´Základním pilířem pro dnešní romskou společnost je na prvním místě rodina. ´ Je to fakt potvrzený každodenním laickým pozorováním, Romy samotnými i vědeckým výzkumem. ´můžeme mj. dělit na základě struktury po linii vertikální, tedy rodu, anebo horizontální, tedy rodiny. ´Rod, rom. fajta, je široká příbuzenská skupina, do které mohou být zahrnuti členové různých endogamních nebo exogamních skupin. Do fajty tedy patří nejen nejbližší pokrevní příbuzní, ale i tety a strýcové, bratranci a sestřenice obou rodičů a všechprarodičů a jejich potomci. ´ Každý Rom rozlišuje fajtu po otcovské linii – pal o dad – a mateřské linii – pal e daj. ´Chápání i užívání termínu fajta se u Romů do určité míry kryje s pojmem fameľija, označující rozšířenou rodinu. I zde jde o příbuzné z otcovy i matčiny strany v rozsahu čtyř až pěti generací. ´Rodinné povinnosti, jako účast na rodinných oslavách, svatbách a pohřbech či péče o osiřelé děti a staré osoby, jsou však závaznější pro příslušníky pašes fameľija, bližší rodiny (doslovný překlad první rodina), než pro dureder fameľija (doslovný překlad druhá rodina). ´ ´Rodina se řídí přesnými pravidly, která určují nadřazené nebo podřazené postavení daného člena. ´Postavení jednotlivých členů romské rodiny se v průběhu jejich biologického vývoje mění. Jedinec se tak může z role nejníže postavené propracovat (obvykle díky svému věku) až na pozici vážené osoby. ´Úlohy v rodině jsou přesně rozdělené na mužské a ženské. V případě, že jeden ´z rodičů zemře nebo chybí, nepřejdou jeho povinnosti automaticky na partnera, ale na ´nejbližšího příbuzného stejného pohlaví. ´Dnes je takto výrazná dělba práce mezi mužem a ženou stále patrná např. v romských osadách na Slovensku. V našich podmínkách rodina směřuje k rovnoprávnosti mezi mužem a ženou. ´U romské rodiny lze sice v rámci současného evropského trendu spatřovat rozpad ´z velkorodiny na nukleární rodinu ´Za další specifikum tradiční rodiny lze označit kolektivnost a soudržnost, a to v takové formě, jakou by mnohý Evropan často považoval za narušení osobní svobody a práva na vlastní ´Důraz na samostatné rozhodování byl v romské rodině potlačen. Řešení problémů se odehrává v rámci společné, často i bouřlivé diskuze, ze které vyjde jedno rozhodnutí. Obvykle jde o myšlenku nejstaršího nebo nejváženějšího muže. Ostatní se s tímto závěrem diskuze ztotožní a považují jej za vlastní. Jiná či „lepší“ osobní pravda v podstatě neexistuje. Kolektivní řešení jakéhokoliv problému má často za následek hlučnost, která je Romům stereotypně velmi často vyčítána a pocit, že Romové se neustále jen hádají a vzájemně se nesnášejí. Bouřlivá atmosféra trvá však krátce a ještě tentýž den jsou často „rozhádaní“ jedinci opět usmířeni. ´Za další výrazný znak romské společnosti je označována neschopnost plánovat do budoucna, žití ze dne na den. ´ ´Muž v romské rodině ´Hlavou tradiční rodiny je muž. Srovnatelný princip funguje dodnes. Pro sociální status muže je příznačný i romský termín pro český ekvivalent manželé Rom – Romňi, tedy muž a žena. ´Muž měli za povinnost vydělávat a zabezpečit rodinu finančně, ovšem jen do určité míry (pouze v době, kdy měl možnost obživy. V případě, že neměl jak zajistit základní potřeby, musela se o rodinu postarat žena. ´Muži většinou nijak v domácnosti nepomáhali. Přinesli domů peníze a o jejich využití se již nestarali. ´Pokud se otec rodiny živil nějakým řemeslem, brával ke své práci syny. Do výchovy dětí zasahoval pouze ve ´výjimečných situacích. ´Počtem mužských potomků se zvyšovala prestiž celé rodiny a fyzická síla rodiny. U mužů byl dále větší předpoklad, že bude přinášet do rodiny peníze a až se ožení také novou pracovní sílu v podobě nevěsty. Syn také nemůže udělat rodině ostudu jako dcera – nemůže otěhotnět. Synové zůstávali ve většině případů u svých rodičů. Odevzdávali jim své výdělky, a to i v době, kdy už sami měli vlastní rodinu. ´Mezi syny měl výsadní postavení nejstarší, baro phral (velký bratr). Už od dětství pomáhal rodičům s výchovou mladších sourozenců, dohlíží na ně, usměrňuje jejich chování, organizuje jejich práci, poskytuje jim ochranu při jakémkoliv napadení jinými romskými nebo neromskými dětmi, zastupuje rodiče v jejich nepřítomnosti apod. Největší zodpovědnost měl za sestry, hlídal jejich počestnost. Baro phral směl své mladší sourozence trestat, zakazovat a přikazovat jim. Po smrti otce převzal veškeré jeho pravomoci nejstarší syn. Pokud byl již dospělý, matka ho obvykle poslouchala jako hlavu rodiny, a to i např. v otázce nového sňatku. ´Žena v romské rodině ´Pozice ženy vzhledem k muži byla, a velmi často dosud je, podřízená. V tradiční romské společnosti je hlavní úlohou ženy mateřství a hlavní životní devizou plodnost. Mnohé ženy dodnes považují za jediné svoje životní poslání rodit děti. Žena musí být především dobrou manželkou a matkou. Svému muži je povinna projevovat úctu, poslouchat ho a starat se oněj. (u olašských Romů musí jít žena vždy krok za mužem - což není snaha muže ji chránit, ale pouze o vyjádření druhořadého postavení ženy). ´Jednoznačnou nadřízenost dokazují muži ženám nezřídka i bitím a fyzickými tresty. Přestože je vztah založený na fyzickém či psychickém nátlaku obecně považován za patologický, mnoho romských žen je ochotno v podobném vztahu žít a obvykle jej nechápou jako něco nepatřičného. ´ Není žádoucí, aby se ženy vzdělávaly. ´Poslušnost musí dávat žena najevo muži také naprostým zachováním věrnosti. Žena, o které se zjistí její nevěra, je v celé komunitě velmi zostuzena. Vysoce konzervativní postoj vůči nevěrné ženě lze dodnes vysledovat především u olašských Romů. Pokud je žena muži nevěrná, může ji manžel ostříhat, zbít, znetvořit obličej pořezáním apod. ´Vysoký počet dětí znamenal pro rodiče jistotu, že se o ně někdo v jejich stáří postará. Proto bylo každé těhotenství ženy celou komunitou velmi vítané. ´ ´ ´Žena v romské rodině ´Určité postavení v rodině mívá bari phen, velká neboli nejstarší sestra. Z prvorozené dcery měly radost především matky, které v ní spatřovaly budoucí chůvu a pomocnici v domácnosti. Část každodenních povinností na ni převedly již v osmi – devíti letech. Bari phen se starala o všechny své mladší sourozence, pomáhala s praním, uklízením i vařením. Své sourozence mohla v případě provinění i trestat. Nejstaršího bratra však musela respektovat. ´Veškeré domácí práce se dcery učily pouhým odpozorováním. Matka na přímé učení nekladla důraz z důvodu, že předpokládala pozdější odchod dcery do rodiny manžela. Zde se z ní stává bori, romský termín označující zároveň nevěstu a snachu. Její povinnost je naučit se všechny domácí činnosti včetně vaření podle své tchýně, rom. sasťi. Snacha musela vykonávat nejtěžší práce, starat se o celou rodinu, tedy i sourozence svého muže, někdy i jejich děti a děti tchýně. Snášela velmi často psychické ponížení i fyzické tresty. Přišla-li nová snacha mezi další snachy ve stejné rodině, chovali se k ní stejně nadřazeně, jako každý jinýčlen domácnosti. Tchýně na svoji snachu pečlivě dohlížela, hlídala, aby měla neustále dost práce. Snacha musela zapomenout vše, co se ve své původní rodině naučila, a ve všem se jí podrobit. ´Porod druhého nebo třetího dítěte posunuje ženu na pomyslné hierarchii z nejnižší pozice snachy na citelně snesitelnější postavení. Dokázala, že je plodná, že se o děti postará. Může si tedy založitvlastní samostatnou rodinu, ve které ona sama bude jednou vůdčí osoba. ´Žena v romské rodině ´Těhotné ženy jsou ve všeobecné ochraně, každý jim musí dát, co chtějí, pomoci atd. Pokud nastávající matka nedostane jídlo, na které má chuť, dítě se trápí a může se narodit předčasně nebo žena potratí atd. V souvislosti s těhotnými ženami lze v romské kultuře nalézt různé pověry. ´Hlavní tíha výchovy dětí, péče o ně a o domácnost, stejně jako zajištění každodenní stravy, spočívala výhradně na matce. ´Úctu a vážnost projevovala romská komunita až ženě po klimakteriu- za svůj život posbírala tolik moudrosti, že ji může předávat dál. Babička - stará žena, rom. phuri daj ´Vztah mezi mužem a ženou je dodnes v romské komunitě jisté tabu, ovšem spíše na komunikační úrovni než v konání samotném. Romští rodiče a děti zaujímají dodnes tabuizovaný postoj vůči rozhovorům na téma sexuality a sexu. ´Pro mnohé Romy je velmi těžce definovatelný také samotný pojem láska. V romském jazyce je totožný výraz te kamel pro český ekvivalent milovat i chtít, a to nejen ve smyslu´sexuálního chtíče, ale chtění obecného. Ženy si velmi často spojují lásku s projevy žárlivosti a také s fyzickým bitím (viz výše). Lásku partnerskou velmi záhy nahrazují a kompenzují láskou mateřskou. ´ ´Svět dětí a dospělých není u Romů striktně oddělen, generace vůči sobě nestojí v opozici, ale mnohé situace řeší v rámci celého kolektivu. ´Boj proti rodičovské autoritě v období dospívání není u romských adolescentů tak zjevný, jako v ostatní společnosti. Jejich revolta se obrací často směrem na školu jako na „gádžovskou“, a tudíž vnucovanou instituci. ´Ve výchově romských dětí objevíme mnohé momenty neslučující se s představami majoritní společnosti o tom, co je „správné“. ´