I
GRAMATIKA IV | GRAMATIKO IV
ZÁJMENA II | PRONOMOJ II
Pro osobní a přivlastňovací zájmena viz Gramatika I.
ZÁJMENO ONI | PRONOMO ONI
Zájmeno oni, které slovníky většinou uvádějí jako „neurčité os. Zájmeno 3. os.“ bez překladu,
může být pro rodilého mluvčího češtiny mírně složité k aktivnímu užívání. Používá se
v neosobních konstrukcích, kterým v češtině může odpovídat někdo, kdokoliv, člověk, jeden,
nevyjádřený podmět nebo neosobní pasivum, např. Oni diras, ke… „Říká se, že…“
(cf. Kiel oni diras tion? „Jak se to řekne?“), Oni ordonas… „Nařizuje se / Je nařízeno…“,
Oni arestis lin. „Byl zatčen. / Zatkli ho.“, Oni facile povas persvadi lin. „Je snadné ho
přesvědčit. / Lze ho…“, Oni opinias lin honesta. „Je považovaný za čestného.“,
Oni pendigu min, se mi mensogas. „Ať mě pověsí, jestli lžu.“, Oni ne bezonas nin.
„Nejsme potřeba.“, Kiam oni estas riĉa… „Když se je bohatým… / Když je člověk bohatý…“,
Tia aero malsanigas onin. „Z toho vzduchu se člověku / jednomu dělá zle.“,
Ili kapablas ŝteli eĉ oniajn vestaĵojn. „Jsou schopni člověku ukrást dokonce i oblečení.“ aj.
ZÁJMENO SI | PRONOMO SI
Si je tzv. reflexivní či zvratné zájmeno, které neoznačuje rod ani číslo a v podstatě odpovídá
českému se, přičemž jeho posesivní tvar sia odpovídá českému svůj. Jeho užívání se ovšem
v esperantu od češtiny liší v tom, že se používá pouze u třetí osoby.
Mi lavas min. „Myji se.“ Mi manĝas mian panon. „Jím svůj chléb.“
Vi lavas vin. „Myješ se.“ Vi manĝas vian panon. „Jíte svůj chleba.“
Li / Ŝi / Ĝi lavas sin. „Myje se.“ Li / Ŝi / Ĝi manĝas sian panon. „Jí svůj chleba.“
Ni lavas nin. „Myjeme se.“ Ni manĝas nian panon. „Jíme svůj chleba.“
Vi lavas vin. „Myjete se.“ Vi manĝas vian panon. „Jíte svůj chleba.“
Ili lavas sin. „Myjí se.“ Ili manĝas sian panon. „Jedí svůj chleba.“
Oni ne forgesas facile sian unuan amon. „První láska se těžce zapomíná.“
×
Li lavas lin. „Myje ho.“ Li manĝas lian panon. „Jí jeho chleba.“
Ili lavas ilin. „Myjí je.“ Ili manĝas iliian panon. „Jedí jejich chleba.“
Si(a) se vždy pojí pouze s podmětem dané věty. Zatímco v aktivních větách to působí
samozřejmě, je nutné si to ohlídat i u vět v pasivu, kde objekt není konatelem, a u souvětí.
Ŝi estas amata de siaj instruistinoj. „Je milována svými učitely.“
Karlo estis akompanata de Petro al sia domo. „Karel byl doprovozen Petrem do svého domu.“
Elizabeto rigardis la viron, kiu kombis al si la harojn. „Běta viděla muže, který si česal vlasy.“
II
SOUVSTAŽNÁ SLOVA | KORELATIVAJ VORTOJ
V esperantu máme tzv. tabulku souvstažných slov. Tato slova zahrnují různé typy zájmen
a příslovcí a na rozdíl od většiny přirozených jazyků jsou v esperantu tvořena zcela pravidelně.
Souvztažná slova (či korelativa) sestávají ze dvou částí – z prefixu označujícího typ
souvstažnosti a sufixu označujícího typ referentu, přičemž korelativum vždy vzniká jejich
kombinací. Z prefixů máme ki- s tázacím nebo vztažným, ti- s ukazovacím, i- s neurčitým,
ĉi- s všeobecným a neni- se záporným významem. Mezi sufixy potom najdeme -o referující
k věcem, -u k osobám nebo konkrétní instanci, -am k času, -a k vlastnosti, -e k místu,
-el k způsobu, -om k množství, -al k důvodu, -es k vlastníkovi zmíněného.
Kombinací nám potom vznikne následující tabulka:
ki- ti- i- ĉi- neni-o
kio tio io ĉio nenio
-u kiu tiu iu ĉiu neniu
-am kiam tiam iam ĉiam neniam
-a kia tia ia ĉia nenia
-e kie tie ie ĉie nenie
-el kiel tiel iel ĉiel neniel
-om kiom tiom iom ĉiom neniom
-al kial tial ial ĉial nenial
-es kies ties ies ĉies nenies
Referenty -o, -u, -a podléhají nominální flexi, např. Kiun libron vi volas legi? „Kterou knihu
chcete číst?“, Kian libron…? „Jakou knihu…?“ či MI faras nun nenion. „Teď nic nedělám.“.
Referent -e funguje jako adverbia, tj. akuzativem značíme směr – nenien „nikam“. Zbytek
referentů flexi nepodléhá ani když to vyžaduje syntax.
Určité typy se potom mohou pojit s částicemi. Konkrétně ki- (občasně i i-, ĉi-, neni-) s částicí
ajn vyskytující se za korelativem k označení zdůrazněné neurčitosti, např. kie ajn „kdekoliv“, a
ti- s ĉi stojící před nebo za korelativem k označení proximity, např. ĉi tie nebo tie ĉi „tady, zde“.
Stran předložek se pojí s čímkoliv významově kompatibilním, např. al kiu „(ke) komu“,
de kie „odkud“, en kiu „ve které(m)“, ĝis kiam „dokdy“, je kiu minuto „ve které minutě“,
kiom da mono „kolik peněz“ atd.
POZN. | NOTO
Několik málo korelativ mírně vybočuje významem – korelativum ĉiu v singuláru znamená
„každý, všechen“, ale v plurálu potom „všichni“, a iom znamená „trochu“.