben mořskému vichru z jihu,
když vlnobití bouří a Plejády mrak v cáry mění, udatně rozrazil
řad nepřátel a hnal pak směle koně, jenž divoce ržál, tou vřavou.
Tak s hněvem býka valí se Aufidus, když protéká kraj Daunova království
a jeho vzteklý proud se strašně rozlévá po našich žírných polích.
124
A nejinak svým náporem Glaudius. Šik v těžké zbroji smetl; týl barbarů i jejich čelo bez úhony kosil a pokryl prsť jejich těly.
Tys poskytl mu radu i zbrojný lid i moc svých bohů. Protože od těch dob, co Alexandria ti k nohám složila přístav i prázdný palác,
dík přízni velké Fortuny ve válkách ti po patnáct let býval vždy úspěch přán a po taženích následoval nad jiné milý čas poct a slávy.
Kmen Médů, Indů, kočovní Skythové i Gantabrové, do těch dob nezkrotní, tě obdivují, mocný správce města měst Říma i Itálie,
a stejně Nil, jenž pramení v neznámu, i prudký Tigrid, Hister a Oceán,
to vodstvo plné stvůr a oblud, které se vzdouvá až k Britannii.
A poslušen je tebe Gall, kterého smrt neděsí, i drsný kraj Iberů.
Kmen Sygambrů, jimž vražda bývá slastí, ti vzdává hold, složiv zbraně.
3
Když o dobytých městech a o bojích jsem toužil zpívat, Foibos se dotkl strun; to na výstrahu, abych neplul ve vodách římských jen s malou plachtou.
125
Ó ve tvém čase, Caesare, rodí lán a znaky, z hrdých parthských bran stržené, již vrátily se na Gapitol, skončil věk válek a už jsi zavřel
chrám quirinského lana; i bezuzdnost, jež rušívala daný řád, dostala
dnes ohlávku a hřích byl vyhnán, opět se vrátily staré mravy, , i
z nichž rostlo dobré jméno všech Latinů, moc Itálie, pověst a majestát '• té říše, jejíž slávě tvoří hranici východ a západ slunce. ,
Když Augustus bdí nad obcí, nemůže -i už žádná vzpoura, žádná moc, žádný hněv, jenž kuje meče nebo sváry v nešťastných městech, dát výhost míru.
.....m.
i
A císařovy výnosy porušit j se střeží ti, co pijí z vod Dunaje,
kmen zrádných Peršanů i Getů Serů i národa z krajin Donu.
My ovšem ve dnech všedních i o svátcích, kdy rozpustilý Bakchus nás hostívá, se zprvu pokloníme řádně s dětmi i ženami všem svým bohům, 1
pak podle zvyku otců rod Venušin,
rod paní dobré, Tróju i Anchísa, 1
i vůdce, hodné chvály, v písních 3
s průvodem píšťaly oslavíme. *i|
126
PÍSEŇ STOLETNl
/ Foibe'i ty,/Diano, kněžno hvozdů, ó vy, úcty hodní i uctívaní, skvosty nebes, vyslyšte naše prosby v posvátném čase,
kdy hlas veršů sibyllských přikazuje mládencům a převzácným pannám bohy,, jimž se v sedmi pahorcích zalíbilo, opěvat písní.
Kéž ty, slunce věčné, leč denně nové, které nám dny zjevuješ a pak skrýváš v žhnoucím voze, nespatříš nikdy město-mocnější Ríma!
Ty, jež plody přivádíš z lůna na svět, / ,Eileithýio>zvaná téžrGenitalis, - / y vrc'1 (nebo jménu. LučinaIdáváš přednost?), ochraňuj matky,
potomstva nám, bohyně, dopřej, podpoř výnos Otců o sňatcích žen a zákon o manželství, živý zdroj pokolení nových a hojných,
aby kruh, jejž sto deset let vždy tvoří, oživil zas oslavné hry a písně, po tři sladké noci a tři dny bílé konané všemi,
A vy( Parky, věštkyně pravdy plné, co jste jednou vyřkly, řád světa pevně chránit má; teď připojte k minulosti budoucnost šťastnou!
127
Ó ve tvém čase, Gaesare, rodí lán a znaky, z hrdých parthských bran stržené, již vrátily se na Gapitol, skončil věk válek a už jsi zavřel
chrám quirinského lana; i bezuzdnost, V   jež rušívala daný řád, dostala ;1 dnes ohlávku a hřích byl vyhnán,
j opět se vrátily staré mravy,
z nichž rostlo dobré jméno všech Latinů, moc Itálie, pověst a majestát
té říše, jejíž slávě tvoří hranici východ a západ slunce.
Když Augustus bdí nad obcí, nemůže už žádná vzpoura, žádná moc, žádný hněv, jenž kuje meče nebo sváry v nešťastných městech, dát výhost míru.
! A císařovy výnosy porušit
\ se střeží ti, co pijí z vod Dunaje,
\ kmen zrádných Peršanů i Getů
I        Serů i národa z krajin Donu.
My ovšem ve dnech všedních i o svátcích, kdy rozpustilý Bakchus nás hostívá, se zprvu pokloníme řádně s dětmi i ženami všem svým bohům,
pak podle zvyku otců rod Venušin, rod paní dobré, Tróju i Anchísa,
i vůdce, hodné chvály, v písních s průvodem píšťaly oslavíme.
126
píseň stoletní
, '      . , Foibe i ty, Diano, kněžno hvozdů,
1 '~ó Vy, úcty hodní i uctívaní,
skvosty nebes, vyslyšte naše prosby 4- v posvátném čase,
kdy hlas veršů sibyllských přikazuje j mládencům a převzácným pannám bohy,
í jimž se v sedmi pahorcích zalíbilo,
opěvat písní.
* Kéž ty, slunce věčné, leč denně nové,
které nám dny zjevuješ a pak skrýváš v žhnoucím voze, nespatříš nikdy město-mocnější Říma!
Ty, jež plody přivádíš z lůna na svět, íEileithýio> zvaná též(Genitalis\ — j ^ ^ (nebo jménu Lučina dáváš přednost?), ochraňuj matky,
potomstva nám, bohyně, dopřej, podpoř výnos Otců o sňatcích žen a zákon o manželství, živý zdroj pokolení nových a hojných,
aby kruh, jejž sto deset let vždy tvoří, oživil zas oslavné hry a písně, po tři sladké noci a tři dny bílé konané všemi.
A vy( Parky, věštkyně pravdy plné, co jste jednou vyřkly, řád světa pevně: chránit má; teď připojte k minulosti 'i budoucnost šťastnou!
í 127
Necht i Zeme, matka všech stád a žatev, obdaruje Cereru věncem z klasů a nechť Iovův vánek a žírne deště nasytí sémě!
Skryj svou zbraň a naslouchej ( Apollóne, ) pokojně a laskavě prosbám chlapců, a t^, Luno, paní hvězd s dvěma růžky, vyslyš i dívky!
Jste-li tvůrci Říma a trójský houfec zakotvil, vás poslušen, v Etrurii po příznivé plavbě a vlast i město za nové směnil,
j
potom co mu hořící Trójou cestu našel zbožný Aeneas, který přežil zkázu země, aby pak ztráty zhojil většími zisky,
hleďte^ bozi,/vnímavé mládí přivést k mravnosti a přejte klid tichým starcům; Romulovcům nadělte zdatné plémě, slávu a hojnost.
Kéž dík žertvě bělostných býků získá Venušin a Anchísův pokrevenec, první v boji, laskavý k poraženým, všechno, oč prosil.
Jeho paže moře a zemi krotí, sekery, znak moci, dnes děsí Médy, Skythové a Indové, dříve pyšní, prosí ho o soud.
Věrnost, Gest i pradávná Zdrženlivost, Mír i Ctnost, jež strádala dříve, opět
navrací se směle; je vidět Hojnost s rohem zas plným.
Apollón, bůh devíti Múzám drahý, velký věštec s třpytivým lukem, znalec umění, jak léčit a povzbuzovat zemdlené tělo,
Latiu a Římu dnes poskytuje další síly do nových dob a živí jeho věčný rozkvět, když k Palatiu na svůj chrám shlíží.
Nad algidským vrchem a Aventinem Diana dnes panuje. Patnáct kněží neoslyší nikdy a přáním hochů naslouchá vlídně.
A tak s pevnou vírou, že stejně smýšlí Zeus i sbor bohů, se vraťme domů, my, kdož sborem Dianu tak i Foiba umíme slavit.
129
I Gau
EPÓDY
Vstříc těžkým veslicím se vydáš, příteli,
jen s lodicemi lehkými, a připraven jsi snášet spolu s Gaesarem,
můj Maecenate, všechno zlé. A co já? Vždyť můj život, šťastný, jsi-li živ?
byl by mi jinak přítěží! Mám podle_ty^ho^řJkazu zde JJedatklid,
tak neradostný bez tebe, či s myslí hodnou pevných mužů raději
nést tíhu toho podniku? Já podstoupím ji rád a třebas přes Alpy
i 1c pustým štítům Kavkazu i k nejvzdálenějšímu břehu západu
ti půjdu v patách bez bázně. Ohceš vědět, čím ti pomohu, já, slabý muž
a zcela špatný válečník? Když budu s tebou, rázem utlumím ten strach,
jejž odloučení zveličí. Pták, pokud vysedává u svých holátek,
se hadů méně obává, než odlétne-li, i když jeho přítomnost
je mladým sotva k užitku. Tak s tebou budu válčit — dnes i v budoucnu,
vždy s víroujyejvou^náklonnost, ne proto však, že bych rád získal pro svůj pluh
víc čerstvých volských spřežení, ne že bych stáda z Galabrie před vedry
chtěl na lukánskou pastvu hnát, ne že bych u circejských hradeb Tuscula
si přál snad skvostnou vilu mít. Dík tobě a tvé dobrotě mám dostatek,
ba nadbytek. Já nemíním své jmění jako skrblík v zemi ukrývat,
ba ani probít světácky.
133
II
„Kdo žije stranou tržišť, pěkně v poklidu,
tak jako naši prapředci, ten žije šťastně: s volky kypří rodný lán
a neví, co je lichvařit. Zlá polnice, hlas vojáků, ho nevzbouzí,
vztek moře neživí v něm strach, všem okázalým prahům vlivných občanů
a Foru též se vyhýbá. Svou vlastní rukou se ztepilým topolem
keř vzrostlé révy sezdává a pak zas hledí na toulavá stádečka,
jak bučí v skrytém údolí, j Štěp zbavuje všech suchých větví kosířem
a úrodnější roubuje; med z plástů do vymytých amfor přelévá
a stříhá slabé ovečky. Když hlavu, ozdobenou zralým ovocem,
sampolizim_zj3olí pozvedne, | tu šťasten češe hrušky, kter^vypěstil,
i víno, rudější než nach, z nichž tobě, strážce mezí, otče Silváne
i Priápe, vždy chystá dar. Je příjemné si lehnout pod prastarý dub
i do hustého pažitu; proud v příkrých březích mezitím dál ubíhá
a v lesích zvučí ptačí zpěv. Z míst, kde jsou studánky, zní šumot bystrých vin
a láká k chvilce dřímoty. Když v době hromovládce Dia, v zimních dnech
sníh s deštěm padne na zemi, tu se smečkou psů divočáky nadhání
vstříc políčeným tenatům a jindy u čihadla sítě z velkých ok
zas na kvíčaly nastraží; léč s potěšením chystá také jeřábům
a ustrašeným zajícům. \
134
I
Zda takto nelze nejrychleji zapudit
žal, který láska přináší? Když ovšem manželka se také podílí
svou péčí o děti a dům, když po způsobu Sabinek a osmahlých
žen apulských, kde mužové jsou pilní, posvátný krb klestím nasytí,
než vrátí se choť, prací mdlý, když vypasená stáda za proutěný plot
z luk zažene a podojí, když mladé víno v sladké kádi nabere
a^rostéliody připraví, pak těžko by mě lákaly víc ústřice
i jiné mořské lahůdky, jež vichřice a hromobití z východu
vždyTTnašim břeEům přihání; pak asi křehkou slípku ani perličku
bych s větší chutí nepolkl než hrstě oliv natrhané na stromech
z těch nejplodnějších haluzí, květ šťovíku, co roste v lukách, nebo sléz,
lék na neduhy chorých těl, či jehně, o slavnostech mezí zabité,
a kozle, jež vlk ušetřil. Je tuze milé vidět při té hostině,
jak stáda ovcí domů jdou, jak unavení volci nesou na plecích,
již skleslých, obrácený pluh, jak kolem Larů polehává čeládka,
ten houfec domů hojnosti." Tak hovoří, už zcela oddán venkovu,
sám známý lichvář Alfius, jenž přitom peníze, jež přijme o idách,
hned o kalendách rozpůjčí.
135
III
Kdo stařičkému otci kdysi zlámal vaz
svou vlastní rukou bezbožnou, ať zato česnek sní; je strašnější než jed:
jak dobrý břich má asi žnec! Ta příšerná věc spaluje jné útroby:
snad někdo zlý mi zmijí tresť vlil do zeleniny? Snad Canidie mě
svým jídlem chtěla otrávit? Když vůdce Ijásón, ten skvělý Argonaut,
svou krásou ranil Médeiu, prý dostal totéž,la|by_býky pokrotil,
a ochočil je ohlávkou f^^s^ touž mastí ona potřela dar sokyni,
dřív než s ní vzlétl strašný drak. Tak vyprahlý žár ani hvězdy nedštily
v čas letnic na Apulii! IJlat»_jejž dostal pracovitý Héraklés
ho meňFp^linmpTěcích. Až, rozpustilý Maecenate, zatoužíš
též něco podobného jíst, kéž dívka dlaní zadrží tvůj polibek
a odtáhne se k pelesti.
Ten odpor, jenž je ovečkám a vlkům dán,
též k sobě máme: já i ty, jejž od španělských důtek pálí dosud hřbet
a nohy od ukrutných pout. " Ač smíš se vychloubat svým jměním, štěstěna
tvůj původ změnit nemůže. Když kráčíš Svatou cestou, oděn do togy
šest loktů dlouhé, všímáš si, jak na okolních obličejích přitom lze
číst neskrývanou nevoli?
136
Ten, kdo byl trestán bičem tak, že nakonec
i vyvolávač už měl dost, dnes obdělává tisíc jiter ornice
a po Appijské cestě kůň jej nosí a on, jezdec, chce vzdor zákonům
vždy v prvních řadách sedávat. Co pomůže nám, pošleme-li koráby
včas na raby a zbojníky, když drží hodnost vojenského tribuna
muž takovýchto vlastností!
V
„Ó ve jménu vás, bozi, kteří vládnete
všem lidem i všem krajinám, co znamená ten ruch, ty hrozné pohledy, jež stále stíhají jen mne? ' Já prosím při tvých dětech, pokud Lučina
ti vůbec kdy k nim pomohla, \ i při nachu, té kráse marné, při lovu,
i jenž toto vše by neschválil,
proč na mne zahlížíš? Tak hledí macecha
či šelma šípem raněná." Hoch stále naříkal a chvěly se mu rty, 1 jak bez všech ozdůbek tu stál,
tak útlý, že i thrácké neznabohy by
svým zjevem jistě oblomil Vtom Ganidia, celá rozčepýřená, i si vplete hady do vlasů,
dá přinést fíky, natrhané na hrobě,
sněť smutečního cypřiše ....... ..........
1 a z půlnočního výra vejce a pár pei\
ta vejce mytá v krvi žab, i býlí z Hiberie nebo z Thessalska, kde spousty jedů pěstují, j a s kostí z chřtánu lačné psice opeče
vše nad kolchidským plamenem.
137
V té'chvíli Sagana již spěchá vykropit
dům pravou vodou z Averna. Má vlasy zježené jak prchající kňour
a jako mořský ježek sám. A Veia, aniž zraňuje ji svědomí,
se chopí ostré motyky a s mnoha vzdechy začne kopat prohlubeň,
kde má být zasypán ten hoch, ■den čekat na smrt, přitom vidět lahůdky,
co chvíli jiné, před sebou, rty nad zemí jen tolik, kolik nad vodou
vždy brada plavcům vyčnívá. Až zrak mu zhasne při pohledu na pokrm,
jejž nikdy ovšem nesmí sníst, tu játra vyprahlá i morek vyříznou
a nápoj lásky smísí z nich. — Jak správně tuší neapolský líný lid
i všechna města v okolí, je jisté, že v té společnosti pobývá
též ariminská Folia, co mužské choutky má a umí přikouzlit
i z nebe lunu s hvězdami. Zlá Canidia kouše černým zubiskem
svůj dlouhý nehet na palci, pak něco zamlčí a něco vysloví: „Ó svědkyně mých konání, ty, Noci, a ty, Diano, jež nad tichem
v čas tajných obětí máš moc, teď pomozte! Svým božským hněvům vydejte
v plen domy sokyň lásky mé. V té době, kdy i šelmy v sladké dřímotě mdlí vprostřed lesů plných hrůz, chci, aby ten můj starý smilník pro smích všem
mě navštívil zde v Subuře a vítali ho psi: má totiž na sobě
mou vzácnou čarodějnou mast. ■Co však se děje? Nepůsobí už ta trest', ten lektvar, hodný Médeie,
138
co dala kdysi ze msty pyšné sokyni a dceři vládce Kreonta, než prchla, darem roucho, otrávený háv,
jenž mladou paní sežehl? Což pominula jsem snad jeden kořínek či květ z těch nejskrytějších míst? Snad aspoň, potřen onou mocnou mastí, spí a zapomenul na mé soupeřky. Ne! Ne! On vyšel! Kouzelnice mocnější
ho asi zbavila mých pout. Jen počkej, Vare, duše předurčená lkát, však ještě k sobě připoutám tvou mysl mocí tajemného nápoje,
ne mocí obyčejných čar! Ty pohrdáš mnou? Lepší kouzlo nachystám a lepší doušek dám ti pít! To spíše nebe ponoří se do moře
a země moře pokryje, než abych nevznítila v tobě mocný žár, jenž hoří temným plamenem!" Když skončila, tu hoch ty bezbožnice dál už přestal mírně chlácholit a hledaje, jak pádně přetnout mlčení, je proklel jako Thyestés: „Jed nezmění zlo v dobro, nezvrátí tu moc, co řídí lidské osudy! Ne, žádná oběť vás mé kletby nezbaví, ta půjde všude za vámi. Ba víc! Až z vaší vůle vposled vydechnu,
pak jako duch se vrátím v tmách, jmijjjtín dík síle dané mrtvým duším váni
tvářkřivým nehtem rozdrásá; až/' v tmách vám na bušící srdce přilehnu,
váš sen se děsem udusí, pak všude na ulicích lidé kamením vás, zrůdné baby, zahrnou. Hrob nenajdete: rozsápe vás vlčí zběř a ptáci na Esquilinu.
139
A to vše jistě uvidí mí rodiče, j již, běda, přežijí mou smrt."
VI
Proč skáčeš, psisko, na pokojné poutníky, ~
když jindy couváš před vlky? Proč nestekáš a nevrháš se, pokud smíš, "!
zde na mne, jenž mám zuby též? • >
Já totiž spíše lakónským a molosským j
psům pastýřským jsem podoben. | Když šelmu objevím, tu uši nastražím j
a štvu ji třebas přes závěj, . j
Ty ovšem, když se na celý les vybouříš, [
jdeš očichovat zbylou kost. í Dej pozor! Proti bídníkům já obracím
svůj hněv tak jako býk svůj roh, i tak jako Archilochos nebo Hippónax
svým veršem rány vraceli. ■ Mám před vyceněnými zuby jako kluk i
se třást a drzost netrestat?
VII
Kam směřujete, zločinci? Proč svíráte
zas meče, sotva ukryté? Snad málo římské krve přijal dosud prach
i moře, domov Neptunův? A proč? Ne proto, aby Říman vypálil
zdi žárlivého Kartága, ne proto, aby dosud nespoutaný Brit
šel brzo v poutech po Foru, leč aby toto město sebe zničilo,
jak si to přejí Parthové. I krutí lvi a vlci jinak jednají:
ti nehubí své plemeno.
140
Teď odpovězte, co vás k tomu ponouká?
Snad osud? Vina? Slepý hněv? Ne. Mlčí. V nitru ohromení, strnulí a s tváří hrůzou zsinalou. .1 Tak jest: zlý úděl kráčí v patách Římanům '       a jméno bratrovraždy má už od časů, kdy kletbou postihla náš rod krev nevinná, krev Remova.
VIII
Jak? Toužíš po mně, i když vadneš množstvím let,
jež zbavuje mou žádost sil: tvé zuby zcela zčernaly a dlouhý věk
tvé čelo rozryl vráskami. Řiť zeje mezi hubenými hýžděmi
tak jako krávě při průjmu. Máš ovšem jiná dráždidla: svůj zvadlý prs,
spíš ceckům hřebic podobný, i měkký břich a suchá stehna, rostoucí
z dvou lýtek, velmi opuchlých. Chci tvoje blaho: s triumfálním obrazem
ať brzo jdou ti před rakví a měj si perly oblé tak, že žádná z dam
se oblejšími nezdobí. Nu, když i knížky stoiků tak pokojně
spí na tvých jemných poduškách, jak moje mužnost, nijak sečtělá, i úd
má překonat svou ochablost? Chceš vydráždit ho, aby z pyšných slabin vstal? Pak pričiňuj se o to rty!
IX; 1
Kdy na vítězství Caesarovo zvedneme s džbán, uschovaný pro svátek, j
141
\  můj šťastný Maecenate, slavně u tebe, j tak jak se líbí Iovovi?
Znít budou písně v doprovodu dórskych strun
a fléten z krajin barbarů tak jako tenkrát, když se syn, prý Neptunův,
hnal z boje s loďstvem v plamenech, on, který město děsil okovy, jež sňal
tak vlídně s rukou otrokům. Ach, naši vnuci sotva pochopí, že dnes
J^Jij manJíenč_pai:Qb.cn, kůl vedle zbraně nosí a jsa vojákem
že posluhuje kleštěncům. I slunce musí hledět na zástavy vojsk,
jak před závoji lože ční, K nám ovšem přešel s jménem Caesar na rtech sbor
dvou tisíc Gallů na koních a nepřátelské lodě rychle změnily
směr pod ochranu přístavu. Ó Triumfe, proč necháváš skot beze jha
a zlaté vozy zahálet? Ó Triumfe, z těch, co jsi z válek přivedl,
i přemožitel Iugurthův,' i africký rek, jenž si vztyčil Kartágem
svůj pomník, stojí níž než on. Boj na vodě i zemi prohrál nepřítel,
nach svlékl a žal oblékl. Teď zamíří snad s protivětrem na Krétu,
ten ostrov skvělý stem svých měst, snad k Syrtám, sužovaným Notem, anebo
plout bude mořem sem a tam. Už chystej, chlapče, větší číše pro víno,
buď chijské nebo lesbické, a hlavně caecubské, co rychle zažene jak všechnu ošklivost, tak hnus. | Strach nebo úzkost o Gaesarův úspěch hleď i       z nás milou révou vypudit.
X
Už nese z přístaviště za zlých předzvěstí
loď páchnoucího Mevia, Dbej o to, jižní vichře, abys do boků
jí bušil stále vlnami. Kéž vítr z jihovýchodu pak po mořích
změť lan i vesla rozmetá. Kéž severák se zvedne jako na horách,
kde hravě přelomí i dub. Kéž v noci dobrá hvězda nevystoupí z míst,
kam chmurný Oríón šel spát. Ať není moře o nic mírnější než to,
jež neslo řecké vítěze, když Pallas obrátila z trójských spálenišť
hněv k Aiantově veslici. Tvé námořníky čeká jenom trpký pot,
tvé tváře barva jako žluč, a navíc nářky zbabělé i modlitby;
a bude hluchý Iuppiter, až řecký příboj, vlhkým Notem vzedmutý,.
ti s hukotem kýl roztříští! Pak do zákrutin břehu, tučná kořisti,
se svalíš pro smích potápkám, a za to kozla chlipníka i ovečku
já Bouřím obětuji rád.
XI
Mně nelíbí se to, co dříve, Pettie:
stále jen veršíčky psát; jsem ranou lásky zasažen, té lásky, která tuze usilovala
vznítit v mých útrobách cit i k dívenkám
i k mládencům
Ten čas, co k Inachii vášní neplanu,
prosinec po listu list již s větví střásá potřetí.
142
143
Co zkazek o mně obíhalo po městě
(dosud mě polévá stud!). Co slavností jsem trávíval tak zasněný a plný těžkých povzdechů,
značících milostný žár, že mě to dodnes mrzívá. „Jak? Vskutku proti síle peněz ryzí duch
chudákův nezmůže nic?" Tak jsem ti v slzách žaloval, když božský Bakchos bezostyšně rozehřál
silnější révou mou hruď a vyrval z ní má tajemství. ,,A jestliže mi v nitru hněvem vzkypí žluč,
větrům a vichrům dám v plen své léky zcela neschopné mou krutou ránu zahojit; pak bez zábran
rázem už boje se vzdám; vždyť soci jsou mne nehodní!" Když vylil jsem ti srdce, tys mi poradil,
abych šel domů a já jsem váhavě však vyhledal ty nepřátelské veřeje a — běda mi!
s nimi i kamenný práh, kde opět jsem si lámal kříž. Teď Lyciska zas miluji; ten chlubílek
tvrdí, že s půvaby žen on hravě může soupeřit. Těch sladkých citů nezbaví mě ani moc
laskavých přátelských rad, tím méně hrubých slov, snad pouze láska k jiné krásné dívence
anebo k chlapci, jenž má své vlasy v uzel svázané.
XII
Koho chceš získat, ty, ženo, jež jedině slona jsi hodni?
K čemu ty dárky a psaníčka lásky / pro mne, mladíčka skrovných sil, nicméně bystrého čichu?
Neboť já velice dobře vždy zvětřím každý polyp i kozlí puch, ukrytý v podpažní srsti,
jako pes vyslídí ve skrýši vepře. Jaký pot, jaký strašný pach line se více a více
z vrásčitých paží, když skláním své kopí, třebaže ona dál touží svou dychtivou bezuzdnost sytit?
Přitom i postel i nebesa bortí růjnými skoky a rychle z ní mizejí barvy a šminky,
ke kterým krokodýl přispěl svým lejnem.
144
s m<
Pokud se odvrátím, zprudka mi Inachiu hned vyčte:
U ní jsi nebyl tak zemdlený nikdy, ínächiu jsi za noc už obšťastnil třikrát, mne jednou, - přitom dost vlažně. Ať hanebně zajde Lesbie za to, že mohla mi dohodit býka tak mdlého po tom, co sloužil mi Amyntás Kojský npudím, jež z nezkrotných slabin se tyčilo s pevností větší jistě než mladý strom do svahu vrostlý. K "čemu tak horlivě barvit si podruhé purpurem tyrským
rouno? Nu, k čemu? To pro tebe, ano pro tebe, poněvadž ze všech tvých přátel pijáků žena
žádného nehýčká jako já tebe. Ó jak jsem nešťastná! Prcháš mi jako zděšená ovce ukrutným vlkům a jako lvům srna."
XIII
Nebe se pokrývá strašnou tmou mračen; Iuppiter s deštěm
a sněhem sestupuje k nám. V moři i v lesích zní svist severních thráckých větrů co chvíli. Užijme rychle
té vhodné doby, přátelé: pokavad svěží je krok, pokud to přísluší věku, nechť vrásky z temných čel zmizí.
Sud zTorquatova konzulství,jzdofry_Jcd^^ načni a o ničem dalším už nemluv; bůh^vMjiýnánzměny,
snad všemu opět yrát^ácLProto je příjemné teď perským nardem se natřít a zprostit zároveň srdce
všech zlých a chmurných starostí pomocí arkadských
strun.
Takto i proslulý kentaur už promlouval k velkému žáku: „Jsi synem božské Thetidy, smrtelným, vítězným vždy,
očekává tě Trója, kde Skamandros klestí si cestu
svým chladným úzkým tokem, kde Símoeis uhání vpřed.
Parky svým útkem však dávno už vzaly ti možnost plout
zpátky,
tvé mořské matce nebude dopřáno domů tě nést. Ale tam v dálce hrot všeho zla otupíš písní a vínem, tou přelahodnou útěchou smutku, jenž rozrývá tvář."
145
XIV
Gím to, že malátná lenost mě zapomněním tak mocným
až v hloubi smyslů zasáhla, jako bych svlažil douškem, jenž vrhá nás do těžkých dřímot,
své hrdlo, žízní vyprahlé? Předobrý Maecenate, tím tázáním stále mě trýzníš.
Mně totiž zbraňuje sám bůh ukončit svoje jamby, jež začal jsem před časem skládat,
a vyplnit tak dávný slib. Stejně prý Anakreón, když Bathylla ze Samu kdysi
měl v lásce tuze horoucí, často se z hluboké trýzně jen tuze povrchním veršem
své duté lyře zpovídal. Vždyť i ty, chudáčku, hoříš, a sotva žár skvostnější Tróju
v čas obležení zapálil. S radostí přijímám osud: mé srdce sužuje Phryne,
ta propuštěnka nestálá.
XV
Byla noc, na nebi jasném a čirém úplněk šířil
svou záři vprostřed menších hvězd. Tenkrát bez obav z toho, že proradou zjitříš hněv bohů,
ses zapřisáhla věrností. Tenkrát jsi úže než břečťan, když vine se k štíhlému kmeni,
mě tiskla vjřUoujiérnobjetí, V lásce prý setrváme tak dlouho, dokavad bude
vlk stíhat ovce, lodníky Orion, který v čas bouří vždy mořskou pláň vzduje, a vítr
brát vlasy Apollónovi. Jednou má neoblomnost však, Neaero, tuze tě raní,
a jestliže tvůj Flaccusje celý muž, nestrpí, aby se druhý směl těšit z tvých nocí;
pak jinde utiší svůj hněv. Nehodlá ustoupit kráse, jež dnes už nenávist vzbouzí,
když pramen svého žalu znám.
146
Avšak ty, šťastnější pane, jenž nyní hrdě si kráčíš
a pyšníšjse mým neštěstím, třeba by jen "a j en k tobě proud zlaté řeky se valil,
měl bys i hojnost polí, stád, znalostí záhad, jak na svět Pythagoras se vrátil,
a krásy víc než Níreus, běda, budeš se trápit, až jiného poctí zas láskou,
a potom já se budu smát.
XVI
Po věku otců věk synů dál zmítá se v občanských vojnách,
Řím boří sebe sama dílem vlastních sil. Marně ho hrozili zdeptat jak sousedé z plemene Marsů,
tak výhružná pěst -etruského Porseny, žárlivá Capua, hrdá a chrabrá, i Spartakův zápal,
kmen Allobrogů, věrolomný v čase vzpour, marně toužil i Germán, lid blankytných očí, ho zkrotit,
i Hannibal, ten přízrak našich pradědů. Zato my, bezbožné děti zlé krve, ho zničíme sami
a divá zvěř zas jeho lány osídlí. , Do jeho spálenišť vstoupí sám cizácký vítěz a město
pak pod kopyty jeho koní zaduní. Kosti Quirinovy, dnes před větry, před sluncem skryté,
on roznese, pln pýchy — hrůza pohledět! Chcete zkoumat, vy všichni či alespoň lepší část obce,
jak s úspěchem se vystříhat těch hrůz? Myšlenku nad jiné vhodnou nám osud Fókajských vnuká:
ten lid se vydal ze zděděných domovů, Lary i lány proklel a chrámy pak zanechal kancům
a žravým vlkům pro skrýše i doupata: takto se možno po moři plavit, kam zaduje vítr,
a po souši jít, kam nás nohy ponesou. Souhlasíte? Kdo touží nám poradit lépe? Co brání
nám vyplout lodí za příhodných znamení? Proto si přísahou stvrďme: „Jen tehdy nebude nectné
se vrátit, vyplují-li z hlubin balvany,
147
nebude také nectné zas napnout k otčině plachty,
až temen matinských se dotkne řeka Pád nebo až do nitra moře se srázy Apenin zřítí
a z prapodivné vášně nových žádostí povstanou zrůdy: až zlíbí se tygřici s jelenem splynout,
až jestřáb zprzní holubici anebo lehkověrná stáda se plavých lvů přestanou děsit
a ostříhaný kozel bude k moři lnout. Tímto i vším, co zdrží nás od sladké touhy se vrátit,
se zapřísáhněme a jděme, občané, všichni nebo s tou částí,'jež hloupý dav předčí; ti slabí
a zoufalí ať v ložích neblahých spí dál. Avšak vy, statečná srdce, teď odvržte zženštilé hoře
a od etruských břehů rychle odrazte. Čeká nás oceán, vodstvo^ jež oblévá celý svět: vzhůru,
k těm šťastným krajům, na ostrovy blaženství! Půda, ač nekypřena, tam každý rok hojnou žeň dává, I    ač neprořezána, tam réva rodívá, raší tam snítky oliv, těch stromů věrných a stálých,
fík tmí se, aby zdobil vlastní korunu, z vykotlaného dubu med kane a ze strmých horstev
se lehká vlnka, šumíc, vrhá skok co skok. Bez všeho pobízení se kozy sejdou vždy k dížím,
skot oddaně se vrací s oblým vemenem, kolem ovčinců večer se s mručením netoulá medvěd,
zlé zmije v ornici se nikdy nehemží. Další zázraky ještě tam s radostí můžeme spatřit:
lán, který Eurus nepustoší lijavci, anebo tučné zrno, jež nestrádá ve vyschlé půdě:
tam živlům nepopouští uzdu nebes pán. Mužové z Arga nikdy loď nehnali vesly k těm břehům,
jich nedotkla se neřestnice z Kolchidy, tím méně Foiníčaně k nim obrátili svá ráhna
a mířil utrápený Odysseův houf. Žádný mor nehrozí stádům a nikdy tam nešíří hvězda
žár, který dobytčata horkem sužuje. Pro bohabojné plémě ta místa uchránil Zeus, když poskvrnil věk zlata mědí, aby věk
148
Mi oik železem zrŮznil; a tomu uniknout může jen člověk pobožný, jak zvěstuje můj zpěv.
XVII
„Již svěřuji se nadvládě tvých velkých čar
a uctivě tě žádám při Proserpině
i Dianě, již není radno popouzet,
i při knihách tak mocných zaříkávadel,
že dokáží i hvězdy z nebe přivolat:
buď, Ganidie, šetrná, nech kouzlení,
a zatoč zase zpět svým vřetenem!
I Péleovce obměkčil král Télefos,
ač předtím proti němu vojska Mysů hnal
a vrhal na něj střely ostře broušené.
I poté když byl Hektór zabit, vydán psům
a supům a když pod hradbami Tróje král
se vrhl k nohám hněvivého Achilla,
rek matkám svolení dal k pohřbu padlého.
A také Odysseův houfec lodníků
si po všech strastech odpomohl od štětin,
když tomu chtěla Kirké: vrátil se jim hlas
i myšlenka a do výrazu důstojnost.
Už víc než dost tvých trestů jsem si odpykal,
ty milostenko člunařů a kramářů:
čas mládí prchl mi i s barvou cudnosti
a šedožlutá kůže pne se po kostech.
Mé vlasy jsou už bílé dík tvým mastičkám,
má trápení už nevyhojí žádný klid,
noc běží za dnem, den zas za nocí a hruď
se ani na čas neobejde bez vzdechů.
Jsem, chudák, nucen věřit v to, co nikdy dřív
že srdcem hýbou zaklínadla Sabellů
a z čarozpěvu Marsů hlavy pukají.
Chceš ještě víc? Ó moře! Země! Neplanul
víc než já ani Héraklés, když polil ho
proud černé krve Nessovy. Tak nesálá
149
žár v jícnu Etny. Přesto tvoje kuchyně všech strašných jedů nevyhasne, dokavad se o můj popel bídné větry neporvou. j Tak pověz: jaký konec, jaká strašná daň mě čeká? Splatím vyměřenou pokutu, jsem připraven smír uzavřít: sto býků dám, když si to přeješ, jsem i ochoten lhát na své lyře: ,Ó ty cudná stálice, tvé záře skvostně planou mezi hvězdami!' Když pěvec znectil Helenu, tu probudil hněv v jejích bratrech; zprvu oslepili ho, leč přemoženi prosbou, zrak mu vrátili. Vrať ze své moci též mé choré duši klid. Ne, nezdědilas po svém otci bezectnost, ty nejsi vědma, která kvapem po pohřbu jde rozmetávat prach a popel chudáků, a Pactumeius je tvé pravé děťátko a prala bába tvou krev na prostěradlech, l z nichž jsi tak zlehka po porodu povstala." j „Jen k hluchým uším chrlíš svoje žádostiT I mořská skála, bičovaná Neptunem, hlas ztroskotanců pozorněji sleduje. Lze dlouho šířit posměch o kotyttiích, hrách volné touhy, přede všemi bez trestu? Lze vláčet městem bez obavy z odvety mé jméno právem kněží bdících nad kouzly? Proč brala bych si jinak u bab hodiny, jak mísit hodně ukrutný a rychlý jed? Ty však si na smrt počkáš déle než sám chceš, jsi, nešťastníce, nucen vlastní život nést dál bez přestání od útrapy k útrapě! Ty toužíš po klidu? I otec Pelopův, král lýdský, u plných mis hladov o něm sní, i Prométheus, daný v poutech orlu všanc, i Sisyfos si přeje balvan dopravit až na vrchol. Řád Iovův ovšem praví: Ne. Snad se ti zachce skočit z věže do hlubin, snad ponořit si norický meč do hrudi;
150
a nakonec si možná spleteš oprátku, svým hořem ohlušen a zhnusen životem, leč marně. Pak ti na ramenou pocválám a celá země před mou pýchou padne v prach Jci, která umíní sošky z vosku oživit — a ty to při své zvědavosti dobře víš —, já která umím slovem lunu z nebe svést a popel mrtvých probudit zas k životu i mísit lektvar Amorův, mám před tebou jen oplakávat bezmoc svého řemesla?"
I
\VUná lidská nespokojenost, pachtění a závisť]
Ôfm je to, Maecenate, že nikdo spokojen není s údělem, jejž mu dal osud neb sám si ho vědomě zvolil, každý však velebí ty, co opačnou cestou so berou ? ■„Jak jsou blažení kupci!" dí voják, zdeptaný léty, jemuž útrapy četné již nadobro zchromily údy. Kupec zas naopak teskní, když větry mu zmítají lodí: „Lepší je vojna. Či ne? Když k útoku dojde, pak rázem v hodince čeká tě smrt neb vítězství radosti plné." Rolníkův život zas chválí muž zákonů znalý a práva, když hned před rozedněním mu klient na dveře tluče. Ten, kdo záruku dal a je z venkova do města vlečen, naříká: „Šťastni jsou ti, co žijí trvale v městě."
;  Ostatně příkladů je tak mnoho, že mohly by znavit sebevětšího mluvku. Však abych tě nemeškal příliš, poslyš, kam mířím: Kdyby bůh nějaký prohlásil: »Splním všem, co přejete si: kdos vojákem právě, buď kupcem, ty pak, zákonů znalce, buď rolníkem — úlohy změňte, pojďte vy sem, vy tam — aj, copak tu stojíte ještě?«, nechtěli by, ač takto by'mohli dosáhnout štěstí. Není tu důvody aby vzplál Iuppiter popravu hněvem, nafoukl obě tváře a prohlásil, že už pak nikdy nebude ochotný tak, aby vyslyšel taková přání?
y   Ale teď dál! Věc nechci jen s úsměvem přejít, jak šlo by o   o žert — ač copak mi brání i s úsměvem pronášet pravdu ?— jako dávají leckdy i laskaví kantoři žáčkům pamlsky, aby se rádi pak učili základním pojmům. Přece však odložme žert a zkoumejme vážně ty věci!
155
Rolník, jenž tvrdým pluhem zde zorává úrodnou půdu, v městě zas prohnaný krčmář, dál voják i plavec, jenž po
všech
mořích se prohání směle, ti všichni tvrdl, že strasti proto snášejí jen, aby v stáří se uchýlit mohli v bezpečný poklidný kout, až snesou si sdostatek zásob, stejně jak mravenec malý, však přepilný, jejich to příklad, v kusadlech vleče, co zmůže, a přidává na kupu stále, kterou si staví, neboť budoucnost zná a pečuje o ni. Jakmile na sklonku roku však Vodnář zachmuří nebe, nikam už neleze ven a moudře užívá zásob snesených dřív. Leč tebe ni palčivé léto ni moře nezdrží od hrabivosti, čas zimní, oheň neb válka, podnikneš všechno, jen aby tvůj soused bohatší nebyl.
Jakápak radost, když v zemi si vykopeš jámu a tajně uložíš obrovskou spoustu jak zlata, tak stříbra, však s bázní? „Proto: kdybych z ní ubral, pak poklesne na pouhý haléř." Když se však nestane tak, co krásného na oné kupě? I když sto tisíc měřic tvůj mlat dá obilí po žních, /"""" nesní tvůj žaludek více než můj. Tak jako bys vlekl na zádech v otroků davu síť s chlebem, přece bys o nic nedostal více než druhý, jenž nenesl nic. Nebo řekni: Člověku, který žije jen v mezích přírodou daných, copak záleží na tom, zda sto jen zorává jiter
anebo tisíc? „Je milé brát z hromady nadmíru velké*"..... '7
Jen když dovolíš z mála si načerpat po stejném díle, proč víc chválíš své sýpky než naše obilní koše? Jak kdybys nepotřeboval víc vody než džbánek neb pohár, avšak řekl bys: „Radši si stejné množství chci nabrat z velkého toku než z tohoto praménku." Tím se pak stává, že kdo přílišnou hojnost víc miluje, nežli se sluší, strhne ho dravý proud a unáší s urvaným břehem. Kdo si však přeje jen tolik, co potřeba, nepije ani vodu zkalenou bahnem, též neztrácí ve vlnách život.
Většina lidí však dá se svést chtivostí klamnou a říká: „Ničeho není dost! Tak ceněn jsi, jaké máš jmění."
156
V
Co si máš s takovým člověkem počít? Jen ponech ho v bídě, když mu to působí radost — tak jako byl v Athénách zvyklý nějaký špinavý boháč prý pohrdat míněním lidu: »Lid mě syčením vítá, však doma sám sobě já tleskám, ano, a přitom zbožně si prohlížím penízky v truhle.« Žíznivý Tantalos po vodě lapá, ta prchá však od rtů. Pročpak se směješ? Jen zaměň v té báji jméno — a mima o tobě! Dokořán ústa spíš lačný na pytlích peněz shrabaných ze všech stran, a jak by to svátosti byly, musíš jich šetřit a z nich jak z obrazů jenom se těšit. Nevíš, nač peníze jsou a jak jich rozumně užít? Sklenici vína si kup, chléb se zeleninou a věci, v pro něž se povaha lidská zle kormoutí, jestli je nemá. V smrtelném strachu bdít a v noci i ve dne se děsit ohně a zlodějů zlých neb otroků, že by tě mohli oloupit o vše a prchnout — že tohle tě blaží? To já bych na statky tohoto druhu chtěl vždycky být nejchudobnější.
Když tě však zimnice zchvátí a rozbolí tělo neb jiná nemoc tě připoutá k lůžku, zda máš pak, kdo by ti chystal obklady, ú tebe seděl a prosil lékaře, aby uzdravil tě a vrátil zas dětem a příbuzným drahým? Netouží, abys byl zdráv, tvůj syn ni manželka — všichni chovají nenávist k tobě: tví sousedé, hoši i dívky. Divíš se, že pak nikdo, když peníze nade vše ceníš, lásku ti neprojevuje? Vždyť té si ty nezasluhuješ! Bez tvého přičinění ti příroda příbuzné dala: myslíš snad, kdybys chtěl si udržet náklonnost jejich, že by ses nadarmo snažil, tak jako by oslíka někdo cvičit chtěl v závodním běhu a poslouchat pánovy uzdy?
\ Zkrátka: přestaň už hrabat! Máš více než třeba, a proto (|'2 j méně se obávej nouze. Když získals, po čem jsi toužil, začni své úsilí mírnit, sic mohl bys dopadnout stejně jako ten Umrhidius. Je krátká ta historka: byl to \ boháč, že peníze měřil jak zrní, však takový špína, že se nešatil lépe než otrok a do konce svého života zakoušel strach, aby nezemřel utrápen hladem.
157 ;■:
I
Toho však propuštěnka svou sekyrou rozťala v půli jako kdys Klytaimnéstra se zbavila Agamemnona.
„Co tedy radíš mi ty? Mám žít jak držgrešle, nebo největší marnotratníci?" Ty opět naproti sobě krajní protivy stavíš. Vždyť tím, že ti v lakotě bráním, nechci mít hýřila z tebe a prostopášného hejska — je přece veliký rozdíl být kleštěncem nebo mít kýlu. Všechno má pravou míru, jsou konečně určité meze, . za nimiž nemůže obstát, ni před nimi to, co je správné.
Vracím se, odkud jsem vyšel: že nikdo, jak lakomec, není spokojen sám a chválí spíš ty, co jdou opačnou cestou. Sžírá se, jestliže dojí víc koza, jež sousedům patří, s četnějším zástupem chudších, než sám je, se neporovnává, a jen jedny i druhé se všemožně překonat pachtí. Zatímco takto spěchá, vždy bohatší stojí mu v cestě, jako když k závodu s vozem se řítí spřežení z ohrad: vozataj pobízí koně, chce dohnat vítězícího, zhrdá však sokem, jejž předjel a zanechal v poslední řadě. Takto se stává, že mužem jen zřídka člověka nalézt, který by přiznal, že šťastně tu žil a s prožitou dobou spokojen, jak sytý host by odcházel z života svého.
Dost již! Vždyť nesmíš si myslet, že snad jsem vykradl spisy Crispina mnohomluvného — už nepřidám slovíčko navíc.
II
[Všeho užívej střídmě J Nevšímej si vdaných žen!]
Družstva flétnistek syrských i mastičkáři a šašci, žebráci, herečky též a všechna ta cháska je smutná nad smrtí zpěváka Tigellia a žalostně truchlí. * Vždyť k nim bývával štědrý. A naopak ze strachu jiný, že bude plýtvalem zván, dar chudému příteli nechce dát, aby zapudil zimu a zbavil se krutého hladu.
158
Pláš-li se jiného zas, proč hříšně ten nevděčník mrhá v obžerství majetkem skvělým, jejž po předcích, po otci zdědil, na dluh pamlsky všechny že skupuje, odpoví takto: Nechci být k špinavcům čítán ni k lidem všedního ducha." Za to ho někteří chválí a jiní hanobí. Třetí, pufidius, se bojí zlé pověsti hýřila, hejska, ač je. bohatý statky a úroky z půjčených peněz: úroků šedesát procent ten vydře, a čím který dlužník je na tom hůř, tím nelítostněji ho tiskne ten lichvář. Sleduje jinochů jména, co právě dospěli v muže pod přísným dozorem otců. Zda nezvolá, tohle kdo slyší: »Všemocný love! Vzhledem k tak velikým ziskům ten jistě pro sebe utrácí aspoň!« Ze ten? Ach, sotva bys věřil, ■ jak sám na sobě šetří! To ani ten pověstný otec ze hry Terentiovy, ten ubožák, žijící bídně, ' syna když zapudil z domu, se netrýznil hůř nežli tenhle.
Kdyby se někdo teď ptal,Jcaniinmm,_řekl bych: „Hlupci, zatímco chrání se chyb, se do chyb opačných řítí." Zžcnštilec s tunikou na zem se prochází, jiný zas chodí s necudné vykasanou až k slabinám. Ruíillus švihák Síří pastilek vůni, a jiný zas páchne jak kozel. /V'| Střední cesta nám chybí. Jsou muži, co žen by se netkli,_ / nanejvýš vdaných, jimž sahá lem šatů až na samé paty, jiný zas chce jen tu, jež postává v páchnoucím pajzlu. -Kterýsi věhlasný muž když vycházel z hampejzu, zvolal moudrý a vznešený Cato: „Buď sláva tvé ušlechtilosti! Neboť když naběhnou žíly tou hanebnou smyslnou vášní, sem mají mladíci chodit a nesvádět manželky cizí!" Avšak Cupiennius, ten ctitel vznešených paní v bělostných oděvech, říká: „Já nechtěl bych takto být
chválen!"
Poslyšte — stojí to za to — vy všichni, kdož nechcete dopřát úspěchu cizoložníkům, co zakusí po každé stránce, jak jim mnohokrát bolest zle pokazí rozkoš, a jak je řídká i ta a často ji krutá pohroma stihne. Střemhlav nejeden muž již se střechy seskočil, druhý
159
za trest byl zbičován k smrti a jiný, když utíkal, vrazil na krutou lupičskou bandu; ten penězi vykoupil život, na tom si pacholci „smlsli"; ba kdosi dokonce zažil, že mu ten nerestný úd i s varlaty uťali mečem. „Právem!" tvrdili všichni, jen Galba odmítal souhlas.
Oč je však bezpečnější to zboží u nižší třídy, u propuštěnek! I Sallustius tak šíleně s nimi řádí, jak skutečný svůdce žen vdaných. A kdyby jen chtěl
být
vlídným a laskavým k nim, pokud jmění a rozum mu radí, pokud lze s mírou být štědrým, pak tolik by jenom jim
dával,
kolik by stačilo zcela, a moh by si škodu a hanbu ušetřit. Avšak on jen to si cení, jen v tom se zhlíží, to chválí: „Já netknu se žádné provdané ženy!" To kdys i Marsaeus říkal, ten známý milovník, který dům i otcovský statek své herečce věnoval darem: „S cizími manželkami já nikdy nic neměl." Však zato s herečkami máš styky, máš s nevěstkami, a z toho pověsti své víc škodíš než majetku. Ci stačí ti zcela úlohy svůdce se chránit, ne toho, co na škodu všude? Ztrácet dobrou svou pověst a mrhat otcovským jměním platí za špatnost všude. Vždyť jaký je rozdíl, když hřešíš s počestnou paní neb s dívkou i podle oděvu „lehkou"?
Villius, Faustin ctitel, jenž cítil se Sullovým zetěm (a jen to jméno ho svedlo, ach, blouda!), jen za to byl stále trestán,jrfce než-dost: zbit pěstmi a ohrožen mečem, jindy mu zavřeli dveře — a skutečný svůdce byl uvnitř! Taková zakoušel muka! A kdyby se otázal jménem hříšného údu pak duch: „Co chceš? Což já si snad žádám, jestliže vzkypí můj chtíč, mít od tebe počestnou ženu, zplozenou konzulem slavným?" Jak odpověděl by duchu? Jistě by řekl: „Ta dívka je dcerou slavného otce!" ' Oč je však lepší, co radí nám příroda (opak, co děláš!), bohatá prostředky svými, jen kdybys ty správně je toužil rozvrhnout ve svůj prospěch, a čeho je nutné se chránit,
160
nemísil se žádoucím. Což není snad rozdíl, když trpíš vlastní vinou, či bezděčně jen? A nechceš-li pykat, provdaných přestaň si hledět, vždyť z jejich lásky lze sklidit
0 mnoho více útrap než skutečných požitků dojít.
1 když je oděna v perly a smaragdy taková žena, nemá tak rozkošná stehna a rovnější nožky, než ty máš, Cerinthe! Dokonce mívá i nevěstka hezčí než ona! Mimoto bez příkras nosí své zboží a prodejné vnady -neskryté staví vstříc, a jestliže něco ji šlechtí,
chlubně to nevystavuje a vady se nesnaží skrývat.
Králové při koupi koní jsou zvyklí přikryté zkoumat,
aby snad půvabný vzhled, jenž spočívá na měkkých nohách,
nesvedl chtivého kiipce, jak stává se, na pohled krásným
zadkem a krátkou hlavou a právě tak vzpřímenou šíjí.
Ciní tak správně. Vždyť nesmíš si všímat jen předností těla~/'
bystrým zrakem a hledět jak slepec na její vady.
Jaké má krásné nohy a ramena! Naproti tomu
hubený zadek, nos velký, hruď sraženou, dlouhánské nohy.
Nemůžeš na ctnostné paní nic spatřiťkřom tváře. Co zbývá,
není-li lehká to žena, šat ukrývá spuštěný k zemi. —
Budeš-li po zakázaném a zataraseném se pachtit
(což tě k šílenství dráždí), pak překážek mnoho ti vstoupí
do cesty: nosítka, strážci, dav družek a kadeřnic jejích,
k patám spuštěný šat, plášť přes něj a leccos ti brání,
aby se její půvab ti zjevil v úplném světle.
U druhé nevadí nic: v šatě průsvitném spatříš jak nahou,
nemá-li ošklivé nohy neb zdali ji nehyzdí chůze.
Můžeš si očima změřit i boky: či spíše si přeješ, ■
aby ti strojila léčky a musels zaplatit dříve,
než se ti ukáže zboží? „I lovec zajíce stíhá
v závějích jen a nechce se dotknout ho, leží-li před ním,"
říká a dodává: „Lovci se podobá i moje láska:
míjí, co přístupné jest — co uniká, za tím se pachtí."
Myslíš, že těmito verši si můžeš vyhladit z nitra
bolest a palčivý žár a tíživá muka své lásky?
161
Není to na prospěch spíš, když zkoumáš, jakou as míru stanoví příroda vášním, co pro sebe žádá a čeho s bolestí jen se zříká, a od jádra oddělit slupku? Hledáš snad zlatý pohár, když žízeň ti spaluje hrdlo? Hnusíš si, máš-li hlad, krom páva a pochoutky rybí všechna ostatní jídla? A je-li po ruce služka anebo mladistvý otrok, s nímž na místě můžeš svou vášeň ukojit, vzkypí-li úd tvůj, chceš raději napětím prasknout? Já aspoň ne, vždyť miluji rozkoš, již snadno lze získat. Dívku, jež říká: „Až za chvíli!", „Víc dej!" „Až odejde
manžel,"
kleštěncům nechává Filodémos, však pro sebe žádá tu, co ho nestojí mnoho a neváhá na výzvu přijít. Bělostnou pleť měj, buď štíhlá a tak jen zkrášlena, aby vyšší se nechtěla zdát ni bělejší, nežli je vskutku.
Taková když ke mně zprava se přitulí levým svým bokem,
Ilií jest mi i Egerií; jak libo mi, zvu ji,
bez obav, že se vrátí v té nejsladší chvíli jí manžel
z venkova, vyrazí dveře, že pes se rozštěká, všude
v domě se rozlehne veliký hluk a ta zsinalá žena
vyskočí z lůžka a A'edomím viny se rozpláče služka:
o hnáty strach má, ta lapená o věno, o kůži já zas;
v košili neupravené a naboso nutno je prchat,
aby nepřišly nazmar buď peníze, zadek neb pověst.
Zlé je, ach, dopaden být — i Fabius za pravdu dá mi.
líl
[Nebud zvrácený, pošetily a samolibý]
Mají zpěváci všichni tu nectnost, že nechtějí, nikdy zpívat v kruhu svých přátel, i když jsou žádáni, avšak bez výzvy zpívají stále. Ten zvyk měl i ze Sardinie Tigellius. Sám Caesar ho moh sic přinutit — ale kdyby ho při otcově neb při vlastním přátelství žádal, nesved by nic. Však když se mu zlíbilo, „Hejsa, ó Bakchy!"
162
po celou hostinu zpíval, a to hned nejhlubším hlasem, hned zase tím, jímž zní ta nejkratší ze čtyř strun lyry. Za mák stálosti neměl ten člověk: vždyť běhával často, ... ;akoby před-nepřítelenl; kams prchal, a často zas kráčel, jak by nes posvátné nádoby Iunony, často měl dvě stě otroků, Často jen deset, hned o králích, tetrarchách, o všem vznešeném mluvil, hned přál si: „Ach kéž mám třínohý
stolek,
nádobku čisté soli a oděv jakkoli hrubý,
aby mě před mrazem chránil!" A kdybys i milión dal snad
tomuto šetrnému a s málem jen spokojenému
člověku, po pěti dnech nic v pokladně nezbylo. V noci
do rána bděl, pak celý den chrápal. Doposud nežil
nikdo tak rozporů plný. Teď někdo mi řekne: „A copak
ty nemáš jedinou chybu? Ba mám, však. jiné, snad menší."
Novia nepřítomného když Maenius tupil, kdos pravil: „Což ty se neznáš? Gi myslíš, že nás jak neznámý můžeš klamat?" „Já odpouštím sobě!" tak odpoví Maenius na to. Taková láskaje hloupá a zvrácená, zaslouží výtku. .' Hledíš-li na své chyby jak ten, kdo zákal má v očích, \ pročpak na vady přátel tak bystře se díváš jak orel nebo had epidaurský? Však tobě se za to pak stává, že zase po tvých vadách tak bedlivě pátrají oni. Druh tvůj je prchlivý trochu a jemnému cítění dnešních lidí se méně hodí. Lze smát se mu, že snad má vlasy ostříhané jak sedlák, že toga mu neladně splývá, — volný střevíc že špatně mu přiléhá k noze. Však muž je dobrý, že lepšího není, je vřele ti oddán a v těle nepěstěném tkví nadání velké. A konečně zkoumej -i sám sebe, zda příroda kdysi neb špatný ti návyk nevštípil zárodky chyb, vždyť na polích zanedbávaných často se rodívá býlí, jež musíme vyplenit ohněm.
Teď však k milencům přejděm: ti bývají úplně slepí k hyzdícím vadám svých družek, nebo dokonce v nich právě
mají
zalíbení jak Balbinus v Hagniných nádorech nosních.
163
Kéž bychom v přátelství též tak chybovali a této chybě náš_mravní cit kéž dával by poctivé jméno! Otec jak synovu vadu, tak my si zas nemáme hnusit případné vady svých přátel. Vždyť otec syna, jenž šilhá, něžně mzourálkem zve a syna, jenž příliš je drobný, nazývá kuřátkem svým (tak zakrslý Sisyfos byl kdys, nedonosený); když nohy má do ix, je pajda, a když se na zrůdných kotnících belhá, jej mazlivě kulhánkem nazve. Poněkud skrble kdo žije, buď šetrným nazván, a kdo je dotěrný trochu a hloupý, ten jistě tím najevo dává družnost k přátelům. Kdo je zas nevlídný příliš a smělý :  více než slušno, sud o něm, že přímý a zdatný to člověk. Kdo je prchlivý příliš, buď krásným čítán. Ten způsob myslím že spojuje lidi a spojené přátelstvím poutá.
My však zvracíme v opak i samotné ctnosti a čistou nádobu pošpinit chcem: kdo stýká se s námi jak řádný, velice skromný člověk, hned přezdívku tupce mu dáme, člověka omezeného. Kdo umí se všelikým léčkám vyhnout a žádné zlobě bok nekrytý nevystavuje (neboť žijeme v době, kdy bují jen palčivá závist a jen osočování), jej nezveme rozumným mužem, na výsost opatrným, leč pokrytcem, chytrákem. Tak zas, je-li kdo povahy prostší (a takovým, Maecenate, často i já se ti jevil) a při čtení hovorem všedním anebo při přemýšlení tě vyruší, řekneme: za mák nemá ten protiva ohled! Ach, jak si bláhově sami pro sebe ustanovujem svým jednáním zákony přísné!
Nikdo se nerodí bez chyb. A nejlepší ten je, kdo bude z nej menších viněn. Ať zváží můj laskavý přítel^alcslušno, s chybami přednosti mé, a mám-li předností více, ať se přikloní k nim, snad četnějším, bude-li přát si získat mou lásku — s tou podmínkou vložím ho na stejnou
váhu.
Chce-li kdo, aby přítel se nehoršil nad jeho hrbem, ať též odpustí jemu roj bradavic, neboť kdo žádá odpuštění svých vad, je třeba ho dopřát i druhým.
164
Zkrátka: když neřest hněvu je nemožné vyplenit zcela, jakož i ostatní vady, jež lpějí na pošetilcích, proč se vahami svými a měrami neřídí rozum, aby pak trestal vinu jen podle významu skutku?
Dá-li kdo onoho sluhu, jenž na rozkaz odnáší mísu, přičemž si na zbytku ryb a na vlažné omáčce smlsne, za to hned přibít na kříž, pak rozumní lidé ho nazvou nerozumnějším, než Labeo byl. — Oč větší je další zločin a nepříčetnější! Tvůj přítel poněkud chybil: neodpustíš mu? Buď bezcitným nazván! Ale ty v kruté nenávisti ho máš a prcháš před ním jak dlužník před Rusonem. A jestli ten ubožák, vezmi kde vezmi, '"\ nezíská částku neb úrok v den splátky žalostný, musí vyslechnout příběhy trpké jak zajatec s napjatým hrdlem. Potřísnil lehátko host, jak pil, neb se stolu shodil misku, co Euander do rukou bral již: zda pro tohle, nebo z hladu že dřív si vzal kuře, jež leželo na míse na mé straně, má za tohle snad mi přítelem méně být milým? Co bych si počal s ním pak, až mě okrade nebo až zradí tajemství svčřcné mu, či sjednanou úmluvu popře? Viny jsou bezmála stejné: Kdož soudí tak, v nesnázích
budou,
dojde-li na skutečnost: zde cit se vzpírá i mravy,
i sám prospěch, jenž práva a řádu je bezmála otcem.
Z hlubin mladistvé země když první tvorové vyšli, \ němé a ohyzdné stádo, tu nejdřív se nehty a pěstmi ^pjjrst žaludů prali a o lůžko, potom už kyji, nakonec zbraněmi již, tím výrobkem potřeby denní, až si pak vynašli slova a jména, jimiž by mohli označit zvuky a city; pak nechali válek a začli stavět si města, je chránit a zákony dávat, neb nikdo neměl zlodějem být neb lupičem, zálety páchat; neboť i před Helenou už bývala nejohavnější příčinou války žena: však hynuli neslavnou smrtí, klěřršfnestálou, lásku jak šelmy toužili urvat: tak jako ve stádě býk je jibíjel silnější soupeř.   " ^
165 "
Jestliže letopis času a světa otevřeš, musíš í přiznat: z bezpráví strach dal zákonům vzniknout a právu. i Nemůže vrozená schopnost tak od práva bezpráví lišit, .■, dobro jak oddělí od zla a žádoucí od nepěkného; nepřesvědčí nás rozum, že stejně je vinen, kdo v cizí zahradě kapusty lístek si ulomí, jako kdo v noci r na bozích svätokrádeže se dopustí. Pravidlo přesné j mějme, jež patřičný trest by určilo vinám, tak abys .4 nešlehal strašnými důtkami toho, kdo zaslouží bič jen. ; ■■-
Říkáš, že krádež a loupež jsou přečiny stejné a hrozíš
zutínat podobným srpem jak poklesky velké, tak malé,
jestliže lidé ti svěří moc královskou; pak ovšem nemám *
strach, že bys mrskal jen metlou, kdo zaslouží většího bití. ^
Je*li však ten, kdo moudrý, i boháčem, výborným ševcem,        , j
jestli je krásným jen on a je-li i králem, proč toužíš
po tom, co máš? „Ty nevíš, co otec Ghrýsippos míní?"
ptá se. „Tím míní, že mudrc si nezrobil střevíce nikdy, '
ba ani trepky, a přece je mudrc i ševcem." A jak to?
„Tak jako Hermogenés je zpěvák a skladatel skvělý,
třebaže mlčí — jak zůstal i prohnaný Alfenus ševcem,
i když zavřel svou dílnu a odložil nástroje všechny
svého umu, tak mudrc je nejlepším mistrem i v každém
oboru, sám jen je králem." Hle, nezbední kluci ti škubou
dlouhé vousy, a jestli je nezkrotíš holí, ten dav pak i
stojící kolem tě sevře, ať jakkoli ubohý štěkáš, \
strašným hněvem se čertíš, ty největší z velikých králů!
Abych však neplýtval slovy: ty, králi, se za čtyrák nyní
půjdeš koupat a nikdo tě nebude provázet kromě I
Crispina pošetilého, a mne zas přátelé drazí
odpustí, jestli já bloud snad pochybím, za což i já jim
vzájemně poklesky jejich rád strpím a budu jak prostý
občan šťastněji žít v svém domě než ty, ač jsi králem!
166
IV
[Nechci být zlovolný, ale práva kritiky se nevzdám!]
Eupólis, Aristofanés, dál Kratínos, jakož i všichni básníci řečtí, co známí jsou »starými komédiemk, kdo jako zlosyn a zloděj si zaslouží, aby byl kárán, kdo je jak záletník, vrah neb čímkoli nechvalně známý, s velikou otevřeností těm všem tam ,právali prádlo4. Na nich závislý ve všem je Lucilius, v nich vzor měl, jenom pozměnil rozměr a rytmus. Byl zdvořilý, vtipný, cítění vytříbeného, však drsný v skladbě svých veršů. V tom se dopouštěl chyby, že v hodině diktoval často dvě stě veršů (ten zázrak!) — a jak by je z rukávu sypal. Leccos bys odstranit chtěl, vždyť plynul jak zkalený příval; velmi byl řečný, však líný nést námahu psaní, čímž míním správného psaní: jak mnoho on psával, já nedbám. Aj, hledme, Grispinus k maličké sázce mě láká: „Vem destičky, chceš-li, vezmu je též. Ať místo nám určí, dobu a strážce, uvidíme, kdo z nás je schopen víc toho napsat!" Děkuji bohům za to, že mi do vínku nadání dali chudé a pranepatrné, jež promlouvá zřídka a skrovně. Ty jen rač napodobovat, jak libo ti, větry, jež uvnitř kozlího měchu se pachtí tak dlouho, až železo ohněm úplně změkne. — \Jak šťastný je Fannius, který svá díla v pouzdrech a s obrazem svým sám vystavil, kdežto mé spisy nečítá nikdo a já seje veřejně předčítat bojím, protože některým lidem ten druh se nelíbil lidé většinou zaslouží hany. Hle, kohokoli si vyber z davu: buď lakotou stůně, neb ctižádost bědná ho trápí.
Po lásce vdaných žen ten šílí, ten po lásce chlapců; jednoho poutá lesk stříbra a jiný nad bronzem žasne; jiný prodává zboží: jde z krajů, kde vychází slunce, k těm až, jež zahřívá večer, ba po hlavě řítí se do všech útrap jak zvířený prach — strach žene ho, aby snad něco nepozbyl ze svého jmění, neb touha ještě je zvětšit. Všichni ti bojí se veršů a k básníkům chovají záští. 37,
167
i
„Pozor! Trká jak býk! Běž pryč! Ten nikoho ze svých přátel ušetřit nezná, jen sám když se otřásá smíchem. Co on načmárá jednou v svých papírech, bude chtít uvést ve známost všem, co z pekáren jdou a od studně domů, sluhům i babkám." Nu dobrá, teď poslyš mou odpověď
stručnou.
Za prvé z počtu těch, jež sám bych básníky nazval, vyloučím sebe. Vždyť ty přec neřekneš, to že už stačí, v  umět sestavit verš. Též nemyslíš, to že je básník,
~\ jpíše-li někdo jak já, co je všednímu hovoru bližší. K Dávej čestné to jméno jen tomu, kdo nadán a kdo má jiskru božského ducha a schopnost vznešené mluvy.
. Proto zkoumali mnozí, zda komédie je básní, či snad není, když chybí i výrazům jejím i látce mohutný vzlet a síla, zda není prostou jen řečí, když jenom pevný_rytmus ji od řeči liší. „Však prudký otec v ní zuří, že syn se zbláznil do lehké holky, nevěstu s velkým věnem že odmítá, a že už večer zpitý (ta ostuda hrozná!) sem tam se s pochodní toulá." Mohl by Pomponius snad slyšet mírnější výtku, kdyby měl doposud otce? A proto nestačí plnit verše jen prostými slovy, vždyť jimi, když zbavíš je metra, způsobem stejným by spílal a zlobil se číkoli otec, ľľy-jako ten veseloherní. Však veršům, které teď píšu, Va které Lucilius kdys psával, když odejmeš pevný rozměr a rytmus a vsuneš pak slovo pořadem přední na místo vzdálenější, a před začátek dáš konec, přece nenajdeš v tom, byť porůznu, básníka údy, jako když uvolníš třeba verš Enniův: »Jakmile hnusná Nesvornost zlomila již ty železné veřeje Války«. . .
O tom však dost. Zda tohle jsou skutečné básně, či nejsou, jindy chci zkoumat. Však nyní jen o tom, zda tento druh
skladeb
% v podezření máš právem, Hle, s Gapriem Sulcius prudký s žalobou jde, zle oba již chraptí a oba jsou velký
168
lupičů postrach. Však ten, kdo řádně a poctivě žije, s rukama čistýma vždy, ať pohrdá jedním i druhým. J když jsi podobný ty všem gaunerům, já přece nejsem Clapriovi ni Sulciovi — tak proč se mne bojíš? ''["Nebude žádný krám ni výklad chovat mé knížky, aby je špinily ruce buď davu neb Hermogenovy, sám je však nikomu nečtu, leč přátelům, a jenom nucen, ne ale před kýmkoli a kdekoli. Předčítávají mnozí ovšem své spisy buď uprostřed fora neb v lázních. V místnosti uzavřené hlas lahodně zaznívá: tohle těší ješitné lidi když nedbají, zdali tak činí bez vkusu anebo nevčas..]„Však tobě," dí protivník, „dělá radost urážet lidi. Sám špatný schválně tak jednáš." Odkud s tou výtkou jdeš na mne? Kdo tohle ti potvrdí z lidí, s nimiž jsem žil? — „Kdo nepřítomného zle pomlouvá,
a kdo
nehájí přítele svého, když jiný ho haní, kdo z lidí loudí nezkrotný smích a slávu vtipálka, kdo zná bájit, co neviděl sám, kdo neumí tajemství smlčet, takový člověk je padouch a toho se, Římane, varuj!"
' Cíasto i dvanáct hostů jíst na třech lehátkách vidíš, ale jen jeden je zvyklý vždy potřísnit špínou svých pomluv všechny, krom hostitele, pak opilý zdrbe i toho, když mu otevře srdce bůh vína, jenž miluje pravdu. \ Takový zdá se vtipným a upřímným, veselým tobě, odpůrci padouchů: již však, když prohlásím žertem, že
mastmi
nejapný Rufillus voní a jiný zas páchne jako kozel, závistným, kousavým zdám se? Když před tebou padne
však zmínka
o zpronevěře peněz, již Rufillius kdys spáchal,
řečený Capitolinus, ty po svém zvyku ho hájíš:
,, Já jsem se s Gapitolinem již od dětství důvěrně stýkal,
přemnoho učinil pro mne, když já jsem ho o něco žádal;
proto jsem rád, že v Římě teď beze vší pohromy žije
přec se však divím, jak mohl tak beztrestně uniknout soudu."
169
)
Takhle se poťouchle chová jen sépie, to je ten čistý závisti jed! Ten kaz však zůstane vzdálen mým spisům, ještě však dříve mé duši, to slibuji, mohu-li ovšem vpravdě cos o sobě slíbit. A řeknu-li volněji něco Y nebo snad ostřejším žertem, ty musíš to svolit a rovněž ' odpustit! Dobrý můj otec mě návyk, abych se chránil" \ před každou chybou tím, že mě varoval příklady jiných. ' Když mě vybízel, abych žil střídmě a šetrně, to jest spokojen s tím, co sám mi nahospodařil, tu říkal: „Vidíš, jak ve strastech žije syn Albiův, jakou má nouzi i Baius? A to je přec výstraha veliká, kdyby chtěl někdo plýtvat otcovským jměním! A nežij jak Scetanus," radil, i když mi chtěl špinavou lásku žen prodejných zhnusit.
A abych
nedbal záletných paní, když mohu mít manželskou lásku, říkal: „Jak nepěknou pověst má při činu chycený soused! Sdělí ti moudrý muž i důvody, čemu se lépe vyhnout a čeho zas dbát. Mně postačí, jestliže umím po předcích zděděný mrav dál bedlivě chránit, a dokud tobě je potřebí strážce, pak před zkázou střežit tvůj život, jakož i pověst. Až věk ti otuží údy a ducha, budeš pak bez korku plovat." Hle, takovými on slovy vytvářel povahu mou, a buď že mě vybízel, abych udělal cosi a říkal: „Máš vzor, jak měl bys to dělat (přičemž mi před oči stavěl vždy jednoho z vybraných
soudců),
neb mi cos zakázat chtěl: „Snad váháš, zda jest nebo není k hanbě a škodě to konat, když ten i onen je stižen pověstí zlou a špatnou?" Jak nemocné, dychtivé jídla, děsí sousedův pohřeb a ze smrti hrůza je nutí šetřit se, častokrát takto se mladistvá duše dá cizí pohanou odstrašit od chyb. Já proto jsem ušetřen oněch, které do zkázy vedou, a vězím jen v prostředních chybách, které mi odpustíš: z nich snad ještě odstraní mnoho dlouhý věk, pak upřímný přítel a úvaha vlastní. Stále o sebe dbám, ať v sloupoví meškám či v lůžku. Tohle je správnější: budužíť lépe jednaje takto, tím se stanu i drahým svým přátelům. Kterýsi člověk
170
nepěkně ved si. Zda někdy i^ajemu podobně jednám, nevěda o tom? Tak v duchu já často přemítám o všech otázkách těchto i jiných, rty sevřené přitom, a když se naskytne vhodná chvíle, své úvahy na papír črtám pro radost. To je též jedna z mých chyb, těch běžných,
a kdybys
nechtěl mi odpustit ji, dav básníků četných se sběhne, aby mi na pomoc šel (vždyť většinu máme!) a tebe přimějera jako židé též přistoupit k našemu spolku.
[Výlet do Brundisia]
Vyšel jsem z velkého Říma a útulek skrovný mi skytla Aricia; mým průvodcem rétor byl Héliodóros, nejučenější z Řeků. Pak v Appijské Fórum jsme došli, v hnízdo přecpané plavci a krčmáři vyděračnými. Cestu, již urazí za den, kdo spěchá, my z pohodlí jsme si rozdělili. Když napilno nemáš, je Appijská cesta pohodlnější. Tam já zlou šarvátku s žaludkem svádím pro velmi hanebnou vodu a v nedobré náladě čekám, zatímco průvodci jedí. Již noc se chystala prostřít po zemi hluboké stíny a po nebi rozesit hvězdy; tehdy lodníci sluhům a sluhové lodníkům láli: „Přiraz loď sem! Tři sta chceš pobrat? Už konči, je dost
nas!
Než se zapřáhne mezek, než vyberou prevozné plavci,
uplyne hodina celá. Roj komárů krutých a žáby
v bažinách brání nám usnout, i to, jak vzdálenou lásku
opěvá o závod poutník i lodník, opilý spoustou
břečky. Konečně poutník již unaven upadá v spánek,
a též lenivý lodník, když provazem přivázal mezka
k balvanu nechav ho pást se, si ulehne naznak a chrápe.
A již byl nablízku den, když zjistíme, že se náš člun
však
171
nešine vpřed. Tu jeden náš prchlivec skočí a zmydlí vrbovým klackem hlavu i bedra jak plavci, tak mezku. Teprve v deset hodin nás vysadí z lodi a my si myjeme, Feronie, tvým křišťálem tváře a ruce.
Po snídani tři míle se plazíme vzhůru a vejdem
v Anxur v náručí skal, jež bělostně do dálky svítí.
Sem měl můj Maecenas drahý a konzul Cocceius přijít■:
oba dva vysláni jsou, aby jednali o důležitých
věcech, zkušení již, jak urovnat roztržku přátel.
Já jsem si černou mast tu vtíral na oční zánět.
Zatím Maecenas přišel, s ním Cocceius, v družině jejich
Fonteius Capito byl, muž veskrze bezvadný zjevem,
který byl Antoniovi tak upřímně oddán jak nikdo.
Rádi vyjdeme z Fund, jež spravoval nadutý Luscus; tento nechutný písař nás rozesmál odznaky svými, praetextou, širokým lemem, a pánvicí se žhavým uhlím. Ve městě Formiích pak, již znaveni, zůstanem přes noc, kde nás Murena přijal v svůj dům a Capito hostil. K veliké radosti mi den příští pak vzejde, neb náhle s námi se Vergilius a Plotius s Variem sejdou, duše tak ryzí a skvělé, že skvělejších nenesla země —-proto já těmto mužům jsem oddán na světě nejvíc. Jak jsme si padali v náruč a jakou jsme prožili radost! Pokud mám úsudek zdravý, jest nade vše rozmilý přítel.
Dům, jenž s campanským mostem již sousedí, poskyt nám
nocleh,
hostinský v něm pak dříví a sůl, čímž povinnost splnil. Potom již v Capui včas nám soumaři odloží sedla. Maecenas šel hrát s míčem, já s Vergiliem si zdřímnout — žaludkům chorým ta hra i očním zánětům škodí. Potom nás pod střechu přijal dům Cocceiův, přepychu
plný,
na vrchu nad caudijskými krčmami. — Nyní mi, Múzo, připomeň, prosím, stručně tu potyčku slovní, již svedli Sarmentus, známý šprýmař, a Messius, bojovný kohout,
172
íakož i původ těch borců. Měl Messius praotce „slavné", Osky — a Sarmentus dosud..má vládkyniJíjvpu. Těch
předků
potomci dali se v boj. A Sarmentus začal: „Tys, jářku, jako ten divoký kůň." My se smějeme, Messius na to:
Pravda!" a potřásá hlavou. „A co bys teprve dělal, kdyby ti nebyli z čela kdys vyřízli roh, když i tak nám bez něho hrozíš?" Ten kolohnát kohout měl ošklivou jizvou po levé straně spánku zle zhyzděno zarostlé čelo. Udělal nejeden vtip na ty výrůstky, na vzhled, a žádal, \ ať nám předvede tancem i pastýře Kyklopa. K tomu     x \ netřeba prý mu masky ni střevíců tragických herců. }! Messius štědře mu splácel. I ptal se, zda Larům dle slibu* věnoval bývalá pouta; a třeba je písař, má na něj vládkyně nemenší právo. A konečně zvídal, proč asi vůbec kdy z otroctví prchal, vždyť jediná liberka chleba stačí mu na den, když je tak vyschlý, tak hubený skrček. Příjemnou zábavou tou jsme poněkud protáhli oběd.
Odtud do Beneventa jdem přímo. Tam býval by málem vyhořel úslužný krčmář, když hubené kvíčaly pekl, neboť Vulkánův živel, jak z kuchyně vetché se prodral, těkavým jazykem svým štít střechy již dotěrně lízal. Viděl bys hladové hosty i úzkostí zděšené sluhy, jak se po jídle sápou a všichni jak spěchají hasit.
Odkud již Apulie mi začne na odiv stavět známé své hory, jež palčivý vítr tam sžíhá, a kam jsme mdlí už nemohli vylézt, však v sousedství Trivika dům nás přijal k přenocování; tam dýmem nám slzely oči, neboť syrové větve i s listím pálili v krbu. „Tady já, bloud všech bloudů, až do půlnoci jsem čekal prolhané děvče, a jak jsem byl připraven na rozkoš lásky, zdolal mě konečně spánek. Tu necudné představy ve snu noční mi potřísní šat i břicho, jak ležel jsem naznak. Čtyřiadvacet mil pak rychle na voze jedem: chtěli jsme v městečku přespat, jež veršem vyjádřit nelze, naznačit dá se však snadno: věc ze všeho nej lacinější,
173
voda, se kupuje tam; chléb zato zde mají tak skvělý, že si ho rozumný poutník i dál s sebou na zádech nosí; v Canusiu je tvrdý jak kámen, i vodou se šetří v městě, jež Diomédés, rek statečný, založil kdysi. Varius plačící druhy zde nechá a odchází smutně.
Odtud jsme došli do Rub již znaveni, neboť jsme měli za sebou dlouhou cestu, již liják dočista zkazil. Ráno už lepší byl čas, však cesta horší až k hradbám Baria rybnatého. Pak Gnatia, za hněvu nymf kdys stavěná, dala nám k smíchu a žertům vítaný podnět: toužili přesvědčit nás, že bez ohně rozehřívá se kadidlo v posvátném chrámu. Žid Apella v tohle ať věří,, nikoli já, jenž poznal, že bohové klidně si žijí, a když nějaký zázrak si příroda stvoří, že z výšin nebes ho nesesílají k nám na svět mrzutí bozi. Brundisiem pak končí pouť dlouhá i líčení její.
[Vyznání lásky a vděčnosti otci]
Maecenate, ty přesto, že nikdo nad tebe není
urozenější z Lýdů, co sídlí v etruském kraji,
přesto, že z matčiny strany i otcovy míval jsi předky,
kteří obrovským vojskům kdys veleli, neshlížíš nijak
zvysoka na prosté lidi ni na mne, jenž synem jsem otce,
který dřív otrokem byl, jak činí většina lidí.
Tvrdíš, že nesejde na tom, kdo z jakého pochází otce,
jen když je svobodný občan; jsi přesvědčen správně, že
/.   - >7 často
dřív, než Tullius vládl, král mocný z nízkého rodu,
mnozí mužové již, ač nevzešli z proslulých předků,
řádným životem žili a vysokých hodností došli;
Laevinus naopak zase, ten z potomků Valeriových,
od něhož Tarquinius byl zbaven trůnu a vyhnán,
za groš nebýval ceněn. Tak rozhodl soudce ti známý,
174
f lid, jenž z hlouposti často dá nehodným úřady čestné,
i nciapně slávě se koří a nápisy s obrazy předků
budí v něm obdiv a úžas. Co já však mám dělat, jenž
v tomhle
vzdálen jsem zvyklostem lidu, tak daleko v ústraní? Nuže: Lid by si přál, aby úřad spíš Laevinus dostal než jiný, nový byť Decius byl to. Co potom, až Appius cenzor pro otce nesvobodného by zbavil mě v senátě členství (právem snad, že jsem nebyl dál spokojen s údělem
vlastním) ?
Sláva však vleče stejně jak prosté, tak vznešené, když je připoutá k zářnému vozu. Vždyť k čemu jsi, Tillie, získal jakožto konzul zas nachový pruh, jejž odložils dříve? Vzrostla ti závist, jež byla by v soukromí daleko menší, neboť jak nějaký bloud si černými řeménky sváže holeň a široký pruh mu přes prsa splývá, ten stále slyší: „Co je to zač? Kdo jeho je otcem?" Tak jako když někdo stůně jak Barrus a chorobně toviží mít slávu krasavce, na každém kroku pak zvědavost u dívek budíř aby zkoumaly přesně, jak vypadá, jaké má nohy, jaké má zuby a vlasy, pak stejně i onen, kdo dává sliby, že na péči bude mít občany, město a zemi, říši a svatyně bohů, vždy nutí veškerý národ starat se o to a zkoumat, kdo otcem je člověka toho, není-li jeho rod snad zneuctěn neznámou matkou. / „Ty, syn syrského Damy či Dionýsia, si troufáš 1k
svrhovat s tarpejské skály neb dávat občany katu?" „Novius, kolega můj, je však v úřadě o stupeň níže, I neboť je tím, čím otec můj býval," „A proto už v sobě
| Paulla neb Messalu vidíš? Ten muž, když se na foru shlukne-
| dvě stě vozů a k tomu tři veliké pohřby, tak silně
!houkne, že přehluší rohy a trubky — nás tím aspoň poutá!, íji Nyní však k sobě se vracím, jenž synem jsem . propuštěncovým, j a jejž zlehčují všichni, že synem je propuštěncovým,
Ji nyní že, Maecenate, jsem stálým tvým druhem, však dříve
í že mě legie římská jak tribuna poslouchávala.
i 175
Jsou to dvě rozdílné věci, neb kdyby mi někdo snad právem záviděl čestný ten úřad, tvé přátelství nemůže, neboť zvlášť dbáš, abys jen hodné k svým přátelům řadil, jsa
vzdálen
zvrácené honosivosti. Vždyť nemoh bych pro to se šťastným1 zvát, že osudu hrou jsem získal tvé přátelství: pro mne nejsi přec náhody dar! Hned zpočátku řekl ti o mně drahý můj Vergilius, co jsem, a Varius po něm.
Když jsem ti předstoupil před tvář, já koktal a málo jen
mluvil:
ne že mám slavného otce a ne že se kolem svých statků projíždím na skvělém koni — ach ne! Já vyprávěl jenom o tom, co jsem. Ty na to, jak zvyklý jsi, odpovíš stručně. Odejdu. Za devět měsíců zase mě voláš a vyzveš, abych byl jedním z tvých přátel. A v tom vidím velikou
poctu,
že jsem se zalíbil tobě, jenž prosté od urozených nelišíš slávou otců, leč čistotou žití a srdce. Přece však, jestliže hyzdí jen běžné a nečetné vady povahu mou, jinak řádnou (tak mohl bys hanět i drobné poskvrnky, jejichž stopy se najdou i na krásném těle), jestliže nemůže nikdo mi právem lakotu vytknout, nízkost a nerestné mravy, ba naopak žiju-li čistě (abych se pochválil sám) a bez viny, přátelům drahý, toho je příčinou otec: ač chudý a políčko skrovné, přece jen posílat nechtěl mě toliko do místní školy, vzácní kam chodili chlapci, ti synové setníků vzácnýcli (mošna a tabulka cestou jim visela na levé paži), platili po osmi asech v den id tam jakožto školné, s odvahou rozhod se odvézt mě chlapce do Říma, abych poznával vyšší nauky, v nichž děti své vzdělávat dává senátor každý a jezdec. Můj šat kdo by byl spatřil a za mnou otroky jít, jak bývá to ve vyšších vrstvách, ten řek by, ze jmění po slavných předcích že hradí se velký ten náklad. Otec mi nejlepším strážcem byl u všech vzdělavatelů.
176
"i 1 . i
Vil
I
NaČ bych se šířil? Mou cudnost, tu přednostní ozdobu
mužů,
dovedl uchránit nejen všech potupných, ohavných skutků,
ajg | pověsti špatné. A také se nebál, že jednou
někdo se pohorší naň, kdybych dosáhlodměny skrovné
jakožto vyvolávač neb výběrčí peněz, jímž sám byl.
Nad tím bych ani já byl nevedl nářek. A proto
teď jsem tím větší chválou a vděčností zavázán jemu.
Za otce takového se nemusím stydět (mám rozum!), nebudu říkat jak mnozí v zlém úmyslu: „Nejsme Tím vinni, otce že nemáme slavné a vznešené." Takto se nechci hájit. Má řeč i smýšlení od nich se liší. I kdyby velel přírodní zákon zas po jistých letech svůj život prožívat znova a zvolit si jiné rodiče, jak by podle své hrdosti každý si přál, já spokojen svými nechtěl bych vybrat si ty, co pro svůj nejvyšší úřad v úctě a vážnosti jsou. Tím podle úsudku davu byl bych úplný hlupák, však po tvém snad rozumný, neboť nechci nést obtížné břímě, když nikdy jsem nepřivyk na ně. Vždyí bych se musel hned snažit své jmění zvětšit a zdravit více lidí a brát i četnější průvodce, abych nešel na venkov sám neb do cizí země, a také musel bych živit víc štolbů a koní a vozy mít s sebou. Nyní však, když se mi zachce, i do Tarentu jet mohu na svém vyhublém mezku, ač^nákjj^muxôzdfr^^ bedra a já jak jezdec i boky. Však nikdo mi přitom nemůže špinavost vytknout jak tobě, Tillie, když tě na cestě do Tiburu, ač praetora, provází pět jen sluhů a veřejně nesou ti nočník a na víno košík. V tom a v bůhví v čem jiném já s větším si pohodlím žiji, slovutný senátore, než ty: sam kráčím, kam libo, vyzvídám, za co je mouka i se zeleninou a rovněž šejdířským cirkem se toulám a často i večerním Forem, u věštců zůstávám stát. Pak odtud se navracím domů k talíři hrachově kaše a k póru a k lívancům z mouky.
177
Při jídle otroci tři mi slouží, a bělostný stolek dvojici pohárů nese a nálevku, vedle je levné vyplachovadlo, pak konvička s miskou, jen laciné zboží.
Potom jdu spat, však starosti prost, že zítra snad musím s ranním úsvitem vstát a navštívit Marsyu, který nemůže snést prý tvář z dvou Noviů mladšího. Nuže bezmála k desáté ležím, pak toulám se, čtu si neb píšu, co mě v poklidu těší, pak olejem dávám se natřít, ale ne tím, jejž špinavý Natta prý ukrádá lampám.
Když mě však sluneční zář a únava vybídne v koupel, prchám z Martova pole i zábavě s míčem. Pak snídám, nikoli chtivě, jen tolik, co brání s žaludkem prázdným prožívat den, a potom již lenoším doma. Tak žijí, kdo jsou zbaveni bědné a tíživé ctižádosti. Takto se těším, že budu_žít_v poklidu o mnoho sladším, než kdyby děď můj i otec i strýc kdy kvestorem býval.
VII
/r '
[Brute, odkrouhhi krále.1]
Snad je všem holičům známo, i krhavým, kterak se
pomstil
Persius, míšenecrodsm, kdys Regovi Rupiliovi,
psanci a "přitom ,králi', jenž plný byl žluči a jedu.
Persius, těžký boháč, jenž veliké obchody míval
v Kladzomenách a s Regem, tím jkrálenť, svízelné spory,
zarputilý byl člověk a protivnější než Rex-král,
drzý a zpupný, a tak byl jizlivý v řeči, že s tímto
,bujným ořem' by předstih i nejchvástavější mluvky.
Nyní se k Regovi vrátím: když jinak se nemohli spolu s Persiem srovnatjvždyť ti, co v boji se utkají, právem stateční jsou jak urputní též. A takto i trval mezi Hektorem trójským a Achillem, srdnatým rekem,.
178
na výsost zavilý hněv, že smrt jen je nakonec mohla rozdělit, a jen proto, že oba dva nanejvýš byli stateční. Ale když Svár jen dvěma zbabělci zmítá, nebo když nerovní v boji se střetnou, jak s lykijským
Glaukem
Diomédés, pak chabější couvne a navíc i pošle
dary)} tu Persius s Regem, tím ,králem', se před Brutem
utká,
bohaté Asie správcem. Ten párek byl vhodnější k boji nežli dva gladiátoři. Vtom přiběhnou na soudní místo oba dva prudce — ach, stáli ti soupeři za podívanou!
Persius líčí svou při: smích zachvátí celý sbor soudců. Persius velebí Bruta a velebí družinu jeho, Bruta zve Asie sluncem a šťastnými hvězdami zve i průvodce, ne však Rega: „Jak známá Psí hvězda sem přišel, rolníky nenáviděná!" Proud řeči $e nadále řinul zimní jak bystřina lesem, jejž zřídkakdy sekyra^kácí. Záplavu ItňDkav^chjlov Rex (král) mu nadávek tokem — splácí jak drsný vinař, chlap v hrubosti nezdolatelný, před kterým často již utek muž poutník, když na posměch
zvolal
hlasitě do sadu: „Kuku!" Rek Persius, řádně již zkropen octem italských slov, vzkřik mohutným hlase: „Ó Brute, při mocných bozích tě prosím, když ve vašem rodě
je zvykem
odstraňování králů, proč neskolíš tohoto ,králef?
Tahleta povinnost patří k tvým předním úkolům, věř mi!"
[Priápova hrůzostrašná podívaná]
Byl jsem kdys fíkový kmen, jen bezcenné^^n^r
SálůYldějů všech. Ty krotí má pravice srpem,
179
dále můj rudý úd, jenž z necudných slabin se tyčí; dotěrné ptáky děsí hrst rákosů tkvících v mé hlavě: ve větru chřestí a brání jim slétat se do nových zahrad. Mrtvoly otroků dřív, jež z jejich komůrek těsných házeli ven, sem dávali vjadných rakvích pak nosit druhové jejich — tu měl lid chudobný společný hřbitov; šaškovi Pantolabovi a hýřilu Nomentanovi _do šíře tisíc stop a tři sta do hloubky tady tvrčôväl mezník— a „hrobka" se neměla dědicům dostat. Nyní vsak na Esquiliích lze bydlet na z^ayém^yzduchu, procházet po slunných valech, kde poutník se nedávno ještě díval jen na smutné pole, tak zhyzděné bílými kostmi. Mně ale nezpůsobují tak mnoho trampot a. strastí '    zvěř a zloději, zvyklí zde plenit to místo, jak ženy, bouřící jedem šťáv a kouzlení svých zaříkávadel lidskou mysl. Vždyť způsobem žádným je nemohu zničit, ani jim zabránit sbírat zde škodlivé býlí a kosti, jakmile bloudící Luna jen ukáže spanilou tvář svou.
Sám jsem spatřil, jak kráčí semCCanidie1 v svém černém plášti, vlas,, vlající, bosá, šat podkasán, zpívá, za ní pakSagana starší. Jim oběma smrtelná bledost dodala strašného vzhledu. Vtom začaly rozrývať nehty zem — a ovečku černou v svých .zubech na kusy drásat; krev její do jámy slily a lákaly z podsvětí duše, aby jim odpovídaly, nač budou se tázat. Též měly figurku z vlny a druhou pak z vosku. I měla ta větší, figurka z vlny, tu menší pak pokrotit tresty — však loutka vosková pokorně stála, jak měla by sejít hned smrtí otrockou. Jedna vzývá svou Hekatu, druhá zas krutou Tísifonu. V té chvíli bys viděl, jak plíží se kolem hadi a pod.světní psi, jak zardělá Luna se skrývá za okraj vysokých hrobek — vždyť nechce být svědkem
těch kouzel.
Lžu-li jen trochu^aťjilavu mi havrani bílým svým trusem znečišťují a na mnlTaíplíďiází čurat i kakat Tulíús, Voranus zloděj, a vyžilý Pediatius.
180
Nač mám podrobně líčit, jak pronikavě a žalně střídavě se Saganou tu mluvily podsvětní stíny, jak potom vlčí chlupy i se zubem skvrnité zmije -potají zahrabávaly, jak vložením voskové loutky oheň mocněji vzplál a jak jsem se vyděsil řečí obou těch Lític, i skutků, jichž svědkem i mstitelem byl
jsem?
- Neboť jak bouchne měchýř, když praskne, tak mocně jsem
zahřměl
rozpuklou fíkovou řití, a ty hned pádily k městu. První z nich vypadly zuby a Saganě paruka spadla, v. z náruče vylétlo býlí a kouzelné stužky těm ženám, jak se té exploze lekly. To vidět, jak by ses řehtal!
[V zqjetí neodbytného mluvky]
Po Svaté cestě jsem náhodou kráčel, a jak je mým zvykem, na hravé verše jsem myslel a byl jsem v nich docela zabrán: vtom kdos přiběhne ke mně, jen podle jména mi známý, ruku mi sevře a ptá se: ,_Můj nejdražší, jak se ti vede?' „Dobře, jak právě to jde — vše přeju i tobě, co ty chceš. Chceš něco?" předejdu ho, když stále se ubíral za mnou. ,Znáš mě, jsem vzdelanej muž.' „Tím dražší mi budeš,"
já na to.
Chtěl jsem mu, nešťastník, prchnout: hned rychleji
dopředu šel jsem,
občas jsem chvilenku postál, hned sluhovi do ucha cosi šeptám — po celém těle mi pot až na paty stéká. „Jak jsi, Bolane, šťastný, žes pmdké_povahy!" tiše říkám si, zatímco on mi blábolil všemožné věci, ulice chválil i město. Když nic jsem mu neodpovídal, řekl: ,Chceš hanebně prchnout! Už dlouho si všímám tě,
ale
marně se pokoušíš o to. Já stále se budu tě držet, půjdu, kam míříš teď ty!',,Nic nemusíšse mnou se vláčet;
181 ~~
kohosi navštívit chci, ty neznáš ho, stůně a bydlí daleko za Tiberou, až v blízkosti císařských zahrad." TLSnvý nejsem a nemám co dělat, tož půjdu tam s tebou.
Schlípnu uši jak oslík, jenž naříká na příliš těžké bTííně vložené na hřbet. Chlap dotěrný začne zas znova: ,Znám-li se dobře, pak víc si nebudeš cenit svých přátel Varia, ani Visca. Kdo dovede napsat víc veršů, ~ anebo rvnhlpl      J^' r/rJ~ -1 1
viood. xvuo aoveae napsat víc veršů, ~ anebo rýchlej než já? Kdo dovede ladněji tančit? A jak zpívám, i Hermogenés by žárlil.' Byl vhodný r okamžik přerušit ho: „Máš matku, máš příbuzné, jimž je třeba, abys byl zdráv?" ,Už vůbec nikoho nemám, všechny jsem pohřbil.' „Jak šťastni! Teď přichází řada
i na mne!
JDojaz mě, neboť zlý osud mi nadchází, který mi v dětství věstila sudička stará, když potřásla posvátnou urnou: „Nezničí tohoto muže jed ukrutný, nepřátel dýka, , bolest v prsou neb kašel ni podagra vleklá: jej k smrti \('< -< u'' •■ tlachal utrápí jednou / Ať bedlivě, má-lijen rozum, všelikých mluvků se chrání, jak dosáhne mužného věku!"
j Došli jsme k Vestinu chrámu, když minula čtvrtina dne již; náhodou měl se tehdy ten člověk dostavit k soudu, zárukou zavázán k tomu, neb jinak svůj spor by byl prohrál. ],,Máš-li mě rád, pak trochu mi přispěj!' Já na to: „Ať
zhynu,
jestli buď vydržím stát neb vyznám se v občanském právu! Mimoto spěchám, víš kam." ,Pak nevím, co dělat? Mám
tebe
opustit, či svůj spor?' „Ach, mne spíš!" ,Ó nikoli,' řekl a již přede mnou šel. Jdu za ním, neb těžký je zápas s vítězem. Znova zas začne:, Jak Maecenas k tobě se chová ?' „Velmi je rozvážný muž a s málo jen lidmi se stýká."
jNikdo lip neužil štěstí! A navíc bys mohl mít ve mně zdatného pomocníka, jenž vedlejší úlohu hrál by, kdybys mu představil mne. Ať zahynu, kdybys pak všechny od něho nevystrnadil!' „Tak nežijem u něho, jak se
182
7
. .'domníváš! Nad jeho dům se nenajde čistší a těmto 1 neřestem vzdálenější. Mně nevadí nijak, když někdo 1 vzdělanější tam přijde neb bohatší; každý tam má své \ místo." ,Věc velikou říkáš a k nevíře!1 „Tak aleje to!" Dráždíš mě, abych tím víc mu toužil být nablízku.'
„Chtěj si!
Zdoláš ho, když jsi tak zdatný,.Jej „ovlivnit možno, a proto ztěžuje první přístup k své osobě." ,Podniknu všechno: otroky podplatím dary, a když mě nepřijme dneska, nevzdám se! Vhodný čas si vyčíhám, na cestě vstříc mu poběžím, doprovodím ho. Vždyť nic nám smrtelným život „ bez velké námahy nedá.' Co takto on mluvil, hle, Fuscus . Aristius vstříc běží, můj přítel, jenž onoho mluvku výborně znal. I staneme. »Odkud a kampak tak spěcháš ?« ptá se a odpovídá. J4začal ho za togu tahat, bezcitná ramena svírat, pak očima kroutím a mrkám, aby mě vysvobodil. Ač pochopil, hloupého dělal, smál se, jako by nic — mé nitro však kypělo hněvem. .
„Vždyťjsi mi říkal, že se mnou chceš o čemsi potají mluvit!" »Dpbře to v paměti chovám, však ye chvíli vhodnější ti to .řeknu — vždyť dnes je sobota, židovský'svátek. Přec
■,;,,)„,;;,_ ......,.;,.,{«.•,      ,v,í.V ,<,;,....•   ■ nechceš
na židy s obřízkou kašlat!« — „Já výčitky svědomí nemám." »Ale já mám. Jsem o něco slabší a tuctový člověk. Promiň, až jindy to řeknu!« „Ach, že mi dnešního rána vzešel tak neblahý den! Ten zrádce mi prchne a mne tu pod nožem nechá!" — Vtom náhodou vstříc jde žalobce
mluvkův.
»Kampak, ty padouchu!« zvolá naň mocně a mne se hned
táže:
»Smím si tě za svědka vzít?« Pln radosti nastavím ucho. Odvléká tlachala k soudu. I začnou oba dva křičet, odevšak kvapí sem dav. Sám Apollón takto mě spasil.
183
[Psát satiry je nutné]
[Svědectvím Catona chci, tvého obhájce, dokázat, kolik
Lucilie, máš chyb: vždyť chystá se vylepšit tvoje
špatně tvořené verše ten básník, mírnější o to,
oč je povahou lepší a jemnější duchem než ten muž,
který četné své žáky i bičem a provazem vlhkým
nabádal, neboť toužil ten učený jezdec a kritik,
aby tu aspoň byl někdo, jenž přes nechuť našeho věku
pomoh by básníkům starým. Leč abych se k začátku
vrátil.]
O verších Luciliových jsem řekl, že o překot běží stopou nepravidelnou. Však kdo mu tak zpozdile přeje, že by to zdráhal se uznat? Vždyť na temže listě ho chválím za to, že nasolil městu tak vydatně štiplavým vtipem. To mu sic přiznám, však nelze i ostatní: pak bych se divil jakožto krásným básním i mimům Laberiovým. Proto nestačí jen, kdo smíchem roztáhne ústa posluchačům (i v tom však odstín je dokonalosti): nutné je stručnosti dbát, aby myšlenka spěla, a přitom záplavou obtížných slov snad uši nám neznavovala; nutná je mluva hned vážná, hned žertovná zase, jež brzy dovede řečníkův úkol i básníkův střídavě zastat, hned zase jemného muže, jenž zdržovat umí své síly a je zmírňuje schválně. Vždyť zpravidla závažné věci rázněji roztíná vtip a lépe než přílišná břitkost. V tom byli autoři dávní děl veseloherních kdys mistři, v tom nám mají být vzorem; ty nikdy však nečetl ani krasavec Hermogenés ni opičák tenhle, jenž nezná nic než stále a stále jen Calva a Catulla zpívat.
„Byl to však významný čin, že přimísil k latinským slovům řecká." — Ó zpozdilí znalci, vy vskutku za těžké máte, za hodné podivu to, co se Pitholeontovi z Rhodu zdařilo? — „Sladší však bývá řeč složená z jazyků obou,,
184
íako když chijským vínem se zpříjemní falernské, trpké," Ptám se tě: zdali jen tehdy, když vytváříš verše, či také máš-li před soudem vést při Petilliovu, tak těžkou? Zatímco Poplicola a Gorvinus pachtí se s vzornou latinskou soudní řečí, ty patrné z mysli bys pustil otčinu, Latina otce, a chtěl bys raději vplétat v domácí slova i cizí jak v území oboujazyčném. Když jsem já, rozený Ital, i řecké veršíky skládal, tu se mi po půlnoci, kdy sny jsou pravdivé, zjevil Quirinus, praotec Ríma, a takto mi zakázal pokus: „Nosit do lesa dříví by nebyl nerozum větší, než kdybys rozmnožit chtěl to množství básníků řeckých."
Zatímco Alpinus vzdutý buď Memnona vraždí neb hyzdí blátivou hlavu Rýna, já rozverné veršíky skládám, které nemají zaznít v Múz chrámě, kde Tarpa je soudí, ani nemají stále a stále být v divadlech hrány. Příteli Fundanie, ty jediný dovedeš z živých lidovou řečí psát kusy, v nichž prohnaná nevěstka s Davem starého Chremeta šálí; náš Pollio královské činy trimetreni jambickým slaví a Varius hrdinské epos spřádá tak bystře jak nikdo, a Múzy, jež milují venkov, básníku Vergiliovi zas poskytly něhu a půvab. Satiry, tento svůj obor, jejž nadarmo zkoušel i Varro, jakož i někteří jiní, bych doved psát lépe než oni, třeba jsem menší než původce jeho a netroufal bych si s hlavy mu strhávat věnec, jejž nese s velikou slávou.
Já jsem však řekl, že plynu) jak zkalený proud a že často více měl zničit než nechat. Nuž prosím, znalce, což pranic na sla.vném Homérovi ty .nekáráš? Na Acciovi, autoru tragických her, nic Lucilius by nechtěl změnit, což nemá výsměch i pro Enniovy verše, nedosti vážné, ač sám se nestaví nad ty, co kárá? Co tedy brání i mně, jenž verše čtu Luciliovy, zkoumat, zda nedala mu buď povaha j eho či drsnost doby, psát vytříbenější a plynnější verše, než skládá ten, kdo spokojen tím, že dovede myšlenku vtěsnat
185
do šesti stop, je rád, že napíše před jídlem dvě stě
veršů a po jídle zas. A takové nadání, které
kypělo nad dravý proud, měl Gassius Etruský: ten prý
vlastními pouzdry a spisy byl při pohřbu spálen. Jak říkám,
i když byl duchaplný a vtipný náš Lucilius,
ať byl vytříbenější než drsný skladatel básně,
netknuté řeckým duchem, ať nad zástup básníků starších,
kdyby byl do naší doby jej naživu uchoval osud,
mnoho by obrousil z díla a zutínal vše, co se vleče
za mezí dokonalosti a jistě by při psaní veršů
často si drbal hlavu a nehty si do krve hryzl.
I Častokrát škrtej, když psát chceš, co hodné by bylo číst f  - znova, také o obdiv davu se nesnaž, buď spokojen malým počtem čtenářů svých. Ci chtěl bys raději, blázne, | aby se v laciných školách tvé básně předříkávaly? 1 Já aspoň ne! Mně stačí jen vzdělanců potlesk, jak řekla odvážná Arbuscula, když_yypískal dav ji, jímž zhrdla. Měl bych se Pantiliem, tou štěnicí, trudit a trápit, nebo že Demetrius mě za zády drbe a že mě uráží Fanius hloupý, host stálý u Tigellia?
Nechať si Maecenas váží a Vergilius mých skladeb, Plotius, Varius, Fuscus a Valgius, jakož i drahý historik Octavius, nechť Viscové oba je chválí bez lichocení. I tebe já, Pollione, tu mohu jmenovat, rovněž tebe, můj Messalo s bratrem, i vás dva Bibule se Serviem, i, upřímný Furnie, tebe, jakož i přemnoho jiných svých přátel a znalců, jež schválně pominu. Kéž má tvorba, ať jakákoli, vás těší, truchlil bych, kdyby se vám snad líbila niéně než doufám. Tebe však Demetrie a Tigellie, vás nechám naříkat v učebnách vašich a chodit kol sedadel dívčích.
Jdi jen, hochu, a rychle to na závěr knížky mé připiš. «
186
kniha druhá
[Růstánu satiře
Jedněm se zdá, že příliš jsem v satiře ostrý a mířím .přes dovolenou mez, však druzí zasjsiyslí, že všechno, co jsem už složil, je slabé, že podobných veršů lze snadno vychrlit tisíc za den. Ty^ Trebatíe, mi poraď, co bych měl dělat? „Dej pokoj!" Chceš říci, abych už vůbec neskládal verse? „Nu ano!" Ať bídně zahynu, kdyby tak to nebylo nejlíp! Však nemohu usnout. „Pak ti, jimž tvrdého spánku je třeba, ať (olejem natřeni) třikrát přeplují Tiber a na noc si hrdlo zavlaží vínem! Neb když tak mocná touha tě strhuje k psaní, pak činy Caesara nezdolného se oslavit odvaž a sklidíš za práci odměnu velkou!" Já toužil bych, drahý můj otče, síly však nestačí mi; vždyť každý neumí líčit šiky s oštěpy vzhůru, ni Gally hynoucí s hrotem zlomeným v těle, neb Partha, jenž poraněn kácí se s koně. „Slav tedy statečnost jeho a zdatnost, jak juJScipiona , moudrý tvůj Lucilius." To učiním, jak bude vhodná příležitost; má slova jen v příhodné chvíli pak vniknou v Caesarův pozorný sluch; vždyť když ho pohladíš v nevčas,
odkopne tě jak kůň, jenž na všechny strany se chrání........—
„O co je lepší i to, než urážet kousavým veršem kašpara Pantolabu neb hýřila Nomentana: každý se o sebe bojí a nenávidí, ač netknut."
Co si mám počít? Vždyť^tanečník tančí, když účinkem vína stoupne mu do hlavy žár a svítilny uvidí dvojmo; Kastora potěší koně a bratra Polluka pěstní zápasy: co žije lidí, též tolik je na světě zálib; mne zase baví, když do stop a do veršů řadím svá slova po vzoru Luciliově — ten oba nás předčí. V své době • - •"' svěřoval tajemství nitra jak přátelům věrným svým knihám, vždy se jen utíkal k nim, ať neštěstí prožil či štěstí.
187
Proto je celý život dnes onoho starce nám zjevný, jako by myšlenky jeho nám zachytla votívni deska. Ať jsem původem Lukán či Apulan, řídím se jím — vždyť zorává území obou náš osadník, který sem poslán proto, jak dávná zní zvěst, aby nemohl po vypuzení sabellských kmenů vpadnout tím územím neobydleným nepřítel do římských krajů, ať apulský národ by zdvihl válku, ať Lukánsko vzpurné. Mé péro však nikoho z živých nenapadne již napřed, jen chránit mě bude, jak v pochvě ukrytý meč — a nač bych se snažil ho tasit, když nejsem, ohrožen lupiči zlými? Ach love, můj otče a králi, řezem ať zajde má zbraň v svém krytu — a mně ať, jenž
toužím
po míru, neškodí nikdo! Však kdo mě vyruší z klidu (lépe je nesahat na mne, jak vybízím!), ten ale potom -  zpláče a po celém městě mou písní se pověstným stane.
Gervius ve svém hněvu vždy zákony hrozí a soudy, všechny čarodějnice svým odpůrcům smrtelným jedem, Turius pohromou velkou, když bude v tvé rozepři soudcem,. Takto usuzuj se mnou, že čím je kdokoli silný, tím své odpůrce leká, jak příroda mocná to káže:
zuby útočí vlk, býk rohy: co vede je k tomu,
ne-li jen vnitřní pud? Je divné, že na staré matce
naoko něžný syn též nespáchá násilí zjevné?
Cožpak někoho nápad vlk kopytem, býk svými zuby?
Zničí ji bolehlav zlý, syn zbožný jejž promíchal s medem.
Zkrátka: ať poklidné stáří mě čeká, ať na černých křídlech
Smrt již létá kol mne, ať chudý či bohatý budu,
v Římě či ve vyhnanství, když Osud tak rozkáže, ať se
jakkoli u tváří život, chci psát! ,,Mám obavy, synu,
abys byl dlouho živ a aby tě některý z mocných
přátel nezranil chladem," Což Lucilius, když první.
básně tohoto druhu se odvážil skládat a lidem
strhávat masky, v nichž zevnějškem skvělí se nesli, však
--- „------------- "*" ......- -uvnitř
hnusní, zda pohoršoval svým vtipem Laelia, nebo
188
muže, jenž Afriku zdolal a právem má příjmení po^ní^ zda je rmoutili verše, tak KaTffivě7ktěřymi stíhal Metella, jakož i Lupa? A přece napadal prudce přední v národu muže, lid v celé šíři, a přitom toliko ctnosti byl oddán a přátelům jejím. Ba, když pak Laelius vlídný a moudrý a Scipio chrabrý se vzdálil •z jeviště veřejnosti v své zátiší, obvykle s ním se škádlili družně a hráli si v domácím šatě, než byla kapusta uvařena. Ať čímkoli já jsem, a i když zůstávájmza Luciliem svým stavem a nadáním, přec mi musí přiznat i Závist, ač nerada, vždycky že žil jsem s velkými muži, a chce-li zub zakousnout v křehkého cosi, ._zrajy_se^_.rn.oiLíy:rdQSt — ač nemáš~li jiný snad názor, učený Trebatie? ,,Nic nechci tvou důvěru zmenšit. Přecjyšak ti výstrahu dám: hled, aby tě neznalost svatých zákonů nevrhla v nesnáz! Je po právu souzen, kdo básně špatně by o někom složil!" Nu budiž, kdo špatné. Však ten,
kdo
dobré složí a Caesar jak soudce ho pochválí? Kdo je
čistý a napadne toho, kdo pohany hoden? — „Pak praskne
tribunál soudní smíchem a odejdeš svobodně domů."
[Prostý venkovan radí, jak žít]
Učte se, přátelé, znát, jak ctnostné je prostý vést život (není to výklad můj, ty pokyny venkovan dal mi Ofellus, venkovan prostý, muž moudrý, ne přemudrovaný): nikoli při plných stolech, jež třpytem příborů svítí, kdy tím bláhovým leskem zrak strne a mysl se takto podepře klamem a potom se lepšímu poznání vzpírá, nýbrž na lačný život tu se mnou dumejte. Pročpak?
Řeknu to, budu-li s to. Je-li podplacen soudce, pak špatně zkoumá skutečnou pravdu. Když honil jsi zajíce nebo znavil tě nezkrotný oř neb římské tě oslabí cviky,
189
poněvadž řeckým jsi zvyklý, míč rychlý láká-Ii tebe, zastírej zálibou ve hře tu obtížnou námahu, neb když disk tě baví, pak.povolný..vduchlile.ď rozrážet diskem: až pak zapudíš nechuť tou prací, pak žízniv a hladov pohrdej pokrmem všedním, nic nepij, leč falernským vínem zředěný hymettský med. Hle, odešel špižírny správce, ztemnělé moře se bouří a chrání sve~ryby: tu chleba se solí uklidní dobře tvůj žaludek. Jak toho asi možno je nabýt a odkud? Věz, vrcholný požitek není ve vůni nákladných jídel, leč v tobě! Hleď úsilnou prací získat si stravu: kdo tlustý a bledý je obžerstvím, tomu nemůže ústřice chutnat ni pyskoun neb tetřívek cizí.
Když je však předložen páv, pak stěží tě udržím, abys nechtěl si raději jím než slepicí podráždit patro: nicotný důvod tě svádí, že zlatem se platí_ten vzácný pták, jenž vzbuzuje podiv svým rozpjatým vějířem barev. Má to však nějaký význam? či jíš i peří, jež chválíš? Když pak upečen je, má stejnou nádheru? Ač se nikterak neliší masem, přec sáhneš spíš po něm, jsa šálen nestejným zevnějškem obou. Nu dobrá. Odkud víš ale, zdali byl tento okoun, jenž teď se tu šklebí, snad chycen v Tibeře anebo v moři, zda mezi mosty či v ústí etruské řeky se zmítal? Ťy hlupáku, chválíš si parmu vážící kolem tří liber, ač musíš ji na kousky krájet. Vidím, že vnějšek tě láká. A jaký v tom smysl, že nemáš velké okouny rád? Snad proto, že okounům dala příroda větší rozměr a parmám nevelkou váhu. Zřídka žaludek lačný však pohrdá obvyklou stravou. „Chtěl bych velikou parmu já vidět přes^celou mísu!" prohlásí žrout, jénz hoden je HarpýjTdravých. Ó mocní, žhaví větrové, smažte těm lidem pochoutky! Jim sic páchne i čerstvý kanec a kambala, jestliže trápí přežranost žaludek chorý, jenž přeplněn raději chce mít ředkve a omany ostré. Vždyť nebyla doposud z hostin boháčů zahnána zcela i prostota: dodneška jedí vejce i olivy tmavé. Měl nedávno pro jesetera pověst zlou Gallonius, ten hlasatel, že ho dal na stůl.
190
Živilo tehdy moře míň kambal? Tam bezpečně žila kambala, bezpečně čáp v svém hnízdě, až propadlý praetor vás; jej naučil jíst. A kdyby teď prohlásil někdo, * že jsou lahodné k jídlu i potápky, poslechne ihned veškerá mládež římská, jež ráda se špatnostem učí.
Skrblický života způsob, jak Ofellus míní, se liší
od šetrného. Vždyť mamě bys oné vady se střehl,
zvolíš-li zvrácenost jinou. Tak lakomec Avidienus,
na němž lpí příjmení „pes" tak potupné, právem mu dané>
pojídá lesní drinky a olivy pět roků staré,
nalévá zkyslé víno a sám vždy na salát kape
z dvouliberního rohu jen slzičku oleje, jehož
zápach nelze už snést, jen nešetří starého octa,
ať už v slavnostním šatě buď svatební dozvuky slaví,
ať už narozeniny neb jiné sváteční chvíle.
Jak tedy bude žít moudrý a který z těch způsobů obou vezme si za vzor? Tam doráží vlk, zde pes, jak se říká. Úpravy bude dbát potud, že nebude skrblictvím dráždit, v způsobu žití pak nestrpí krajnost. Po vzoru starce Albucia k svým sluhům, když u stolu dává jim úkol, nebude krutý, a také jak prosťáček Naevius hostům nepodá špinavou vodu — i to je veliká vada.
Poslyš teď, jak má různé a četné výhody prostá strava. Dá předně ti zdraví. Jak škodí člověku různé "• míchaniceyto "přiznáš, jen vzpomeň, jak kdysi ta prostá strava ti seděla. Když však teď pečené s vařeným smícháš,, ústřice s kvíčalami, pak sladkosti změní se ve žluč, a ten lepkavý hlen ti v žaludku způsobí vzpouru. Vidíš, jak pobledlý v tváři se každý od stolu zdvíhá se směsí přečetných jídel? Ba tělo, jež pod tíhou trpí včerejší nestřídmosti, je zároveň přítěží duchu,
neboť tím sráží k zemi tu částečku božího dechu.
Druhý, kdo rychle se nají a usíná hlubokým spánkem,
ten pak po ránu čile k svým povinným úkolům vstává.
Přece však bude si moci i on pak přilepšit časem,
191
buďto že sváteční den se navrátí s oběhem roku, nebo že vyhublé tělo si bude chtít zotavit, až se nakupí léta a potom si vyžádá zesláblé tělo jemnější péči. Čím ty však svou změkčilost posílíš, jíž si jdopřáváš napřed už v mládí a při plné síle, až náhle choroba zlá tě stihne či až tě pak oslabí stáří?
Kance už páchnoucího si chválili předkové, ne snad proto, že neměli čich, spíš proto, že lip bylo, aby snědl ho, v rozkladu již, host pozdní, než za čerstva ještě hltavý majitel sám. Kéž mladičká Zem by mě byla zrodila tehdy, a já žil s těmito dávnými reky! Dáš-li co na dobrou pověst, jež příjemněji než báseň zaznívá v lidský sluch, hle kambaly velké a mísy plodí i velkou škodu a ostudu. Ke všemu připoj: hněvá se strýc, tví sousedé lají, sám na sebe laješ, nadarmo toužíš zemřít, vždyť v nouzi ti nezbude haléř, aby sis koupil provaz. Kdos namítne: „Takovou řečí právem lze zhýralce plísnit, však já mám důchody velké, bohatství pro tři krále by stačilo." Netušíš tedy, nač bys přebytek svůj moh věnovat o mnoho lépe? Pročjná kdo bez viny bídu, ty bohatství? Pročpak se
stářím
hroutí svatyně bohů? Proč nechceš z takové kupy
odměřit, nedbalče, díl i ve prospěch drahé své vlasti?
Ovšem, toliko tobě se vždycky povede dobře!
Ó jak budou se potom tví odpůrci chechtat! Kdo může v nejistých osudu chvílích víc spoléhat na sebe? Ten, kdo navykl zhýralé tělo i mysl potřebám četným, nebo kdo, spokojen s málem a dbalý budoucích věcí, chystal si jakožto mudrc již v míru, co hodí se k válce?
Abys těm radám spíš věřil: já poznal jak hošík, že tento Ofellus skvěleji nežil dřív z majetku celého, než teď ze zmenšeného. Můžeš ho na malé výměrce pole s dětmi i s dobytkem spatřit jak zdatného nájemce, který říká: „Já ve všední den sám o sobě nejedl nic než nějakou zeleninu a kousek uzené kýty.
192
Když však po dlouhé době mě navštívil host nebo soused, u stolu vítaný druh, v čas dcšjň, kdy nebyla práce, dobře nám bylo i bez ryb kdes ve městě koupených, kdy
kuře a kůzle jsme měli; jak zákusky sušené hrozny, ořechy zdobily stůl a napůl dělené fíky.
Potom jsme pro radost pili — král pitky nám bohužel
chyběl.
Uctivě vzývaná Geres (růst obilí závisel na ní) starostmi svraštělé čelo nám ve chvilce zjasnila vínem. Ať jen si Štěstěna zuří a působí nové zas bouře: O kolik zmenší, co mám? Oč v skrovnějším lesku snad
žijem
já nebo vy, mé děti, co nový sem osadník přišel? Příroda neurčí totiž ni mne, ni jeho a vůbec nikoho pánem své půdy. Jak vypudil on nás, tak jeho nedbalost vyžene zas neb neznalost zákrutů práva, jistě však nakonec dědic, jenž čilejší bude a mladší. Svým zve teď Umbrenus pole, dřív Ofellovým se zvalo, trvale nebude ničí: hned v můj, hned v užitek cizí postupně přecházet bude. A proto statečně žijte, nastavte statečně hruď všem zásahům Štěstěny kruté!"
.;' ITT
[Všichni jsme blázni] neboli
[Bývalý obchodník, nyní filosof, rozmlouvá s Horatiem]
»Píšeš tak zřídka, že ani snad nežádáš čtyřikrát za rok o novou blánu a stále jen škrtáš, co jsi už napsal, na sebe zlost máš, že vínu a spánku se oddáváš, aniž tvoříš, co za řeč by stálo. Co z toho as vzejde? Vždyť sem jsi o hlučných saturnáliích, a střízlivý, prchl. Nuž zapěj něco, co hodno by bylo tvých slibů. JV«, předčítej! Zas nic! Nadarmo viní se péro a trpí nevinná stěna,
193
.•■.IV"
VY .
*- li'-.
stavěná za hněvu bohů i básníků. Přesto však výraz tváře tvé sliboval mnoho a přeskvělých výtvorů, jak tě v úplném poklidu přijme tvůj stateček pod teplou střechuV Proč jsi však Platóna sbalil i s Menandrem, proč sis vzal
tolik,
průvodců slavných? Šel Eupolis sem i Archilochos... Hodláš si usmířit Závist, když šlechetné činnosti necháš? Ubohý, pohrdnou tebou! Je nutné se zahálce vyhnout, oné svůdkyni zlé, neb klidně se potom vzdát hodnot \ .získaných životem lepším.« Kéž bozi tě za správnou radu obdaří, Damasippe, již holičem! Odkud mě ale znáš tak dobře? »Svých zbaven já starám se o cizí zájmy, od doby, co jsem pohřbil tak nešťastně všechno své jmění u peněžníků. Já kdysi jsem s oblibou nádobu z bronzu hledal, v níž Sisyfos lstný si umýval nohy, já pátral, co bylo ulito hrubě, co sochař neznale tesal. Například za jednu sochu jsem ukládal celých sto tisíc; kupovat se ziskem sady i nádherné domy jen já jsem doved. A proto i lid, jenž houfně se na křižovatkách schází, Merkurem zval mě a Štěstěny dítkem.« To vím a divím se, jak jsi mohl z téCchořoby vybřednout. To však podivně zahnala starou zas nová, jako když bolest ^ z chorého boku neb z hlavy se do srdce přenese, neb když chorobný spáč se vzbudí a lékaře napadne pěstmi. Cokoli dělej, jen nebuď jak vzteklý! »Jen, příteli, tyje _ f   neklam! Blázníš i ty a hloupí jsou bezmála všichni, 1   hlásá-li nějakou pravdu i Stertinius. Jak žák jsem
podivuhodnou tu nauku si zapsal, když tehdy mě vyzval s útěchou, abych si pěstil jak mudrc bradu a domů z mostu Fabriciova se navrátil, nikoli smutný. Neboť, když ztratil jsem jmění a chtěl jsem se s pobytou
hlavou
do řeky vrhnout, on stanul mi po boku se slovy; ,Chraií se spáchat, co nehodno tebe! Stud falešný souží tě, takže bojíš se mezi blázny i sám být počítán k bláznům.'
194
Nejprve hodlám zkoumat, co znamená bláznit, A jsi-li /)■ jen v tom stavu, pak statečně zemři, já nehlesnu ani. Z koho však neznalost pravdy a neblahý nerozum činí slepce, je blázen, jak tvrdí sám Chrýsippos i jeho žáci. Národů pravidlo toto i mocných králů se týká, mudrc jen z něho je vyňat. Teď vyslechni důvod, proč
všichni,
kteří tě nazvali bláznem, jsou šílenci stejní jak ty jsi. Jako když po lesích bloudí sem tam dav poutníků, a jen omyl od správné stezky je odvádí, jeden jde vlevo, druhý se odchýlí vpravo, a jediný blud jen je šálí, v různých však končinách lesa, i ty tak blázníš, to věř mi, a kdo se posmívá tobě, ač o nic moudřejší není, dlouhé má uši i on. Tak phdné je hloupost, kdo strach má z věcí, jež nebudí hrůzu, tak třeba, kdo kvílí, že je mu na pláni překážkou oheň neb řeka či propast; a druhý, -od něho odlišný případ, však moudřejší o nic, je hnát se středem ohně a řeky: ať milenka volá, ať matka ctihodná, sestra a bratři, ať otec či manželka: ,Pozor, tady je hluboká jáma a tam zas obrovská skála!', stejně je nebude slyšet jak Fufius zpitý, jenž kdysi ílionu hrál spící a usnul, ač křičel naň herec s nesčetným publikem: ,Volám tě, matko!' Teď podám
ti důkaz,
všichni že lidé tak blázní a podobným způsobem bloudí:
Blázen je Damasippus, když kupuje prastaré sochy — a což věřitel jeho, ten zdravý má rozum? Nu buďsi! Jestli tě vybídnu: ,Vezmi, co nikdy mi nemusíš vracet,' budeš blázen, když přijmeš, či hlupákem daleko větším, jestliže odmítneš kořist, již Merkur ti podává vlídně? Nerius deset tisíc ať vyplatí — nestačí: připoj úpis Cicuty Istného, dál sto, ba tisíc i záruk, přece se dlužník z těch pout jak taškářský Próteus vždy
vymkne.
Až ho pak povlečeš na soud, smát bude se nad cizí škodou, změní se v kance, hned v ptáka, hned v kámen i ve strom,
jak sám chce.
195
Špatným být hospodářem když znakem je hloupých, být
dobrým
znakem zas moudrých, má Perellius, věř, změklejší mozek, jestliže půjčí ti tolik, co nikdy mu nemůžeš splatit.
Togu si urovnat pěkně a poslouchat vyzývám ty, co hanebnou ctižádostí neb láskou k penězům chřadnou, ty, co rozmařilostí neb žalostnou poverčivostí trpí neb jinou snad chorobou ducha: sem ke mně blíž
pojďte,
po řadě poučím vás, že všichni jste blázni. Je třeba lakomcům největší dávku dát čemeřice, snad celou úrodu z Antikyry jim určuje léčení. V pomník dědici Staberiovi vrýt museli odkazu sumu: jinak by vázáni byli dát připravit lidu sto dvojic " šermířů s hostinou velkou, jak Arrius určí, a z celé Afriky obilí žeň mu věnovat. „Nesmíš mě kárat, ať^bylo správné mé přání, ať zvrácené." Tohleto asi na mysli měl ten rozvážný muž. Co tedy tím přáním mínil, aby mu dali pak dědici na kámen vyrýt, kolik zanechal jmění? Co živ byl, pokládal vždycky chudobu za hroznou neřest a nebál se ničeho více, než aby sobě sám se nejevil marnotratníkem, kdyby snad náhodou zemřel byť o haléř chudší. Vždyť
všechno,
schopnost, sláva i pověst a nebeské statky i zdejš£ krásnému bohatství slouží. Kdo toho si nakupí, bude slavný, statečný, čestný. I moudrý? To taky, i králem bude a čím se mu zachce. Tím doufal v tak velikou slávu, jakou as ctností by získal. Jak docela jinak než onen přemýšlel Aristippos, ten Rek, jenž v libyjské poušti přikázal odhodit zlato svým sluhům, že malátní tíhou příliš se pomalu vlekli. Kdo z nich je pošetilejší? Za nic však nestojí příklad, jenž otázku otázkou řeší.
Jestli kdo kupuje loutny a koupené v hromadu kupí, loutny si nehledí však ni jiné hudby, neb kdo zas knejpy a kopyta shání, ač není ševcem, kdo lodní
196
plachty, ač pro obchod není, ať zvou ho pak po právu
. všichni
bláznem a ztřeštěným mužem. Čím od těchhle liší se Unikáty
zlato a peníze skládá, však snesených neumí užít,
dokonce bojí se jich byť dotknout jak posvátných věcí ?
Jestli kdo s dlouhým klackem se natáhne u velkých hromad
obilí, stále jež hlídá, však neodváží se dotknout
ani zrníčka z něho, ač hlad má a pánem je všeho,
a jako skrblík se radši jen živí hořkými listy,
skrývá-li chijského vína a starého falernského
na tisíc džbánů v svém domě, ach nikoli — třikrát sto
tisíc —,
pije však kyselý ocet, ba na slámě lehá, ač málem chýlí se k osmdesátce, a zatím mu přikrývky v truhle trouchnivějí a leží jak pochoutka červů a molů — takový málokomu se jeví jak blázen — nu ovšem, neboť chorobou stejnou se zmítá i většina lidí.
Starce, protivný bohům, což hlídáš, aby snad dědic, bývalý otrok neb syn to nevypil? Chráníš se nouze? Mnoho-li každý deiiTi uHere z celku, když začneš lepším olejem mastit svůj salát a česat a mazat hlavu zhyzděnou strupy? Když všeho máš dostatek, pročpak přísaháš křivě a kradeš a všude jen loupíš? Máš rozum? Začneš-li kamenovat však lidi neb koupenou čeleď, všichni chlapci a dívky tě prohlásí bláznem. Když ale zardousíš manželku svou a otrávíš matku, pak máš to v pořádku v hlavě? Ci ne snad? Vždyť tohleto nepácháš
v Argu,
ani nevraždíš mečem jak šílený Orestes matku. Myslíš, že teprve pak se zbláznil, když. rodičku zabil, ne však, že třeštil už dřív a Lítice zhoubné ho štvaly, nežli si ostrý meč pak zahřál v matčině hrdle? Naopak od té chvíle, co pokládán za pomatence, neproved docela nic, co moh bys mu vytýkat: sestru Élektru napadnout mečem ni druha se neopovážil, toliko oběma klnul: jí do Lític nadal a jinak Pylada zval, jak vzkypělá žluč ho vyšívala k tomu.
197
Opimius, ten chuďas, ač zlato a stříbro měl v truhlách, který i v sváteční dny byl zvyklý jen laciné víno z hliněné nádobky pít a ve všední dny jenom slivky, kdysi spavostí těžkou byl.zachvácen, takže už dědic s veselým jásotem běhal kol pokladnic jeho a klíčů. Takto pak obratný lékař a oddaný jemu ho vzbudil ze spánku: přistavit k němu dal stolek a vysypat na něj pytlíky peněz — pak přizval pár lidí počítat mince; takto spícího ,vzkřísil' a podotkl: ,Nebudeš-li si hlídat majetek svůj, hned shrábne ho lačný tvůj dědic.' „Dokavad žiju?" ,Tož bdi, abys     Dej pozor!' ,,Nu
copak?"
,Zemdlíš a ustane puls, když nedodáš jídlo a mocnou posilu žaludku svému, jenž v zkázu se řítí. Ty váháš? Jen si čiperně vezmi zde odvárek z rýže.' „Co stála?" ,Málo jen.' „Zač tedy byla?" ,Nu, zaosmasů.' „Ach, běda! Je tedy jedno, zda zhubí mě nemočTči krádež" a loupež."
Kdopak je rozumný tedy? Kdo není hloupý. A cožpak lakomec? Hlupák i blázen. A ten, kdo lakomcem není, je už tím moudrý? To ne! A pročpak, stoiku? Povím. Jako by Craterus řekl: „Má žaludek v pořádku." Nuže zdráv je a může už vstát? „To ne! Vždyť choroba prudká plíce zasáhla mu neb ledviny!" Lakomec není, není proradný muž: ať zabije laskavým Larům za oběť vepře! Avšak je smělý a ctižádostivý: Do Antikyry ať pluje! Neb jaký v tom rozdíl, když hodíš jmění své v propast či nikdy se získaných pokladů netkneš?
Servius Oppidius, dle dávného odhadu boháč, rozdělil v Ganusiu prý dvěma svým synům dva statky, a když umíral, chlapce si povolal k loži a řekl: „Když jsem tě viděl, Aule, jak nosíš nedbale v toze ořechy, kostky a je pak rozdáváš, prohráváš — ty však, Tiberie, je sčítáš a mrzuté v záhybech skrýváš, hrůza mě jala, že frúchTvás rozdílné šílenství trýznit: z tebe že stane se hýřil — a z tebe pak, synu můj, lichvář. Proto vás oba dva prosím, zde při našich otcovských bozích:
198
ty se zmenšovat chraň a ty zas zvětšovat, co má otec váš za dostatečné a příroda určuje za mez. ( j
Přísahou přísnou krom toho vás oba dva zaváži, ať se ; ' "' nedáte omámit slávou: kdo z vás buď aedilem bude anebo"práetorem snad, ten bezectný, prokletý budiž! V cizrně, bobech a hrachu bys promarnil celé své jmění, aby ses vypínal v cirku a dostal bronzovou sochu, šílence, zbaven však polí a zbaven i otcovských peněz? Abys i ty snad sklidil ten potlesk, jejž Agrippa sklízí, chtěl by ses, lišáku lstivý, snad se lvem šlechetným měřit?
Agamemnone, proč bráníš, když někdo chce Aianta pohřbít? ~Králjsem!" (Já dál se už neptám, vždyť prostýjsem občan.)
„AJíáži^
právem tu věc. A zdám-li se někomu nespravedlivý, svolím, ať beztrestně řekne své mínění." Největší z králů, bozi ať dají ti dobýt i Tróje i s loďstvem se vrátit: " nuže, smím se tě tázat a hned ti dát odpověď zase? „Taž se!" Proč tedy Aiás, rek největší po Achillovi, hnije, ač slávu si získal, když tolikrát zachránil Řeky? „Aby lid Priamův jásal i s Priamem nad nepohřbeným, pro něhož mladíků tolik teď nemá v otčině hrob svůj? Na tisíc ovcí pobil, ten šílenec, křičel, že vraždí Ulixa proslaveného a Meneláa i se mnou." Ale když líbeznou dceru tys v Aulidě k oltáři vedl, namísto jalůvky jí tluč se solí na hlavu sypals, nebláznils přitom, ty zlý? „Jak to?" Co šílený Aiás spáchal, když porubal stádo svým mečem? Násilně ruku na ženu, na syna nevztáh! Zle proklel sic Agamemnona, avšak nezranil Teukra ni samého Ulixa. „Já přec bohy chtěl usmířit krví, a vědomě, abych tak loďstvo uvolnil, které až dosud mi na břehu odporném vázlo." Šílence, krví své dcery! „Své dcery, však_ šílený nejsem!'
Kdo má zločinnou vášní své představy zmatené nebo vzdálené pravdy, ten bude vždy pokládán za pomatence, ať už chybuje z hněvu či z hlouposti —jakýpak rozdíl? Aiás zpozdile jedná, když pobíjí nevinné ovce:
199
jsi však rozumný ty, když se vědomě pro liché pocty dopouštíš zlého — tvé srdce, zle vzbouřené, nenese vinu? Kdyby kdos ovečku iafloji^dal k potěše v lehátku nosit, ' šaty jak dceři jí chystal a chystal jí šperky a služky, něžnými jmény ji zval a zdatnému manželu za choť určil, tomu by praetor svým nálezem svéprávnost všechnu odňal a poručnictví by na zdravé příbuzné přešlo. Kdo však za němou ovci svou dceru zaslíbí v oběť, může mít rozum? To popřeš! Kde tedy je zvrácená
hloupost,
tam je i bláznovství vrchol: kdo zločincem bude, ten rovněž šílencem bude; a kdo se dal zlákat křchounkou slávou, Bellona zmámila ho, jež radost má z prolité krve.
A teď zhýralu se mnou veď na soud, a marnotratníkyl
Podá přec důkaz i rozum, že-zhýralec z hlouposti blázní.
Jakmile talentů tisíc ten hejsek dědictvím získal,
vyhlásí, ať hned ráno se v domě u něho sejdou
všichni, co s ovocem kupčí, kdo s rybami, ptáky a mastmi,
sebranka z tuské čtvrti, dál drůbežníci a šašci,
masný i potravní trh. „Co já mám doma, co každý
těchto má, pokládej za své a dnes neb zítra si vezmi!" Poslyš, co Nomentanus mu odpoví, ,zdárnýs ten jinoch: „Abych já pojídal kance, ty v holeních na lovu spáváš, v lukánském sněhu, ty lovíš nám ryby v moři i v zimě: nehodný jsem, já lenoch, mít takové jmění! I ber si, milión vem si, ty rovněž, a trojnásob ty si vem, jehož žena i po půlnoci, když zavolám, přiběhne ke mně."
Vyňal nádhernou perlu syn Aesopův Metelle z ucha, v octě ji rozpustit dal, aby patrně najednou mohl vysrknout milión celý. Oč ,mcjidiejiljednalj, riež kdyby do dravé řeky byl hodil neb do stoky celou tu sumu? Potomstvo Arria Quinta, tu ,proslulou' dvojici bratří, dvojčata ve zhýralosti, vždy náchylné k hloupostem,
k chybám,
zvyklé slavíky snídat, jež předraze koupili, kam je zařadit? Odsoudit je, či za tvory_ rozumné 'uznat?
"~ 200
Staví-H dospělý muž rád domečky, zapřahá myši
lc vozíku, s ořechy hrá si, má dlouhou hůlku a na ní
,na koni jezdí', jím šílenství zmítá. Jestli však rozum
podává důkaz, že láska je dětinštější než tohle,
a že v tom není rozdíl, když v písku si hraj eš, j ak kdysi
tříleté dítě, či teď když naříkáš rozechvěn láskou
k prodejné ženě, pak ptám se, zda učiníš totéž, co kdysi
Polemón, když se změnil? Zda odložíš všechny ty znaky
choroby :^bvlhky nohou i paži a nákrčník, jak ten
opilý mladík, jenž s krku si potají strhal prý věnce,
když ho střízlivý Mistr hned při vstupu pokáral přísně?
Při vzdoru odmítá chlapec tvé podané jablko vzít si. „Vezmi si, maličký!" ,Ne!c Však nedáš-li, přál by si. čím se milenec za dveřmi liší, když dumá, zda vejít či nejít, kam se chtěl vrátit i nezván, a lepí se na dveře, kterým zlořečí? „Nemám ni tedtam vstoupit, když sama mě volá? Nebo mám přemýšlet spíš, jak skončit svá muka? Vždyť
dřív mě
odmítla, teď zas volá! Mám vrátit se? Ne, byť i snažně prosila." Otrok, muž moudřejší mnohem, řek: „Pane,
vždyť touha
rozvahu nezná ni míru, a proto se rozumem nedá řídit ni mírou. A v lásce jsou tahle trápení: vojna, potom zas mír. A kdo by se snažil těm věcem, jež skoro nestálé jsou jak počas a náhoda slepá jim vládne, stálosti pro sebe dodat, ten svede tak málo jak člověk, který by podle plánu a s úmyslem pevným chtěl bláznit."
Což když se raduješ z toho, že jádry z nádherných jablek zasáhneš náhodou strop, jsi při zdravém rozumu ještě? Což když mazlivá slova rtem dospělým pronášíš, v čem jsi moudřejší nežli chlapec, jenž domečky staví? A přidej ještě k té hloupostijyraždu — tož důkaz, že milenec šílí. Marius Helladu proklál, svou milou, a sám se pak zabil do řeky skokem: byl pomaten snad či zprostíš no^yjny duševní rozrušenosti, však zato ho odsoudíš Jako zločince, uvyklý dávat jen přibližná jména všem věcem?
201
Starý bývalý otrok (byl lačný, již umyl si ruce), obíhal kapličky zrána a modlil se k bohům: „Mne smrti vyrvete, jenom mne (,Co velkého na tom?' vždy dodal), pro bohy je to přec snadné!" Měl obě dvě oči i uši zdravé, však kdyby ho pán, jenž nerad se soudí, chtěl
prodat,
rozum by musel mu vyjmout. Náš Ghrýsippos zařadí ovšem v četné potomstvo bláznů i takové prosťáčky ducha.
„love, jenž sesíláš na nás i odnímáš bolesti kruté," modlí se maminka chlapce, jenž pět už měsíců leží, ^ „jestliže opustí syna zlá zixňníce^tóEo dně raňo, kdy nám ukládáš půst, on bude stát v Tibeře nahý." Když tomu chorému chlapci buď náhoda anebo lékař pomůže z nebezpečenství, jej zabije ztřeštěná matka: do chladné vody ho vnoří a zimnici přivodí znovu.' Jakápak choroba jí tak pomátla rozum? Strach z bohů!
Zbraň tu jak příteli dal mi náš Stertinius jak osmý z mudrců, aby mě nemoh kdos v budoucnu beztrestně
tupit.
Kdokoli nazve mě bláznem, ten uslyší totéž a pozná z pohledu na sebe sám, že hloupý je, aniž ví o tom.«
Stoiku, rci mi — a za to ať po ztrátách prodáš vše dráže — jakým as šílenstvím já jsem zmaten — vždyť nemá jenjednu tvářnost — já totiž si myslím, že zdravý mám rozum.
»Go, cože?
Připadá Agaué snad si šílená, třebaže hlavu
synáčka přenešťastného, již utrhla, v rukou svých nese?«
Přiznávám, že jsem hlupák (jen dovol mi připustit
pravdu),
i že jsem blázen: jen to mi vylož, jakého druhu
je má duševní nemoc, co myslíš? »Tož poslouchej! Předně
stavíš — to jest máš za vzor jen veliké pány, ač měříš
celý od hlavy k patě dvě stopy, a přece se směješ,
že se zápasník Turbo v své výzbroji pyšněji nese,
než jeho postavě sluší. Jsi směšnější méně než onen?
202
Oi je i pro tebe správné, ať cokoli Maecenas koná, ač jsi tak nerovný jemu a o tolik k závodu slabší? Telátko zašláplo nohou kdys mláďata vzdálené žáby, jedno jen vyvázlo z nich. I vypráví matce, jak netvor ohromný bratříčky zničil. Tu ptá se ho matka, jak byl as velký ten netvor, zda takto — a přitom se nadouvat začne. „O půlku větší." ,Zda takto?' Když více a více se stará nafukovala, dí žabka: „A kdybys i pukla, přec jemu nebudeš rovná." Ten příměr se dobře i na tebe hodí.
Připoj, že básníš — a básnit je do ohně přilévat olej; básnil-Ii s rozumem kdo, i ty pak s rozumem básníš. Smlčím, jak strašně jsi vzteklý!« Již přestaň! »Kde bereš
as na tak
nádherný život?« Ach hleď si už, Damasippe, jen svého! »Po spoustě dívek jak třeštíš a stejně tak po spoustě
chlapců!«
Blázne o mnoho větší, už konečně menšího ušetř!
IV
[Labužníkem nebudu /]
„Catie, odkud a kam?" ,Teď na to čas nemám, neb dychtím do mysli novou tu moudrost si vštípit, jež významem předčí Sokrata, Pythagoru a moudrého Platóna rovněž/ „Chybil jsem, přiznávám to, že v dobu tak nevhodnou
jsem tě
vyrušil otázkou svou — však promiň mi laskavě, prosím! Jestli však něco nyní ti vypadne, hned na to přijdeš, ať již svou vlohou, ať cvikem — v tom obém jsi obdivuhodný!"
,0 tohle právě jsem dbal, jak všechno bych podržel v mysli, neboť jde o jemné věci a podané způsobem jemným.' „Sděl jeho jméno a též: je cizinec, či je to Říman?" ,Zpaměti samotnou nauku ti zjevím, však původce smlčím.
203
Pomni, že předkládat máš jen vejce podlouhlá tvarem, mají bělejší bílek než kulatá, lepší jsou na chuť, neboť skořápka" tvrdší má kohoutí zárodek v sobě. Kapusta na suchých polích jež vzrostla, je chutnější nežli z předměstí — bez chuti zcela je ze zahrad zavlažovaných. Jestliže navečer host tě překvapí náhle, mám radu: utop slepici živou v tom nejlepším mladistvém víně, aby pak tuhé maso zlý odpor nekladlo patru, neboť tím změkne a zjemní. — Z hub nejlepší bývají luční, ostatním těžko lze věřit. — Ten ve zdraví prožije léto, končí-li snídani svou vždy tmavými morušovými plody, jež natrhá ráno, než slunce se rozžhaví žárem.
Aufidius, ten mísil med se silným falernským: chyba, neboť jen lehký nápoj se prázdnému žaludku sluší podávat. Medovinou jen lehkou si útroby svlažíš o mnoho lépe. A jestli tě zácpa bude snad týrat, mlži a laciné škeble té potíže zbaví, a rovněž šťovík s drobnými lístky, však bílým kojským to zapij! Skořápky slizkých mlžů se plní, když narůstá Měsíc — ovšem ne každé moře je úrodné na vzácné škeble: lucrinská zéva je lepší než nachoví hlemýždi z Baií, Misenum mořské ježky a Circeiae ústřice rodí, velkými hřebenatkami se vychloubá zhýralý Tarent.
Umění hostiny strojit ať nikdo si nepřivlastňuje, kdo si nevštípil dřív i jemnou soustavu chutí. Nestačí se stolu v krámě si smést ty nejdražší ryby, nevíš-li, pro které lip se omáčka hodí a které upéci, aby se host, již sytý, zas přichystal k jídlu. Umberský kanec, jenž krmen byl žaludy, nechať svou
tíhou
prohýbá mísy těch, co neradi nechutné maso;
zato je laurentský špatný, jenž sítím a rákosím ztučněl.
Srny, dodané z vinic, též nejsou vždy jedlé. A znalec
plece si vybírá zaječí samice, která už vrhla.
Na správnou jakost a stáří, jež mají mít ryby a ptáci,
na tu jsem přišel až já svým jazykem, přede mnou nikdo.
204
Někteří důvtipem svým jen nové pamlsky tvoří. Nestačí jedné jen věci však věnovat všechnu svou péči: jako by někdo se snažil jen o to, mít jakostní víno, přitom se nestaral nic, jakým olejem polévá ryby. Jestliže massické víno ven vystavíš při jasném nebi, veškerá sedlina přes noc se rozpustí vzduchem a zmizí výpar škodlivý svalstvu; a naproti tomu zas vína cezená plátěným sáčkem chuť patřičnou ztratí. Kdo moudře do vína surrentského dá přimíchat falernských kvasnic, L dobře vyčistí kal pak holubím vejcem, neb žloutek
poklesá ke dnu a unáší s sebou tu přísadu cizí. Pijáka mdlého vzpružíš zas dávkou smažených krabů j anebo hlemýžďů jižních, ne salátem, který jen plove
, v žaludku překyseleném — spíš podrážděn klobásou,
! -," šunkou,
dostane na jídlo chuť, ba raději všeho si žádá, ! cokoli teplého přijde byť z veřejné špinavé krčmy.
Také se vyplatí znát, jak dvojitou omáčku dělat: Podstatou jednoduché je nasládlý olej; ten třeba promísit hustým vínem a rybím lákem, jen tím však, byzantská bečka jímž páchne. A do této omáčky, když se uvaří se zeleninou a když jsi nasypal do ní j šafránu nejlepší druh a necháš ji na chvíli ustát,
j nakonec oleje přidáš, jenž vytlačen z campanských oliv.
• Tiburská jablka chutí se nemohou picenským rovnat;
: campanské hrozny, tak krásné, je potřebí ukládat v hrncích,
i naproti tomu lze albské lip uchovat sušené v kouři.
[ Zjistí se, že já první je s jablky předkládal, že já
I první kvasnice v prášku a rosol, směs bílého pepře
s černou solí dal rozložit na stůl, však v čisťounkých miskách.
Hrozná je chyba, když v trhu dáš po třech tisících za kus, a pak ty těkavé ryby chceš namačkat do těsných misek. Velikou v žaludku nechuť vždy vzbudí, když uchopí sluha
1 pohár špinavou rukou, z níž kradený pamlsek olíz,
$ nebo když odporná špína kdes na starém měsidle ulpí.
I Jaký to skrovný náklad, mít ubrousky, smetáky levné
Í 205
a též piliny — velká je hanba, kdo o tohle nedbá! Podlahu z kaménků pestrých dáš koštětem špinavým
zamést,
nečisté polštáře pokrýt chceš přehozy purpurovými? Pamatuj: čím menší náklad a péči si tohleto žádá, výtky tím větší jsi hoden, než kdyby šlo o věci, kterých může se nanejvýš dostat jen stolům bohatých lidí.'
Při bozích, Catie moudrý, i při našem přátelství, prosím, pamatuj: kamkoli půjdeš, i mne tam vezmi, ať slyším! Vše ač mi sděluješ věrně, jsi tlumočník jen a to není přece jen požitek pravý. Což tvář a chování toho člověka? Málo si vážíš, žes měl tak veliké štěstí na vlastní oči ho spatřit. Já zato mám nemalou touhu ' navštívit vzdálený zdroj a moci osobně čerpat přímo z pramene návod, jak šťastně a blaženě žiti.
V
[Porad, věštče, jak snadno k majetku přijít] (Odysseova rozmluva s Teiresiem)
Odpověz, prosím, věštče, krom toho, cos řekl, i na to, jakými prostředky as a způsoby mohl bych opět získat ztracené jmění? Proč směješ se? „Nestačí už ti, lišáku, že se domů zas vezeš a spatřuješ bohy otcovské?" Nikomu v ničem jsi neselhal, věštče, a nyní vidíš, jak nahý a chudý se navracím domů a tam jak ženiši neušetřili mi zásoby vína ni stáda. Rod však a zdatnost je míň než pleva, když majetek chybí.
„Protože krátce a dobře se chudoby hrozíš, dej pozor, jak bys moh bohatství nabýt. Když kvíčalu získáš neb jinou pochoutku, určenou tobě, ať do domu letí, jenž září bohatstvím velkým a pán je už stařeček. Jablka sladká, jakož i nejlepší plody, jež pěstěná půda ti skytne, dříve než bůh tvůj ať ochutná boháč, jejž nad boha ctít máš.
206
Li
Ať je to křivopřísežník, ať zbrocen je bratrskou krví, bez rodu, uprchlý otrok, přec neváhej, bude-li přát si, abys mú~pl;uvolIclm7T5^^ Co, já mám
chránit špinavci Damovi bok? Vždyť tak jsem se ani před Trójou nechoval — vždy jsem jen s lepšími zápasil.
„Nuže,
zůstaneš chudým!" Pak vyzvu svou chrabrou mysl
to snášet.
Horší jsem vytrpěl již! Ty, věštče, mi pěkně jen pověz, kde bych si nahrabal jmění a získal hromady peněz?
„Vždyť jsem to řekl a říkám: hleď všude prohnaně slídit po různých závětích starců. A jestliže tu a tam někdo ukousne návnadu chytře a unikne nástrahám, přesto nesmíš naději ztrácet neb zklamán se řemesla vzdávat. Bude-li probíhat soud, ať o věci velké či menší, toho se obhájcem staň, kdo z obou je bezdětný boháč, i když je bídák a na soud štve troufale nevinné lidi, zato občanem zhrdni, jenž čestný a navíc je v právu, jestliže syna má doma neb manželku schopnou mít děti. »Publie oslovuj ho neb Quinte (rád osobní jméno slyší, kdo lichotkám přeje), jsi skvělý, máš přítele ve mně: vyznám se v záludném právu a dovedu před soudem hájit. Spíš mi kdos vyloupne oči, než aby tě s opovržením připravil o prázdný ořech. To já dbám, aby tě nestih výsměch neb nějaká ztráta.« I přikaž mu, aby šel domů, v klidu si hověl — však ty moc plnou si žádej, a sám pak před soudem stůj a vydrž, ať Sirius mlčící sochy štípat bude svým žárem, ať Furius, nacpav se tučných drštěk, bělavým sněhem v čas zimní potřísní Alpy. Leckdo pak souseda šťouchne a pronese: ,Hle, jak je rázný,, jak je přátelům oddán, jak dovede útrapy snášet!' Pak jich jak tuňáků připluje víc a nádrže vzrostou.
Dále: Má-li kdo syna, jenž vyrůstá v majetku skvělém, ale je chorý, dej pozor, ať k bezdětným úsluha zřejmá neprozradí tě, jen zvolna se do srdce službami vkrádej v naději, že budeš dědit: ať v závěti na druhém místě
207
uveden ty jsi, a kdyby snad v podsvětí uvrhl osud
chlapce, ať prázdné místo sám zaujmeš! Zřídkakdy zklame
takový tah. Když někdo (to pamatuj!) dává ti přečíst
závěť, odmítej to a oddaluj od sebe desky,
ale jen tak, abys zahlédl mžikem, co ve druhém řádku .
na první straně je psáno; též narychlo přelétni zrakem,
dědíš-li sám či s mnohými ještě, neb novopečený
písař, kdysi člen pěti, i chtivého krkavce často
zklame a Nasica, dědictví lovec, je leckomus pro smích."
Blouzníš, či schválně mě klameš svým věštěním takových
záhad?
,,Láertův synu, co řeknu, se splní neb nesplní, neboť Apollón mocný mi dává dar věštného ducha." Nuž lze-li, pověz mi, jaký smysl má ona historka. „Slyš mě: V době, kdy statečný jinoch, ten postrach Parthů, jenž
vzešel
z trójského slavného rodu, již ovládne zemi a moře, udatný Coranus za choť si vezme ztepilou dceru Nasiky, čelného muže, jenž nerad by celý dluh splácel. Zeť pak učiní toto: svou závěť dá tchánovi s prosbou, aby ji četl. Tu Nasica dlouho však odmítat bude, až šiji konečně vezme, jen potichu přečte a pozná, že je v ní odkázán pláč i pro něj i pro jeho drahé.
K tomu ti káži i tohle: Když náhodou prohnaná žena anebo propuštěnec má nad starcem bláznivým vládu, buď jim spojencem: chval je, ať za zády chválí zas tebe. Pomáhá věru i tohle, však daleko lip je dřív získat osobu hlavní: když skládá ten ztřeštěnec chatrné básně, chval je — když po ženách prahne, pak nenech se prosit
a sám mu
poskytni Pénelopu, však vlídně, jak vladaři svému!" Myslíš, že k tomu lze přimět tak řádnou a počestnou ženu, kterou nemohli svést ni ženiši ze správné cesty? „Vždyť za ní přišla jen mládež, vždy skoupá na velké dary, ne tak dychtivá lásky jak dobré kuchyně. Proto
208
pénelopé je ctnostná: však jakmile okusí jednou od starce výděleček a ten si pak rozdělí s tebou, nikdy již od mastné kůže jak psisko se odehnat nedá.
Za mého stáří se stalo, co vylíčím: Prohnaná babka v Thébách pohřbena byla dle závěti takto: sám dědic vynášel na nahých zádech tu mrtvolu, natřenou silně olejem, aby snad mohla mu vyklouznout mrtva, neb k živé patrně příliš se vtíral. Vždy přistupuj s opatrností, nezanedbávej své služby, však nemírně neplýtvej jimi. Tlachal se zprotiví tomu, kdo mrzout je přístupný těžko. Mlč, krom »ano« a »ne«! Jak Davus bud ve veselohrách, s hlavou skloněnou stůj jak ten, kdo velmi se bojí. Přicházej s úsluhou k němu: Jak zesílí větřík, jej vyzvi, ať si pečlivě skryje svou milenou hlavu. Dav zadrž lokty a cestu mu klesti. Je mluvka? Pak nastav mu uši. Bezcitný touží být chválen. I dotírej na něj a stále nabubřelými slovy měch rostoucí nadouvej, dokud nräďvTEneTTnebesúm ruce a nezvolá zoufale: ,Dost už!'
Až tě pak starosti zbaví a poroby dlouhé svou smrtí, ve stavu naprosto bdělém až uslyšíš: ,Ulixes staň se dědicem čtvrtiny jmění/ hled prohodit občas: »Už tedy nežije přítel můj Dama? Kde najdu tak zdatného a tak věrného druha?« Roň slzy, jen trochu-li můžeš, neb tím lze utajit radost, již zjevuje tvář. Když náhrobek bude ponechán na tvé vůli, jej postav a nešetři peněz! Nechať sousedé chválí i nádherný pohřeb. A jestli z dědiců některý kmet zle kašle, řekni mu, chce-li odkoupit z podílu tvého buď dům nebo pozemek, že ho Zadarmo dáš mu, a rád, Však mne již odvléká odtud Proserpina, má vlá^k^a^ě jnocná. 2ijj3laze_a zdráv buď!"
209
9
' i . [Venkovská idyla]
i To bylo vždycky mým přáním: mít pozemek v nevelké míře, kde by i zahrada byla a poblíž příbytku pramen živé vody a nad tím i kousíček lesa. Mně bozi štědřeji dali a lépe. Jsem spokojen. O nic už, Herme, nežádám, jenom abys ty dary mi trvale nechal. Jestli jsem způsobem podlým svůj majetek nezvětšil, ani nehodlám hýřením jej neb nedbalostí svou zmenšit, nemám-li bláhové přání: ,0 kéž by mi připadl ještě onen sousední cíp, jenž nyní tvar políčka hyzdí!' ,Kéž by mi nádobu mincí též ukázal osud, jak tomu muži, jenž objevil poklad a koupil si najaté pole, které pak oral jak vlastník a přízní Hérakleovou zbohať — a vděčně se z toho, co mám už, raduji, o to prosím tě: dobytku mému i všemu dej ztučnět, jen nikdy
nadání mému — a buď mi tím největším strážcem jak
" dosud, i  Když tedy do svého hradu_a do hor jsem unikl z města, vjjx> mám svou satirou dřív a nevzletnou Múzou zde slavit?
Neničí ctižádost zlá ni jižní vítr mě tady,
ani nezdravý podzim, ten pomocník ukrutné Smrti.
Otče časného jitra (či slyšíŠ-li raději ,Iane'?), s kterým lidé svá díla a životní trampoty denně začnou (tak určili bozi), ty začátkem buď i mé básněí V Římě za ručitele mě po ránu táhneš: ,Nuž pospěš, aby v té přátelské službě tě nikdo nepředběh!' Aťsi severák bičuje zem, nechť sněží a krátkou svou dráhou vleče se zimní den, je nutné tam spěchat. A když pak jasně a závazně řeknu, co může mi později škodit, musím se prodírat davem a do chodců pomalých vrážet.
210
Blázne, co chceš? Co děláš?" Tak dotírá nějaký hrubec, zlostně mi spílá: „Smíš do všeho vrážet, co stojí ti v cestě, běžíš-li k Maecenatovi a myslíŠ-K stále jen na něj?" Nebudu lhát — toť lahodný med, však jakmile dojdu k pochmurným Esquiliím, sta cizích starostí se mi věší kol hlavy a všude. „Hle, Roscius prosí, máš zítra před osmou u soudu být a hájit ho. Písaři, Quinte, prosí tě, abys dnes se dostavit neopomenul. O věc společnou jde, tak vážnou a novou." A třetí: .„Zařiď, ať Maecenas vtiskne sem na tyto listiny pečeť!" „Zkusím to," řeknu, on dodá: „Když chceš, i můžeš,"
a nutí.
Sedmý již uplynul rok a blíží se k osmému, co mne
Maecenas počítat začal v kruh přátel svých, a to jen proto,
aby měl koho k sobě brát do vozu, koná-li cestu,
komu by svěřoval pak as takové hlouposti, jako:
„Kolik je hodin? Je Syrovi roven ten Gallina thrácký?
Ranní mrazíky, hle, již sužují neopatrné,"
a co tak bez nebezpečí i děravým uším lze svěřit.
Našinec celou tu dobu je závisti vydán, jež roste
denně, ba hodinu každou. Když na hry se díval s ním, s ním si
na poli Martově hrál, hned všichni: „Je Štěstěny dítko!"
A když mrazivá pověst se šíří od fora městem,
kdokoli potkáme, ptá se: „Ó příteli, když jsi tak s bohy
v teVíň^jšvm styku, pak musíš to vědět — zdali jsi něco
o Dácích slyšel?" ,Ba pranic!' „Ach máš ty a vždycky mít
ze všeho posměch." ,Ať bozi mě všichni stíhají tresty, jestli čóvTm.' „Tak co? Zda Caesar chce slíbené statky vojákům v sicilských krajích či v italských darovat?" Když
jim
přísahám, že nic nevím, tu sklízím jak jediný člověk obdiv, že dovedu o všem tak skvěle a hluboce mlčet.
Takto já ubohý mařívám den a pronáším přání: „Kdy tě zas, venkove, spatřím, kdy příjemné zapomenutí na život neklidný získám hned knihami pradávných mistrů, hned zas lahodným spánkem a chvílemi oddechu? Kdy mi
211
opět předloží boby, ty příbuzné Pythagorovy, se zeleninou, dost mastnou již tučným vepřovým masem? Noční vy hostiny bohů, kdy hoduji s přáteli svými před vlastním krbem, a když je už oběť vzdána, pak zbytky sytím svou bujnou čeleď. Tu bláhových pravidel zproštěn každý z hostů si prázdní, jak libo mu, nestejné číše, ať už statečně snáší buď ohnivé víno, neb radši mírnějším svlažuje hrdlo. A proto i hovor, jenž vznikne, nevedem o cizích dvorcích a domech, ani zda Lepos dobře či ošklivě tančí — my jednáme zpravidla o tom, co se nás více týká a co je nám ke škodě neznát, zdali jsou lidé šťastni spíš bohatstvím, anebo ctností, co nás k přátelství vede, zda prospěch či úsilí mravní, jaká je podstata dobra a cože je vrcholem jeho.
Po zvyku starých žen náš soused Gervius vplétá povídky do našich úvah. Když někdo bohatství chválí Arelliovo a nezná s tím spojený neklid, tu začne: „Jednou prý venkovská myš myš městskou přijala ve své chudobné skrýši — ta stará přítelka starou svou družku. Šetrná, venkovsky drsná však přece jen otevře hostu své tak úzkostné srdce: už zkrátka nelitovala hrachoru uschovaného ni podlouhlých ovesných zrnek. V tlamičce hrozinky nesla, i slaniny zbytky jí dala: chtěla tou pestrostí jídel snad překonat hostovu nechuť, který se panským zoubkem všech pochoutek sotva jen dotkl, zatímco hospodyně si hověla na čerstvých plevách, jedla jen špaldu a jílek, soust lepších pro hosta šetříc.
Konečně řekla jí městka: ,Gož tohle tě, přítelko, těší živořit na srázném svahu té zdejší lesnaté hory? Chtěla bys městským lidem dát přednost před hrozným
lesem?
Věř mi a vykroč hned se mnou. A poněvadž pozemským
tvorům
osud dal smrtelné duše a nikdo, ať velký či malý,
nemůže uniknout smrti, žij proto, dokud je možno,' = ,t.   : -
blaženě v radostech jen, žij šťastně a pamatuj stále ' <
212
na krátký života úděl.' Ta slova dojala mocně venkovskou myš. Hned vyskočí z úkrytu hbitě a obě spěchají vytčenou cestou, neb toužily v ochraně noci vplížit se do městských hradeb. Již doprostřed nebeské
dráhy
dospěla bohyně Noci, když zastaví obě dvě myši
v bohatém domě, kde pokrývky zbarvené doruda nachem
na lůžkách ze slonoviny se leskly a přehojná jídla
z včerejší hostiny skvělé tu zbývala, složená stranou
v košících po okraj plných. Když na onen nachový přehoz
uloží městská myš svou venkovskou družku, hned sama
podkasána jak domácí paní sem tam se jen míhá,
jídlo za jídlem nosí a koná tu službu jak otrok,
olízne napřed všechno, co předloží družce. Ta leží,
těší ji změněný osud, jak host má radost z těch dobrot,
když tu najednou skřípot a hrozné vrzání dveří
z lehátek obě dvě zle vyplaší. Zděšené hrůzou
běhaly po celé síni a třásly se strachem tím více,
když tím vznešeným domem se rozlehl příšerný štěkot
molosských psů. Tu zvolá myš venkovská: ,Nemusím přece
takhle já žít! Nuž sbohem! Můj lesní venkovský úkryt,
bezpečný před nástrahami, mě odškodní za skrovnou vikev!"'
VII
[Šťavnatý dialog]
„Naslouchám dlouho a toužím i něco ti říci, však strach
mám,
neboť jsem otrok." Snad Davus? „Ba, Davus jsem, pánovi
věrný
sluha a jakžtakž řádný, což značí: Bud přesvědčen o mně, dlouho že budu ti živ." Tak užij volnosti dané prosincem, předkové naši když určili takto, a mluv již!
„Z chyb svých někteří lidé se těší a zásady této pevně se drží, však většina kolísá, brzo dbá práva,
213
brzy zas propadá zlu. Tak Priscus byl nápadný často prsteny třemi a nato zas levicí prázdnou a tak žil nevyrovnaně, že měnil co chvíli úřad i oděv, náhle z paláce svého se ukrýval v díře, z níž stěží mohl by vycházet se ctí i bývalý slušnější otrok, hned jak záletník v Římě, hned v Athénách žít chtěl jak
mudrc —
za hněvu Vertumnů všech se narodil — vtělená změna.
Příživník Volanerius, když dna mu zkroutila prsty u ruky, čehož byl hoden, si za mzdu najal a živil muže, jenž kostky mu sbíral a za něho v nádobku házel; o co byl důslednější on ve své jediné chybě, o to byl ubohý méně a lépe si vedl než Priscus, jejž hned napjatý provaz, hned uvolněný zas trápí."
Pověz mi ještě dnes, kam míří tvé nechutné tlachy, šibeničníku! „Nu k tobě!" Jak to, ty padouchu? »Chválís skromnost dávného lidu a mravy, však kdyby tě náhle nějaký bůh tam přenes, ty stále bys tomu se vzpíral, buď že přesvědčen nejsi, že vskutku je lepší, co hlásáš, nebo že hájíš dobro jen chabě a vězíš sám v blátě, z kterého marně se snažíš ven vytáhnout nohy. V Římě po venku toužíš a venku Řím vzdálený vynášíš k nebi, nestálý muži! Když nejsi ty nikam náhodou pozván na oběd, kapustu chválíš a klid svůj, jako bys někam donucen chodil, ne rád, tak nyní se nazýváš šťastným, nikde že nemusíš pít. Však sotva tě Maecenas vyzve, třeba je pozdě a planou již první světla, že máš tam k hostině přijít, tu laješ hned s velikým rámusem: „Rychle přineste svítilnu sem! Což neslyší nikdo?!" — a běžíš.
Mulvius s příživníky jdou od tebe domů a tak ti klnou, že říci to nelze. „Já přiznám se," Mulvius praví, „nicotný jsem, vždy žaludku poslušný, nos se mi zdvíhá vůní jídel, jsem slaboch, jsem lenoch, a chceš-li, i žrout jsem. Ty však, stejný jak já a snad i špatnější, chceš mě kárat, jak bys byl lepší, a zastírat krásnými slovy
214
neřest?" Což když se shledá, žes větší blázen, než já jsem, kterého za pět drachem sis koupil? A přestaň mě děsit tím svým pohledem strašným a ovládni ruku i hněv svůj, dokud ti nepovím to, co Crispinův vrátný mi sdělil.
Příklad: Tebe choť cizí a Dava nevěstka láká.
Kdo z nás za tento hřích je hoden spíš kříže? Když ve mně
prudce se probudí chtíč, tu odcházím od každé ženy,
která za svitu lampy se nahá vzdala mé vášni,
anebo rozdováděná jak jezdkyně na koni jela,
bez újmy na své cti a bez obav, že by snad jiný,
bohatší mnohem a hezčí, se způsobem stejným s ní vyspal.
Když se jdeš pobavit ty a odhodíš odznaky, prsten
jezdce i togu a z domu jak. otrok jdeš, nikoli soudce,
zhyzděn i pláštěm, jenž halí ti hlavu tak napomáděnou,
nejsi, čím tváříš se být? Vždyť se strachem do domu
vcházíš,
vášeň zápasí s hrůzou a strachem chvějí se kosti.
Jaký v tom rozdíl, být metlami mrskán neb usmrcen mečem tak jako najatý šermíř, či přikrčen, v kolenech hlavu, potupně zavřen být v skříni, kam rychle tě ukryla služka, svědkyně hříchu své paní? Což nemá snad na oba právo manžel záletné ženy — ba nad svůdcem právo má větší! Neboť provdaná paní se alespoň nepřestrojuje, nechodí na schůzku ven a hřeší jen trpně, neb strach má z nevěry tvé jak žena a milenci nedůvěřuje. Vědomě v otroctví půjdeš a manželu rozlícenému vydáš celé své jmění, svůj život, mužství a pověst. Vyváznuls. Poučen tím snad bát a chránit se budeš. Zatím však hledáš, kdy znova bys mohl se děsit a znova hynout, ty otroku věčný! Ach, kterépak zvíře, když jednou zpřetrhá pouta a prchne, se do nich hloupě zas vrací?
Tvrdíš: ,Já záletník nejsem.' Já nejsem zas, při bozích,
zloděj,
moudře když stříbrné nádoby míjím. Však nebezpečenství odstraň — a vyrazí volně pud vrozený, zbavený uzdy.
215
Ty že jsi vládcem mým, ach ty, jenž jsi podroben moci tolika věcí a lidí, jejž nikdy už žalostné hrůzy nezbaví hůlka, byť stokrát ti liktor ji na hlavu vložil? Dodej, co nemá míň váhy než dřívější slova: ať ten, kdo otroku slouží, je náhradník třeba, jak u vás ho zvete, nebo ať spoluotrokem, čím já jsem tobě? Vždyť ty přec, který jsi pánem mým, zas uboze otročíš jiným, takže jsi jako loutka a cizí ruka tě řídí.
Kdo tedy svobodný jest? Jen mudrc, jenž vládne sám sobě, kterého neděsí nouze ni smrt, ni pouta, jenž umí statečně vzdorovat vášním i poctami zhrdat a jenž je světem pro sebe sám, jak koule je okrouhlý, oblý, takže pro hladkost na něm nic vnějšího nemůže ulpět, na nějž se vrhá osud vždy bezmocně. Zdali v tom můžeš poznat nějaký rys jak vlastní? Ženština žádá na tobě talentů pět a trápí tě, vystrčí z dveří, polije studenou vodou, pak nazpět zas volá. Jen vyprosť šíji z mrzkého jařma a zvolej: ,Jsem volný, jsem volný!' Nelze, neb chtíč, pán krutý, tvůj rozum svírá a štve tě ostrým bodcem, když chabneš, a strhuje zpět, když se
vzpíráš.
Nebo když, blázne, žasneš, jak na obraz Pausiův hledíš, chybuješ méně než já, jenž na špičkách stojím a zírám s podivem na kruté boje všech proslulých gladiátorů, kreslené červenou hlinkou neb uhlem tak živě, jak kdyby skutečně sváděli boje a k ráně neb obraně zbraní mávali? Zato je Davus hned dareba, povaleč, ty však jemným znalcem děl starých a v umění zkušeným sluješ. Horký když koláč mě láká, jsem ničema. Vzpírá se ale mocná tvá duchovní síla a šlechetnost přeskvělým hodům? Pročpak je zhoubnější pro mne, když otročím žaludku
svému?
Ovšem, dostanu na hřbet, jsi ty však potrestán méně, jestliže lahůdky sháníš, jež nelze lacino koupit? Zajisté zhořknou i hody, kdo stále je žádá, a nohy zklamané též se brání dál nosit tak nerestné tělo.
Copak hřeší jen otrok, když zašera vymění hrozen za ukradený hřeben? Což není též otrok, kdo slouží hrdlu a musí prodat své statky? A dodej, že ani hodinku nemůžeš být jen sám a užívat řádně volna, sám před sebou prcháš jak zběhlý a toulavý otrokr starosti uniknout toužíš hned vínem, hned spánkem, však
marně:
taják pochmurná družka se přimkne a kráčí ti v patách.« Kdepak je kámen? „A k čemu?" A kdepak jsou šípy?
„Ten člověk
blázní neb vyrábí verše." Hleď odtud zmizet co nejdřív, sic jak devátý dělník se na statek sabinský vydáš.
VIII
[Básník Fundanius líčí Horatiovi hostinu u mlsného povýšence]
„Jakpak ses na hodech měl toho boháče Nasidiena? Včera jsem chtěl i já tě pozvat, však řekli, že tam jsi začal už v poledne pít." »Tak dobře, že lip jsem se neměl v životě nikdy.« „Nuž pověz, snad není to obtížné, kterým jídlem se utišil zprvu váš kručící žaludek." »Nejdřív lukánský kanec, jenž chycen byl při mírném větříku jižním,, jak pán domů nám sdělil. Byl obložen štiplavou řepkou, locikou, ředkví a vším, co ochablý žaludek dráždí, sevlákem, rosolem z ryb a kvasinou kojského vína.
Když to sklizeno bylo a sluha, podkasán, utřel nachovou utěrkou stůl, tu druhý ze země sebral všechny ležící zbytky, jež mohly by znechutit hosty; potom s caecubským vínem již osmahlý Hydaspes vstoupí, podoben attické dívce, jež posVátné nářadí nese Cereřino, pak Alcon jde s chijským bez mořské vody. Nato se hostitel zeptá: ,Je libo ti, Maecenate, falernské spíš nežli tohle, neb albské? Obojí mámeľ« s:
216
217
I
„Jaký to ubohý boháč! Já, Fundanie, však toužím zvědět, s jakými hosty ti u stolu bylo tak dobře."
»Já jsem byl nejvýš, hned vedle byl thurijský Viscus a dole Varius, pokud mám v mysli — dál Balatro s Vibidiem -— ty si Maecenas přived jak nezvané hosty. A dále Nomentanus byl pod pánem domu a Porcius pod ním — vzbuzoval veselí tím, že koláče celé tam hltal. Nomentanus měl úkol vždy prstem nám ukázat, kdyby některé jídlo nám ušlo — neb ostatní zástup, čímž myslím nás — my baštíme ryby i ústřice, ptáky, což všechno skrývalo jinou chuť a od známé odlišnou zcela; to se zjevilo ihned, když osrdí předložit dal mi z platejsa, z kanibaly též — tu chuť jsem nepoznal dosud.
Navíc mě poučil pak, že sladké jablko rdí se trhané za novoluní. A od něho lépe se dovíš, jaký v tom asi je rozdíl. Tu pronese k Balatronovi Vibidius: „Když se tu nezpijem, zákon jak káže, bez pomsty zemřem." A žádá hned poháry větší. Vtom
začne
Jiostitel ve tváři blednout, neb ničeho tolik se nebál, Jako snad pijáků zdatných, buď že pak směleji lají, nebo že jemnost chuti se otupí ohnivým vínem. Balatro s Vibidiem si vlévají do velkých číší celé džbány a všichni se o totéž snaží, jen hosté z lehátka nejspodnějšího nic sklenicím ,neublížilic.
Mořský pak přinesen úhoř; byl na míse obložen kraby v omáčce plovajícími. Dí hostitel přitom: „Ten kus byl chycen před dobou tření, neb potom je maso již horší." Omáčka složena takto: byl přimíchán nejlepší olej, nejdříve vylisovaný, pak rosol z vnitřností makrel, víno staré pět let, však z domácí révy, jež přidáš, když se omáčka vaří — však do uvařené se hodí chijské jak žádné jiné, pepř bílý a k tomu i ocet, v který z Methymny réva se kvašením zvrhla. Já první předved, jak zavářet do ní i zelenou kapustu s hořkým
218
-omanem. Gurtillus radil zas korýše nevypláchnuté — lepší než rosol z ryb je šťáva z mořských těch ježků.
Vtom však ze stropu závěs, tak těžký, se do mísy zřítil, a tak veliké množství táh za sebou černého prachu, že ani v campanských polích ho severák nezvíří tolik. Zle jsme se lekli, však každý se vzchopil, když poznal,
že není
nic v tom nebezpečného, jen hostitel Rufus si složil hlavu a plakal, jak syn by mu předčasně zemřel. A kdy as skončil by tehdy svůj pláč, kdyby nevzpružil přítele 3 mudrc* Nomentanus: „Kdo z bohů, ach Štěstěno, krutější k nám je? S jakou radostí vždy si s lidským osudem hraješ?" Varius mohl jen stěží svůj smích pak ztlumit. Tu pravil Balatro, který tropil si ze všeho úsměšky: „Tak to obvykle v životě chodí, a proto se příslušné slávy nikdy nemůže dostat tvé námaze: abych já skvěle hoštěn byl, ty se máš trudit a sklíčen být starostmi všemi, aby pak přismahlý chléb neb omáčka nepřišla na stůl nedbale okořeněná, a aby otroci všichni sloužili v oděvu řádném a s líbivým účesem hostům? K tomu i nehody přidej, když baldachýn spadne, jak nyní, nebo když uklouzne sluha a rozbije mísu. Tu ovšem schopnosti hostitelovy a stejně tak vojevůdcovy neštěstí poodhaluje, však štěstí je obvykle skrývá."
Nato hostitel praví: „Kéž bozi ti příznivě splní,
cokoli žádáš: jsi zdvořilý host a šlechetný člověk."
Pak si dá sandály obout. Tu viděl bys, kterak si na všech
lehátkách od ucha k uchu cos tajného šeptají hosté.«
„Zábavu jinou než tuto bych nechtěl já vidět. Však pověz, čemu ses dále tam smál." »Nuž, zatímco sluhů se tázal Vibidius, zda též se džbán snad rozbil, neb k pití Jiedostal pohár, ač žádal, a zatímco my jsme se smáli, neboť Balatro vtipy mu pomáhal vymyšlenými, :s vyjasněným, hle, čelem se navracíš, Nasidiene, abys napravil osud svým uměním. Kráčejí za ním
219
sluhove s velikou mísou a na ní jeřába údy sekané, pořádně slané a moukou posypávané, játra bělostné husy, jež ztučněla z dužnatých fíků, zaječí plece již voľné — prý chutnají o mnoho lépe, než když se jedí i s bedry. Pak viděl jsem předkládat kosy, s prsíčky opečenými a holuby zbavené zadků — chutná to jídla, jen kdyby nám hostitel nelíčil stále původ a vlastnosti jejich. I prchli jsme, tím se mu mstíce, nic že jsme nevzali do úst, jak kdyby tu krmi svým dechem ovála Canidia, jež horší je nad všechny hady.«
kniha první
I
maecenatovi
[Moudrý neusiluje o moc ani o bohatství]
Příteli Maecenate, ty, jejž první svou písní jsem slavil a budu i slavit poslední, ty bys opět mě zavřít chtěl do staré školy, šer míře osvědčeného, jenž rapírem čestným byl poctěn? Změnil se věk můj i sklony. V chrám Herculův zavěsil.
zbraň již
Veianius a nyní kdes na venku v ústraní žije, nechtěje zas a zas lid v aréně o milost prosit. Častokrát jakýsi hlas mi šeptá v citlivé ucho: „Vypráhni, dokud jsi zdráv, včas koně, jenž stárne již, aby nakonec nebudil posměch, jak supí a klopýtá," Proto nyní již odkládám verše a s nimi i ostatní hříčky; zkoumám a ptám se, co správné a vhodné je, zcela v to-
zabrán,,
sbírám a ukládám to, co v budoucnu mohl bych užít.
Aby ses náhodou neptal, kdo vede mě, kdože mě chrání:: věz, že žádnému mistru já nejsem přísahou vázán, kamkoli strhne mě bouře, jak host se tam unášet dávám. Hned jsem veřejně činný, v proud dění se vrhám i jako ochránce pravé ctnosti a její služebník přísný, hned se potají vracím zas k učení Aristippovu, snažím si podrobit svět, však nebýt podroben světu. Jako se noc zdá dlouhá všem zklamaným milencům, den zas-dlouhý dělníkům za mzdu, jak rok se lenivě vleče sirotkům, které tíží, že matky tak přísně je střeží, tak plyne zvolna i mně a nemile doba, jež poutá naděj i úmysl můj to horlivě konat, co může stejně chuďasům prospět a prospět boháčům stejně, stejně co mladým i starým zle uškodí při zanedbání.
223
Základy moudrosti tedy se musím já řídit a těšit.
I když nemůžeš zrakem tak daleko vidět jak Lynkeus,
přece jen vznícené oči si budeš natírat mastí;
i když nemůžeš doufat, že Glycona překonáš silou,
přece jen budeš se chránit zlé dny, jež zduřuje klouby.
Dá se k určité mezi vždy postoupit, nelze-li dál jít.
Lakotou srdce tvé vře a ubohou touhou mít jmění: je tu přec zaříkávání, tím kouzlem můžeš svou bolest
zmírnit a velkou část té choroby vypudit z těla. Touhou po slávě stůněš: jsou určité očisty, jež tě dovedou vzpružit — buď čistý a třikrát si přeříkej knížku. Nikdo není tak zhrublý, ať závistník, prchlivec, lenoch, piják či svůdce žen, aby nakonec nemohl zjemnět, jenom když ochotně slyší, co přispívá k zušlechťování!
Střežit se chyb je ctnost a počátek moudrosti značí vybřednout z pošetilosti. Vždyť vidíš, co práce tě stojí duše i těla, když chceš zlům dvěma se vyhnout, v tvých očích největším: skrovnému jmění a při volbách ostudné prohře. Jako čiperný kupec se ženeš až k nejzazším Indům, přes moře chudobě prcháš, i přes skály, ohně, a přitom nechceš se poučit dát a uvěřit moudřejším, abys nedbal o to, co budí tvůj zpozdilý úžas a touhu. Ten, kdo zápasí po vsích a na křižovatkách, zda zhrd by věncem z olympiády, mít naději pevnou a možnost, že si i bez boje získá tu sladkou vítěznou palmu? | Menší cenu má stříbro než zlato — a zlato než ctnosti.
„Občané, občané, nejdřív je nutné si peníze získat!
Nejdříve prachy, pak ctnost!" tak hlásají kramáři v Římě, po nich popěvek tento si zpívají mladí i staří, nesouce na levé paži jak školáci tabulku s mošnou. Máš-li skvělého ducha i mravy, jsi výmluvný, čestný, jestliže do čtyř set tisíc ti šest ještě schází neb sedm, plebejcem budeš. Však chlapci zas říkají při hře: „Ty budeš králem, když dobře to svedeš!" A to nám buď kovovou
hradbou:
čisté svědomí mít a neblednout vědomím viny!
224
i
i
i'.'
Řekni, zda Rosciův zákon je lepší než říkanka chlapců,
která udílí žezlo jen těm, co jednají správně,
která i Curiů mužných i Gamillů zásadou byla.
Radí ti lépe, kdo říká: „Hleď jmění si získat, jen jmění,
abys pak plačtivou hru z řad předních moh vidět", či kdo tě
oddaně nabádá vždy a takto tě přizpůsobuje
vzdorovat Štěstěně zpupné jak hrdý a svobodný člověk?
! Kdyby se římský lid mě náhodou tázal, proč nemám názory stejné, když chodím s ním ve stejných sloupových
síních,
v tom však že nejdu již s ním, co on má v lásce neb v záští: í to bych mu řekl, co kdysi lvu chorému pravila chytrá *. liška: důvod je ten, že všechny ty stopy mě děsí: ! vesměs míří jen k tobě, však žádná nevede zpátky.
Netvor jsi tisícihlavý! Vždyť za čím a za kým bych jít měl?
Někteří důchody státní si najímat touží a jiní
loví za cukrovinky a ovoce lakotné vdovy,
lapají starce a ty by do obor chtěli dát ztloustnout,
mnohým zas tajnou lichvou se majetek rozrůstá. Buď si!
Každého jiný předmět a jiná záliba poutá;
vydrží stejní lidé věc stejnou byť hodinku chválit?
Řekne-li boháč: „Lesk Baií a půvab nepředčí žádný na světě záliv", pak moře i jezero cítí hned pánův zápal a spěch. Však jesdi mu vnukne chorobný rozmar jiného cosi, dá příkaz: „Své nářadí přeneste zítra, zedníci, do vnitrozemí!" Má manželku doma? Pak tvrdí: „Nad život bez ženy není nic lepšího, vítanějšího!" Nemá-li, přísahá opak: „Jen_ienatým_vede se dobře!" ' Jakpak mám Prótea spoutat, když stále svou podobu mění? Jak je to s chudým? Ach směj se! Ten světničky střídá
a lůžka,
holiče rovněž, i lázně, a v najatém člunu má stejně mořskou nemoc jak boháč, jejž vlastní plavidlo veze.
Směješ se, když tě potkám, a vlasy mám střižené pod psa, nebo když náhodou čouhá mi pod novou tunikou spodní
225
vetchá a odřená již, když toga mi nesedí rovně, směješ se. Ale což teprv, když duch je sám se sebou v boji, po čem dřív toužil, tím zhrdá, co opustil, po tom zas touží, stále se zmítá sem tam, je v rozporu s životním řádem, boří a vzápětí staví a hranaté s kulatým mate? Za běžné bláznovství máš to, v tom nejsem ti •pro síních,
a myslíš,
lékař že není mi nutný, ni poručník určený soudcem, ačkoli života mého jsi strážcem a velmi se zlobíš, jestliže jpřítel tvůj, jenž vřele ti oddán a k tobě - stále jen upírá zrak, má nakřivo střižený nehet.
Zkrátka a dobře: jen mudrc jde za samým lovem; je boháč, svobodný, ctěný a krásný, je konečně králem všech králů, nad jiné tělesně zdráv, ač jestli ho netrápí rýma.
II i
lolliovi maximovi
[o tom, jak dosáhne životní moudrosti a ctnosti]
Zatímco v řečnictví v Římě se, Lollie Maxime, cvičíš, básníka trójské války já znova si v Praeneste přečet. Jasněji učí a lépe než Krantor s Chrýsippem, co jest ohavné a co krásné, co k prospěchu je a co není. Když ti nic nebrání, poslyš, proč pevně jsem přesvědčen
o tom!
Báseň, jež líčí, jak Řecko se pro chtíč Paridův kdysi střetlo s barbarským lidem v tak zdlouhavém boji, nám
kreslí,
jak se vlnily vášně těch zpozdilých králů i kmenů. Anténór radí, ať předně se odstraní příčina války. Paris však tvrdí, že k tomu se přinutit nedá, neb touží ve zdraví vládnout a blaženě žít. A Nestor se snaží urovnat spory, jež potom měl Achilleus s Agamemnonem. Láskou Achilleus plane a oba dva společně hněvem.
226
I
■ f
:
i?
Za každou ztřeštěnost králů pak prostí vojáci trpí. V prostoru trójských hradeb i mimo ně hřeší se zvůlí, rozbrojem, uskoky, hněvem a pácháním zločinných skutků. Naproti tomu nám předved vzor poučný v Odysseovi, co může rozvaha zmoci a zdatnost. Když vyvrátil Tróju rek ten, ač pečlivě prohled i mravy a města tak mnohých národů, na širém moři též četné útrapy přestál, zatímco sobě a druhům chtěl připravit do vlasti návrat, přece jen vlny všech nehod v svém jícnu ho nepotopily. Znáš přec vábení Sirén i Kirčinu číši: nuž kdyby se svými druhy se z ní byl chtivě a bláhově napil, sloužil by chlípné té ženě a rozumu zbaven by nectně žil jak nečistý pes neb vepř, jenž do bláta tíhne. My však jsme tuctoví lidé a zrození toliko k jídlu, ničemní svůdci žen, jsme mládež na dvoře krále Alkinoa, jež dbala víc o tělo, nežli se sluší, pro niž požitkem bylo až k samému poledni spávat, a pak váhavý spánek zas vábit strunami loutny.
Lupiči za noci vstanou a jdou pak zabíjet lidi; pro vlastní záchranu svou ty se nevzbudíš zavčas? A přece nechceš-li běhat, jsa zdráv, pak budeš, až vodnatelnost tě zkruší; když nebudeš žádat už přede dnem světlo a knihu, neupneš horoucně mysl, jak dosáhnout ušlechtilosti, nezavřeš oči a bude tě sužovat láska a závist. Pročpak pospícháš vyjmout, co vlétlo ti do oka, avšak léčení útrap duše chceš odložit na rok? Kdo začal, má již polovic díla. Měj odvahu zmoudřet a začni! Ten, kdo odkládá chvíli, kdy začne žít řádně, je jako sedlák, jenž u řeky čeká, až odteče. Ale ta plyne dále a po všechny věky dál poplyne kvapícím proudem.
Jmění a bohaté ženy se hledají k plození dětí, rádlem pustiny lesní se mění v úrodná pole: komu se dostane tolik, co stačí, ať nežádá více! Polnosti samy ni dům, ni hromady peněz a zlata pánovo nemocné tělo zlých horeček nezbaví, ani útrap nemocnou „duši: dřív musí majitel zdráv být,
227
hodlá-li s radostí užít všech hodnot již nashromážděných. . Chamtivec anebo skrblík tak málo se z domu a jmění í těší, jak nemocný dnou má z obkladů radost a slepec
z obrazů, z kithary ten, kdo uši má zalehlé špínou.
Není-li nádoba čistá, co naleješ do ní, to zkysne^
Rozkoší nedbej: má škodu, kdo rozkoš bolestí platí. Lakomec vždycky má nouzi, mez určitou žádej svým
tužbám!
Závistník hubne a chřadne, když sousedův blahobyt
vzrůstá.
Nad závist krutějších muk si ani sicilští vládci nevymyslili. Svůj hněv kdo neumí zvládnout, ten rád by odčinit toužil, co bolest a zjitřená mysl mu vnukly — zatím však uspíšil trest, aby ukojil potřebu pomsty. Hněv je šílenství krátké. Kroť vášeň, která ti sama poroučí, neposlechne-li: ji uzdou, ji řetězy spoutej!
• Učitel bystrého koně, když ještě je hříbátko, učí běžet, kam jezdec mu velí; pes lovecký na dvoře nejdřív vycpanou jelení kůži svým štěkotem stíhá a teprv potom po lesích honí. Již teď saj moudrosti slova čistým srdcem — již teď se lepším poznatkům věnuj. Nový čím načichne džbán, ten pach si uchová dlouho. Ale ať váháš, či rázně jdeš přede mnou, na loudavého nečekám, nechci však dohnat ni ty, co kvapí již napřed.
III
iuliu flóroví
[aby pěstoval filosofii]
Iulie Floře, já toužím se dovědět, ve kterých světa končinách Claudius válčí, syn Augustův. Zdali vás poutá Thrákie anebo Hebrus, jenž ledovým poutem je sevřen, anebo průliv, jenž dělí svým proudem dvě sousední věže, či už asijské hory a úrodná asijská pole?
228
Co as ta snaživá družina dělá? I o to mám zájem. Kdopak si vybere popsat, co slavného Augustus konal ? Výsledky války i míru kdo uvede ve^věčnou paměť? Co chystá Titius? Brzy se octne již Římanům na rtech. Z pramene Pindarova on nebál se napít, a přitom odvážně potůčky pohrd a zdroji, k nimž snadný je přístup. Jakpak je zdráv? Jak vzpomíná na mne? Zda nápěvy
thébské
snaživě přizpůsobuje dál latinské lyře, či zda se
s vášnivým pathosem zvedá a ve stylu tragickém tvoří?
Co dělá Celsus ? Já dal mu už přemnoho výstrah a dávám,
aby jen z vlastních sil vždy čerpal a střežil se dotknout
spisů, jež v knihovně chrání sám Apollón na Palatiu,
aby pak nevzbudil smích jak vrána, zbavená pestrých
kradených pér, až jednou roj ptáků by přilét a chtěl by
nazpět své peří. A o co ty sám se pokoušíš? Jaké
luhy teď oblétáš pilně? Vždyť nemáš nadání malé,
ani nepěstované a zhyzděné ladem. Ať brousíš
k soudním sporům svou řeč, ať chystáš se udílet rady
v občanském právu, neb jindy ať vytváříš půvabnou báseň,
z břečťanu vítězný věnec ty první si neseš. A kdybys
starosti odložit doved, ty studené obklady ducha,
šel bys, kam nebeská moudrost by vedla, neb k tomuto cíli
směřujem činem i snahou ať malí, ať velcí, když chceme,
aby byl život náš i nám i otčině drahý.
Také mi odpověz na to, zda ve svém srdci, jak slušno, Munatía máš v lásce, či trhlina v přátelství vašem, sešitá špatně, se nechce již scelit a znovu zas puká, vás pak, divochy s nezkrotnou šíji, buď neznalost světa trýzní, neb ohnivá krev. Ať žijete kdekoliv v světě, pro vás, jimž nesluší trhat ten pevný bratrský svazek, už se jalůvka pase — já za váš návrat ji slíbil.
229
IV
albiu tibullovi
[aby podle zásady epikúrejské užíval života]
Albie, nestranný soudce mých básnických rozprav, čím asi
ve své krajině pedské se právě zabýváš? Píšeš
něco, čím překonáš snadno i dílka Cassia z Parmy,
či snad tiše a sám se touláš svěžími lesy,
přemýšlíš o všem, co mudrce hodno a řádného muže?
V těle tvém skvělý duch vždy přebýval; bozi ti krásu,
bozi ti zámožnost dali i umění zdárně jí užít.
Mohla by něčeho víc přát drahému chovanci chůva, když je tak rozumný muž a vyjádřit umí, co cítí, když se mu dostává hojně i obliby, slávy a zdraví, prostředků k slušnému žití a měšec nemívá prázdný? Uprostřed nadějí, strastí i uprostřed obav a hněvů mysli si o každém dni, že ti naposled v životě zásvit: chvíle, v niž nebudeš doufat, tě potom překvapí mile. Navštiv mě, chceš-li se zasmát, jak pěstuji tělo a zářím tukem jak prasátko asi, však ze stáda Epikurova!
V
torquatovi [aby přišel na oběd]
Chceš-íi si jako host jen na prostou pohovku lehnout, jestli se nebojíš pojíst směs zelenin ze skrovné misky,
budu dnes k západu slunce tě čekat, Torquate, doma. Budeš pít lahodné víno, jež bylo stáčeno v druhém Taurově konzulském roce a pod sluncem campanským
zrálo.
Máš-li cos lepšího, sem s tím, a ne-li, mé vládě se poddej!
230
pjávno už pro tebe září můj krb a nábytek skví se. Nicotných nadějí zanech a sporů o sumy peněz, rovněž i Moschovu při. V den sváteční zítra, kdy slaví Caesar své narozeniny, je volno si pospat a také bez újmy letní noc lze vyplnit hovorem vlídným.
Nač jsou mi Štěstěny dary, jichž nemoh bych rozumně užít? Pro své kdo dědice šetří a příliš je přísný, ten nemá daleko k bláznu. Já začnu již pít a rozsévat květy, snesu i to, když budu snad nazýván nerozvážlivcem. Co všechno „opička" svede! Ta zjevuje tajemství srdce, naději v skutečnost mění a zbabělce do boje žene, uměním učí a břímě zná sejmout z pokleslé mysli. Kohopak kypící číše i výmluvným neučinily, kohopak v tísnivé nouzi z pout chudoby nevymanily?
Já pak si za úkol beru, že s radostí obstarám vhodně, aby snad chatrný přehoz neb špinavý ubrousek hosty nenutil pokrčit nos, též aby ses v konvi a v míse zhlížel a aby nikdo zde v družině důvěrných přátel přes práh nenosil řeči, jen rovní aby se sešli k družné besedě rovných. I Butru ti se Septiciem pozvu a Sabina též — snad není kdes obědem lepším vázán a milejší dívkou. Pár průvodců též se sem vejde: nelibě páchne však pot, když hosté jsou stěsnáni příliš. Napiš mi, s kolika přijdeš, nech všeho a zadními dveřmi tajně klientu prchni, jenž v předsíni na tebe čeká.
VI
numiciovi
[Nevidíš-li štěstí v ctnosti^ pak ovšem nezbývá, než abys sháněl
bohatství]
Ničím se udivit nedat, je zásada jediná téměř;
která nám může zjednat a zachovat blaženost — tajen!
231
Nejímá posvátná hrůza však některé lidi, když hledí na toto slunce a hvězdy i období roční, jak plynou v přesně určeném řádu. Co soudíš o darech země, o tretách moře, jež Indy a Araby obohacuje, co je as potlesk a pocty, jež udílí Římanů přízeň? S jakou as myslí a tváří se na to má hledět, co míníš? Ten, kdo se opaku bojí, je zpravidla rozrušen stejně, jako kdo po tom všem touží — strach trapný je na obou
stranách,
jakmile oba dva ta náhlá představa vzruší. Ať třeba jásá, ať truchlí, ať touží, či trne, co z toho, na vše když strnule hledí jsa na duchu, na těle zchromen, ať už, cokoli spatří, je lepší neb horší než tušil?
Blázen by moudrý moh zván být a Čestný nespravedlivým, kdyby snad po ctnosti dychtil víc, nežli je třebaj A proto važ si mistrovských děl jak z mramoru, stříbra, tak z bronzu, pro pestrá tyrská roucha měj obdiv a pro drahokamy; raduj se, tisíce očí že na tebe hledí, když řečníš, horlivě na fórum spěchej už ráno a večer se vracej, aby snad nesklidil z polí, jež vyženil, obilí více Mutus (je z nižšího rodu, ta hanba!) a aby pak spíše nebudil on tvůj obdiv, než ty bys vzbuzoval jeho! Cokoli pod zemí jest, to na světlo vynese doba, pohřbí a skryje, co skví se. Ať třeba jak slavného muže spatří tě Appijská cesta neb sloupoví Vipsaniovo, nakonec musíš jít přec, kam sestoupil Numa i Ancus.
Jestliže prudká nemoc ti prsa neb ledviny zchvátí, hledej z té nemoci únik. Chceš blaženě živ být (kdo
nechce?)?
Může-li jedině ctnost ti to poskytnout, starej se o ni, mužně se požitků zřekni. Však je-li ti ctnost jenom slovem, posvátný háj jen dřívím, pak snaž se být v přístavu první, abys neztratil zisk, jejž přináší výnosný obchod. Talenty na rovný tisíc si doplň, pak druhý a třetí tisíc ať přistoupí k tomu, a čtvrtým tu hromadu dovrš. Peníze, vládci světa, ti získají manželku s věnem,
232
bezpečí, hojnost přátel a vznešený původ i krásu; toho, kdo v penězích tone, i Krása i Výmluvnost zdobí. Otroky bohatý jest král asijský, nemá však peněz: ty ovšem takový nebuď! Byl kdysi prý Lucullus žádán, zdali by stovku plášťů moh divadlu půjčit.-1 řekl: ,Jakpak bych mohl tak mnoho? Však přesto dám hledat
a pošlu,
co budu mít." A vbrzku již píše, že takových plášťů na pět tisíc má doma — ať část neb všechny si vezmou! Nuzný je zajisté dům, v němž nebyl by nadbytek věcí, o kterých pán ani neví a vhod jsou jen zlodějům. Proto může-li toliko jmění ti dát a udržet blaho, toho si nejdříve hleď, to ze všeho naposled zanech! Jestliže zevnější lesk a přízeň lidu nás blaží, kupme si sluhu, jenž jména by říkal a do boku zleva šťouchal a vybízel nás i přes chodník podávat ruku. „Tenhle má veliký vliv zde ve čtvrti, onen zas v jiné; pruty dá, komu jen chce, a vyrve kurulské křeslo těm, jimž nakloněn není. Též oslov ho bratře neb otče, jakého věku kdo je, tak vlídně ho přijmi v svou přízeň.
Žije-li dobře, kdo hoduje dobře, nuž pojďme (již svítá!), pojďme, kam vede nás hrdlo, zvěř lovme neb ryby, jak kdysi Gargilius: ten ráno svým otrokům kázal, ať projdou s oštěpy náměstím plným a s tenaty, aby pak z četných mezků jediný jen vez před tváří občanů kance, kterého na trhu koupil. Pak přecpáni jděme se koupat, slušnosti pramálo dbalí a hodní částečné ztráty občanských práv, jak hříšní kdys veslaři Odysseovi, kterým dražší než vlast byl požitek zapovězený.
Má-li však Mimnermos pravdu, že bez lásky jakož i žertů není pražádná radost, žij toliko v lásce a v žertech.
Živ bud a zdráv! A znáš-li cos lepšího nad tyto rady, sděl mi to věrně. A ne-li, pak tkhto rad užívej se mnou!
233
i
VII
maecenatovi
[Jsem ti vděčný, ale své svobody se nevzdáni]
Slíbil jsem, Maecenate, pět dní že zdržím se venku, zatím už po celý srpen, já lhář, dám na sebe čekat. Chceš-li však, abych byl zdráv a při plné síle, pak milost, kterou mně chorému dáváš, dej též, když z choroby strach
mám
v době, kdy za prvních fíků a nezdravých veder se pyšní pořadatelé pohřbů též liktory v oděvu černém, v době, kdy každý otec a matka se o dítky chvěje strachem, kdy veřejná činnost a horlivost v plnění úsluh působí horečky zlé a otvírá poslední vůle. Až pak rozprostře zima háv sněhový po albských nivách, sestoupí k moři tvůj básník, kde bude se šetřit a číst si v ústraní schoulen. A tebe, když dovolíš, příteli drahý, s první vlaštovkou zase a s jarními větříky spatří.
Ty jsi mě neobdaroval jak hostitel nevychovaný, nutící hosta jíst hrušky tím způsobem: „Libo-li, pojez!" ,Už jich mám dost!' „Pak s sebou, co chceš, si jich vezmi."
, Jsi laskav.'
„Dones je domů svým dítkám jak vítaný dáreček." ,Takjsem zavázán tobě, jak kdybych se navracel obtěžkán dary.' „Jak je ti libo! Co necháš, dnes dostanou prasata k žrádlu." Hlupák a rozhazovač jen dává, čím zhrdá, oč nedbá: přináší taková setba a vždy bude nosit jen nevděk.
Rádný a rozumný muž je hodnému člověku k službám, přitom však dobře ví, čím zrnko je odlišné od plev. Hodným se osvědčím též, jak žádá si právem tvá chvála. Chceš-li, abych se nikdy již nemusel vzdalovat, vrať mi mohutná prsa a černé mé vlasy kol nízkého čela, vrať mi dar líbezné řeči, dar vábného smíchu a nech mě při víně truchlit, že prchla mi Cinara, dívenka bujná.
234-
Těsným otvorem kdysi se vplížil hubený sysel do truhly s obilím. Když se tam nažral, pak s žaludkem
plným
rnarně sc pokoušel vylézt. Tu z dálky naň lasička volá: „Chccš-li se odtamtud dostat, pak musíš tou skulinou úzkou opět se hubený vrátit, jíž hubený vnikl jsi dovnitř."
Míří-li tato bajka snad na mne, pak všeho se zřeknu. | Upřímně myslím, co říkám, a nikdy úplnou volnost i za všechny poklady světa bych neměnil.' často jsi na mně pochválil skromnost a já tě zval králem a otcem i za tvé přítomnosti a stejně jsem mluvíval, když jsi byl vzdálen. Přesvědč se, jsem-li schopen ti s radostí vrátit, cos dal mi. Tclemachus řek správně, syn Ulixa otužilého: „Není pro koně vhodná má Ithaka, protože nemá široce rozlehlé pláně ni louky s bohatstvím trávy; nechám ti, Átreův synu, ty dary, víc tobě se hodí. Malému sluší jen málé. Mě neláká královský Rím již, zato však poklidný Tibur a pokojný Tarent mě těší.
Filippus, obhájce slavný, muž rázný a statečný, když se
ze svého úřadu vracel kol druhé hodiny domů
a, již letitý kmet, ved nářek, že Carinae z fora
příliš vzdáleny jsou, tu spatřil prý v holičském krámku,
úplně prázdném a stinném, jak kdosi tam oholen sedí
a jak v pohodlí klidně si čistí nožíkem nehty,
„Zajdi tam, Demetrie (to sluha byl, plnící hbitě
každý Filippův rozkaz), tam ptej se a sděl mi, kdo je to,
odkud a jakého stavu, kdo otcem neb ochráncem jeho."
Jde a vrátiv se líčí: ,Je to hlasatel Volteius Mena,
skrovné má jmění, však výbornou pověst a známý je tím, jak
umí si pospíšit včas i pohovět, střádat i užít,
těší ho přátelé prostí a bezpečný, trvalý domov,
v cirku a v divadle hry a po práci cvičiště vítá.'
„Rád bych od něho zvěděl, co vyprávíš. Proto ho vyzvi, ať k nám na oběd přijde." To nikterak nechápal Mena, v duchu se divil a mlčel, až nakonec odpoví: »Díky!«
235
„On že mi odříká, mně?!" ,Nu odříká, hrubec, a buďto nedbá, nebo se bojí.' Když Volteius prodával ráno prostému dělnému lidu svou lacinou veteš, tu sám ho Filippus pozdravil napřed. Ten omlouval zaneprázdněním, závazky živnosti své, že ráno do jeho domu nepřišel a že sám ho ke všemu nespatřil dříve.
„Věz, že odpouštím ti, však s podmínkou jenom, že budeš dneska obědvat se mnou!" ,Jak libo.' „Kol páté se tedy dostav a prozatím teď zas čiperně majetek zvětšuj!" K obědu přišel a vhodně i nevhodně mluvil, až pak jej hostitel propustil spát. Byl často pak spatřen, že k skryté udici táhne jak ryby, jsa klientem ráno a pak již u stolu trvalým hostem; tu vyzván byl provázet pána na statek poblíž města v čas jarních latinských svátků. Nasedl na vůz s koňmi a neustal podnebí chválit, chválit i sabinský kraj. To Filippus postřeh a smál se; a že si zábavu hledal a k zasmání důvod, kde mohl, sedm tisíc mu dá a sedm mu přislíbí půjčit, snaží se přemluvit ho, ať stateček s políčkem koupí.
Mena ho koupí. A abych tě spletitým výkladem dlouhým nemeškal více než třeba — je z čistého měšťáka sedlák. O brázdách, vinicích tlachá a chystá pro révu jilmy, k smrti se lopotí v polích a touhou po jmění stárne. Když mu však ukradli ovce a mor mu zahubil kozy, zklamala naděje v setbu, býk zapražen k pluhu mu padl, dopálen ztrátami těmi, kol půlnoci popadne koně, uhání bez sebe hněvem — dům Filippův jeho je cílem. Když ho Filippus spatřil, jak neholen, nestříhán kvapí, pravil: „Zdá se mi, Meno, žes přespříliš přísný a skoupý." ,Měl bys mě, ochránce můj, spíš (při bozích!) ubohým
nazvat,
kdybys mě patřičným jménem chtěl označit. Proto tě snažně při tvé pravici prosím a při tvém ochranném duchu, při tvých domácích bozích tě zaklínám, zapřísahám tě, opět v dřívější život mě laskavě uveď!'jKdo jednou
236
11
,.    * Wsí ie to co opustil, nežli co přál si sbledá, oc lepri jeOo c    P ^ nechaL
nechať se zavčas vráti a uj ^ ^
Správně se kazdy ma ment j a gtopou>
VIII
gelsovi albinovanu [aby nezhrdal štěstím]
Vyřiď, prosím tě, Múzo, můj pozdrav s popřáním zdaru Celsovi Albinovanu — jde s Neronem jakožto písař. Na dotaz, jak se mi vede, mu řekni, že přes četné krásné sliby nežijú dobře ni blaze, ne že by mi kroupy potloukly révu neb sluneční žár mi olivy spálil, ani že na dálných nivách mi dobytek chřadne, leč já jsem na duchu méně zdráv než na celém těle a nechci nic ani slyšet, nic poznat, co mohlo by nemoc mi zmírnit; na věrné lékaře žehrám a hněvám se na věrné druhy, že se tak horlivě snaží mi ve zhoubné skleslosti bránit. Chci mít, co škodilo mi, a míjím, co prospět by mohlo; v Tiburu miluji Řím, já vrtkavý, v Římě zas Tibur.
Potom se zeptej, jak zdráv je, jak má se, jak zastává úřad,
jak je mladému vůdci a jeho družině milý.
Pamatuj: Řekne-li „Dobře!", hled nejdřív mu projevit
radost,
potom však do ucha občas můj příkaz mu pošeptaj: „Celse, jako ty k štěstí, tak my se k tobě budeme chovat."
237
IX
glaudiu neronovi [Prosba za Septimia] Jediný Septimius ví patrně, Claudie, nejlíp, jak si mě vážíš. Vždyť tím, že mě žádá a prosbami nutí, abych ho před tebou chválil a uved ho k tobě, že prý je hoden tvé cti i domu, když volíš jen to, co je čestné, tím tedy, když si myslí, že patřím k tvým přátelům blízkým, lépe as vidí než já a ví, co u tebe zmohu. Leccos jsem podotkl sic, ba omluvit chtěl se a odříct; bál jsem se vzbudit však zdání, že zmenšil se u tebe vliv můj, yědomě moc svou že skrývám a dbám jen prospěchu svého. Abych tak větší vině a horší výtce se vyhnul, k výsadě smělého čela se snižuji. Schválíš-li tedy, že jsem odložil ostych, když splnit chci přítelův příkaz, přiřaď jej k družině své a věř, že je zdatný a čestný.
íX>
aristiu fuskovi
[o přednostech venkova a spokojenosti s životním lídělem]
Fuška, ctitele města, já zdravím, venkova ctitel. V této jediné věci se totiž lišíme velmi, avšak v ostatních věcech jsme téměř dvojčata s myslí bratrskou: cokoli jeden z nás odmítá, odmítá druhý, ve všem vzájemný souhlas — dva staří holoubci známí. Ty si své hnízdečko chráníš, já venkova přepůvabného potůčky chválím a háje a skály porostlé mechem. Zkrátka: žij u jak boháč, když to jsem opustil, co vy souhlasně s nadšenou chválou až k nebesům vynášíváte.
238
Odmítám koláče již, jak od kněží uprchlý otrok;
po chlebu toužím — ten víc mi chutná než medové placky.
Má-li se ve shodě s přírodou žít a před stavbou domu nutno je především najít si stavební prostor, pak ptám se: znáš snad vhodnější místo než blažený venkov? Kde zimy ve větším teple lze trávit, kde zmírňuje mileji vánek zuřivost jak Psí hvězdy, tak divoké pohyby Lva, jenž zběsile řádí, jak dopadne na něj žár žhavého slunce? Kdepak závistná starost nám méně zahání spánek? Voní a skvěje se trávník snad hůř než mozaika podlah? Je snad čistější voda, jež v městě div netrhá roury, nežli je ta, co kvapí a v plynoucím potůčku bublá? , Vždyť se sázívá lesík i ve dvorech s pestrými sloupy, pochvalu sklízí dům, co má vyhlídku do dálky v pole., Vyžeň vrozený sklon i násilím, přece se stále vrací a potají zdolá jak vítěz tvůj neblahý odpor. j
Jestliže není kdo schopen jak znalec sídónský purpur rozeznat od roucha z vlny, jež akvinské barvivo vsálo, nemůže utrpět škodu tak jistou, tak citelnou v srdci, jako kdo nebude moci klam od pravdy bezpečně lišit. Kdo se ze svého štěstí až příliš raduje, toho zlomí zvrat osudu. K čemu máš obdiv, to odložíš nerad. Unikej před velikášstvím! I pod chudou střechou je možno překonat životem šťastným i krále, i přátele králů.
Jelen, zdatnější v boji, se snažil z pospolné pastvy zahánět koně, až ten, když podléhal v zápase dlouhém, člověka o pomoc žádal a za to se podřídil uzdě. Ale když potom jak vítěz se zpupně z bojiště vzdálil, nikdy už nepozbyl uzdy a se hřbetu neshodil jezdce. Kdo se ze strachu z nouze vzdá svobody nad zlato cenné, na věčné časy ten bídák pak ponese na hřbetě pána, navždy otrokem bude, že nedoved vystačit s málem. Komu vhod není, co má, měj na mysli střevíc: ten zvrtne nohu, když příliš je velký, když příliš je malý, zas tlačí.
239
Zít budeš, Arístie, jak mudrc, svým údělem šťastný, mne však neopomeneš i pokárat, budeš-li soudit, více že sháním, než stačí, a že to nebere konce. Peníze nahromaděné buď člověku vládnou, neb slouží, pevného provazu hodny spíš poslouchat nežli ho řídit.
Za vetchým venkovským chrámem ten list jsem ti diktoval,
zároveň nejsi.
ve
všem
šťasten, krom jediné věci: ty že tu
XI
bullatiovi
[£drojem opravdového Mstí je vyrovnaná mysl, nikoli vzdálené
kraje]
Jak se ti líbil Ghios, můj Bullatie, a slavný Lesbos i půvabný Samos a Sardy, Kroisovo sídlo, Kolofón, Smyrna? Jsou větší či menší, než jejich je sláva? Vzhledem k Martově poli a Tibeře je to vše skrovné? Ci snad z attalských měst jsi po jednom zatoužil přece? Nebo snad Lebedos chválíš a k zámořským cestám máš
odpor?
Víš ty, co Lebedos jest? Toť hnízdo je zpustlejší, než jsou Gabie s Fidenami; a přec bych chtěl tam žít a na své přátele pozapomenout, též u nich být v zapomenutí, z pevniny do dálky zírat, kde na moři Neptunus zuří. Jde-li kdo z Capuy k Římu a zkropen je deštěm a blátem, nebude přece jen toužit žít v hospodě navždy; a ten, kdo promrzl, nebude chválit snad proto jen kamna a lázeň, jako by plně jen ony mu skýtaly blažený život; i kdyby na vlnách tebou běs vichřice od jihu zmítal, proto přec neprodáš loď, až přepluješ Égejské moře. Překrásná Mytiléné a Rhodos tak zdravému svědčí, jako as v létě plášť neb zástěrka v sněhové bouři, koupání v Tibeře v zimě neb v srpnu planoucí kamna.
240
Dokud to možné a shlíží k nám ňtěstěna s laskavou tváří, chvalme vzdálený Rhodos a Samos i Ghios zde v Římě! Ty pak hodinu každou, již bůh ti naplní štěstím, přijímej vděčnou rukou a na příští roky slast žádnou neodkládej, ať můžeš pak prohlásit, kdekoli budeš: Radostně žil jsem!" Vždyť plaší-li starosti rozvážný rozum, nikoli břeh, jenž svírá pláň širého moře, pak ti, co přes moře spěchají v dál, jen podnebí mění, ne mysl. Nečinnost hbitě nás žene, i hledáme na lodích, vozech blažený život; co hledáš, je tady, je v nejpustší vísce, jenom když provází tě vždy klidná a pokojná mysl.
XII
útěcha icciovi
Správně-li užíváš příjmů, jež ze statků sicilských sklízíš, Iccic, Vipsaniových, sám Iuppiter nemůže už ti darovat zámožnost větší. I zanechej nářků, vždyť není chudobný ten, kdo má vždy bohatě toho, co třeba. Máš-li žaludek zdravý i prsa a nohy, pak nic ti většího nebudou moci ni královské poklady přidat. Avšak jestli se zříkáš všech přístupných jídel a žiješ z kopřiv jenom a bylin, tak žít i nadále budeš, i kdyby Štěstěny proud tě najednou zaplavil zlatem, buďto že penězi nelze rys povahy změnit, neb proto, všechno že u tebe má jen menší cenu krom ctnosti.
Démokritovy sady a pole že dobytek spásal, zatímco beztělý duch dlel v dáli, nás údivem plní; ty však v tak velikém svrabu, v té nákaze ziskuchtivosti všednosti nedbáš a stále máš na mysli vznešené věci: co asi spoutává moře, co určuje proměny roku, bloudí-li z vlastní vůle, či na rozkaz těkají hvězdy, co as měsíce kruh v tmu halí a zjasňuje zase, jaký má účel a význam ta vesmíru nesvorná svornost, důvtip zda Empedokleův neb Stertiniův se mate.
241
Ale ať zabíjíš ryby či pažitku s cibulí krájíš, s Pompeiem Grosphem se stýkej, a bude-li něco si přát snad, sám mu to splň — ten bude věc slušnou a správnou j en žádat. Levně lze přátele získat, když řádným mužům cos chybí.
Abys však také znal, jak římské říši se daří: Gantabry Agrippa zdatný a Armény Claudius Nero porazil. Frahatés klekl a nadvládu Augustovu nad parthským národem uznal. A zlatá bohyně Hojnost rozlila z plného rohu v zem italskou bohatství plodů.
XIII
viniu asinovi [s posláním sbírky básní císaři Augustovi]
Jak jsem ti, nežli jsi šel, klad na srdce často a dlouho, odevzdej, Vinie, svitky s mou pečetí božskému vládci, bude-li v náladě, zdráv, a bude-li konečně chtít je. Nesmíš z přátelství ke mně však chybit a způsobit takto nelibost knížkám mým svou přespříliš horlivou službou. Jestli snad těžké břímě mých papírů bude tě pálit, odhoď je spíše, než abys pak divoce se sedlem vrazil, kam máš knížečky donést, a abys neuved v posměch příjmení po otci ,,Oslík" a terčem vtipů se nestal. Osvědč na strmých cestách a v loužích a řekách svou sílu! Až pak vítězně zdoláš svůj úkol a dorazíš k cíli, takto tam odlož a hlídej své břímě: knih svazeček nenos pod paždím, jako sedlák snad nosívá jehně, neb jako s klubkem kradené vlny šla opilá Pyrria nebo k hostině prostý soused, když klobouk si nese a trepky. Také neříkej lidem, jak potil ses pod tíhou básní, které Caesarův zrak i sluch mají upoutat. Když tě budou i horoucně prosit, ty vzchop se a ve zdraví dál jdi! Pozor, ať nezaškobrtneš a nezničíš svěřený náklad!
242
XIV
svému správci [o věčné lidské nespokojenosti]
Správce políčka mého i lesa, kde cítím se doma, ty si však hnusíš ten kout, pět rodin ač bydlí tu, z kterých chodívá do města na trh pět počestných otců, my dva teď v závod se dejme, zda trny já rázněji vymýtím z duše, anebo z pozemku ty, a jsem-li já lepší než pole.
Ač můj Lamia drahý a starost oň poutá mě v Římě,
neboť pro bratra truchlí a želí bratrovy smrti
beze vší útěchy, přece má mysl i duše dlí u vás,
dychtí závory rozbít, jež brání jí v cestě.
Ty říkáš:
šťasten, kdo ve městě žije, a já zas, že ten, kdo je venku. Žehrá na vlastní osud, kdo v cizím se zhlíží, nu ovšem! Oba jsou hloupí a neprávem viní to nevinné místo. Vinen je toliko duch, jenž nikdy se nespustí sebe. Tys jako domácí otrok měl tajné přání žít venku, nyní jak hospodář toužíš zas po městě, po hrách a lázních. Já však důsledný jsem, jak víš, a odcházím smutně, kdykoli do Říma táhnou mě protivné záležitosti. Neplaném pro stejnou věc, ty v tomhle se ode mne lišíš: to, co ty pokládáš za poušť a samotu bednou, to koutem půvabným ten zve, kdo smýšlí jak Ja, a odpor má k tomu, co ty máš za krásné. Vidím, že touhu po městě v tobě vzbuzuje hampejz a kuchyně mastná a to, že náš kout zde urodí kadidlo spíš a pepř než lahodné hrozny, to, že nablízku není zde hospoda s prodejem vína, pištkyně volných mravů že není, při jejíž hudbě těžkou nohou bys tančil. Krom toho tě sužuje pole motykou netknuté dávno, máš na péči po vypřažení dobytek, pro který trháš sám listí a takto ho krmíš; práci ti přidá i potok (což mrzí tě), spustí-li ceďák, s námahou musíš pak určit ten tok, aby ušetřil louky.
243
Nuže, teď poslyš, co ruší náš vzájemný soulad. Jsem člověk,
kterého zdobíval dříve vlas lesklý a jemňounká roucha,
který se bez darů líbil své hrabivé Cinaře, víš to,
který v poledne již pít začínal falernské — teď však
těší mě prostinký oběd a spánek blíž potůčku v trávě.
Není hanba si pohrát, je hanebné setrvat v hraní!
O mé štěstí se nikdo zde neotře závistným zrakem,
jedem tajené zášti mě nikdo neuštkne. Jen se
sousedé smějí, jak nosím pryč kámen a rozbíjím hroudy.
Raději s otroky chceš hrýzt městskou stravu den ze dne,
dereš se vášnivě k nim; lstný štolba ti závidí zase,
že máš k užitku dříví i sad a ovce. Býk líný
touží po koňském sedle, kůň touží zas orat. Já myslím,
oba že mají konat, a radostně, práci jim známou.
XV
numoniu valovi
[s prosbou p zwubnou zprávu]
Jaká je velijská zima a počasí v Salernu, Valo?
Jací tam lidé a jak se tam jede? Vždyť Baie jsou pro mne
zbytečné, lékař jak myslí, a přec se tam hněvají na mne,
že i uprostřed zimy se koupám v studené vodě.
Zajisté lkají i Baie, že jejich myrtové'háje
lidé opomíjejí, že zhrdají sirnými zřídly,
slavnými tím, že zlou a zdlouhavou chorobu zdárně
ze svalů zapuzovaly; i zlobí se na choré, kteří
odvážně clusijským zřídlům vstříc stavějí hlavu i tělo,
do Gabií se ženou a na chladný venkov. Teď musím
pozměnit místo a cválat dál od známých hospod.
,,Kam jedeš?"
„Nejedem do Gum neb Baií," dí jezdec a rozhněván trhá levou otěží — uzda je vlastně koňovo ucho.
Ve kterém z obou těch měst lid žije si blahobytněji?
t>]jí tam zchytanou dešťovou vodu, či ze stálých studní
čerpají živou? (Já totiž nic nestojím o tamní vína.
Povedu na svém statku snést jakékoli a strpět,
ale když zavítám k moři, tu jemné a jakostní hledám,
které starosti plaší a které s nadějí velkou
do myslí vniká a do žil a řeči pak plynulost dává,
v jinocha mění a přízeň mi zjednává lukánské dívky.)
Který z těch krajů rodí víc zajíců, který zas kanců? Ve kterém moři víc ryb a v kterém víc ježků se skrývá, abych se odtamtud domů moh vypasen vrátit jak Faiák — tobě se sluší vše vypsat, mně sluší se, abych ti věřil.
Maenius od té doby, co promrhal statečně jmění, dědictví po otci, matce, se jevil jak příživník vtipný: toulal se, na stálý žlab se nedoved připoutat, a když hladověl, nerozeznával, kdo přítelem jeho či škůdcem, ochoten každého ztýrat ať jakkoli smyšlenou hanou, zkázou byl masného trhu, i zhoubou a hltavým jícnem — cokoli sehnal, to dával hned žaludku nenasytnému. Když ale od milovníků svých kousků neb bázlivých lidí dostal jen málo neb nic, tu mísami drštěk a levným skopovým cpal se — ta dávka by pro tři medvědy byla; přitom s rozmarem říkal jak Bestius po polepšení: „Na břicha zhýralců všech znak vypálit železem žhavým!" Získal-li bohatší kořist a v prach a popel už všechno obrátil, posměšně volal: „Já věru se nedivím tomu, projí-li někdo své jmění, vždyť není nic lepšího, než je pečená kvičala tučná, nic lepšího nad sviní pochvu."
Stejný jsem ovšem i já: když peníze nemám, pak chválím skromný a bezpečný život a dost jsem statečný v tísni; když se však vyskytne lepší a tučnější sousto, zas říkám: „ Moudří jste toliko vy a žijete blaze, kdož máte zřejmý a bezpečný vklad kdes na venku ve skvostných
vilách."
244
245
XVI
quinctiovi
[o tom, ie. šťastným může být jen člověk moudrý a Čestný]
Aby ses, Quinctie drahý, snad neptal, zda živí můj statek loukami pána neb poli či ovocem obohacuje anebo úrodou oliv a révou, jež k jilmům se vine, podrobně hodlám ti popsat jak rozhled, tak polohu jeho.
Souvislé pásmo vrchů, jen dělené údolím stinným; na jeho pravý bok vždy Hélios po ránu shlíží, levý oparem plní, když s vozem se k západu chýlí. Chválil bys podnebí mírné. A což když křoviny štědré urodí dřínky a trnky, když obšťastní duby a buky hojnými plody vepře a pána hojným svým stínem! Rek bys, že přesazen Tarent a že se teď zelená tady. Také zde pramének zurčí, ten moh by se potokem nazvat (čistší a chladnější není ni Hebrus, jenž Thrákií plyne), prospěšný nemocné hlavě a žaludku prospěšný rovněž. Tohleto zákoutí milé, ba rozkošné, chceš-li mi věřit, pro tebe chrání mé zdraví a svěžest i v nezdravém září.
Ty žiješ správně, dbáš-li být tím, co se o tobě říká. Slavíme Římané tebe jak šťastného muže již dávno — bojím se j en, že jiným v tom víc budeš věřit než sobě, že budeš za šťastné mít i jiné krom moudrých a čestných; budou-li o tobě říkat, že zdráv jsi a svěží, já trnu, abys po dobu jídla snad netajil zimnici skrytou, až by tvé mastné ruce přec nakonec přepadlo chvění. Bloud je, kdo neléčí vady a skrývaje v nepravém studu.
Kdyby snad líčil kdo války, jež na souši, na moři vedls, a tvůj povolný sluch chtěl okouzlit těmito slovy: Přeje-li národ tobě víc zdaru než národu ty, ať ponechá nerozhodnuto sám Iuppiter chránící stejně tebe i město — v tom poznáš, že vznešený císař je chválen.
246
Řekni mi, prosím, když sneseš být jmenován moudrým
a skvělým,
odpovíš na to svým jménem? Nu ovšem, neboť být nazván řádným a rozvážným mužem, to mne i tebe přec těší! Kdo ti to jméno dnes dal, zas zítra je odvolá, chce-li, tak jako odejme úřad, když nehodným lidem jej svěřil, „Vzdej se ho, můj to je dar!" I vzdám se a odcházím
smutně.
Kdyby mě zlodějem zval a popíral počestnost moji, tvrdil, že vlastnímu otci jsem hrdlo provazem zadrh, mám snad ve tváři blednout a pro lživou pohanu hrýzt se? Těší se vylhanou ctí a děsí se urážkou lživou ten jen, kdo léčit se má, pln závad. A kdo je muž řádný? »Kdo plní právo a zákon a to, co stanoví senát, četné a vážné spory kdo rozhodne jakožto soudce, ve věcech majetku ručí a při sporech vážným je svědkem.« " 7To ho~ vläTTc eľý~ d ůliTa" vši ch n i sousedé vidí, kterak je hnusný v svém nitru a skvělý jen zevnější slupkou.'
Tvrdí-li otrok: „Já nikdy jsem nekrad a neutek," na to řeknu: ,Máš odměnu v tom, že nejsi bičován.' „Též jsem nevraždil!" ,Nepůjdeš na kříž a nebudeš krkavce krmit.' „Hodný jsem, řádný." ,To popře a zamítne poctivý horal,' Vždyť se obává jámy vlk chytrý a nápadných tenat jestřáb, udice skryté se obává hltavá ryba. Toliko z lásky k ctnosti má šlechetný nenávist k hříchu; ty nic nepácháš zlého jen proto, že bojíš se trestu: doufáš-li, že se tojztaj^ pak na všechno posvátné kašleš. Z ťiš^ě~měfíc bobů když odcizíš toliko jednu, ztráta v způsobu tom je mírnější, nikoli zločin. ,Poctivec', na nějž zírá soud celý i tržiště celé, . kdykoli uctívá bohy buď obětí býka neb vepře, zvolá hlasitě: „Foibe!" a hlasitě „lane!" — pak v bázni šeptá jen, aby ho nikdo snad neslyšel: „Laverno mocná, dej, ať zůstanu skryt, ať jevím se řádným a zbožným, nocí zastři mé hříchy a zahal mé podvody mrakem!"
247
Nevidím, v čem by byl lepší a svobodnější než otrok lakomec, který se shýbne i pro groš uvázlý v blátě na křižovatce. I ten se bojí, kdo chtivý. Nuž, toho, kdo žije v obavách, nikdy j á neuznám za svobodného. Ze stanoviště ctnosti ten uprch, štít ztratil, kdo stále ve spěchu množí své jmění a pod tím břemenem klesá. Můžeš-li zajatce prodat, pak chraň se ho zabíjet — budí s prospěchem sloužit, ať pase, ať v potu tváře ti orá, ať jako kupec se plaví a zimu na moři tráví, drahotu mírní, a sváží i zrní a potřeby všechny.
Odvážně řekne muž řádný a moudrý: „Ó Penthee, vlád thébský, co nedůstojného mě přinutíš strpět a snášet?" , Vezmu ti statky!' „Tím rozumíš stáda a jmění, lehátka, stříbro? To můžeš si vzít!" ,Dál budu tě věznit s rukama, nohama v poutech a pod přísnou stráží.'
„Sám bůh mě vyprostí, až bude chtít." To vyprostí znamená myslím zemfu. Zajisté smrt je konečnou hranicí všeho.
Cl
XVII
scaevovi
[o tom, zdali se svobodný mul smí ucházet o přízeň mocných]
Scaevo, ač umíš si sám dost poradit ve všem a znáš to, jakým způsobem sluší se stýkat s velkými pány, poučit dej se, co soudí tvůj přítel (má dosud se učit!) — jako by po cestě vést chtěl slepec. Však přece jen pohleď, —umím-li říci i já, co ty sis osvojit toužil.
Máš-li rád příjemný klid a do rána bílého spánek, jestli tě sužuje prach a skřípání vozů a krčma, radím ti: do Ferentina se odeber. Nedostává se toliko bohatým lidem všech životních radostí. Kdo se
248
zrodil a neznámý zemřel, ten nežil přec špatně. Však
chceš-K
prospět svým drahým a dopřát si poněkud skvělejší život, potom jak chudobný člověk se musíš s boháčem sblížit.
Kdyby byl Aristippos jen kapustu spokojen jedl, nechtěl by stýkat se s králi. A kdyby můj karatel uměl stýkat se s králi, pak zhrdl by kapustou. Koho z nich, řekni, schvaluješ výrok a činy, neb poslyš, jsa mladší, proč asi mínění Aristippovo je lepší. Ten mudrc prý takto unikal z dosahu ran toho kynika kousajícího: „Šaškem tys pro lid, já sobě, což skvělejší mnohem a lepší. Konám u dvora službu, kůň aby mě nosil, král živil; ty však o trety žebráš a přitom jsi otrokem dárce, i když se vynášíš sám, že není ji ničeho třeba."
Dobře se Aristippos v stav každý i poměry uměl
vpravit: směřoval výš, vždy spokojen s přítomným stavem.
Kdo je však askezi oddán a dvojitým pláštěm se halí,
stěží se bude mu líbit pak změna životní dráhy.
Hédonik nebude čekat, až bude mít nachové roucho:
půjde, jakkoli oděn, i místy nejživějšími;
obojí úlohu bude hrát obratně! Zato však kynik
v Milétě tkanému šatu se s odporem vyhýbat bude
více než psovi a hadu — spíš zmrzne, když původní plášť
mu
nevrátíš. Proto ho vrať, ať dál ten ztřeštěnec žije!
Válčit a předvádět lidu pak zajatá nepřátel vojska povznáší k Iovovu trůnu a zchystává k nebesům cestu — líbit se vládnoucím mužům, to není poslední chvála! „Do města Korinthu přijít — to není přec každému přáno!" ,Kdo se však nezdaru bojí, ten zůstává sedět.' „Nu dobrá! Zdalipak jednal jak muž, kdo přec se tam dostal? Vždyť
v tom je
to, co chcem najít, neb nikde. Ten z břemene strach má,
že příliš
velké je pro malou duši i pro slabé tělo. Však jiný
249
vezme je, donese k cíli." Buď ctnost je prázdné jen slovo, nebo muž zkušený za ctí a odměnou po právu spěje.
Před svým příznivcem mocným kdo o své chudobě mlčí, dostane víc, než kdo prosí. Je rozdíl, zda přijmeš co slušně, nebo to urveš, A dostat — to hlavní je účel a podnět. Řekne-li někdo: „Má sestra je bez věna, matku mám
chudou.
statek můj nedá se prodat, vsak nestačí k obživě," volá: „Dejte mi najíst!" a druhý hned prohlásí svorně: „Mně
taky!"
Nato se daný chléb jim rozlomí v půli. Však kdyby havran se dovedl nažrat vždy potichu, měl by pak více pro sebe jídla, a sváru a závisti o mnoho méně. Ten, kdo do Brundisia neb jinam provází pána, přitom na špatné cesty si naříká, na mráz a deště, pláče, že kdosi mu cestou vzal peníze, vypáčil skřínku, provádí úskoky známé jak nevěstka, , truchlící* často, že sejí řetízek ztratil neb na nohy kroužek; pak nikdo brzké skutečné ztrátě již nevěří, bolesti též ne.
Jednou kdo utržil posměch, již nezdvihne kejklíře nikdy na křižovatce, když nohu si opravdu zlomí. Ať roní slzy a Osíridem se posvátným zaklíná: „Věřte, nešálím, zvedněte jen mě chorého, bezcitní lidé!" .„K tomu si cizince najdi!" hlas přítomných zahlučí drsně.
XVIII
lolliovi [o zachovávání zlaté střední cesty]
Znám-li, Lollie, dobře tvou upřímnost, budeš se chránit stavět se lichotným tam, kdes upřímné přátelství nabíd. Jako se počestná paní vždy od ženy prodejné liší, tak se různí i přítel a zrádný příživník. Této
250
vady je opakem vada, jež bezmála ještě je větší: protivná selská hrubost, tak neohrabaná; ta chce se nazývat přímostí ryzí a skutečnou ctností, a přízeň hledá si holenou hlavou a černými zuby. Však vpravdě ctnost je v středu těch vad, střed vzdálený krajností obou.
Příživník více.než slušno je povolný, lehátko dolní
baví"! s takovou úctou vždy sleduje boháčův pokyn,
papouškuje, co říká, a se rtů mu slova tak lapá,
že by sis myslel: toť chlapec, jenž po přísném vychovateli
úlohu říká, neb herec, když ve frašce druhou má roli.
Druhý se naopak pře a o chlup kozí se hádá,
bojuje ozbrojen trety: „Nu copak? Vy nechcete mně snad
věřit více než druhým? Já neměl bych vyštěknout směle
skutečné mínění své? Toho zaboha nebyl bych schopen.
O co tu běží? Zná Kastor či Docilis více? Lip vede
Minuciova cesta či Appijská do Brundisia?"
Koho však ožebračují lstné kostky neb nákladná láska, _zjpýchy_kdo nad své síly se šatí a natírá mastmi, kdo jen po mincích prahne a nestoudně lační, dál k tomu, kdo se za nouzi stydí a prchá jí, bohatý přítel odpor jen cítí a hrůzu, ač často je desetkrát horší; nemá-li odpor, jej řídí, a jako laskavá matka touží ho moudřejším mít a ctnostnějším nad sebe sama, téměř pak právem mu říká: „Mé bohatství snese i hloupost (v tomhletom nezávoď se mnou!) — tvé jmění však zcela
je malé,
Těsnou jen togu má rozumný společník nosit. Už přestaň se mnou se měřit! Když Eutrapelus chtěl někomu škodit, dával mu nádherný oděv, neb tonoucí v štěstí hned pojme s krásnými šaty i nové zas plány a naděje, bude do rána bílého spát, dá přednost před čestnou službou nevěstce, nadjšká^dluhy, ^ž^kgnečně šermířem bude, anebo pohánět za mzdu vůz s koníčkem u zelináře.
V tajemství příznivce svého se nevtíre| nikdy a utaj svěřené, přestože bude bud hněv neb víno tě nutkat.
Nechval záliby vlastní a také nekárej cizí, neskládej básně, když on si zamane na lov. Vždyť tak se rozpadlo přátelství dvojčat, jímž Zéthos a Amfíón proslul, dokud nezmlkla lyra, tak protivila drsnému bratru. Amfíón bratrovým sklonům prý vyhověl. Příkazům
mírným
mocného přítele vyhov i ty, a kdykoli dá on s nákladem loveckých sítí své soumary s ohaři vyvést do polí, vzchop se a zaplaš i mrzutost nevlídné Múzy, abys měl k obědu jídlo, tou společnou námahou lovu získané. Pro římské muže lov býval vždy slavnostním
dílem,
prospíval pověsti dobré i životu jejich a svalům, zvlášť když jsi tělesně zdráv a schopen překonat v běhu psa neb mohutnou silou i kance. A dodej, že nikdo nevládne skvěleji zbraní než ty; víš, kdykoli dáš se
— na poli Martově v boj, jak jásá diváků okruh; konečně prošels jak jino'cTrí^nsnou j/ojer^^
s Gantabry pod vůdcem válčils, jenž odnímá nyní jak vítěz odznaky z chrámů parthských, a cokoli ještě snad chybí, přidává k italské moci. Též nesmíš se nikterak zdráhat,
- také se vzdalovat nesmíš, kdjržjomfo^^ nedělat nic, co taktu a pravé míře se příčí,
na svém otcovském statku přec leckdy se zábavě oddáš: vojsko se o čluny dělí, tys vůdce ajesj/ýjn^bahy předvádíš actijskou bitvu jak skutečný zápas; tvůj bratr 7)dpuřcem jest, je Adrií rybhllt^až nakonec rychlá bohyně vítězství dá z vás jednomu věnec kol čela. Pozná-li příznivce tvůj, že schvaluješ záliby jeho, bude zas držet on tvým hříčkám oba dva palce.
Abych ti připomněl dál (což třeba ti napomínání?), často se přesvědč, co říkáš i o kom, i komu, a chraň se toho, kdo vyzvídá příliš, neb ten je zároveň tlachal, nemohou napjaté uši nic z tajemství uchovat věrně: vyřčené slovo již letí a nedá se zavolat nazpět. V paláci mramorovém, v němž bydlí tvůj ctihodný přítel, služebná dívka neb chlapec ať srdce tvé nezjitří, aby
252
oán toho krásného chlapce neb dívky mu drahé tě malým dárkem snad neoblažil neb nesoužil neochotností.
Koho chceš doporučit mu, jej pozoruj stále a stále, aby ses nemusel brzy sám za cizí poklesky hanbit. Někdy se zklamem a toho, jenž nehoden, doporučíme. Vlastní kdo obtížen vinou, jej přestaň dál hájit, když
zklamal,
aby ses ujal a chránil jen toho, jejž důkladně poznals a jenž v nařčení křivém v tvou pomoc má důvěru. Neboť hlodá-li tohoto druha zub pomluvy, cožpak v té chvíli necítíš nebezpečenství, jež postihne vbrzku i tebe? Běží přec o tvou věc, když příbytek sousedův hoří a když nabývá síly běs-požáru nehašeného.
Dvořit se přátelům mocným je slastí jen pro nezkušené, zkušený strach má. A dokud je loď tvá na širém moři, dbej, aby změněný vítr ji nezahnal nazpět. Je člověk veselý protivný vážným a vážný zas protivný smíškům, poklidný lidem rázným a malátný hbitým a čilým, těm zas, kdo falernské víno až do noci s požitkem pijí, protivný ty jsi, když pohár ti podaný odmítneš, i když přísaháš jim, že v noci se obáváš rozehřát vínem. Rozežeň z čela mrak pochmur! Vždyť skromný vzbuzuje
často
dojem uzavřeného jLzatrpklým zdá se, kdo mlčí.
Uprostřed toho všeho čti mudrce dávné a zkoumej, kterak bys poklidně mohl svou dráhou životní projít; neštve-li stále tě chtivost a netrýzní, nezkojitelná, strach a naděje v to, co má jen prostřední cenu, vzniká-li z vědění ctnost, či je přírody darem, co asi starosti mírní, co činí tě se sebou uspokojeným, co as tě uklidní zcela, zda pocty či výdělek sladký, anebo odlehlá cesta, jež ukrytě životem vede.
Kdykoli Digentia mě osvěží, potůček chladný, So Mandela pije, ta vesnice týraná mrazem,
253
co asi, příteli, myslíš, že cítím a zač se tu modlím? „Kéž mám tolik, co nyní, i méně, kéž pro sebe mohu prožít, co života zbývá, ač zbývá-li, po vůli bohů: kéž mám zásobu knih a do žní i zásobu plodin, abych se nezmítal strachem i nadějí v nejbližší chvíli." Stačí však poprosit lova, jenž dává i bere, ať dá mi život, dá prostředky žít — klid duševní sám si pak zjednám.
XIX maegenatovi [o svých literárních trampotách]
Maecenate, ty znalce, když starému Kratinu věříš, nemohou žádné básně žít dlouho a líbit se, když je skládají pijáci vody. Vždyť od oné chvíle, co Bakchos básníky blouznivé mysli v sbor Faunů a Satyrů vřadil, voněly sladké Múzy již téměř od rána vínem. Přítelem vína byl zván i Homér, že opěval víno; nikdy nezačal líčit ryk zbraní Ennius otec, dokud se nenapil vína. „Já tribunál soudní a fórum nechávám střízlivým lidem a mrzoutům bráním psát
básně."
Sotva jsem vyhlásil tohle, dav básníků neustal v noci závodit v pití vína a ve dne jím na dálku páchnout.
Což když nějaký divous svým pohledem chmurným a bosou nohou i krátkou togou se tváří jak přísný muž Cato, zosobňuje tím mravy a ctnost, jíž vynikal Cato? Strhal siTarbita jazyk, jak s Timagenem se utkal, když se tak horlivě snažil být k vtipným a výmluvným čítán. Svádí na scestí vzorA jejžjy chyMcjh lze napodobili. Kdýb^ýcrTByl náhodou bledý, pak pili by kmín, aby zbledli. Opičáci, vy otrocké stádo, jak často mě k hněvu pohnulo řádění vaše, jak často i rozveselilo!
254
s
n
m
t. -
V netknutou půdu já první jsem svobodně šlépěje vtiskl, nikdy ve stopách cizích jsem nešel. Kdo věří v své síly, povede vojsko jak vůdce. Já první jsem útočné iamby uvedl do naší země, jen v rytmech a duchu se řídil Archilochem, ne v látce a slovech, jež Lykamba hnětla. Abys mě nezdobil proto snad méně trvalým věncem, nejsem se obával změnit jak způsob, tak metrum těch
básní t
přejímá v písních i Sapfó takt od Archilocha a rovněž Alkáios přijímá jej, ač liší se formou i látkou, také nehledá tchána, jejž jedovým veršem by ztřísnil, ani hanlivou písní své snoubence nesplétá provaz. Toho já, římský pěvec, jsem uvedl v známost, ač dosud nikdo ho neslavil u nás. Mám radost, že novinky nesu, aby je šlechetný čtenář měl v ruce a horlivě četl.
Chtěl bys vědět, proč doma si nevděčný čtenář mé básně chválí a rád má — jsa z domu však snižuje nespravedlivě? Za přízní vrtkavé chátry se nehoním tím, že bych strojil nákladné hody a dával jí odřené šaty, též nemám za vhodné obcházet cechy a stoly kritiků jako posluchač vznešených psavců a zároveň jakožto mstitel. V tomhle to vězí! Když řeknu: „Já stydím se předčítat spisy nehodné nabitých sálů a hloupostem dodávat váhy", protivník řekne:, Jen posměch si tropíš a plody své pro sluch Iovův si šetříš, neb v sobě se zhlížíš a věříš, že sám jen roníváš básnický med.' Mám obavu tropit si posměch, aby však odpůrcův dráp, tak ostrý, mě nedrásal, volám:. „Nelíbí se mi to pole a žádám odložit půtku, neboť z žertu se rodí jen vzrušený zápas a hněv též, z hněvu pak urputné nepřátelství a záhubná válka."
255
XX
své knize
kniha druhá
Zdá se mi, knížko, že hledíš v čtvrt! obchodní, patrně abys v krámě Sosiů stála, již hlazená pemzou a čistá. —■V záští máš„pečeť a klíč, tak yíta^ný poč^s^n^knize,
truchlíš, že nemnoha lidem jsi známa, a veřejnost chválíš; k tomu jsem přece tě nevěd! I běž si, kam toužíš se dostat! Vyšla jsi, vrátit se nelze. „Ach co jsem to chtěla, či co jsem ubohá provedla," řekneš, až kdosi ti ublíží. Víš i, ctitel že opět tě svine, až tebou přesycen zemdlí.
Jestli se neklame věštec, když hněvá se na tebe, hříšnou, Římanům vítána budeš, než pozbudeš půvabů mládí; ale až zástupů ruce tě odřou a špinavět začneš, až budeš potichu živit jen lenivé moly, buď prchneš k africkým břehům, neb v poutech tě pošlou pak do Hispánie. Bude se smát tvůj rádce, jenž vyslyšeo„nebyl, jak sedlák, v hněvu jenž do sluje shodil kdys oslíka tvrdohlavého. Kdopak by toho, jenž nechce, se zachránit snažil? I to tě čeká, že žvatlavé stáří tě postihne v předměstských
čtvrtích,
až bude učitel tebou klást začátky vzdělání dětem.
Až pak podvečer vlahý dav četný ti k poslechu zláká, řekneš, že nad rodné hnízdo jsem široko rozpjal svá křídla, já, jen z poměrů skrovných, syn otroka propuštěného, abys, co ubereš rodu, k mým přednostem připojit mohla; že jsem se předním mužům i doma i ve válce líbil, že jsem postavy drobné a předčasně šedivý, přítel slunce, náchylný k hněvu, však snadno se usmířit dávám. Bude-li na můj věk snad někdo se tázat, ať pozná, že jsem v prosinci, v roce, kdy konzul Lollius dostal Lepida za svého druha, let čtyřiačtyřicet dosah.
256
císaři augustovi \ie nemůže splnit jeho přáni> aby ho oslavoval]
Jestliže neseš sám tak veliké břemeno, říši italskou zbraněmi chráníš a zušlechťuješ ji mravy, zákony zlepšuješ ji, pak hřešil bych na blahu obce, kdybych tě dlouhou řečí chtěl, Gaesare, okrádat o čas.
Romulus, otec Liber a blíženci Kastor a Pollux, po svých tak nesmírných činech již přijati do svatyň bohů, ^okaväoTslecTítiľi zem i lidstvo aTstavěli města, rovnali kruté války a rozdělovali půdu, lkali, že úměrné není všem jejich zásluhám ono uznání očekávané. I rek, jenž strašlivou hydru skolil a v osudném boji všem známé obludy zdolal, zjistil, že teprve smrti se přemáhá závist a zloba. ^rá^dXtoti|_syou září, kdo vyniká nad nižší duchy v umění. Ale když zemře, týž člověk pak milován bude. Tobě však vzdáváme pocty již zaživa, včas a v té víře oltáře stavíme ti, kde při tvém se přísahá božství, nikdy že takový muž se nezrodil, aniž se zrodí.
Avšak tento tvůj národ, jenž správně a moudře jen tebe staví nad naše reky a tebe i nad řecké, všechno ostatníjrehodnotí j ak měrou, tak způsobem stejným; všechno si oškliví jen a všechno má v záští krom toho, l co už se světa vzato a splnilo určený čas svůj. Tak ctí památky dávné, že o deskách bránících křivdám, sepsaných od decemvirů, neb o smlouvách králů, jež čestně s Gabii sjednány byly neb s drsnými Sabiny, a též o knihách pontifiků i o svitcích prastarých věšteb tvrdí, že na albské hoře to vše prý zjevily Múzy.
257
Jestliže nejstarší spisy jsou u Reků nejlepší, jestli
mají i Římané proto být váženi na stejné váze,
potom já nemám důvod, proč dále bych mluvil: to potom
měkké je olivy jádro a měkký i ořechu povrch.
Došli jsme na vrchol štěstí: teď malujem, na loutnu hrajem,
také cvičíme lépe než Řekové olejem lesklí.
r - -i
Jestliže zlepšuje čas i básně jak víno, pak rád bych
vyzvěděl počet roků, jenž dodává hodnoty knihám. ( Básník, jenž před sto lety nás opustil, počítán má být
k dokonalým a starým, či k bezcenným spíše a novým ?
Proto určitá mez ať odsJ.ran£veškeré spory!
,~Stárý~äliôbT^je ten, sto roků kdo po smrti přežil.'
„Což když některý zemřel jen o měsíc pozděj neb o rok, - ke kterým ten má být přičten? Zda k básníkům starým, či
k oněm,
které i přítomná doba a stejně i budoucí tupí?" ,Ovšem, kdo o krátký měsíc neb o celý rok je snad mladší, ten ještě do počtu starých se čestně přiřadit může.' Připouštíš. U^Hoho_a zvolna jak z ocasu koně poTsmTtrlrárn a stále rok po roce ubírám, až pak ošjJeji_počtem_zrn ykupě, jež řítí se, pajh^ělTten^ kdo - hledí jen do kalendáře a hodnotu cení dle roků, nemaje obdivu pro nic, co Morana ne^asvetiläT
Ennius, moudrý a mužný, a druhý-Homér, jak tvrdí kritici, pramálo zřejmě dbá o to, jak plní se sliby, jakož i zjevení ve snách, duch Homérův v něm že teď
sídlí.
Není snad Naevius v rukou a netkví doposud v mysli jakoby svěží? Tak svatou je každá prastará báseň. Při sporu, kdo je as lepší, kmet Pacuvius má slávu pro svou učenost — vznešenou mluvou je Accius známý: po vzoru Epicharmově i Pláutovi kvapí tok řeči, uměním Terentius a Statius vítězí silou. Těm jen se nazpaměť učí a na ně se mocný lid římský v habitem divadle dívá a od dob Livia pěvce po dnešní dobu jen ty k svým skutečným básníkům čítá.
258
Leckdy sic prohlédne dav, co správné, však často se mýlí. Když tedy k básníkům starým má takový obdiv a úctu, nic že neklade nad ně, nic na roveň s nimi, pak bloudí. Ten pak je moudrý, je pHjnně £ Iovův má souhlas^
přesvědčen, že je i leccos již zastaralého a mnoho      ~—•-tvrdého v jejich mluvě a přizná, že hojně i mdlého.
Andronikovy básně sic nestíhám, nechci je určit Ic zničení — ty mi jak chlapci (ach, vzpomínám!) ranami
vtloukal
do hlavy Orbilius — jen divím se, že mohou platit
za krásné, ^eze_vs^úivaá, a bezmála za dokonalé,
Jestli se náhodou blýskne v nich vhodný a případný výraz,
nebo když některý verš zní poněkud libozvučněji,
neprávem celá ta báseň pak láká a přivádí kupce.
Zlost mám, že některé dílo se haní ne proto, že zdá se
hrubě a neladně psané, leč proto, že nedávno vzniklo —
pro staré žádá se pocta a odměna, nejenom ohled.
Kdybych snad pochybnost měl, zda právem hra Attova žije
na scéně zdobené kvítím a šafránem, bezmála všichni
otcové volali by, že vyhynul stud, když si troufám
kárat, co Aesopus vážný a vzdělaný Roscius hrával;
bud mají za správné jen, co jim se líbilo v mládí,
nebo se hanbou jim zdá přát sluchu i mladším a přiznat,
v stáří že zavrhnout musí, co pochytli v jinošském věku.
DokoncéTěTi^kllo^nválí i Numovu salijskou píseň,
jako by rozuměl sám, co stejně jak mně je mu temné,
nevzdává nadšenou chválu těm velkým zemřelým duchům,
nýbrž útočí na nás, nám Hne i výtvorům našim.
Kdyby však bylo vše nové tak protivné Řekům, jak nám je,
co by teď starého měli, neb co by dnes mohl zjvás_každý^
čítat až do roztrhání jak hodnoty společné všem nám?
Jakmile řecký národ se po válkách oddávat začal
hrám a upadat do chyb, když štěstí mu přálo, tu vzplál
hned
nadšením pro zápasníky, hned pro závod koní a hned zas
259
rád měl z mramoru díla i ze slonoviny neb z kovu, zrakem i celou svou duší se upínal na krásné malby, hned se radoval z pištců a hned zase z tragických herců, jako když maličký chlapec si pohrává u nohou chůvy: také se nasytil brzy a po čem tak dychtil, tím zhrdl. Tohle jim blažený mír a osud příznivý dával.
V Římě však po dlouhý čas bylo slavnostním zvykem již
časně
otvírat dům a bdít a klientům před soudem radit, peníze dlužníkům jistým pak půjčovat s opatrností, pozorně naslouchat starším a mladší nabádat, jak by jmění se rozrůstat mohlo, jak omezit nákladné choutky. Copak se nemění snadno jak záliba každá, tak nechuť? i Změnil náš nestálý národ svůj názor a plane ted vášní ^jedinou — spisovatelskou! I hoši i otcové přísní )hodují s věnci kol hlavy a skládají básně. Já sám přec, i když tvrdím, že vůbec už nepíši verše, se jevím větším lhářem než Parth: jsem vzhůru, než sluníčko vyjde, sháním si péro a papír a pouzdérko na rukopisy.
Lodi se vyhne, kdo nezná loď řídit; dát léčivý nápoj chorému troufá si též jen znalec; co v lékařství spadá, v tom je odborník lékař, um kovářský provádí kovář: básně však píšeme všichni, ať znalí, ať neznalí věci.
Jaké však přednosti má ten vrtoch, to třeštění lehké, počítej takto: jen zřídka duch básníkův lakotou slyne: miluje toliko verše, té jediné vášni je oddán; k smíchu mu požáry jsou i ztráty a otroků útěk, nesmýšlí obelstít druha neb jinocha osiřelého; živí se luštěninami a černým chlebem; je sice i neschopný k válce a chabý, však v míru je prospěšný obci, uznáš-li, velkým že věcem i malé jsou na prospěch. Básník utváří k správné mluvě ret chlapecký, žvatlávý, něžný, tehdy již od sprostých řečí sluch mládeže odvrací, také pomocí přátelských rad jim zakrátko vzdělává srdce, jejich mladistvou vzpurnost, hněv, závist se napravit snaží,
260
uvádí šlechetné činy ajjudoucjmj/ěj^
hojnost příkladajdasm^clLJL nuzné i nemocné těší.
Kdopak by nevinné hochy a panenské dívenky učil
prosebným zpěvům, kdyby nám Múza nedala pěvce?
O pomoc žádá sbor a cítí přítomnost bohů,
prosebnou modlitbou volá déšť z nebe, jak básník ho učil,
odvrací nemoci zlé a zahání hrozící zhouby,
rovněž zjednává mír a bohatou úrodu roční;
písní lze nebeské bohy a písní i podsvětní smířit.
Rolníci dávní, lid zdatný a šťastný i s málem, když byly skončeny žně, v čas slavnostní přáli klid tělu i duchu, který ty útrapy snášel jen nadějí v konec; když tedy s pomocníky svých prací, jak s dětmi, tak s manželkou
věrnou,
Silvana smiřoval mlékem a Zemi zas obětí vepře, Genia květy a vínem — to na paměť krátkého žití — popěvky škádlivé, bujné tu povstaly z tohoto zvyku, které v střídavých verších pak chrlily obhroublé vtipy.
Vítali v oběhu let tu svévolnost laškovnou, milou, dokud ten kousavý žert se nezačal v běsnění zjevné zvracet a napadat směle a beztrestně počestné domy. Všichni bolestně nesli tu zvůli, když krvavý zub je zasáhl. Pro zájem celku i ti však v obavách žili, kterých se netkl. A proto byl dokonce vydán i zákon, který stanovil trest, kdyby kdokoli zlolajnou písní někoho tupil. I změnili způsob a obava z hole při všech slavnostech vedla je k slušným a zábavným řečem.
Zdolalo zdolané Řecko zas drsného vítěze a své umění v rolnické Latium vneslo. Tak zmizel i onen bbhroublý saturnský verš a pozvolna zjemnělost vkusu zahnala protivný neřád. Však přec ještě na dlouhou dobu trvaly venkova stopy a trvají ještě i dodnes. Pozdě obrátil totiž Řím pozornost ke spisům řeckým; teprv když po punských válkách si oddechl, začínal pátrat, jaký as užitek dává mu Sofoklés, Aischylos, Thespis.
261
Také se pokusil, zdali by vhodně moh překládat, a byl spokojen se sebou sám, jsa povahy vzletné a prudké: dýchá přec tragickým ohněm a dost má v pokusecKTtěstí, avšak štítí se oprav a vidí v nich zpozdile hanbu.
Protože z všedního dne má náplň kus veseloherní, dá prý nejméně práce. Však vskutku je o tolik těžší, oě se mu promíjí méně. Viz Plauta, j ak nedbale, líčí jinocha milujícího, jak skoupého otce a rovněž kuplíře úkladů plné, jak mimoto v kreslení povah hltavých příživníků sám jeví se Dosennem pravým, a jak, nedbale obut, jen proběhne po scéně, neboť touží jen do sáčku shrábnout své prachy a dále už nedbá, zdali mu propadne hra či naopak obstojí čestně.
Koho na scénu vznesla v svém voze větrném Sláva, lhostejný divák ho děsí, však nadšený dodává mysli. Tak je nicotné, malé, co dovede srazit neb povznést ducha chtivého slávy. I sbohem buď, divadlo, mám-li bez palmy odcházet zchřadlý a s palmou nadmíru ztučnět. Odpudí často a leká i smělého básníka to, že většina počtem, vsak úctou a zdatností menšina, lidé nevzdělaní a hloupí, hned hotoví k rvačce, když s nimi šlefAtici nejeví souhlas, si žádají uprostřed kusu medvědí zápas neb pěstní — vždyť tomu dav ulice tleská!
Ale i požitek šlechty již úplně od sluchu přešel
k očím, jež bloudí sem tam, a k bezcenným zábavám.
Čtyři
hodiny nebo i víc teď jeviště odkryté bývá, zatímco oddíly jezdců i pěchoty po něm se ženou; brzo i nešťastné krále tam vlekou s rukama v poutech, kvapí tam vozy všech druhů i kočáry, zajaté lodě, dobytá slonovina i dobytý Korint se veze.
Kdyby žil Démokritos, jak smál by se vida, že vedou žirafu, změť dvou rodů, v níž panther je s velbloudem
smíšen,
262
nebo jak bělostný slon zrak zástupů obrací k sobě; více než samotným hrám by věnoval pozornost lidu: ten by mu pro podívanou dal o mnoho více — a o nás pěvcích by naopak soudil, že patrně hluchému oslu vyprávějí zde bajku. Vždyť kdopak by mohutným hlasem schopen byl překonat hlahol, jenž zaznívá v divadlech
našich?
Myslel bys: Etruské moře neb garganské lesy to hučí! S takovým hlukem se na hry a na díla mistrovská hledí, na skvosty z ciziny. Jimi když herec ověšen vstoupí na scénu, pravá dlaň hned sráží se v potlesku s levou. i „Řekl už něco?" ,Ne, nic.' „Co tedy se na něm tak líbí?" ,Vlněné roucho, jež zbarvil nach tarentský do fialova.'
Aby sis nemyslil však, že chválím jen skoupě, když jiní se zdarem pěstují to, co sám se vytvářet zdráhám: patrně doved by chodit i po laně napjatém básník, který úzkostí klamnou mi skličuje srdce, mě dráždí, konejší zas a plní mě lichými hrůzami a jak čaroděj hned mě do Théb a hned zas do Athén vede.
Věnuj však nakrátko péči i těm, kteří raději chtějí čtenářům svým se svěřit než vrtochy diváků zpupných snášet, když naplnit spisy cHceš_kniEôyji:umApolla hodnou a když ostruhou toužíš i pěvce povzbudit, aby k svěžímu Helikónu s tím mocnějším úsilím spěli.
často si ovšem sami my básníci škodíme (abych .podřízljyětev, kde sedím), když knihu ti podáme, kdy máš starosti nebo jsi znaven, když zraní nás, jestli kdo z přátel odvážně jediný verš nám pokárá, také když čteme, aniž jsme vyzváni, místa již jedenkrát recitovaná nebo když vedeme nářek, že není uznána naše námaha, ani pak básně, jež spřádáme z jemňounkých
vláken;
nebo když doufáme v zázrak, že jakmile zjistíš, že verše tvoříme, od sebe sám nás vlídně povoláš k sobě, nedovolíš nám strádat a budeš nás nabádat k psaní.
263
Přece se vyplácí věru i rozpoznat, jaké as strážce
má v své svatyni zdatnost, tak nádherně v míru i v boji
osvědčená — tu nelze však nehodným básníkům svěřit.
Veliký Alexander měl v oblibě Ghoirila, který za verše nepodařené a drsné jak odměnu dostal zlaťáky s obrazem krále, tu královskou minci. Však jako zanechá ošklivou skvrnu vždy inkoust, když se ho dotknem, právě tak ohyzdnou písní i básnící pošpiní skvělé, nádherné činy. Týž král, jenž báseň tak směšnou si koupil a tak draze ji platil a nešetřil, veřejný zákaz vydal, že nikdo ho nesmi krom Apella malovat, a též nikdo krom Lýsippa nesmí lít podobu Alexandrovu z kovu. A kdybys tak vyzval snad tohoto hrdinu, který v umění výtvarném takto soud jemný projevil, aby posoudil knihy a básně, dar Múz, tu přísahat chtěl bys, že se patrně zrodil kdes v těžkém boiótském vzduchu.
Varius s Vergiliem, tví básníci milí, však soud tvůj
o nich neznevažují a nejsou k necti ni darům,
které si odnesli oba k tak veliké dárcově slávě;
nikdy též v kovových sochách se nejeví věrnější výraz
tváře proslulých mužů než duch a povaha jejich
v pěvcově dílejj já bych si nepřál raději skládat
nevzletné rozpravy své než básně o slavných činech.
Kdyby však schopnosti mé se rovnaly touze, i já bych
líčil polohu zemí i řeky a pevnosti v horách
vybudované i barbarské říše a války, jež ty jsi
skončil po celém světě jak nejvyšší velitel, a též
závory, kterými Ianus, náš ochránce míru, je sevřen,
Řím, jenž za vlády tvé je velikým postrachem Parthům;
ani však ubohou báseň tvá výsost nepřijme, ani
ostych můj odvahy nemá to zkoušet, v čem síly mi brání.;
Horlivost tíží však toho, jejž miluje zpozdilou láskou, zvláště když sama si veršem a uměním zjednat chce přízeň. Rychleji pochytí každý a v paměť si raději vštípí, co v něm vzbuzuje smích než to, co souhlas a úctu.
264
Nic já úsluhy nedbám, když tíží mě, netoužím rovněž s nepodařenou tváří být veřejně vystaven z vosku, nechci špatnými verši být slaven, abych se rdít měl pro ten nejapný dar a vložen pak v zavřenou schránku, nechci být dopraven věru i se svým básníkem do té Čtvrti, kde koření vonné a kadidlo na prodej bývá, pepř a vše, co se balí v kus papíru nepotřebného.
II
iuliu flóroví
[o ukončení literární činností]
Floře, v němž věrného druha má Nero zdatný a slavný, kdyby ti někdjx.snad prodat chvtěl otroka v Tiburu nebo v Gabiích narozeného a takto by s tebou pak jednal :
„Krásný je od hlavy k patě, je_bělostné pleti_a ten se__
stane hned majetkem tvým, když osm tisíc dáš za něj; hodí se k domácím službám, je na pokyn poslušný pána,. ni^čklTvzděíáirje řecky, je pro každé umění vhodný, jako áiTpoddajná hlína, z níš vytvoříš cokoli; také zpívá, sic nevyškolené, však lahodně k domácím pitkám. Může přemíra slibů sic důvěru zviklat, když někdo odbýt chce zboží, a proto je velebí více než slušno; mne k tomu nenutí nic — jsem chudý, však netonu
v dluzích.
Tatk jry ti žádný kramá^ystřícnešel.a.sotvii by.jiný zatoJbaocle^ne; dostal, jfenjedjaojr^zpozdil (to bývá!),, takže se pod schody scEovIdTkdyžTbárše^visících^důtek^^— dal bys mu prachy, když nic krom útěku nevadí na něm. Kramář by peníze shrab, jak tuším, jsa před trestem
chráněn.
Vědomě otroka s chybou jsi koupil, ač podmínku znal jsi; Jyjho však přece jen stíháš a neprávem poháníš na soud?
Přiznal jsem, že jsem líný, když odcházels, já jsem ti přiznal
265
I
neschopnost k takovým službám, to aby ses krutě pak
se mnou
nepřel, až žádný dopis ti ode mne nepřijde. Avšak co jsem pořídil tehdy, když přesto napadáš právo, které je při mně? A navíc si stěžuješ ještě, že lhář jsem, když ti prý neodesílám své básně, na které čekáš. Jednou Lucullův vojín, když v noci unaven chrápal, do posledního groše své úspory^jgozbyl, jež získal přemnohou strázní. JalTvlk pák7 vlk lítý a běsnící hladem, na sebe rozhněván stejně jak na nepřátele, prýjsehnal královskou posádku z tvrze, z té přepevné bašty ajglné pokladľfvžachyčh] Tak slávu si získal tím hrdinským činem, Čeitařyřnt odznaky též byl vyznamenaný a dvacet tisíc stříbrných mincí krom toho jak odměnu dostal. Krátce nato se stalo, že praetor chtěl nějakou pevnost vyvrátit, a tak začal sám vybízet vojáka téhož slovy, jež ke statečnosti i zbabělce mohla by nadchnout: „Jdi jen, hrdino, jdi, vstup šťastně, kam volá tě chrabrost, za své zásluhy získej si odměnu velkou! Co stojíš?" Na to ten chytrák mu řek, ač prostý venkovan: „Půjde, půjde ti ten, kam chceš, kdo o sáček s penězi přišel."
Osud mi dopřál růst v Římě a tam jsem se ve škole učil, kolik strastí a škod hněv Achillův způsobil Řekům. Vzdělání o trochu víc mi přidaly Athény milé, abych věc rovnou a správnou vždy rozeznal od pokřivené, v háji pak Akadémově se cvičil v hledání pravdy. Z tohoto milého místa mě vyštvala nevlídná doba, plamen občanské války mě slabého do zbraně vehnal — se silou Augustovou ta zbraň se však nemohla měřit. Když mě pak Filippy odtud zpět pustily poníženého — mel jsem uťatá křídla, krb otcovský s polnostmi odňat, nuzota opovážlivá mě přiměla vytvářet verše. Zato_však nyní, když mám, co k životu zcela mi stačí, ťáTTbych b^lTíThlavu^^
kdybych za lepší neměl spíš holdovat spáhku^eži/eršumľ
266
Jedni),p,Q.^mkém loupí nám plynoucí roky: ty již mi '"odňaly náladu k žertům i k hostinám, k lásce a ke hře,
chtějí mi ze všech sil i básnění vyrvat. Co dělat?
Konečně nemáme všichni k týmž předmětům obdiv a lásku:
ty se mi raduješ z písní a toho zas ijamby těší,
jiného peprné vtipy a hloubavé rozpravy ostré.
Velmi se od sebe liší, jak myslím, i trojice hostů: 1 pro svou rozdílnou chuť si žádaji pokrmy různé.
Co jim mám podat, co nedat? Chce druhý, co nelibo tobě;
pro druhé kyselé je a odporné zase, co ty chceš.
Mimoto myslíš si snad, že básně mohu psát v Římě, tam, kde je nesnází tolik a tolik starostí? Ten mě k záruce volá, ten k poslechu básní, vší práce mám nechat; ten zas na Quirinalu je nemocen, jiný pak leží daleko na Aventinu, a oba dva navštívit musím: Jidsky' příhodná délka, jak usoudíš. „Ale vždyť přece ulice zcela jsou prázdné, nic nebrání při přemýšlení." Stavitel planoucí hněvem tu s nosiči kvapí a s mezky, tam zas obrovské břevno stroj zdvíhá, hned balvany zase, smuteční pohřební průvod se potkává s těžkými vozy, tady pes zuřivý běží, tam řítí se špinavá svině — jdi teď a přitom v duchu rač přemýšlet o zvučných verších!
Veškerých básníků sbor z měst prchá a miluje háje; právem je chrání sám Bakchus, ten milovník spánku
a stínu
chceš snad, abych v tom hluku, jak denním, tak nočním,
pěl verše,
abych šel po úzké stezce, jíž kráčeli £ěyci? Kdys člověk proslulý za svoje"sídTčfsTnehlučné Athény zvolil, sedm let oddán jsa vědám, až v knihách a studiu strastném zestárl; obvyklej^dornuj;^
Jidáše však_otMsáj5míchem. A já bych měl tady, v tom
bouřném,
hlučném života víru, v tom neklidu města vzít zavhod, abych tu tkanivem slov svou lyru rozezněl k písni?
267
V Římě žili kdys bratři tak význační, právník a řečník, že druh od druha v řeči jen samé poklony slýchal; právník proň Muciem byl a řečník zas pro něho Gracchem. Zda však i básníky zpěvné to šílenství netýrá stejně? Písně já skládám, ten dvojverší zas. „Je to podivuhodný výtvor všech devíti Múz." I pohleď nejdříve, s jakou pýchou se díváme kolem a s jakým sebevědomím po chrámu^Jenžj£an^erošejri_ř^ potom, máš-li snaďpokdy, nás sleduj, a přitom poslouchej z dálky, oba co musíme snést a jak si tu splétáme věnce. Biti jsme, každou však ránu zas vracíme sokovi svému, jak pár šermířů v tuhé, až do šera vedené půtce. Alkáiem při rozchodujně nazve — kým nazvu já jeho? Kým, ne-Ii Kaílimachem? Když zjistím, že více si žádá, stane se Mimnermem hned a zvoleným příjmením vzrůstá. Abych si získal cech pěvců, tak prchlivých, mnoho jsem
zkusil,
dokud jsem sám psal a honil se pokorně za přízní lidu; když jsem však skončil tu činnost a k rozumu přišel, tu chci si bez obav zacpávat uši, dřív přístupné recitátorom.
Pro smích jsou ti, co básně tak ohavné skládají, přec vsak s velikou radostí píší a zbožňují sebe a navíc, mlčíš-li, chválí si všechno, co napsali — štastní ti lidé!
Kdo však chce vytvořit báseň, jak zákony umění velí, destičku psací ať má a přísnou cenzorskou mysl: odvážně odstraní z místa pak slova jiskřící chabě, slova, jež nemají váhu a zřejmě i nehodná úcty, třeba se nebudou ani chtít pohnout z místa a dosud klidně se zdržují dál zde v úkrytu Vestina chrámu; poctivě vyrve však pro lid slov poklady, ukryté dávno v temnotě, na denní světlo též vynese výrazy skvělé, které zněly dřív v ústech všech Cethegů, Catonů dávných, teď však Škaredá plíseň je tísní a samota stáří; nová k nim přibere slova, jež tvůrčí potřeba zrodí. Mocný a jasný jak proud, v tom podoben průzračné řece, rozlije bohatství své, jímž obdaří latinskou mluvu;
268
oklestí výhonky bujné, vše příliš drsné pak moudrou péčí uhladí zručně a smaže, co hodnotu nemá. Bude si zdánlivě hrát, však vskutku se trýznit jak herec, který hned satyra tančí, hned kyklópa nemotorného.
Chtěl bych se raději jevit jen pisálkem nejapným, zbrklým, jen kdybych radost měl z chyb svých neb alespoň nevěděl
o nich,
nežli se v umění vyznat a žrát se. Kdys v Argu žil člověk, po městě známý, jenž věřil, že poslouchá tragédy slavné, zatímco v divadle prázdném jen sedal a radostně tleskal; životní povinnost každou však řádně a poctivě plnil, vskutku byl výborný soused a hostitel k pomilování, laskavý k manželce své, i dovedl odpouštět sluhům, neběsnil, jestliže někdo mu poškodil na láhvi pečeť, doved se propasti vyhnout a stejně tak odkryté studni. Když se pak příbuzných péčí a pomocí uzdravil zase, čistou když čemeřicí svou duševní chorobu zahnal, zvolal, jak rozumu nabyl: „Ach přátelé, zničili jste mě, nikoli zachránili, když tak jste mi sveřepě vzali rozkoš, a násilím blud mi vyrvali, nej dražší srdci!"
Opravdu prospěšné jest všech nicůtek vzdát se a zmoudřet, chlapcům ponechat hry, tak příhodné pro ně; a již se nepachtit slovy, jež zněla by v souzvuku s latinskou lyrou, nýbrž poznávat rytmus a soulad pravého žití./ Proto již hovořím k sobě a potichu přemítám takto: Kdyby ti sebevíc vody zlou žízeň nemohlo zhasit, hned bys to lékařům sdělil. Však to, čím více jsi získal, tím že chceš více, to vyznat se nikomu neodvažuješ? Kdyby však nemohl ránu buď určený kořen neb bejlí zahojit, stranou bys nechal jak určený kořen, tak bejlí, nic kdyby nepomáhaly. Tys zaslechl jistě, že lidi, bozi jimž bohatství dali, prý opustí zvrácená hloupost. Ačkoli od té doby jsi o nic nezmoudřel, co jsi většího majetku nabyl, přec držíš se stále týchž rádců? Kdyby však bohatství mohlo tě učinit moudrým, a přitom
269
chtivým a bázlivým méně, pak jistě bys musel se hanbit, kdyby kde na celém světě žil lakomec větší, než ty jsi.
Jestli je vlastnictvím to, co právoplatně kdo koupí, přejde-li v majetek leccos (věř právům!) i používáním, pak je tvým majetkem pole, tval5MÍva; Orbiův šafář, vláčí-li osetý lán, jenž tobě má obilí přinést, tebe má za svého pána. Dáš peníze, dostaneš hrozny, kuřátka, vejce i soudeček vína. Tím způsobem vskutku získáváš znenáhla statek, jejž majitel za tři sta tisíc stříbrných nebo i za víc kdys koupil. Co na tom, že_žiješ_ z toho,jco placeno bylo až nyní, či o nmoho dříye?r,
Ten, kdo si u Aricie neb u Veií koupil kdys polnost, koupené pojídá zelí, ač jinak si myslí, a dřívím koupeným zahřívá kotel, když přichází studený večer: všechno však nazývá svým až tam, kde je zasazen topol u pevné meze a brání zlým sousedským sporům — jak
kdyby
něco snad vlastnictvím bylo, co ve mžiku prchavé chvíle násilím, koupí neb prosbou neb nakonec samotnou smrtí stále jen mění své pány a přechází v pravomoc druhých!
Když tedy vlastnictví stálé zde nikomu dopřáno není, a jako vlna vždy vlnu, tak dědic dědice stíhá, k čemu jsou stodoly platné i dvorce a lukánské hvozdy spojené s kaläberslcými, když všechno bůh podsvštní požne, velké stejně jak malé, a zlatem se uprosit nedá? Skvosty a slonovou kost a mramor i etruské sošky, obrazy, stříbro a roucha, jež zbarvena africkým nachem, nemohou přemnozí mít a leckdo ni netouží mít je. Jeden z dvou bratří proč radši má zahálku s radovánkami, nikoli zisk, jejž čerpá král Herodes z palmových hájů, druhý však, boháč a mrzout, již od slunce východu do_ tmy zkypřuje ohněm a rádlem svůj lesní pozemek — proč as, to jenom Genius ví, jenž provází lidi a řídí rodnou jim hvězdu, bůh smrtelný bytosti lidské, jenž mění podle osob svou tvářnost a buďto je jasný neb chmurný.
270
tížívat budu a brát si jen ze skrovných zásob, co třeba, přitom se nebudu bát, co dědic si pomyslí ô mně, jestliže nenajde víc, než dostal jsem. Přesto chci vědět, prostý a veselý člověk jak liší se od zhýralého, rovněž, jak šetrný muž je odlišný od lakomého. Je totiž rozdíl, zda plýtváš svým majetkem přespříliš
štědře,
či z něho vydáváš rád a více sis nahrabat nechtěl, nýbrž spíše jak v mládí kdy o^svátcích Minervy božské
chvatně využít chceš té krátké a vítané chvíle. ___
Vzdálena mému domu buď špinavá~ndiize! Ať potom popluji na velké lodi či malé, vždy popluji stejný. Nedme mi při plavbě plachty jen severák vlídný, leč také netrávím život jen v zápase s protivným od jihu větrem: silami, nadáním, zjevem i hodnotou, jměním a stavem, i když jsem poslední z předních, přec z posledních přednější
vždy jsem.
Lakotný nejsi — nu dobrá! Což ostatní vady, zda také zmizely již s tou první? A nesídlí v srdci tvém lichá ctižádost? Nesídlí hněv a hrůza ze smrti v nitru? Jsou ti jen k smíchu sny a děsivé přízraky, divy, thessalská kouzla a noční zlá strašidla, čarodějnice? _Za svůj osud jsi vděčný? Svým přátelům odpouštíš chyby? Stáváš se mírnějším, lepším, když blíží se pozvolna stáří? Vytrhnout z mnoha trnů trn jediný — pomůže ti to? Správně-H neumíš žít, těm ustup, kteří to znají! " Už ses dosyta nahrál i dosyta najed a napil: Máš už k odchodu čas, sic přebral bys v pití a sklidil posměch a ústrky mladých, jimž bujnost mnohem víc sluší.
271
III
pisonúm
[o umění básnickém]
Kdyby snad k lidské hlavě chtěl í^alí|)přikreslit koňskou šíji a na údy pak, jež všude by sebral, chtěl nanést směsici pestrého peří, že nahoře půvabná žena v rybu ošklivě černou by ústila, zda byste mohli, přátelé, zdržet se smíchu, ten obraz pozváni shlédnout?
Takové malbě se bude (to, Pisoni, věřte!) pak zcela podobat báseň, v níž budou se skládat obrazy matné jako sny blouznícího, že hlava ni pata se k celku nehodí jednolitému. „Však malíři s básníky měli trvale stejné právo, že mohli se odvážit všeho." Vím to a takovou volnost i žádám i vzájemně dávám, ne však, aby se kruté pak družilo s laskavým, aby Iiadi se pářili s ptáky a beránci s krutými tygry.
častokrát k úvodům vážným a mnoho i přislibujícím přišit je nachový cár, jenž skvěle má do dálky zářit, když se Dianin háj neb oltář líčí neb potok, kvapící po krásných nivách v Jtak početných zákrutecl
~~ ~ když
líčí veletok rýnský neb při dešti duhový oblouk. Zde to však nebylo vhodné. I cypřiš snad zobrazit umis Co ale s tím, když ten, kdo za plat se malovat dává, z trosek rozbité lodi ven vyplouvá naděje zbaven? Začal jsi vytvářet džbán. Proč z kruhu ti vychází hrnec Zkrátka, ať cokoh^yoříš, jiije^b^otné^^
Otče a synové důstojní otce, nás většinu pěvců zdání správnosti klame; když příliš se o stručnost snažil stávám se temným. Sloh hladký a plynný kdo úsilně hled prchá mu síla i vzlet; kdo vznešeně psát chtěl, ten kle v chvástavost; přízemní duch chce příliš být jistý a strach r
272
i
z bouře; kdo jednotnou látku^řtíce zpestřit zpotvořenostmi,
prikreslí( delfína) v lese a kance do vlnobití —
jestliže umení chybí, strach před chybou k omylům vede.
Při škole Aemiliově, tam dole, je lijec, jenž umí zpodobit v kovu i nehty a vystihnout hebounké vlasy — dovršit dílo je ,levý', neb neumí vytvořit celek. Kdybych byl jím a toužil cos pečlivě skládat, pak měl bych stejné přání, jak žít zde se zrůdným nosem a přitom vzbuzovat černými vlasy a černýma očima obdiv.
Silám svým úměrnou látku si berte, kdož tvoříte dílo, mimoto dumejte dlouho, co bedra jsou schopná vám unést, čemu se vzpírají as. Kdo zvolí si únosnou látku, tomu pak nebude chybět ni výraz ni osnova,; jasná.
Osnovy přednost a půvab je v tom (či mýlím se?), aby teď ni nám pověděl básník, co teď už je záhodno říci, leccos odloží však a prozatím pomine líčit.
V řazení slov vždy vkusný a rozvážný, nechať si autor slíbené básně zvolí hned to, hned zamítne ono. Vyl?raná bude tvá mluva, když důvtipné spojení dodá novosti běžnému slovu. Však bude-li nezbytné, abys označil novými názvy dnes neznámé pojmy, tu zdárně vytvoříš nová slova, jež nemohli doposud slyšet Římané starší — jen s mírou však užívej volnosti dané! Také se osvědčí nová a nedávno stvořená slova vytrysklá z řeckého zdroje, však šetrně čerpaná. Co kdys dovolil Plautovi Říman neb Caeciliovi, to vzal by Vergiliovi a Variovi? Proč klnou mi, když já mohu cos vytěžit^avíc — vždyť Cato a Ennius našli pro pojmyliäva slova, řeč mateřskou obohatili jazykem vlastním.fVždy bylo a dál_bude přípustné v oběh ^uvádět slova, jimž vtiskla svou(^>ečeť,)přítomná doba. Stejně jak listí v lesích se měnívá~\v průběhu roku, dřívější padá, tak hynou i výrazy zestárlé věky, nedávno zrozené však jak jinoši kvetou a bují.
273
S {Via
My i všechno, co naše, jsme určeni smrti. Ať moře, ykjíněnéjvjpevngujzem, nám lodstvopřjrájvš^ (opravdu královské dílo!),liTBäzina splavná a dlouho neplodná, živí teď okolní města a cítí pluh těžký, řeka, jež ničila plody, ať změnila běh svůj a byla vedena vhodnějším směrem: přec zaniknou výtvory lidské, natož aby, pak jazyk měl trvalou úetu a přízeň. Vzkřísí se mnoho slov, jež zapadla, zapadnou ta zas, která jsou právě teď v úctě, když bude chtít úzus, jenž sám
jen
o mluvě rozhodnout může, ten dává ji zákon a normu.
Jakým opěvat veršem jak vladařů činy, tak vůdců
a též žalostné války, to ukázal jasně už Homér.
V spojení nestejných veršů byl vložen nejdříve projev
žalu a stesku a potom i výraz splněných přání.
Kdo však vytvořil první ta jskrovná dvoj verši tklivá,
o to se učenci přou, spor dodneška rozhodnuTnení.
Archilochovi hněv zbraň poskytl ve vlastních iambech —
verš ten přijalo potom jak veselé drama, tak vážné;
k střídavým hovorům zvlášť je vhodný, nebjořehluší v sále
šumot diváků prostých a hodí se k podání děje.
Lyře pak určila Múza vždy opěvat bohy a bohů
potomky, vítěze pěstní a koně v závodě první,
jinochů milostné trýzně a víno, jež^bjrvujejrudů.
Jestliže neumím snad a neznám střídati předně metra a barvitost slohu, proč dávam se nazývat básník? Proč chci z lichého studu spíš neumět nežli se učit? Komický námět se brání být podáván tragickým veršem; hostina Thyestova se vzpírá být líčena mluvou _ všední, která se hodí tak nejsp|fe pro veselohru. Všechno ať vhodné má místo, jak určuje dějinný vývoj. Časem povznáší hlas i veselohra, a Chremés planoucí hněvem laje a hádá se zpupnými slovy; v truchlohře naopak často jen mluvou nevzletnou teskní Péleus a Télefos též, když jeden i druhý jak chudý
274
vyhnanec nabubřelými a sáhodlouhými řečmi pohrdá, touží-li dojmout svým nářkem diváků srdce.
Nestačí, je-li báseň jen krásná: ať(jímayá)též je, duši všech naslouchajících ať unáší, kam se jí zachce. S plačícím lidská tvář vždy pláče a s rozesmátým se směje. Chceš, abych plakal? Pak nejdříve musíš ty sám svou bolest najevo dát; pak, Télefe s Péleem, dojme neštěstí vaše i mne; však budeš-li špatně v své roli mluvit, budu buď dřímat neb chechtat se. Žalostná slova ke smutné tváři se froďrark hněvivé vyhrůžek plná, laškovná^žertujícímu a přísnému slušejí vážná.
Příroda totiž nás v nitru dřív utváří v souhlase s každým zevnějším vlivem — buď radost v nás budí neb popouzí
k hněvu,
nebo zas tíživým žalem až k zemi nás sráží a tísní; potom ta duševní hnutí ven vynáší pomocí řeči. Jestliže s^poměry toho, kdo mluví, jsou v neshodě slova, prostí diváci římští i vzdělaní propuknou v řehot. Mnoho však záleží na tom, zda bůh či bohatýr mluví, stařec zralého věku či jinoch ohnivý v květu mládí, zda velmožná paní, či pečlivá chůva či kupec bloudící světem neb rolník, ten pěstitel zelených polí, assyrský občan neb kolšský, zda v Thébách kdo výrost či
v Argu.
Buďto se pověsti drž, bud smysli si, básníku, co je
s povahou shodné. Když znova chceš slavného Achilla
předvést,
rázný a prchlivý ať je, i prudký a nesmiřitelný, práva ať nikterak nedbá a všechno jen svěřuje zbraním. Médeiä™"nechať je vzdorná a nezdolná, plačtivá ínó, íjó buď štvána, buď Ixíón zrádný a Orestes smutný. Jestliže nezvyklou látku chceš na scénu uvést a stvořit postavu novou si troufáš, ať důsledně jedná a je až do konce taková vždy, jak zpočátku vstoupila do hry. Těžko je způsobemjvlastnfm chtít vyslovit obecně lidské:
275
spíše ílijskou báseň ty s úspěchem převedeš v dějství, než bys předved ty první děj neznámý, nezpracovaný. Látka jižj^jímá se stane tvým_y)^taím.maj^kem, když k ní
Ineprldአze svého nic ITäňTse nebudeš snažit ;
slovo za slovem věrně jak tlumočník předkládat, ani
jakožto napodobitel s^eur&šjira^
z nichž by ti vykročit bránil buď ostych neb svéprávnost
díla.
Také nezačni tak, jak kdysi kyklický básník:
Priamův osud a válku tak proslulou opěvat budu.
Co as ten chvástal nám přinese hodného takových slibů?
K porodu chysta~se hora, však zrodí se směšná jen myška.
Oč si počíná lip, kdo v ničem si nevede hloupě:
O reku vyprávěj mi, ó Múzo, jmi tolika lidí poznal města i mravy, kdyl vyvrátil ílijské hradby. Nehodlá dým nám po ohni dát, leč po dýmu světlo, ^ab]yjiám_pie_d^ejdlj)ak ty skyělé_a zázračné zjevy, 'Äntifata a Skyllu a Charybdu s Kyklópem divým. S návratem Diomédovým on nezačne Meleagrovou smrtí a trójskou válku již dvojitým Lédiným vejcem: vždycky jen pospíchá k cíli a do středu děje, jak byl by známý, diváka strhne a přitom nechává stranou, o čem naději nemá, že moh by to zpracovat skvěle; umí tak výborně lhát, tak spojovat výmysl s pravdou, že je vždy s počátkem střed a se středem v souladu konec.
|  Slyš teď, co žádám si já a se mnou lid v divadle, chceš-li, aby ti tleskal a na místě seděl až do konce kusu, dokavad nevyzve herec dav diváků: „Tleskejte!" Musíš k mravům každého věku vždy pozorně hledět a dávat . povahám lidským, jak s léty se mění, co přísluší každé. , Chlapec, jenž po jiných zná už mluvit a s jistotou chodí po zemi, dychtí si hrát jen se sobě rovnými, hned se rozhněvá pro nic, hned smíří a stále co chvíli se mění. Jinoch bezvousý ještě, když konečně zbaví se strážce, teší se z koní a psů, dlí na slunném cvičišti v trávě, poddajný k zlému jak vosk, a k těm, co ho kárají, vzpurný, ^rverŕpTO-pe^né'dbä'jen "chabě a penězi plýtvá,
276
plný je vzletuji vášně a opoujštíjvchle,^j^^měL Žmužní-li věkem a ducKěm", má docela opačné zájmy: přátelství hledá a vliv a po čestaýchjtfa^ech prahne, chrání se dopustit činu, jejž bržy~b~y zatoužil změmtT~
Starce skličuje však mrak svízelůj' stále buď shání, ■ < "i,.^V^Ín získal a bojí^se i
toho však netkne se, cnuuajv, ^ ^*„.____. ^__
buďto že chladně vše koná a s úzkostí^ó^kl^dj^věčn nadějí žije, je mdlý, jen po zítřku touží, je mrzout, "věčněsi"stýská a chválí čas minulý, prožitý v dětství, zato však mladší jen kárá a přísně a stroze je soudí. Přemnoho výhod nesou nám léta přicházející, přemnoho výhod berou, když prchají: nesvěřuj proto jinochům úlohu starce a chlapcům zas mužovu; vždycky zůstaňme při tom, co každému věku je vlastní a vhodné.
Děj se buď na scéně koná, neb zmínka je o tom, co bylo. Chaběji roznítí mysl, co sluchem jen pronikne do ní, než co se neklamným očím též předvede, a co si divák sděluje^ sám. Však přesto, co uvnitř by spíš se dít mělo, 1 \ na scénu uvádět nemáš, též odstraň divákům z očí \ mnoho, co vhodněji může pak vyprávět výmluvný svědek. Médeia před obecenstvem ať nevraždí mTscéne~ďítky, veřejně zločinný Átreus ať nevaří vnitřnosti lidské, ať se nemění v hada král Kadmos neb Prokné zas v ptáka. Vše, co mi předvádíš takto, v to nevěřím, to se mi příčí.
Má-li být žádoucí hra a častěji provozována,
Cpiíěrojďejst^ať má, ať není však kratší neb delší. Bůh ať v ní nezasahuje, jen zápletku vznikloii ať vhodně
(^ozuzl^'osoba čtvrtá ať nikdy se nesnaží mluvit.
r Sb^Jatiná_úljohu_herce a zastává úkoly^rrmže, ale ať mezi akty mc^nezpívSpco byjsnadjlěji nemohlo prospět a k němu se příhodně nepřimykalo. Ať je nakloněn dobrým a dává jim rady jak přítel^ rozhněvané ať krotí a bázlivé uklidnit hledí, hostiny skromné ať chválí, též zákony, jakož i blahou
\^spravedlnost a mír, kdy brány se nezavírají;
010,9
co se mu svěří, ať skrývá a bohy ať v modlitbách prosí, aby se k ubohým štěstí zas vrátilo, od zpupných prchlo.
Nebyla pobita kovem (jak nyní je) píšťala^/trubkou nemohliTzavôdit — měla hlas slabý a 5^oni>málo, schopná však vydávat tón a provázet takto zpěv sboru, zvukem hlediště plnit, ne přespříliš nabité dosud — národ, jejž snadno lze spočíst, jen malý, se v divadlech
scházel,
zato však řádný a mravný, vždy čestný a ostychu plný. Když ale začal jak vítěz své území šířit, když města svíraly rozlehlé hradby a beztrestně Genius strážný o svátcích ,smiřován' vínem již za dne bílého, tehdy byla i větší volnost tím dopřána rytmům a hudbě. Neboť jak mohl být vkus, kde se venkovan prostý a volno o svátcích mající mísil teď s měšťákem, se šlechtou chátra? Dávnému umění přidal tak vzruchu a bujnosti pištec, vlekoucí za sebou roucho, jak po prknech jeviště běhal; takto zmohutněl též hlas vážné lyry a snaha výmluvným být se vystupňovala až k nezvyklé mluvě; její pak obsah, dřív plný rad prospěšných, ano i předtuch o budoucnosti, se nelišil od temných výroků delfských.
\——......
Ten, kdo tragickou hrou šel o kozla všedního v závod, brzy si pospíšil předvést sbor venkovských satyrů nahých, s pokusem o drsný žert, však bez újmy vážnosti, vždyť tou novotou milou měl být a vnadidlem upoután divák, který, když vykonal oběť, si popil a nedbal již kázně. Avšak satyrů posměch a škádlení tak jen je vhodné uvádět, tak jen střídat zde vážnost a žertíky, aby kterýkoli pak bůh či bohatýr, přibraný k oněm, do krčem nízkou svou mluvou se nedostal, předtím ač skvěl se v zlatě a královském nachu, neb aby se nevznášel zase v oblačné prázdno, až chtěl by se vyhýbat přízemní mluvě. Tlachat nevážné verše se nesluší jragrc'ké~MťizéT^ uprostřed satyrů bujných jen nakrátko s ostychem prodlí, jako když počestná paní je nucena o svátcích tančit.
278
I ÍA/.-i ,
•<vu\ • p
(am x;
Kdybych psal satyrské hry, já neměl bych v oblibě slova, Pisoni, bez ozdob jen a výrazy ze všední mluvy, ód slohu ve tragédiích bych nedychtil tolik se lišit, že by už nebyl pak rozdíl, zda rozmlouvá Davus a drzá Pythias, která pumpla kdys o talent Simona, či zda Sílénos, oddaný sluha a ochránce božského Bakcha. Báseň z obvyklých slov bych vytvářel, takže by každý troufal si totéž, však mnoho a marně by v potu se pachtil zkoušeje totéž: tak mnoho zde spojení platí a pořad, takové cti se může i všedním výrazům dostat. Faunové svedení z lesů ať po mém soudu se chrání buďto laškovat verši až příliš hladkými, jak by ulice domovem jejich dřív byla, či bezmála fórum, anebo nebrebentili jen sprosté a hanebné řeči — vždyť to uráží lidi ctné majetkem, rodem a stavem-o ^ Hořechu)kupec co chválí a pražených'bobů, to oni -'u 0<1 nesnesou s klidnou myslí a věncem to néodměňují.
Spojení slabiky krátké a dlouhé se nazývá iambus,   $&<->ú (a
stopa to rychlá, a proto se iambické s^áry)řovnež "? V'-'}?1
trimetrem zvou, ač při taktování se ozve v nich šest stop,
od první k poslední stejných. Však nedávno, aby iamb
trochu
volněji pronikal k uším a vážněji, přiznal verš onen vlídně a snášenlivě i pádným spondejům právo domovské, ale jen tak, že jim nenechal přátelsky druhé, ani ne čtvrté místo. Iamb zřídka se jeví i v slavných trimetrech Acciových, a verše Ennia ctného, které tak těžkým krokem z úst herce se na scénu valí, stíhá potupnou výtkou, že příliš to kvapná je práce, že jí buď chyběla péče neb neznalost umění jeví.
Nepozná každý soudce, že báseň je rytmicky vadná, a všem básníkům římským je dána až nemístná volnost. Mám tedy bez kázně psát a bez zábran, nebo si myslit, všichni že spatří mé chyby a těch se jen bedlivě chránit, kterým se nedává milost? Tím unik bych konečně vině, nezasloužil však chvály. Vy, Pisoni, řecké ať vzory
279
berete do rukou ve dne a berte je právě tak v noci! Avšak předkové vaši si Plautovy verše a vtipy chválili, nad nimi žasli až s přílišnou shovívavostí, neřku-li dokonce hloupě, ač umím-li já i vy lišit jemný vtip od obhroublého a schopni jsme při skandování posoudit J>rsty_i sluchem? zda verš žňT zákonným ryTmemt
Thespis vynašel prý hry tragické, neznámý dosud básnický druh, a na kárách vozil své kusy, v nichž tváře usazeninou z vína si líčili pěvci i herci. "Äi^KylÔŠTIvedl pbnňenTjäľk~*masku, tak slavnostní roucho, na malém počtu trámů i jeviště zřídil a herce naučil vznešené mluvě a v barevných kothurnech chodit. Stará pak komédie se uplatní s velikou slávou. Volnost její se zvrhla však v bezuzdnost, ve zvůli, vhodnou, aby ji pokrotil zákon. I přijat byl zákon a sbor pak umlkl nectně, když vzali mu právo dál občanům škodit. Nezůstal obor, jejž naši by básníci nevyzkoušeli; zvlášť byl záslužný čin, že odvahu měli i Řeků šlépěje ponechat stranou a slavit svých krajanů činy, píšíce vážné kusy i veselé s domácí látkou. Chrabrostí, slávou zbraní by nebylo Latium naše mocnější než svou mluvou, jen kdyby byl z básníků každý ochotně, pracně a zvolna dál piloval verše. Vy aspoň, Pisoni z dávného jo_du,( vždy kájejte báseň, již množství (jäxjil a množství dnů dost neoklestilo a aspoň desetkrát neuhladilp, až dosáhla dokonalosti.
Poněvadž Démokrit soudil, že nadání víc je než trudné umění, z(TleHkóm^e vyloučil básníky s myslí zdravou, tvrvětšína pěvců si nedává nehty ni vousy stříhat, do pustých míst jen směřuje, střeží se lázní. Neboť básníka jméno a hodnotu získá jen ten, kdo hlavu, již vyléčit nelze ni lektvarem nejúčinnějším, holiči nesvěří nikdy ni nejzručnějšímu. Jájblázenj) který si černou žluč vždy čistivám s příchodem jara! Jistě pak lepší básně by nikdo neskládal, to však nijak mi nestojí za to. I převezmu úlohu brusu,
u,< i    2801 .
ocel jenž naostřit umí, sám není však řezání schopen. Vyložíni básníka úkol, když sám nic nepíšu kloudně: odkud by_ čerpat měU^Jfob co básníka tvoří a sílí, co ás je vhodné, co není, kam dovednost vede, kam bludy.
I Úsudek zdravý je zdroj a počátek správného psaní. Záznamy po Sokratovi ti mohou poskytnou látku; tu když po ruce máš, pak slova již sama ti přijdou. Kdo si už do mysli vštípil, čím vlasti, čím přátelům vázán, jakou má láskou lnout k svým rodičům, k bratřím a hostům,, jakou má povinnost soudce a jakou senátor, jaký úkol má zastávat vůdce, jenž do války poslán, ten jistě dovede osobě každé též přidělit úlohu vhodnou. Vzdělaný básník, tak velím, ať k pravzoru správného žití hledí, i k mravům, a odtud ať čerpá živoucí výraz. Často i kus, jenž skvěláTíná místa a povahy správně kreslíTač půvab mu chybí i síla a umění, baví diváky o mnoho víc a lépe je poutá než verše obsahem nesmírně chudé a nicůtky znějící libě.
Řekům nadání dala a Řekům půjčila Múza přesný a sevřený výraz a toliko po slávě touhu. Naopak římští chlapci se dlouhými výpočty učí do setin rozdělit as. „Ať řekne ná^ň~Albmův synek, jestliže z uncií pěti se odejme jedna, co zbývá? To .bys už dávno moli říci!" ,Nu třetina!' „Dobrá! Ty budeš dobře majetek chránit. A přicíálPIi unci, co pak máš?" ,Polovic asu.' Rez tato a po jmění touha když jednou zachvátí duši, zda básně lze tvořit, jež byly byuhqdny, aby je(c^drov|)olej dál chránil a z^yjp_ři|eJp^ouzdro^
Básníci chtějí buď prospět neb pobavit anebo hlásat to, co je pro život vhodné a zároveň příjemné. K čemu vybízíš, stručný bud při tom, ať může chápavá mysl rychle vnímat tvé rady a věrně je v paměti držet: všechno, co zbytečné jest, se vytratí z plného nitra. Nechať se podobá pravdě, co vymýšlíš k zábavě pouhé; báchorka pro sebe ve všem ať nežádá víry, a chlapce
281
r
Lamií pohlceného zas netahej živého z útrob. J^rají Římané starší ty z básní, jež k užitku nejsouj, _ avšak vznešená mládež zas pomíjí vyFvoi^azné; ode všech pochvaly dojde, kdo prospěšné s příjemným spojí, takže čtenáře baví a zároveň nabádá k dobru. Taková kniha pakjiese zi^nj^ladatelij ta přejde moře a známému pěvci tím prodlouží na věky život. Jsou však některé chyby,, jež prominou}) chceme, vždyť ani struna vždy nevydá zvuk, jak rúkaTa srdce si přeje, přečasto vysoký tón z ní získá, kdo hluboký žádá, na co si namíří luk, to také vždy nezasahuje. Když ale většina básně je skvělá, mě nepohoršuje několik málo skvrn, jež vsákly buď z nepečlivosti, nebo se lidská slabost jen málo jim bránila. Nuže? Jako již odpustit nelzejaic opisovači. ieri* chybuje v téževř^í"1 -
„~ vocuuy Dud z nepečlivost oe lidská slabost jen málo jim bránila. Nužcr Jako již odpustit nejz^ic^isoyači, jenž stále chybuje v téže věcii po výtce" jakbje pro smích hudebník, který vždycky se přehmátne na téže struně, tak je mi břídilem básník, jenž selhává často a jemuž se smíchem musím se divit, kdyžjřé^še^^^tamzdaří; zato se mrzím, když někdyTiJSodřlmne výborný Homér — avšak při "dlouhém díle se připlížit může i spánek. S básněmi je to jak svatbou): vždyť jedna tě upoutá více, stojíš-li blízko, a druháľkdyž od ní odstoupišjdále; tato má příšeří ráda, chce v světle být viděna ona, Tcterá se nemusí bát ni posudku bystrého znalce; první se bude jen jednou a druhá i stokrát zas líbit. _Z Pisonů mladýchJyjtarší, ač kj^rávjíráru soudutě vedou oťcovsKé"rady a sám jsijrozumný, tento můj"výrok v paměť si ulož: právem se snáší a připouští v jistých -oborech prostřednost též: tak prostřední právník ajjoudní__ ;j-5S]jMsÍlnezná sic tolik co Aulus, a Messala též ho řečnickou zdatností předčí, však přesto má nějakou cenu; . básníkům připustit však jen prostřednost nemohou nikdy smrtelní lidé ni bozi a výkladyikiúhkupců^éž ne. Jako as při libých hoď^fna?13HzC neTadhá hudba
282    \í '
•'ŕ
anebo voňavka těžká, (fcákjsmigenv s ^ahořklýrp) medem, neboť se hostina mohla i bez toho konat,~tak~ báseň zrozená k potěše ducha a k tomu i stvořená, jestli sestoupí z~víc^ólné~výše jen o krůček, klesne až ke dnu.
Nezběhlý\v hrách se straní vždy jaářadí tělocvičného, neznalý^rnícž) neb jiisku) neb ^bruče)* zůstane v klidu, aby se do smíchu nedal — a pravém — dav diváků hustý. Verše kdo neumí tvořit, přec troufá si — proč by si netrouf ? Svobodný, vznešený rodem, a hlavně má jmění v té výši, jaká je určena jezdcům, a pověst má beze vší hany. V neshoděspovahou svou ty nebudeš mluvit ni jednat, ^ojldiš _rs]m^ljíš j ak Já. A jestliže přece jen jednou napíšeš něco, ať k sluchu dřív Maecia znalce to dojde, k otcovu sluchu i mému — a po devět roků ať v schránce zavřen je rukopis tvůj; cos nevydaľdosud, lze zničit.
Orfeus, prostředník bohů, muž vznešený, dovedl zdržet od vražd a od hnusné stravy lid žijící divoce v lesích. Říká se proto, že krotil lvy divé i tygry, a též se říká, že Amfíón král, jenž Thébanům zbudoval město, lichotným zpěvem a zvukem své lyry i kameny hýbal, vábil je, kamkoli chtěl. To za moudrost platilo kdysi, obecné od svého lišit, vše posvátné od světských věcí, bránit těkavým láskám a stanovit manželůmjaráva. blIHbväTmésta aVFývat text zákonů v dřevěné desky. ~*~TakŤtose dostalo úcty a slávy božským těm pěvcům, jakož i básním. Pak po nich se proslavil Homér. A verši nítil k hrdinným bojům i Tyrtaios občany zdatné. Právě tak pomocí básní se hlásaly^vestby a cesta životem ukazována; téžjráklqnnost králů se písní vznešenou vyhledávala; i hry byly vynalezeny na závěr zdlouhavých lopot. A proto se, Pisone, nestyď za Apollóna s lyrou ni za Múzu znalou té lyry.
Otázka byla, zda z nadání vzniká či z umění báseň pochvaly hodná. Já nevím, co bez tvůrčí vlohy by svedla jíle neb nadání nepěstované — tak jedno si žačlá
283
(■IL>
pomoci druhého vždy ^ přátelsky k sobě se druží. Ten, kdo k toužené ínetějse snaží dorazit v běhu, mnoho už zkusil jak hoch a činil se, potil i mrznul, střežil se lásky i vína; kdo p hrách teď pythijských píská na flétnu, dříve se učil a velmi se obával mistra. Nestačí říci: Já skládám, hle, básničky obdivuhodné; poslední morem ať zhyne! Já stydím se pozadu zůstat, přiznat, že skutečně neznám, v čem důkladně vyučen nejsem. Stejně jak kramář, jenž láká dav občanů ke koupi zboží, vyzývá lichometníky jít pro zisk i básník, jenž právě polnostmi bohatý je a bohatý úroky z peněz. Konečně umí-li správně i pochoutky předložit hostům, ručit za ubožáka a potom ho, zapleteného do kliček soudních sporů, zas vyrvat, budu se divit, pozná-li v pocitu blaha, kdo klamný je přítel, kdo věrný. Ty však, ať jsi co dal, či hodláš cos někomu dáti, nesmíš ho zvát k svým veršům, když plný je radosti, neboť bude jen hlasitě volat: ,,Jsou krásné, výborné, skvělé!1' Dojetím zbledne a bude i slzy z přátelských očí prolévat, radostí skákat a nohama do země dupat; jako as najaté ženy, jež při pohřbu pláčí a jeví slovyxskutky víc bolu než upřímně truchlící, tak se >lr (pochlebnjkXváří víc dojat než ti, co tě pravdivě chválí. ~" Četnými poháry prý se králové vyvíjet snaží nátlak a mučit vínem pak ty, co prokouknout chtějí, zdali jsou přátelství hodni. Když hodláš psáťbásně, ať nikdy nedáš se smýšlením mýlit, jež pod liščí maskou se skrývá.
Když jsi některé básně čet Varovi, říkával: „Chceš-li, pooprav to zde i toto!" Tys tvrdil, že lépe to nelze, marně ač zkoušels to dvakrát i třikrát, on vybíd tě vyjmout špatně^brouŠené verše a_znova_ dát .na&ovadlinu^ - iW^,tft£v>, Chtěls-íi raději hájit svou chybu než napravit? ani slovo ti neřekl již, čas nemařil zabraňováním, aby ses bez soka shlížel sám v sobě i ve vlastním díle. Řádný a zkušený muž vždy pokárá nejapné verše, pohaní drsné a pérem si udělá znamínko černé k těm, co bez ozdob jsou, též oklestí vtíravé cetky,
284 ^
potom nejasným místům tě donutí přidat víc světla, výrazy dvojího smyslu ti vytkne a určí, co nutno pozměnit — Aristarchem se stane a neřekne: „Proč bych přítele v drobnostech tupil ?"Vzlo vážné ty drobnosti jednou přivedou ho, až s výsměchem bude a s nepřízní přijat.
Jako se chráníme lidí, zlý^yrä^)jež neb^outenka souží, šílenost ve věcech víry neb dokonce ^náměsíčnic tví J> právě tak moudří se bojí i ztřeštěných? básníků dotknout, uprchnou, a jen chlapci jdou škádlit je neopatrně^ S hlavou k nebi když bloudí ten blázen a chrlí své verše, rpte^ do ^tudnj)spadne-li přitom neb do jámy, tak jako ptáčník, zabraný'v chytání kosů, ať do dálky křičel by: „Pomoc, občané!", sotva se najde, kdo chtěl by ho vytrhnout. Kdyby někdo mu přece chtěl přispět a spustit mú ^ancgi já řek bych v „Kdoví, zdali se schválně tam nevrh a nechce být nikým zachráněn?" Pak bych mu líčil, jak zahynul sicilský básník Empedoklés. S chladnokrevností ten do žhavé Etny skočil, za boha chtěje být pokládán nesmrtelného. Básníci právo ať mají a svolení zhynout. Kdo chtěl by chránit je proti vůli, jak vrah by si počínal. Vždyť on neproved tohle jen jednou, a kdyby byl vytažen, sotva člověkem bude a vzdá se své touhy po slavné smrti.
Není též sdostatek jasné, proč vyrábí verše, zda otcův zneuctil posvátný popel či hříšně se chmurného místa , \      dotkl, jež zasáhl blesk. JVšak skutečně zuří a jako ^mě3v&yjenž mřížovíjděcelsvou silou rozrazil, plaší učeně s neučenými, když"předčítá nechutné básně. Toho však drží, jejž lapí, á čtením ho zahubí jako ^pijavkaj) nepustí kůži, leč až se už nasytí krve.
/) i
0
©íift
komentáře
■1;
í
í
1
POZNÁMKY
Pozru překl.: Některá řecká jména byla ponechána v latinské podobě (transkripci), většinou z důvodů rytmických. 19 Maecenate, jenž máš v sobe krev královskou — Gaius Cilnius Maecenas byl členem významného a starobylého římského rodu. Jeho předkové panovali, v. Ai^ju,. (nyn. Arezzu), které bylo jedním' z dvanácti etruských měst.
tři vysoké úřady — aedilita kurulská, praetura a konzulát.
Daidalovým. Jeho otec vytvořil pro něho a pro sebe křídla v. vosku, aby mohli prchnout ze zajetí krétskeho krále Mínóa. Ikaros se však vznesl příliš blízko ke slunci, a když vosk roztál, zřítil se u ostrova Samu do moře (nazváno jeho jménem). massické — víno výtečné chuti, pojmenované podle hory Massické (mons Massicus) v Campanii, na jejíž úbočích se pěstovala réva. divoký vepř — (v orig. aper Marsicus) z krajiny kmene Marsů ve střední Itálii, kde byly hluboké lesy, příznivé pro honitbu. bhUan^ byl zasvěcen. Baly;l«iyi, který stejně jako bůh Apollón
a hudby vůbec. (Euterpé značí řecky^,obveselující".) 20 Polyhymnia — Múza vážného zpěvu, hymnů a básní přednášených sborem.
lesbická loutna — Na ostrově Lesbu se narodili Alkaios a Sapfó, jejichž básnická díla Horatius miloval z řecké lyriky nejvíce. bolský otec — Iuppiter.
svgMjvr^y^—^oí^iXr^^Cagitolr_JdOTýjTiěl dvě temena.
Pyrrha — dcera Epimétheova a Pandořina. Spolu" se svým man-
't/^rtóisWWílv" —J^vrtojTíe malv ostrov blízko iEních břc^ů Ěuboic^uMbczpečn.ýjni skalisky.
stavtulodí.
289
želem Deukaliónem,  synem  Prométheovým,  přežila potopu světa, kterou Iuppiter seslal na lidský rod. Tato báje je řeckou obdobou starozákonního příběhu o praotci Noemovi. . Próteus — mořský bůh. Podle myjojojgckých podáníj^jdj^jgojjlíž 'ostrova Faru Poseidonova stád|^^^^3 ~    ~" "m
Spatřili jsme tenkráte žlutý Tiber — zřejmě narážka na povodeň r. 44 př. n. 1. po zavraždění Caesarove. k etruským břehům — Etrurie, krajina sev. od Říma. božské Vesty — Vesta, bohyně domácího krbu, měla na římském. Foru chrám, kde planul věčný oheň, symbol římské státnosti. _Ilia (Rhea Silvia) — Vestina kněžka. Z její lásky k Martovi vzešli Romulus a Remus^o^dějTbyla vržena doJTj^ni^k^erýji pojal za_manželku. Od ní odvo^avaTsvůT^puvod mj. i Caesar. "Občané naostřili mecěý s nimiž míli spíš Parthy hubit, k vzájemným bojům — tj. do občanských válek po Caesarove smrti. 21 svaté dívky — tj. vestálky.
božský předku — tj. Marte. Mars byl otcem Romulovým, maurský pěšec — Maur byl římský název pro obyvatele severoafrického pobřeží v krajinách nynějšího Maroka a západního Alžíru. Někteří editoři upravují slovo „Maurus" na „Marsus", tj. pěšec z bojovného kmene Marsů, popř, příslušníka germánského ,   kmene téhož jména.
Máiin synu — Hermes, okřídlený bůh, byl synem Máii, dcery Atlantovy, jedné z Pléjad. Básník zde představuje císařeJ^Augusta)
i   jako vtěl^jéhaJ3Qha..Xa»^IS^^_Eíí-ý jěáiojaolbě už dosti roz-sireriy^
"TnčcUké vpády — tj. parthské. JEarthoyé^ kmen perského původu, vytvořili ve 3. stblrpF. n. 1. mohutnou říši na území nyn. sev. Íránu a Mezopotámie a vedli s Římany četné boje. 22 paní Kypru — tj. Venuše, která byla na tomto ostrově, snad jen s výjimkou ostrova Kythery, nejvíce uctívána. Platila též za ochránkyni plavců.
dvojice jasných hvězd —- blíženci Kastor a Pollux (Polydeukés), bratři Heleny Trójské, ochránci dobré plavby. král větrů — tj. Aiojgg. V době klidu držel všechny větry spoutané ve šve ostrovní říši a odtud je podle své libovůle vysílal nad zemi. , Ijápyx. (Jápyx) — vítr od severozápadu, příznivý lodím plujícím z Itálie do Řecka.
Vergila .— Publiús Vergilius Maro, slavný římský básník, tvůrce
eposu Aeneis, současník Horatiův.
attické končiny — krajina v Řecku kolem Athén.
Notus — jinak zvaný Auster, vítr od jihu.
Hyady — hvězdokupa tvořící hlavu v souhvězdí Býka byla ve starověku uváděna do souvislosti s příchodem podzimních dešťů a bouří.
mys Chimiřin v Épeiru — dř. zvaný Akrokeraunia.
290
i -
Jjápetův syn -- Ijápetos byl synem boha Urana a Gáie, otec Atlan-^ČBV áTrométHSffyjjprávě druhého z nich má básník na mysli. Héraklés — poslední z dvanácti prací Hérakleových bylo odnést z podsvětí psa Kerbera. Při tomto činu řecký rek' osvobodil hrdinu Thésea.
23 Kytherská Venuše — ostrovy Kythera a Kypr byly nejvýznamnějšími místy Venušina kultu. Proto se také často užívá přídomku kytherská, kyperská nebo Kypris.
žhavý Vulkán se vydává zas do kyklópských dílen — Vulcanus (řec. Héíaistos, zčeštělé Vulkán), bůh ohně a kovářského řemesla, odchází za svými pomocníky, obry Kyklópy. Tato verze odpovídá podání z doby římské a helenistické, podle nejstarších bájí pracoval Héfaistos sám. Jeho dílny byly v bájích nejčastěji umísťovány do hlubin sopky Etny.
Faunus — bůh přírody; ochraňoval pastýře, sedláky, polnosti i dobytek.
blažený Sestie — L. Sestius (nar. kolem r. 73 př. n. 1.) byl v dobách občanských válek straníkem Caesarových vrahů. Po roce 44 př. n. 1. provázel Bruta v Makedonii a byl pověřován významnými úkoly. Po jeho porážce dostal milost, třebaže zůstal památce Bratově věrný. Právě pro tyto vlastnosti si ho Augustus velmi vážil: r. 23 př. n. 1. se stal konzulem. Jeho přátelství s Horatiem vzniklo patrně už v dobách vojenských tažení po r. 44. 24 O mně na svaté zdi hlásá však obrázek — tj. votivní obraz, jaký zavěšovali zachránění trosečníci na chrámových zdech i jinde, Obvykle na nich býval zpodobněn okamžik nehody. Tento rozsáhlý příměr prostupuje celou báseň již od v, 6—7. L._Varius_Rufus — básníky přítel Horatiův a Vcrgiliův z kruhu Augustova; byl členem družiny Maecenatovy; uvedl do ní takév autora této básně. Sám proslul zvláště epickým dílem O smrti, na paměť Caesajoyu, a tragédií Thyestěs, nám již nedochovanou. Víme však, že byla provozována na oslavu císařovu po bitvě u Actia.
' M. Vipsanius Agrippa — přítel Augustův, žil v letech 63—12 př. n.l. V, a v r. 23 se stal jeho zetěm. Byl skvělý voják a zúčastnil se téměř j   všech velkých bitev své doby.
hněv Achillův — probudil v desátém roce trójské války " král Agamemnón tím, že mujsdňal jeho oblíbenou otrokyni Bríseoynu. Achilleus pak odmítl zúčastnit se dalších bojů. proradný Ulixes — Odysseus.
Pelopův temný rod — rod stíhaný nepřízněmi osudu: pocházeli z něho Átreus, Agamemnón, Orestes aj, Varius napsal tragédii o Pclp-povu synu Thyestovi. 25iMérion (Mérionés) zúčastnil se trójské války jako spolubojovník krále ídomenea a spolu s ním vedl krétske vojsko. Vynikal přeaevŠím v lukostřeleckém umění,
291
Biomédh^ — jeden z nejproslulejších řeckých hrdinů před Trójou. Bohyně PallasAthéna mu jako svému oblíbenci několikrát "pomohla v bojích, MytologickáTbádání naznačují, že Diomédés "byl ve starém Argu uctíván jako bůh války s úzkým vztahem ke kultu Pallády Athény. Mytiléna — hlavní město ostrova Lesbu. Rhodos — ostrov a město při pobřeží Malé Asie, korintské cimbuří v místech dvou moří -^Jsíje Korintská, se stejnojmenným městem v bezprostřední blízkosti, leží mezi mořem Egejským a Iónským.
hlavní město Boiótie s pověstnými sedmi branami, které <spo8fc í>ájí založil Kadmos. ^d^^^rfi^^ůj^kcj^gjako syn > jeho dcery Semely.
Delfy — město na úpatí Pamassu se slavným chrámem a věštírnou Apollónovou,
Efesos — město na pobřeží Malé Asie v blízkosti ostrova Samu, š chrámem bohyně Artemidy.
thessalské stráně — (v orig. Thess. Tempe) krásné údolí poblíž Olympu; ve starověké literatuře často znamená půvabné údolí vůbec.
Argos — město na Peloponnésu v úrodné rovině, opředené četnými bájemi, se slavným chrámem bohyně Iunony. Mykény — město na severu argolské roviny, založené podle bájí Perseem, sídlo trójského hrdiny, krále Agamemnona. Četné zmínky v antické mytologii velebí bohatství a poklady tohoto nádherného sídla, které se těšilo přízni bohyně Iunony (řec. Héry). Sparia — hlavní město Lakónska. Sparťané vynikali kázní, střídmostí a sebeovládáním.
Larissa_ — toto jméno neslo několik měst a míst. Zde jde. nejspíše q Larissu v, Thcssalii, město_Achilleovo.
Albuma — jeskyně poblíž Tiburu s vodopádem a siřičitými pra-rmeny. Stejné se jmenovala i známá věštkyně. Anio — přítok Tibery, tvoří vodopády u Tivoli (dřív. Tiburu). Tiburnus — jeden z bájeslovných zakladatelů Tiburu. L. Munaúus Plancus — podle historika Velleia „muz chorobný zradou!', přešel postupně od Pompcia k Caesarovi,^djDctaviana TTAntoniovi a odněho zase zpátky k Octavianoví. Roku í? pfľn. 1. byl konzulem.
26 Teucer (Teukros) — syn Tclamónův, jeden z trójských bojovníků, byl vyhoštěn svým otcem, králem na ostrově Salamíně, za to, že nepřivedl domů od Tróje svého bratra Aianta. Odplul proto na Krétu, kde založil město stejného jména,
věncem z topolu — topol byl strom zasvěcený Hérakloyi; tento hrdina platil za velkého pomocníka a ochránce člověka v jeho nesnázích^ Bakchos byl též nazýván Lyáios, tj, ten, který zbavuje strastí, Martovo pole v Římě se rozkládalo u břehu řeky Tibery. Sloužilo
292
zejm. za shromaždiště lidu při volbách, ale bylo i místem procházek, her, tělesných cvičení, závodů a zápasů. gallský kůň — gallští koně byli velmi_divocí. Proto se užívalo,
žlutavých vod — „flavus' Tiber je epiteton constans. Zbarveni způsobovalo písčité dne^ " —""" '
'olyé'sešffeWt'— IblěJepoů^VaK borci při zápasech. Thetidin syn — Achilleus, jeden z největších bájeslovných hrdinů řeckých a bojovník před Trójou, byl synem mořské víly Thetidy. Bájeslovný motiv, o němž se básník zde zmiňuje, je týž jako v závěru ódy II/5 (viz proto ještě pozn, k této básni). lykijská vojska ze stejnojmenné krajiny na pobřeží Malé Asie bojovala po boku Trojanů.
27 Soracte — dnešní Monte San Oreste, hora poblíž Říma, vysoká přibližně 700 m.
sabinské džbány — tj. naplněné vínem ze sabinských vinic. Mercurius (neboli Hermes) — syn boha Dia a nymfy Máii, dcery Atlantovy. Hned po svém narození vyrobil první lyru a pak opěval za jejího doprovodu předměty okolního světa, Týž den večer ukradl lstí padesát kusů z Apollónových stád. Když se usmířili, daroval Apollónovi svou lyru a dostal za ni zlatou hůl; té pak používal, když odstraňoval roztržky a spory. Pro svůj hbitý jazyk, bystrý vtip a chytrost se stal poslem bohů. Se svou berlou doprovázel také duše zemřelých do podsvětí, avšak vracel se odtud vždy na Olymp, Hermes byl pokládán za boha výmluvnosti, lsti, obchodu a jako vynálezce lyry za boha umění.
28 bohatého Priama z brány trójské vedls — tŕhdy^když žel k Achil^c-vi
naďuiým Alreovcům — Agamemnonovi a Meneláovi, potomkům mykénského krále Átrea, syna Pelopova.
Leucorwe^^xJ&a^Mi^^ mohlo to být ovšem
r j méno vy myšlenéjoro^ některoujs Jíoratiových současnic.. VhaldejskJmlJeBČům z hvizd (v orfg. bäbylónskýmj' — Ghaldejové obyvatelé Babylónie, se od pradávných dob zabývali hvězdářstvím. Jejich vlast je i kolébkou astrologie. Tyrrhenské moře — část moře Středozemního mezi Sardinií, Kor-sikou, poloostrovem Apeninským a Sicilií.
29 Xl"* —tMtejjgjfBÉTf - je v_ básni vzývána proto, aby oslavila "věhlas velkých mužů, v tomto případe Augustův (viz závěrečně sloky).
Helikón, Pindos a Haimos — hory zasvěcené Múzám. lesy vykročily mimoděk za Orfeem — Orfeus byl podle bájí pokládán především za pěvce provázeného milostí bohů a za nepřekonatelného umělce ve hře na kitharu, dokonce někdy i za jejího vynálezce. Svým nevšedním tvůrčím zápalem dokázal okouzlit i zvířata, rostliny, přírodní živly atd. Stromy mu kráčefy
293
gatáchjptáci,
zvěř i rybv se shlukovaly kolem pěho, zferoflé šelmv pokojně uléhaly vedle skotu a bravu. Tyto obrazy orfeovské mytologie vyvolávaly především představu umělce jako tvůrce harmonie
•   a rajského smíru. ......
díky umíní rodné matky — Orfeus by) svqen^|[\|^^Kalliggy/ chválouJJta: — rozumí se Iova.
tvá udatenslví, BakchvT— autor zde připomíná pomoc, kterou tento bůh podle bájí poskytl Iovovi v boji e Giganty. panna, jež stíhá šelmy — bohyně Diana. Lédiny oba syny — tj. blížence Kastora a Polluka. 30   Numa PompUius„— podle pověstí druhý římský král po Romulovi. Proslul jako moudrý vládce, který vedl lid země ke zbožnosti. Romulus — syn Rhey Silvie a boha Marta, bratr Remův, pb3Tě"bájí založil město Řím a byl jeho prvním králem. Zpupný   Tarquinius — Tarquinius Superbus,  tj.  Zpupný, vládl v Římě jako sedmý král; zmocnil se trůnu tím, že zavraždil svého předchůdce. Za své vlády omezoval ústavní pravomoci, nakonec byl odstraněn a zemřel ve vyhnanství. Jeho pádem konci v Římě doba královská.
Catonovy proslulé smrti — Když ^ep^biikánstó^trani byla r. 46 př. " n. 1. poražena v bitvě u.Thapsu, M. Porcius Čato Mladší spáchal sebevraždu^" neboť nechtěl žít déle než svobody~ y jeho zemi. Za života proslul nezištností a mravní čistotou. Scaurové — tj. M. Aemilius Scaurus, významný představitel strany římských optimátů ve 2. st. př. n. 1., a jeho syn Aemilius Scaurus. Druhý z nich po neúspěšném boji s Cimbry (r. 102 př. n. 1.) se zachránil útěkem z bojiště, a když se ho otec profo zřekl, spáchal sebevraždu.
M. Atilius Regulus — konzul r. 267 a 256- př. n. 1., velel vojskům římským v i. válce punské, po několika úspěšných bojích byl však r. 255 zajat. O jeho dalších osudech, zejména o jeho chování poté, když byl vyslán ze zajetí do Ríma, aby tlumočil kartaginské „hanebné podmínky" míru a výměny zajatců, i o jeho kruté smrti, která ho čekala za to, že Římany varoval před jejich přijetím, viz dále báseň III/5.
M. Aemilius_Paulus — římský konzul a vojevůdce. Spolu s G.
Terentiem Varronem velel říniskýTOj^jskům v_boj_í ch proti Karta-
gincům. Když proti jeho vůli byla svedena bitva u Cann^jiaŠel
v ní hrdinskou smrt.    "~*~     — -
C. Fabricius Lúscinus (konzul r. 281 a 278 př. n. 1.) a
M. Curius Dentatus (konzul r. 290 a 275 př. n. 1.) se vyznamenali
zejména ve válce s Pyrrhem.
nadmíru vlgs^- rys ^^Ú^mM^me^B^J?^^-M. Funus Camillus — římský vojevůdce a politik, dobyl město Veii (r. 396), osvobodil Řím po vpádu Gallů, porazil Etrusky (r, 384) a zvítězil v další válce s Gally (r. 365).
294
M. Claudius Marcellus — úspěšný protivník Hannibalův, dobyvatel Syrákús. Není vyloučeno, že Horatius nechává odlesk jeho slávy dopadnout i na jeho stejnojmenného potomka, synovce a zetě Augustova, předpokládaného nástupce císařova, který však předčasně zemřel r. 23 př. n. 1.
hvězda Iuliů — tj. rodu, z něhož pocházel G. lulius Caesar a Octa-vianus Augustus, nazývaný často, i v tomto případě, poBle svého slavného předka. syn Saturnův^ — tj. opět Iujjr^ter.
Sérové — tímto jménem byli nazýváni příslušníci kmenů sídlících ve východních krajích, tehdy málo známých, především na území dnešního Tatarská, Tibetu a Cíny.
31 Bárko — rozumí se obrazně římský stát, dlouho zmítaný občanskými válkami. Báseň vznikla s největší pravděpodobností^yjipbě, kdy se schylovalo ke konécneToztržce mezi Octavianem a Antoniem. """
32 bílých kykladských skalisek — Kyklady, skupina skalnatých ostrovů v Égejském moři, kruhovitě rozložených kolem ostrova Délu. Zrádný pastýř — Paris, syn trójského krále Priama, pásal jeho stáda. ídská lodice — tzn. ze dřeva vytěženého v ídském pohoří poblíž Tróje.
Néreus — mořský bůh, otec mořských vil J^éreoven, byl nadán " v^te^^.^chopr^jjjglmj.^ ^ '
' Pallas Athéna — v trójské válce na straně Řeků, Venuše naopak stranila Trojanům. ~ —     ^ . -^mt^mm.
33 *tf<!0ĚliĚU>á™du -*;é-tskX kt'4.1 ídorqgjg^sc zúčastnil trójské války na straně Reků.
Aids — syn krále Oilea, na rozdíl od „velkého" Aianta, syna Tela-
mónova, nazýván „malý". V řeckém vojsku u Tróje vynikl
jako vrhač oštěpů a jako nejrychlejší běžec po Achilleovi.
Nestor— král v Pylu na řeckém Peloponnésu; v kmetském věku se
zúčastnil trójské války a pomáhal řeckým vojskům zejména
radou, opřenou o bohaté zkušenosti.
Sthenelos — syn Kapáneův, vozataj Diomédův.
lepši syn otce horšího, Týdea — tj. Diomédés. Týdeus, původem
z královského rodu, zabil jednoho ze svých příbuzných, a proto
musel prchnout z vlasti.
zen fryžských — zde ve významu trójských.
Kybelé — bohyně ctěná v Malé Asii jako Velká Matka, Matka
bohů a vládkyně přírody.
Korybanti — její kněží, se oddávali orgiastickým tancům za doprovodu tympánů anebo fléten. Ve chvílích nejvyššího vzrušení vyráželi divoké výkřiky a sami sebe zraňovali, Apollán — (v orig. doslova: ten, který sídlí v Pythó) ochránce Delf, kde jeho kněžka Pythia ve stavu extatického vzrušení pronášela své věštby. (Původní název Delf byl Pythó.)
295
34 meč z Noriku — země v místech nynějšího jihových. Rakouska, kde se vyráběly proslulé sečné a bodné zbraně; od r. 13 př. n. 1. římská provincie.
Prométheus — syn Titána Ijápeta, stvořil člověka z hlíny, jež obsahovala ještě součást nebes. Horatiovo podání se zde od nejznámějších bájeslovných motivů odchyluje. Thyeslés zavraždil se svým souTOZjmcgmu^rsgg^gyJMtoďbo bratra Ghrýsippa, nejmilejšjhQ syna Pelopovž- Zato_ byli_£ba vehnáni z rodné zemeľ Později Thyestés svedl ženujsvého bratra, ^Jen" mu potom z pomsty dal sníst pokrm připravený z masa jeho dětí. "THyěstěs ho za to proklel. Átrea po čase zabil Thyestův syn AigisťKos, jehož otec později zemřel rukama potomků Átreových, Agamemnona a Meneláa.
do hradeb rozchvácených smlMAM^tý nepřítel -^n^nanjgní, že město, nia být zbořeno. vyhlazeno,!* na jeho mjstě mají vzniknout. pok_ " Arkadie — hornatá krajina na stř. Peloponnésu s pohořím Lýkaj-ským (uved. v orig,), bájeslovné sídlo Pánovo. Jjimtilis_ — horá v sabinském kraji, kde měl Horatius svůj stateček. V těchto končinách sídlil podle římských představ bůh Faunus, často ztotožňovaný TTěckým PSřiem. 35 Ustica — pahorek v témž kraji.
psí letní dny — podle tzv. psí hvězdy, Síria, který vychází uprostřed léta, v červenci, na sklonku noci.
Kirké — dcera Héliová, kouzelnice na mytickém ostrově Áia, ztotožňovaném později s mysem Circejským v Itálii. Odysseus, který na své pouti u ní strávil rok, byl otcem jejího syna Télegona. Pénelopé — žena Odysseova, proslulá svou věrností. víno z Lesbu — víno vypěstované na ostrově Lesbu bylo lehké a sladké.
Vare — nejspíše Quintilius Varus.
p^CatUqvyzdi — Gatilus^vnukjargejského krále Amfiaráa, byl spolu s bratry Corou a . Tibwrnem* bájeslovným zakladatelem
""cíóWé/wXibera — tj. Bakcha. krvavý kvas kentaurů s Lapithy — odehrál se na svatbě Hippodameie a Peirithoa, věrného přítele Théseova. Během hostiny se kentaurové, roznícení vínem, rozhodli unést nevěstu a ženy svatebčanů, Lapithů, jejichž panovníkem byl ženich. V nastalé bitce bojovali na jeho straně i hrdinové Théseus, Nestor a jiní: kentaury zčásti pobili a zčásti zahnali; ti, kteří se zachránili útěkem, se skryli především v horách; tam je také nadále umísťují různá mytologická podání.
Síthónové — Thrákové, zde nazývaní podle jednoho ze svých králů, Síthóna, bvirzMrníTvou nevázaností pJlj3ÍtMcÍL___. 36 berekynthský fóh — nazýván~Tákpodle mytického kmene Bere-
296
kynthů, žijícího ve Frygii; nástroje se užívalo při orgiastických slavnostech.
matka všech_^ádostí —^Venuše.
"šytľThébanky Sernely — tj.Bakcnos. Semelé byla dcerou thébského krále Kadma a vládce bohů Zeus se do ní zamiloval. Na její přání se jí později zjevil ve své skutečné podobě, uprostřed hromů a blesků, které ji sežehly. Nedošený plod jejich lásky jí vyňal pak z lůna a ukryl ho ve svém stehně. Z něho vzešel bůh Dionýsos. Později Dionýsos sestoupil do podsvětí a vyvedl odtud svou matku na Olymp.
parský — podle ostrova Paros v Egejském moři, kde se těžil bílý mramor.
Z Kypru Venuše odešla — na tomto ostrově byla nejvíce uctívána. Skythové — společný název pro řadu kočovných kmenů v oblasti nynější ukrajinské nížiny. V době Horatiově vedle Parthů nejvíce znepokojovali hranice římské říše.
Parthové —__y době, Jedy^ yz^mkk^ato^JpAseňj_, vy volávali neustále ^H^íHjaajyýcK provincií. Je znám manévr
parthských jezdců, kteří v boji předstírali útěk, jíle riálile sč obrátili a vyslali proti nepříteliliéšf Šípů. ~~" ~~~ tenkrát, když zatleskali v divadle ioEIj" Maecenale — básník má na mysli nadšeném přijetí Maecenata při Jeho jnRyjtěvě divadla v r. 30 př. n. 1., potom co přestál vážnQvi=chorobu. Příslušnost "" k jězděcTEžmu^sTavu, až druhému v pořadí, je zde zdůrazněna zřejmě proto, že takových poct se dostávalo jen nejvyšším úředníkům.
37 stráně rodné řeky — Tibera přitéká z Etrurie, odkud pocházel Maecenatův rod.
caecubské — ušlechtilé víno ze stejnojmenné krajiny v jižním Latiu.
calenské — podle stejnojmenného města v Campanii.
z formijských kopců — podle přímořského města v Latiu.
falernské — podle území mezi Campanii a Latiem.
Latona (Létá) — dcera Titána Kpia; miloval ji Zeus. Z jejich
vztahu vzešli Artemis (Diana) a Apollón.
Algidus (v Latiu), ^Wjm |V Mnlé A*") zJímuatitílä&JÍX' Ärkadii) — hory zasvěcené Diane. \ Terhptj*- údolí mezi Síympem a Ossou, příslovečné svými krásami, bylojednímz nejvýznamnějších míst Apollónova kultu, především jako část posvátné cesty do Delf; procesí odtud přinášela snítky vavřínu.
'Délos — ostrov v Egejském moři, kde podle pověstí bohyně Léto porodila Apollóna a Artemidu (Dianu).
lyra, bratrův dar — tj. Hermův, neboť i on byl synem Diovým. Britanny — Britannové obývali území dnešní Anglie a Skotska. Vedle Parthů znamenali jednu z největších překážek dalšímu růstu římského impéria.
297
••j$íAéí}MímJbHímim£-     římsky .J^jlm^^í? který se t cz ^zabýval. ...o^a^karni
38 Hydaspes — dnešní. Džihlam, jedna z proslulých pěti řek, jež protékají Pandžábem. Na horním toku v horách Kašmíru tvoří jezero.
Daunias — záp. část Apulie, nazvaná podle krále Dauna. Jkham. země — Numidic, podle luby I., spojcncejojrnjpeioya, zemřelého po bitvě u Thapsu dobrovolnou smrtí. Aujjustus^na-vrátil jeho synovi lubovi II. část otcovy říše a k ní mu přivtělil i území vládců, mauretánských.
39 gaelulský lev — Gactulie, kraj v Africe, přibližně tam, kde se rozkládá "dnešní Kabylic7°~™*
Melpomené — Múza tragédie a ?pěvu.
otec — tj. IjippiteJk v podobném významu jako u 2. ódy, zde ještě navíc s tím, že Mjjzyjbjlyj^
Quintilia — tj. Quintilia Vara z Cremony, přítele Horatiova a Vergiliova, kritika a básníka, zemř. r. 20 př. n. 1.
40 Tiridatés — král parthský^ se bezpochyby^bájyal, a t£ důvodně, lia^rätu^FíáTiälôva, kterého zBa^ltrůjnu. Jeho soupeř mu skutečně zanedlouho pripravíTstejný osud a Tiridatés pak uprchl do Ríma.
pro mého Ĺamiu — básník mohl mít na mysli bud' Quinta Lamiu, ■ zemřelého v mladém věku, anebo jeho bratra Lucia, který se stal konzulem r. 2 n. 1. Oba byli synové L. Aelia Lamii, muže s úctou připomínaného Giceronem.
pimplejská Múzo — přídomek je podle hory a osady v jižní Makedonii s pramenem zasvěceným Múzám. ~
41 lyra z Lesbu — tj. z ostrova v Egejském moři, kde žily dvě velké osobnosti starořeckého básnictví, Alkáios a Sapfó.
Thrákově se bijí i číšemi — Thrákové měli pověst neomalených _ pijáků. ~* médská čepel — médské (nebo perské) šavle s krátkou čepelí byly
proslule. v ^^^^^,^^z^^*~^^.-.m%mmmmi
opoiski- přízvisko podlefe^o^|||a^jjú|/
Charybda a Skylla — ólľfudv v, Messinské úžině, které hubily
plavce. Když tudy plul Odysseus, pohltila Skylla šest mužů z jeho
posádky.
Chiméra trojích tvarti — bájeslovná obluda (Ghimaira), chrlící oheň, Ise vpředu podobalajyjij vprostřecL.kpg,e a vzadu drakovi.
ATAxchýTas z Taxgntu—^ýÄagOTejšk^ŕuojof, matematik a astronom. Žil y době Platónově, zúčastnil se též veřejnéíor^voía^"^! pohřben na apulském pobřeží poblíž pohoří Matinu. PeTopův otec — tj. Tántalos, syn. Ďiůy,Jcrál y Lýdii'. Byl potrestán vec^rn^l^^
val jejich tajemství, a za to, že jjm ^edjc^n^jjokrmjgřigravený
298
z masa svého syna Pelopa, aby^yj^^ujteljmeze jej^h^yšeyědouc-nosti.
" Títhónos, —  mytický, syn trójského krále Láomedonta,.bratr Priamův. Jeho manželka ^Eós, boEyne*~ránních červánků, mii * zajistila íi Dia věčný život, nikoli však věčné mládí. KdyzlsfartnT se jeho tělo zcela seschlo, byl proměněn v cikádu. Mínás — krétský král, který se po smrti stal soudcem v podsvětí. 13yl syn Dia a Európy, dcery foiníckého krále Agénora. Pánthofw dědic — Pánthoos byl Apollónův kněz. Jeho syn Euforbos
(padl při obléhání Tróje a jeho štít byl uložen do líéřina chrámu
í v ArguT — V této básni je však za Pánthoova dědice pokládán sám Pythagoras, který podle pověsti tvrdil, že duše.tohoto trój-jského hrdiny vstoupila do jeho těla, a podal o tom důkaz tím,
«e poznal jeho štít zavěšený na zdi zmíněné svatyně, Když štít sňali, našli také skutečně na rubu jméno Euforbovo. Plulova žena — bohyně Proserpina.
s nimi Óríón končí svou cestu — souhvězdí Qríón zapadalo v listo-páHu7 v čascTabuří.
Euřiís —" východní'Vítr, často provázený bouřemi a dešti. 43 Neptun, jenž[střeM posvátný Tarent — jjodle^někte^
Ťarent vodní byh Taras, syn Neptunův, a Fálanthos (viz ódu II, 6) město jen rozšířil. Jistě zmínky v starověkých pramenech i archeologické nálezy svědčí o tom, že v Tarentu býval Neptu-jrniv (Poseidonův) chrám. -Ičmis patní k ôkruliu^ôrätiových přátel; víme o něm, žg_se též ^zabýval filosofií. — V_j^e_2?2R?IiiIX^uSustus uskutečnil svůj --dávný-záměr podniknout taženi proti sáEškým Arabámý"'proslulým svým bohatstvím. Výpravě velel Aelius Gallus, avšak úmysl se nesetkal se zdarem. S Icciem se setkáváme ještě v Horatiových Listech (1/12).
serski šípy — Horatius se domnívá, že výprava dorazí až do krajin Serů.
Panaitios z Rhodu — řecký filosof; žil ve 2. st, př. n. 1.
iberský krunýř — podle území ve Španělsku u řeky Ebro; tamější
výrobky ze železa byly proslulé.
Knidos — přímořské město v Malé Asii. V jeho chrámu stála socha Afroditina, slavné dílo Praxitelovo.
Pafos — město na Kypru. Podle pověsti v těchto místech Afrodite vystoupila z vod.
44 Hermes — patřil k Afroditine družině jako bůh obdařený darem výmluvnosti, hoch plný žáru — Amor.
H. ApoJlótia, který měl chrám též v A^tiu, uctil Augustus tím, že na
I, paměť svého slavněhV^níezštví nad M. Antoniem mu postavil j.; ř. 28 př. n. 1. novou okázalou svatyni s knihovnou na vrchujpala^
tinskčm.
299
jjjftáf,-- nyn. Garigliano, řeka na hranicích Latia a Campanie, Cales — město v Campanii, proslavené znamenitým vínem.
45 Lesbiían — básník Alkáios, který žil na Lesbu v 7.-6. stol. př. n. 1. Slova „občaní' básník používá v následujícím verši proto, že Alkáios se ve "vcffiŽ míře zjwastňoval tehdejšího bouřlivého politického života. " " Albie. — zřejmě proslulý římský básník Albius Tibullus. 'lato interpretace není však přijímána bez výhrad. nízkým čelem vynikaly krásné ženy,: tato vlastnost byla charak-~t?fístič1ča^rořímský ykus^
46 propuštěnkou — tj. bývalou otrokyni; propuštěnci měli v Římě horší postavení než ostatní svobodní občané jak z hlediska právního, tak pochopitelně i společenského.
pochybnou učenost — Jj^_j|gilajroyji^^ výkladu TíSígyejsou pouhými pozorovateli světa a nezasahují do^Ery "přírodních sil ani do věcí lidských. Epikúros ňapř. tvrdil, že" blesk"' l.vääM-vz^emnov'sr^kôii''lSrlku.
Tginaros — (lat. Taenarus) mys v nejjižnějších částech ostrova Peloponněsu. Poblíž byla jšskyař, kterou podle bajTpozě^faííé mohli sestoupit do podsvětí. ■SžäLí"" podsvětní řeka.
^Fí)rí((Ha)— starobylá latinská bohyně, pokládaná za dceru Iovovu; Římané jLu,cjíyali jako ochránkyni s t á tu.. ,Zejméiia prosí u! její chránf^^aífflf **"""   "* "
božská paní vlídného Antia — básník vyzjvá Fortunu, aby Augusta
obšťastnila svou přízní. .....• ~~^"*
bíthýnskou loď — hory v maloasijské Bíthýnii poskytovaly dřevo na stavbu plavidel.
Dákové — obyvatelé území na levém břehu dolního Dunaje. Nutnost (Necessitas) používá jako nástrojů všeho, co pevně spojuje části stavby.
k dalekým Britannům chystal Augustus velkou válečnou výpravu r. 27 př. n. 1. Také proti Arabům (... jenž hrůzou plnit chce Východ i Rudé moře...) hodlal vytrhnout s válečnou mocí. hanbíme se -^celá-sloka-J-další dva verše připomínajídobu občanských válek. "~—-—-* 48~Mzmngří0ZJe~zili ve Skythii mezi mořem Aralským a Kaspickým. neboí chránili Numidu — o Plotiovi (podle jiných scholií Pompo-niovi) Numidovi se nezachov^y^Jádné^alšízprávy. Z následu-jícíhoTěxuTTetč^TTásne pouze vyplývá, že_jäe3íMm4 zúčastnil výpravy proti Cantabrům, kteráže kpnala v letech 27—24 př. n. 1. logu oblékl — na znamení dospělosti.
Saliů — Saliové byli sbor 12, později 24 kněží, kteří na počátku jara konali taneční slavnosti a procházeli městem za zpěvu starodávných písní,
300
47
nýrni egyjitsMmW 2. září r, 31 př. n. 1.
~Ř, 30 př. n. 1. pak Augustova vojska vstoupíIä"35"Egypta"a Erálov^ na si vzala život (o tom viz níže), 49 ti podušek bohů v chrámech — j>ři slavnostech náboženské povahy, zvaných lectisternia, byly pokTä3äný~socHý bohů na podušky stolům š bohatými pokrmy.
salijské hody — byly všeobecně vyhlášené svou okázalostí. královna — rozumí se Kleopatra.
s jednou veslicí — ve skutečnosti královna Kleopatra zachránila asi šedesát korábů; zcela zničeno bylo jen loďstvo Antoniovo.
Jí vzápětí — také toto tvrzení je nadsazené. Ve skutečnosti Kleopatra a Antonius se dostali z bojiště celkem bez obtíží, aniž byli znepokojováni na útěku nepřáteli. Augustus vtáhl do Egypta až napřesrok, po delším údobí, vyplněném jak vyjednáváním, tak dalšími válečnými operacemi.
nebála se meče — podle Plútarcha se prý Kleopatra chystala probodnout mečem, ale Proculeius, vyslaný Octavianem, jí v tom zabránil. Zmínka ovšem může mít i širší smysl: Kleopatra po porážce u Actia čekala beze strachu na příchod Římanů. liburnským lodicím — lehké lodě podobné těm, kterých užívali liburnští piráti z krajin nynější Dalmácie. Octavianus zařadil tyto lodě do svých námořních sil u Actia.
CL- Gaecilius Metellus Celer — se stal ko^ul^m r^ŕJO^,y_dobč, ^yjraoM^jffit^simyjrát (Pomperu^_TTaesar_a"Crašsvis). Tito tři politikové uzavřeli mezi "séBoú Hoho3u, Tnamířenou" proti optimátům, v níž se zavázali ke společnému postupu a vzájemné podpoře. Cílem jejich úmluvy bylo získat rozhodující mocenské postavení ve státě.
zrádný popel, kde skryt je oheň — doba, kdy vznikla tato báseň, nebyla ještě příliš vzdálená od časů občanských válek a vzájemné spory, řevnivosti i záští dosud doznívaly.
tvoje Múza tragicky vážných děl — JPollio byl též dramatik (viz Sat. i, 10/42).
záštito.. .nešíastnlků Míhaných žalobou — Jako řtóník=iy.yjt,upoY^l Pollio před soudem především na straně obhajoby. můj Pollione — Asinius Pollio,; řečník, historik a básník (75 př. n. 1. —6 n. 1.) stál ve válce občanské nejprve na Caesarove straně, po jeho smrti se přiklonil k republikánům a později k Antoniovi. R, 41 prostředkoval mír mezi ním a Octavianem, o rok později se stal konzulem a r. 39 vedl úsrj&iě_jsJb;nixJňaJmácu.. Potom
51
však odešel z veřejného života a věnoval se tvůrci prací slovesne. Napsal mj. sedmnáctisvazkové^dějepisné dílo O občanské valce^ obsahující události od prvního triumvirátu až po bitvu u Fihpp. Působil jako literární kritik, zavedl veřejná čtení literárních del, zřídil veřejnou knihovnu aj.
301
dalmátskych triumfů se Pollionovi dostalo r. 39 za vítězství nad illyrským kmenem Parthinú.
hrdý Cato se jako republikán vzepřel sebevraždou po bitvo u Thapsu (r. 46 př. n. 1.) imperiálni politice Caesarove. Minerva i bozi, co z Afriky se vzdálili — rozumí se po pádu Kartága a po porážce Iugurthove. Minerva byla pokládána za bcBránkyni Kartága. Podle starobylé víry bohové opouštěli přemožené národy a dobytá města.
duchu Iugurthovu kladou za oběť potomky vítězovy — např. q,. Metella Scipiona, který se zabil po bitvě u Thapsu, aby nepadl Caesarovi do rukou, a byl vnukem Q,. Metella Numidica, přemožitele numidského krále Iugurthy. 52 kejský žalozpěv — na ostroyél Keu žil řecký básník Sitrtónidés, uměl e c patetického tónu, jmtoi^&trrjŕch. ^mutgčmclr,yeršů. v Dióniné sluji — bohyně Dióné,_dcera Okeanova, byla .ztotož-ňována s Afroditou anebo pokládána za její matku. V tomto případe chtěl básník nepochybně říci :Kg^vJ!Cjn^^n4j^, C. Salluslius Crispus — prasynovec a^áojD^m^syj^lavnéhoJu^p-rika; k jeho rozsáhlému majetku patřily kromě jiného i stříbrné doly v Alpách.
C. Proculeius Varro Mursna — římský jezdec, podělil .č.ágtmL8«éh,p majetku bratry, ožebnicené.v^občanskýchí^válkách. O jednom z nich viz báseň 11/10.
^Gaď)— (Gades, nyn. Jľladix) město ve^Spanělsky. Pjmgjié, neboli Kartáginci .s^hj^nejen v Africe, ale i na mnoha místech v Hispánii.
jmdxmlelmst — tehdy obvyklý příměr pro skrbl^y^ zejména v úvahách kyniků a stoiků.
53 trJm_Kjrův — Parthští králc^é^se^oMádali ža následníky vladařů perské říše, jejímž zakladatelem byl Kýrosi —-
Q_. Dellius — římský politik a dějepisec; riiěl asi velice zapotřebí Horatiových rad, neboť to byl člověk vdrnijj^stálý a přelétavý. Přátelil se postupně mezi jinými s Cassiem, Antoniem i Augustem, á byl proto nazván „krasojezdcem válek občaňsTcych^^tehdy^ifotiž někteří jezdci při závodech přeskakovali s koně na koně).
54 Jiste - syn Okéanův,^dlebájí pjyní kráW^rg^
Orkos (Orcus) — místo mrtvých, v přeneseném smyslu smít, zde ve zosobněné podobě podsvětní bůh smrti. ^bójkou     rozumíM^M^WMk^
fócký Xanthio — osoba blíže neznámá. Pouze přídomek naznačuje, že by mohl pocházet z řecké Fókidy.
Bríséis — (tj. Bríseovna) byla krásná dcera kněze Brísea z Lyr-néssu, města poblíž Tróje. Achilleus město dobyl, zabil jejího muže i bratry, získal ji jako kořist do otroctví a zahořel k ní láskou. Kvůli Bríseovně vznikl také známý spor mezi Achilleem a Agamemnonem.
Tekmessu — dceru fryžského krále, získal hrdina Aiás, syn Tela-
302
mónův jako kořist; také ona se stala podle tehdejšího práva jeho otrokyni.
Átreovec —,Ajgggjgnjftó^^skajjpo dobytj.Tjójc jako p^k^m dceru Priamovu^psa^ju^Ôba pak zabila jeho manželka Klýtai-
méstra.
thessalský rek — Achilleus, jenž vládl v jednom z thessalských měst.
55 tvou Jalovičjíu — metaforický význam slova jalovička (iuvenca) jako mladé jiŕvky byl ve starověké literatuře zcela běžný.
jen£ vprostřed sboru dívenek. . . — krásný mladík_Gygési jej^de uváděn do souvislosti s mytologickým příběhem o mladém Achilleovi, kterého" jéhbTMtKä"ú^
Lykomédovy, neboť věděla, že je mu souzeno zemřít v trójské válce. Odysseus její lest však odhalil.
56 Septimie — přítel básníkův. Bezpochyby jde o tutéž osobu, o které se mluví v autorových Listech (1/9) a v jednom císařově dopise Horatiovi.
Syrty — pobřeží v dnešní Libyi.
Tibur — nyn. Tivoli, město v Latiu, od starověku oblíbené letovisko. O jeho bájeslovném původu viz též 1/7 a 18. v zemi lakónského Fálaniha — tj.jy Tarentu, který založil,Spai(an ťálanthos; pÔHIe jmýchľbájí toto město pouze rozšířil.sNa .východ ooljriěsta_protékala krajinou řeka Galaesus, nyn. Galasso. zdejší med se vyrovná hyméitskému — hyméttský med výborné jakosti ze stejnojmenného pohoří poblíž Athén, kde se rovněž těžil nádherný bílý mramor s modrým žilkováním. Venafrum rr město v úrodné Campaníi. ~ÄWón^~ míšťďs' bohatými vinicemi poblíž Tarentu. pod Brutem — Horátius se zúčastnil občanské války na straně republikánů.
57 Potnpeie — o tomto Horatiově příteli nevíme víc, než uvádí tato báseň. Zřejmě mu byla vrácena občanská práva za velmi dlouhý čas, možná až po bitvě u Actia; o tom svědčí nejen v. 3 a 4, ale i v. 15 a 16.
^JgpgK— válečné střetnutí u FiMpr^kjj^rnczi vojskem triumvirů"^ Antonia a Lepida) a republikánů, kteří zavraždili Caesara, pod velením Cassia a Bruta, skončilo úplnou porážkou druhých.
Mercurius — podle bájí vynalezl lyru (viz 1/10), a to ho předurčovalo za ochránce poezie a básníků.
po thrácku — podle Edonů (uv. v orig.), kmene Thráků, kteří byli známí pijáci.
58 Garganus — pohoří při apulském pobřeží.
59 Valgie — C. Valgius Rufus byl významnou osobností římské společnosti té doby; roku 12 se stal konzulem, skládal básně, sepsal pojednání o léčivých účincích rostlin a překládal z řečtiny,.
303
Důvodem žalu, vylíčeného v této básni, mohla být smrt jeho syna nebo spíše oblíbeného otroka.
Aíystův klid — o tom, kdo by se mohl pod tímto jménem skrývat, viz předch. pozn.
JVestór — truchlil pro svého syna Antilocha, který padl v bojích u Tróje.
pro Tréila — syna Priamova, truchlili jeho příbuzní, když ho zabil řecký rek Achilleus.
Augustovy vavříny z poslední doby — patrně jde o vítězství nad Can-tabry (tažení v letech 27 až 24 př. n. 1.), a dále pravděpodobně -o ohlas poselstev, které k němu vyslaly v téže době různé východní národy: Armenci, Parthové, Skythové a Sarmate. V tom případě by pohoří Nifátés symbolizovalo Arménii, médská řeka} zřejmě Eufrat, království Parthů, a Geloni, národ sídlící mezi Donem a Volhou, Skythy.
Licinie — mužem oslovovaným v této básni je s největší pravděpodobností A. Terentius Varro Murena, bratr Proculeiův a adoptivní bratr Terentie, ženy Maecenatovy. Autor mu ponechává jméno získané narozením jako synovi konzula L. Licinia Mureny. Náš Licinius byl též konzulem, a to r. 23 př. n. l.j osnoval pak spolu s Fanniem Gaepiou spiknutí proti Augustovi a byl popraven. Zdá se tedy, že si Horatiovy rady, udílené v duchu řecké filosofie, nevzal příliš k srdci.
60 Quinctie Hirpine — tato osoba nám není jinak blíže známa.
61 nard — název rostlin, z nichž se připravoval vonný olej.
tažení numantská — Numantie, v dneš. Španělsku, se v ii. stol. př. n. 1. po celé jedno desetiletí bránila římským vojskům. Sicilskou úžinu zbarvila krev Punů zejména v i. válce punské (r. 264—241 př. n. 1.). Po vítězných bitvách Římané získali karta-ginskou část Sicílie a utvořili z ní první římskou provincii. Tím dosáhli postavení námořní velmoci.
Hyjaios^— jeden z kentaurů, bytostí napůl lidských, jejichž dolní polovina těla měla podobu koňského trupu a nohou. Zmínka o Hylaiově opilství je. týká zřejmě událostí kolem bojů kentaurů s LapTthy, kterých se také zúčastnil. sp^tojnkyjiiatkj) ÍŠ^ině — tj. š Giganty^
Licymnia   —   bezpochyby  přezdívka   Maecenatovy manželky Terentie.
62 Achaimenés — zakladatel perské dynasiir, pojmenované po něm. 'Mygdůfír'—"bájeslovný král fryžský. ...
"6 strome — o březnových kalendách roku 30 př. n. L j>řipravil padající st£om,ljQiatia.i©z4»41a~o-«ivot. Básník se k této ucľáľosťi ve svém díle několikrát vrací.
jeď; .-: Kolihy — ôtciiíy''Kouzelnice Médeie, známé z mytologických příběhů.
4é,sí plavce Puna. . ■ — obrat je zřejmě myšlen v širším smyslu,
304
tj. každou lod! obchodnickou. Také Bospor zde představuje pojem
mořských nebezpečí vůbec.   ~'---~ '"
63 Proserpina — řecky Perscfoné, dcera Diova a Démétřina, choť boha Pluta, vládkyně v podsvětí.
Aiakos- byl ^ne^^J^^^eí^^J[lMi na ostrově "pojmenovaném stejně jako jeho matka, proslul molidrostí a spravedlností. Proto se stal po smrti v podsvětí soudcem. Sapfó — proslulá řecká básnířka, tesknila po svých mladých krajankách proto, že neopětovaly její city, jak vyplývá i z dochovaných zlomků jejího lyrického díla.
Alkáios — významný řecký lyrik, účastnil se bouřlivých společenských dějů své doby. Sapfu i jeho pokládal Horatius za své vzory.
Kerberos — tříhlavý (podle jiných stohlavý) pes, který střežil vstup do podsvětí.
Eumenidy — jinak Erínye, Lítice, bohyně pomsty. Hadi v kadeřích přispívali k jejich strašlivému vzhledu.
Prométheus — bájeslovný Titán; stvořil z hlíny prvního člověka a přinesl lidstvu oheň. Za to ho Zeus potrestal tím, že ho přikoval ke skále na Kavkaze, kde mu orel kloval játra. Podle převážné většiny pramenů ho odtud vysvobodil Héraklés. Podle jiných podání se Prométheus propadl do podsvětí. V této souvislosti je třeba zřejmě chápat tyto Horatiovy verše i zmínky v básni 11/18. Oríón — bá jeslovný lovec obří postavy byl usmrcen božskou Arte-"míčlóú, neboť se eliluíífže dokáže vyhubit všechnu zvěř, která, jak známo, byla pod ochranou této bohyně. Podle jiných pramenů zemřel proto, že se na ní (nebo na jejích nymfách) chtěl dopustit násilí. Jsou i jiná podání. — _ V Odysseji se líčí, jak i v podsvětí se oddává věčné štvanici. Ovšem víme také, že Orion Wá"švě místo na nebesích v podobě souhvězdí. Postume — o tomto Horatiově příteli nevíme nic bližšího. 64 "za šerou vodou — tj, za podsvětní řekou.
SíiXÚÍii ~ mohutnými})', který měl od pasu tř^těki, žil podle bájí v'odlehlých krajinách západu, na území dnešního jižního Španělska. Héraklés mu odňal jeho nádherná stáda rudého skotu a přitom ho usmrtily
TjtyQí — ,obr4 syn Země; Apollón a Artemis (Diana) ho za-' bili za to, že ve své žádostivosti usiloval o jejich matku Létu (La-tonu).
ortel Sisyfovy práce — tj. povinnost věčně valit balvan na_ vrcholek, odkud se vždy znovu zřítil dolů. K této lopotě byl odsouzen král .Sisyfos, mytický vladař v Korinthu, za to, že se snažil přelstít bohy. Danaovny (Danaidy) — dcery mytického krále Danaa podle otcova přání zavraždily své spící ženichy; musely pak v podsvětí neustále nalévat džbery vody do sudu, který byl plný děr. ponurýjgj^j^ítirom zasvěcený Plutovi, byl vysazován u náhrob-
305
Illi-lv
ků, jeho větve byly kladeny před prahy domů smutku kolem pohřebních hranic, Kus půdy pro pluh nezbude — Horatius zde_háii staré mrav\ tm)li
. novým_módám;jmi^ný_vkjsje..B£íä8SSÍ5£al mimo jiné nekladnými a_ přepychovými stavbami.
"vodstva u Cum — Lůcrínské jezero, ve skutečnosti vnitřní t úst zálivu Baiského.
jilm snoubící se s révou — neboť se pnula po jeho kmeni jjk lomu účelu ""Byl také pěstován^ Platan se pro to nehodil, neboť "mfi přilil velké listy, a ty by překážely růstu keřů, 65 Romulus — bájeslovný zakladatel Ríma a jeho první král,
Cato Starší — známý politik, řečník a spisovatel římský z 'l. stol.; př.n. 1., představitel a zastánce patriarchálních
mravu, nosil po
zvyku svých předků plnovous.
Thrákie — byla bojištěm zejména po bitvě u Actia, kdy M. I,iri-nius Grassus se snažil znovu zajistit, a to úspěšně, v této olil.isii 1 rozhodující římský vliv, značně otřesený ve zmatených dobadi-občanských válek. Médové — tj. Parthové.
Grosphe — Pompeius Grosphus, jemuž je tato báseň věnována, byl známý boháč a vlastnil rozlehlé pozemky na Sicílii. konzulští biřicové — liktoři, byli zřízenci vyšších úředníků, především konzulů; při větších shlucích lidu uvolňovali jim cestu a upozorňovali, aby jim byla vzdána příslušná pocta; vykonávali také některé tresty,
66 Proč, Maecenate — Horatiův příznivec býval často nemocen, a to u něho vyvolávalo strach ze smrti. Jeho úzkostem se snaží básník následujícími verši čelit.
67 obr storuký — podle bájí byli tito storucí obři, synové Urana (nebesa Gáie (země), tři a^JměnovaTFse Briáreós, Kottos a Gyás. Komentátoři Horatiova Síla' soudí, že básník měl na mysli posledního z nich.
SpravedJnoH^j^J^iké, dcera Diova a Themidinaj^jeJXmyiestxamí byly Parky.
' 7fína mne Váhy... — Horatius nevěřil na hvězdopravectví, jak to konečně výslovně prohlásil v jedné své básni. Avšak zdá se, že Maecenas i císař byli jiného názoru., Yáhy a Iuppiter. patřily k hvězdám příznivým^ na^rozdíl od Štíra, Saturna a Kozorožce, znamení prosince, kdy jsou na mořích kolem Itálie obvyklé bouře. Faunus — byl pokládán za ochránce básníkovy usedlosti. Hermových miláčků — Hermes (Mercurius) jako bůh slova a vynálezce lyry prokazoval svou přízeň básníkům.
68 sloup z^gfrMéhq lomu — tento mramor byl na rozdíl od bílého a modře žilkovanéhoJsamene hýmétFškeM^hti&vý. Zdůrazňuje st? tedy i nákladná bohatost blu-evT""
z lakónského purpuru — [ toto barvJTO^j/ehru^^ se získá-
306
\alo ve vodách ostrova Kythery a poblíž přístavního města Gythia.
můj sabinský dům — Horatiův zámožný přítel věnoval básníkovi :isi kolem r. 33 př. n. 1. malou usedlost v Sabinsku. chceš řvoucí moře vyhnat_ Z Jeho půdy u Baií — zřizováním náspů :i navážek, "na[jktg^dijLJBffiä,QJbu4Q^H..í^^a& sídláTBáíae byly vyhledávané lázně v Campanii.
>ia pole svých chránenca — neboli klientů, které měl patron naopak ľhránit. Podle starobylého zákona XII desek byl takovýto čin pokládán dokonce za svatokrádež.
Prométheus mámil zlatem Charóna — motiv o Prométheovi v podsvětí mí objevuje též v básni 11/13; zmínka o Gharónovi je v této souvislosti z hlediska bájeslovných pramenů celkem ojedinělá. ()0 Tantalos — K jeho rodu příslušeli i syn Pelops, v druhém pokolení \treus a Thyestés, dále Agamemnón a Meneláos, a konečně ()rcstés.
Ihyrsos — tyč ovinutá révovím, s piniovou šiškou na konci, kde se skrýval hrot, byla odznakem boha Bakcha.
klenot tvé manželky — Bakchos pojal za ženu Ariadnu, opuštěnou Théseem, a svatební čelenku, kterou jí daroval, umístil pak na nebe.
dům Ventheův — bájeslovný král thébský Penťheus byl odpůrcem Bakchova kultu. Když pozoroval z úkrytu tajnou dionýskou slavnost, byl spatřen a bakchantky, mezi nimiž byla i jeho matka, ho rozsápaly.
zkázu vladaře Lykúrga — krále thráckého, způsobil rovněž Bakchos; za to, že vladař v zuřivosti zabil svou ženu i syna, roztrhali ho Dionýsovi pardálové. Podle jiných podání ho oslepil sám Zeus, protože pronásledoval Dionýsovy chůvy; jinde (u Aischyla) je Lykúrgos uvržen do vězení pro urážku boha Bakcha. V šílenství zabije syna Dryanta, neboť ho omylem pokládá za révu, a pak je usmrcen koňmi. Jsou ještě další varianty. řídíš proudy barbarských moří, řek — podle bájí Bakchos při své cestě do Indie zastavil tok Hydaspu i Orontu a utišil vlny Indického oceánu.
svým knižkám do kadeří vplétáš hadí rod — zvyk obvyklý u thráckých bakchantek, zvaných Bistonidky podle krajiny mezi horou Rho-dopou a Egejským mořem.
Rlweta — přemohl Bakchos v zápase s Giganty, ve kterém bojoval na straně svého otce Dia. O obru Rhoetovi viz též M/4. 70 Kerberos — (viz b. 11/13) se dal podle bájí uchlácholit buď zlatým rohem, z něhož tryskalo víno, anebo, podle jiných pramenů, mohly v něm vzbudit úctu zlaté růžky na Bakchově hlavě: s nimi byl bůh také často zpodobňován. Do podsvětí bůh Dionýsos sestoupil proto, aby tam vyhledal svou matku Semelu a odvedl ji na Olymp.
307
<
básnik dvojí podoby — tj. lidské a ptačí, Ve snaze vyjádřit své tvůrčí poslání Horatius používá podobenství, které se objevuje již dříve v literatuře řecké: líčí svou proměnu v labuť a let až. k nejvzdálenějším národům světa.
Helléspontos — úžina mezi Evropou a Asií, nynější Dardanely. Geloni — skythský národ mezi Donem a Volhou. šiky Marsů — Maršové, kmen sabellský, žili u jezera Fucinského; zde ve smyslu Římané vůbec,
Hiber — příslušník národa sídlícího u řeky Iberu (nyn. Ebro) ve Španělsku.
plemeno u Rhodanu — nyn, řekyjihone,------
72 Mám_odpor k davům — prvijďjse šesti tzv. římskýchód^sanýcli ^^ájsk^mTmetrern, v nichž sgTferjrtir^^
obrodnými záměry Augustovy politiky, především s jeho snahou po návratu k přísnějším mravům, Ic vážnosti a opravdovosti manželských vztahů, k střídmosti, ke zbožnosti apod., tedy Ee ctnostem vlastním starému Rímu.
v urně jsou všechna jména — podobný motiv jako v poslední sloce Msně ii/3.
Kdyi neznabohi snáší se nad hlavou meč zcela nahý — básník má na mysli příběh o Damoklovi, dvořanu Dionýsia staršího, tyrana syrákúského. Proto je také níže zmínka o sicilských hodech, Ďvšěm řožkóšřiický život Sicilanů byl tak jako tak příslovečný. východ hvězd Kůzlat a západ Vozky — na podzim, v čase velkých bouří.
73 jak různé náspy zmenšují prostor vod — viz např. báseň u/18. fryžských kvádrů — rozumí se mramor těžený u Sinnad (dnešního Eski-Karahissaru v Sýrii).
74 odměny je hodno i mlčení — překlad řeckého úsloví, které císař Augustus rád citoval.
kdo zveřejní, co Ceres tají — Geres, starobylá italská bohyně orby, úrody a vzdělanosti, byla ztotožňována s řeckou bohyní Démétrou. V jejím kultu vždy staří zdůrazňovali prvek tajemství, daný zřejmě záhadou zrození a smrti v přírodě. Jejich vztah k této nebešťance se proto projevoval i různými mystériemi, např. eleusínskými (nazvanými podle města v Attice): účastnit se jich mohli jen zasvěcenci.
75 tví tygři — tygři, popřípadě pardálové, patřili ve starověku ke zvířatům, úzce spjatým s dionýsovským kultem; v mnoha bájích Dionýsos buď jezdí na tygru, nebo ho vozí tygří spřežení.
s oři boha MartaJ^ujňnMjinikl Ackerontu — Quirinus, jeden z nej-starších římských bohů, zřejmě původu sabinského, byl později ztotožněn s Romulem. Podle bájí ho odvezl v okamžiku smrti jeho otec bůh Mars svým ohnivým vozem na Olymp. řeč. lunoninu. ■ - ve které, předpověděla slávu Ríma, navazující v osobě Aeneově na slávu Tróje, vyslechli bohové na svém sněmu,
308
luno ji přednesla, třebaže stála na straně Reků. Horatius tím jen podtrhuje mravní závažnost této básně.
chlípný soudce — tj. Paris, který rozsoudil spor mezi třemi bohyněmi, a pak unesl Helenu, ženu Meneláovu, z cizí končiny, tj. ze Sparty, kde byl její muž králem.
Láomedón — král Jrójský, Jstí j)řhDravil_Apollóna a Neptuna o "jejich rnzďu, kterou jim slíbil za to, že mu obehnali město hradbami, a tím si je proti sobě popudil. Během války trójské vsáTT' Apollón stál na straně obléhaných.
k vnuku — tj. k Romulovi, který byl synem vestálky Ilie a boha Marta, syna lunonina.
76 íyVwfl«d_==-JJJ_jfe která byla po dobytí Tróje donucena opustit město; jejich potomky byli Římané.
77 Foibos — Apollón stál během bojů s Řeky na straně Trojanů. KalliopéJvíúza epického_ zflgyu_a_KŽ.cly.« _jy>dle pověsti matka "Orľčôva. ■p>o(|j(e jj-^ý^ podání, hlavně literárních. Múza básnictví
vůbec.
Foibovu loutnu — Apollón, syn Diův, bůh světla a slunce, umění věšteckého, hudby a lékařství, byl podle bájí velkým příznivcem poezie. Známý je mytologický příběh o tom, jak získal lyru od boha Herma.
Vnltur — hora poblíž místa, kde se básník narodil.
Acherontia, Bantia a Forentum — tři malá města v básníkově rodr
ném kraji.
' vavřín hýl rostlinou Apollónovou,jnyrta Afroditinou (Venušinou).
78 Praeneste — nyn. Palestrina, oblíbené letovisko, stejně jako Baiae a Tibur.
i bouři pobití Palinuru — o nebezpečích, která básník přestál při plavbě kolem ^obávaného mjjsu^vjižní Itálii, není známo nic přesnějšího. ~~ Konkani — kmen žijící v Hispánii.
v píerské sluji — Píeros je pohoří v jihovýchodní Makedonii, mytické sídlo Múz. — O ušlechtilém vzdělání Augustově a o jeho zálibách v umění, zejména slovesném, nám podávají zprávy jeho současníci (např. Suetonius).
Titáni — synové Gáie a Urana, kteří se vrhli do boje proti Diovi (panovníku všech pevnin, moří i měst) a byli krutě poraženi, slouží zde za příklad, kam až může vést zpupnost a vztek. jak směle zvedli paže ti mladíci — útoky proti nebesům jsou v mytologickom podání líčeny většinou takto: ^nejprve útok Titánů, synů Urana a Gáie (nebe a země); potom útok Gigantů, mezi nimiž vynikali zejm. Rhoetus, PorTýŕion, Enkelados a. Mimás; dále útok Týfeův, obludy, kterou Gáia zplodila, aby pomstila své syny; konečně zaútočili proti nebi bratři Ótos a Efialtés,.sy-? , jagyÁ?"scidónoYÍ, kteří „chtěli vrhnout" thessalskou horu Péiíon na Olymp.
309
79 onen, který má stále luk na rameni ~ bůh Apollón neboli Foibos: jemu byl zasvěcen kastalský pramen u Delf, jeho uctívali v maloasijské Lykii, zejména v městě Pátarech se slavnou věštírnou, i na ostrově Délu, kde byly též jeho „rodné hvozdy". Orión — je dalším příkladem nemírnosti stejně jako storuký mocný, obr, jeden z porazených útočníků na Olymp. stesk svírá £emi — po prohrané válce s Diem byly její děti vrženy do podsvětí nebo zavaleny horami.
oheň chce spálit Etnu — dští jej Gigant Enkelados (podle jiných bájí obludný Týfeus), pohřbený pod ní.
Peirithoos — král Lapithů, spolu s Théseem chtěl unést bohyni Persefonu z podsvětí; za trest byl pak přikován.
80 Parthy a Britanny — Augustovi se ovšem nepodařilo podrobit si ani Parthy, ani Britanny,
jak mokl Crassův bojovník — v souvislosti s předchozí zmínkou o Parthech uvádí Horatius odstrašující příklad bezecti: po porážce, kterou M. Licinius Crassus Dives utrpěl u Garrh r. 53, někteří zajatí římští vojáci se oženili s domorodými ženami a část jich dokonce vstoupila do parthského vojska. Vesta — ochrankyne domácího ohně; v jejím chrámku na Foru Romanu hořel plamen jako symbol římské státnosti. panské hanebné podmínky spočívaly mj. v návrhu, aby zajatci byli vyměněni, popř. vykoupeni.
81 zbaven práv — byl ten, koho zajali nepřátelé. Podle římského práva tím ztrácel nejen jmění, ale i rodinu.
82 kdy opravíš zas boží stánky — jedním z prvních rozhodnutí Augustových po porážce Antoniově bylo opravit zničené a poškozené chrámy.
šik Pacoräv — Pacorus byl synem parthského krále Oroda a rozprášil vojska L. Decidia Saxa v r. 40 př. n. 1. Římský vojevůdce) podřízený Antoniovi, byl přitom zabit.
Monaeses — Parth významného postavení, známý např. z Plútar-chových Životopisů. Jako náčelník parthské jízdy podílel se r. 36 př. n. 1. rozhodujícím způsobem na porážce legáta Oppia Statiana. Ethiop nebo Dák — oba národy stály na straně Antoniově v námořní bitvě u Actia.
83 dík jemuž moře zbarvila punská krev — básník má na mysli zřejmě bitvu u Aegatských ostrovů r. 242 př, n, 1., kterou skončila pro Římany úspěšně první válka punská.
Hannibal, Pyrrhos a Antiochus — první, nejslavnější vojevůdce kartaginský, musel nakonec před Římany prchnout do Sýrie, druhý, král épeirský, svedl s Římany četné boje, až nakonec byl poražen r.275 př. n. 1,, a nad třetím, králem syrským, zvítězili bratři Scipionové r. 190 př. n. 1. u Magnesie. sabellským železem — Sabellové tvořili menší kmeny. Byli původu sabinského a prosluli jako nositelé starých římských ctností.
310
Vozka — souhvězdí, které vycházelo na podzim v čase bouří. Crikos — přímořské město v Epeiru, nyn. Erico. 84 Proitns — král Tírynthu;jněl zaženu Stheneboiu (n. Anteiu). Ta se zamilovala do mladíka Belkroíonta, a kdyžji odmítl, obvinila ho před svým manželem, žc se na ní chtěl dopustit násilí. Král " Bclleroíbntoyi za trest nařídil, aby zabil Ghimairu. 'Peléus — otec^Achilleůy; odmítl svádění královny Hippolyly, ženy iólského krále Akasta, a byíjza to u jejího muže obviněn "podobně jako  Bellerofón. '[Král ho pak zanechal spícího a beze zbraní uprostřed kentaurů, ale mladý Jirdina se zachránil.
84 k čemu já, muž svobodný, vítám břgzen — tehdy (o březnových' kalendách) totiž vdané ženy konaly slavnosti zvané Matronalia k poctě bohyně Iunony Lučiny, a přinášely jí květy a girlandy. Přízvisko Lučina, tj. ta, jež přivádí na světlo, příslušelo oběma božským ochránkyním rodiček, Iunoně a Dianě.
85 čerstvý oltář — rozumí se drnový oltář z čerstvé trávy.
onen pád stromu — Horatius se o něm zmiňuje na několika místech, zejm. v básni 11/13.
z džbánu, který kouřem sytil se — staříRímané měli ve zvyku stavět
amfory kvúHchu ti ví poblíž zHřoJři "Kouře." * v ^ía^^lSľÔ^TiTľffl^^vzhledem k tomu, že báseň vznikla nejspíše r. 29 př. n. 1., mohlo jít jednak o L. Volcatia Tulia, který zastával tento úřad r. 33, anebo spíše o L. Volcatia L. F. Tulia, konzula r. 66 př. n, 1., rok před narozením Horatiovým. V prvním případě by víno totiž nebylo ještě příliš staré. starost o správu města — Maecenas býval pověřován tímto úkolem po dobu Augustovy nepřítomnosti.
Kotiso — dácký král, podnikal během bojů mezi Octavianem a Antoniem výpady za Dunaj (Hister), ale nakonec byl přemožen, Cantaber — vojska tohoto kmene byla poražena r. 29 př. n. 1. Statiliem Taurem,
skytliský houf snad s tětivou volnou dá se na ústup z plání — na znamení mírumilovných úmyslů, patrně po porážce kmene Bastarnů vojsky M. Crassa r. 30 př. n. 1,; tehdy byli zatlačeni za Dunaj. Původ Bastarnů, usídlených v jižní Skythii, je ovšem nejasný: někteří badatelé je pokládají za Kelty, jíní za Germány nebo za zgermanisované Kelty. 86 římská Ilia — matka Romulová.
Thurie — město u zálivu Tarentského na jihu Apeninského poloostrova.
kdybys měla svůj dům, Lyce, až u Donu — to jest v krajině Skythů. kteří byli^námí~švými přísnými mravy.
sotva v povaze máš po otci tyrrhenském Pénelopin chlad k ženichům — protože Tyrrheni neboli Etruskové byli prosluTTsvou náchylností Tc milostným radovánkám. 87 "A milence z Piem —  Pí eros, pohoří v Makedonii, s krajinou
311
Píerií, rozkládající se na východ od něho, místo, kde v pradávných dobách byl velmi rozšířen kult Múz.
Merkure — jako vynálezce lyry (viz 1/10) a prostředník Iovňv při jeho milostných příhodách je zde Mercurius vzýván, aby básníkovi získal srdce mladé dívky.
^mfíón — syn Dia a Antiopy, manžel Nioby,_^ídck«lateJ_Théb,
aby se daly do pohybu. '" "ty i Aí^ 'ä'dravílilmy upoutáváš — básník zde má na mysli orfeovský mýtus a v následujících verších Orfeův sestup do podsvětí pro Eury diku.
88 Ixíón — král Lapithů, otec Peirithoův, byl za svou nerestnou touhu po bohyni Héře v podsvětí z trestu připoután k okřídlenému ohnivému kolu, které se stále otáčelo.
zrádného otce — rozumí se jím Danaos, syn Bélův, mytický král v Argu. Znepřátelil se se svým bratrem Aigyptem, a když jeho padesát synů přišlo požádat o padesát dcer Danaových, přijal je naoko vlídně, avšak potajmu dívkám nařídil, aby ženichy v noci zavraždily. Jediná Hyperméstra neuposlechla. Byla zato uvržena do vězení, ale podle některých pramenů ji soud osvobodil. do krajiny numidské — Numidie se rozkládala v severní Africe, přibližně tam, kde je dnešní Alžír.
89 potůčku domova — v orig. „fons Bandusiae". I když název dovoluje několikerý výklad, přiklánějí se komentátoři Horatiova díla k názoru, že jde o pramen na básníkově sabinském hospodářství. víno a kvit — obvyklé oběti při slavnosti boha Fonta, ochránce pramenů, konané vždy 13. října a nazývané Fontanalia. V tento den Římané zdobili studně květinami, házeli věnečky do studánek a přinášeli k nim též kůzle, sele, jehně nebo víno.
9p Caesar — Augustus_odeSel_do Hispánie, r,. 27, aby vedl tažení proti Gantabrům. Vrátiljse roku 24, př. n._l. Vzhledem k tomu, že •~ odmítl triumf, nařídil senát konat děkovnou pobožnost, K zmíněné příležitosti Horatius napsal tuto báseň.
slávu Herculovu — získal Augustus jednak proto, že Héraklés "(lat. Hercuíěs) byl všeobecně pokládán za pravzor ušlechtilého
a nezištného hrdiny, jednak také proto, že bájeslovrr^_jsk_p£oJel
Hispánií gotom,L^o_^eir^hl^b^a_Gér^ona, ~~pdm~^" tj. císařova žena Livia.
sestra — tj. Octavia, vdova po M. Glaudiovi Marcellovi. Byla provdána za M. Antonia, který ji později opustil kvůli Kleopatře. vojny s Marsy — válka Marsů s Římany, v níž se tento kmen, doposud spřátelený, dožadoval zrovnoprávnění, byla vedena v letech 91 až 88.
Spartakův odboj — tj. válku s otroky v letech 73 až 71 př. n. I. 91 za konzula Plaňka — r. 42 př.n.l. Tehdy bylo Horatiovi 23 let. s chutí menád — tj. bakchantek.
312
Danaé — dcera krále Akrisia, vladaře Argu; bylo mu prorokováno, že ho zahubí vlastní vnuk. Proto ji uvěznil v nepřístupné věži. Avšak Zeus se proměnil v zlatý déšť a získal ji. Z jejich lásky se pak zrodil hrdina Perseus, který později svého děda nevědomky usmrtil diskem při sportovních hrách. 92 JmoMvJůmtjJrjiu - tj. dům Amfiardův. Věštci Amfiaráovijryjo ' zirámc^žpjiráj^ protojejikryl,
aby se J^nemusel^góáa^jrjitjt. Avšak ťolyncikés, syn Oidipův, uplatil jeho ženu,_ náhrdelníkem, a ona mu úkryt prozradila. Sudba pak postihla oba manžely i jejich syna. vladař a pán Makedonců —_ Filippos,.otec Alexandra, VfiUkého, razil zásadu, že žádný val není nedobytný, můžeme-li za něj vyslat oslíka s nákladem zlata.
strohý pán korábů — patrně Menas (či Menodor) z loďstva Sexta Pompeia, který se dal dvakrát podplatit Octavianem. stav jezdecký — viz báseň 1/20.
sebe stavět všem na odiv — není vyloučeno, že tato zmínka není míněna obecně a že ji Horatius učinil tehdy, když mu Maecenas tlumočil Augustovu nabídku, aby se stal císařovým sekretářem. Horatius, jak známo, tento honosný úřad nepřijal. Apulů — rodáků Horatiových, jejichž pole byla velmi úrodná. 93 kdybych dvě království získal pod svoji moc — básník má na mysli Lýdii, panství krále Alyatta, otce Kroisova, a říši panovníka Mygdóna, bájeslovného vladaře ve Frygii.
mů$ Adie — jeden ?e dvou bratří Lamiů. o nichž byla už zmínka v básni 1/26. Básník s nadsázkou, nikoliv vážně míněnou, odvozuje jeho rod od mýtického LamýTErálětaistrýgonů, který měl podle pověsti sídlo v okolí Formií. ^fťce~—~X\7 Ľirisľ k břehům, manželce Faunové zasvěceným — u města Minturna, kde byl háj nymfy Maricy, manželky Faunovy a matky krále Latina. Faune — v době Horatiově splývá už představa Fauna s Pánem (viz též 1/17). Proto je také v 1. verši zmínka o „nymfách plachých a prchajících", zřejmě v souvislosti s bájí o Pánovi a nymfě Sýrinze.
94 příteli Venušinu — jsou známy antické památky, jež představují obě božstva spolu. Latinský text ovšem dovoluje ještě druhý výklad, a to, že přítelem Venušiným není Faun, ale pohár. pátý prosinec, den tvůj — podle jiných pramenů víme, že slavnost k poctě boha Fauna se konala 13. února (viz též báseň 1/4). V tomto případě jde tedy patrně o událost místní. Kodros — poslední athénský král. Zemřel v boji s Dory. o chijském — jednom z nejlepších řeckých vín z ostrova Ghios. před mrazem, hodným Paelignů — sabinského kmene s hlavním městem Corfinum. Další město — Sulmo — Ovidius, jeho rodák, doprovází přídomkem „studené".
313
Murena — není úplně jisto, zda jmenovaný je totožný s A. Lici-niem Murenou, švagrem Maecenatovým. Pitka se koná zjevně na oslavu jeho vstupu do sboru augurů.
k míšení — rozumí se vína a vody. Jejich poměr vztahuje básník k devíti Múzám a třem Gráciím. '95 fryžský roh — Horatius má na mysli berekynthský roh,
Níreus — jeden z účastníků řecké válečné výpravy k Tróji, proslulý svou krásou.
GanymMu — tj. krásnému chlapci z rodu trójských vladařů. Diův orel ho odnesl na Olymp, aby tam vládci bohů posluhoval při hodovní tabuli.
96 kdy Manlius byl konzulem — L. Manlius Torquatus zastával tento úřad r. 65 př. n, 1,, tj. v roce básníkova narození.
Corvinus — státník a řečník M.   Valerius Messalla Gorvinus, Horatiův přítel z Athén a od Filipp. Cato — zřejmě Gato Starší. Liber — Bakchos.
Nadpozemská strážkyne hor a lesů — Diana. Jako bohyně bdící nad porody byla též nazývána Lučina (podobně jako luno), Eďeithffia nebo Genitalis.
97 panno tří podob — již Řekové ztotožňovaly Artemidu. (Dianu) s Hekalovi, bohynfkoúžeTli měsíce, ňäSýVäTäou" též bohyní tří podob podle tří fází luny.
Larfim — kult Larů, domácích bůžků, byl velmi rozšířen zejména na venkově. Oběti jim byly předkládány každý měsíc, především o kalendách (.. .až bude nov...). Alba — město v Latiu.
Penátů — Penátové byli domácí bohové blízcí Larům, ochránci domácnosti a rodiny.
98 Skythové — již na jiných místech se Horatius zmiňuje o střídmých mravech Skythů, ovšem v jiném tónu.
Getové — thrácký kmen, který v době Horatiově žil při dolním Dunaji v sousedství Dáků.
Otec měst — básník má na mysli císaře Augusta: nebude za své vznešené skutky nazýván jen otcem vlasti (tak se objevuje na - mincích, počínaje r. 2 př. n. L), ale i tímto přízviskem a města mu budou stavět sochy jako svému pravému otci. Podobné nápisy k Augustově poctě se také skutečně vyskytovaly. potlačit bezuzdnost — přání, které Augustus později splnil svými zákony o manželství.
99 řecké obraci — vyrobené ze železa nebo z bronzu a poháněné zahnutou kovovou hůlkou.
100 Hebros — řeka v Thrákii, dnešní Marica.
Rhodopé — thrácké pohoří. Thrákie byla zemí Bakchova kultu. nájady — nymfy potůčků a pramenů, pečovaly o Bakcha v útlém mládí. Později zaujímaly místo v jeho družině a průvodu.
314
; pověsím zbraně i loutnu na zed — v Římě při významných událostech a změnách, zejména nepříznivých, bývalo zvykem zavěšovat zbraně, nástroje i jiné předměty na zdi v chrámech ochranného božstva. Takové případy se připomínají už např. v básních 1/5 a 28. Horatius jako básník lásky i častý milovník se pokládá za vojáka Venušina a po neúspěchu u Chloy žertem předstírá, že odnáší do chrámu této bohyně výzbroj ze svých milostných výprav. Venuši, paní vod — neboť se zrodila z moře. Kromě toho byla nejen bohyní lásky, ale i ochránkyní plavců. luk i smolnice a sochor — luk je nepochybně uveden symbolicky jako zbraň Amorova, smolnice osvětlovaly v noci milence a jeho průvod, sochor pomáhal vyvracet zavřená vrátka, pokud se je dívka zdráhala otevřít.
v Memfidě — Memfis, egyptské město; byla tu od pradávna svatyně bohyně Afrodity, Její kult tam měl velmi nevázaný ráz. 101 ZLamwijska — Lanuvium bylo staré latinské město jižně od jezera Albského.
těm, o něž míním já, věštec, pečovat — po výčtu znamení nepříznivých
následují v další sloce úkazy příznivé.
z východu — odtud přicházela dobrá znamení.
pták, co příchod lijáků ohlašuje ~ tj. vrána. Byla o ní zmínka již
v básni 111/17.
Galateo — báseň je určena dívce, která se vydává na dalekou cestu po moři. — Následující příběh o Európě, dceři foiníckého krále Agénora, kterou Zeus v podobě býka unesl na Krétu, je příkladem velkých nástrah a nebezpečenství během putování, ovšem s dobrým koncem,
Jak nepokojně mizí Z nebe Orión — v tomto čase se obvykle zvedaly bouře.
102 branou z bělostné slonoviny — vcházely podle mytolog. představ k lidem sny mylné, branou z rohoviny sny pravdivé, jak uvádí např. již Homéros v Odysseii.
Pod tímto habrem — nicméně podle pověsti láska Európy a Dia vyvrcholila pod platanem. Praví se, že od těch dob jeho listí nikdy neusychalo.
na oprátce z pásu — symbolu Európiny čistoty.
103 slavný Neptunův den — svátek tohoto boha byl slaven 23. července. z dob konzula Bibula — M. Galpurnius Bibulus byl konzulem r. 59 př. n. 1.
Néreid (Néreoven) — mořských vil.
Latonu (řec. Létu) — tj. matku Apollónovu a Artemidinu (Dianinu) .
vzdáme hold Venuši — jako paní Pafu a Knídxi i souostroví Kyklad, kde byla uctívána především na ostrovech Délu a Naxu. Víme též, že proslulá socha Venuše Miloské byla nalezena na dalším ostrově tohoto archipělu, Melu (novoř. Miloš),
315
104
106
107
108
vozí do Pafu labutě — podle mytologického podání jezdila Afrodite se spřežením labutí, jak uvádí i Ovidius (Proměny). vnuku tyrrhenských vladařů — viz báseň 1/1.
vrch otcovraha JTjjkgona — tj,. Tusculum; jeho zakladatelem byl podle bájí Télegonqs, syn krále Odyssea a kouzelnice Kirké. Když' hV *matRa_ poslala, aby vyplut "hledat svého "otce7 byl zahnán bouří na Ithaku a tam v šarvátce s místními obyvateli Odyssea zabil, aniž ho poznal.
>di, opusi^fggbu strmící k oblakům — básník má na mysli sídlo, které si dal Maccenas zbudovat navrchu Ľsquilinském. V zahradě stala vysoká věž, z níž později Nero pozoroval požár Ríma. Právě odúfófbylo dobře vidět města Tjbur, Aefulu .a_Praen£stcJ^ i Tusculum.
Kéfeus—,otec Andromedin. Podle bájí proměněn v_ souhvězdí, ' které vycházíj). července, ~"
Prokyón — souhvězdí Malého Psa, vychází o šest dní později. vzteklý lev — slunce vstupuje 20. července do souhvězdí Lva. Silvanus — lesní bůh, který chránil osady a hranice hájů i hvozdů. Držel také ochrannou ruku nad lukami a stády a byl přátelsky nakloněn pastýřům a lovcům. Podle bájí měl podobu zarostlého starce a jeho strašlivý křik prý bylo občas slyšet z hloubi lesů. Kýrových Bakler — Baktry (nyn. Balk), dříve hlavní město perské provincie Baktrie, jednoho z výbojů Kýrových, ležely v nejod-lehlejší části parthské říše.
donských svárů — básník má zřejmě na mysli spor mezi parthskými vladaři: král Frahatés IV. byl vypuzen z říše a našel ochranu u Skythů na Donu. Ti mu také pomohli znovu dobýt trůnu. Tyros — foinícký přístav. dokavad s  Vestálkou bude stoupávat kněz na římský Capitol — symbol trvání římské státnosti. Aufidus — řeka v Apulii. Daunus — pradávný král Apulie.
řeckým písním jsem hlas poprvé dokázal slovem latinským dát ~ Horatius měl svůj velký vzor v řecké lyrice. V orig. je místo slova „řeckým" výraz „aiolským", neboť nejoblíbenější básníci autorovi, Alkáios a Sapfó, psali tímto nářečím. Múzo — rozumí se Melpomené.
vlídné Cinary — dívky, kterou si Horatius připomíná ještě v básni IV/13.
Paula Maxima — Paulus Fabius Maximus, konzul r. 11 př.n.l.,
byl důvěrníkem císařovým a přítelem Ovidiovým.
u albských vod — Alba, prastaré město ve střední Itálii, leželo
nedaleko jezera Fucinského; v jeho okolí stálo mnoho vil a svatyní.
Ligurine — jméno chlapce. Není jasné, zdali jde o osobu skutečnou
nebo smyšlenou. Zmínka o něm je ještě v básni IV/10.
lulle — Iullus Antonius, syn M. Antonia a Fulvie, císařův oblí-
316
benec, byl r. 13 př.n.l. praetorem a r. 10 konzulem. R. 2 př.n.l. byl však usvědčen z těžkého prohřešku s členkou císařovy rodiny a musel zemřít. Iullus Antonius se také zabýval básnickou tvorbou.
Pindara — slavný řecký básník Pindaros (522—422 př. n.l.), jeden z velkých vzorů Horatiových, proslul především jako tvůrce oslavných zpěvů sborových (hymny, paiány, dithyramby atd.). Daidalos — bájeslovný umělec, stavitel krétskeho labyrintu. Když ho po čase krétský král Mínós uvěznil, sestrojil pro sebe a pro svého syna íkara křídla z vosku a oběma se podařilo uprchnout. Ikaros se však během letu přiblížil příliš ke slunci, a jakmile vosk roztál, zřítil se do moře, jemuž dal svoje jméno (tj. moře Ikarské). dithyramb — druh sborové lyriky, velmi bohatý rytmicky, provázený obvykle hudbou a tancem, byl určen zejména k oslavě boha Bakcha.
za zpěv — Horatius chce ukázat rozsah a bohatost Pindarova díla: v těchto verších má na mysli tzv. epiniky, zpěv na oslavu vítěze ve veřejných závodech, které proslulý řecký básník také skládal. Za soucitnost — zde se autor zmiňuje o jiném projevu genia Pindarova, o tzv. threnech neboli žalozpěvech, 109 nad jiné znělou lyrou — výzva k Iullovi, aby složil báseň na Augusta, je podobné povahy jako v básni 1/6, určené Variovi, aby oslavil Agrippu.
: Svatou cestu — Svatá cesta — via sacra — byla proslulá starorímska komunikace. Básník zde hovoří o její části, tzv. Svatém svahu (clivus sacer), který vedl od chrámu Vestina až na Capitol. Tudy se ubíraly triumfální průvody.
Sygambry — r. 16 př.n.l. se Sygambrové, germánský kmen sídlící na pravém břehu Rýna, spojil s ostatními kmeny, překročil řeku a porazil římská vojska. Augustus proto přispěchal do Gallie a zatlačil Germány zpátky za Rýn. Bylo však třeba dalších tří let, než obnovil bezpečnost hranic a klid v provinciích. Vrátil se se slávou r. 13 př.n.l.
Fórum ztichlé a bez pří — během velkých slavností ustala vždy činnost soudu.
Triumfe — v tomto podání jde o personifikaci. Text je ovšem poněkud nejasný a připouští další výklady, zejména vzhledem k následující sloce, kde je oslavován opět Iullus Antonius.
110 Múzo — tj. Melpomené, stejně jako v básni 111/30.
na Isthmu — na korintské šíji konány hry na počest Poseidona. achájský vůz — při závodech a hrách v řecké Olympii (viz též báseň 1/1).
s délskými snítkami — s vavříny zasvěcenými Apollónovi, který se narodil na ostrově Délu.
111 únosem Ganyméda — báseň začíná velkým podobenstvím, ve kterém je Drusus Glaudius Nero přirovnáván k orlovi.
317
Rétové a Vindelikové — dva národy, které obsadily alpská údolí, aby odtud podnikaly výpady do Gallie cisalpinské, Augustus proti nim r, 15 př. n. I. vyslal svého zetě, Drusa Claudia Nerona, tehdy teprve třiadvacetiletého, a ten je v několika rozhodujících bitvách, porazil.
vyzbrojený od věků sekerou Amazonek — podle některých bájí byli Vindelikové ze svých původních sídlišť vyhnáni Amazonkami; to souvisí s uvedeným motivem.
otčimu mládenců perónových — Drusus a jeho bratr Tiberius byli. dětmi T. Claudia Nerona, prvního manžela Augustovy choti Livie.
112 proud Metauru — u této reky byl poražen a zabit Hasdrubal v bitvě vedené ze strany římské konzuly M. Liviem a G. Claudiem Neronem roku 207 př. n. 1. Druhý z nich byl přímým předkem obou mladých mužů.
z algidských úbočí — Algidus je  skupina hor ve stř. Itálii.
113 saně — tzv. lernejské, s níž Héraklés bojoval. Za každou hlavu, kteroulitalrJÍ'výTostla i]™erljKwá-_ ~ " " větší htůznoTt nevzešlo, v Kolchidě ani v Thébdeh — tjv dračí setba, kterou v prvém případě z^e^^jásójj^ na popud Icrale Äiéta, y druhém Kadmos. Z obou vzešli muži ve válečné zbroji. Dlouho v dálce už dlíš—o Augustově pobytu v severních provinciích viz báseň IV/2.
zrodil ses dík laskavým nebesům — Augustův rod odvozoval svůj původ od božských prapředků. do sněmu otců — do senátu.
v karpatliském zámoří — Karpathské moře se prostíralo mezi ostrovy Krétou a Rhodem. Zmíněný plavec uvízl zřejmě v městě Rhodu anebo v některém z blízkých přístavů. Jižní vichřice (zv. Notus) přicházela právě z opačné strany, než byl směr plavby odtud do Itálie.
114 Ceres — dcera Saturnova a Opina, sestra Iovova, bohyně úrody, a tím i vzdělanosti. Jí odpovídá v bájesloví řeckém bohyně Démétér.
boj s právem prohrála Neřest dík zákonu z r. 18, který stíhal cizoložství.
ono plémě, jímž kraj Germánů obtěžkal — o poměrech na severní hranici říše viz báseň IV/2.
Parth — Parthové začali opět jednat vůči Římanům smířlivě: r. 20 př. n. 1. vrátili do Říma odznaky, odňaté Crassovým vojákům (viz III/5).
Skyth — vojska skythských Sarmatů byla zatlačena za Don r. 16 př. n. 1.
v barbarském Hispansku nemohlo dojít po Agrippově vítězství nad
Gantabry k vážnějšímu ohrožení římských držav.
tvá moc božská je z rodiny Larů — každý člověk měl podle římské
318
, víry svého Genia, ducha, jenž patřil mezi Lary a provázel ho celý život i po smrti. Své Genie měla i města i celý stát. 115 rod Niobin, tj. sedm synů a sedm dcer, byl pobit Apollónem a Artemidou, neboť jejich matka, žena lýdského krále Amfíona (viz též III/ll), se vychloubala, že má krásnější děti, než jsou potomci Létini, tj. oba zmínění bohové.
Achilles (Achilleus) — syn mořské víly Thetidy, dcery Néreař zemřel po zásahu šípu Paridova, jehož ruku vedl Apollón. ukryt v koni — básník má na mysli známý příběh o Odysseově lsti s dřevěným koněm, určeným jako oběť bohyni Minervě (Palladě) ; tento úskok rozhodl o konci trójské války.
Zato by však učinil zlé všem lidem — Achilleus by neušetřil nikoho, tedy ani Aenea, předurčeného zakladatele římského rodu. Apollón s Afroditou dostali podle bájí také příslib, že Trója padne teprve po Achilleově smrti, a to vlastně Aenea zachránilo a umožnilo, mu naplnit jeho poslání.
Thálie — Thalia je zde uváděna jako představitelka všech Múz.. v Xanthu — potůčku v Lykii u Pátar, kde měl Apollón slavný-chrám.
116 huknutím palce — značil básník rytmy Písně stoletní, psané též; Jormrjvj^agff^éJslokyTjako tato básen."TIšen" stôlefm'predrrášel"
sbor 27 chlapců a 27 dívek ze vznešenyd71;o^mľ~—~~~ " " 1 Zefýr — mírný vánekTlie^cäšíeji^ápä^ představovaný jako živoucí bytost mužského rodu.
117 Tullus — zřejmě Tullus Hostilius, třetí římský král. Ancus — nepochybně Ancus Marcius, čtvrtý král římský. Torquate — přítel Horatiův, zřejmě táž osoba, jíž je určen list 1/5. Nevíme, zda jde o některého z příslušníků rodu Manliů Torquatů nebo zda je to Nonius Asprenas, obdařený z vůle císařovy přídomkem Torquatus, vynikající obhájce a řečník své doby.
Hippolytos — syn Théseův, chránenec Artemidin (Dianin), odolal vášni královny Faidry: za to ho očernila v očích jeho otce tak, že syna proklel a vydal na smrt.
Rád bych přátelům dal — Římané měli ve zvyku dávat si dárky při příležitosti různých významných dnů, např. k 1. lednu. Censorine — C. Marcius Censorinus, konzul r. 8 př.n.L, zemřel r. 2 n.l.
Parrhasios z Efesu — malíř v Athénách kolem r. 400 př. n. 1. Skopás z Paru — sochař a kovolijec ze 4. stol. př. n. 1. útěk, jejž Hannibal přestál — zřejmě jde o události, které následovaly po prohrané bitvě u Zamy r. 202 př.n. 1.: brzy potom byl uzavřen mír a Hannibalovi zanedlouho nezbylo než opustit svou vlast, když ho k tomu donutili jeho političtí protivníci. Uprchl k syrskému panovníku Antiochovi a odtud později do Bíthýnie. R. 183 se otrávil, aby nepadl do rukou Římanů.
319
hrozby, jež Zpět k němu se vrátily — předtím (r. 211) Hannibal přitáhl se svým vojskem až k Rímu.
118 muži, který se k nám z dobytě Afriky vrátil bohatší svým jménem ... římský vojevůdce Publius Gornelius Scipio získal přídomek Aíli-canus, Básník Ennius ho oslavil ve svém díle.
syn Mariův a Min — Romulus. Styx — bájeslovná podsvětní řeka.
ostrovy blažených — v podstatě totožné s Élysiem, sídlem blažených. Podle bájí je to místo kdesi u Ókeanu, kde vyvolenci žijí i po smrti v pohodě, rozkoších a radovánkách, a jsou tak odměňováni za svůj spravedlivý život.
Simónidés, Alkáios, Stésichoros, Pindaros, Anakreón — řečti lyričtí básníci.
Sapfó — řec. básnířka z ostrova Lesbu.
119 ídomeneus — vladař na Krétě, zúčastnil se trójské války. Hektár — syn Priamův, slavný trójský hrdina, padl v boji s Achil-
................leem.
Déifobos — syn Priamův.
Agamemnón — syn Atreův, král mykénský a velitel řeckých vojsk před Trójou,
Lollie — M. Lolíius, konzul r. 21 př.n.l., těšil se po dlouhá léta císařově přízni, přestože r. 16 utrpěl těžkou porážku v boji se Sygambry. R. 4. př. n.l. ho Augustus pověřil úkolem doprovázet na Východ jeho vnuka. Lollius byl pak obviněn z piklů s Parthy a krátce nato zemřel. Třebaže vždy stavěl na obdiv své ctnosti, byl v podstatě člověk pochybných mravních zásad. Mezi jeho základní vlastnosti patřila hrabivost, sycená často z temných zdrojů, a pokrytectví. Nejen Horatius v této básni, ale i sám Augustus se jím dali oklamat.
120 Phyllido — nepochybně hudebnice, kterou básník pozval, aby s ním slavila Maecenatovy narozeniny.
121 měsíc Venuše mořské, duben — podle bájí Venuše vystoupila z mořských vod v měsíci dubnu. Idy tu připadly na třináctého, proto tedy „vprostředku dělí" tento měsíc.
Faethón — syn Slunce, se chtěl projet po nebi slunečním vozem svého otce. Zeus mu za jeho opovážlivost proklál hruď bleskem. ' Sellerofón — chtěl na svém oři Pegasovi dosáhnout nebes, ale kůň ho svrhl zpátky na zemi.
122 Thrácký vítr — ze severu, jeden z větrů zvaných ornithie - ptačí, nebod časově spadaly do předjarního období, kdy se stěhují ptáci. ptáček, jejž dohání k pláči synova smrt — podle bájí Prokné, dcera athénského krále Pandíona, byla provdána za thráckého Erale Terea. Když "se pokusil zneuctít její sestru, zabila svého syna a dala ho choti sníst. Za to byla proměněna ve vlaštovku.
.boha, který má rád ovce — tj. Pána, boha lesů a lovců, pastýřů a stád. Vergile — není jasné, o jakou osobu jde; je velmi nepravděpo-
320
dobné, že by to byl básník Aeneidy, neboť ten zemřel několik let předtím, než vyšla IV. kniha ód. Bakchův nápoj z Cal — tj. calenské víno.
123 Lyce — již v básni III/10 Horatius hovoří o dívce téhož jména, která se k němu chová odmítavě. Není jasné, jde-li o osobu skutečnou nebo smyšlenou. V každém případě by časový odstup mezi vznikem obou děl odůvodňoval i odlišnost přístupu ke krásce již zestárlé.
kojský purpur — z ostrova ve východních vodách Středozemního moře, proslulého výrobou jemných tkanin.
124 proti neklidným Genaunům a rychlým Breunům — tj. kmenům, které se rozložily při horním Innu, úspěšně zaútočila římská vojska v alpském tažení r. 15, zmíněném již v básni IV/4.
starší z obou Neronň — tj. Tiberius Claudius Nero, pozdější císař, o čtyři roky starší než jeho bratr Drusus, Zúčastnil se také jako vojevůdce alpského tažení a bojoval úspěšně zejména proti Rétům, usídleným na jih od Vindeliků.
Plejády mrak v cáry mění — západ tohoto souhvězdí v měsíci listopadu byl příznakem pro období bouří.
125 Alexandria — se vzdala Augustovi bez odporu r. 30 př.n.l., po bitvě u Actia.
kmen Médů — tj. Parthů, vrátil Římanům r. 20 př.n.l. odznaky ukořistěné v boji s Crassem.
Indů — výtvarné památky té doby svědčí o tom, že Augustus přijal několikrát indická poselství.
kočovní Skythové — vyslali v té době k Římanům svá poselství na důkaz přátelských úmyslů.
Gantabrové — bojovný kmen hispánský, proti němuž Římané podnikli úspěšné tažení v letech 27—24 př. n. 1. Hister — dolní tok Dunaje.
až k Britannii — víme, že dva králové této země požádali Augusta o záštitu.
Gall, kterého smrt neděsí — protože Gallové věřili v posmrtný život. ve vodách římských — (orig. tyrrhenských ) Tyrrhenské moře se prostíralo mezi poloostrovem Apeninským, Sardinií a Korsikou. Bylo pojmenováno podle Tyrrhenů neboli Etrusků, kteří v dávných dobách odešli ze svých původních sídel a usadili se v Itálii. Po čase splynuli s místním obyvatelstvem.
126 znaky z hrdých parthských bran stržené (viz k tomu báseň IV/5) již -  vrátily se na Capitol — v originále se nehovoří o Gapitolu, ale
0 Iovovi. Ve skutečnosti však znaky, které Parthové navrátili, byly uloženy na Gapitolu v chrámu Martově.
až jsi zavřel chrám quirinského lana — bylo zvykem zavírat tento chrám tehdy, když na celém území říše nebyla vedena žádná válka.
1 bezuzdnost, jež rušívala daný řád, dostala dnes ohlávku — na tomto
321
místě i v dalších verších má básník na mysli Augustovy zákonv z r. 18. y ti, co pijí z vod Dunaje — Dákové. kmen zrádných Peršanů — Parthové. národů z krajin Donu — tj. Skythů.
rod Venušin — tato bohyně byla pokládána za matku římského národa (viz též násl. pozn.); zejména od ní odvozoval svůj původ rod, z něhož pocházel Augustus.
Anchísa — vládce Dardanů, otce Aeneova; svého syna zplodil s bohyní Afroditou.
127 Píseň stoletní přednesl sbor 27 mladíků a 27 dívek třetí den slavností, které Augustus vyhlásil ve shodě s tradicí, podle níž se měly každých 110 let konat modlitby a bohoslužby za římský stát a jeho šťastnou budoucnost.
Foibe i ty, Diano — třetí den slavností byl zasvěcen těmto bohům.
kdy hlas verša sibyllských přikazuje — právě v těchto řeckých veršovaných proroctvích Římané nalezli příkaz konat stoletní slavnosti.
v sedmi pahorcích — rozumí se římských.
Eiletthýia — řecký název pro bohyni porodu.
výnos Otců — známé zákony z r. 18, které upevňovaly instituci
manželství a stíhaly mravnostní delikty.
Parky — sudičky, bohyně osudu, počtem tři, podle bájí předly nit života: první vždy začíná příst, druhá pokračuje a třetí nit pře-střihuje.
128 gemě — ve smyslu matka Země, je zde příznačně uváděna do souvislosti s Gererou, bohyní plodnosti a úrody.
Luna — tj. Diana.
Jste-li tvůrci Říma — o rozhodnutí bohů zachránit trójský houfec
Aeneův, zmíněný níže, viz III/3.
v Etrurii — tj, u ústí řeky Tibery.
Venušin i Anchísův pokrevenec — tj. Augustus.
sekery, znak moci — symbol římské suverenity.
129 k Palatiu — u palatinského Apollónova chrámu se konala slavnost, při níž byla zpívána tato píseň.
nad algidským vrchem a Aventinem — tj. místy zasvěcenými Dianě. (Na Aventinu stála její svatyně.)
Patnáct kněíí — mělo dozor nad knihami Sibyllinými. — O významu této památky pro pořádání stoletní slavnosti viz výše. 133 Vstříc těžkým veslicím se vydáš,příteli — v době, kdy došlo ke konečné roztržce mezi Antoniem a Augustem, před námořní bitvou u Actia (r. 31 př.n.L). Není ovšem jasné, zda Maecenas nakonec Octaviana doprovázel anebo zda zůstal v Itálii jako správce země; druhá možnost se zdá pravděpodobnější. jen s lodicemi lehkými — je známo, že Augustovo loďstvo u Actia
322
sestávalo převážně z lehkých lodí, na rozdíl od těžkých korábů Antoniových. Tato okolnost přispěla k Octavianovu vítězství. k pustým štítům Kavkazu — u starých Reků toto pohoří dlouho znamenalo hranici nejzazšího východu.
na lukánskou pastvu — velcí římští statkáři dávali hnát svá stáda v zimě do Calabrie, kde bylo mírné podnebí, a na léto do Lu-canie, kde byl dostatek šťavnaté pastvy.
u circejských hradeb Tuscula — jeho bájeslovným zakladatelem byl Télegonos, syn krále Odyssea a kouzelnice Kirké (lat. Girce).
134 Priápos — řecký bůh, mimo jiné také ochránce sadů a zahrad.
135 po způsobu Sabinek — sabinské ženy platily za vzorné manželky a hospodyně; byly pokládány za nositelky starých ctností.
o slavnostech mezí — tj. terminaliích; pořádaly se k poctě boha Termina vždy 23. února.
o idách — platby ujednané i zákonem stanovené se uskutečňovaly převážně v těchto dnech.
136 vůdce Ijásón — známý z báje o zlatém rounu, okouzlil královnu Médeiu. Když dostal za úkol zorat se zdivočelými býky lán, dala mu přípravek, jímž se mu podařilo býky zkrotit.
sokyni — Ijásón měl později pojmout za ženu Kreúsu, dceru krále Kreonta. Médeia jí ze žárlivosti dala šat a čelenku napuštěné jedem, které ji zahubily.
Tak vyprahlý žár ani hvězdy nedštily — o tzv. psích dnech, na konci července, kdy vychází Sírius, „psí hvězda". Héraklés dostal od choti Déianeiry, kterou opustil, darem roucho namočené do krve kentaura Nessa. Když je oblékl, látka na něm počala hořet.
od španělských důtek — nazývaných podle původu rostliny, z níž se vyráběly. Používalo se jich k bičování otroků. Doba občanských válek přála šikovným povýšencům; jednomu z nich se básník zde posmívá. Není jasné, jde-li o osobu skutečnou, i když je to pravděpodobné.
Svatou cestou — po Svaté cestě se procházeli v určitých hodinách zevlouni a hejskové. Byla to tedy jakási promenáda.
137 po Appijské cestě — Via Appia vedla z Říma do Gampanie, kde mívali boháči své statky.
vzdor zákonům — stanovily, že v divadle jezdci sedí na vyhrazených místech až za senátory.
koráby — v orig. loďstvo se zobci, tj. válečné, Zmínka se zřejmě týká námořních bojů mezi Octavianem a Sextem Pompeiem v letech 38 až 36 př.n.l. Druhý vojevůdce skutečně přijímal do svých posádek piráty, otroky aj.
hodnost vojenského tribuna mělo v každé legii šest nejvyšších důstojníků.
Lučina — tj. „ta, která přivádí na světlo".
při nachu, té kráse marné — děti narozené svobodné nosily togy
323
lemované nachem. Tato ozdoba se zdá chlapci v této chvíli právem marná, neboť je v zajetí Canidie a jejích tří pomocnic, Sagany, Veie a Folie, které s ním chtějí velmi krutě naložit, jak vyplyne z dalšího textu.
Canidia — ženu tohoto jména básník uvádí ve svém díle ještě v epódách 3 a 17 a v sat. I, pokaždé jako ženu znalou nebezpečných kouzel. Víra v čáry, zaříkání a různé tajné nauky byla tehdy, zejména vlivem novopýthagorejského učení, velmi rozšířená. býlí z Hiberie — zemí tohoto názvu se zde nemíní Španělsko, ale krajina poblíž Kaspického moře, v sousedství Kolchidy. z Thessalska — krajina v severním Řecku, jejíž obyvatelé se věnovali ve značné míře kouzelnictví. V originále se jmenuje jedno z jejích měst, Ijólkos.
nadkolchidskýmplamenem — Kolchis, krajina navých. pobřeží Černého moře, byla vlastí kouzelnice Médeie.
138 vodou z Averna — do oblasti Avernského jezera v Gampanii staří Římané kladli podle bájí vchod do podsvětí.
Diano — v této souvislosti je bohyně zřejmě ztotožňována s Lunou, jejíž pomoc při mnoha kouzelnických úkonech byla nutná. j^dejijhibuře — římskájítwtjjiejživější třídou a s místy^ pochybné ppvě^i^bjdalžreímě dějištěm Ganidiiných kouzel. V této chvíli Canidie doufá, jí e „starý smilník" Varus (viz dále) neodolájgjlph účinkům a přijde za ní.
139 na Esquilinu — pře_sněji na východním .svahu tohoto římského pahorku, byly šachty pro pohřbívání otroků, nejchudších obyvatel a zločinců. "
140 molosským p'säm — Molossové žili ve východním Épeiru. Molosští, stejně jako spartští, tj. lakónští psi byli pomocníky pastýřů. Archilochos nebo Hippónax — řečtí básníci. První z nich napsal útočné verše proti Lykambovi, který odmítl splnit svůj slib a dát mu za ženu svou dceru, a oba tím dohnal k sebevraždě. Druhý ztrestal svými verši sochaře Bupala za to, že zkarikoval básníkovu podobu. I v tomto případě podle pověsti napadený skončil sebevraždou.
Kam směřujete, zločinci — tato báseň zřejmě vznikla v době, kdy hrozilo, že se obnoví boje mezi Sextem Pompeiem a triumviry, tj. na počátku r. 38 př.n.l. Sextus Pompeius vládl tenkrát hlavně velkou mocí námořní.
po Font, — tj. po Svaté cestě v triumfálním průvodu.
141 Krev Remova — Rema zabil bratr Romulus, zakladatel Říma. Jak? Toužíš po mne — téma výsměchu stárnoucí krasavici není sice jinak neobvyklé v starověkém písemnictví, avšak v této básni z mladých let (podobně jako v ep. 12) je Horatius zpracovává způsobem nadobyčej drsným. V pozdější době přistupuje již k námětu daleko uměřeněji (viz např. ódy 1/25, 111/15 neho IV/13).
324
na vítězství Caesarovo — v námořní bitvě u Actia 2. září r. 31 př.n.l.; tehdy porazil Marka Antonia, podporovaného vojenskou ( mocí egyptské královny Kleopatry (srv. též ódu 1/37).
142 syn, prý Neptunův — tj. Sextus Pompeius, který byLporažen r. 36 př.n.l. v sicilských vodách. Tento vojevůdce z^Shařňenal se svým loďstvem, složeným též z uprchlých otroků a"pTrátů (viz k lomu ■■-^•Erjr^fržgpčátku. wrčité úspěchy a dal se proto nazývat synem Neptunovým^
■jrÉůnairSnlporoben —j^J^movijŕojiei^ÄtalLpi)^^^ které během času poznamenávaly stále výraznější orientální rysy, vlastně poddanými--Kleopatřinými. Z toho pro ně vyplývaly různé povinnosti, např.. nosit na pochodech kromě jsbraní i kůly pro opevňoyacípráce.
~jaWp7ěaTzdvbJTlÔWTní — Kleopatra provázela Antonia do pole. sbor dvou tisíc Galiu — přesněji Galatů, keltského kmene, který asi ve 3. stol. př.n.l. přesídlil do Malé Asie. U Actia_boiovali na i straně_jV&lQriia:vJ;j^
'pTmnoBtel Iugurthův — zřejmě římský vojevůdce Marius (zemř. r. 86 př.n.l.)
africký rek — římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio Africanus Minor, který r. 146 př.n.l. ukončil vítězně válku s Kartágem
t dobytím města.
k Syrtám — část afrického pobřeží v okolí dnešní Kyrenaiky a Byzageny, charakteristická mělkým písečným dnem. Notem — Notus, jižní vítr, často vlhký a deštivý.
i 143 Mevia — jde zřejmě o postavu literární, báseň je totiž inspirována
moťivy ze starořecké poezie.
když Pallas obrátila z trójských spáleniH hněv k Aiantově veslici — po
pádu Tróje Aiás, syn Oileův (viz též ódu 1/15) zajal u oltáře
Pallady Athény Kassandru, Priamovu dceru. Za to ho bohyně
potrestala tím, že zasáhla bleskem jeho loď při bouři, jež během
návratu postihla řecké loďstvo.
Pettie — tato osoba je nám blíže neznámá.
k Inachii — o ní je zmínka ještě v ep. 12.
144 Lyciska — řecký básník Alkáios, velký Horatiův vzor, opěval mladíka Lýka (viz ódu 1/32), což značí řecky „vlk". Lyciscus je tedy „vlček".
Koho chceš získat ty, ženo — drsný erotický tón má mnoho společného s ep. 8.
145 Inachiu — o této ženě se básník zmiňuje i v ep. 11. sud z Torquatova konzulství — viz ódu 111/21.
pomocí arkadských strun — tj. lyry, vynalezené bohem Hermem (viz ódu 1/10), který se narodil v Arkadii na hoře Kylléné. proslulý kentaur — Gheirón, který byl učitelem reka Achillea. Skamandros — říčka poblíž Tróje. Símoeis — přítok Skamandru.
325
tvé mořské matce — mořské víle Thetidě, dceři Néreově, jejímž byl Achilleus synem.
146 Anakreón — (viz ódu IV/9). O jeho lásce k mladíkovi Bathyllovi lze najít ve starověkém písemnictví četné zmínky.
Žár skvostnější — rozumí se krásná Helena.
147 pěst etruského Porseny — král Etrusků, který podle pověsti na sklonku 6, stol. př.n.l. vedl válku s Římany.
Capua — město v Campanii. Gapuané se na konci 3. stol. př.n.l. přiklonili k válečné moci Kartaginců. kmen Allobrogů — měl sídlo v oblasti dnešn. záp. Švýcarska; ve 2. stol. př. n. 1. uznal nadvládu Ríma, ale v čase Gatilinova spiknutí povstal proti republice.
Germán — zde básník zřejmě připomíná vpád Cimbrů a Teutonů do sev. Itálie na sklonku 2. stol. př. n. 1.
kosti Quirinovy — tj. tělesné pozůstatky zbožněného Romula (k tomu viz též ódu III/3).
osud Fókajských — obyvatele Fókaie, pobřežního města v Malé Asii, oblehl Kýrův vojevůdce Harpagos. Pod tlakem jeho ozbrojené moci se rozhodli opustit své domovy. Při odchodu vrhli do moře množství žhavého železa a zapřísáhli se — podobně jako to navrhuje Horatius v této básni — že se nevrátí, dokud kov nevypluje na hladinu. Fókajští se nakonec usídlili na Korsice a v místech dnešní Marseille.
148 temen matinských — tj. pohoří v Apulii, které se nazývá Matinus. srázy Apenin — pohoří Italského poloostrova.
Eurus — jihovýchodní vítr, který často přinášel bouře a deště. mulové z Arga — tj. z lodi nazvané Argó, jinak Argonaute, skupina řeckých hrdinů, kteří se vypravili do Kolchidy pro zlaté
nehstnice z Kolchidy — Médeia. nešíří hvězda žár — rozumí se Sírius.
149 Canidie — o této ženě, oslovované zde se zjevnou ironií, viz též epódu 5.
zatoč zase zpět svým vřetenem — vřeteno bylo obvyklou výzbrojí starověkých čarodějnic: jeho roztá&nmi_sfi.ÍcarzíciL-^xjncpTäýälo, zpětným pohybem rušilo.
i Péleovce obměkčil král 'ťélefos — panovník Mysů. Achilleus ho
poranil v boji, ale jeho ránu pak zase vyléčil.
Odysseův houfec lodníků — se stal obětí čarodějky Kirké, která
je proměnila ve vepře. Později jim však původní podobu zase
vrátila.
zaklínadla Sabellů a čarozpěvy Marsu — Z těchto krajin přicházeli do Říma různí kouzelníci a čarodějnice (viz též Sat. 1/9), neboť tamější obyvatelstvo bylo velmi pověrčivé a těmto uměním přálo,
150 Když. pěvec znectil Helenu — řccký..I>ásníkr^^!ikhňrfwíhovořil ve svém díle příliš odvážně o Heleně Trójské a za tomu jejj, bratři
326
Kastor a Polydeukés_odňali zrak.„Když^v^navé-básni-své-tvrzení ašvoEsXTn^"mu opět vrátili.
■posměch o -kotytútdr^Rotyttó "byla bohyně uctívaná v Thrákii. Pod rouškou slavností k její poctě docházelo k největším bez-uzdnostem.
právem kněží bdících nad kouzly — pontifikové ve starém Římě byli soudci a rozhodčími ve všech věcech týkajících se náboženství, tedy i ve věcech kouzel. — Autor zde má na mysli určitou událost, zmíněnou i v Sat. 1/8. Tehdy se Ganidia se Saganou věnovaly svému čarodejníckemu umění na hřbitově esquilinském (viz též ep. 5).
otec Pelopúv — Tantalos.
král lýdský — podle bájeslovného podání sídlil Tantalos na maloasijském vrchu Sipylu, odkud vládl mocné říši. 151 sošky z vosku — zpodobovaly osoby, jež se měly stát předmětem čarodejníckych záměrů. Někdy byly dokonce i uváděny do pohybu.
155 záruku dal — tj. že se v určité lhůtě dostaví před soud,
156 Vodnář zachmuří nebe — Slunce vstupuje v souhvězdí Vodnáře v polovině ledna.
159 ze hry Terentiovy — míněna komédie Heautontimorumenos (Sebe-trapič), v níž si otec Menedemus ukládá veliké odříkání za to, že přílišnou přísností vypudil z domu svého syna.
163 ze čtyř strun lyry — tzv. tetrachordu, nejstarší formy řecké lyry; nejnižší struna vydávala tón nejvyšší.
nes posvátné nádoby — narážka na tzv. kanéfory; byly to dívky, které v Řecku při slavnostních průvodech konaných na počest bohů nosily na hlavě košíčky s posvátným nádobím.
165 misku . . . do rukou bral — básník se vysmívá často jen strojené zálibě tehdejších Římanů pro starožitnosti.
Kdož soudí tak — míněni stoikové.
i sám prospěch — názor epikúrovců, jejž básník dále rozvádí a odůvodňuje líčením vývoje lidského pokolení. označit zvuky a city — přirozené zvuky, jež jsou výrazem citů primitivního člověka.
166 Je-li však ten — míněn pnsuý stqik, podle něhož ju stoický mudrc králem a mistrem ve všech oborech. "
škubou dlouhé vousy — dlouhý vous, hůl a ošumělý plášť byly odznakem moralistů stoických a kynických.
167 jenom pozměnil rozměr — Lucilius užíval převážně hexametru, řečtí komikové v dialogu iambického trimetru.
168 zda komedie je básní — míněna tzv. nová komédie, kvetoucí na sklonku IV. a na začátku III. stol., s látkami z všedního života; jedna scéna z takové neznámé komédie se dále předvádí.
169 na třech lehátkách — na každém lehátku musí tedy ležet čtyři; zpravidla bylo jedno lehátko pro tři hosty.
327
170 jednoho z vybraných soudců — tj. porotců při stálých soudech, kteří byli každoročně vybíráni městským praetorem ze tří stavů (senátoři, jezdci a tzv. tribuni aerarii).
171 dav básníků četných — tj. vzrůstající počet diletantů v poezii. přiměju jako židé — narážka na horlivost židů získávat přívržence ve víře.
_Pak v Appijskéfórum — v Latiu při silnici Appiově. Odtud se začí-
~ nal průplav vedoucí bažinami Pomptijskými, jímž cestující projeli v noci na lodi vlečené lanem, které táhl na břehu soumar. '
172 pánvicí se žhavým uhlím — tj. dal před sebou nést pochodně, jež se zapalovaly na žhavém uhlí v přenosné pánvici.
povinnost splnil — byl to státní hostinec, jehož nájemce musel poskytovat úředním osobám nocleh a stravu.
173 praotce „slavné" — tj. Osky. Oskové, sídlící hlavně v Campanii, měli nechvalnou pověst pro svou obhroublost a neřestnost.
.................... má vládkyni živou — byl tedy bývalý otrok,
kdys vyřízli roh — rohovité výrůstky na skráních se nazývaly < „campanskou nemocí".
předvede tancem  —  míněn pantomimický tanec, předvádějící
Kyklópa Polyféma, jak se uchází o přízeň nymfy Galateie.
venoval bývalá pouta — naráží na někdejší otroctví Sarmentovo,
z něhož prý utekl a měl proto dát ochranným Larům v oběť t \
svá pouta, jež otroci nosívali z trestu.
Vulkánov živel — oheň.
v městečku přespat — míněno nejspíš Ausculum v Apulii.
174 za hnevu nymf — protože trpěla nedostatkem pitné vody.
175 obrazy předků — míněny čestné nápisy na náhrobcích apod., a zvláště nápisy připojené k voskovým maskám předků, kteří zastávali nejvyšsí úřady.
černými řemínky sváže — tj. může zas nosit odznaky senátorské, široký nachový pruh na tunice a červené střevíce s černými ' řemínky ovinutými křížem přes holeň. kdo dává sliby — když nastupuje úřad.
Ten muž — Novius, jehož předností je alespoň mohutný hlas. legie římská . . . poslouchávala — Horatius byl za svého mládí ve vojsku Brutově jedním ze šesti vojenských tribunů, kteří veleli legii.
176 za mnou otroky- jít — ti nosili dětem ze zámožných rodin školní potřeby; děti mívaly s sebou i zvláštního strážce (paedagoga).
177 výbčrčí peněz — básníkův otec byl tzv. exauctionum coactor; ti vybírali při dražbách za určité procento zisku peníze od kupujících,
pět jen sluhů — básník kárá Tilliovu špinavost, neboť římští úředníci cestovali s větším průvodem a nádherou, ■ '
178 konvička s miskou — k úlitbě Larům.
mladší z dvou Novin — tehdy známý lichvář. !
328 |
olejem dávám se natřít — k tělocviku na poli Martově.
holičům ... i krhavým — holírny a lékárny byly shromaždištěm
městských klepů.
í Regem, tím králem — narážka na Rupiliovo příjmení „rex"; na dvojím významu tohoto slova se zakládá i závěrečná pointa.
179 ona Psí hvězda — Sírius, jehož východ (koncem července) přinášel největší vedra.
zavolal . . . „kuku!" — tak škádlili vinaře, kteří se opozdili s ošetřováním révy přes jarní rovnodennost, kdy se již ozývá kukačka.
octem italských slov — tj. jizlivým vtipem.
odstraňování králů — jako Brutus zavraždil Caesara, tak jeho předek, L. Iunius Brutus, odstranil krále Tarquinia Superba.
180 neměla dědicům dostat — to značí, že tito lidé neměli dědice. mely figurku z vlny — představovala Canidii, vosková loutka nejspíš jejího nevěrného milence.
podsvětní psi — průvodci bohyně Hekaty.
za okraj vysokých hrobek — tj. hrobek vznešených rodin, které byly poblíž, ale mimo sady.
181 vlčí chlupy — patrně obrana proti kouzlu sokyně Ganidiiny.
182 císařských zahrad — byly na Ianiculu; císař je v závěti odkázal římskému lidu.
čtvrtina dne — tedy po deváté hodině,
trochu mi přispěj — tj. svědectvím nebo jen svou přítomností, lip neužil Štěstí — tj. nežli ty, Horatie!
183 na židy s obřízkou — židovské náboženství mělo tehdy mezi Římany hojně stoupenců a ctitelů. Fuscus ovšem úctu k němu jen předstírá.
nastavím ucho — kdo žádal někoho za svědka, dotkl se jeho ušního boltce.
184 než ten muž — snad Orbilius, velmi přísný učitel Horatiův.
185 původce jeho — Lucilius.
186 drsný skladatel básně — nevíme, koho básník míní.
naříkat v učebnách — na své povolání jakožto učitelů zpěvu. Jdi jen, hochu — oslovuje otroka, jemuž diktuje.
189 básně špatné — (mala carmina) lze vykládat dvojím způsobem: utrhačné nebo chatrné.
je-li podplacen soudce — tj. plný žaludek; naopak hlad, způsobený námahou, je nejlepší kuchař. římské cviky — honění zvěře a jízda na koni,
190 zda mezi mosty — básník míní asi most Aemiliův a kolový most pod tiberským ostrovem; ryby zde chycené pokládány za nejchutnější. žhaví větrové — působící rychlé zahnívaní masa.
vejce a nakládané olivy — patřily k předkrmům.
191 propadlý praetor — jakýsi Rufus, který neuspěl, když se ucházel o praeturu.
329
192 hněvá se strýc — strýcové, především v úloze poručníků, jsou líčeni jako přísní mravokárci.
na malé výmerce pole — po bitvě u Filipp přidělovala komise půdu v Itálii vysloužilcům; Ofellův statek byl přidělen jakémusi Umbrenovi, od něhož si jej Ofellus najal.
193 vzývám Ceres — bohyni úrody Cereře platil první přípitek,
trpí nevinná stěna — prchlivý básník do ní tluče, když se mu verše nedaří.
194 usmířit Závist — kterou ti způsobil tvůj básnický úspěch.
obdaří . . . holičem — narážka na jeho „ŕilosofskou bradu" s plnovousem.
u peněžníků — jejich stánky byly na foru u průchodního oblouku zvaného Ianus medius.
zas nová (choroba) — tj. starost o cizí zájmy.
s pokrytou hlavou — jak bylo kdysi zvykem před blížící se smrtí.
195 deset tisíc ať vyplatí — když si chtěl věřitel Perillius dlužníka zajistit, dal mu na svůj poukaz vyplatit sumu udanou bankéřem Neriem; obchodní knihy bankéřů měly právní platnost. Ale i přes různé klauzule na dlužních úpisech dovedl mu dlužník uniknout jako mořský bůh Próteus, jenž se dovedl změnit v jakoukoli podobu.
196 Togu si urovnat — vybídka k nerušené pozornosti.
dávku dát čemeřice — čemeřice se pokládala za zvlášť účinný lék proti šílenství. Nejlepší rostla u Antikyry při zálivu malij-ském.
198 Larům za ohěí — jako poděkování za to, že netrpí tímto druhem šílenství.
Do Antikyry — aby se zbavil šílenství,
jmění své v propast — o ctižádostivci, jenž mrhá své jmění, aby si dobyl přízně lidu.
nosíš ... y toze — tj. v záhybu togy na prsou, kterého se užívalo jako kapsy.
199 F cizrně ... své jmění — pořadatelé her hostili v přestávkách lid nebo dávali mezi něj rozdávat potraviny, aby si získali jeho přízeň.
nad nepohřbeným — Agamemnón zakázal pohřbít reka Aianta, jenž v šílenství pobil stáda, neboť se domníval, že má před sebou nepřátele, a pak se sám usmrtil.
líbeznou dceru — měla být obětována Agamemnonova dcera Ifigeneia.
tluč se solí — tj. mouka míchaná se solí se vysypala na hlavu obětního zvířete.
200 svéprávnost odňal — praetor ustanovoval šílencům poručníky. zdárný ten jinoch — míněno ironicky; jinoch překonává svou velko-myslností nabídku kuplířovu.
201 zasáhneš náhodou strop — starověcí milenci vyzvídali smýšlení
330
milenčino podle toho, zda doletí do stropu jádro jablka smáčknuté mezi prsty.
202 prodáš vše dráže — básník zlomyslně naznačuje, že Damasippus brzo nechá filosofie a vrátí se k svým dřívějším obchodům. Předně stavíš — tj. na svém sabinském statečku.
203 cokoli Maecenas koná — nedávno provedl skvělé stavby na Esqui-liích.
204 mísil med — medovina se pila na začátku oběda.
bílým kojským — víno z ostrova Kou bylo smíšeno s mořskou vodou, aby déle vydrželo, čímž nabývalo bělavé barvy.
205 vína surrentského — podle města Surrenta u již. cípu zálivu neapolského.
byzantská bečka — jde o nasolené tuňáky; ti byli dodáváni ve
velkých hliněných nádobách hlavně z Byzantia.
picentským rovnat — jablka z krajiny ve střední Itálii při moři
Adriatickém byla velmi proslulá.
albskě hrozny — z okolí města Alba Longa v Latiu.
s černou solí — sůl vyluhovaná z dřevěného popela.
207 bez rodu — propuštěný otrok, neboť ten nepatřil ani k rodu ani k rodině.
po levé straně — a tím mu projevit svou úctu. na druhém místě — tzv. heres substitutus, ustanovený pro případ, že osoba předem k dědictví povolaná je pro smrt nebo jinou příčinu nenastoupí.
208 oddaluj od sebe desky — byly dřevěné, voskem potažené a psaly se na nich závěti a jiné právní listiny.
ve druhém řádku — v prvním řádku bylo jméno zůstavitelovo, v druhém hlavního dědice,
novopečený písař — narážka na případ, jenž se dále vypravuje. Míněn je jakýsi Goranus, dříve člen sboru pěti (nižších úředníků policejních).
chtivého krhavce — čekatele dědictví Nasiku.
statečný jinoch — Octavianus, člen rodu Iuliů, jenž odvozoval svůj původ od Iula, syna Aeneova.
210 do svého hradu — do svého venkovského zátiší v sabinských horách. ctižádost zlá — snaha získat vysoký úřad.
jižní vítr — scirocco, vanoucí zvláště na podzim, v Itálii v nej-nezdravější dobu roční vůbec.
za ručitele — u soudu; dostavit se patřilo k přátelským povinnostem a úsluhám.
závazně řeknu — jako ručitel před soudem.
211 k pochmurným Esquiliím — tam byl i palác Maecenatův.
Písaři. . . tě prosí — státní písaři, zaměstnaní u různých úřadů a tvořící zvláštní společenstvo; Horatius byl kdysi též jako písař quaestorský jeho členem a zůstával s ním ve spojení. počítat začal — stalo se to v zimě r. 38 př. n. 1.
331
s bohy ve styku — tj. s prvními muži ve státě.
slíbené statky . .. darovat — vztahuje se k slíbenému rozdílení půdy
Octavianovým veteránům po bitvě u Actia (r. 31 př. n. 1.),
212 boby, ty příbuzné Pythagorovy — Pythagoras zakázal svým stoupencům jíst boby, snad proto, že podle jeho nauky o stěhování duší mohla i do bobu přejít duše některého příbuzného.
obU vzdána — tj. domácím bohům.
bláhových pravidel zproštěn — předpisovaných při hostinách v městě králem pitky podle řeckého zvyku. smrtelné duše ~ podle nauky Epikúrovy,
213 molosských psň — byli pokládáni za zvlášť dobré hlídače.
dlouho ze budu ti živ — podle staré víry, že nejlepší lidé umírají předčasně.
volnosti dané prosincem — o saturnáliích měli otroci svobodu slova a mohli vytýkat svým pánům i chyby.
214 nápadný ., . prsteny třemi — nosit víc než jeden prsten bylo tehdy ještě nápadné; původně jej směli nosit jen senátoři a jezdci.
215 za pět drachem — což byla cena nepatrná. hoden . . . kříže — častý trest otroků.
216 hrůzy nezbaví hůlka — narážka na nejstarší způsob propouštění otroka na svobodu. Pán se objevil s otrokem před praetorem a jiný občan (obyčejně liktor) dotýkal se otrokovy hlavy hůlkou a tvrdil, že je svobodný. Praetor ho pak vskutku prohlásil za svobodného.
je náhradník třeba — otrok si mohl z ušetřených peněz za sebe vydržovat náhradníka. otročíš jiným — tj. svým vášním.
jak kouleje okrouhlý — koule, vzor stejnoměrnosti a vyrovnanosti. nevlídný pán — tvá vášeň.
í podivem na kruté boje — obrazy gladiátorů, hrubě namalované, byly vyvěšovány podnikateli her před začátkem představení. nohy zklamané ...se bráni — tj. nikdy jsi k nim nebyl ohleduplný, a proto ti odmítají sloužit.
217 na statek sabinský — poznat pravou dřinu.
už. v poledne — obvykle začínala hostina asi ve tři hodiny odpoledne. jde s chijským — stupnice hodnoty: chijské, caecubské, falernské, ale caecubské víno z již. Latia bylo tehdy pokládáno za nejlepší italské víno.
218 Já jsem byl nejvýš — v římské jídelně stála kol stolu tři lehátka, čtvrtá strana byla volná pro obsluhu. Na každém lehátku leželi tři hosté a levým loktem se opírali o podušky. Nejčestnější místo vyhrazené zde Maecenatovi, bylo nejníž na středním lehátku. jak nezvané hosty — na to měl nejvznešenější host právo. skrývalo jinou chuť — jídla byla připravena tak, že jejich přirozená chuť se úplně změnila; to patrně pokládal Nasidienus za vrchol kuchařského umění.
332
Z lehátka nejspodnějšiho — tj. Nomentanus a Porcius byli závislí na hostiteli.
nejdříve vylisovaný — olej se tlačil třikrát do roka; z prvního tlačení byl nejlepší.
223 do staré školy — básník se srovnává s gladiátorem, který, když se osvědčil, byl na přání lidu propuštěn ze školy, v níž se gladiátoři cvičili, a obdařen čestným dřevěným rapírem. Takovým gladiátorem byl i Veianius, který, když opustil své zaměstnání, zasvětil své zbraně Herculovi, ochránci gladiátorů.
o milost prosit — jako přemožení gladiátoři. vypráhni . . . koně — tj. závodního. odkládám verše — míní poezii lyrickou.
žádnému mistru — třeba jako gladiátor; básník se prohlašuje ve filosofii za eklektika.
veřejné činný — to ukládala svým stoupencům za povinnost škola stoická.
224 je tu . . . zaříkávání — podle stoiků jsou lidské vášně choroby a filosofie je lékařkou duší.
přeříkej knížku — tj. spisy filosofické, zápasí po vsích — míněni kočovní zápasníci.
bez boje získám — bez boje dosahoval zápasník vítězství, když se s ním nikdo neodvažoval měřit.
vítěznou palmu — palmová ratolest byla vedle olivového věnce odměnou olympijských vítězů. Smysl příměru: každý sáhne raději po tom, co je cennější, zvláště když toho může dosáhnout s menším úsilím; shon po bohatství a cti přináší více námahy než snaha po ctnosti.
do čtyř set tisíc — tato obrovská suma byla nutná k dosažení stavu jezdeckého.
Rosciův zákon — z r. 67 př. n. 1. vyhrazoval prvních 15 řad v divadle stavu jezdeckému.
225 důchody státní si najímat — tzv. publicani, hlavně ze stavu jezdeckého. cítí . . . pánův zápal — římští boháči budovali své vily na umělých náspech nanesených do moře.
226 Za běžné bláznovství — narážka na učení stoiků, že jen mudrc je duševně zdráv, ostatní lidé jsou blázni.
poručník určený soudem — jako člověku duševně chorému. Jen mudrc jde — tj. pro člověka je největším ziskem studium filosofie.
Achilleus plane — k dívce Bríseovně. 228 ani sicilští vládci — míněni samovládci jako Falaris a oba Dioný-sové, pověstní svou krutostí. Ale aí váháš — tj. ve svém zdokonalování. aneboj/růliv — míněn Helléspontos, nyn. úžina Dardanelská. dvě sousední věže — na první, uSěstu, bydlila Afroditina kněžka HéróTIIraMjTSTôTilóhTá, je věž jejího milence Léandra.
™ " 333
229 b knihovně chrání — veřejnou knihovnu na Palatinu vybudoval Augustus r. 26 př. n. 1.
230 mých básnických rozprav — tj. sbírky Satir.
jak prasátko asi — míněno žertovně, jako by Horátius souhlasil s běžným míněním, že Epikurova rozkoš spočívá jen v požitcích tělesných.
bylo stáčeno v druhém — tj, r. 28; stáčelo se z velkých sudů, kde kvasilo, do menších nádob, amfor.
231 slaví narozeniny — bylo to 23. září, kdy bývají v Římě ještě horka. pár průvodců — tj. nezvaných, které si nejvznešenější host směl s sebou přivést.
232 o darech země — básník míní vzácné kovy a drahokamy.
0 tretách moře — tj, o perlách a lasturách.
S jakou as myslí — odpověď plyne z předchozího: bez hrůzy a tedy
1 bez vzrušení, které se u nemajícího jeví jako touha, u majícího jako strach před ztrátou.
víc, nežli je třeba — ani úsilí o nejvyšší dobro nesmí jít tak daleko, aby zbavovalo vnitřní vyrovnanosti. Tím méně je ovšem taková nemírná snaha oprávněna při statcích vnějších. na fórum spěchej — za obchodem, abys byl bohatší nežli je Mutus (jinak neznámý).
233 kupme si sluhu — Římané ucházející se o úřad opatřovali si zvláštní otroky (nomenclator), kteří jim na ulici šeptali jména vlivných občanů, jež potkávali, aby je mohli oslovit.
Zde ve čtvrti — celé římské území se dělilo na 35 správních a volebních okresů (tribus).
pruty dá — svazky prutů (fasces) nosili před úředníkem lik-toři.
zvěř lovme neb ryby — jde o nákup na rybném a masném trhu. jdeme se koupat — aby podnítili novou chuť k jídlu. občanských práv — zvláště odnětí práva hlasovacího. požitek zapovězený — zabití posvátného skotu boha Hélia na ostrově Thrínakii.
234 za prvních fíků — fíky zrály na začátku podzimu, nejnezdravější doby v Římě.
liktory v oděvu černém — sluhové, kteří při pohřbech ze vznešených rodin zjednávali účastníkům místo a udržovali pořádek. horlivost v plnění úsluh — tj. přátelských služeb a společenských povinností.
otvírá poslední vůle — lidé umírají.
po albských nivách — tam se objevoval sníh nejdřív.
kol úzkého čela — úzké čelo pokládali tehdy za krásné.
235 Átretw synu — míněn spartský král Meneláos.
236 latinských svátků — čtyřdenní slavnost měst spolku latinského, konaná na jaře; byly s ní spojeny soudní prázdniny.
238 větší vině — egoismu.
239 od kněží uprchlý otrok — odešel, protože se mu už přejedly koláče, které prosebníci obětovali bohům a kněží jimi krmili své sluhy. ve shodě s přírodou žít — základní zásada stoické etiky, v kterou básník vkládá smysl: žít bez zbytečných potřeb.
ve větším teple — venku je dostatek paliva.
Psí hvězdy ... pohyby r^a — oboje značí konec června, kdy začínala nej větší vedra.
než mozaika podlah — mozaikové podlahy, zvláště v jídelnách, byly kropeny vonnými esencemi.
Vždyí si sázívá lesík — i měšťáci si hledí aspoň částečně nahradit přírodu a dávají přednost domům s vyhlídkou do přírody. aquinské barvivo — náhražka pravého purpuru připravovaná ze šťávy lišejníku v městě Aquinum. za to se podřídil uzdě — jako divoké zvíře.
240 z attalských měst — míněno Pergamům a jiná města, jež patřila kdysi k bohaté říši Attalovců, z nichž Attalos III. odkázal svou říši i poklady Římanům.
242 ať zabíjíš ryby — podle Pythagorova a Empedoklova učení o stěhování duší mohly lidské duše přecházet i do zvířat a některých rostlin; proto bylo jejich požívání zakázáno.
řádným mužům cos chybí — splněním toho lze si je snadno zavázat. takto tam odlož — abys nevzbudil pozornost. klobouk si nese — a neví, jak jej vhodně odložit.
243 pět počestných otců — nejspíše nájemníci malých částí Horatiova statku.
do města na trh — míněno Varium u Tiburu (nyn. Vicovaro). tmy . . . mýtím z duše — tj, vášně a slabosti.
já lepší než pole — svým vlastním úsilím, kdežto pole úsilím správcovým.
244 lékař jak myslí — míněn Antonius Musa, který vyléčil r. 23 císaře Augusta z těžké choroby studenými lázněmi, které tím přišly do módy.
v studené vodě— kdežto Baiae byly proslulé teplými lázněmi. zdlouhavou chorobu — chronický reumatismus.
245 bázlivých lidí — kteří se báli jeho jizlivého jazyka.
247 odpovíš na to svým jménem? — jako vojín volaný při přehlídce nebo občan při odhadu jmění.
Kdo plní právo — úsudek ulice, jež soudí jen podle vnějšího dojmu, kdežto skutečnost bývá zcela jiná.
249 můj karatel — známý kynický filosof Diogenes.
dvojitým pláštěm — kynikové nosili hrubý, kol těla dvakrát ovinutý plášť.
obojí úlohu — jemného muže světa i drsného kynika. předvádět lidu — v průvodu při triumfu.
250 utržit posměch — když pomáhal kejklíři, jenž se tvářil, jako by si zlomil nohu. Potulní kejklíři byli často původem Egypťané.
335
počestná paní — ty nosily bílou řízu (stolu), nevěstky šat pestrých barev,
251 holenou hlavou — jemnější lidé dbali naopak pečlivé úpravy vlasů. Appijská cesta — byla delší, ale pohodlnější.
jen tesnou togu — ta vyznačuje chudé, kdežto široká s četnými záhyby je znakem blahobytu.
před čestnou službou — jíž je zavázán svému příznivci (zvlášť jde
0 pravidelnou ranní návštěvu).
252 pod vůdcem válčils — s Cantabry válčil sám Augustus v roce 27—25. actijskou bitvu — rozhodná bitva mezi Octavianem a Antoniem u Actia na záp. pobřeží středního Řecka (r. 31).
253 na širém moři — tj. dokud jsi pevně nezakotvil u svého příznivce.
254 sladké Múzy — vlastně básníci, jejich chránenci,
fórum nechávám — tam bylo středisko peněžního obchodu. přísný muž Gato — míněn M. Porcius Cato Mladší, vrstevník Giceronův, přísný republikán a ctitel dávné římské prostoty,
255 útočné iamby — tj. útočnou iambickou poezii Archilocha z Paru (VII. stol př. n. 1.), kterou napodobil v „Epódách".
nehledá tchána — jako Archilochos, který pronásledoval svými verši Lykamba tak, že se prý i se svou dcerou Neobulou oběsil. Toho . . . jsem uvedl — tj. Alkaia, jenž byl Horatiovi hlavním vzorem v „ Ódách".
vrtkavé chátry — nevzdělaného publika při veřejných recitacích, jehož přízeň si lze snadno zakoupit.
posluchač . . , psavcá . . . a mstitel — básník míní recitace veršujících diletantů ze vznešených kruhů; hosté k nim pozvaní mstili se pak za „požitek" stejnou zbraní. Horatius se recitacím vyhýbal.
pro sluch lovův — lovem míněn Augustus.
odlomit půtku — tj. slovní spor, zabíhající v obor, jemuž se básník chce vyhnout.
256 w čtvrt obchodní — zvanou Vicus Tuscus poblíž fora; tam byly
1 krámy knihkupců a mezi nimi i krám Horatiových nakladatelů, bratří Sosiů.
hlazená pemzou — starověké knihy měly podobu svitku navinutého na hůlku; jeho okraje byly uhlazovány pemzou. pečei a klíč — knihy byly ukládány ve skřínkách, které se zavíraly, někdy i zapečeťovaly.
opět tě svine — když čtenář přestal číst, knihu svinul a uložil do skřínky.
na tebe, hříšnou — protože nechceš poslechnout dobrou radu.
v poutech — v svázaném balíku knih.
i ve válce — za svého mládí ve vojsku Brutově.
257 rek, jenž . . . skolil — Héraklés lernskou saň.
o deskách bránících — míněny zákony XII desek, sepsané decemviry r. 451—450 př. n. 1.
s Gabii sjednány — smlouvu s Gabíjskými uzavřel prý král Tarqui-
336
nius Superbus, smlouvu sc Sabiny již Romulus a později Tůllus Hostilius.
o knihách pontifiků — patřily kněžskému sboru, jenž měl vrchní správu římského kultu; obsahovaly hlavně rituální předpisy.
258 měkké je olivy jádro — to znamená: usuzovat podle poměrů řeckých o římských je právě tak nesprávné, jako přenášet vlastnosti olivy na ořech a naopak jen proto, žc oba plody rostou na stromech; stejně nesprávný je další úsudek: jsou-li Římané na vrcholu politické moci, ještě z toho neplyne, žc dostoupili i vrcholu v umění. ošálen počtem zrn — záludný závěr, dovozující relativnost pojmu velký a malý: ubíráme-li z kupy zrno po zrnu, kdy přestává být kupou ?
v rukou — nynějších čtenářů.
259 lovův má souhlas — svým zdravým úsudkem dokazuje, že Iuppíter a bohové vůbec jsou mu nakloněni.
útočí na nás — básníky dosud žijící.
po válkách — tj. s Peršany, odkud se datuje rychlý rozkvět řecké literatury, zvláště v Athénách.
261 popěvky škádlivé — sluly versus fescennini.
satumský verš — prastarý prízvučný verš latinský, jehož užíval ještě Livius Andronicus a Naevius.
po punských válkách — míněna hlavně druhá válka punská (skončila r. 201 př, n. 1.).
262 tragickým ohněm — římská povaha měla sklon k patosu, význačnému znaku tragédie.
jinocha milujícího — Horatius vytýká Plautovi nedostatek pečlivosti v kresbě charakterů.
jeví se Dosennem — tj. přeháněním hrubé komičnosti sc jeví frašká-řem. (Dosennus byl prohnaný chytrák a žrout, stálá figura hrubozrnnó frašky zvané atellana.)
nedbale obut ~ básník dále vytýká Plautovi nedbalost kompozice. Neprávem ho však podezírá, že mu nešlo o cíle umělecké, nýbrž jen o honorář.
vznesla . . . sláva — tj. kdo zatoužil po slávě dramatického básníka. šlechtici . . . souhlas — zvláště jezdci, jemnější a vzdělanější část obecenstva.
krále . . . vlekou — v triumfálním průvodu.
dobytý Korint — hlavně umělecké bronzové nádoby, jimiž byl Korinthos proslulý.
žirafu, zrnit dvou rodů — poprvé ji Římané viděli při triumfálních hrách Caesarových r. 46.
263 nach tarentský — byl vedle nachu tyrského nejvzácnější.
po laně napjatém — tj. byl by schopen i velmi obtížného a nebezpečného výkonu.
těm, kteří , . . chtějí — tj. básníkům lyrickým a zvláště epickým.
264 s obrazem krále — tj. Filippa, otce Alexandrova.
337
v těžkém boiótském vzduchu — kvůli němu byli Boióťané pokládáni za lidi duchem tupé.
kterými Ianus — chrám Ianův na foru byl v dobách úplného míru zavírán; za Augusta se tak stalo třikrát.
265 vystaven z vosku — z něho se hotovila poprsí vynikajících mužů ovšem jen pro uzavřené místnosti.
do té čtvrti — míněna obchodní čtvrť tuská.
před trestem chráněn — básník se srovnává s prodavačem otroka, jehož chybu nezatajuje, proto nemůže být poháněn k odpovědnosti.
266 hněv Achillův - básník míní íliadu: četha fínmémv^h byla zakladeni vyssuio vzdelaní. .
do zbraně vehnal — tj. do vojska republikánského, poraženého u Filipp.
krb otcovský .,, odňat — stateček Horatiova otce byl přidělen veteránům.
nuzota opovážlivé — básník to nemíní zcela vážně, ale jistě i tíseň jeho poměrů přispěla k rozvití jeho tvořivosti.
267 hloubavé rozpravy ostré — tj. satiry psané v duchu filosofa Biona (III. stol.), proslulého vtipnými, avšak jizlivými populárními úvahami o otázkách praktické filosofie,
člověk proslulý . . . zvolil — smysl: ani v tichých Athénách není možnoijttoké radno zabrat se úplně do k"mh~äbys nebuďlHmích £^ýmjajrj^Mgtvimr3    " ~~~ ——
268 se díváme . . . po chrámu — nejspíše chrám Apollónův na Palatinu, při němž byla veřejná knihovna a sál, v němž básníci předčítali svá díla a závodili spolu.
oba ... snést — recitující básník i jeho poslouchající druh. Cethegů, Catonů — představitelé starého Ríma.
269 trýznit jak herec — pantomim, představující tancem zcela různé charaktery.
jevit jen pisálkem — smysl: šťastni jsou samolibí diletanti, kteří si vůbec nejsou vědomi obtíží umělecké tvorby. Následující anekdota znázorňuje šťastný stav lidí žijících v takovém sebeklamu. čemeřicí . . . zahnal — čemeřice (zvlášť z Antikyry) pokládána za nejúčinnější lék proti šílenství.
nicůtek vzdát se — tj. básnické činnosti a věnovat se vážné filosofii životní.
270 Manské hvozdy — do nich dávali boháči vyhánět svá stáda v létě, na zimu zas do níže položené a teplejší Calabrie.
rodnou jim hvězdu — konstelaci v hodině zrození člověka.
271 o svátcích Minervy — pětidenní slavnost Minervina se konala od 19. do 23. března a byla spojená se školními prázdninami. thessalská kouzla — Thessalie byla domovem všeho kouzelnic-tví.
272 nachový cár — míněny skvěle podané, ale do celku se nehodící
vložky, např. líčení přírodní, jaká byla tehdy v módě hlavné v eposech.
cypřiš zobrazit — narážka na anekdotu o malíři, který uměl dobře malovat jen cypřiš; proto ho chtěl uplatnit i na obraze ztroskotané lodi, jejž si objednal zachráněný trosečník, aby ho nejspíš zavěsil jako votívni dar v chrámě.
273 Při škole Aemiliově — jde o gladiátorskou školu v Římě, v jejímž přízemí, obráceném do ulice, [byly krámy a dílny řemeslníků.
z řeckého zdroje — nikoli slova z řečtiny přejatá, nýbrž výrazy utvořené analogicky podle, řeckých.
274 vklíněné v pevnou zem — básník míní (obecně) uměle zbudovaný přístav.
Jakým . . . veršem — daktylským hexametrem.
nestejných veršů — elegické distichon (spojení hexametru s penta-
metrem).
splněných přání — nápisy na votivních darech. skromná dvojverší — ve srovnání s rozlehlými eposy. verš ten — hlavně trimetr iambický. Lyře určila — básník míní složitá metra lyrická.
275 asyrský občan — Asyřané byli pokládáni za zženštilé, Kolchové za divoké, Thébané za tupohlavé, Argivští za srdnaté.
Orestes smutný — poněvadž ho štvaly Lítice za  to, že usmrtil vlastní matku.
276 ílijskou báseň — Homérovu íliadu.
kyklický básník — tak se zvali pohomerští epikové, kteří zpracovávali báje souvisící s okruhem pověstí trójských. S návratem Diomédovým — do jeho vlasti Aitólie po skončení výpravy proti Thébám — tzv. epigonů.
277 léta přicházející — až do plného mužného věku; odtud se zdá, že se od něho vzdalují.
Bůh ať v ní nezasahuje — tj. deus ex machina (bůh na stroji), jenž svým výrokem zápletku rozuzloval (často u Eurípida). osoba čtvrtá — v řecké tragédii byly všechny úlohy rozděleny mezi tři herce; kromě nich vystupovali jen statisté.
278 pobita kovem ... píšťala — jí a částečně i lyrou byly provázeny písně sboru; byla původně ze dřeva a měla jen čtyři otvory, později se její zvuk zesiloval spojením kovových částek nebo povlaku a rozhojněním otvorů.
jak vítěz — po válkách s Peršany; básník má na mysli poměry řecké.
zmohutněl . . . hlas ... lyry — rozmnožením strun ze sedmi na jedenáct.
o kozla ... v závod — podle běžného starověkého výkladu byla tragédie nazvána tak proto, že vítěz v závodu tragickém dostával , za odměnu kozla (tragos).
338
339
satyrů posměch — v tzv. dramatě satyrském, jež se přidávalo jako veselá dohra k tragické trilogii.
279 iambické senáty — verš o šesti iambických stopách, pravidelný verš dramatického dialogu, byl měřen po dvojstopách a zván trimetr.
280 dokonce hloupě — úsudek Horatiův o Plautovi není dost .spravedlivý. vinnou usazeninou — kvasnicemi červeného vína si však líčili tváře herci v nejstarší komédii, nikoli v tragédii.
Stará . . . komédie — byla připuštěna k dramatickým závodům r. 488; její ráz byl politický a směle útočný. přijat byl zákon — stalo se r. 404; zakazoval uvádět osoby na jevišti pod jejich jménem.
černou žluč . . . čistím — černá žluč byla pokládána za příčinu duševní rozrušenosti, a proto se doporučovalo preventivní jarní pročišťování čemeřicí.
281 cedrový olej — knihy ve formě svitků byly potírány cedrovým olejem a ukládány v cypřišová pouzdra na ochranu proti molům.
282 Z Pisonů mladých — starší z bratří Pisonů jevil patrně sklony k činnosti literární.
283 mák smíšený — pražený mák s medem byl podáván mezi zákusky (med ze Sardinie byl nahořklý).
284 o hrách pythijských — byly konány k poctě Apollónově každého čtvrtého roku u Delf.
285 jak zahynul ... Empedoklés — je zván básníkem, protože svou filosofii vyložil ve verších. Podle zlomyslné pověsti vrhl se prý do jícnu Aetny, aby vzbudil víru, že byl přijat mezi bohy.
místa dotkl — takové místo bylo ohrazeno a pokládáno za nedotknutelné.
SEZNAM VLASTNÍCH JMEN
340
L. Accius, největší tragický básník římský (170—85 př. n. 1.) // actijská bitva — boj Octaviana s Antoniem na moři u Actiar. 31př. n.l. // Adria, město mezi ústím Pádu a Adiže při moři Adriatickém (Jaderském) // Aedilové, římští úředníci, jimž náležela péče o veřejný pořádek a bezpečnost v městě, dozor nad závoděním a pořádáním her a slavností // Aefula, město ve střední Itálii, tehdejším Latiu // Aemiliova škola gladiátorská. V jejím přízemí byly krámy a dílny řemeslníků. Založil ji Aemilius Lepidus // M. Aemilius Paulus, římský politik a vojevůdce z 3. stol. př. n. 1. // M. Aemilius Scaurus, významný představitel římského veřejného života ve 2. stol. př, n, 1, // Aemilius Scaurus, syn předchozího // Aeneas, syn Anchísův a Afroditin, praotec římského národa // Aesopus a Roscius, slavní herci doby Ciceronovy. Syn Aesopův byl marnotraník // Agamemnón, bájný král mykénský, vrchní velitel řeckých vojsk před Trójou // Agaué, dcera Kadmova, rozsápala v šílenství svého syna, thébského krále Penthea // Agrippa Marcus Vipsa-nius, důvěrník a zeť císaře Augusta, vojevůdce a státník, porazil r. 20 Cantabry // Achaimenés, zakladatel perského královského rodu // Acherón, podsvětní řeka // Acherontia, apulské městečko // Achilleus, lat. Achilles, syn Péleův a Thetidin, nejstatečnější řecký hrdina v trójské válce // Aiakos, syn Diův, král na ostrově Aigíně, po smrti soudce v podsvětí // Aiás, syn Oileův, řecký hrdina v trójské válce // Aids, syn Telamónův, po Achilleovi nejstatečnější řecký hrdina před Trójou. V šílenství pobil ovce a pak spáchal sebevraždu // Aischylos, slavný řecký tragik (525—456 př. n. 1.) // Akadémův háj, Akadémos byl athénský hérós, vjehož háji zřídil Platón filosofickou školu, první akademii// Akvinské barvivo, oblíbená náhražka vzácného pravého purpuru, připravovaná ze šťávy lišejníku v městě Aquinum v Latiu // Alba, město ve střed. Itálii (jméno měst, hor, řek a lidí) // Albínův synek; Albinus byl známý lichvář // Albius, římské jméno rodové. Albius byl sběratel starožitností, jinak neznámý. Jeho sběratelská vášeň ho přivedla na mizinu // Albius Tibullus římský elegik, 54—19 př. n. 1. // Albská hora, jihových. od Říma, řadí se kultem Múz vedle Parnássu a Helikónu. Albské víno, nejlepší druh po falernském // Albinovanus Cel-sus, provázel Tiberia na jeho výpravě do Arménie jako jeho tajemník // Albucius, travič; jiný Albucius — přísný Říman // Albunea, jeskyně u Tiburu; též jméno věštkyně usídlené v těchto místech // Alcon, jméno otroka // Alexander Veliký, syn makedonského krále Filippa,
341
vládl v Makedonii 336—323 // Alfenus z Cremony, původně švec, později právník píšící verše // Alfius, římské jméno rodové // Algidus, pohoří v stř. Itálii // Alkáios, řecký básník 7.-6. stol, př. n.,L, Hora ti ův vzor v Ódách // Alkinoos, král Faiáků na ostrově Scherii // Allobrogové, kmen usídlený v místech dnešn. záp. Švýcarska // Alpinus, snad přezdívka veršovce M. Furia Bibacula, jenž složil nabubřelé epos o válce gallské a Aethiopis, kde líčí příchod Memnona, krále Aithiopů, do Tróje // Amfíón a ZéthoSj synové Dia a Antiopy. Amfíón vládl v Thé-bách. Jeho okouzlující hra působila i na kameny, takže se samy seskupily v hradby // Amyntás, jméno několika makedonských králů; též mužské jméno řec. původu // Anakreón, řecký lyrický básník, žil v 2. pol. 6. stol. př. n. 1. // Ancus Marcius, čtvrtý římský král // Andro-nicas, viz Livius // Anchísés, vládce Dardanů, otec Aeneův // Anio, přítok Tiberu / Anténór, rozvážný Trojan, radil krajanům, aby Helenu vydali Řekům. Po zkáze Tróje založil prý město Patavium // Aniifatés, král lidojedů Laistrýgonů // Antikyra, město ve Fókidě, kde se pěstovala čemeřice // Antilochos, syn Nestorův // Antiochus III., král syrský z 3. a 2. stol. př. n. 1. // Atttium, přímořské město ve střední Itálii, nyn. Porto d'Anzio // Antonius Marcas, známý triumvir // Anxur, starobylé město Volsků při silnici Apgiově // Apella, Žid. časté jméno židovských propuštěnců. Poněvadž Židé platili v očích Římanů za lidi lehkověrné a pověrečné, značí Apella obecně „lehkověrného žida" // Apellés, slavný řecký malíř // Apeniny, pohoří, podle něhož má jméno poloostrov italský // Apollón, syn Diův a Létin, bůh slunce, světla, věštectví, umění lékařského a básnictví, ochránce básníků. Při jeho chrámu na Palatinu byla knihovna. // Appijská cesta, Via Appia, vedla z Říma do Brundisia; za časů Horatiových jen do Gapuy // Appijské Fórum, městečko v Latiu při silnici Appiově // Appius Claudius Pulcher, známý svou přísností. Vyloučil za své cenzury r. 50 mnoho nepovolaných ze senátu, zvláště syny propuštěnců // Apulie, území v dolní Itálii // Apulové, obyvatelé Apulie // Arabové, obyvatelé země na východ od Rudého moře. Platili za bohaté obchodníky, hlavně s drahokamy // Arbuscula, slavná herečka mimů v době Giceronově // Argonaute, družina bájných hrdinských plavců na lodi Argó // Argos, krajina a město na poloostrově Peloponnésu // Arellius, bohatý statkář a soused Horatiův// Archilochos, největší řecký básník lyriky útočné a výsměšné // Archýtás z Tarentu, pythagorejský filosof, matematik a astronom // Aricia, prastaré město v Latiu při silnici Appiově. Zde začínal průplav vedoucí bažinami Pomptinskými, jímž cestující projeli v noci na lodi vlečené lanem, které táhl na břehu soumar // Ariminium, přímořské město v Umbrii, nyn. Rimini // Aristarchos, alexandrijský kritik, známý svou přísností // Aristippos, žák Sokratův, zakladatel školy hédoniků a předchůdce Epikúrův. Žil delší dobu na dvoře Dionýsia Mladšího v Syrákúsách // Aristius Fuscus, římský básník a gramatik, veselý přítel Horatiův // Aristofanés, v Athénách zástupce staré komédie rázu politického a směle útočného // Arkádu, hornatá krajina na polostr.
342
Peloponriésu // Arménie, krajina ve východní části Malé Asie. Arménové se r. 20 bez boje podrobili C. T. Neronovi // Arrius Quintus, přítel Ciceronův. Vystrojil r. 59 na počest svého zemřelého otce velikou hostinu // Asinius Pollio, řečník, politik, historik a básník římský z 1. stol. př. n. 1. // As, drobný měděný peníz // Assyrie, země v Malé Asii u řeky Tigridu (v řím. básnictví assyrský často ve smyslu syrský), Assyrské voňavky. Assyrský občan = zženštilec // Asterie, římské dívčí jméno řeckého původu // Atabulus, palčivý jihových, vítr v Apulii, italsky scirocco // M. Atilius Reguhts, politik a vojevůdce římský v 3. stol. př. n. 1. // Atlas, syn Titána fjapeta, otec Hyad a Pléjad, nesl na ramenou nebesa. Jeho dcerou byla i Hermova matka Máia // Átreus, král mykénský, syn Pelopův, bratr Thyestův; Átreus mu předložil při hostině maso vlastních jeho dětí — Thyestovy hody // Atta, hlavní zástupce veseloher s motivy ze života římského // Attalos (-us), jméno několika pergamských králů. Nejznámější je Attalos iii., pověstný svým bohatstvím // Attalská města, patřila kdysi k bohaté říši Attalovců, z nichž Attalos iii. odkázal r. 133 svou říši i poklady Římanům // Attika, krajina v Řecku kolem Athén // Attické dívky (kanéfory), nosívaly při slavnostních průvodech obřadní věci v košíčcích na hlavě // Au-Jidius, marnotratník a hýřil // Aufidus, prudká řeka v Apulii // Augustm, čestné příjmení císaře Octaviana, vládl 31 —14 // Augustův syn = Nero // Aulis, přístavní město v Boiótii, odkud vyplulo řecké vojsko k Tróji // Aulón (řec. úval), místo poblíž Tarentu // Aulus, vynikající právník doby Ciceronovy // Aulus, syn boháče Servia Oppidia // Aventinus, jeden ze sedmi římských pahorků // Avernus, jezero v Gampanii, místo, kde byl jeden z bájných vstupů do podsvětí// Avidienus, známý lakomec
Baiae, oblíbené lázeňské město v Gampanii. Proslulo teplými lázněm a rozmařilým životem hostů // Baius, jméno Římana blíže neznámého // Bakchantky, členky Bakchovy družiny a účastnice slavností k jeho poctě // Bakchos (lat. Bacchus), řec. bůh Dionýsos, jehož druhé jméno, Bakchos, si osvojili Římané, syn Diův a Semelin, bůh vína a nespoutaných smyslů // Baktry, nyn. Balk, město v dn. Turkestánu // Balatro Servilius — viz Servilius // Balbius, jméno jinak neznámého Římana // Bantia, nyn. Banzi, město v Apulii // Barina, ženské jméno, odvozené asi od přímoř. města Baria // Barium, přístavní město v Apulii // Barrus, domýšlivý švihák // Bans a Sisenna, blíže neznámí utrhační mluvkové // Bassus, římské příjmení // Bathyllos, oblíbenec básníka Anakreonta, velebitele vína // Bellerofón, bájeslovný řecký hrdina // Bellona, sestra Martova, bohyně války, měla chrám na poli Martově // Beneventum, město v Samniu, východně od Capuy // Berekynthové, národ usedlý ve Frygii // Bestius, hýřil, jenž se změnil v přísného mravokárce, postava ze satir Luciliových // M. Calpurnius Bibulus, pastorek Brutův, přítel Horatiův, konzul v r. 59 // Bión, kyrénský filosof v iii. stol. př. n. 1., známý jizlivým vtipem // Bithus a Bacchius, známí gladiátoři // BUhýnie, země na severozápadu Malé Asie (bíthýnská loď) // Boiétia, krajina
343
vc střed. Řecku; boiótský vzduch = těžký, proto byli Boióťanépokládáni za tupé // Bolanus, neznámý horkokrevný muž // Bospor, průliv mezi mořem Černým a Marmarským // Bremové, kmen usídlený při řece Innu // Bríséis, dcera kněze Brísy z Lyrnéssu, zajatkyněá milenka Achilleova // Britannové, kmen sídlící na území nyn. Anglie a Skotska // Brundisium, přístavní město v Galabrii, z něhož se Římané plavívali do Řecka // Brutus Marcus Iunius, vrah Gaesarův, praetor v Asii // Bullatius, bohatý Říman, přítel Horatiův // Butra, přítel Torquatův a Horatiův
C. Caecilius Statius, skladatel komédií, vrstevník Enniův // 0_. Caecilius Metellus Celer, římský politik z 1. stol. př. n. 1. // Caecubum vinutu, caecubské víno z krajiny v již. Latiu, pokládalo se za nejlepší italské víno // C. Iulius Caesar, politik, vojevůdce a spisovatel římský, významná osobnost světových dějin, zemřel r. 44 př. n. 1. — Caesar Octavianus Augustus, adoptovaný syn vojevůdce Caesara // Caesarovy zahrady na Ianiculu, Caesar je odkázal římskému lidu // Calabrie, krajina v již. Itálii; její obyvatelé = Galabrové // Calais, významové jméno sličného římského mladíka (řec. kalos = krásný) // Cales, město v Gampanii, nyn. Calvi // C. Licinius Calvus, vynikající básník a řečník, přítel Catul-lův // Camillus Furius, osvoboditel Říma od Gallů // Gampania, úrodná krajina ve štř. Itálii // Canasium, město v Apulii, založené prý řeckým hrdinou Diomédem // Canidia, stará mastičkářka, travička, kouzelnice // Canusium, město v Apulii, kde se mluvilo řecky i latinsky // Cantabrové, bojovný kmen usídlený na území nyn. Španělska, podrobil je Agrippa r. 20 // C. Fonteius Capito, konzul r, 33, důvěrník Antoniův // Capitolinus, Capitolský, týkající se Gapitolia, tj. jihových. výběžku vrchu Capitol-ského s proslulým chrámem Iova, Iunony a Minervy. Na vrchu Capitolském stál hrad a svatyně Martova // Caprius, právník a udavač z povolání // Capua, hlavní město Campanie // Carinae (Kariny), římská čtvrť na záp. výběžku Esquílina // Cassius Etruscus, velmi psavý veršovec // Cassius z Parmy, jeden z vrahů Caesarových, psal asi elegie // Castor, gladiátor // Catilus, jeden z bájných zakladatelů Tiburu // Catius, labužník, autor kuchařské příručky // M, Porcius Cato Mladší, republikánský římský politik, zemř, r. 46 př. n. 1. // M. Porcius Cato Starší (234—149), římský politik, řečník a spisovatel, známý svou mravní přísností, vzor starorímske prostoty // Catonové a Cethegové, představitelé staré římské přísnosti a prostoty // C. Valerius Catullus, slavný římský lyrik, žil 87—54 // Caudium, město v Samniu při silnici Appiově, [známé porážkou Římanů r. 321], caudijské krčmy // Albi-novanus Celsus, osobní tajemník Tiberiův // cenzoři, římští úředníci, kteří měli za úkol provádět odhad majetku a vedli správu státních financí // Ceres, římská bohyně zemědělství, úrody a vzdělanosti, jí platil první přípitek // Cerinthus, prodejný jinoch // Cervius, udavač // Cethegové, rodina proslulá zachováváním staré prostoty; používáno často ve smyslu staří (prostí, poctiví) Římané // Cicuta, prohnaný lich-
344
" vář // Cinara, milenka Horatiova, zemřelá v mládí // Circeiae, předhoň a město v již. Latiu // Circus, okrouhlá závodní dráha, závodiště, cirkus, kde se konaly závody. Nejlavnější byl Circus Maximus // M. Claudius Marcellus, římský vojevůdce v 3. stol. př. n. 1. // Nero Claudius Drusus, římský vojevůdce v 1. stol. př. n. 1. // Tiberius Claudius Nero, bratr Drusa Claudia, pozdější druhý římský císař, žil 42 př. n. 1. až 37 n. 1., r. 20 si bez boje podrobil Armény // Clusium, město v Etrurii. Clusijská zřídla — studené lázně // Cocceius, konzul r. 39, přítel Octa-vianův a Antoniův // Coranus, písař, dříve člen sboru pěti, nižších úředníků policejních // M. Valerius Messala Corvinus, významný řečník a politik, konzul r. 31 // Cragus, pohoří v Lykii v M. Asii // M. Licinius
í Crassus Dives, římský boháč, politik, vojevůdce, jeden z triumvirů,
zemřel r. 53 př. n. 1. // Craterus, známý lékař // Crispinus Plotius, mnohomluvný a psavý filosof stoický // Cupiennius, cizoložník // M. Curius Dentatus, římský politik a vojevůdce, vítěz nad Pyrrhem, konzul r. 290 př. n. 1., vzor starorímske prostoty, poctivosti a neúplatnosti.
i Curiové, smysl: mužové střídmí a chrabří, jako byl Curius a Camillus //
Curtillus, římský labužník // Cyrus, římské mužské jméno
Daidalos, všestranný umělec, bájný tvůrce krétskeho labyrintu a umělých křídel, když prchal se svým synem Ikarem z Kréty — první vzduchoplavci // Lákové, národ usídlený na území odpovídajícím 1 přibližně dnešnímu Rumunsku // Dama, časté jméno otroků // Darnalis,
ženské jméno řec. původu, značí: ,mladá jalůvka' // Damasippus, I milovník uměleckých děl. Když pozbyl svého jmění, stal se horlivým
| ctitelem stoické filosofie // Danaé, dcera krále Akrisia, s kterou Zeus, pro-
měněný v zlatý déšť, zplodil hrdinu Persea // Danaovny (Danaides), 50 dcer bájného krále Danaa, které o svatební noci zabily své ženichy a za to byly v podsvětí odsouzeny k věčnému trestu. Jediná Hyper-y méstra, nejmladší dcera Danaova, svého chotě ušetřila // Damie
i (Daunias), část Apulie, někdy i Apulie celá, nazvaná takto podle
bájného krále Dauna // Davus, časté jméno otroků // Decemvirové, sbor desíti mužů. Měl různé úkoly, např. r. 451 př. n. 1. byli zvoleni k sepsání zákonů // Decius, římské rodové jméno. Jeho nositel P. Decius Mus v boji s Latiny r. 340 dopomohl dobrovolnou smrtí Římanům k vítězství. Stejným způsobem se proslavil i jeho syn // Déifobos, syn Priamův, jenž po smrti Paridově pojal Helenu za choť // Delfy, město ve Fókidě na úpatí Parnássu s proslulým Apollónovým chrámem a věštírnou, středisko jeho kultu // Q_. Dellius, politik z 1. st. př. n. 1., proslulý svou obojetností // Délos, ostrov v Égejském moři uprostřed Kyklad, rodiště Apollóna a Artemidy // Demetrius, 1. mladý otrok; 2. učitel zpěvu, protivník Horatiův // Démokritos, slavný filosof z Abdér, učil, že svět povstal z atomů; tvrdil, že k básnění je potřebí božského .;, nadšení a šílenství // Diana, dcera Iovova a Latonina, panenská bohyně
lovu, měsíce a kouzel, ochrankyne rodiček aj. Dianin háj = slavná svatyně Dianina při jezeře Neni u Aricie // Digentia, potok u statku
345
Horatiova // Diomédés, řecký hrdina, účastník trójské války, založil prý město Canusium. Po skončení výpravy tzv. epigonů proti Thébám se navrátil do Aitólie // Dióné, bohyně deltě a pramenů, ztotožňovaná s Afroditou, jindy je pokládána za její matku // Liony sius, časté jméno otroku // Docilis, gladiátor // Don, viz Tanais // Dórové, významný řecký kmen; dórské struny // Dossennus, prohnaný žrout, příživník
Edonové, thrácký kmen // Efesos, město na maloasijském pobřeží j j Egejské moře, část Středozemního moře mezi Řeckem, Malou Asií a Krétou // Egeria, radkyne a choť krále Numy // Ělektra, dcera Agamemnonova, sestra Orestova // Empedoklés, filosof, je nazýván básníkem, protože svou filosofii vytvořil ve verších. Vrhl se prý do Aetny, aby vzbudil víru, že byl přijat mezi bohy // Enipeus, mužské jméno řeckého původu   //   Enkelados, jeden z Gigantů, za trest zavalený Aetnou // Q_. Ennius, nejslavnější epický básník starší doby, narodil se kolem r. 240, zemi. r. 169 př. n. 1., vynikl svým historickým eposem Annales, jímž se stal Římanům druhým Homérem // Epidaurský had, podle města Epidauru v Argolidě; byl uctíván jako symbol Asklépiova kultu // Epicharmos, přední básník staré komédie dórské // Epikúros, slavný řecký filosof, zakladatel známé školy epikúrské // Erymanthos, pohoří v Arkadii // Esquilinus nebo Esquilie, největší ze sedmi římských pahorků, část města Říma na Esquilinu, jež tvořila význačnou městskou čtvrť // Ethiopové, řec. Aithiopové, název pro africké kmeny černé j>leti // Etna = Aetna, sopka na Sicílii // Etrurie, část Itálie sev. od Říma při záp. pobřeží Italského poloostrova, nynější Toscana. Etruská řeka — Tibera, Etruské moře = Tyrrhenské // Euander, mytický král, jenž se přestěhoval z Arkadie do Latia // Eumenidy, usmířené bohyně pomsty, jež sluly Erínye, čes. Lítice // Eupolis, zástupce staré attické komédie rázu politického a směle útočného // Európé, dcera krále Agénora, kterou Zeus unesl proměněn v býka; podle ní pak byla nazvána Evropa // Eurus, východní vítr provázený bouřemi a dešti // Euterpé, múza hudby a lyriky (»Obveselující«) // Eutrapelus, vrstevník Ciceronův a důvěrník M. Antonia. Byl známý svou vtipností
Fabius, jméno starého patricijského rodu římského, jenž odvozoval svůj původ od Héraklea // Paulus Fabius Maximus, politik, důvěrník císaře Augusta // Fabius, stoický moralista a spisovatel, blíže neznámý // Fabricius, jméno slavné římské rodiny // Caius Fabricius Luscinus, římský politik a vojevůdce v III. stol. před. n. 1. jjL. Fabricius, římský konzul, který dal vystavět v Římě most spojující tzv. ostrov s levým břehem Tibery // Faethón, syn boha Slunce, usmrcený Diem za to, že uvedl do pohybu sluneční vůz a zapálil přitom zemi // Faiákové, šťastní obyvatelé nevelkého ostrova, známého z Odysseie, často ve smyslu obecném, šťastní a spokojení lidé // Fálanthos, původem ze Sparty, zakladatel Tarentu // Falernus (ager), území při hranicích Campanie a Latia. Falemské víno patřilo mezi nejlepší druhy // Fannius, samolibý
346
veršovec a protivník Horatiův // Faunus, bůh úrody, ochránce stád, polí a lesů. Často v plurálu Faunové, u Řeků Satyroué nebo Paniskové, divoká lesní božstva budící hrůzu těch, kdo je spatří // Fausia, záletná žena diktátora Sully, manželka Milonova // Ferentinum, městečko v území Herniků u Via Latina a městečko v již. Etrurii // Feronia, italská bohyně, měla chrám s posvátným pramenem v háji u Tarraciny, v němž propvištění otroci dostávali pilleus (klobouk) na znamení svobody // Fescennini (versus), verše fescenninské, název staré lidové italské frašky s žertovným a posměvačným obsahem, provozované hlavně o obžínkách a svatbách // Fidenae, bezvýznamné městečko v Latiu // Filippus, konzul r. 91, vynikající řečník // Filippy, město v Makedonii, kde byli poraženi Brutus a Gassius r, 42 př. n. 1. // Filo-démos, vrstevník Ciceronův, epikúrský filosof a skladatel erotických epigramů // Flavius, učitel v Horatiově rodné Venusii, do jeho školy Horatius chodil // Foibos (Zářící), příjmení Apollóna jako boha slunce i samo slunce // Fointčané, národ usedlý při vých. pobřeží Středozemního moře // Fókaia, město na pobřeží Malé Asie // Fókis (-idy), krajina v okolí Delf; fócký // Folia, pověstná čarodějnice spolčená s Canidií // Forentum, město v Apulii, nyn. Forenza // Formiae, pobřežní město v Gampanii, z něhož pocházel zhýralý Mamurra, oblíbenec Caesarův (Mamurrů město) // Fortuna, Štěstěna, starobylá římská bohyně, dcera Iovova // Fórum Romanům, proslulé náměstí v Římě, táhnoucí se jihových. od Gapitolia; za republiky středisko římského života společenského, kde se konaly soudy a vzkvétaly obchody, hlavně peněžní // Frahatés, parthský král v I. st. př. n. 1.,; r. 20 vrátil orly (odznaky) odňaté Grassovi na znamení přátelských styků // Frygie, území v M. Asii; fryžský // Fufidius, římský velkostatkář a lichvář, půjčoval peníze na 5 procent měsíčně, kdežto pravidelný úrok byl 1 procento měsíčně // Fiifius, herec, jenž představoval kdysi spící Uionu v stejnojmenné tragédii Pacuviově. Byl však opilý a při hře vskutku usnul, takže ho herec Gatienus marně volal // Fundanius, římský básník a skladatel komédií podle řeckých vzorů // Fundi, město v již Latiu. Jeho starosta, bývalý písař, si vzal k uvítání vzácných hostů úřední odznaky a dal před sebou nést pochodně // Fúrie, bohyně pomsty // Furius Alpinus, špatný veršotepec, snad opěvoval i Alpy. Horatius se mu vysmívá už v první satiře // M. Furius Camilltis, římský politik a vojevůdce ve 4. st. př. n. 1. // Furnius, konzul a dějepisec // Fuscus Aristius, učenec a básník, přítel Horatiův
Gabiae, bezvýznamné městečko v Latiu, jeho obyvatelé = Gabiové // Gady (Gades), město na pobřeží Hispánie, nyn. Gadix // Gaetulie, krajina v sev. záp. Africe // Galaesus, řeka v již. Itálii, nyn. Galasso // Galatea, dívčí jméno řeckého původu // Galba, římský právník // Gatlina, gladiátor // Gallonius, bohatý dohazovač, první předložil jesetera na stůl. Za to ho káral Lucilius // Gallové, kmeny na území dn. Francie, horní Itálie a alpských zemí // Ganymédés, půvabný syn
347
trójského krále Láomedonta, kterého Zeus unesl na Olymp a ustanovil číšníkem, bohů // Garbanus, pohoří při vých. pobřeží Apulie, bohaté dubovými lesy // Gargilius, blíže neznámý Říman // Gelonové, skythský kmen usídlený mezi Donem a Volhou // Genaunové, kmen sídlící při horním Innu // Genitalis, božská ochrankyne porodů, příjmení bohyně Diany // Genius, ochránce mužů, provázející je od narození až do smrti // Géryón, trojtělý obr, kterého zabil Héraklés // Getové, thrácký národ u Dunaje, sousedící s Dáky // Gladiátoři, šermíři vystupující ve veřejných zápasech. Bývali vybíráni ze zajatců a otroků a cvičení ve zvláštních školách. Zápasnictví se pokládalo za zaměstnání nečestné // Glaukos, vůdce Lykiů ve válce trójské, přítel Diomédův // Glycera, dívčí jméno řeckého původu // Glycon, zápasník // Gnatia, město v Apulii, při pobřeží jih. vých. od Baria // Grácie, bohyně krásy, tři dcery Diovy // Sempronius Gracchus, slavný reformátor, patří k nej-větším římským řečníkům // Pompeius Grosphus, římský boháč z 1. st. př. n. 1. // Gyás nebo Gyés, storuký obr z rodu Gigantů // Gygés, jméno mladého muže
Had epidaurský, podle města Epidauru v Argolidě; byl ctěn jako symbol Asklépiova kultu // Hagna, ženské osobní jméno / Haimos, pohoří v Thrákii // Harpyje, věčně hladové nestvůry, zpola dívky, zpola ptáci // Hasdrubal, kartaginský vojevůdce z 3. st, př. n. 1., bratr Han-nibalův // Hebros, lat. -us, hlavní řeka thrácká, nyní Marica // Hédonik, vyznavač hédonismu; starořecký etický směr   usilující o dosažení vrcholné blaženosti jako základní pohnutky i cíle života // Hekaté, bohyně měsíce a podsvětí, ochrankyne kouzel // Hektár, nejslavnější že synů Priamových; trójský hrdina, kterého usmrtil Achilleus // Helena Trójská, žena Meneláova, proslulá svou krásou; když ji unesl Paris, byla kvůli ní vedena trójská válka // Helikón, pohoří ve středním Řecku s hájem, který byl zasvěcen Múzám // Héliodóros, řecký řečník // Hellas, dívčí jméno; 2.p. Hellady // Helléspontos, nyní Dardanely, průliv mezi mořem Egejským a Marmarským // Héraklés, nejslavnější bájeslovný řecký hrdina, u Římanů Hercules // Hercules, římský hérós, viz Héraklés // Hermes, syn Diův, bůh obchodu, okřídlený posel bohů, který též provázel zemřelé do podsvětí; vynálezce lyry // Hermogenés Tigellius, zpěvák a později protivník Horatiův // Herodes král judsky // Hiberie, území u Kaspického moře, jižně od Kavkazu /' Hiberové, národ usídlený v nyn. Španělsku u řeky Iberu, dneš. Ebro // Hippolytos, syn Théseův; Théseova manželka Faidra poté, co se marně ucházela o mladíkovu přízeň, ho očernila u jeho otce tak, že ztrestal syna smrtí // Hippolyté, žena bájeslovného krále Akasta, která nepravdivě u svého muže obvinila mladého hrdinu Pélea, že se na ní chtěl dopustit násilí; král mladíka vydal nebezpečí smrti, ale Péleus se zachránil // Hippónax, řecký básník ze 6. st. př. n. 1. // Hispánie, starý název poloostrova Pyrenejského // Hister, dolní tok Dunaje // bohyně Hojnost, lat. Gopia, byla zobrazována s „rohem hojnosti" v ruce //
348
Homéros, slavný epický básník řec, skladatel íliady a Odysseie // Hvězda Psí, Sírius, jehož východ (koncem července) přinášel největší vedra // Hyady, skupina sedmi hvězd v souhvězdí Býka // Hydaspes, nyn. Džihlam, přítok Indu // Hylaios, kentaur // Hyméttos, pohoří poblíž Athén, bohaté na mramor a med; hymétského medu užívali k přípravě medoviny // Hypsaea, neznámá žena, která si oblíbila šeredného muže
Chaldeové, obyvatelé Babylónie // Gharón, převozník zemřelých v podsvětí // Charybdis, nebezpečný vír v úžině sicilské naproti Skylle; představovali si ji jako mořskou obludu; zčeštělé jméno Gharybda // Chia, jméno dívky, patrně podle řeckého ostrova Ghiu // chijské víno, druh velmi oblíbeného, vzácného vína z bohatého iónského ostrova Ghiu v Egejském moři // Chios, řecký ostrov v Égejském moři // Chiméra, bájeslovná obluda // Chloé, ženské jméno řeckého původu (značí, mladé listí') // Chlóris, ženské jméno řeckého původu (značí ,ta, jež se zelená') // Choirilos, chatrný básník epický v družině Alexandra Velikého // Chremés, stařec z Terentiovy komedie, kárající syna pro lásku k hetéře; stálé jméno lakomého starce v nové attické komédii // Chrýsippos, vedleZénóna nejvýznamnější ze staršíchstoiků (3. st. př.n. 1.)
Iambus, verš o 6 iambických stopách; v české výslovnosti „jambus", správně však ijambus // Ianus, starorímsky bůh času, počátku a konce, zobrazovaný se dvěma obličeji. Měl chrám na Foru, který byl v době míru uzavien// í(j)apetos,Titán, syn Urana a Gáie, otec Prométheův; z důvodů metrických lze číst Jápetos // I(j)ápyx, severozápadní vítr, příhodný pro plavbu do Řecka, lze číst Jápyx;// larbita, rétor z Mauretánie. Chtěl dostihnout jízlivým vtipem a výmluvností Timagena z Alexandrie, ale utržil úplnou porážku// I(j) ásón, řecký hrdina, bájeslovný vůdce Argonautů; z důvodů metrických lze číst i Jásón // Iberie, území v nyn. Španělsku — viz Hiberie // Iberové — viz Hiberové // Ibycus, mužské jméno // Iccius, přítel Horatiův. Dříve se zabýval filosofií, potom spravoval sicilské statky Agripovy // idy, střed měsíce, 13. nebo 15. den // l(j)ó, dcera Inachova, proměněná Diem v krávu // Ikaros, syn Daidalův, zřítil se při letu do moře, které pak byl nazváno jeho jménem // Ilia, vestálka, matka Romulova a Remova; jejich otcem byl bůh Mars // ílijská báseň — f Has; ílijské hradby — trójské // ílion, jiný název Tróje; ílijský // f liona, nejstarší dcera Priamova // Ilithyie, řec. Eileithýia, řecká bohyně porodu, přízvisko bohyně Diany // Illyrie, krajina v západní části Balkánského poloostrova na území nyn. Jugoslávie // Inachos, bájeslovný král v Argu // Inachia, ženské jméno // Indové, příslušníci skupiny asijských kmenů; ale byly tak označovány i jiné málo známé národy // Inó, manželka Athamanta, krále orchomenského. Prchala před šíleným chotěm, který zabil jejího syna Learcha, vrhla se s druhým synem Melikertem do moře a byla proměněna v bohyni Leukotheu // Iónové, významný řecký kmen;
349
vyslov Ijónové, ijónský // lova, lovovi, atd. viz Iuppiter // Isthlnos, korintská šije // Maka, nevelký ostrov v Iónském moři, rodiště' a království Odysseovo // Iuba, toho jména I., král numidský z 1. st. př.n.l.; toho jména II., jeho syn // Iugurtha, vládce numidský v 2. st. př.n.l. // Iuliooé, římský patricijský rod, k němuž náležel m.j. Caesar a adopcí i Augustus // Iulius, přítel Horatiův, člen družiny Tiberiovy, básník, právník a řečník // Iulius Florus, člen Neronovy družiny //■ Iulius Antonius, římský politik, syn M. Antonia, oblíbenec císaře Augusta // luno, římská bohyně, dcera Saturnova, choť lovova // Iuppiter, 2. p. Iova, 3. p. lovovi atd., vládce bohů, ochránce státu a rodiny, ztotožňovaný s řeckým Diem, manžel Iunonin // Ixión, bájeslovný král Lapithů; za nerestnou touhu po bohyni Héře byl stižen v podsvětí věčným trestem (byl vpleten do kola, které se stále točí). Dokud žil na světě, ošálil svého tchána Eionea o svatební dary, svrhnuv jej do jámy naplněné žhavým uhlím
jezdec — jezdci, členové římského stavu zvaného ordo equester
Kadmos, zakladatel Théb a jejich král, byl na sklonku života proměněn v hada // kalabrijské hvozdy — do nich byla stáda vyháněna v zimě // kalendy, první den každého měsíce, obvyklý platební termín // Kalli-machos, nejslavnější básník doby alexandrijské, vynikal jako elegik. Snad se tu naráží na Propertia, jemuž byl Kallimachos vzorem // Kalliopé, Múza epického zpěvu a vědeckého bádání, též Múza básnictví vůbec // kampanská nemoc, rohovité výrůstky na skráních, v Campanii velmi časté // Karpathské moře, část moře Středozemního mezi Krétou a Rhodem // Kaspické moře, ve starověku nazývané Mare Caspium, na vých. od Arménie // Kastalia, pramen poblíž Delf, zasvěcený Apolló-novi a Múzám // Kastor a Polydeukés (lat. Pollux), božští blíženci zrození z vejce, jež snesla Leda, oplodněná Diem v podobě labutě // Kavkaz, pohoří na východ od černého moře, římský Gaucasus // Kéfeus, otec Andromedin, proměněný v souhvězdí // kentaurové, bájeslovné bytosti podoby napůl lidské, napůl koňské // Keós, jeden z ostrovů kykladských // Kerberos, obludný hlídací pes v podsvětí // Kirké, kouzelnice, která hostila na svém ostrově po jeden rok Odyssea // Kladzomeny, město v Iónii u Smyrny (dnešní tur. Kelisman) // Kleió, Múza epického básnictví a dějepisectví // Klytaiméstra, manželka Aga-memnonova; syn Orestes ji usmrtil za to, že zavraždila jeho otce Agamemnona // Knídos, přímořské město v západní Malé Asii // Kodros, poslední athénský král // Kolchis, země při jihových. březích Černého moře; kolíský občan = daleký, nevzdělaný člověk, srovnej naše úsloví ze Zapadlé Lhoty // kollega, lat. collega, druh v úřadě, spoluvla-dař, člen filosof, školy // Kolofán, iónské město, severozáp. od Efesu // Kankánové, hispánský kmen // konzul, název nejvyšších úředníků v Římě. Jejich jménem byl označován letopočet IJKoós, ostrov u břehů Malé Asie, proslul výrobou jemných hedvábných látek a výborným kojským
350
vínem // Korinthos (Korint), znamenité obchodní město, ležící při stejnojmenné šíji mezi Attikou a Peloponnésem; proslulo množstvím bronzových uměleckých děl // Korybanti, kněží bohyně Kybely // kothumy, střevíce s vysokými podešvemi; nosili je herci v tragédiích. Přeneseně: vznešený sloh tragédie // Kotiso, dácký král z 1. st. př.n.l. // kotyttie, orgiastické slavnosti k poctě thrácké bohyně Kotyttó // Krantór, vynikající filosof školy akademické // Kratínos, vynikající představitel staré komédie rázu politického a směle útočného // Kreón, otec Kreúsy, choti Iásonovy, král korintský // Kroisovo sídlo, Sardy v Lýdii // Kárny, starobylé pobřežní město v Campanii // Kupido, Amor, bůh lásky // kurulské křeslo, odznak vyšších úředníků římských // kvestor, lat. quaestor, původně vyšetřovatel (soudce hrdelního zločinu); za republiky pomocný úředník hospodářské a finanční správy // Kybelé, maloasijská bohyně přírody, matka bohů // Kyklady, souostroví v Égejském moři // kyklický básník, z pohomérských epiků // Kyklóps, obr Polyfémos, známý z Odysseie, kde se mluví i o národu Kyklópů // Kyklópové, bájeslovný kmen jednookých obrů, pomocníků Héfaistových (viz Vulcanus) // Kyvné (řec.) = lat. Gumae, prastará řecká osada na pobřeží campanském; nablízku sídlila věštkyně Sibylla // kynikové = filosofové, zastánci učení, které spatřovalo ctnost a spokojenost v nezávislosti na vezdejších statcích. Jejich zakladatelem byl Antisthenés; významným přívržencem této nauky byl proslulý Diogenes // Kypros,. ostrov ve východní části Středozemního moře // Kýros, zakladatel perské říše // Kythera, ostrov při jižním Peloponnésu, nyn. Cerigo; kytherská Venuše.
Labeo, snad otec slavného právníka M. Antistia Labeona, účastník spiknutí proti Caesarovi // Laberius Cecimus, vynikající skladatel mimů, obhroublých veseloher // Laelius, zvaný Sapiens (Moudrý), konzul r. 140 a důvěrný přítel mladšího Scipiona // Láertés,> otec Odysseův //' Laevinus, nerestný potomek P. Valena Poplicoly, prvního konzula římské republiky r. 509 // lakónský, tj. spartský // Lalage, ženské jméno řeckého původu (značí »Povídalka, Štěbetalka«) // Lamia, ježibaba ze starověkých pohádek; původně prý krásná dcera libyjského krále, milenka Dia, stižená žárlivostí Héřinou. // L. Aelius Lamia, důvěrný přítel Horatiův, římský politik // Lamia (Lucius nebo Quintus), příslušníci významné římské rodiny // Lamos, bájeslovný král Laistrýgonů // Lanuvium, starobylé město ve střední Itálii // Láomedón, panovník v Tróji, otec krále Priama // Lapithové, bájeslovný thessalský kmen // Larissa, jméno dvou řeckých měst v Thessalii a hradu v Argu // Larové, ochranná božstva jednotlivých domácností i měst // Latinus Otec, praotec národa latinského, tchán Aeneův // Latium, krajina ve stř. Itálii u moře Tyrrhenského a městem Římem //Latona, jinak též Látó,. řec. Léto, dcera Titána Koia, matka Apollónova a Artemidina; jejich otcem byl Zeus // Lamentům, město v Latiu; laurentský // Laverna,. původně nejspíše bohyně podsvětí. Pokládána za ochránkyni zlodějů
351
a podvodníků // Lebedos, malé přímořské město u Kolofónu v Malé Asii // Lédino vejce; Leda byla choť Tyndarea, krále spartského. Její děti byly Kastor a Polydeukés, Helena a Klytaiméstra // Legie římská, oddíl (pluk) římského vojska, složený z 4 200—6 000 pěšáků a 300 jezdců. Legie se dělila na 10 kohort po 3 manipulech; jejím odznakem byl stříbrný orel. Horatius byl v mládí v Brutově vojsku jedním ze 6 vojenských tribunů // Lepidus, druhý konzul r. 21 // Lepos, známý tanečník // Lesbie, ženské jméno // Lesbos, ostrov v Égejském moři, vlast básníka Alkaia a Sapfy // Leukonoé, ženské jméno řeckého původu // Liber, starorímsky bůh plodivé síly přírodní, ztotožněný s Dionýsem, bohem vína, vjz Bacchus//Zey (Leo), souhvězdí; 23. července vstupuje Slunce do znamení Lva a začínají nej větší vedra // Otec Liber (jižní jméno boha Bakcha), byl přijat po smrti mezi bohy // C. Cupiennius Libo, přítel Augustův // Libumové, kmen na pobřeží Jaderského moře // Libye, území při sev. březích Afriky, někdy též celé Afriky tehdy známé // Licinius, tj. patrně A. Terentius Varro Nurena, člen významné římské rodiny a politik z 1. st. př.n.l. // Lictor; liktoři byli úřední zřízenci vyšších úředníků právě úřadujících, před nimiž všude na veřejnosti kráčeli a nesli svazek prutů (fasces) // Licymnie, patrně přezdívka, Terentie, choti Maecenatovy// Ligurinus, chlapecké jméno // Liris, řeka ve stř. Itálii, nyn. Garigliano // Lítice (Fúrie), tři bohyně pomsty // L. Livius Andronicus, nejstarší dramatický básník římský a překladatel Odysseie, zakladatel řím. literatury // M. Lolliiu,' konzul r. 21, později (r. 16) poražen v boji se Sigambry, přítel Horatíův; řím. dějepisci mu vytýkají zištnost; Horatius mu věnoval jednu ódu a Lolliovi Maximovi (snad jeho synovi nebo příbuznému) dva listy // Lucanie, území v již, Itálii // Lucilius, přítel P. Cornelia Scipiona Mladšího, skladatel satir // Lucretilis, hora v Sabinsku // Lucullus, vítěz nad Mithridátem, konzul v r. 74 př.n.l., proslavený svým bohatstvím; „lukulské hody" // Lukánové, obyvatelé krajiny v již. Itálii, zvané Lucania // L. Gornelius Lentulus Lupus, římský konzul, proti němuž prudce útočil Lucillius ve svých satirách // Lyce, ženské jméno // Lycidas, mužské jméno // Lyciscus, mužské jméno // Lycoris, ženské jméno, milenka básníka Galia // Lycus, mužské jméno // Lydé, žen. jméno (nevěstka) // Lydie, žen. jméno // Lýdové, obyvatelé Lýdie, krajiny v M. Asii // Lykambés, slíbil Archilo-chovi svou dceru Neobulu, slibu nedostál a básník je pak pronásledoval svými verši, až prý se oba oběsili // Lykie, území při jižním pobřeží M. Asie // Lykijský Glaukos, vůdce Lykiů ve válce trójské // Lykos, řecký chlapec, kterého opěvoval Alkáios // Lykúrgos, bájeslovný král thrácký, známý z bájí o Bakchovi // Lynkeus, účastník výpravy Argonautů, proslulý bystrým zrakem // Lýsippos, nejslavnější kovo-lijec na dvoře Alexandra Velikého
Maecenas Gaius Cilnius, příslušník významného římského rodu, politik, podporovatel básníků, kromě jiných i Horatia // Maecius Spurius, vynikající literární kritik // Maennicus, typický hýřil a marnotratník //
352
Máia, jedna ze sedmi dcer Atlantových, zv. Plejády, matka Hermova // M. Maltinus, typ zženštilce // Mandela, ves u ústí potoka Digentia do Aniena //L. Manlius Torquatus, římský politik z 1. st. př.n.l. // Munatius, snad syn L. M. Plaňka, konzula r. 42 př.n.l. // C. Marcius Censorinus, římský politik z doby Augustovy // Marius Helladu proklál; neznámý Říman, který pomstil svoji milenku // Mars, bůh války, otec Romulův a Remův // Marsaeus, bohatý Říman, který miloval herečku Origu // Marsyas, lidové označení sochy Siléna, jež stála na foru poblíže soudního stolce praetorova // Martovo pole, významné římské prostranství na břehu Tiberu, středisko římského sportu // Massagetové, skythský kmen // massické víno, velmi ušlechtilé, zvané podle hory Massicus // Massicus (mons M.), hora ve střední Itálii // Matinus, pohoří v Apulii // Maurové, obyvatelé jedné části severoafrického pobřeží // Médeia, známá kouzelnice, dcera kolšského krále Aiéta, choť Iásonova; aby pomstila nevěru svého chotě, zabila své a jeho dva syny // Médové, viz Parthové // Megilla, ženské jméno // Meleagros, strýc Diomédův, jejž vlastní matka Althaia usmrtila tím, že do ohně hodila poleno, na němž závisel jeho život // Melpomené, Múza tragédie a zpěvu // Memfis, město ve střed. Egyptě // Memnón, aithiopský král, usmrcený Achilleem // Menády, mainady, tj. bakchantky // Menandros, hlavní zástupce nové komédie řecké // Meneláos, spartský král, manžel Helenin, bratr Agamemnonův, hrdina v trójské válce // Mérión, Mérionés, Kréťan, spolubojovník krále ídomenea před Trójou // Mercurius (viz Hermes), zčeštělé jméno Merkur, posel bohů, bůh obchodníků // Messalla, římské příjmení v rodě Valeriů. Zvlášť významný je M. Messalla Valerius Gorvinus, vynikající státník, řečník a příznivec básníků, přítel Ovidiův, Tibullův a Horatiův // Messius Cicirrus, šprýmař, šašek // Metaurus, řeka v Umbrii // Metella, záletná žena P. Cornelia Lentula Spinthera // Metellus, 0_. Caecilius Celer, konzul r. 14 př.n.l. // z Méthymny réva; Méthymna, město na Lesbu, bohaté vínem // Mevius, jméno osoby mužského rodu, zřejmě smyšlené // Mílétos, město v Malé Asii, proslulé výrobou jemných vlněných rouch // Mimás, bájeslovný Gigant // Mimnermos z Kolofónu, řecký lyrik, tvůrce milostné elegie // Minerva (řec. Pallas Athéna), dcera Iovova, bohyně umění, řemesel a věd, ale i rozvážně vedené války // Mínós, krétský král, po smrti soudce v podsvětí // Minuciova cesta, vedla do Brundisia hornatým územím samnitským, byla kratší než cesta Appijs-ská, ale ta byla zase pohodlnější. Minucius byl konzul r. 458 // Misenum, přístav v Campanii u zálivu bajského // Molossové, kmen ve východním Épeiru // Monaeses, vznešený Parth z 1. st. př.n.l. // Morana, bohyně smrti // Moschos, rhétor z Pergamu, byl obžalován z travičství a hájen Torquatem // Most Fabriciův, spojoval tiberský ostrov s městem // Most campanský, vedl přes řeku Savo // Q_. Mucius Scaevola, proslul jako právník a řečník // Mulvius, jeden z příživníků, kteří byli Horatio-vými hosty // L. Munatius Plancus, konzul z 1. st. př.n.l. Během občanských válek přecházel od jedné strany k druhé // L. Licinius Murena,
353
bratr Terentie, pozdější manželky Maecenatovy // Mittus, neznámý boháč nízkého rodu // Musa, osobní lékař císaře Augusta // Mygdón, král fryžský // Mykény, město v Argolsku, kde kraloval Agamemnón // Myrtale, ženské jméno // Myrtos, ostrůvek poblíž řecké Euboie (myrtoj-ské skály) // Mýsové, thrácký kmen usídlený v Malé] Asii, v sousedství Frygie // Mystes, mužské jméno // Mytiléné, hlavní město ostrova Lesbu
Naevius, předchůdce Enniův, napsal epickou báseň o první válce punské // Naevius, pověstný lakomý odporný hostitel // Naevius a No-mentanus, typičtí marnotratníci // Nájady, nymfy, které sídlily v potůčcích a pramenech // Nasica, čekal dědictví // Nasidienus Rufus, nevzdělaný zbohatlík a labužník // Natta, neznámý lakomec // Neaera, ženské jméno // Neapolis, italské město Neapol // Nearchus, jméno mladíka // Neobúlé, ženské jméno // Neptuniu, řec. Poseidon, bůh moře // Néreidy, Néreovny, dcery boha Nérea, mořské víly // Néreus, mořský bůh nadaný věšteckou mocí // Nereus, bankéř a lichvář // Nero Glaudius Tiberius, panoval 14—37 n.L, nevlastní syn císaře Augusta a jeho následovník // L. Cocceius Nerva, konzul r. 39, praděd císaře Nervy // Nessos, kentaur známý z bájí o Hérakleovi // Nestor, pylský král, nejstarší účastník výpravy k Tróji, vážený pro svou moudrost // Nifátés, pohoří v Arménii // Niobe, thébská královna, která za to, že se rouhala bohům, byla potrestána smrtí svých čtrnácti dětí // Níreus, řecký hrdina proslulý krásou, účastník trójské výpravy // Nomentanus, marnotratník a příživník // Norkům, země v místech dn. jihových. Rakouska // Nothus, mužské jméno // Notus, vítr z jihu // Novius, propuštěnec; jeho bratr byl známý lichvář // Numa Pompilius, podle pověsti druhý král římský // Numantie, město v Hispánii // Numicius, přítel Horatiův // Mimova salijská píseň, prastará náboženská píseň, kterou při průvodech zpívali Saliové, kněží boha Marta, zavedení podle tradice králem Numou // Nymfy, bájeslovné nadpřirozené bytosti ženské podoby, žijící v lesích, lukách a horách, v korunách stromů, v pramenech aj.
Octavius, básník a dějepisec předčasně zemřelý // Odysseus, ithacký král, známý z Odysseie, proslulý svou chytrostí // Offelus, nusijský venkovan // olympiáda; olympijské hry, založené 776 př. n.L, nazvány podle města Olympie v Elidě; olympiáda = 4 roky // Olympie, město a území v řecké Élidě // Opimius, bohatý lakomec // Opus, město ve středním Řecku // Orbilius, gramatik. Jeho školu v Římě navštěvoval Horatius // Orbius, bohatý statkář, soused Horatiův // Orcus, (Orkus) místo mrtvých v podsvětí a smrt sama, též bůh smrti // Orestes, syn Agamemnona, zavraždil svou matku Klytaiméstru;,smutný', poněvadž byl štván Líticemi // Orfeus, mytický pěvec thrácký, syn Apollóna a Kalliopy // Órikos, pobřežní město v severním Řecku // Origo, známá herečka // Óríón, bájeslovný lovec, proměněný v souhvězdí // Ornytus,
354
mužské jméno // Osíris, egyptský bůh, choť ísidin // Oskové, kmen sídlící hlavně v Campanii, měli špatnou pověst pro svou obhroublost a neřestnost
Pacorus, syn parthského krále Onoda I. // Pactumeius, jméno dítěte // Pacuvius, největší tragik doby republikánské // Pád, lat. Padus, řeka v horní Itálii // Paelignové, sabinský kmen // Pafos, město na Kypru, proslulé kultem Afroditiným // Palatium římský vrch, císařský palác, od doby Augustovy císařské sídlo // Pattnurus, mys v jižní Itálii, nyn. Palinuro // Pallas Athéna, řecká bohyně umění, viz Minerva // Panaitios z Rhodu, filosof z 2. st. př. n.L // Pánthoos nebo Pánthous, bájeslovný kněz Apollónův // Pantilius, zlovolný kritik Horatiových veršů // Panto-labus, smyšlené jméno pro příživníka, česky asi ,obejda' // Paris, trójský princ, který unesl ze Sparty Helenu // Paros, ostrov v Kykladách // Parthové, národ perského původu, obyv. parthské říše, úhlavní nepřátelé Říma. Bojovali hlavně na koních // Parrhasios, řecký malíř z 5.-4. st. př.n.l. // Pátary, přímořské město v jihozápadní Malé Asii // Pastýře Kyklópa, míněn pantomimický tanec, předvádějící Kyklópa Polyféma, jak se uchází o nymfu Galateiu // Paullus, příjmení hlavně v rodě Áemiliů // Pausiás, slavný řecký malíř ze Sikyónu // Pediatius, římský jezdec, promrhal otcovské jmění a ztratil i veškerou slušnost // Pégasos, bájeslovný okřídlený kůň // Peirithoos, bájeslovný král Lapithů, s Théseem chtěl unést z podsvětí Persefonu // Pileus, bájeslovný král Myrmidonů v Thessalii, manžel Thetidin, otec Achilleův; když ho po zavraždění nevlastního bratra otec Aiakos vypudil, bloudil cizinou, až byl Eurytiónem ve Fthíi z vraždy očištěn // Pélion, hora na řeckém poloostrově Magnesii // Pelops, syn Tantalův, zakladatel bájeslovného královského rodu // Penátové, bůžkové, kteří ochraňovali dům a rodinu // Pénelopé, věrná manželka Odysseova // Pentheus, bájeslovný thébský král // Pentillius Capitolius, důvěrník Caesarův, byl obžalován ze zpronevěry státních peněz, ale uznán za nevinného // Perellius, lichvář j j Pergamům n. Pergamon, hlavní město stejnojmenného království // Persius, velkoobchodník Vjl Kladzomenách; jeho otec byl Řek a matka Římanka // Pettius, Horatiův přítel, nám blíže neznámý // Picenská jablka, tj. z Picena, krajiny ve střední Itálii, úrodné ovocem // Phidyle (Fidylé), ženské jméno řeckého původu, odvozené od slova šetřiti // Pholoe (Foloé), ženské jméno řeckého původu // Phryne (Fryné), ženské jméno řeckého původu, zn. ropucha (tak se nazývala milenka Praxitelova )// Phyllis (Fyllis), ženské jméno řeckého původu, zn. ,svěží listí' // Píeros, pohoří v Makedonii, místo starobylého kultu Múz // Pimpla, hora a osada v Makedonii s pramenem zasvěceným Múzám // Pindaros, nejvýznamnější řecký lyrik // Pindos, řecké pohoří, bájeslovné sídlo Múz // Pisoni, otec a synové, přátelé Horatiovi // Pitholeón z Rhodu, nejspíše totožný s Pitholaem, jenž psal jizlivé epigramy na Caesara // Platón, nejslavnější řecký filosof (427 — 347), byl vzorem pro kompozici dialogu, jímž básník složil
355
většinu satir druhé knihy // Plautus, bývá přirovnáván k Epicharmovi, nejvýznamnější řím. skladatel komedií // plebejec; plebejský = neurozený; plebs — chudina; lid // Plotius, přítel Variův, Vergiliův a Hora-tiův // Plotius (Pomponius) Numida, Horatiův přítel, blíže neznámý // Pluto, bůh podsvětí // Polemón, zhýřilý jinoch athénský. Vracel se kdysi z pitky a vešel do posluchárny filosofa Xenokrata. Byl jeho řečí tak dojat, že změnil způsob života a stal se pak jeho nástupcem v Akadémii // C. Asinius Pollio, konzul r. 40 př.n.l., slavný řečník, skladatel tragédií a historik // Pollux, řec. Polydeukés, bájeslovný hrdina, bratr Kastorův, jeden z Blíženců // Polyhymnia, Múza sborových písní a básní // Pompeius, Horatiův přítel // PompeiusGrosphus, přítel Horatiův // Pomponius, neznámý zhýralý mladík // pontifikové, kněžský sbor, jenž měl vrchní správu veškerého kultu (s tím souviselo i vedení kalendáře) // Pontos, Černé moře, popř. jeho pobřeží, též krajina v Malé Asii při jeho jihovýchodních březích // Poplicola Pedius, řečník // Porcius, příživník Nasidienův // Porfyrión, bájeslovný Gigant // Porsena, etruský vládce z 6. st. př.n.l. // Postumus, mužské jméno, zřejmě smyšlená osoba // Praeneste, starobylé město ve střední Itálii (nyn. Palestrina); oblíbené letní sídlo Římanů // praetexta, toga lemovaná nachem, jakou nosili vyšší úředníci // praetor, vojevůdce; pak římský úředník, jemuž bylo přiděleno soudnictví; později spravoval praetor provincie // Priamos, trójský král, syn Láomedontův, otec Hektorův, Paridův, svědek trójské války"// Priapus, řec. Priápos, bůh zahrad a sadů // Priscus, řím. senátor // C. Proculeius Varro Murena, příslušník významného římského rodu, současník Horatiův // Proitos, bájeslovný král v starobylém řeckém městě Tírynthu // Prokné, manželka Téreova, byla proměněna ve vlaštovku // Prokyón, Malý Pes, souhvězdí psa, který původně provázel lovce Oríóna // Prométheus, Titán, syn íjapetův, bájeslovný stvořitel člověka // Proserpina, řecky Persefoné, choť Pluto-va, podsvětní bohyně // Próteus, bájeslovný mořský stařec proměnlivých podob, nadaný věšteckou mocí, pastýř tuleních stád // Psí hvězdy, míněn Sírius, vycházející koncem července // Publius Quintus, častá jména řím. občanů // Pullie, ženské jméno // Punové, Kartáginci // Pyladés, věrný přítel Orestův // Pyrrhia, jméno nepoctivé služky v jedné veselohře Titiniově // Pyrrha, ženské jméno // Pyrrha, choť Deukaliónova, známá z báje o potopě // Pyrrhos, épeirský král z 3. stol. př.n.l., proslulý válečník // Pythagoras, slavný filosof; šířil mimo jiné také nauku o stěhování duší // Pythias, jméno služky v staré řecké komédii, prohnaná nevěstka
quaestor, viz kvestor // Quinctius, snad je totožný s Quintiem Hirpinem, přítel Horatiův // Quintius Hirpinus, Horatiův přítel, jinak neznámý // Quintilius Varus, římský básník a kritik, přítel Horatiův a Vergiliův // Quirinalis, římský pahorek severových. od Capitolia // Qtiirinus, starorímsky bůh, jméno zbožněného Romula
Remus, bratr Romulův, syn vestálky Ilie a boha Marta // Rétové, kmen usídlený v alpských údolích // Rhoda, ženské jméno // Rhodan, řeka, nyní Rhône // Rhodopé, balkánské pohoří // Rhodos, ostrov a město u břehů Malé Asie // Rhoetus, bájeslovný Gigant // Rex — král, viz Rupilius // Romulus, zakladatel Říma, syn Martův a Iliin, byl po smrti přijat mezi bohy // Roscius Othon, 1. přítel Horatiův; 2. tribun, jeho zákon vyhrazoval prvních 15 řad v divadle stavu jezdeckému; 3. slavný tragický herec doby Giceronovy // Rubi, město v Apulii vých. od Ganusia // Rufillus, typ šviháka, Gargonius, jeho opak // C. Valgius Rufus, elegicky básník a přítel Horatiův // P. Rupilius Rex z Praeneste, r. 43 od triumvirů dán na listinu psanců a utekl se k Brutovi do Malé Asie // Ruso, lichvář a diletant v dějepisectví
Sába, arabské město, někdy ve smyslu Arábie vůbec // sabellská babka; Sabellové (Sabinove) obyvatelé některých středoitalských krajů sa-binského původu; byli známí přísností mravů, ale i tím, že byli oddáni pověrám a kouzelnictví // Sabinsko, území ve střední Itálii (sabinské džbány) // Sabinum, statek Horatiův v Sabinsku // Sabinus, přítel Torquatův // Sagana, ženské jméno, u Horatia kouzelnice, která pomáhala Ganidii, travička // Salamína, ostrov poblíž Athén; město na Kypru // Salemum, město v Gampanii, nyn. Salerno, jihových. od Neapole // Saliové, jeden ze sborů římských kněží, zavedený již Numou; v březnu konali své tance, se štíty v rukou procházeli městem a zpívali starobylé písně // C. Sallustius Crispus, bohatý příslušník významného římského rodu, prasynovec a adoptivní syn stejnojmenného historika // Samos, ostrov u pobřeží Iónského moře s městem téhož jména, rodiště Pythagorovo // Sapfó, slavná básnířka na ostrově Lesbu ze 7.-6. st. př.n.l. // Sardinie, ostrov na západ od Itálie // Sardy, hl. město v Lýdii // Sarmentus, šprýmař, propuštěnec Maecenatův // saturnálie, prastará římská slavnost, začínala 17. prosince a dovolovala otrokům uvolnění kázně, především volnost slova // Saturnus, otec Iovův, ztotožňovaný s řeckým Kronem // Satyrové, přírodní bozi s kozlíma nohama, členové Bakchova průvodu // Scaevo 1. zcela neznámý přítel Horatiův; 2. zločinec // Scetanus, mladý nepořádný člověk // Scipio, příjmení v rodě Corneliů. Míněn P. Gornelius Scipio Mladší, s nímž byl Lucillius důvěrně spřátelen // Semelé, dcera Kadmova, s kterou Zeus zplodil boha Bakcha // senátor, člen řím. senátu (nejvyšší rady) u Římanů i v jiných obcích // Septicius, přítel Torquatův a Horatiův // Septimius, Horatiův přítel // Sérové, kmeny sídlící na území nyn. Tibetu, Tatarská a Číny // Servilius Baletro, šprýmař v družině Maecenatově // Servius, snad syn slavného právníka Servia Sulpicia Rufa // Servius Oppidius, boháč // Servius Tullius, král římský, podle pověsti syn otrokyne // L, Sestius, významný účastník římského veřejného života v 1. st. př.n.l. // Sibylla, proslulá věštkyně starověká // sídónský purpur, z foiníckého města Sídónu // Sílénos, pěstoun a průvodce Dionýsův // Silvanus, bůh lesů, ochránce lovců a pastýřů // Símoeis, trójská říčka, přítok Skamand-
356
357
dru // Simónidés, řec. básník z 6.-5. stol. př.n.l. // Sinuessa, město na hranici Latia a Gampanie // Sirény, podobné ptákům s dívčí hlavou, které svým krásným zpěvem lákaly plavce na svá skaliska // Sírius (= Psí hvězda); hlavní hvězda v souhvězdí Velkého Psa; její ranní ! východ v polovině července přináší veliká vedra // Sisenna a Barrus, blíže neznámí utrhační mluvkové // Sisyfos, bájeslovný korintský král, ' Syn Aiolův, který po smrti musel za trest věčně válet kámen do vrchu // ■ Sisyfu, trpaslík triumvira M. Antonia // Síthónové, tj. Thrákové // Skamandros nebo Xanthos, trójská říčka // Skopás, řecký sochař ze 4. stol. 1 př.n.l. // Skylla, mořská obluda známá z Odysseie // Skythové, kmeny ! žijící severně od černého moře // Smyrna, obchodní město v Malé Asii // i Sofoklés, slavný řecký skladatel tragédií (497—406) // Sokrates, proslulý * řecký filosof z 5. st. př.n.l. // Soracte, hora ve stř. Itálii, nyn. Monte • San Oreste // Sparta, starob, město na Peloponnésu // Spartakus, vůdce otroků při povstání v 1. st. př.n.l. // Sosiové, bratři, nakladatelé Hora-tiových knih // Staberius, bohatý lakomec // stará attická komédie, kvetla í hlavně v druhé polovině 5. st. př.n.l. Dopřávala básníkům neslýchané 1 svobody slova. Zanikla s úpadkem řecké demokracie // Statius, vrs- I tevník Enniův // Stertinius, stoický filosof // Stésichoros, řecký básník I v 7. a 6. st. př.n.l. // Sthenelos, účastník řecké výpravy proti Tróji // Stíny, duše zemřelých v podsvětí (Mánes) // Stolkové; stoická filosofie učila, že štěstí spočívá v ctnosti a v řádném životě // Styx, řeka v pod- i světí // Subura, římská čtvrť // Sulcius, právník a udavač z povolání // i Sulla Lucius Cornelius, známý diktátor // Surrentum, město u již. mysu' i zálivu neapolského; surrentské víno // Svatá cesta (Via Sacra), význam- f ná římská komunikace, vybíhala z jižního rohu řím. fora na jihovýchod // Sybaris, římský mladík // Sygambrové, germánský kmen // Syrty, měl-činy při severoafr. pobřeží, nebezpečné plavcům // Syrus, gladiátor
štěstěna, Fortuna
Tainaros, bájeslovný vstup do podsvětí na jižním výběžku Peloponnésu (dn. mys Matapan) // talent, řecká jednotka váhy a pak jednotka měny // Tanais, kleštěnec; tchán Viselliův, trpěl kýlou // Tanais, řeka, nyn. Don // Tantalos, bájeslovný král lýdský, otec Pelopův, odsouzený k věčnému trestu za to, že zrazoval tajemství bohů a předložil jim k jídlu maso zabitého syna // Tarent, přístavní město v jižní Itálii, nyn. Taranto; tarentský nach, vedle tyrského nejvzácnější // Tarpa Sp. Maecius, literární kritik // tarpejská skála (později mons Gapitolinus), byli z ní shazováni zločinci // Tarquinius Superbus, poslední římský král // T. Statilius Taurus, byl podruhé konzulem r. 28 // Teiresiás, thébský věštec // Tekmessa, krásná zajatkyně trójského hrdiny Aianta, syna Telamónova // Telamón, král salamínský, otec dvou hrdinů trójské války, Aianta a Teukra // Télefos, syn Hérakleův, král Mysů, známý z bájí o trójské válce; byl poraněn Achilleem a podle věštby u něho hledal vyléčení přestrojen za žebráka // Télegonos, syn Odyssea
358
a Kirké // Télemachos, syn Odysseův // Telephus, mužské jméno řeckého původu // Tempé, půvabné údolí poblíž Olympu // Terentius, známý skladatel komédií. Vynikal uměním charakterizačním a jemnou mluvou: Hor. naráží na komedii Heautontimorumenos (Sebetrapič), v níž si otec Menedemos ukládá všeliké odříkání za to, že přílišnou přísností vypudil syna Kleinia z domu // Tetrarchové, vladaři nad částmi území některého státu, zvláště v Galatii a Judeji // Teukros, účastník trójské války, syn Telamónův // Thaliarchus, mužské jméno řeckého původu, zřejmě smyšlené // Thalia, Múza komédie a veselých básní // Théby, hlavní město v Boiótii s proslulými sedmi branami (odtud pocházel básník Pindaros) // Thespis, původce řecké tragédie// Thessalie, území v severním Řecku, bylo domovem všeho kouzelnictví // Thetis, mořská bohyně, dcera Néreova, matka Achilleova // Thrákie, krajina severových. od Makedonie // Thrákové, obyvatelé Thrákie, to jest území mezi mořem Egejským a Černým // Thurie, přímořské město v jižní Itálii; thurijský = z města Thurie v Bruttiu u zálivu Tarent-ského // Thyestés, syn Pelopův, bratr Átreův. Žil v hněvu s bratrem Átreem, jenž mu dal jíst maso z jeho vlastních synů // Thyrsos, tyč zdobená révovím a piniovou šiškou, znak boha Bakcha// Tiber (a), řeka ve střední Itálii, která protéká Římem, nyn. Tévere // Tiberius, syn boháče Servia Oppidia // Tibullus Albius, římský elegik. Žil 54—19 // Tibur, město ve střední Itálii, nyn. Tivoli // Tiburnus, jeden z bájeslovných zakladatelů Tiburu // Tigellius ze Sardinie, známý zpěvák a oblíbenec Gaesarův a Octavianův. Ješitný a marnivý // Tigris, řeka v Mezopotámii // Tillius, blíže neznámý muž nízkého původu, jenž pozbyl svého místa v senátě a zaseje získal. Později se stal praetorem // Timagenés, rétor z Alexandrie,'vynikal výmluvností a vtipem // Tiri-datés, parthský vládce z 1. st. př.n.l. // Tísifoné, jedna ze tří Erínyí (Fúrií) // Titánové, děti Urana a Gáie, kteří svedli s Diem boj o vládu nad světem a byli poraženi // Títhónos, bájeslovný syn trójského krále Láomedonta, manžel bohyně Jitřenky // Titius, mladý lyrický básník, odvážil se napodobovat Pindara, ale asi s nezdarem // Tityos, bájeslovný obr // toga, svrchní oděv (roucho) římských občanů v míru // Manlius Torquatus, právník, přítel Horatiův, příslušník významného římského rodu // Nonius Asprenas Torquatus, slavný řečník a obhájce z 1. st. př.n.l. // Tribun, název různých úředníků; tribun vojenský, jedna z nejvyšších hodností v římské legii; // Triumf, slavnostní průvod válečného vítěze // Tróilos, syn Priamův // Trója, město v Malé Asiii známé z Homérova eposu // Tubatius Gaius Těsta, učený římský právník, přítel Giceronův, později Augustův a Horatiův // Tullus Hostilius, třetí římský král // L. Volcatius Tullus, L. Volcatius, L. F. Tullus, přední představitelé římského veřejného života z 1. st. př.n.l. // tribunál, místo, kde se konal soud, též označení soudu // trimetr jambický neboli senárius = jambický verš užívaný hlavně v dramatě // Trivicum, podhorské městečko vých. od Beneventa // tunika, spodní šat Římanů, podobný košili // Turbo, gladiátor patrně malé postavy // Ttlrius,
359
soudce, který zneužíval svého úřadu k soukromé mstě // Tuská čtvrt,
byla střediskem nekalých živlů // Týdeus, syn krále Oinea, otec Dio-
médův // Týfeus, bájeslovný obr // Tyndaris, ženské jméno // Tyros,
foinícké město na východním pobřeží Středozemního moře // Tyrrheni, !
tj. Etruskové // Tyrrhenské moře, část Středozemního moře na západ
od Itálie // tyrská roucha, zbarvená vzácným nachem z Tyru ve Foiníkii
// Tyrtaios, řecký lyrik, povzbuzoval svými písněmi Spartany do boje
Ulixes, lat. jméno krále Odyssea // Umberský, podle Umbrie, krajiny ve střední Itálii // Umbrenus, rolník; byl mu přidělen Offelův statek // u' Ummidius, známý lakomec, usmrtila ho propuštěnka, jako kdysi zavraždila Klytaiméstra, dcera Tyndareova, svého chotě Agamemnona // , uncie, dvanáctina asu; jako jednotka váhy = 1/12 libry // Ustica, pahorek ve střední Itálii
P, Valerius Poplicola, první konzul řím. rep. r, 509, účastnil se vypuzení královské rodiny z Říma // Valerius Gato, básník a gramatik // C, Valgius Rufus, konzul r, 12 př.n.l., římský elegik z Maecenatova kroužku, ; spisovatel knih i z jiných oborů, přítel Horatiův // L. Varius Rufus, 1 básník tragický a epický, přítel Horatiův a Vergiliův // P. Varo Terentius Atacinus, epický a satir, básník římský, psal vedle eposů a elegií satiry v duchu Luciliově // Varus, mužské jméno // Vaticanus, římský pahorek // Veia, pomocnice čarodějky Canidie // Veianius, gladiátor // Veie (Veii), j město sz. od Říma v Etrurii // Venafrum, město ve střední Itálii // Venusie, město ve vnitrozemí apulského kraje, rodiště Horatiovo, nyn. Venosa // Venuše, řec. Afrodite, bohyně lásky // Vergilius, mužské jméno ] // P. Vergilius Maro, slavný římský básník, skladatel Aeneidy, pastýřských a rolnických zpěvů, přítel Horatiův, žil 70—19 // Vertumnus, bůh změn v přírodě i v životě lidském // Vesta, bohyně krbu a domácího ohně, chránící jednotlivé domácnosti i celé obce; Vestin chrám, nej-posvátnější místo v Římě na jižní straně Palatinu // Vibidius, šašek \ a šprýmař // Vibius Viscus, patřil se svým bratrem k literárním druhům 1 j
Horatiovým // Villius, milenec Fausty, záletné dcery diktátora Sully, / manželky Milonovy // Vindelikové, kmen usídlený v severní alpské oblasti // Vinius Asina, přítel Horatiův, měl odevzdat Augustovi první sbírku Horatiových básní // M. Vipsanius Agrippa, římský voják, přítel a zeť Augustův; po něm je nazváno Vipsaniovo sloupoví, promenáda : f
vznešeného římského světa // Viskové, bratři, básníci, kritikové a přátelé Horatiovi // Vodnář (Aquarius); v jeho souhvězdí vstupuje slunce j v polovici ledna // Volanerius, římský světák // Volteius Mena, propuštěný I otrok // Voranus, propuštěný otrok // Vulkán (Vulcanus), bůh ohně i a kovářského řemesla, ztotožňovaný s řeckým Héfaistem. Vulkánův živel = oheň // Vultur, hora poblíž Venusie <
Xanthius, mužské jméno // Xanthos nebo Skamandros, říčka u Tróje j
Zéthos a Amfíón, synové Dia a Antiopy.
360 i
POZNÁMKA K PŘEKLADU
Práce překladatelů z antických literatur se dnes vyznačuje určitými zvláštnostmi, které není možné pominout. Současný čtenář se totiž v oblasti starověkého písemnictví, především poezie, nepohybuje zdaleka s takovou samozřejmostí jako generace, jíž byly určeny překlady vzniklé v první polovině tohoto století. Narážky na dávná jména a události, ať historické, ať bájeslovné, jsou dnes v mnoha případech nejasné, kadence a zpěvnost většiny antických veršů, dříve každému maturantovi blízká, může působit (vyjma snad nejběžnější typy, hexametr a pentametr) jako neobratné klopýtání. Svět starých Řeků a Římanů se nám prostě vzdálil, třebaže se u nás antické kultuře i dějinám v posledních letech věnuje vzrůstající péče, zejména po stránce ediční.
Především je tedy snahou dnešního překladatele nepřetížit text místy temnými, při prvním čtení těžko srozumitelnými, která by znesnadňovala vnímat dílo jako tvar umělecký; text by se prostě neměl během cesty za čtenářem změnit v pouhý kulturně historický dokument. To by ovšem znamenalo především odstranit z básní rozmanité narážky a jména běžně neznámá a nahradit je vhodnými adekvacemi. Svízel je právě v tom, že míst, která dovolují takovéto řešení, je v Horatiových ódách poměrně málo. Valná část takových zmínek právě u tohoto básníka totiž je pro umělecký účin díla podstatná. Proto tedy bylo nutno k textu připojit rozsáhlý poznámkový aparát, a navíc ještě slovníček cizích jmen, jež mají čtenáři usnadnit četbu a zkrátit na míru co nejmenší jeho pouť za autorem a jeho dílem.
Odvažovat se druhé možnosti, která se tu překladatelům nabízela, to jest řešit úkol v rovině parafráze, se zdálo být celkem příliš dobrodružné. Snad v některých jednotlivých básních by tento přístup mohl přinést užitek, avšak převážnou většinou je Horatiův text natolik vnitřně spoután s reáliemi, že zpřetrhat tyto vazby by znamenalo způsobit ztráty, které by se pak těžko daly jiným způsobem nahrazovat. Na druhé straně se překladatelé samozřejmě nevyhýbali možnosti uvolňovat nebo kompenzovat všude tam, kde to bylo možné.
Podobné svízele se objevily i v oblasti formy. Také zde stál na počátku základní rozpor: buď respektovat horatiovský verš se všemi jeho zvláštnostmi a vydat se přitom nebezpečí, že mnohé kadence
361
budou pokládány jen za neobratné polotvary, anebo zcela opustit horatiovskou metriku a hledat i po stránce formální řešení v oblasti parafráze (takové pokusy již zde v minulosti byly). Jakkoliv druhá možnost byla velmi lákavá a pro překladatele okázalá, nezbývalo než nakonec i ji odmítnout. Otázky metriky jsou totiž pro Horatia (hlavně jako autora ód a epód) záležitostí přímo bytostně programovou: v samém základu jeho tvůrčích záměrů stála snaha vytvořit rozsáhlou přehlídku možností, které poskytoval antický časomerný systém, převzít dědictví řeckých lyriků v rozsahu co největším a rozprostřít toto bohatství tvůrčí umnosti před své současníky i potomky v celé šíři. Po dvou tisíciletích lze českému čtenáři předložit tyto hodnoty ovšem jen zprostředkovaně, prostřednictvím našeho systému prízvučného; klenba verše v českém překladu je tedy budována z jiných kamenů, nicméně její křivka zůstává v podstatě stejná. (Drobné nutné nebo prospěšné odchylky, na př. v postavení cézur aj., se netýkají podstaty věci.) Přesto nelze pustit se zřetele, že některé metrické formy by se mohly, vzdor snaze překládat je co nejvíce v souladu s kadencí české řeči, stát pro čtenáře bludištěm; proto také uvádíme v následující poznámce přehled převážné většiny metrických typů, které Horatius použil ve svém básnickém díle.
POZNÁMKA K METRICE H O R AT I O V Ý G H ÓD A EPÓD
Jedním z výrazných rysů Horatiových ód a epód je jejich metrická rozmanitost; těžko bychom pro ni v antickém básnictví, zejména v poezii římské, hledali obdobu. Je to skutečná přehlídka všech metrických typů tehdy známých.
Antická metrika je pro většinu dnešních českých čtenářů oblastí značně odlehlou (vyjma snad hexametr a elegické distichon), i když základní problém souměřitelnosti antické časomíry s naším prízvučným systémem byl v podstatě a zřejmě s konečnou platností vyřešen již před více než půlstoletím; v našem písemnictví původním nalézáme ohlasy starověké metriky jen výjimečně a tvorba překladová není v současné době dosud natolik rozsáhlá, netkví v povědomí čtenářů takovou měrou, aby mohla tyto bílé plochy podstatněji zaplnit.
Proto pro informaci připojujeme v malém přehledu převážnou většinu metrických typů, použitých v ódách a epódách (odchylky, např. v postavení cézur, jsou odůvodněny zřetelem na kadenci české řeči).
L sapfická strofa J|kládá se ze tří tzv. sapfických hendekasyllabů a z tzv. adonskéhcr verše)
— U—U— UU-U-U
— U — U— UU-U — U
— U — U — U U — U — U
ť~\ /-T U U ~ U "\
(v ódách 1/2,(10/12, 20/22)25, 30,/32) 38; II/2, 4, 6, 8/T0,)16; III/8,)
11, 14, 18, 20, 22, 27; IV/2, 6, 11 a v Písni stoletní) '
2. alkájshá strofa (skládá se ze dvou tzv. alkájských hendekasyllabů, pětistopého neúplného jambu, a konečně ze čtyřstopého sestupného verše, kde zcela pravidelně po dvou daktylech následují dva tracheje)
D-ju-iU-uu-uu
U — U — U — UU — UU U — U — XJ — u — u — UU — UU — u — u,-, ivjxlách(I/9.) 16, 17, 26, 27, 29, 31, 34, 35, 37j,II/l, 3/5, 7/9, 11, 13, 14/15, 17,19, 20;'III/r, 2/3,;,4, 5, 6, 17, 21, 23, 26, 29; IV/4, 9, 14, 15)
363
3. asklepiadská sloka (skládá se ze tří tzv. menších asklepiadských veršů a verše glykonského)
— U - U U - -UU-UU -U-UU -     — U U — U U
— U — u u —    — u u — u U
-U-UU-UU '\\ Někde najdeme tento metrický typ s tou obměnou, že ve 3, :verši sloky je tzv. ferekratej (—U — UU — u) jsou to básně 1/5,(14), 21, 23; III/7,{Í3)a rv/13.^ \\.
(v ódách'1/6, 15,í24J 33; 11/12; 111/10, 16;(lV/5,)l2) 4,. glykonský verš s (menším) veršem asklepiadským
-u-uu-uu _
— U — UU—      — UU — UU
(v ódách J/3) 13, 19, 36;(IÍI/!| 15, 19, 24, 25,'28; IV/1,1 3)
5. malý sapfický verš (neboli tzv. ferekratej I. typu) s tzv. větším sapfickým veršem
— U U — U — U~ ^-~\ — U - U - U U -  — UU — U—TJ (v ódě (1/8))
6. hexametr s třístopým neúplným daktylem (— U U — U U —) {vldhilVJlj)
7. hexametr se čtyřstopým daktylem (— U~u — U~u — u~U — u) (v ódách 1/7 a 28; a ep. 12)
™ 8. verš Archilochfw se šestistopým neúplným jambem (tzv. jambickým trimetrem)
_      — U (U) — U (U) — U (U) — U U — U — U —U
u-u-u-u-u-u
(v ódě 1/4) )
9. Uyřstopý neúplný kochej (tzv. lekython) se šestistopým neúplným jambem
(v ódě II./18)
10. manší veršasklepiadský (v ódác^'l/l)ín/30]>a IV/8)
/II. ódy 1/11^18; a IV/10 jsou napsány větším veršem asklepiadským — u - U U —     — UU— UU-UU
12. zvláštního metrického útvaru je použito v ódě 111/12. O tom, jaký charakter má stavba těchto veršů, nepanuje v teorii jednotné
364
stanovisko. Nepochybné je pouze to, že základním prvkem tu je tzv.
vzestupný ionik (UU--), který ovšem nelze v našem přízvučném
systému důsledně napodobit s ohledem na kadenci české řeči.
13. jainbický trimetr s jambickým dimetrem
— U — U — U — U — U — u — u — u — U —
(v epódách 1 —10)
14. hexametr se šestistopým úplným jambem (tzv. pythiambicum II) v epódě 16.
15. hexametr se čtyřstopým jambem (dimetrem) (tzv. pythiambicum I) v epódách 14 a 15.
16. hexametr s veršem zvaným iambelegus (u — U — U — UU-UU u u —) (v epódě 13)
17. jambický trimetr s tzv. elegiambem (-UU-UU-   u'— U — U — u—)v epódě 11.
18. poslední epóda je napsána v jambickém trimetru.
i \
EDIČNÍ POZNÁMKA
OBSAH
Ze starší doby nemáme jedinou ukázku překladu Horatiových básní. Jen Daniel Adam z Veleslavína má ve své Politeii několik citátů. Ani doba obrozenská, která věnovala Horatiovi velkou pozornost, nevytvořila překlad úplný. Objevují se jen ukázky, a to již r, 1797 (A. Puchmayer parafrázoval ódu I, 9), v čele Slováků stojí S. Rožnay (óda 1, 22, 1807) s B. Tablicem.
Skutečné překlady zahájil J. Ľ. Ziegler ve Vídeňských novinách a v Prvotinách pěkných umění (1812, 1813). Po něm následovaly další ukázky v Musejníku, Hlasateli, v Květech a jinde, které podali (chronologicky) J. Rautenkranc, D. Kinský, V. A, Svoboda, F. Vetešník, A. Pacovský, Š. Hněvkovský, J. Hercog, J. Jungmann, J. Hollý (hodně ukázek), J. Kocián, S. K. Macháček (O umění básnickém), F. Černohouz, K. Vinařický, b. -Nosák, J. Hoznek, b, Hroboň, O. Ďurček, G. Gochius, F. Svoboda, F. Šír (ódy, v rukopise celé dílo?), V. Foustka, K. V. Jelen (první knihu ód). J. Truhlář vydal překlad Satir (1867), E. Štolovský první a druhou knihu ód a List k Pisonům (1894), J. Červenka rovněž přeložil List k Pisonům (1882); překlad Od a epód uveřejnil Z- Hrubý (1884), a téhož roku i Satiry a Listy. „První knihu básní" otiskl V. Charvát (Plzeň 1892).
O moderní překlad se pokusil V. Koívara (1905), R. Kantor (1910), T. Hála (1914), F. Bartovský (1915), A. Panz (1915); J. Pelikán uveřejnil celý překlad Horatia 1922.
Největší zásluhu na tomto poli má předčasně zemřelý profesor Karlovy university Otakar _Jir_áni, jehož památce je tento překlad věnován. Svým překladem Horatiova díla (Ódy a epódy 1923, Satiry a Listy 1929) překonal Jiráni všechny své předchůdce a také přítomná práce mu vděčí za nejeden tvůrčí podnět a výraz.
Quintus Horatius Flaccus —
básník životní vyrovnanosti 7 ÓDY
Kniha první 19
Kniha druhá 51
Kniha třetí 72
Kniha čtvrtá 107
Píseň stoletní 127
EPÓDY
Epóda I-XVII 133 SATIRY
Kniha první 155
Kniha druhá 187
LISTY
Kniha první 223
Kniha druhá 257
KOMENTÁŘE
Poznámky 289
Seznam vlastních jmen 341
Poznámka k překladu 361
Poznámka k metrice Horatiových ód a epód 363
Ediční poznámka 366
i
knihovna souborné dílo q..
klasiků
horatia flagca
quintus horatius flaggus vavřín a réva
Přeloženo z latinských orginálii ^des el épodes, vydaných nakladatelstvím Les Bellts Letires, Paris 1927, a Opera, vydaných B, G. Teub-uereni) Lipsiae 1959. Předmluvu napsala Eva Kuťáková, Graficky upravil FrantiSek Muzika.
Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a uméní, n. p„ jako svou 2866. publikaci v redakci krásné literatury. Prahaí 1972. Odpovědný redaktor Jan Binder, Vytiskl Tisk, knižn výroba, n. p. Brno, závod 3 - Český Těšin. 19,68 AA, 20,14 VA, 602 22 865. Vydání první úplné. Náklad 5500 výtisků.
01-043-72
13/42  Váz. 28 Kčs