Téma: Etika Níkomachova je jedním ze základních spisů morální filozofie. Na přednáškách si ukážeme proč. Aristotelův spis ovlivňuje etické disputace již více než 2 000 let, my bychom si měli ukázat důvod proč a čím je Etika Níkomachova v této oblasti právem považována za kanonickou literaturu, čím se liší od morálně filozofických spisů I. Kanta, proč se o ni stále zajímají etikové ctností a proč ji je stále inspirativní pro politickou filozofii.  Pro začátek je ale nezbytné, abyste se sami v klidu seznámili s textem EN. Přednášky o Aristotelovi jsme začali vysvětlením postavení etiky v systému Aristotelovy filozofie a tezemi o důvodech propojení etiky a politiky. 

Základní kompozici a strukturu EN naleznete v níže připojeném souboru.  

Tabulka vám nabízí posloupnost a výčet základnách témat a úvah, které naleznete v textu EN. Pro naše potřeby jsou klíčové knihy I, II, VI, a X. Pokud se vám podaří projít alespoň tyto, bude to chvályhodné. Zkuste si rámcově zapamatovat posloupnost a strukturu základních témat.

Budiž však předem poznamenáno, že každá nauka o praktické činnosti má podávati jen obrys, nikoli zevrubnost, jak jsme podotkli i na začátku, že se důvody mají požadovati podle látky; avšak jevy praktického života a toho, co jest prospěšné, nemají nic stálého, zrovna jako toho, co náleží k zdraví. Má-li pak takovou povahu úvaha o otázkách všeobecných, tím spíše úvaha o jednotlivých případech vylučuje naprostou přesnost; neboť nespadá ani pod umění, ani pod žádné učení, nýbrž jednající osoby samy pokaždé musí hleděti k tomu, co jest v určitém případě vhodné, jak se to děje i v lékařství a v kormidelnictví“ (EN II.2, 1104a, 1a násl.).

Otevření Etiky Níkomachovy: „Každé umění a každá věda, podobně i praktické jednání a záměr směřuje, jak se zdá (dokei - je všeobecně přijímáno, že ...). k nějakému dobru (agathon); proto bylo správně vyjádřeno, že dobro jest to, k čemu všechno směřuje“ (1094a); jaká jsou formální kritéria pro určení nejvyššího dobra: 1) nejvyšší dobro musí být autarkní – disponováním tímto dobrem nepotřebuje člověk žádnou další věc; 2) nejvyšší dobro nebo cíl člověk volí jen kvůli němu samému a nikoli kvůli nějaké jiné věci 3) nejvyšší dobro se nezvětší tím, že se k němu přičte nějaké jiné dobro. Tato kritéria splňuje eudaimonia: 1) je autarkní dobro 2) o dobra jako zdraví, přátelství, blahobyt, člověk usiluje pro dobrý, šťastný život, nikoli však naopak 3) bylo by podivné říci, že dobrý život by se stal větším dobrem, když bychom k němu přidali jiné dobro, které bychom si zvolili kvůli dobrému životu.

Linie výkladu: pojem dobra a určení dobra: agathon, télos, ariston, eudaimonia, ergon, energeiá, areté; nejvyšší člověku dosažitelné dobro představuje činnost duše ve smyslu zdatnosti (kat´areté - podle zdatnosti, podle ctnosti; blaženost jest činnost duše z hlediska zdatnosti (1098a7;16; 1099b26; 1102a5;17; duševní dobra nazýváme nejvyššími a nejvíce dobrými 1098b14;19); ergon: dobrý stav každé věci závisí na tom, zda dobře plní svoji zvláštní funkci nebo výkon (nůž, oko); podobné vymezení: Platón Ústava 352d-354c; Aristotelés je použije pro popis zdařilého života člověka (EN 1097b22-1098a20; 1106a15-24): podrobný popis v EN I. 6: Má-li každá věc specifický výkon nebo funkci, pak lze určit i ergon pro člověka. Dobrý život člověka, jeho eudaimonia, musí být rovněž určitelná tímto způsobem; v čem spočívá ergon člověka: schopnost myslet a rozvažovat – logos.

Povinná studijní literatura

ARISTOTELÉS Etika Níkomachova (EN, I.kniha; II. kniha; III.-X. kniha; přečíst prosím minimálně I.,II.,III., a VI.); jako samostudium v týdnu od 21. -28. října prosím čtěte a studujte EN, nejdříve knihu I. a II.

Kontrolní otázky k četbě: 

K I. knize: Jak a s pomocí čeho vymezuje Aristotelés pojem eudaimonia? V čem spočívá dle Aristotela ergon (úkol -viz EN 1097b22-1098a20; 1106a15-24; podrobně EN I. 6) obecně a ergon u člověka? Proč má eudaimonia tak specifické postavení? V jakém vztahu je blaženost ke složkám duše? V jakém vztahu jsou složky duše k následnému základnímu dělení ctností? 

Ke II. knize: Jak Aristotelés vymezuje mravní ctnost? Jak je možné mravní ctnosti získat? Jak určuje Aristotelés podstatu ctnosti? V jakém kontextu zavádí pojem mesotes (střednost)? Jakým způsobem lze nalézt v případě mravních ctností střed?

Zkuste si v textu obou knih vyhledat odpovědi na otázky. Na přednášce si klíčová témata obou knih společně projdeme a vysvětlíme si podrobně základní pojmy.

Úkol do semináře: přečtěte si a písemně zpracujte do příště dvě seminární přípravy. První z vybraného tématu EN I. a druhou z EN II.    

Sekundární literatura:

GRAESER A. Řecká filosofie klasického období. Oikoymenh, Praha 2000, IV. Aristotelés, 4. Otázky etiky, a) Stanovisko aristotelské etiky.

NUSSBAUMOVÁ Martha C.: Křehkost dobra. Náhoda a etika v řecké tragédii a filosofii. Oikoymenh: Praha 2003, část III, kap. IX. Rozumové živé bytosti a vysvětlení jednání; X. Nevědecké uvažování. 

ŠPINKA, Štěpán et a.: Přístupy k etice I. Praha: Filosofia 2014, kap. Blaženost smrtelných bytostí: Aristotelés (11-45)