Ošetření sbírkových předmětů z keramiky a skla Ing. Alena Selucká, 2024 Keramika ve sbírkách • Tradiční keramika se získává většinou z jílovitých surovin (minerály na bázi silikátů – oxidů křemíku) , které se zpracují do požadovaného tvaru a vypálí při teplotách okolo 800 – 1300°C i více Interiér cukrárny, SZ Hluboká, NPÚ Depozitář Muzeum v Chrudimi Depozitář SZM Keramika – rozdělení, termíny • Rozdělení keramiky podle nasákavosti : – slinuté – nasákavost < 2% (porcelán); – poloslinuté – nasákavost 2 – 5%; (kamenina), – pórovité – nasákavost > 5% (hrnčířské výrobky, cihlářské výrobky, brusné materiály atd.) • Tradiční keramika: hrnčina, pórovina (majolika, fajáns, bělnina, terakota), kamenina, porcelán a šamot. Glazura • Glazura - sklovitý povlak na povrchu keramických výrobků (rozemleté sklovité, tavící, barvící a další složky), který se následně smíchají s vodou a takto nanáší na přežahnutý výrobek • Hlavní druhy glazur podle složení jsou: olovnaté, cíničité, solné, živcové a hlinité: – Glazury olovnaté: Nízkotavitelné glazury obsahující větší díl oxidu olova. V islámské i evropské keramice byly nejužívanějšími glazurami (např. lidová hrnčina) – Glazury cíničité (olovnato-cíničité). Bílé neprůsvitné glazury vznikající přidáním oxidu cíničitého do olovnaté glazury (majolika a fajáns) – Glazury solné: Dosahují se na vysokožámé kamenině vhozením kamenné soli do pece v konečné fázi pálení. Tehdy vzniká oxid sodný a vytváří z křemičitanů tenký, ale tvrdý povlak poloprůsvitných glazur. – Glazury živcové (Seladonové): obsahující barvící složky na bázi oxidů železa (od 15. stol. př. n. l. v Číně, v Evropě oblíbené v 17. stol.) – Glazury hlinité: Glazura, jejíž jedinou nebo podstatnou součástí je nízkotavitelná hlína, která při vypálení sline. Seladonová glazura (zelenkavá) na čínské kamenině, 19. stol. Solná glazura (hnědooranžová), Dolní Lužice, konce 18. stol., zdroj Vít Kozák Vzácný dekor "volavky a pivoňky", dynastie Severní Song (960–1179). Zdroj: Olovnaté, cíničité glazury Džbán s olovnatou glazurou, poč. 20. stol., Galerie Karoline Stabilita olovnatých glazur závisí na poměru olova a křemíku. Mohou být poškozeny jemnými trhlinkami Fajáns s olovnato-cíničitou glazurou, 20. stol., SZM Hrnčina • Pórovitá keramika, vysoká nasákavost střepu (neglazovaná/glazovaná) Slovanská keramika, L. Svobodová, AÚ Praha, 500 – 700 n. l. Doba halštatská, NM Glazovaná hrnčina, 1816, Muzeum J. A. Komenského Kamenina • Kamenina je naopak materiál se slinutým střepem, jehož nasákavost je maximálně 5%, u užitné kameniny 1%. Finální teplota výpalu se pohybuje od 1200 do 1300O C. Kamenina se solnou glazurou vznikla v 11. století v Porýní. Kamenina z Proskova, Slezské zem. muzeum Kamenina ze sbírek UPM Kamenina, 19. stol,, Muzeum Břeclav Majolika/fajáns • Majolika je pórovina s jemným různobarevným střepem, který je pokryt neprůhlednými glazurami s barevným dekorem. Název vznikl podle ostrova Mallorca ve Středozemním moři, přes který byl tento typ keramiky transportován ze Středního východu. Výrobky se vypalují několikrát v rozmezí teplot 950–1100O C. V Evropě se majolika objevuje v období 14. století. Majolika, habánská fajáns, 17. stol. NM Fajáns Fajánsový talíř, Metodika NPÚ Záběr na fajánsovou desku poč. 18. Století, SZ Hluboká Fajáns je pórovitá keramika s jemným bělavým, nažloutlým až našedlým střepem s neprůhlednou bělavou olovnatocíničitou glazurou. Název vznikl podle italského města Faenza, později se tento typ keramiky v zaalpských zemích nazývala fayence. Teplota výpalu je obdobná jako u majoliky. Kachna, fajáns, 60.–70. léta 18. století. Moravské galerie v Brně. Terakota • Tzv. terakota patří mezi neglazovanou pórovinu. Jedná se o hrnčířské výrobky se střepem různé kvality barvy cihlové, žlutavé až bělavé. Název je odvozen z latinského pojmenování terra cotta – pálená země. Terakotové výrobky se vypalují při teplotách přibližně 1000 O C. Terakota, 5. stol. př. n. l., NM Architektonický článek, 16. stol., NM Porcelán Muzeum českého porcelánu, Zámek Klášterec nad Ohří, ze sbírek UPM Porcelán – malovaný emailem, 19. stol., NM Zlacený porcelán, 19. stol., NM Porcelán je označení pro materiál, který je slinutý bílý a v tenké vrstvě průsvitný. Nepropouští vodu ani plyny. Vyrábí se z jemně mleté směsi kaolínu, křemene a živce. Měkké porcelány mají teplotu výpalu mezi 1280–1300 OC. Rizika • Mechanická poškození • Dodržovat správnou manipulaci! CCI Notes, Caring for ceramics and glass objects Lepené spoje Podmínky prostředí • RV – 40 – 60 % (přijatelné) • RV ˃ 75 %: pozor zejména na pórovitou archeologickou keramiku - hrnčinu je velmi nasákavá; lepené spoje Dispercolem bobtnají, uvolňují kys. octovou a mohu plesnivět • RV < 30 % hrozí krystalizace solí, odpodadávání glazury • T: 10 – 25 °C pozor na zamrzání vody Krystalizace solí • Velké výkyvy RV(keramika kontaminovaná solemi – chloridy, dusičnany, fosfáty) – problém zejména u archeologické keramiky (kontaminace může být ale i vlivem potravin, kontaktu s pecemi apod.), • Doporučená RV 40 - 50% CCI Notes, Caring for ceramics and glass objects Manipulace a transport Nestabilní keramiku/sklo manipulovat v nitrilových rukavicích Konzervace • Čištění střepů: – Chemicky: voda + tenzid (+ desinfekce Ajatin, Septonex), odstraňování krust (hexametafosforečnan sodný, Chelaton III) • Zpevnění střepu: – Záchranné (odpadávající glazura, povrch): cyklododekan (organic. sloučenina ropust. v benzinu), Sokrat (akrylátový kopolymer rozpust. ve vodě) – Petrifikace: na suchý střep – akrylátová pryskyřice Paraloid; na mokrý střep (akryláty ve vodě) • Lepení: tavná lepidla, Herkules, Dispercol, Epoxidová lepidla Konzervace archeologické keramiky – L. Svobodová, AÚ Praha Otázky k opakování • Jaké znáte druhy keramiky a které z nich jsou nejvíce náchylné na změny parametrů okolního prostředí? • Jaké znáte druhy glazur? • Popište degradační mechanismus krystalizace solí u keramiky. • Jaké druhy lepidel se používají pro lepení keramiky? • Jaké jsou doporučené mikroklimatické podmínky pro uchovávání keramiky? Sklo Sklo je anorganický amorfní (nekrystalický) materiál, vyrobený tavením vhodných surovin a následným řízeným ochlazením vzniklé skloviny bez krystalizace. Hlavní součástí je oxid křemičitý (křemičitý písek) a další přísady – uhličitan sodný, uhličitan draselný (snižují teplotu tavení) + vápenec Podle chemického složení dělíme křemičitá skla na skla: 1. sodnovápenatá - sklo je lehce tavitelné, štípatelné a vhodné pro foukání (jako např. stará skla antická, sklo benátské, sklo francouzské apod.), 2. draselnovápenatá (české sklo vhodné k řezání a broušení), převažuje od středověku do 19. stol. – omezené zdroje sody 3. sodnodraselnovápenatá (sklo dnes běžně u nás vyráběné), 4. draselnoolovnatá – křišťálové (anglická, sklo je měkké a lesklé a využívá se k broušení, lití a výrobě skla optického). Antické sklo, 1. stol. př. n. l., NM Historie Tvarování skla na hliněné jádro Struktura skla Křemen – SiO2 (T okolo 2000°C) Sklo SiO2 – Na2O T okolo 1400 °C Krystalická struktura křemene Skelný stav SiO2 Sodnokřemičité sklo Sodno-vápenatá/draselno-vápenatá skla Antické sklo, 1, stol., NM Pohárek z čirého foukaného skla, který je sestaven ze dvou kalíšků jako tzv. dvojstěnka, 1714, Sbírka Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod Lesní/zelené sklo Středověké sklo v Praze, NPÚ Replika zeleného středověkého skla Olovnaté sklo Lustr, 1844, olovnaté sklo, CCI Notes, Caring for ceramics and glass objects Bohemia Crystal, min. 24 % PbO – Křišťálové sklo Zdobení skla Leptané sklo, Městské muzeum v Železném Brodě Vrstevnaté sklo, ryté, Vlastivědné muzeum v Šumperku Uranové sklo – barvené sloučeninami uranu, od pol. 19. stol., v UV světle fluoreskuje; https://danatenzler.blog.idnes.cz/blo g.aspx?c=545595 Barvení skla Zdroj: Úvod do studia materiálů, Technická univerzita v Liberci Poškození • Mechanické/fyzikální • Voda • Nevhodná RV • Polutanty • UV – záření • Devitrifikace – krystalizace skla (technologická vada) Mechanické poškození Voda – koroze skla 1. – 2. stol. , NM, e-sbírky Vytvářené irizující vrstvy, zakalení povrchu, odlupování – důsledek půdní koroze u archeologického skla: =SiO - Na+ +H2O =SiOH+ + Na+ + OHKoroze skla: • vymývání alkalických iontů vázaných ve struktuře skla působením vzdušné vlhkosti • vznikající alkalický film na korodovaném povrchu skla reaguje dále s oxidem uhličitým za vytváření alkalických uhličitanů, které dále narušují povrch – jejich precipitace formou korozních produktů • narušování sítě SiO2 (vznik křemičitého gelu – irizující vrstva) Irizující vrstvu neodstraňujeme! Nevhodná RV Doporučená RV 40 – 50 % pro většinu skel Nestabilní sklo s vyšším podílem alkalických složek „zamlžený povrch“ – důsledek vymývání alkalických složek: Slzení skla (weeping) – kapičky alkal. solí Trhlinky skla (crizzling) – krystalizace solí Korozní vrstva precipitovaná – bílá, nažloutlá vrstva dusičnanů, uhličitanů, chloridům fosforečnanů – rozpustných i nerozpustných ve vodě (rozpustné lze opláchnout vodou). „nemocné sklo“ – RV 30 – 40 % Solarizace skla https://ferrebeekeeper.wordpress.com/2012/0 9/14/sun-purple/ Devitrifikace – mineralizace skla • přechod skla z amorfní do krystalické formy • většinou se jedná o výrobní chybu – vznikne ložisko krystalizace a ta postupně pokračuje Konzervace-restaurování • Roztřídění podle stupně zachovalosti: 1 - vůbec nebo lehce zkorodovaný povrch 2 - silně zkorodované 3 - zkorodované bez vlastního skleněného jádra • b)Čištění • c)Konzervace • d)Rekonstrukce (restaurování) Zdroj: Konzervace a restaurování skla, Slezská univerzita v Opavě Čištění - konzervace • POSTUPOVAT INDIVIDUÁLNĚ!!! • Opatrné omytí v destilované vodě (příp. s přídavkem detergentu, alternativně lze použít i org. rozpoštědla) • Vysušení (voda+etanol - etanol - etanol+éter);sušárna cca 50°C • Zpevnění střepu – akryláty (Paraloid), dočasně cyclododekanem • Dočištění • Lepení /petrifikace/(akryláty /Paraloid/, epoxidové pryskyřice /HXTAL NYL-1, Araldit 2020/, kyanoakrylátová lepidla/Loctite, Bison/) Restaurování Renesanční skleněná láhev (17. - 1. pol. 18. století) – stav po restaurování, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy Skleněná číše, 1862, Victoria and Albert Museum Otázky k opakování • Jaké druhy skla znáte? • Vysvětlete rozdíl mezi látkami krystalickými a amorfními. • Vysvětlete mechanismus koroze skla a jak se projevuje. • Objasněte pojmy devitrifikace skla a solarizace skla. • Jaké jsou doporučené mikroklimatické podmínky pro nestabilní sklo? • Jmenujte hlavní rizikové faktory způsobující poškozováni skla. Zdroje • https://www.canada.ca/en/conservation-institute/services/preventive- conservation/guidelines-collections/ceramics-glass-preventive-conservation.html • Preventivní péče o předměty kulturní povahy v expozicích, depozitářích a zpřístupněných autentických interiérech; https://mck.technicalmuseum.cz/wp- content/uploads/2017/12/Preventivn%C3%AD-p%C3%A9%C4%8De-o- p%C5%99edm%C4%9Bty-kulturn%C3%AD-povahy-v-expozic%C3%ADch- depozit%C3%A1%C5%99%C3%ADch-a- zp%C5%99%C3%ADstupn%C4%9Bn%C3%BDch-autentick%C3%BDch- interi%C3%A9rech.pd • Archaeological Evidence for Glassworking Guidelines for Best Practice, 2011 • Archeologické sklo, Dana Rohanová, Ústav skla a keramiky, Vysoká škola chemickotechnologická Praha • Sandra Davidson: Conservation and Restoration of Glass, 2006