Téma: Etika Níkomachova pokračování výkladu; výklad základní struktury celé EN a posloupnost a návaznost jednotlivých témat tak, jak je A. předkládá v EN.

Zadání pro seminář: 

Přečtěte si VI. knihu EN a pro přípravu si prosím zpracujte jedno z témat (problém, otázku, tvrzení, argument), které vás při četbě zaujmou. Doporučení např. část 1-2, 5, 7, 13.     

Téma: pokračuje výklad Aristotela; ctnosti - dvě složky duše: lidská duše má dvě části, které jsou ve vztahu k rozumu; jedna část  je rozumová, popř. disponuje rozumem – to je „vyšší“, „vedoucí“ schopnost duše, která se pokouší co možná nejvíce kontrolovat podněty ostatních částí duše; druhá část není přímo rozumová, ale je schopna rozumu naslouchat a podřizovat se mu; to je část duše odpovídající za emoce a určité ne-racionální touhy. Tato část duše se podřizuje rozumu tehdy, když rozum uspořádá ne-rozumné emoce a touhy a chová se tak, jak stanovil rozum; specifická schopnost rozumu člověka je dvojí: má a) rozum a řídí b) emoce a touhy, které se nechávají vést rozumem.

Při zdařilém životě jde především o aktivaci těchto schopností, protože je rozdíl v tom, zda tyto schopnosti pouze máme nebo je skutečně používáme (vazba na možnost/skutečnost, „potencialita/aktualita-aktivita, dynamis/energeia. Hledaný ergon je pak aktivizace (energeia) rozumové schopnosti, tedy aktivita rozumové a rozumu naslouchající části duše. Každá aktivita může být vykonávána lépe či hůře. Výtečný stav nějaké věci je dosažen tehdy, když dobře vykonává svůj specifický výkon. Tato výtečnost, zdatnost se označuje pojmem areté (viz kitharista). 

Areté člověka jako člověka je dána tím, že vykonává rozumovou aktivitu duše a to nikoli jakýmkoli způsobem, ale dobře. Areté následující aktivita rozumové duše musí být konstantní a pronikat celým životem, pouze tehdy může být život označen jako dobrý. „..lidským dobrem se stává: 

a) činnost (energeia) duše 

b) z hlediska zdatnosti (areté), 

c) a je-li zdatnosti více, tedy z hlediska nejlepší a nejdokonalejší – a to v úplném životě (1098a16-20). 

b) předpokládá, že existuje specifický výkon (ergon) člověka a zdatnost (areté) nějakého člověka je posuzována podle provedení tohoto výkonu; c) upomíná na to, že existují dvě různé části duše, které jsou spojeny se specifickou rozumovou schopností člověka, takže existují dva druhy ctností/zdatností (areté); lepší a dokonalejší druh areté se vztahuje na tu část duše, která disponuje rozumem.

Člověk může být nazván rozumným dvojím způsobem: A) disponuje částí duše, která má a ovládá rozum; B) náleží mu ne-rozumná část duše kompetentní za emoce a touhy, která je schopna rozumu naslouchat a následovat jeho příkazů.

Dvojí roli rozumu odpovídají dva druhy areté v lidské duši: 1) je-li rozumová část duše v patřičném stavu (zdatnosti), hovoří se o „dianoetických ctnostech“ (aretai) nebo o rozumových/intelektuálních ctnostech/schopnostech (VI. Kniha  správný úsudek (epistémé), rozumnost, rozumění, moudrost (sofia), chápání, rozumění; 2) nachází-li se nerozumná část duše ve stavu zdatnosti, hovoří se o „etických ctnostech“ (aretai), popř. charakterových ctnostech.

Rozumu naslouchající část duše se nachází ve stavu areté a vykazuje ctnosti charakteru tehdy, když se chová tak, jako by jí řídil rozum nebo správné rozvažování (orthos logos) 1103b31-32, tedy správně. V čem spočívá správné chování nerozumové části duše určuje Aristoteles učením o střednosti: ctnost je střed mezi dvěma poklesky (mesotes). Charakterové ctnosti odpovídají za chování jednotlivce vůči emocím a za zacházení s ostatními. Od ctností rozumu se liší tím, že jsou méně závislé na učení – ale především na výchově a zvyku.Střed: MESON, MESOTÉS  II.61107a (EN II 5-9) Ctnost udržuje střed (1106b 36). Střed jest mezi dvěma špatnostmi, z nichž jedna záleží v nedostatku, druhá v nadbytku. Ti, kteří mají krajní vlastnost, zavrhují toho, kdo zachovává střed. Středem jest to, co určuje správný úsudek (ORTHOS, LOGOS; 1138b 20). Každý znalec vyhledává středu – nikoli střed věci, nýbrž střed vzhledem k nám. Střed zachovává správnost. Zasáhnouti v každé věci střed jest nesnadným úkolem; vášně, ctnosti, správná volba; slabost vůle, spravedlnost.

Literatura:   

GRAESER A. Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000, IV. Aristotelés, kap. 4. Otázky etiky, b) Mravnost a rozum (s.332-337)

NUSSBAUMOVÁ Martha C.: Křehkost dobra. Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii. Oikoymenh: Praha 2003, část III, kap. IX. Rozumové živé bytosti a vysvětlení jednání; X. Nevědecké uvažování. 

ŠPINKA, Štěpán et a.: Přístupy k etice I. Praha: Filosofia 2014, kap. Blaženost smrtelných bytostí: Aristotelés (11-45) 

Chci vědět více:

Pro ty, kdo chtějí vědět více a přečíst si jednu z podob současné reflexe Aristotela: Michael SANDEL, Spravedlnost: Co je správné dělat. Karolinum 2015. Kapitola 8. Kdo si co zaslouží /Aristotelés (s. 195-217), pozornost můžete zaměřit na 1) případ Caliie Smart, 2) Co je účelem politiky?, 3) Dobrý člověk (Může být vůbec dobrý člověk, který se neúčastní politiky?), 4) Učení se za pochodu (+Politika a dobrý život), 5) Golfový vozík Caseyho Martina. Zkuste si dát části textu Michaela Sandela do souvislosti s vaším čtením příslušných témat v Etice Níkomachově a ověřte si, zda Sandel interpretuje příslušná témata u Aristotela korektně.  Zkuste si uvést námitky či protipříklad vůči stanovisku Aristotela nebo Sandela. Odkazuje-li Sandel na nějaké téma/pojem u Aristotela, vyhledejte si příslušnou pasáž/pojem a přečtěte si, co v originále uvádí Aristotelés. 

Cyklus přednášek Michaela Sandela s názvem Justice a česká verze Spravedlnost. Zkuste si zpracovat jeden ze Sandelových příkladů a dát jej do souvislosti s vaším dosavadním studiem příslušných pasáží EN, popř. s tím, co již o Aristotelově etice víte nebo jste se dozvěděli na přednáškách. Zvažte, zda Sandelova aktualizace Aristotela je korektní, v čem by mohla být zavádějící nebo naopak přínosná. Texty MS jsem vám doporučil proto, abyste viděli, jak je možné (a zda) konvertovat praktickou filozofii Aristotela do současných morálně filozofických problémů, popř. jak je možné pohlížet na morální problémy současnosti optikou Aristotelovy etiky.