Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Základní akustické vlastnosti zvuku
Perioda = trvání jednoho kmitu (v milisekundách; tučná čára)
Frekvence = počet kmitů za sekundu
(v hertzech; zde 500 Hz = 1000 ms / 2 ms)
Amplituda = výchylka z rovnovážné polohy, určuje sílu zvuku, resp. sílu
tlaku vzduchu (v decibelech)
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Tón = pravidelný (periodický) zvuk
Šum = nepravidelný (neperiodický) zvuk
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Kombinace tónu a šumu (pravidelného a nepravidelného zvuku)
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Složené tóny
• obsahují více
frekvenčních složek
• je možné je na tyto
složky rozdělit
Základní tón
• tón s nejmenší frekvencí
Základní frekvence
• frekvence základního
tónu (F0)
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Oscilogramy vokálů [ a: ] (vlevo) a [ i: ] (vpravo)
Trvání základní periody = 9,65 ms, což odpovídá frekvenci 104 Hz (= 1000
/ 9,65)
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Spektrum vokálů [ a: ] (vlevo) a [ i: ] (vpravo)
Formant
• tónové zvuky, které vznikají rezonancí v nadhrtanových prostorách
• ve spektru se projevují jako vrcholy intenzity
• F1, F2, F3, F4 atd.
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Spektrogramy vokálů [ a: ] (vlevo) a [ i: ] (vpravo)
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Základní typy složených zvuků 1
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Základní typy složených zvuků 2
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Vokály (jednoduché, monoftongy)
• hlásky s tónovou strukturou
• složené tóny: základní tón + tóny vzniklé rezonancí
v nadhrtanových prostorách
• charakteristické
formantovou strukturou
• důležité jsou především
formanty F1 a F2
• F1 odpovídá vertikální
poloze jazyka
• F2 odpovídá horizontální
poloze jazyka
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Vlastní konsonant / obstruent
• šumové hlásky (např. [ p t f s x t͜ʃ ])
• mohou být doplněny tónem hlasivkového hlasu (F0) → znělé obstruenty
(např. [ b d v z ɦ d͜ʒ ])
• bez formantové struktury
Typy:
(ex)ploziva
• velmi krátký šum typu pulzu; před vznikem šumu dochází k přerušení
vzduchového proudu (např. [ p k b d ])
frikativa
• trvající šum souvisle navazující na předcházející zvuky (např. [ s z ʒ x ])
afrikáta
• kombinace předcházejících dvou možností (např. [ t͜s d͜ʒ ])
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Tranzienty formantu F2 pro spojení bilabiálních a alveolárních okluziv
s různými vokály
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Sonora / sonanta / sonoranta
• šumová složka je oslabena
• větší podíl tónové složky
• mají jeden formant vzniklý rezonancí na základě hlasivkového tónu
• na rozdíl od vokálů mají pouze jeden formant (+ šumovou složku)
• pod sonory se někdy řadí i vokály, jindy termín sonora označuje pouze
konsonanty
• v anglické terminologii se používá i termín resonant (rezonanta) pro
označení sonor a vokálů, tj. hlásek s formantovou strukturou
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
Mezi sonory patří tyto konsonanty:
A) likvida
• [ r ] a [ l ], popř. další
• foneticky velmi různorodé, ale podobné z hlediska svého chování
(např. v češtině tvoří jádro slabiky: prst, vlk)
• akusticky podobné vokálům
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
• u vibrant velmi krátké zeslabení akustické energie po celé šířce spektra
jako důsledek kmitání jazyka
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
• u laterál jednodušší tvar vlny, přítomnost antiformantu (pokles
intenzity) mezi 2 a 3 kHz, který zároveň způsobuje pokles intenzity ve
vyšších frekvencích
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
B) nazála
• např. [ m n ɲ ]
• charakteristické tzv. nazálním brumem: rezonance v dutině nosní a
antirezonance v dutině ústní
• antirezonance se projevuje zeslabením frekvenčního pásma v celém
spektru („antiformant“)
• převažují
nízké
frekvence
Bičan, Aleš. Úvod do obecné fonetiky. Ústav jazykovědy a baltistiky, FF MU, 2024.
C) klouzavá hláska / glajd(a), glide [ɡlajt]
• nemá plně rozvinutou tónovou složku, ale chybí ji i výraznější šumová
složka
• má velmi blízko k vokálům
• odpovídají centrálním aproximantám a semivokálům (např. [ w j ])
[ aja ] [ aʝa ]