Téma: etika u presokratiků; Homér, Hésiodos, epická morálka, gnómy, akúsmata, poučky, předpisy, životní moudrosti, rituální předpisy; idea psyché (orfikové, pythagorejci); duše: v člověku existuje zdroj intencionálního, jemu připsatelného jednání; zdá se možné představit si případné posmrtné potrestání nebo odměnu, přičemž tento trest nebo reparace mohou obsáhnout cyklus vícero inkarnací; o 2 století později rozvinutí o Platóna: koncepce rozpomínání a nesmrtelnosti duše; vina, hřích, spravedlnost (díké) jako korektura nebo potrestání uvalené na toho, kdo překročil míru a kdo porušil vztahy mezi prvky světa; .„Slunce míru nepřekročí; jinak by je našly erinije, pomocnice diké“ (Herakleitos B 94) Díké má význam pro kosmos, pro fysis, je to konstitutivní zákon; svět člověka je uspořádán stejným způsobem, jako kosmos (Anaximandros); oproti tomu Herakleitos: kosmický zákon není pouhým modelem, ale potvrzením a pramenem lidských zákonů (B 114); svět člověka se koncipuje podle zákonů, které ovládají svět.

Etické představy v Homérových eposech, hérojská morálka (čest, sláva, pověst, osobní a kolektivní odpovědnost, hrdinské ctnosti, spravedlnost, odpovědnost, božské zásahy do životů lidí a téma osudu, role emocí - hněv, stud, soucit, křehkost lidského života, role náhody, tragický rozměr lidského života, neřešitelná dilemata); etika a antické tragédie (Aischylos, Sofokles)    

Hérakleitos z Efesu (540 - 480 před) O přirozenosti (přesný název není znám; dochováno přibližně 100 zlomků; sentence o ctnostných duších, pošetilých zvyklostech tradičního náboženství a zlomky týkající se etických a politických rad, sebepoznání, zdravého rozumu a uměřenosti; logos-nomos-díké-daimón; éthos anthrópó daimón (B119): povaha je člověku osudem (osobním údělem člověka, který je určován jeho povahou, kterou má člověk do jisté míry ve své moci);

Démokritos z Abdér (asi 460-370) Peri euthymiés; eudaimoniá, euthymiá, sófrosyné.

Sofisté: rétorika a myšlení, analýza jazyka; argumentace; relativita pramenící z deskripcí; Dissoi logoi; fysis/nomos; normy a právo, nauky prospěšné politické praxi; co je základem morálního přesvědčení; jak ustavit povinnosti tak, aby nebyly nepřátelské lidské přirozenosti; Protágorás (asi 490- 420) homo mensura (B 1) -  člověk je mírou 1) protože nemá v rukou pevná kritéria poznání skutečnosti 2) protože jedinou skutečností, kterou může poznávat a přetvářet je on sám a společenství, v němž žije; výrok může poukazovat na relativitu poznání i obhajobu humanismu, ve smyslu vyzdvižení schopností člověka v různých uměních (technai).

Na semináři diskuse o přednášeném tématu.

Zadání pro následující seminář: předmětem našeho zájmu bude Sókratés): vypracujte přípravu z vámi vybrané části dialogu, která pojednává o problému či tématu, které byste řadili do etiky (např. Lachés, Menón, Ústava, Obrana Sókratova. Eutyfrón,...). Nepište, čemu se věnuje celý dialog, ale zaměřte se pouze na vybraný problém či téma - zkuste je pojmenovat a pokuste se naznačit, jaká stanoviska jsou vůči němu v příslušné pasáži zastávána, obhajována či vyřčena. Rozsah do 1800 znaků - nejedná se o referát, ale o krátký informativní a diskusní příspěvek. Přípravy mějte k dispozici na semináři.  

Samostudium: přečtěte si prosím níže uvedené části kapitol Sofistika a Kritika konvenční morálky (viz přiložené soubory níže) a sepište si pro své potřeby protokol z četby. Při psaní protokolu lze postupovat např. tak, že text čtete po odstavcích a z každého odstavce se pokusíte formulovat nějakou tezi, která by mohla odpovídat na pomyslnou otázku, na kterou je příslušný odstavec odpovědí a kterou explikuje. Procvičujete tím současně schopnost sledovat posloupnost výkladu a schopnost formulovat, čemu se text v příslušných pasážích věnuje.  Můžete to chápat tak, že provizorně přebírá roli přednášejícího autor textu.     

Doporučená literatura

KIRK, RAVEN, SCHOFIELD. Předsókratovští filosofové. Oikoymenh: Praha 2004 (vybrané kapitoly týkající se etiky)

HUSSEY, E. Presokratici. Nakladatelství Petr Rezek: Praha 1997.

GRAESER, A. Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000, Přečtěte si následující kapitoly (viz přiložené soubory níže): I. Sofistika 1. a) Výrok homo-mensura, s. 24-31; 7. Kritika konvenční morálky, s. 87-103   

NIETZSCHE, F. Sokratův problém. In: Soumrak model. Votobia: Olomouc 1995.

BENJAMIN, W.: Agesilaus Santander. Herman a synové: Praha 1998. kapitola Štěstí antického člověka (téma agón a  hybris).

NUSSBAUMOVÁ, Martha, C. Křehkost dobra. Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii. Praha: Oikoymenh 2003, kap. Náhoda a etika (s. 56-90)