Sémantické změny
Odlišné významy etymologicky totožných slov v různých příbuzných jazycích
jsou výsledkem různého významového vývoje v různých jazycích. Úkolem
etymologické analýzy je proto mimo jiné rekonstruovat původní, etymologický
význam.
Psl. *kъnędzь ‘panovník, vládce’ ← germ. *kuninga- ‘hlava, vůdce rodu’ (<
*kunja- ‘rod, pokolení’):
stsl. kъnędzь ‘kníže, vládce’, č. kněz, p. ksiądz ‘kněz’, vsl. knjaz’, jsl. knez
‘kníže, princ’, hl. knjez, dl. kněz ‘pán’
Paralelní příklady titulových názvů, u kterých etymologická analýza odhalila
jako původní význam pojem vznešenosti, urozenosti, vlády apod. (podobně jako
u psl. *kъnędzь a jeho kontinuantů ve slovanských jazycích):
šlechtična → slečna
jemnostpán ← Jeho Milost pán
vašnosti ← Vaše Milosti
(U těchto tří titulů výše došlo navíc ke zjednodušení, zkrácení, což je u titulů ne
zcela výjimečný jev).
Dále např.
lat. dominus ‘pán’, doslova ‘vládce domu’ (< domus ‘dům’)
něm. Herr ‘pán’ < sthn. hēriro = komparativ od hēr ‘vznešený’
Zužování významu (sémantická specializace) – slova původně obecnějšího
významu nabývají význam konkrétnější, specializovanější
Např.
č. žito ‘konkrétní druh obilí’, ve stč. ‘obilí’, místy i ‘pšenice’, ve vsl. dialektech i
‘ječmen’ (souvisí s psl. *žiti ‘žít’); pův. význam ‘co slouží k žití, k životu,
potrava’(nomen actionis) → ‘obilí’ (nomen acti);
č. pivo ‘konkrétní druh nápoje’, stsl. ‘nápoj’ < psl. *pivo (souvisí s psl. *piti
‘pít’); pův. význam ‘co slouží k pití, nápoj’;
č. šanson ‘píseň se závažnějším obsahem’ ← fr. chanson ‘píseň’
č. máslo, slk. maslo, p. masło ‘tuk z mléka’, ukr. maslo, r. maslo ‘tuk z mléka;
olej, tuk; mazadlo’ < psl. *maz-slo od *mazati ‘mazat’, pův. význam tedy ‘co
slouží k mazání’ – zachován ve východoslovanských jazycích, v č., ale i
některých dalších slovanských jazycích došlo k sémantické specializaci
Rozšiřování významu (sémantická generalizace) – slova původně užšího,
specializovanějšího významu nabývají význam širší, obecnější.
Např.
č. zápasit, původně jen typ boje, kdy se protivníci drželi za pasy, dnes ‘bojovat,
bít se obecněji’, slovo má tedy obecnější význam, označuje různé způsoby boje,
nejen ten jeden konkrétní
č. kůže, psl. *koža < *koz-ja = posesivní adjektivum od psl. *koza ‘koza’.
Původně ‘kozí tělesný povrch’, dnes kůže obecně.
č. palec, slk. palec ‘nejsilnější prst’, b. palec, srb./ch. palac stejného významu,
p. palec, ukr. palec’, r. palec ‘prst’ < psl. *palьcь ≈ lat. pollex (genitiv pollicis),
souvisí s lat. pollēre ‘být silný, mohutný’. Čeština zachovává původnější
význam, v polštině, ukrajinštině nebo ruštině došlo k sémantické generalizaci.
Různé druhy přenášení významu:
Metonymie – založená na věcných souvislostech
Metafora – přenášení významu podle vnější podobnosti
Synekdocha – záměna části a celku (totum pro parte = názvem pro celek se
pojmenovává část; pars pro toto = název pro část celku slouží k nazvání celého
celku)
Např.
č. koruna ‘peníz’ – metonymie (podle koruna ‘kruhová ozdoba hlavy jako znak
hodnosti panovníka’ na líci mince);
č. koruna ‘rozvětvená část stromu’ – metafora (podle podobnosti s korunou
jakožto symbolem panovnické hodnosti);
č. játra – dnes značkové pojmenování – příklad na synekdochu (totum pro parte)
< ie. *en-tero- ‘to, co se nachází uvnitř, vnitřnosti’ (stind. antara- ‘vnitřní’, ř.
ἔντερα [entera] ‘vnitřnosti’)
Zhoršování významu (deteriorace), zlepšování významu (meliorace)
Enantiosémie = procesy vedoucí ke vzniku opačného významu
) Enantiosémie úplná (vnitroslovná antonymie):
lat. altus ‘vysoký’ a ‘hluboký’ ← *‘odchylující se od horizontální roviny, a to
po vertikální ose buď směrem nahoru, nebo směrem dolů’;
č. dial. dýnko ‘dno nádoby’ a ‘poklička, poklop’, podobně slk. dial. dienko;
slk. dial. šanec/šianec ‘jáma, příkop’ (původně ‘uměle vyhloubený útvar’) a
‘násyp, val’ (původně ‘vyvýšený útvar vzniklý z materiálu získaného při
hloubení tohoto výkopu’)
Enantiosémní jsou i lexémy, které implikují jak původce děje, tak příjemce děje.
Např.
stp. straszliwy ‘vzbuzující strach, hrůzu’ a ‘lekavý, bojácný’;
něm. erschrecken ‘polekat se’ a ‘postrašit’
Některé důvody vzniku enantiosémie:
- Rozdílné vnímání smyslových vjemů:
Např. p. wonieć znamená ‘vonět’ a hovorově (o nepoctivém obchodě apod.)
‘zavánět, smrdět’, podobně srb./ch. vònjati ‘vydávat vůni nebo zápach’ (oba
významy vycházejí z neutrálního ‘být cítit’); lat. tepidus ‘teplý’ a ‘chladný’
(východiskem obou významů je ‘mající určitou teplotu’).
- Různé morální hodnocení určitých vlastností:
lat. sacer ‘zasvěcený božstvu, a proto nedotknutelný, posvátný, svatý, zasvěcený
někomu’ a ‘božstvu propadlý, prokletý, daný do klatby’
b) Enantiosémie mezijazyková
č. páchnout ‘vonět nevábně, smrdět’, r. páchnut’ ‘vonět’ (< psl. *pachnǫti ‘být
nějakým způsobem cítit’);
č. vonět ‘vydávat příjemný zápach’, p. wonieć ‘vonět’, r. vonjat’ ‘smrdět’
(denominální slovesa utvořená od substantiva, které se rekonstruuje jako psl.
*von’ь, resp. *von’a, č. vůně);
psl. *užasъ, *(u)žasnǫti: č. úžas ‘překvapení, údiv’, b. r. úžas, br. ukr. r. dial.
žach, ukr. dial. žas, ukr. arch. užáh ‘hrůza, zděšení, děs’, č. úžasný ‘budící úžas;
neobyčejně velký, ohromný; bezvadný, vzbuzující nadšení, radost’, r. užásnyj
‘hrozný, strašný’ apod.
Významové rozdíly u přejatých slov vyplývají z rozdílné integrace dané
výpůjčky v jednotlivých jazycích:
Např.
č. kriminalista, r. kriminalíst ‘kdo se vědecky zabývá kriminalistikou nebo
prakticky pracuje na základě jejích metod’, ale p. kryminalista ‘trestanec,
zločinec’ (všechno jsou výpůjčky lat. crīminālis ‘trestní’ < lat. crīmen ‘zločin’, a
to něm. prostřednictvím).
Opozitní významy se někdy předpokládají i u některých ie. kořenů:
ie. *megh- ‘velký, malý’: stind. mahānt-, ř. μέγας [megas], lat. magnus ‘velký’;
lit. mažas, lot. mazs ‘malý, drobný’, stsl. mězinьcь ‘nejmladší (tedy nejmenší)
syn’, b. dial. mizínec ‘poslední, nejmladší dítě’, stč. mězenec ‘malík, prsteník’;
ie. *ḱel- ‘studený, teplý’: lit. šáltas ‘studený’, lat. calidus ‘teplý, horký’
c) Enantiosémie morfémová
vlivem určitého prefixu se opozitní významy mohou vyskytovat jak u jednoho
lexému v jednom konkrétním jazyce, tak u příbuzných lexémů v příbuzných
jazycích.
č. obít, slk. obiť ‘pokrýt na povrchu něco něčím (= něco někam přidat)’ a
‘otlouct povrch něčeho (= zbavit něco něčeho)’;
č. přehlédnout ‘prohlédnout, prozkoumat, zrakem obsáhnout’ a ‘nespatřit,
nevšimnout si, pominout, nevěnovat pozornost’ (podobně slk. prehliadnuť)
Antonymní významy u jednoho a téhož slovesa mohou být dokladem jeho
dřívější prefixace:
stsl. lǫčiti ‘slučovat, spojovat’ (< sъlǫčiti), ‘rozlučovat, oddělovat’ (< razlǫčiti,
otъlǫčiti)
psl. *bьrati ‘brát’ < ie. *bher- ‘nést’ (stind. bhárati, ř. φέρω [ferō], lat. ferō
‘nést’
psl. *bermę ‘břímě’
d) Enantiosémie situační
- v závislosti na konkrétní řečové situaci
např.: č. děkuji, p. dziękuję aj. – přijetí nebo zamítnutí nabídky, pozvánky apod.
v závislosti na intenci mluvčího;
projevy dysfemismu: to je krutý! ‘je to skvělé, výborné obdivuhodné’ apod.