Jazykové tabu a jevy s ním související 1. Zákaz užití určitého slova především z důvodů náboženských nebo společenských. 2. Slovo podléhající tomuto zákazu. 3. V širším smyslu zákaz některých aktivit (stravovacích, např. zákaz požívání hovězího masa pro hinduisty, košer strava v židovské společnosti apod.), některých gest na veřejnosti (vztyčení prostředníčku apod.), sexuálních (např. incest), některých zvukových projevů na veřejnosti (např. říhání v některých kulturách) apod. Tabu ← prostřednictvím angličtiny z polynéského tapu < ta ‘vydělit, označit’ + pu ‘úplně, zcela’, doslova tedy ‘zcela vydělený, odloučený’ nebo ‘zvláště označený’, odtud ‘posvátný, nedotknutelný’; v jazykovědě pak ve významu „zákaz užití určitého slova“ Noa, antonymum k tabu, prostřednictvím angličtiny také z polynéštiny, doslova ‘všeobecný, obvyklý, obyčejný’; v jazykovědě pak ve významu „slova, která nepodléhají tabuovému zákazu“ Jazykové tabu vzniklo na půdě primitivního, magicky mytologického myšlení a souviselo s pověrečným přesvědčením jednak o přírodě oživené duchy a démony, jednak o fatálním sepětí slova jakožto akustického obrazu nějaké věci s věcí samou, resp. s jejím duchem nebo démonem – podobně jako i optický obraz reality byl v této kulturně civilizační vývojové fázi ztotožňován se zobrazovanou realitou, resp. s její duchovní nebo magickou podstatou. Lehkomyslné a neuvážené vyslovení jména nějaké osoby, zvířete, tělesného orgánu, nemoci, místa, neživé přírodniny (živlů, nebeských těles) apod., před níž měl primitivní člověk strach nebo k níž měl úctu, mohlo v jeho představách působit jako urážlivé, znevažující, příliš intimní nebo troufalé, protože pravé pojmenování platilo za nedílnou součást a živoucí kus svého nositele, krylo se s jeho podstatou. Např. značkové pojmenování medvěda zachované v ř. ἄρκτος [arktos], lat. ursus, stind. ṛkša-, stir. art bylo v jiných ie. jazycích nahrazeno noa popisného typu: psl. *medvědь < *medu-ēd- „jedlík medu“, stir. mil-chobur ‘milovník medu’, lit. lok᷉ys (< *dlokīs ‘davič’, podle jiného výkladu ‘lizoun’), něm. Bär (< sthn. bero ‘hnědý’, tedy ‘hnědé zvíře, hnědouš’) Jazykové tabu bylo vztaženo též na pojmy z oblasti náboženského kultu a ve vypracovaných náboženských představách bylo přímo zakazováno „brát jméno boží nadarmo“ a byla uvalena řečová cenzura na „nomina sacra“ vůbec, na výrazy související se smrtí, s posmrtnými představami i s religiózní démonologií. ________________________________________________________________ Jako noa slouží i eufemismy (z ř. εὖ [eu] ‘dobře’ φημί [fēmi] ‘mluvím’), zmírňující náhrady nějakého slova znějícího drsně: např. odejít, vydechnout naposledy apod. ‘zemřít’ nebo výpůjčky: str. kolomišče ‘hřbitov’ ← fin. kalmisto (fin. kalma ‘smrt’); ukr. cvyntar, br. cvintar ‘hřbitov’ ← pol. cmętarz ← lat. coemētērium; č. hřbitov ← něm. Friedhof Tabu podléhala i inhonesta, tedy slova obscéní, odporující společensky chápané slušnosti: např. ve slovanských jazycích chybí sloveso obsahující ie. koř. *ḱek- ‘vykonávat velkou potřebu’: lit. šikti stejného významu, lat. cacāre (ale to může být výraz z dětské řeči). Velmi starý ie. výraz pro ‘lejno’ odvozen od téhož ie. kořene r-ovou příponou: stind. śakṛt- ‘lejno’ (< ie. *ḱek-r̥ ), het. šakkar; ve slovanských jazycích *govьno (< *ḱskōr gu̯ ou̯ ino ‘kravské lejno’ → ‘lejno’, kde *gu̯ ou̯ ino je utvořeno od *gu̯ ou̯ - ‛skot’ – srov. *govędo ‛hovado, hovězí dobytek’); psl. *seroͅ sьrati, stind. sarati ‘teče’ (→ ‘má průjem’, stind. ati-sāra- ‘průjem’) tabuová generalizace – užití neurčitějších obecných názvů místo speciálních názvů konkrétních např. v některých dialektech některých slovanských jazyků se vlku říká slovem, které je pokračováním psl. *zvěrь ‘zvíře’ (podobně lit. žvėris); srb. dial. nepomenica ‘had’, nepomenik ‘kurděje’, doslova ‘to, co není dobré připomínat’ r. dial. ona ‘cholera’, p. lid. ono ‘lejno’ tabuová nápověď – popisné pojmenování metaforické, metonymické nebo synekdochické, které slouží jako noa např. zajíc byl pokládán za zvíře mytické, které má podle primitivních představ vztah k Měsíci jakožto sídlu duší zemřelých, proto rovněž podléhal tabu něm. Hase ‘zajíc’ < sthn. haso ‘šedivý’; lit. širvis ‘srnec, zajíc’ < lit. širvas ‘šedivý’; č. ušák, dl. wuchac, r. dial. uškan; psl. *zajęcь, č. zajíc (buď k *zьjati ‘zet’ podle „zejícího“, rozštěpeného pysku, nebo k ie. *ghai̯ - ‘poskakovat’ – srov. lit. žaidžiu ‘poskakuji’, lat. haedus ‘kůzle’, gót. gaits ‘koza’) captatio benevolentiae = úsilí o shovívavost ukr. djad’ko ‘strýček apod.’ k označení vlka nebo medvěda; slk. dial. maco ‘medvěd’, původně domácí podoba mužského jména Matej, r. č. míša ‘medvěd’, domácí podoba jména Michail, Michal některé názvy nemocí s tabuovou motivací: stč. panna ‘pakostnice’; slk. kiahne ʻneštoviceʼ, starší kňahne stejného významu (spojováno s kňahyňa ‘kněžna’); č. hostec ‘revmatismus’ (souvisí s host); r. dial sestrica ‘zimnice, horečka’; srb. dial., chorv. dial. kuma ‘kmotřička’ k označení moru apod. tabuová antifráze – slova označující něco špatného, nebezpečného, nešťastného apod. jsou nahrazena slovy s opačným významem, antonymy r. dial. kostoprav ‘medvěd’ („kdo napravuje kosti“) je tabuovou antifrází k r. dial. lomaka („ten, kdo láme kosti“); srb. dial. dobrić ‘hnisavý dýměj’ je tabuovou antifrází k zlić; srb. veselik, veselica je tabuovou antifrází k nesretnik, jadnik ‘nešťastník, ubožák’ Wunschname – slovo, kterým se pojmenuje neblahá skutečnost tak, jak si mluvčí přeje, aby vypadala Např. lasice byla zvíře v magii velmi obávané, věřilo se, že dovede lidem „podfouknout“ nemoc, proto rovněž podléhalo tabu: č. lasice k psl. *lasiti, *laskati ‘hýčkat, laskat, mazlit se’; b., mk. nevestulka, srb. dial. nev(j)estica ‘lasice’ (k nevěsta); fr. belette ‘lasice’ od adjektiva belle ‘krásná’; angl. fairy ‘lasice’ i ‘krásná’; it. donnola ‘lasice’, deminutivum k donna ‘paní’ kakofemismy a dysfemismy – zlehčující, znevažující pojmenování jevů příznivých, pozitivních tohoto původu je např. řada pojmenování částí lidského těla, dnes neutrálních, dříve s obhroublým až vulgárním významem: b., r., ukr. čerep, br. čerap aj. ‘lebka’ – totožné s č. střep, vše pokračování psl. *čerpъ ‘střep’, příbuzné se sthn. scribi, něm. Scherbe ‘střep, skořápka’, stind. karpara- ‘střep, skořápka’; fr. tête, it. tèsta ‘hlava’ < lat. testa ‘střep’; něm. Kopf ‘hlava’, angl. cup ‘číše’; psl. *golva souvisí s psl. *golъ ‘holý’; lat. calva ‘lebka’ souvisí s lat. calvus ‘holý, lysý’ psl. *noga ‘noha’, lit. nagas ‘nehet’, sthn. nagal, něm. Nagel ‘nehet’, stind. nakha- ‘dráp, nehet’, psl. *nogъtь ‘nehet’; it. gamba ‘noha’ < pozdnělat. gamba ‘kloub nad kopytem (u koně)’ psl. *roͅ ka ‘ruka’, lit. ranka, lot. roka, stprus. ranco, buď < lat. branca < *vronkā ‘tlapa’, nebo od slovesa doloženého lit. rinkti ‘sbírat’. Jde o tabuovou náhradu starého ie. názvu pro ruku, zachovaného pravděpodobně v ř. χείρ [kheir]. Jiný způsob, jak vyhovět jazykovému tabu, jsou hláskové obměny slov z důvodů tabuových (např. epenteze, proteze, haplologie, elize, apokopa, synkopa, afereze, substituce hlásek, metateze), jejichž cílem je zatemnit, zamaskovat příslušná slova podléhající tabu: srov. např. č. lid. safra(porte), saprlot, saku(lente), kakra(holte) místo sakra(mente); na mou kuši místo na mou duši; čechman, čerchman(t), čerchan, čermák, černast, červ(ivec), čés, čmert, chmert místo čert; dách(ant), ďák, ďajk, ďas, ďásek, ďasík místo ďábel; hernajs, heršvec místo hergot aj. Zvláštní povahu má tabu a noa v zločineckých argotech: slouží v nich k cílům kryptologickým, tj. k vytvoření „tajné mluvy“, nesrozumitelné ostatním členům daného jazykového společenství a zejména bezpečnostním složkám. Příčinou tabuování některých slov může být i administrativně cenzurní zákaz sloužící k zachování např. vojenského a diplomatického tajemství nebo občanské diskrétnosti (např. potlačení jmen občanů ve zprávách z denního tisku) apod. Vedle tabu v užším slova smyslu existuje tabu v širším smyslu, v němž jsou zahrnuty i jiné motivace zábran v užívání některých slov. Hrají v tom významnou úlohu etiketa, sociálně zvykové momenty, historicky třídně nebo stavovsky podmíněné představy o tom, které slovo je slušné, zdvořilé a náležité nebo naopak v dané společnosti a v dané situaci nevhodné, hrubé. V poslední době se v rámci široce pojatého jazykového tabu uplatňuje princip politické korektnosti, jako moderní jev sociolingvistický. Nepřipouštějí se v tisku, ani ve veřejných mluvených projevech např. slova jako negr nebo cikán a jiná, která by mohla být chápána jako dehonestující. Podobné omezující požadavky na užívání některých pojmenování a slovních obratů vycházejí i z genderové lingvistiky.