Iva Svobodová Masarykova univerzita Brno 2014 Morfologie současného portugalského jazyka II Sloveso Masarykova univerzita Brno 2014 Iva Svobodová Morfologie současného portugalského jazyka II Sloveso ISBN 978-80-210-7041-7 (brož. vaz.) ISBN 978-80-210-7042-4 (online : pdf) ISBN 978-80-210-7043-1 (online : ePub) ISBN 978-80-210-7044-8 (online : Mobipocket) Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko (CC BY-NC-ND 3.0 CZ). Shrnutí a úplný text licenčního ujednání je dostupný na: http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/. Této licenci ovšem nepodléhají v díle užitá jiná díla. Poznámka: Pokud budete toto dílo šířit, máte mj. povinnost uvést výše uvedené autorské údaje a ostatní seznámit s podmínkami licence. © 2014 Masarykova univerzita Dílo bylo vytvořeno v rámci projektu Filozofická fakulta jako pracoviště excelentního vzdělávání: Komplexní inovace studijních oborů a programů na FF MU s ohledem na požadavky znalostní ekonomiky (FIFA), reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0228 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. 3  Obsah 1. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVESA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 3.1. ČÍSLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 3.2. OSOBA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 3.3. ZPŮSOB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 3.3.1. Slovesná modalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 3.3.2. Modus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.3.2.1. Indikativ a modální slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 3.3.2.2. Konjunktiv a modální slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3.3.2.3. Imperativ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3.4. ČAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3.5. ROD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.6. VID . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.6.1. Typologie slovesného vidu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 3.6.2. Vidový rozdíl mezi ser/estar a jejich vidové hodnoty . . . . . . . . . . . . . . 28 3.6.3. Vid – perifrastické konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.6.4. Fázové významy povahoslovesného děje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 3.6.4.1. Fázové vazby s ingresivním významem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 3.6.4.2. Perifrastické vazby s významem durativním . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.6.4.3. Perifrastické vazby s významem terminativním . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.6.5. Kvantitativní významy povahoslovesného děje . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3.7. SLOVESA FINITNÍ A NEFINITNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3.7.1. Morfematická struktura portugalského verba finita . . . . . . . . . . . . . . . 34 3.8. SLOVESA PRAVIDELNÁ, NEPRAVIDELNÁ, DEFEKTIVNÍ A SLOVESA S NADBYTEČNÝMI TVARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 3.9. SLOVESA HLAVNÍ A POMOCNÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4. PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASU V PORTUGALŠTINĚ . . . . . . . . . . . . . . 39 4 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5.1. ČAS PŘÍTOMNÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.1.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.1.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.1.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 5.1.1.3. Nepravidelná slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.1.2. Sémantický rozbor přítomného času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 5.2. IMPERFEKTUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2.1.2. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 5.3. ČAS MINULÝ JEDNODUCHÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 5.3.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 5.3.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 5.3.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 5.3.1.3. Nepravidelná slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 5.3.2. Sémantický rozbor jednoduchého času minulého . . . . . . . . . . . . . . . . 65 5. 4. ČAS MINULÝ SLOŽENÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5.4.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5.4.1.1. Slovesa s pravidelným příčestím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5.4.1.2. Slovesa s nepravidelným příčestím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 5.4.1.3. Slovesa s dvojím příčestím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5.4.2. Sémantický rozbor minulého času složeného . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 5.4.3. Postavení klitických a zvratných zájmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5.5. ČAS PŘEDMINULÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.5.1. Čas předminulý jednoduchý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.5.1.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.5.1.2. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.5.1.3. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.5.2. Čas předminulý složený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5.5.2.1. Morfematicka struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5.5.2.2. Sémantický rozbor předminulého času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5  5.6. ČAS BUDOUCÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.6.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.6.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.6.1.2. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.6.2. Sémantický rozbor času budoucího jednoduchého . . . . . . . . . . . . . . . 86 5.6.3. Substituce budoucího času jednoduchého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 5.7. ČAS BUDOUCÍ SLOŽENÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 5.7.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 5.7.2. Sémantický rozbor budoucího složeného času . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 5.8. KONDICIONÁL JEDNODUCHÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.8.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.8.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.8.1.2. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.8.2. Sémantický rozbor kondicionálu jednoduchého . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 5.8.3. Substituce kondicionálu jednoduchého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 5.9. KONDICIONÁL SLOŽENÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 5.9.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 5.9.2. Sémantický rozbor složeného kondicionálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 5.9.3. Substituce minulého kondicionálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 5.10. POSTAVENÍ KLITICKÝCH ZÁJMEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 5.11. SOUSLEDNOST ČASOVÁ INDIKATIVNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102 6. KONJUNKTIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 6.1. KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 6.1.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 6.1.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 6.1.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 6.1.1.3. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 6.1.2. Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času . . . . . . . . . . . . . . 119 6.1.2.1.Typ větně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 6.1.2.2. Typ větně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 6.1.2.3. Typ souvětně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 6 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.1.2.4. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 6.1.2.4.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 6.1.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 6.2. KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129 6.2.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 6.2.2. Sémantický rozbor konjunktivu minulého času . . . . . . . . . . . . . . . . 129 6.2.2.1. Typ větně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 6.2.2.2. Typ souvětně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 6.2.2.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého . . . . . . . . . . . . . . . . 131 6.2.2.3. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 6.2.2.3.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 6.2.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 6.2.2.3.3. Futurální význam konjunktivu minulého času . . . . . . . . . . . . . 134 6.3. KONJUNKTIV IMPERFEKTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .136 6.3.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 6.3.1.1. Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 6.3.1.2. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 6.3.2. Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 6.3.2.1 Typ větně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 6.3.2.2. Typ souvětně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 6.3.2.3. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 6.3.2.3.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 6.3.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 6.3.3. KONJUNKTIV IMPERFEKTA/PERFEKTA V TYPU SOUVĚTNĚ KONGRUENČNÍM . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 6.4. KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152 6.4.1 Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 6.4.2. Sémantický rozbor konjunktivu předminulého času . . . . . . . . . . . . . 152 6.4.2.1.Typ větně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 6.4.2.2.Typ větně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 6.4.2.3. Typ souvětně kongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 7  6.4.2.4. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 6.4.2.4.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 6.4.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 6.4.2.4.3. Futurální význam konjunktivu předminulého času . . . . . . . . . . 156 6.5. KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158 6.5.1.Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 6.5.1.1.Slovesa pravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 6.5.1.2. Slovesa nepravidelná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 6.5.2.Sémantický rozbor konjunktivu budoucího . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 6.5.2.1. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 6.5.2.1.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 6.5.2.1.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 6.6. KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU SLOŽENÉHO . . . . . . . . . . . . . .167 6.6.1. Morfematická struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 6.6.2. Sémantický rozbor konjunktivu budoucího času složeného . . . . . . . . . 167 6.6.2.1. Typ souvětně nekongruenční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 6.6.2.1.1. Vedlejší věty vztažné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 6.6.2.1.2. Vedlejší věty adverbiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 6.7. SOUSLEDNOST ČASOVÁ KONJUNKTIVNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . .170 7. MODÁLNÍ IMPERATIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .173 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 8.1. TVARY INFINITNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 8.2. GERUNDIUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 8.3. PARTICIPIUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 9. TERMINOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .182 10. CVIČENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .185 11. Klíč k řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .191 Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .197 8 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 1. ÚVOD Skripta Morfologie současného portugalského jazyka II jsou určena zejména posluchačům portugalštiny ÚRJL FFMU v Brně, kteří navštěvují přednášky a semináře portugalského jazyka a jazykovědy. Mohou je však využít také posluchači jazykových škol se základními znalostmi portugalštiny nebo například zájemci o  obecnou jazykovědu. Našim cílem je totiž poskytnout podrobný popis portugalského slovesa jak v souladu s  normativní mluvnicí portugalského jazyka, tak v  jakési abstraktnější rovině, tedy z hlediska povahy jazykového systému. K takovému popisu jazyka, který by byl přijatelný pro české či slovenské posluchače, nás výrazně inspirovala lingvisticky interpretační Mluvnicí španělského jazyka, kterou napsali autoři doc. PhDr. Petr Čermák, Ph.D. a prof. PhDr. Bohumil Zavadil CSc. Jejich metodologie a terminologický aparát, kterého zde částečně využíváme, nám totiž poskytuje obecný, systematický, přehledný a jasný model popisu jednoho románského jazyka v kontextu české lingvistiky. Při metodologickém popisu vycházíme však především z dostupných portugalských gramatik, jako jsou “Gramática da Língua Portuguesa”, “Nova Gramática do Português Contemporâneo” a “Gramática do Português”. Mimo tyto zdroje však používáme obecnělingvistické práce a výsledky jazykových výzkumů českých romanistů, hispanistů a portugalistů: PhDr. Jana Hricsiny, Ph.D., PhDr. Jaroslavy Jindrové, Ph.D., Mgr. Petry Svobodové, Ph.D., Joaquina Ramose LL.M.Dr, Mgr.  Petra Stehlíka, Ph.D., Mgr.  Ivo Buzka, Ph.D, Mgr. Jana Budi a Mgr. Metoděje Poláška. V části týkající se obecné charakteristiky slovesných kategorií vycházíme především z obecně lingvistických prací a monografiíprof. PhDr. AdolfErharta,DrSc.(„Základyjazykovědy“)a prof. PhDr. Františka Čermáka, DrSc. („Úvod do obecné jazykovědy“). Autorka děkuje zvláště recenzentce Mgr. Petře Svobodové Ph.D. z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v  Olomouci za  vytvoření cenných podnětů a  zdrojů, ale také za velmi cenné připomínky, které přispěly ke zdokonalení této publikace jak po stránce obsahové tak po stránce formální. Děkuji ale také své rodině za toleranci, pochopení a za  poskytnutí harmonického rodinného zázemí, bez něhož by tato skripta nebyla možná. 9 2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVESA 2. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SLOVESA Slovesa neboli verba jsou denominátory1 , které vyjadřují procesuálně pojatý děj, stav, změnu stavu či událost. Jeho základními gramatickými kategoriemi jsou: osoba, číslo, čas, způsob, vid a rod. Jsou slovním druhem, který disponuje v mnoha jazycích největším počtem morfologických tvarů a realizuje se v něm největší počet gramatických kategorií. Sloveso plní ve větě syntaktickou funkci predikátoru a tvoří „základní konstitutivní prvek věty“2 , který se shoduje s podmětem v osobě a čísle. Slovesné tvary se z hlediska struktury dělí na určité a neurčité. Tvary určité (finitní) jsou takové slovesné tvary, které morfologicky vyjadřují základní slovesné gramatické kategorie. Týká se jich veškerá slovesná flexe (konjugace). Tvary neurčité (nefinitní) nevyjadřují tyto základní gramatické kategorie a proto jsou někdy označovány za tzv. „kvaziverba“.3 S  finitními tvary je spojuje sémantická povaha, kdy oba typy mají schopnost pojmenovávat procesy a vyjadřovat relativní časové významy (současnost a předčasnost, ale u tranzitivních4 sloves také vidovost odvíjející se od povahy předmětu). Mezi neurčité slovesné tvary patří v portugalštině infinitiv, gerundium a parti- cipium. V následujících kapitolách bude věnována pozornost jednotlivým slovesným kategoriím, které budou popsány jak z hlediska tvaroslovného, tak z hlediska významoslovného. Tvaroslovný popis se bude týkat morfologické, tedy výrazové struktury slovesa, zatímco ve významoslovném popisu se zaměříme na významy gramatických kategorií, které jsou těmito morfologickými tvary vyjadřovány. 1  „Primární funkcí denominátorů (slovních druhů základních) je pojmenovávat různé vědomím zpracované elementy skutečnosti, jejich vlastnosti, příznaky a procesy. Jeho významová báze je dána povahou prvku pojmenovávané reality a jeho funkční příznak je pak dán příslušnou syntaktickou funkcí. (Zavadil, Čermák: 2011:139). 2  Tamtéž. 3  Zavadil, Čermák (2010:200). 4  Tranzitivní sloveso je sloveso, které přijímá předmět, který může být také signalizátorem vidu dokonavosti a nedokonavosti: pít vodu x vypít sklenku vody. 10 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.1. ČÍSLO Mezi slovesné kategorie portugalského slovesa patří číslo, působ, čas, vid a rod. Číslo (numerus) slovesa je nejčastěji rozlišené do  singuláru (jednotného čísla) a  plurálu (množného čísla). 3.2. OSOBA Osoba (persona) „naznačuje povahu a počet participantů dané situace a je zprostředkována osobním zájmenem, koncovkou slovesa nebo obojím“5 . Gramatická kategorie osoby vychází z tzv. subjektivní deixe, kde se rozlišuje/í osoba/y totožná/é s mluvícím subjektem (já/my), osoba/y přítomná/é zúčastněná/é na hovoru (ty/vy) a osoba/y blízká/é (on, ona, oni). Se subjektivní deixí je spojeno časové a lokální určení, které se realizuje z hlediska mluvící osoby (já-tady-tento-teď). Tyto deiktické morfémy lokální se realizují buď jako příslovce (zde, tam, apod), nebo jako ukazovací zájmeno (tento, tamten, ten). Třetí osoba pak není odkazovací a nepatří tak k zájmenům v užším smyslu.6 Vztah mezi singulárním a  plurálním zájmenem nelze chápat jako obdobu vztahu mezi singulárním a plurálním tvarem substantiva. „My není zmnožené já=já+já+já, ale zahrnuje v sobě složky nejá (já+on+ty)“7 . V portugalštině má sloveso tři osoby, které se vztahují přímo ke gramatické osobě, která má funkci podmětu. Přestože jsou slovesné morfologické exponenty osoby dostatečné k identifikaci osoby a čísla, používá se zájmen podmětných často tam, kde není dostatečně rozlišena 1. a 3. osoba plurálu nebo v případě osobního infinitivu, který slouží jako kondenzátor vedlejších vět a jehož podmět je odlišný od věty vedlejší: É bom ela falar com o médico. „Bylo by dobré, aby si promluvila s lékařem.” Podmětné zájmeno eu kongruuje se slovesem v první osobě jednotného čísla. Podmětné zájmeno tu kongruuje se slovesem v druhé osobě jednotného čísla. Používá se při tykání; jeho použití se vyskytuje v jazyce familiárním a neoficiálním. V brazilské 5  Čermák (1994:111). 6  Erhart (2011:99). 7  Erhart (2011:98). 11 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA portugalštině je oslovení pomocí tu dialektologicky vymezeno, a to především na oblasti jižní Brazílie. Gramatická 3.osoba jednotného čísla je zastoupena jak nominativními tvary ele, ela, tak oslovovacími tvary v jednotném čísle você nebo o senhor a a senhora (také ve spojení s jinými tituly). Přestože tyto oslovovací formule jsou významově osobou druhou, kongruují se slovesem ve 3.osobě jednotného čísla: O senhor podia dizer-me as horas? „Pane, mohl byste mi říci, kolik je hodin?“; Nominativní přízvučné zájmeno nós kongruuje se slovesem v 1.osobě množného čísla. Zájmeno vós kongruuje se slovesem ve  tvaru druhé osoby množného čísla. Toto vykací zájmeno, které se původně používalo pro oslovení jedné nebo více osob, je v současné portugalštině vnímáno jako knižní a  archaické. Dodnes se však dochovalo v severních portugalských dialektech (u hranic se Španělskem, v oblasti Beiry a Trás-os- Montes8 ) nebo také v liturgických, slavnostních a obřadných textech. Jde o periferní jev, s  nímž dostupné gramatiky a  učebnice již nepočítají. Přesto jej však zahrnujeme do flekčních paradigmat všech sloves a časů. Gramatická 3.osoba množného čísla je zastoupena jak nominativními tvary eles, elas, tak oslovovacími tvary v množném čísle vocês, os senhores a as senhoras (popřípadě ve spojení s jinými tituly). Přestože tyto oslovovací formule jsou významově druhou osobou množného čísla, kongruují se slovesem ve 3.osobě množného čísla: Os senhores podem entrar. „Pánové, můžete jít dále.” 8  Svobodová (2011: 156–157). 12 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3.3. ZPŮSOB 3.3.1. Slovesná modalita Zatímco slovesným modem (port. modo verbal) se míní gramatická kategorie obsažená v konkrétním tvaru slovesa, pak slovesnou modalitou (port. modalidade) se míní abstraktnější sémantická kategorie implikující vztah mluvčího k obsahu promluvy (modalita subjektivní) nebo vztah obsahu promluvy k realitě a její situaci (modalita objektiv- ní).9 Jde o komplexní jev, který zásadně spoluutváří význam věty. Pojem modality je v různých jazycích (i velmi blízkých) často definován rozdílně. Je to způsobeno tím, že modalitu lze vyjadřovat velmi variabilními jazykovými prostředky, takže i pod samotný pojem mohou spadat odlišné skutečnosti. Jednotlivé typy modality se v  různých výpovědích navzájem kombinují, což vytváří dosti složitou významovou strukturu. Z hlediska propozice věty, vyjadřující různé mody, se rozlišují 4 druhy modality: • modalita skutečnostní – vyjadřuje protiklad reálnosti či nereálnosti výroku; • modalita voluntativní – vyjadřuje, zda je realita věty nutná, možná nebo záměrná; • modalita postojová – vyjadřuje postoj mluvčího k výpovědi; • modalita jistotní – vyjadřuje míru přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje. Skutečnostní modalita modifikuje obsah výpovědi na základě toho, zda je vyjadřovaný děj reálný (konstatovaný) nebo nereálný (hypotetický). Hypotetické děje lze dále rozčlenit na děje možné (potenciální) a nemožné (ireálné).10 V portugalštině se skutečnostní modalita primárně vyjadřuje protikladem indikativu a konjunktivu, v češtině pak protikladem indikativu a kondicionálu11 . Imperativ (rozkazovací způsob) je v tomto případě obvykle chápán vůči realitě jako indiferentní (tj. rozkaz se nijak nevyjadřuje k tomu, zda je daná skutečnost reálná). Voluntativní modalita modifikuje obsah výpovědi na základě toho, zda je vyjadřovaný děj nutný, možný nebo záměrný. Vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje. Pomocí voluntativní modality se vyjadřují tři základní postoje k výpovědi: 1. nutnost, u níž se dále rozlišuje: krajní nutnost (debitiv) – dever „muset“; záhodnost (hortativ) – ter que „mít povinnost“; 2. možnost (fakultativ, permisiv, posibilitiv) – poder „moct“; 3. vůli (volitiv) – querer „chtít“. 9  Tamtéž. 10  Ševčíková (2009:13) 11  Tamtéž. 13 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Modalita postojová je vyjádřením komunikačního záměru mluvčího. Obvykle se komunikační záměry rozdělují do následujících kategorií: oznámení, otázka, žádost, rozkaz, přání. Postojovou modalitu lze vyjádřit přímo a nepřímo.12 Přímé vyjádření postojové modality spočívá v přímém performativním užití (sloves), která vyjadřují danou komunikační funkci, tj. použitím daného slovesa děj nepopisujeme, ale vykonáváme nějaký ilokuční akt (žádost, příkaz, návrh, prohlášení, omluva atd.). Que tal se fôssemos à praia hoje? „Co kdybychom šli dnes na pláž?“ Sugiro tomarmos um café „Navrhuji, abychom zašli na kávu na esplanada. na zahrádku.“ Nepřímé vyjádření postojové modality je obsah projevu v rozporu s jeho formou. Nepřímé prostředky volí mluvčí z různých důvodů, jako je například zdvořilost, takt, zastření nebo záměr. Tak v následující větě jde formálně sice o otázku, ale jejím smyslem není zjištění nějaké informace, nýbrž výzva k určité činnosti. Poderia dar-nos um exemplo? „Mohl byste uvést nějaký příklad?“ Jednotlivými prostředky lze ve výpovědi odstínit různé stupně zdvořilosti:13 kromě imperativu (Ajuda-me a fazer as arrumações! „Pomoz mi udělat úklid.“) existují i následující možnosti vyjádření žádosti: • performativní formule: Pedia-te para me ajudares a fazer arrumações. „Požádal bych tě, abys mi pomohl s úklidem.” • tázací forma s významem žádosti: Vais ajudar-me a fazer as arrumações? „Pomůžeš mi s tím úklidem?; • žádost oslabená užitím záporu: Não queres ajudar-me a fazer as arrumações? „Nechceš se mi pomoci s úklidem?”; • žádost oslabená užitím kondicionálu: Podias ajudar-me a fazer as arrumações? „Mohl bys mi pomoci s úklidem?” • žádost oslabená kombinací záporu a kondicionálu: Não podias ajudar-me a fazer as arrumações? „Nemohl bys mi pomoci s úklidem?” Jistotní nebo také pravděpodobnostní modalita vyjadřuje míru přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje. Děj může být: jistý, pravděpodobný, možný, nepravděpodobný atd. Jistotní modalita se v portugalštině vyjadřuje především následujícími prostředky:14 12  Ševčíková (2009:15–16). 13  Ševčíková (2009:152). 14  Ševčíková (2009:20). 14 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • lexikálně: ӽӽ epistemickými predikátory – přímo některými slovesy – duvidar, supor, recear, atd; ӽӽ epistémickými partikulemi – použitím modálních částic – talvez, se calhar, sem dúvida, atd. ӽӽ spojením slovesa být s některými modálními adjektivy – ser provável, ser impossível, atd.; ӽӽ modálními slovesy v epistémické funkci – Já deve estar ali. “Už tam musí být.”; • gramaticky: ӽӽ futurem: Será verdade. “Bude to asi pravda.” ӽӽ kondicionálem: Teria vinte anos. “Tehdy měl asi dvacet let.” ӽӽ konjunktivním způsobem slovesa ve větě nezávislé: Talvez seja assim. “Asi tomu tak je.” ӽӽ konjunktivním způsobem slovesa ve  větě závislé, který je ovlivněn přítomností epistemických predikátorů v hlavní větě. Z hlediska modální logiky se rozlišuje především modalita deontická, alethická a epistemická. Modalita alethická či aristotelická (modalidade alética ou aristotélica) funguje na úrovni stavu věcí: implikuje vyvozování závěru, vyplývání domněnky z nějaké skutečnosti či z nějakých okolností (např: O almoço já deve estar pronto. „Oběd musí být už hotový.“). Modalita deontická pak spočívá ve vyjádření nutnosti, popřípadě příkazu, kterým se mluvčí nebo posluchač zavazuje k uskutečnění děje (např: Trata disso. „Zařiď to.“). Modalita epistemická znamená, že jde o známou informaci či pevnou domněnku (Deve ser assim.„Je to jistě tak.“). 3.3.2. Modus Zatímco modus je gramatickou kategorií verba vyjadřující povahu jeho děje podle vztahu k realitě nebo k mluvčímu, pak modalita je pojem sémantický, zahrnující oblast významu, respektive výrazu postoje mluvčího k obsahu promluvy, věty, zvláště vzhledem k realitě a k jejím podmínkám. Funkcí slovesného způsobu, zvaného také slovesný modus, je vyjádřit slovesný děj „jako reálný (konstatovaný), podmíněně závislý, nebo vůlí někoho přikazovaný a tvoří takto součást širší sémantické kategorie modality.“15 Slovesné modusy jsou v portugalštině tři: indikativ (oznamovací způsob), konjunktiv (v některých románských jazycích zvaný také subjunktiv) a imperativ (rozkazovací způsob). V dřívějších pojetích však patřil ke slovesným způsobům také kondicionál, tedy podmiňovací způsob. 15  Čermák (1994:113). 15 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Mimo tyto modální významy však existují ještě další, které se v portugalštině mohou vyjádřit a existují tzv. „parazitně“.16 Základní sémantický protiklad, který se do výběru slovesného způsobu promítá, je například také reálnost/skutečnost versus ireálnost/ hypotetičnost. V portugalštině pak sehrává důležitou roli také opozice neutrálnost versus subjektivnost, která je vyjádřena opozicí indikativ versus konjunktiv. Konjunktiv vyjadřuje také význam probabilitivní (pravděpodobnostní) a deziderativní (optativní). Inventář modů může být v některých jazycích větší. V řečtině existuje tzv. optativ (způsob přací), mongolština a japonština má tzv. potenciál (s významem snad/možná/ pravděpodobně) a tzv. imperceptiv (označující nezaručený děj, který mluvčí nemůže dosvědčit). V arabštině existuje například tzv. jusiv, což je imperativ 1.os.pl. a energicus (vyjadřující emocionální ujištění, že něco nastane). Dále v různých jazycích může existovat způsob zvaný obligatornost děje, dubitativ či permisiv, exhortativ a exklamativ, prekativ, benediktiv či preskriptiv, admirativ, atd.17 Modus se odvíjí od samotné lexikální povahy sloves. V rovině věty je nutné odlišovat větu nezávislou a závislou. Ve větách nezávislých se mohou uplatňovat všechny tři způsoby. Hovoříme zde o modech větných (tematických či syžetových 18 - „modalidade de re“). Indikativ: O meu filho estuda. „Můj syn studuje.“ Imperativ: Vem cá! „Pojď sem!“ Konjunktiv: Oxalá esteja bom tempo amanhã! „Kéž bude zítra pěkné počasí!“ Slovesné mody se vyskytují také v rovině souvětí, a proto je nutné znát i „příslušnou rovinu organizační výstavby výpovědi.“19 Hovoříme zde o modech souvětných (také přímo modální kongruence) neboli o souvětích přímo/nepřímo modálních (nepřímo modální kongruence). Pro souvětí přímo modální je charakteristické to, že modální část věty, tzn. sloveso věty hlavní (modus), přímo ovlivňuje povahu diktálního děje (zvané diktum - „modalidade de dicto“). B. Zavadil hovoří o tzv. „modální kongruenci“20 , kdy v hlavní větě existují slovesa i neslovesné výrazy modálního charakteru, která přímo ovlivňují modus vedlejší obsahové (kompletivní) věty, jak ukazují následující příklady: O Senhor Embaixador afirmou que participará da inauguração do festival. (hlavní věta: afirmar → vedlejší věta: indikativ) „Pan velvyslanec potvrdil, že se zúčastní slavnostního zahájení festivalu.“ 16  Zavadil, Čermák (2010:251). 17  Tamtéž. 18  Knettlová (2009:163). 19  Zavadil, Čermák (2010:253). 20  Zavadil, Čermák (2010:257). 16 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II O Senhor Embaixador lamenta que não possa participar da inauguração do festival. (hlavní věta: lamentar → vedlejší věta: konjunktiv) „Pan velyslanec lituje, že se nebude moci zúčastnit slavnostního zahájení festivalu.“ V  případě vedlejších vět adjektivních a  adverbiálních se pak hovoří o  souvětích nepřímo modálních,21 kdy vedlejší věta podřadná je adverbiální nebo vztažná. V nich sice existuje souvislost mezi myšlenkovými obsahy obou částí souvětím, ale nejde o souvislost modálního charakteru. Modalita se v takové vedlejší větě vyskytuje vlastně jen proto, že její predikátor vždy musí kategorii modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání jednotlivých modů“22 Tato formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu neodpovídají vždy modální formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor reálnosti či non-reálnosti děje (u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních určitost pojetí antecedentu související rovněž s potencionálním pojetím děje. Slovesa a slovesné výrazy modálního charakteru přímo ovlivňující použití slovesného způsobu ve větě vedlejší zde rozdělíme do dvou skupin. Do první skupiny sloves jsou zahrnuty ty slovesné a neslovesné výrazy, které ve vedlejší větě vyžadují použití indikativu. Ve druhé skupině pak zmiňujeme ta modální slovesa, která vyžadují v diktální části souvětí použití konjunktivu. 3.3.2.1. Indikativ a modální slovesa Oznamovací způsob (indikativ) je způsobem nejméně příznakovým z hlediska vyjádření vztahu mluvčího k propozičnímu obsahu věty, k posluchači či k referentu. Proto také věty jednoduché a věty vedlejší substantivní faktivní mají indikativ. Indikativ morfologicky vyjadřuje modální význam reálný. U souvětí přímo modálních se pak používá v nezávislých vedlejších větách, kdy modální část věty je zastoupena následujícími slovesy: verba dicendi, verba sentiendi, verba percipiendi, neosobní výrazy reálnosti, neslovesné výrazy jistoty a také neemotivní slovesné výrazy. ❖ Verba dicendi (port. verbo dicendi): jsou slovesa udávající nejrůznější způsoby sdělení informace, tedy slovesa sémanticky související se slovesem dizer „říci, říkat“, afirmar „potvrdit“, advertir „upozornit“, escrever „psát“, falar „mluvit“, chamar „volat“, responder „odpovědět“, telefonar „telefonovat“, atd. Jejich modální význam není jednoznačně reálný: mohou obsahovat sdělení jak reálná tak volní23 : 21  Zavadil, Čermák (2010:266). 22  Tamtéž. 23  Zavadil, Čermák (2010:260). 17 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Srovnej: indikativ konjunktiv Digo que ele não vai para casa. Digo que ele não vá para casa. Říkám, že nejde domů. Říkám, aby nešel domů. Mimo tato slovesa zde patří také slovesa tázací (port. verbos de inquirição): investigar „vyšetřovat”, pedir „žádat”, perguntar „ptát se”. ❖ Verba declarandi (port. verbos declarativos) jsou slovesa vyjadřující sdělení s obsahem jednoznačně reálným a pravdivým, aniž by bylo zároveň činěno jeho posuzování. V mnoha jazycích je ekvivalentní indikativu. Nemohou vyjadřovat vůli, jako v předchozím případě. Do této skupiny sloves patří například: acrescentar „dodat“, afirmar „potvrdit“, assegurar „zajistit, ujistit“, concluir „učinit závěr“, confessar „přiznat se“, declarar„prohlásit“, decidir „rozhodnout“, observar„pozorovat“, proclamar„prohlásit“, prometer „slíbit“. ❖ Verba sentiendi (port. verbos epistémicos/verbos de actividade mental) jsou slovesa duševní činnosti, která vyjadřují epistemickou modalitu, tedy způsob vyjadřující vědění a poznání bez subjektivního hodnocení či jiné emotivní složky. Jsou-li v  kladném tvaru, většinou vyžadují použití indikativu ve  vedlejší větě. Ve tvaru záporném však obvykle vyžadují ve větě vedlejší přítomnost konjunktivu. Do této skupiny patří slovesa, jako jsou například: achar/pensar „myslet si“, calcular „počítat, předpokládat“, certificar „potvrdit“, compreender/entender „rozumět, chápat“, conhecer „znát“, considerar „zvažovat“, crer „věřit“, informar-se „informovat se“, julgar „domnívat se“, pensar „myslet si“, prever/pressupor/supor „předpokládat“, saber „vědět, znát, umět“. Patří zde také neemotivní psychologická slovesa typu: esquecer-se „zapomenout“, lembrar-se/recordar-se „vzpomenout si“. ❖ Verba percipiendi (port. verbos perceptivos) jsou slovesa smyslového vnímání, k  nimž patří například: ouvir „slyšet“, escutar „poslouchat“, olhar „dívat se“, ver „vidět“, sentir „cítit“, apod.24 ❖ Neosobní výrazy reálnosti vyjadřují jistotu o realizaci děje25 : está certo „je jisté“, é evidente „je evidentní“, é verdade (que) „je pravda, že“, ter a certeza „mít jistotu“, apod. 24  Tamtéž. 25  Tamtéž. 18 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ❖ Neslovesné výrazy jistoty26 ter a certeza de que „mít jistotu, že“, estar certo de que „mít jistotu, že“, não ter dúvidas de que „nemít pochybnosti o tom, že“, ser o facto que „být fakt(em), že“, apod. 3.3.2.2. Konjunktiv a modální slovesa Konjunktivní způsob (konjunktiv nebo také subjunktiv)27 (port. conjuntivo/braz. subjuntivo) morfologicky vyjadřuje modální význam ireálný, potencionální. Používá se jak v nezávislých tak vedlejších větách, kdy modální část věty je zastoupena slovesnými i  neslovesnými výrazy potencionálnosti, výrazy s  modálním významem reálným v záporu, výrazy s modálním významem volním a výrazy s modálním významem hod- notícím. ❖ Vlastní výrazy potencionálnosti28 (port. expressões de probabilidade) jsou výrazy vyjadřující nejistotu nebo možnost realizace děje diktálního slovesa29 . Patří k nim výrazy jako: duvidar „pochybovat“, esperar „očekávat/doufat“, é provável „je pravděpodobné“, negar „popřít“, é possível „ je možné“, apod. ❖ Výrazy s modálním významem volním30 (port. verbos volitivos) zahrnují výrazy vyjadřující: ӽӽ subjektivní vůli ➢ žádací a přací: pedir „(po)žádat“, suplicar „prosit, žadonit“, solicitar „žádat“, atd. ➢ výrazy přací: desejar „přát si“, querer „chtít“, esperar „doufat“, preferir „dát přednost/raději“, pretender „zamýšlet, hodlat“, querer „chtít“, atd., ➢ slovesa kauzativní (verbos mandativos / causativos) jako jsou mandar/ deixar fazer „nechat udělat“, fazer com „zapříčinit, způsobit“, ordenar „nařídit“, atd.; ➢ výrazy intenční: tencionar „zamýšlet, hodlat”, esforçar-se por „snažit se o“, tentar „snažit se“, atd.; ӽӽ objektivní vůli ➢ výrazy nutnostní: é necessário, é preciso, é urgente, é indispensável, precisar, necessitar (i některá slovesa dicendi mají význam nutnostní (viz výše). ❖ Výrazy s modálním významem hodnotícím31 (port. verbos/expressões avaliativos/as) vyžadují většinou konjunktivní tvar diktálního slovesa, jehož děj může být nejen imaginární, nýbrž i reálný, probíhající ve skutečnosti. Odtud také jeho název verbos facti- 26  Tamtéž. 27  V portugalštině evropské se používá pojmu “conjuntivo”, v portugalštině brazilské pak “subjuntivo”. 28  Zavadil, Čermák (2010:261). 29  Terminologie podle Ch. Ballyho (1942, 1944). 30  Zavadil, Čermák (2010:263). 31  Zavadil, Čermák (2010:264). 19 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA vos. K těmto slovesům patří: alegrar „potěšit“, arrepender-se (de) „litovat (čeho)“, é bom que „je dobré, že“, é melhor que „je(bylo by) lepší, aby“, estar contente com/por „být spokojen s/že“,, estar deseseprado „být zoufalý“, lamentar „litovat“, ter medo „mít strach“, recear „obávat se“, aborrecer „nudit, otravovat“, comover „dojmout“, desagradar „nepotěšit“, desculpar „omluvit se“, desgostar „nelíbit se“, desinteressar „nezajímat“, detestar„odmítat“, emocionar „dojmout“, entristecer„rozesmutnět“, evitar „vyvarovat se“, gostar „líbit se“, impressionar „dojmout“, incomodar „obtěžovat“, interessar „zajímat“, maçar „otravovat“, ofender „urazit“, perdoar „odpustit“, perturbar „otravovat“, preocupar „mít starosti“, reprovar „kárat“, supreender „překvapit“ atd. 3.3.2.3. Imperativ Imperativ neboli rozkazovací způsob je způsob, kterým mluvčí vyjadřuje, že si přeje realizaci či nerealizaci děje. Ať už v jeho základní podobě, či spolu s modifikujícími částicemi, intonací v mluveném projevu a interpunkcí v projevu psaném, lze u imperativu diferencovat jemné odstíny výzvy. Ta může být kategorická/nekategorická, naléhavá/nenaléhavá, silná/slabá, zainteresovaná/nezainteresovaná, zavazující/nezavazu- jící32 . V každé komunikační situaci jde pokaždé o jinou komunikační funkci v závislosti na vztazích mezi mluvčím a recipientem na jedné straně a mluvčím a obsahem sdělení na straně druhé. Podle toho pak funkčně rozlišujeme rozkaz, příkaz, povel, varování, prosbu, radu, návrh, instrukce, návod, doporučení, nabídku, pozvání, vybídnutí, přání či reklamu. Imperativ není sémanticky omezen jen na příkaz (event. zákaz v záporu), ale je též součástí modality dispoziční. Imperativ je zastoupen v různých rejstřících jazyka a různých stylech různou měrou. V  zásadě panuje shoda mezi gramatikami, že největší výskyt imperativu najdeme v běžném rozhovoru, a to mnohem častěji než v jazyce psaném. Vyplývá to především z interaktivní povahy komunikační situace rozhovoru – její účastníci navíc používají i jiné, neverbální prostředky komunikace33 . V zásadě se rozkazovací způsob dělí na kladný (imperativo afirmativo) a záporný (imperativo negativo). Kladný rozkazovací způsob má dva vlastní tvary pro osobu jednotného a množného čísla (tu/vós). Pro ostatní osoby (nós, você, vocês) se používají tvary konjunktivní. osoba/číslo sg. pl. 1 - ANDEMOS! Konjunktivní tvar. 2 ANDA! Imperativní tvar. ANDAI! Imperativní tvar. 3 ANDE! Konjunktivní tvar. ANDEM! Konjunktivní tvar. 32  Grepl (1995: 598). 33  Huddleston (2002: 221). 20 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Záporný rozkazovací způsob nemá vlastní tvary, proto používá konjunktivních tvarů, a to u všech slov. osoba/číslo sg. pl. 1 - NÃO ANDEMOS! Konjunktivní tvar. 2 NÃO ANDES! Konjunktivní tvar. NÃO ANDEIS! Konjunktivní tvar. 3 NÃO ANDES! Konjunktivní tvar. NÃO ANDEM! Konjunktivní tvar. 21 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.4. ČAS Ve  slovesné gramatické kategorii času (tempus), (portugalsky tempo) existují časy reálné, ontologické, a časy morfologické. Mezi nimi nemusí být vždy shoda, to znamená, že morfologické časy ne vždy vyjadřují čas reálný: například čas budoucí nemusí vždy vyjadřovat budoucnost, přítomnost se nemusí vždy vyjadřovat morfologickým časem přítomným, atd. Reálné časy vychází z ontologického poznání vyplývajícího z časové osy, která je rozdělena bodem přítomnosti na minulost a budoucnost. Počet morfologických časů je pak u každého jazyka různý. Některé jazyky morfologický čas vůbec nemají34 , jiné jazyky mají jen některé z nich. Často chybí v jazycích například morfologické futurum35 a morfologický kondicionál. Jde totiž o časy s ireálnou, neskutečnou povahou, která je podmíněná a nebývá vnitřně členěná. Tam, kde tyto morfologické formy časů chybí, bývá futurum vyjadřováno prostou kombinací slovesa s adverbiem času anebo zastupováno formami prézentu.36 Přítomný čas vyjadřující aktuálnost či aktuální platnost je vyjádřen tvarem slovesa v prézentu (prézens = přítomný čas) a také nebývá dále členěný. Minulý čas je naopak časem, který je poměrně bohatě vnitřně členěn, což vyplývá také z jeho  povahy.37 Minulost je totiž nejlépe poznatelná a tím pádem i složitější. Bývá morfologicky vyjádřena několika slovesnými časy: préteritum38 , plusquamperfektum39 , imperfektum40 , perfektum41 , aorist42 , atd. Z hlediska logického tedy můžeme časy rozdělit na verifikovatelné (časy minulé a přítomný) a neverifikovatelné, kterým je čas budoucí. Existuje také bezpříznakový čas, kde je tato složka neutralizována. Jde o tzv. gnomický prezent, který vyjadřuje obecně platné pravdy a nadčasové děje a vztahy, např: Os médicos conhecem bem a anatomia do homem. „Lékaři dobře znají anatomické složení těla.“ V portugalské lingvistice je gramatický čas vnímán jako lineární uspořádání děje směrem od minulosti k budoucnosti. Tím, že existují tři hlavní samostatné časy (minulý, přítomný a budoucí), je možné hovořit o předčasnosti, simultánnosti a následnosti děje 34  Například v laoštině nebo v čínštině. 35  Například ve finštině. 36  Tamtéž. 37  Čermák (2004:111). 38  Minulý čas. 39  Předminulý čas. 40  Nedokonavý čas minulý. 41  Minulý čas dokonavý. 42  Aorist označuje u některých jazyků jednoduchý minulý čas, který nevyjadřuje žádné zvláštní vidové charakteristiky. Tím se liší od jiných časů minulých, jako je imperfektum, perfektum či plusquamperfektum. Do dnešní doby se aorist zachoval v bulharštině. 22 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II vzhledem k bodu výpovědi. V souvětí jsou pak rozlišovány časy samostatné, které se nachází ve větě hlavní, a časy relativní, které se vyskytují ve větách vedlejších a jejich platnost je určována v závislosti na času věty řídící. Pokud je ve větě minulý čas, pak věty relativní vykazují zvláštní posloupnost: tzv. souslednost časovou (consecutio temporum) a to v obou dvou slovesných způsobech. Časová lokalizace předpokládá tedy existenci tří základních bodů na časové ose: 1. bod výpovědi (podle B. Zavadila také „výpovědní událost“), který je shodný s okamžikem výpovědi a určuje osu tzv. aktuální temporální roviny hlavních gramatických časů43 (A Maria vive no Porto. „Marie žije v Portu.“); 2. bod události, který je shodný s časem události a předchází nebo následuje po bodu výpovědi (O Pedro saiu. „Petr odešel.“); 3. bod referenční, který slouží jako čas, prostřednictvím něhož je událost situována a který implikuje vzájemné časové souvislosti (O Pedro já tinha saído quando a Maria telefonou. „Petr již nebyl doma, když Marie zatelefonovala.“). Tyto základní časové významy pak vytvářejí primární temporální perspektivu, v jejímž rámci rozlišujeme tři vztahy: vztah současnosti (paralelní perspektiva), vztah následnosti (prospektivní perspektiva) a vztah předčasnosti (retrospektivní perspektiva).44 O všech časech a způsobech bude podrobně pojednáno ve 4.–8. kapitole. 43  Zavadil, Čermák (2010:272). 44  Tamtéž. 23 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.5. ROD Kategorie slovesného rodu/ genus verbi (tzv. diateze) je typ vztahu mezi sémantickými participanty věty a syntaktickými funkcemi, zvl. mezi subjektem (podmětem) a objektem (předmětem). Rozlišujeme v něm činitele/konatele děje, zvaného „agens“, od trpného objektu, cíle manipulovaného dějem, zvaného „patiens“ (trpitel děje). Genus verbi je dvojího druhu. První typ se nazývá diateze aktivní a v ní má činitel funkci podmětu a trpitel funkci předmětu. Ve větě „Petr píše dopis.“ je Petr agens a dopis patiens. Druhým typem je diateze pasivní, kdy činitel má funkci agenta trpného rodu a patiens má funkci podmětu. Ve větě „Dopis byl napsán Petrem.“ je Petr agentem trpného rodu a dopis zůstává patiensem, přičemž však plní funkci podmětu. Kromě toho existují také věty neosobní, tzv. impersonální, kde není vyjádřen agens (činitel). Příkladem této impersonální diateze mohou být věty, jako „Staví se domy.“, „Na nádraží se krade.“ nebo „V Česku se pije hodně piva.“. Absenci (popřípadě nevyjádření) agentu ve větě se říká také deagentnost. Dalšími stupni diateze je například reflexivita a reciprocita. Reflexivita vyjadřuje zvratnost, tedy vlastnost některých zájmen a sloves vyjadřovat vztah agense i patiense k téže entitě (např: česat se si, obracet se). Reciprocitou se pak rozumí sémanticko-syntaktický vztah vzájemnosti vyjadřovanými zájmeny ( cumprimentar-se „zdravit se, amar-se „mít se rád s někým“) nebo v některých jazycích i slovesy (anglické meet). Portugalskou diatezi lze vyjádřit analyticky nebo synteticky. Analytickou diatezi v portugalštině vyjadřují participiální konstrukce, a to pomocí verba (sloveso ser nebo estar) s příčestím trpným. Syntetickou diatezi pak vyjadřuje reflexivní pasívum a to pomocí tzv. mediální konstrukce45 se zvratným zájmenem „se“: Participiálníkonstrukceobsahujípomocnéslovesobýta příčestnítrpné(participium) významového slovesa. Pomocné sloveso má dva ekvivalenty: ser/estar, u nichž je však nutno rozlišit funkci pomocného slovesa od funkce slovesa kopulativního: O rapaz é muito distraído. „Chlapec je velmi roztržitý“ ser = sloveso kopulativní O rapaz está a ser distraído pelos seus companheiros. „Chlapec je rozptylován svými spolužáky“. ser = sloveso pomocné Pomocné sloveso „ser“ vytváří ve spojení s participiem významového slovesa děje stabiliní, které nejsou úplné celistvé a nemají jasný koncový bod. Nazývají se také děje atelické. Celkový nedokonavý význam této konstrukce „vyplývá z časových a modálních významů pomocného slovesa ser, které vyjadřují dlouhodoběji pojaté stavy a děje.46 Větě: Os livros de Milton Hatoum são traduzidos para diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou překládány do různých jazyků.“ 45  Teminologie podle Zavadil, Čermák (2010: 332-334). 46  Zavadil, Čermák (2010: 332). 24 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Pomocné sloveso „estar“ vyjadřuje děje telické. tzn. děje úplné, celistvé a s jasným koncovým bodem. Větě: Os livros de Milton Hatoum estão traduzidos para diversas línguas. by pak odpovídal překlad: „Knihy Miltona Hatouma jsou přeloženy do různých jazyků.“ Je nutné ale přihlédnout k tomu, že rezultativní perifráze estar+participium vyjadřuje stav, který je výsledkem předcházejícího děje a jejich časový význam je zpravidla posunut o jednu časovou vrstvu směrem k budoucnosti ve srovnání s časem perifráze „ser + participium“, která vyjadřuje pojetí dějové.47 V minulém čase se proto vidový charakter (rezultativnost x dějovost) do participiální konstrukce nemusí vždy promítnout. Pomocné sloveso SER. Pomocné sloveso ESTAR. A casa foi construída. A casa está construída. „Dům byl postaven.“ „Dům je postaven.“ O livro foi editado. O livro está editado. „Kniha byla vydána.“ „Kniha je vytištěna.“ A comida foi preparada. A comida está preparada. „Jídlo bylo připraveno.“ „Jídlo je nachystáno.“ Vidový rozdíl obou participiálních konstrukcí se v  minulém čase vyjádří opozicí imperfektního a perfektního času slovesa ser: As casas foram construídas em madeira. „Domy byly postaveny ze dřeva.“(rezultativnost v minulosti) As casas eram construídas em madeira. „Domy byly stavěny ze dřeva.“ (gnomický minulý čas) As casas já estão construídas. „Domy jsou již postaveny.“ (rezultativnost v přítomnosti) Vzhledem k tomu, že rezultativní konstrukce estar+ participium je konstrukcí telickou, její výskyt ve funkci rezultativního trpného rodu není zcela přijatelný ve tvaru imperfekta. Imperfektum totiž je časem nedokonavým v minulosti. Pokud se tato rezultativní konstrukce vyskytne v imperfektu, pak v kontextu časové závislosti, jak uvidíme v kapitole (5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta). A nakonec existují konstrukce mediální, nebo mediopasivní, které „mají reflexivní tvar, ale neodpovídá jim reflexivní obsah. Mediální konstrukce vyjadřují pasivní formou aktivně pojatý proces nebo stav spontánně vzniklý v subjektu“48 : A porta fechou-se. „Dvěře se zavřely.“; A janela abriu-se. „Okno se otevřelo.“; O comboio atrasou-se. „Vlak měl zpoždění.“; O computador avariou-se. „Počítač se pokazil“. 47  Zavadil, Čermák (2010:332). 48  Zavadil, Čermák (2010:334). 25 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.6. VID Vid v obecném slova smyslu existuje v těch jazycích, kde lze sloveso tzv. perfektivizovat (převádět do  vidu dokonavého), imperfektivizovat (převádět do  vidu nedokonavého) nebo vytvářet tzv. iterativitu (opakování děje). Tak tomu bylo v starosemistských jazycích a  také v  raném vývojovém stadiu indoevropských jazyků. V  pozdějším vývoji indoevropských jazyků však vid ustupuje do  pozadí a  z  původních vidových tvarů a velice často staly časové slovesné (temporální) tvary. „Ve slovanských jazycích vid hraje důležitou úlohu, většinu sloves lze převádět z jedné třídy do druhé přidáním prefixů (viděl, uviděl), nebo sufixu (kopat x kopnout, nést x nosit x nosívat). Germánským jazykům kategorie vidu úplně chybí. V románských jazycích splynul vid s časem v jedinou gramatickou kategorii, „kdy křížením s kategorií vidu a uplatněním rysu minulost/přítomnost a předčasnost/rezultativnost vznikly složité systémy slovesných časů, typické zejména pro řečtinu a latinu.“49 Přestože existuje řada názorů na to, jak definovat vid, my budeme vycházet z pojetí Zavadila a Čermáka, kteří v tomto ohledu rozlišují vid v pravém slova smyslu (z hlediska perfektivnosti a konkluzivnosti) a vid z hlediska povahy slovesného děje (tedy z hlediska fázovosti a kvantitivnosti děje). Výrazové slovotvorné prostředky vidu se v  portugalštině vyjadřují tzv. „kumulativně“. „Amalgamují se časové a modální významy v jednotlivých modotemporálních paradigmatech, přičemž modotemporální významy jsou aspektově příznakové (jednoznačně perfektivní nebo neperfektivní), jiné jsou aspektově bezpříznakové (mohou být chápány jak perfektivně, tak imperfektivně).“50 Temporální prézentní čas například vždy implikuje aspektový gramém imperfektní. Jde o „ proces předkládaný jako současný s okamžikem výpovědní události.“51 Probíhá tedy kurzivně a to i v případě transpozice prézentního významu do minulosti. Estou em casa. „Jsem doma.“; Estava em casa quando chegaste. „Byl jsem doma, když jsi přišel.“, atd. K dokonavým časům patří v portugalštině čas minulý jednoduchý, předminulý jednoduchý, předminulý složený a budoucí složený. K nedokonavým časům pak patří čas minulý složený, přítomný a imperfektní. Jako aspektově indiferentní pak mohou být chápány jednoduchý budoucí čas a kondicionál. Vid se také odvíjí od způsobu. Například složený čas minulý je v indikativu imperfektní, zatímco v konjunktivním tvaru se perfektivizuje. V portugalštině se uplatňuje při popisu slovesného vidu princip tzv. vidové typologie. Vid v portugalštině poskytuje informace nejen o konkluzivní či nekonkluzivní povaze, ale také o dynamičnosti, statičnosti, homogennosti a době trvání děje. Zatímco čas je 49  Erhart (2001:93). 50  Zavadil, Čermák (2010:312). 51  Tamtéž. 26 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II pojat jako lineární uspořádání atomických (momentálních) a neatomických (intervalových) jednotek, které mohou za sebou následovat nebo se časově překrývat, pak vid umožňuje subatomický52 náhled na vnitřní strukturu dané situace. 3.6.1. Typologie slovesného vidu Distribuce perfektivnosti a imperfektivnosti je v portugalštině jiná než v češtině. Pro portugalštinu je typické odlišení vidu v pravém slova smyslu od tzv. perifrastických opisů, čili kategorie povahy slovesného děje (viz kapitola 3.6.2. a 3.6.3.). V portugalštině je asi nejdůležitější dělení vidu na události (port. eventos) a body (port. pontos), procesy (port. processos) a stavy (port. estados). Události (port. eventos) mají telickou povahu, to znamená, že spějí ke konci a mají výsledný bod. Telické události jsou v portugalštině dvojího druhu: kulminované procesy (port. processos culminados) a kulminace (port. culminações). Jde o heterogenní události, což znamená, že v každém okamžiku predikace nedochází ke stejnému výslednému jevu. Kulminovaný proces v sobě zahrnuje delší trvání a výsledný stav, zatímco kulminace implikují velmi krátké dovršení děje. Ve větě: A Maria escreveu o relatório. „Marie napsala zprávu.“ (kulminovaný proces) je výsledkem kulminovaného procesu psát zprávu to, že je zpráva napsána. Kulminovaný proces tedy není homogenní, tzn. v každém okamžiku, kdy Marie psala zprávu, nebyla zpráva napsána. Ve větě druhé: A Maria ganhou a corrida. „Marie vyhrála běžecké závody.“ (kulminace) predikace zahrnuje výsledný stav, kterým je výhra závodu. Doba trvání výsledného stavu je velmi krátká, ve srovnání s kulminovaným procesem, který předpokládá delší časový interval. Kulminace je však v tomto případě heterogenní, protože v každém okamžiku, kdy Marie běžela, nebyl závod vyhrán. Procesy (port. processos) jsou atelické povahy, nejsou tedy konkluzivní. Stejně jako události jsou ale dynamické. Spolu se stavy mají společnou vlastnost, a to že neimplikují výsledný stav a že jsou homogenní. To znamená, že v každém okamžiku predikace se uskutečňuje stejná činnost - v každém bodě procesu probíhal ten stejný proces. A Maria trabalhou. „Marie pracovala.“ (proces) Stavy (port. estados) jsou také atelické, homogenní povahy a neimplikují rezultativ- 52  Pojem subatomický je zde použitý v obecném významu náhledu na vnitřní strukturu jazykových jevů. 27 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA nost. Tím mají blízko k procesům. Rozdíl mezi procesy a stavy spočívá v tom, že procesy jsou dynamické, zatímco stavy dynamické nejsou. Stavy se mohou dělit na fázové (estado faseável) a nefázové (estado não faseável). Fázové stavy nemusí být ucelené, tzn., že mohou být přerušeny a mohou se proto vyskytovat také v progresivních konstrukcích (estar+a+infinitiv). Typ nefázový (estado não faseável) se však vzhledem ke své stabilní povaze v progresivní konstrukci vyskytovat nemůže: É simpático. x Está a ser simpático. „Je sympatický.“ x „Je moc hodný.“ (fázová trvalá vlastnost) x (progresivní vazba – právě v tuto chvíli) É um rapaz alto. x *Está a ser alto. (nefázová trvalá vlastnost) x * (progresivní vazba není možná) Existují také tzv. body (pontos), u nichž se nerozlišuje telická či atelická povaha. Body jsou časově dále nedělitelné a tímto krátký časovým rozmezím mají blízko ke kulminací. Liší se však od ní v tom, že neimplikují výsledný stav: A Maria ganhou a corrida. (kulminace) → výsledný stav: A corrida está ganha. „Marie vyhrála běžecké závody) → „Závody jsou vyhrány.“ A Maria espirrou. (bod) → *výsledný stav: *A Maria está espirrada. „Marie si kýchla.“ → „*Marie je vyhrána.“ Přehled vidových typů a jejich vlastností: rys: dyna- mický telický delší doba trvání má výsled­ný stav homo- genní UDÁLOSTI proces + - + - + kulminovaný proces + + + + kulminace + + - + bod + -/+? - - STAVY stav - - + - + Slovesný vid je v portugalštině ovlivněn také lexikální povahou slovesa. Podle lexikálně-vidového typu bychom slovesa mohli rozdělit do následujících skupin: ❖ Slovesa statická vyjadřující stavy: ӽӽ slovesa vyjadřující existenci: haver/ existir/ ser „být, existovat“; ӽӽ lokativní statická slovesa: morar/ residir „bydlet“; ӽӽ posesivní slovesa: ter „mít“, pertencer „patřit“; ӽӽ epistemická slovesa: saber „vědět“; 28 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ӽӽ sloveso smyslového vnímání: ver „vidět“; ӽӽ psychologická nekauzativní slovesa: gostar „líbit se, mít rád“. ❖ Slovesa procesuální vyjadřující procesy: ӽӽ metereologická slovesa: chover „pršet“, nevar „sněžit“; ӽӽ inergativní slovesa: chorar „plakat“, dançar „tancovat“; ӽӽ pohybová slovesa: correr „běhat“, nadar „plakat“; ӽӽ tranzitivní slovesa, s nímž se v předmětné funkci pojí podstatné jméno hromadné nebo látkové: comer doces „jíst sladkosti“, pintar quadros „malovat obrázky/obrazy“, beber água „pít vodu“. ❖ Slovesa vyjadřující kulminovaný proces: ӽӽ slovesa kauzativní53 a agentivní54 , a to zejména v jednom z minulých časů dokonavých, kde předmět nebo jiný syntaktický člen vyjadřuje výsledný stav: destruir as colheitas „zničit úrodu“, dar o  quadro ao filho „dát obrázek synovi“, comprar o  quadro „koupit obraz“, arrumar o  livro „uklidit knihu“, escrever um romance „napsat román“, atd. ❖ Slovesa vyjadřující kulminaci jsou slovesa jednočlenná (mající pouze podmět), která vyjadřují pohyb, výskyt, zánik, změnu stavu, kauzativní slovesa v mediálním syntetickém trpném rodě a podobně: chegar tarde „přijít pozdě“ (výsledek: estar atrasado „ přijít pozdě/mít zpoždění“), murchar „uvadnout, zvadnout“ (výsledek: estar murcho „být zvadlý“); falecer „umřít“ (výsledek: estar morto „být mrtvý“); rejuvenescer „omládnout“ (výsledek: estar mais jovem „vypadat mladší“); partir-se „rozbít se“ (výsledek: estar partido „být rozbitý“) atd.; ❖ Slovesa vyjadřující body jsou pak slovesa jako espirrar „kýchnout“, suspirar „vzdechnout“, apod. 3.6.2. Vidový rozdíl mezi ser/estar a jejich vidové hodnoty Základní rozdíl mezi slovesem ser a estar spočívá v ontologii vyjadřující dvě základní vlastnosti: časovou ohraničenost (teličnost) a neohraničenost (ateličnost), jak již bylo zmíněno v kapitole 3.5. Pro srovnání uveďme příklady:55 O João é português. „Jan je Portugalec.“ *O João está português. Esse erro é frequente. „Ta chyba je častá.“ *Esse erro está frequente. A Joana está adoentada. „Jana je nemocná.“ *A Joana é adoentada. 53  Kauzativní slovesa jsou přechodná slovesa znamenající „(z)působit, aby se dál děj základního slovesa“, př. působit, aby voda vřela – vařit; způsobit, aby panenka seděla – posadit aj. 54  Agentivní slovesa (tj. ta, jejichž subjekt je prototypickým činitelem): dát, uklidit, zazpívat, atd. 55  Všechny uvedené příklady sloves jsou z Gramática da Língua Portuguesa (1993:98). 29 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Essa flor está murcha. „Ta květina je zvadlá.“ *Essa flor é murcha. Sloveso ser je slovesem atelické povahy. V prvních dvou větách je spojeno s adjektivy, které vyjadřují trvalé, konstantní vlastnosti, které mohou být fázové i nefázové (viz předchozí kapitola 3.6.1.), jako je rasa, národnost, fyzická a fyziologická dlouhodobější vlastnost. Definiční vlastnosti, jako jsou například adjektiva ingénuo, bondoso, cruel, negro, alto, označují trvalou vlastnost. Trvalé vlastnosti jsou vrozené a souvisí s vnitřní charakteristikou. Nelze je tedy časově ohraničit žádným časovým určením: *O João é português há cinco dias. /*Esse erro é humano há cem anos. Sloveso estar vzhledem ke své telické povaze je kompatibilní pouze s adjektivy, která vyjadřují dočasné a přechodné vlastnosti telické povahy. Například adjektivum morto neoznačuje trvalý stav, ale změnu stavu či přechod (živý →mrtvý). Má tedy rezultativní povahu a je kompatibilní s adjektivy vyjadřujícími vlastnosti přechodné a psychologické stavy časově ohraničené např. adverbii às vezes „občas“, hoje „dnes“, ontem „včera“, atd. Někdy lze použít oba dva predikátory, přičemž se mění význam časové ohraničenosti. Následující věty A s výrazem alto a professor vyjadřují vlastnosti a povolání trvalého charakteru a vyžadují použití slovesa ser. Ve větách B jde o časově časově ohraničené vlastnosti či jevy, a proto vyžadují sloveso estar. A (sloveso ser) O João é gordo. „Jan je tlustý“. O Luís é professor em Beja. „Luís pracuje jako učitel ve města Beja.“ A Maria é bonita. „Marie je pěkná dívka“. Ele é feliz. „On je šťastný.“ B (sloveso estar) O João está gordo. „Jan je (nějak) tlustý.“56 O Luís está professor em Beja. „Luís nyní pracuje jako učitel v Beji.“ A Maria está bonita hoje. „Marii to dnes sluší.“ Ele está feliz por receber a prenda. Je šťastný, protože dostal dárek.“ Konstrukce se slovesem ser vyjadřující permanentní stav či gnomické děje jsou nekompatibilní s  perifrastickým opisem progresivním označující průběhovost děje v přítomnosti:  estar+a+infinitiv: Existem fantasmas. „Duchové existují.“ *Estão a existir fantasmas. Chega ao aeroporto. „Přijíždí na letiště.“ Está a chegar ao aeroporto. O João é muito alto. „Jan je velmi vysoký.“ *O João está a ser muito alto. O Pedro é simpático. „Petr je sympatický.“ O Pedro está a ser simpático comigo. 30 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3.6.3. Vid – perifrastické konstrukce V romanistické gramatické tradici se často setkáváme s tím, že se nedostatečně rozlišuje povaha slovesného děje od slovesném vidu. Zatímco však se pod pojem aspektu zahrnuje obdoba slovanského vidu z hlediska perfektivního či imperfektivního pojetí děje (tzv. konkluzivnosti), pak u povahy slovesného děje, která bývá zahrnována pod pojem Aktionsart, jsou zahrnovány jeho fázové a kvantitativní významy. Zatímco vid z hlediska konkluzivnosti je v  portugalštině vyjadřován modotemporálně, pak fázové a kvantitativní významy jsou vyjádřeny perifrastickými konstrukcemi. Srovnejme následující dvě konstrukce: Falei com o Pedro. „Promluvil jsem si s Pedrem.“ Comecei a falar com o Pedro. „Začal jsem mluvit s Pedrem.“ Costumo ler cada dia. „Obvykle každý den čtu.“ 56 Zatímco v první konstrukci je vyjádřen prostřednictvím minulého času vid dokonavý – ukončený proces, a to za pomoci perfektního minulého času, pak ve větě druhé je implikována sémantická složka fázová, konkrétně pak počátek děje. Ve třetí konstrukci je pak obsažena kvantitativní složka repetitivnosti či habituálnosti děje. Pokud jde o  strukturu povahy slovesného děje, obvykle se zde rozlišují významy fázové a významy kvantitativní. Významy fázové postihují tři základní fáze: ingresivnost (tzn. počáteční fáze), durativnost (tzn. průběhová fáze) a terminativnost (tj. koncová fáze). Ingresivní a terminativní fáze mají pontuální povahu, proto vyjadřují pontuální vid (body). Durativnost má povahu kurzivní. Může se tedy týkat procesů i událostí atelických. Významy kvantitativní pak označují kvantitativní povahu děje – tedy to, je-li děj habituální, repetitivní nebo gnomický. Velkým přínosem pro typologii perifrastických vazeb fázových je dizertační práce J. Jindrové „Fázové perifráze v portugalštině“ (2012), kde je velmi podrobně znázorněna fázovost jednotlivých premorfologických útvarů označujících ingresivnost, durativnost a terminativnost děje. Autorka se zevrubně věnuje analýze jednotlivých konstrukcí z hlediska vidu v slovanském slova smyslu, z hlediska výskytu a frekvence těchto konstrukcí v jednotlivých časech. Výsledky její dizertační práce si zčásti dovolujeme použít v následující kapitole, kde budou fázové perifrastické vazby rozděleny na ingresivní, durativní a terminativní. 56  Volný překlad. 31 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.6.4. Fázové významy povahoslovesného děje 3.6.4.1. Fázové vazby s ingresivním významem J. Jindrová rozdělila vazby s významem ingresivnosti na inminentní, dispozitivní, iniciální, inceptivní.57 Význam inminentní ingresivnosti postihuje vlastní proces v okamžiku, který počáteční fázi bezprostředně předchází.“58 Do této skupiny patří perifrasitcké vazby: estar para + infinitiv, estar prestes a + infinitiv, andar para + inf, estar a ponto de + infinitiv.59 : Estou prestes a sair de casa. „Za chvíli odejdu z domu.“ Estava a ponto de marcar um golo. „Už jsem málem dal gól…„ Eu andei para morrer. „Měla jsem smrt na jazyku …“ Estamos para ir embora. „Už se chystáme odejít.“ 60 Význam dispozitivní ingresivnosti je chápán “jako bezprostředně zamýšlený proces, k jehož realizaci je agens bezprostředně odhodlán”.61 „Na rozdíl od předchozí kategorie se zde předpokládá agens s vlastní vůlí (omezuje se tedy na subjekty životné)“62 . Typickými vazbami vyjadřujícími tento význam jsou: ir+infinitiv nebo ir+a+infinitiv .63 O que é que eu ia a dizer…?. „Co jsem to chtěl říct….?“ Vazby s významem iniciální ingresivnosti jsou v portugalštině nejhojnější. Je pro ně charakteristické „přesné označení skutečného začátku daného procesu“64 . K těm nejčastějším patří começar a + infinitiv, passar+a+infinitiv, pôr-se a + infinitiv, meter-se a +infinitiv, deitar a + infinitiv, desatar a + infinitiv, atd. Começa a chover. „Začíná pršet.“ Passou a assumir a função de presidente. „Nastoupil do funkce prezidenta.“ A Ana desatou a espirrar. ... „Anna začala kýchat ...“ Pus-me a tocar o piano. „Začal jsem hrát na piano.“ O rapaz meteu-se a estudar. „Ten kluk se pustil do studia.“ 57  Jindrová (2012:33). 58  Tamtéž. 59  Jindrová (2012:36–45). 60  Tamtéž. 61  Jindrová (2012: 45) apud Zavadil, Čermák (2010:317). 62  Tamtéž. 63  Podle výsledků dizertační práce J. Jindrové (2012) je předložka „a“ v této vazbě fakultativní. 64  Jindrová (2012: 47). 32 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Vazby s významem inceptivní ingresivnosti „charakterizují děj jako počáteční v řadě jiných dějů, tj. předcházející jiným dějům“65 K těmto vazbám patří konstrukce começar por+infinitiv a principiar por+infinitiv, kde infinitiv může být nahrazen také gerundiem. Ve vazbě s gerundiem se mohou vyskytovat i jiná pomocná slovesa (například iniciar). Começámos por repetir a matéria da aula passada „Nejdříve jsem zopakovali látku z minulé hodiny.“ Sampras iniciou servindo um ás... „Sampras na začátku hry vynesl eso... „ 3.6.4.2. Perifrastické vazby s významem durativním Perifrastické vazby s významem durativním mohou být vyjádřeny v portugalštině vazbou estar+a+infinitiv (vyjadřuje progresivní význam právě probíhajícího děje), dále vazbami estar+gerundium, ir + gerundium (s retrospektivním významem, který zahrnuje také nějakou dobu před bodem přítomným), konstrukcemi continuar a + infinitiv, continuar + gerundium (v brazilské portugalštině), seguir a + infinitiv, seguir + gerundium, prosseguir + gerundium, ficar a + infinitiv a ficar + gerundium (v brazilské portugalštině), (vyjadřují kontinuitivní význam), andar a  + infinitiv, andar + gerundium (v brazilské portugalštině), viver a + infinitiv a viver + gerundium (v brazilské portugalštině), (vyjadřují význam durativní distribuitivní - který není sledován v celém jeho průběhu, ale pouze v daných dílčích intervalech.). Estamos a estudar. „Právě studujeme.“ Vamos falando de tudo. „Postupně si ovšem povídáme.“ Continuamos a trabalhar. „Pokračujeme v práci.“ A Ana anda a queixar-se. „Anna si stále stěžuje.“ 3.6.4.3. Perifrastické vazby s významem terminativním Poslední skupinou perifrastických konstrukcí s  významem fázovosti tvoří vazby vyjadřující závěrečnou fázi slovesného děje. V současné evropské portugalštině existuje celá řada konstrukcí s významem terminativním. Typickými vazbami jsou deixar de + infinitiv, parar de + infinitiv a acabar de+infinitiv (egresivní terminativnost se slabým retrospektivním charakterem), popřípadě terminar+por+infinitiv nebo aca- bar+por+infinitiv. Deixei de fumar. „Přestal jsem kouřit.“ Para de dizer asneiras. „Přestaň říkat hlouposti.“ Acabei de falar com o João. „Právě jsem mluvil s Janem.“ 65  Jindrová (2012: 88) apud Zavadil, Čermák (2010:319). 33 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA 3.6.5. Kvantitativní významy povahoslovesného děje Významy kvantitativní pak zahrnují dva dílčí významy: repetitivní a habituální. V portugalštině repetitivní význam spočívá v opětovném, znovu vykonávaném ději, který je vyjádřen vazbou voltar a + infinitiv. Não voltei a vê-lo. „Víckrát jsem ho neviděl.„ Repetitivní kvantita má pak dva podvýznamy: iterativní (valor aspectual iterativo – opětovací násobenost), jako například u sloves saltitar, dormitar, bebericar; a frekventativní (valor aspectual frequentativo – opakovací násobenost), který je daný zejména cirkumstativem jako muitas vezes, frequentemente). Fomos muitas vezes a Portugal. „Často jsme jezdili Portugalska.“ Habituální význam pak spočívá v tom, že děj je charakterizován jako děj obvykle vykonávaný. V portugalštině, stejně jako v jiných jazycích, existuje rozdíl mezi habituálními a gnomickými ději. Zatímco habituální děje se vyjadřují vazbou costumar + infinitiv, ser costume, ser habitual, pak gnomická vidová hodnota spočívá v universální platnosti, kdy podmětem bývá často vlastní jméno v generickém významu se slovesem v přítomném čase. Costumo deitar-me tarde. „Obvykle chodím pozdě spát.“ Os checos bebem muita cerveja. „Češi pijí hodně piva.“ 34 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3.7. SLOVESA FINITNÍ A NEFINITNÍ Z hlediska morfologického budeme slovesa dělit na slovesa časovaná (neboli finitní), slovesa neačasovaná (nefinitní). Zatímco slovesa finitní vyjadřují výše zmíněné slovesné kategorie, pak slovesa nefinitní tyto kategorie postrádají. K nominálním tvarům sloves, které jsou až na  výjimky dialektologického použití amorfní, patří gerundium, participium a infinitiv. 3.7.1. Morfematická struktura portugalského verba finita Z  hlediska morfematické struktury může být portugalské sloveso rozloženo na  dvě části: lexikální základ a gramatický formant. Lexikální základ, lexematém, je „nositelem věcného významu slovesného tvaru“66 a má dvě části: kořenový bázový morfém (salt - „skákat“), k němuž může být připojen eventuálně i morf derivační (salt-it „poskakovat“). Gramatický formant, tzv. gramatém, je „nositelem gramatických významů a funkcí slovesného tvaru“67 . Gramatém může být jednoduchý (je tvořen jedním exponentem, např. fal-o „mluvím“) nebo lineráně složený (tvořený více exponenty, např. fal-a-s „mluvíš“). Lexematém od gramatému je většinou zřetelně oddělen tzv. morfematickým švem, jako například u fal-o, fal-a-s, atd.68 Pro portugalské finitní sloveso jsou příznačné dva způsoby vyjádření gramatických významů: lineární a  kumulativní. „Při lineárním vyjádření se morfy kladou vedle sebe, přičemž každý exponent je monosémický“.69 Znamená to, že se morfy kladou aglutinačně vedle sebe a  každý z  nich vyjadřuje jen jeden kategoriální, gramatický, význam. Ve slovese pint-a-ndo „malujíce, malujíc“ exponent –a vyjadřuje význam 1. třídy a exponent –ndo pak vyjadřuje funkci gerundia. Kumulativní vyjádření je mnohem častější a  znamená to, že jeden exponent představuje několik gramatických významů. Ve tvaru fal-ei exponent -ei vyjadřuje kumulativně70 4 gramatické významy: 1. indikativ; 2. minulý čas dokonavý 3. 1. osoba; 4. jednotné číslo. Podle rozsahu se morfologické tvary dělí na tvary syntetické, které jsou zvané také simplexní, (jednoduché či jednoslovné) a tvary komplexní (víceslovné), které jsou ana- lytické. 66  Tamtéž. 67  Tamtéž. 68  V případech, kde se lexematém a gramatém prolínají z důvodu fonetického vývoje, hovoříme o morfematickém uzlu (ver –ve-er), apod. 69  Zavadil, Čermák (2010:201). 70  Pro pojem kumulativně existuje také výraz amalgovaně. 35 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Syntetické tvary mohou vykazovat několik typů struktur: amorfní (bez koncovky71 és „jsi“, há „je“, vem „přichází“, sei „vím“, diz „říká“), monomorfní (s jednou koncovkou: fal-o „mluvím“, fal-ei „mluvila jsem“); dimorfní (se dvěma koncovkami: fal-a-s „mluvíš“, fal-a-ste „mluvil/a jsi“), trimorfní (se třemi koncovkami: fal-a-ria-s “mluvila jsi“, compr-á-va-mos „kupovali jsme“). Slovesné tvary se podle výrazových a významových kritérií zařazují do souborů zvaných flekční paradigmata. Souboru slovesných paradigmat se říká „paradigmatika slo- vesa“72 . Slovesa, která ve  své paradigmatice vykazují stejné morfematické vlastnosti, vytvářejí „paradigmatický typ“73 . 71  Koncovka je také zvána desinenciální exponent (Zavadil, Čermák: 2010: 201) 72  Zavadil, Čermák (2010:202). 73  Tamtéž. 36 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3.8. SLOVESA PRAVIDELNÁ, NEPRAVIDELNÁ, DEFEKTIVNÍ A SLOVESA S NADBYTEČNÝMI TVARY Z hlediska variant ve flekčním paradigmatu, k nimž může docházet v rámci jednotlivých slovesných konjugačních tříd, se slovesa dělí na slovesa pravidelná, nepravidelná, defektní a slovesa s nadbytečnými tvary (abundantní). Pravidelná slovesa se časují podle konjugačních paradigmat, přičemž nevykazují žádné pravopisné změny v kořeni nebo v příponě. V portugalštině existují tři konjugační paradigmata. Slovesa končící na koncovku –ar spadají pod paradigma první konjugační třídy, kde nám bude vzorem sloveso andar „chodit“. Slovesa končící na koncovku –er spadají pod paradigma druhé konjugační třídy, kde použijeme jako vzor sloveso viver „žít“. Slovesa končící na koncovku –ir spadají pod paradigma třetí konjugační třídy a zde budeme jako vzor používat sloveso partir „odejít“. Do pravidelných sloves patří také slovesa s pravopisnými změnami, které se časují pravidelně podle flekčních paradigmat, ale vykazují z fonetických důvodů nějakou pravidelnou změnu. Nepravidelná slovesa vykazují změnu buď v kořeni (trazer „přinést“ – trago „(při)nesu“ - trouxe „přinesl jsem“ –traria „přinesl by(bych)“) nebo v příponě (querer „chtít“– quis „chtěl jsem“). Největší počet změn ve flekčním konjugačním systému vykazuje jednoduchý čas minulý. K nepravidelnostem ale dochází velice často také v první osobě přítomného času, nebo také v participijních tvarech. Z toho plyne, že ne všechny tvary nepravi- delnýchslovesjsounepravidelné.Podletoho,ve kterémtvaruk nepravidelnostemdochází, se dělí slovesa do jednotlivých skupin. Obecně lze hovořit o třech skupinách sloves: 1. Ke změnám dochází v přítomném čase indikativu, konjunktivu a imperativu. 2. Ke  změnám dochází v  minulém a  předminulém čase jednoduchém indikativu, v imperfektu a futuru konjunktivu. 3. Ke změnám dochází v budoucích časech indikativu (včetně kondicionálu). U  nepravidelných sloves může docházet k  alternaci samohláskové, souhláskové a k alternaci diftongizací. Kromě těchto tří skupin sloves existují také následující nepravidelná slovesa: ser „být“, estar „být“, saber „vědět“, dar „dát“, haver „být, existovat“, querer „chtít“ a ir „jít“, jejichž časované tvary v  minulém čase jednoduchém a  v  předminulém čase jsou většinou odlišné od tvaru kořenu. V následujících kapitolách však nebude o nepravidelných slovesech pojednáno podle slovesných skupin. U podrobného rozboru každého času a způsobu bude o nepravidelnosti sloves pojednáno samostatně. 37 3. GRAMATICKÉ KATEGORIE SLOVESA Defektní slovesa jsou slovesa, která nemají komplexní verbální flexi a  postrádají některé tvary. Většinou je gramatiky dělí na osobní, neosobní a slovesa s jednou osobou: Slovesa defektní s jednou osobou zahrnují slovesa onomatopeická (zumbir „bzučet“, ladrar „štěkat“, rosnar „příst (o kočce)“, galopar „cválat“, trotar „klusat“, coaxar „kvákat“), která se vyskytují pouze ve třetí osobě. Slovesa defektní neosobní jsou slovesa meteorologická jako například nevar „sněžit“, amanhecer „svítat“, alvorecer „rozednít se, svítat“, chover „pršet“, trovejar „hřmít, hromovat“. Některá slovesa ve svých původních významech mohou být konjugačně komplexní, zatímco v přenesených významech či v ustálených spojeních mohou být defektivní: haver „být“ a fazer v časovém významu (faz cinco anos „před pěti lety“) mohou být používána pouze ve třetí osobě v nepřeneseném významu. Patří zde také objektivní nutnostní a volitivní slovesa, jako jsou convém que „je vhodné, aby“, basta/chega que „postačit, aby“ a dále neosobní výrazy jako: tratar-se de „jednat se o“, apod. Slovesa defektivní osobní jsou slovesa, kterým, chybí jedna osoba, a to z důvodů eufonických. Většina těchto sloves náleží do třetí konjugační třídy. Patří sem: a. slovesa, která se používají pouze v těch tvarech, v nichž je zachována tematická samohláska i. Například u slovesa colorir „barvit“ se používají tvary: colorimos, coloris, coloria, colorira, colorisse, coloriria, nikoli však tvary: *colores, *colore, *coloro, *colorem, atd. Do této skupiny patří slovesa: abolir „zrušit“, adir „přidat, připojit“, banir „vyhnat, vypovědět, vymýtit“, delinquir „prohřešit se, provinit se“, demolir „zničit, zdemolovat“, embair „podvádět, klamat“, extorquir „vydírat“, falir „zbankrotovat“, florir „kvést“, munir „opatřit, vystrojit“, remir „vykoupit, osvobodit, spasit“, renhir „hádat se“, retorquir „odvětit“. b. sloveso precaver-se „vystříhat se čeho, chránit se před čím“, které se používá pouze v těch tvarech, kde je zachován přízvuk mimo kořen: precavemo-nos, precavei-vos, precavi-me, atd… c. slovesoreaver„získatzpět“sepoužívápouzev těchtvarech,kdejezachovánov a kde je zachován přízvuk mimo kořen. Nepoužívají se tedy 1.2.3. os. sg a 3. os. pl. Obecně se ale defektní slovesa většinou nahrazují slovesy nedefektivními, která mají obdobný význam. Tak například místo abolir se často používá anular, sloveso acrescentar se pak používá častěji místo adir, sloveso ralhar místo slovesa renhir, recuperar místo reaver, abrir falência místo falir, acautelar-se místo precaver-se, apod. Absence některých tvarů může být chápána jako „důsledek snahy vyhnout se disonanci (např. ABOLIR – *eu ABOLO) nebo jako snaha vyhnout se nebezpečí splynutí daného tvaru s již existujícím tvarem slovesa používaného frekventovaněji (např. FALIR – *eu FALO – mohlo by dojít k záměně s 1.os.j.č. přítomného času prostého slovesa FALAR).“ 74 Jindy zase neúplnost flexe některých sloves vychází ze samotné sémantiky 74  Svobodová, P. (2011:34-35) apud Bechara [1999] 2001: 226). 38 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II slovesa a z faktu, že v mimojazykové realitě jsou daná slovesa s jinými než třetími osobami významově neslučitelná.75 Slovesa s nadbytečnými tvary („verbos abundantes“) jsou naopak ta slovesa, která v některém ze svých tvarů disponují dvěma a v některých případech i třemi variantami. Tyto varianty pak mohou, ale nemusí být ekvivalentní. Ekvivalentní varianty se objevují zejména u sloves, která disponují dvojím časováním, např. sloveso construir „stavět“ , kde 2. a 3. os. j. č a 3.os.pl. má dvě varianty: construis – constróis, ele construi – constrói, eles construem – constroem. Nebo například ouvir a emergir „vynořit se“ mají tyto tvary v 1.os.: emirjo/emerjo nebo oiço/ouço. Nadbytečnost slovesných tvarů se však vyskytuje především u sloves, která mají dva (a více) tvarů participií. Parpticipijní varianty však nejsou ekvivalentní, protože každá z nich má jinou funkci a kontext použití. Participia tvořená přidáním pravidelné koncovky (např. aceitar – aceitado) se používají při tvoření složených slovesných časů, tj. v kombinaci s pomocným slovesem ter, zatímco participia tvořená nepravidelně (např. aceitar – aceite/aceito/aceita) se používají při tvoření trpného rodu, tj. v  kombinaci s pomocnými slovesy ser/estar.)76 3.9. SLOVESA HLAVNÍ A POMOCNÁ Slovesa se z hlediska syntaktického mohou také dělit na slovesa hlavní a pomocná. Hlavní slovesa (verbos principais) jsou ta, která určují význam slovesného spojení. Jsou tedy významově samostatná. Pomocná slovesa (verbos auxiliares) jsou slovesa, která se připojují k plnovýznamovým slovesům a tvoří slovesné složené časy (pomocné sloveso ter nebo haver), trpný rod (pomocná slovesa ser, estar, andar, ficar, apod) nebo perifrastické konstrukce (começar a, acabar de) či modální konstrukce (poder, ter que, dever, haver-de). 75  Tamtéž. 76  Svobodová, P. (2012:35). 39 4. PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASU V PORTUGALŠTINĚ 4. PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASU V PORTUGALŠTINĚ Připomeňme si, že v portugalštině jsou tři reálné časy, tj. minulost, přítomnost a bu­ doucnost. V portugalské lingvistice je gramatický čas vnímán jako lineární uspořádání děje směrem od minulosti k budoucnosti. Tím, že existují tři hlavní samostatné časy (minulý, přítomný a budoucí), je možné hovořit o předčasnosti, simultánnosti a následnosti děje vzhledem k bodu výpovědi. V souvětí jsou pak rozlišovány časy samostatné, které se nachází ve větě hlavní, a časy relativní, které se vyskytují ve větách vedlejších a jejich platnost je určována v závislosti na času věty řídící. Pokud je ve větě minulý čas, pak se věty relativní vykazují zvláštní posloupnost: souslednost časovou (consecutio temporum) a to v obou dvou slovesných způsobech. Nejvíce vnitřně členěným časem je pak minulý čas. Vyplývá to z jeho povahy, zejména pak z toho, že minulost je nejlépe poznatelná, tím pádem i složitější. Aktuálnost/aktuální platnost je vyjádřena tvarem slovesa v prézentu (prézens = přítomný čas), který nebývá dále členěný. Budoucí čas vyjadřuje budoucnost/následnosti vzhledem k aktuální výpovědní události. Tou může být přítomnost nebo minulost. Vztahuje-li se čas budoucí k výpovědní události v přítomnosti, hovoříme o budoucím čase v pravém slova smyslu. Pokud se však vztahuje k výpovědní události v minulosti, hovoříme o budoucím čase pretéritním. 40 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II VERBA FINITA i n d i k a t i v Jednoduché časy Složené časy PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS (presente) ------------------------------------- MINULÝ ČAS JEDNODUCHÝ MINULÝ ČAS (pretérito perfeito simples) SLOŽENÝ MINULÝ ČAS (pretérito perfeito composto) JEDNODUCHÝ PŘEDMINULÝ ČAS (pretérito mais-que-perfeito simples) SLOŽENÝ PŘEDMINULÝ ČAS (pretérito mais-que-perfeito composto) IMPERFEKTUM (imperfeito) ------------------------------------- BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS (futuro simples) PŘEDBUDOUCÍ ČAS (futuro composto) JEDNODUCHÝ KONDICIONÁL (condicional simples) SLOŽENÝ KONDICIONÁL (condicional composto) k o n j u n k t i v jednoduché časy složené časy PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS (presente do conjuntivo) MINULÝ ČAS IMPERFEKTUM (imperfeito do conjuntivo) MINULÝ ČAS (pretérito do conjuntivo) PŘEDMINULÝ ČAS (mais-que-perfeito do conjuntivo) BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS (futuro simples do conjuntivo) PŘEDBUDOUCÍ ČAS (futuro composto do conjuntivo) VERBA INFINITA INFINITIV PROSTÝ (infinitivo simples) OSOBNÍ (infinitivo pessoal) PROSTÝ SLOŽENÝ (infinitivo composto) OSOBNÍ SLOŽENÝ (infinitivo pessoal composto) PŘÍČESTÍ MINULÉ (particípio passado) GERUNDIUM JEDNODUCHÉ (gerúndio simples) SLOŽENÉ (gerúndio composto) 41 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Oznamovací způsob (indikativ) (viz výše: 3.3.2.1.) je způsobem nejméně příznakovým z hlediska vyjádření vztahu mluvčího k propozičnímu obsahu věty, k posluchači či k referentu. Proto také věty jednoduché a věty vedlejší substantivní faktivní mají indikativ. Indikativ morfologicky vyjadřuje modální význam reálný. U souvětí přímo modálních se pak používá v nezávislých vedlejších větách, kdy modální část věty je zastoupena následujícími slovesy: verba dicendi, verba sentiendi, verba percipiendi, neosobní výrazy reálnosti, neslovesné výrazy jistoty a také neemotivní slovesné výrazy. ❖ Verba dicendi (port. verbo dicendi): dizer „říci, říkat“, afirmar „potvrdit“, advertir „upozornit“, escrever „psát“, falar „mluvit“, chamar „volat“, responder „odpovědět“, telefonar „telefonovat“, atd. ❖ Verba declarandi (port. verbos declarativos) acrescentar „dodat“, afirmar „potvrdit“, assegurar „zajistit, ujistit“, concluir „učinit závěr“, confessar „přiznat se“, declarar „prohlásit“, decidir „rozhodnout“, observar „pozorovat“, proclamar „prohlásit“, prometer „slíbit“, atd. ❖ Verba sentiendi (port. verbos epistémicos/verbos de actividade mental) achar/pensar „myslet si“, calcular „počítat, předpokládat“, certificar „potvrdit“, compreender/entender „rozumět, chápat“, conhecer „znát“, considerar „zvažovat“, crer „věřit“, informar-se „informovat se“, julgar „domnívat se“, pensar „myslet si“, prever/ pressupor/supor „předpokládat“, saber „vědět, znát, umět“. Patří zde také neemotivní psychologická slovesa typu: esquecer-se „zapomenout“, lembrar-se/recordar-se „vzpomenout si“, atd. ❖ Verba percipiendi (port. verbos perceptivos) ouvir „slyšet“, escutar „poslouchat“, olhar „dívat se“, ver „vidět“, sentir „cítit“, apod. ❖ Neosobní výrazy reálnosti está certo „je jisté“, é evidente „je evidentní“, é verdade (que) „je pravda, že“, ter a certeza „mít jistotu“, apod. ❖ Neslovesné výrazy jistoty77 ter a certeza de que „mít jistotu, že“, estar certo de que „mít jistotu, že“, não ter dúvidas de que „nemít pochybnosti o tom, že“, ser o facto que „být fakt(em), že“, apod. 77  Tamtéž. 42 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.1. ČAS PŘÍTOMNÝ 5.1.1. Morfematická struktura 5.1.1.1. Slovesa pravidelná Přítomný čas se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od lexematému a připojením následujících gramatémů: U sloves končících na –ar: -o -amos andar ando andamos -as -ais andas andais -a -am anda andam U sloves končících na –er: -o -emos viver vivo vivemos -es -eis vives viveis -e -em vive vivem U sloves končících na –ir: -o -imos partir parto partimos -es -is partes partis -e -em parte partem 5.1.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou Některá slovesa vykazují v přítomném čase z fonetických důvodů pravopisné změny. Ty jsou způsobené zejména tím, že se k  bázovému morfému končícímu na  konsonant c/g připojuje samohláskový exponent, který ovlivňuje jeho realizaci. Tyto pravopisné změny se většinou týkají jen první osoby jednotného čísla (pokud jde o konsonantickou změnu), přičemž v  ostatních osobách toto sloveso nevykazuje žádné jiné pravopisné změny. U některýchslovesmůžetakédocházetke grafickémuoznačenípřízvukunaddvojhláskami. Pravopisná změna c ► ç U sloves končících na –er: conhecer conheço conhecemos conheces conheceis conhece conhecem 43 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Stejnou pravopisnou změnu vykazují také slovesa adoecer „onemocnět“ (1.os.sg. ► adoeço), agradecer „poděkovat“ (1.os.sg. ► agradeço), convencer „přesvědčit“ (1.os.sg. ► convenço), entristecer „zesmutnět“ (1.os.sg. ► entristeço), estabelecer „stanovit“ (1.os.sg. ► estabeleço), estremecer „třást se“ (1.os.sg. ► estremeço), favorecer „podpořit“ (1.os.sg. ► favoreço), merecer „zasloužit si“ (1.os.sg. ► mereço), oferecer „nabídnout“ (1.os.sg. ► ofereço), parecer „zdát se“ (1.os.sg. ► pareço), perecer „zahynout“(1.os.sg. ► pereço), pertencer „patřit“ (1.os.sg. ► pertenço), tecer „tkát“ (1.os.sg. ► teço), torcer „kroutit“ (1. os.sg. ► torço), vencer „přemoci, porazit“ (1.os.sg. ► venço). Pravopisná změna g ► j U sloves končících na –er/-ir: „ dirigir dirijo dirigimos diriges dirigis dirige dirigem Tuto pravopisnou změnu vykazují také následující slovesa: abranger „zahrnout“ (1. os. sg. ► abranjo), afligir „zarmoutit“ (1.os.sg. ► aflijo), atingir „dosáhnout“ (1.os.sg. ► atinjo), cingir „opásat“ (1.os.sg. ► cinjo), corrigir „opravit“ (1.os.sg. ► corrijo), exigir „vyžádat“ (1.os.sg. ► exijo), fugir „utéci“ (1.os.sg. ► fujo), proteger „chránit“ (1.os.sg. ► protejo), tingir „barvit“ (1.os.sg. ► tinjo). Pravopisná změna kmenu gui, gue ► go K této změně dochází u sloves končících na –guir a -guer, která se v 1.osobě jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu mění na „go“: distingo (od distinguir “rozlišit“), ergo (od  erguer “vztyčit“), extingo (od  extinguir “uhasit“), soergo, (od soerguer “vztyčit“) atd. Přízvuk u sloves s kmenovými dvojhláskami Některé kmenové dvojhlásky mají přízvuk na  první samohlásce, jiné na  druhé samohlásce. Do  první skupiny patří: desmaiar „omdlít“, ensaiar „zkoušet“, causar „zapříčinit“, amiudar „drobit“, enviuvar „ovdovět“. desmaiar desmaio desmaiamos desmaias desmaiais desmaia desmaiam Do druhé skupiny pak patří slovesa s přízvukem na druhé samohlásce, který je také graficky označen v 1. 2. 3. os. j.č. a ve 3.os.pl.: enraizar „zakořenit, zapustit kořeny“, 44 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II saudar „zdravit“, ajuizar „soudit“, arruinar „ničit“, europeizar „poevropštit“, reunir „sejít se“ a proibir „zakázat“. enraizar enraízo enraizamos enraízas enraizais enraíza enraízam saudar saúdo saudamos saúdas saudais saúda saúdam ajuizar ajuízo ajuizamos ajuízas ajuizais ajuíza ajuízam arruinar arruíno arruinamos arruínas arruinais arruína arruínam europeizar europeízo europeizamos europeízas europeizais europeíza europeízam reunir reúno reunimos reúnes reunis reúne reúnem 45 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB proibir proíbo proibimos proíbes proibis proíbe proíbem 5.1.1.3. Nepravidelná slovesa 1. Slovesa ukončená na –ear U těchto sloves se mění samohláska -e- na dvohlásku ei v přízvučné slabice. passear passeio passeamos passeias passeais passeia passeiam Stejně se časují ve všech osobách i dále uvedená slovesa, u nichž zmiňujeme pouze 1.os.sg (tvary v ostatních osobách jsou shodné s flekcí vzorového slovesa): alhear „odcizit“ (1.os.sg. ► alheio), ansiar „dychtit, toužit“ (1.os.sg. ► anseio), bambolear „vrávorat“ (1.os.sg. ► bamboleio), basear „zakládat“ (1.os.sg. ► baseio), cear „večeřet“ (1.os.sg. ► ceio), golpear „bušit“ (1.os.sg. ► golpeio), homenagear „vzdát hold“ (1.os.sg. ► homenageio), incendiar „zapálit (požár)“ (1.os.sg. ► incendeio), nomear „jmenovat“ (1.os.sg. ► nomeio), pentear „česat“ (1.os.sg. ► penteio), recear „bát se“ (1.os.sg. ► receio), remediar „opravit“ (1.os.sg. ► remedeio), saborear „ochutnávat“ (1.os.sg. ► saboreio), chatear „otravovat“ (1.os.sg. ► chateio), atd. 2. Slovesa ukončená na -iar U slovesa odiar "nenávidět" se mění samohláska -i- na dvohlásku ei: odiar „nenávidět“ odeio odiamos odeias odiais odeia odeiam Většina sloves ukončených na  -iar jsou však pravidelná: „abreviar“ zkrátit, adiar „odložit“, afiar „brousit“, copiar „opsat“, denunciar „udat“, depreciar „opovrhovat“, desviar „svést z cesty“, enviar „poslat“, financiar „financovat“, apreciar „ocenit“, assobiar „hvízdat“, caluniar „pomluvit“, contrariar „odporovat“, confiar „důvěřovat“, iniciar „začít“, negociar „vyjednávat“, atd. 46 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3. Slovesa se změnou kmenové samohlásky v přízvučné slabice 3.1. U některých sloves na –ir se kmenové –e-- mění na –i- v 1. os.sg.: vestir „obléci se“ -e- ► -ivisto vestimos vestes vestis veste vestem Stejným způsobem se časují: advertir „upozornit“ (1. os. sg. ► advirto), competir „soutěžit“ (1. os. sg. ► compito), conferir „udělit“ (1. os. sg. ► confiro), mentir „lhát“ (1. os. sg. ► minto), preferir „dát přednost“ (1. os. sg. ► prefiro), referir „referovat“ (1. os. sg. ► refiro), seguir „následovat“ (1. os. sg. ► sigo), sentir „cítit“ (1. os. sg. ► sinto), divertir „bavit se“ (1. os. sg. ► divirto), emergir „čnít“ (1. os. sg. ► emirjo/emerjo), servir „sloužit“ (1. os. sg. ► sirvo), repetir „opakovat“ (1. os. sg. ► repito), sugerir „navrhnout“ (1. os. sg. ► sugiro), atd. 3.2. U sloves na –ir se může změnit kmenové –o- na –u- v  1. os. sg. : cobrir „krýt“ -o- ► -ucubro cobrimos cobres cobris cobre cobrem Stejným způsobem se časují: descobrir „odhalit“ (1. os. sg. ► descubro),, dormir „spát“ (1. os. sg. ► durmo), tossir „kašlat“ (1. os. sg. ► tusso). 3.3. U sloves na –ir se může měnit kmenové –u- na –o- ve 2.os.sg. a ve 3. os. sg. a.pl.: acudir „přiběhnout“ -u- ► -oacudo acudimos acodes acudis acode acodem Stejným způsobem se časují: consumir „spotřebovat“ (nepravidelné tvary 2.os.sg. a 3.os. sg.a pl. jsou: consomes, consome, consomem), cuspir „plivat“ (nepravidelné tvary jsou: cospes, cospe, cospem), fugir „utéci“ (nepravidelné tvary jsou: foges, foge, fogem), sacudir „třást“ 47 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB (nepravidelnétvaryjsou:sacodes,sacode,sacodem),subir„stoupat“(nepravidelnétvaryjsou: sobes, sobe, sobem), sumir „zmizet“ (nepravidelné tvary jsou: somes, some, somem), atd. Většina sloves s kmenovým u se však časuje pravidelně: assumir „ujmout“, cumprir „plnit“, iludir „oklamat“, nutrir „živit“, presumir „předpokládat“, suprir „nahradit“, surgir „vyvstat“, unir „sjednotit“, zumbir „bzučet“, zunir „svištět“, atd. 3.4. U sloves na –ir se může měnit kmenové –i- na –e- ve 2. os. sg. a ve 3.os. sg. a pl.: frigir „smažit“ -i- ► -efrijo frigimos freges frigis frege fregem 4. Slovesa se změnou e/es na –is/ i ve 2. a 3. os. sg. 4.1. Slovesa ukončená na –oer mají tvary ukončené na –is /-i ve 2.a 3.os.sg.: moer „mlít“ môo moemos móis moeis mói moem Stejným způsobem se časují: condoer-se „smilovat se“, corroer „nahlodávat“, esmoer „přežvykovat“, remoer „přemílat“, doer „bolet“, roer „hryzat“, atd. 4.2. Slovesa ukončená na –uir mají tvary ukončené na –is /-i ve 2.a 3.os.sg.: atribuir „přisoudit“ atribuo atribuímos atribuis atribuís atribui atribuem Stejně se časují také následující slovesa: concluir „uzavřít“, contribuir „přispět“, diminuir „zmenšit“, incluir „zahrnout“, possuir „vlastnit“, restituir „restituovat“, substituir „nahradit“, excluir „vyloučit“, usufruir „užívat“, atd. Sloveso construir „konstruovat, stavět“ může mít jak pravidelné tak nepravidelné časování: 48 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II construir „přisoudit“ (běžnější) construir „přisoudit“ (méně obvyklé) construo construímos construo construímos constróis construís construis construís constrói constroem construi construem Ve slovese arguir „obviňovat“ je tvar 2. – 3.os.sg. ukončený na –is/-i a ve 2. os. sg. a ve  3. os. sg. a pl. se mění –gu- mění na –gú-: arguir „obviňovat“ arguo arguimos argúis arguis argúi argúem 4.3. Slovesa zakončená na –air: Slovesa zakončený na -air jsou nepravidelná ve 2.a 3.os.sg., kde mají zakončení na –is/-i. cair „padat“ caio caímos cais caís cai caem Stejně se časují: abstrair „abstrahovat“ (nepravidelné tvary jsou: abstrais, abstrai), atrair „přitáhnout“ (nepravidelné tvary jsou: atrais, atrai), extrair „vytěžit“ (nepravidelné tvary jsou: extrais, extrai), contrair „stáhnout“ (nepravidelné tvary jsou: contrais, contrai), recair „znovuupadnout do“ (nepravidelné tvary jsou: recais, recai), sair „odejít“ (nepravidelné tvary jsou: sais, sai), trair „zradit“ (nepravidelné tvary jsou: trais, trai), atd. 5. Slovesa zakončená na -uzir a -azer Tato slovesa mají ve tvaru 3.os.sg. zkrácený tvar (bez koncové samohlásky –e) conduzir „řídit“ conduzo conduzimos conduzes conduzis conduz conduzem 49 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB aprazer „líbit se“ aprazo aprazemos aprazes aprazeis apraz aprazem Stejně se časují také následující slovesa: aduzir „uvést“ (3.os.sg. ► aduz), deduzir „vyvodit“ (3.os.sg. ► deduz), introduzir „uvést“ (3.os.sg. ► introduz), produzir „vyrobit“ (3.os.sg. ► produz), reproduzir „rozmnožit“ (3.os.sg. ► reproduz), seduzir „svést“ (3. os. sg. ► seduz), traduzir „přeložit“ (3.os.sg. ► traduz), jazer „ležet“ (3.os.sg. ► jaz), adjazer „setrvat u“ (3.os.sg. ► adjaz), desprazer „nelíbit se“ (3.os.sg. ► despraz), comprazer „vyhovět“ (3.os.sg. ► compraz), atd. 6. Slovesa s nepravidelnou 1. osobou jednotného čísla medir „měřit“ meço medimos medes medis mede medem ouvir „slyšet“ ouço/oiço ouvimos ouves ouvis ouve ouvem pedir „žádat“ peço pedimos pedes pedis pede pedem valer „mít ceny“ valho valemos vales valeis vale valem 50 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II perder „ztratit“ perco perdemos perdes perdeis perde perdem poder „moci“ posso podemos podes podeis pode podem caber „vlézt se“ caibo cabemos cabes cabeis cabe cabem Stejně se časují i  slovesa odvozená: ouvir → entreouvir „zaslechnout“ (1. os. sg. ► entreouço), pedir → impedir „zabránit“ (1. os. sg. ► impeço), pedir → despedir „propustit“ (1. os. sg. ► despeço), pedir → expedir „zaslat“ (1. os. sg. ► expeço), valer → desvaler „nepodporovat“ a valer → equivaler „rovnat se“ (1. os. sg. ► desvalho, equivalho). 7. Slovesa s nepravidelnou 1. os.sg. a 2. a 3 os.pl crer „věřit“ creio cremos crês credes crê crêem ler „číst“ leio lemos lês ledes lê lêem 51 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB rir „smát se“ rio rimos ris rides ri riem ver „vidět“ vejo vemos vês vedes vê vêem Podle těchto sloves se časují také sloves odvozená: crer → descrer „nevěřit“ (descreio, descrês, descrê, descremos, descredes, descrêm), ler → reler „znovu číst“ (releio, relês, relê, relemos, reledes, relêem), rir → sorrir „usmívat se“ (sorrio, sorris, sorri, sorrimos, sorrides, sorriem), ver → antever „předcházet“ (antevejo, antevês, antevê, antevemos, antevedes, antevêem), ver → entrever „zahlédnout“ (entrevejo, entrevês, entrevê, entrevemos,entrevedes, entrevêem), ver → prever „předvídat“ (prevejo, prevês, prevê, prevemos, prevedes, prevêem), ver → rever „znovu vidět“ (revejo, revês, revê, revemos, revedes, revêem) a ver → prover „vybavit, zásobit se“ (provejo, provês, provê, provemos, provedes, provêem). 8. Ostatní slovesa s nepravidelností v přítomném čase dar „dát“ dou damos dás dais dá dão Sloveso circundar „objíždět, obcházet“, odvozené od slovesa dar, se však časují pravidelně. estar „být“ estou estamos estás estais está estão haver „být, mít“ hei havemos hás haveis há hão 52 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ir „jít“ vou vamos vais ides vai vão dizer „říct“ digo dizemos dizes dizeis diz dizem Stejným způsobem se časují také odvozeniny: condizer „být v souladu“ (1. os. sg. ► condigo; 3. os. sg. ► condiz), contradizer „protiřečit“ (1. os. sg. ► contradigo; 3. os. sg. ► contradiz), desdizer „popřít“ (1. os. sg. ► desdigo; 3. os. sg. ► desdiz), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os. sg. ► entredigo; 3. os. sg. ► entrediz), maldizer „proklínat“ (1. os. sg. ► maldigo; 3. os. sg. ► maldiz), predizer „předvídat“ (1. os. sg. ► predigo; 3. os. sg. ► prediz), redizer „znovu opakovat“ (1. os. sg. ► redigo; 3. os. sg. ► rediz), atd. fazer „dělat“ faço fazemos fazes fazeis faz fazem Stejným způsobem se časují také odvozeniny: desfazer „rozdělat“ (1. os. sg. ► desfaço; 3. os. sg. ► desfaz), malfazer „škodit“ (1. os. sg. ► malfaço; 3. os. sg. ► malfaz), perfazer „obnášet“ (1. os. sg. ► perfaço; 3. os. sg. ► perfaz), refazer „předělat“ (1. os. sg. ► refaço; 3. os. sg. ► refaz), satisfazer „vyhovět“ (1. os. sg. ► satisfaço; 3. os. sg. ► satisfaz), atd. trazer „přinést“ trago trazemos trazes trazeis traz trazem querer „chtít“ quero queremos queres quereis quer querem 53 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB requerer „žádat“ requeiro requeremos requeres requereis requer requerem saber „vědět“ sei sabemos sabes sabeis sabe sabem pôr „položit“ ponho pomos pões pondes põe põem Stejným způsobem se časují také odvozeniny:: antepor „dát přednost“ (anteponho, antepões, antepõe, antepomos, antepondes, antepõem), apor „připojit“ (aponho, apões, apõe, apomos, apondes, apõem), decompor „rozložit“ (decomponho, decompões, decompõe, decompomos, decompondes, decompõem), expor „vyložit“ (exponho, expões, expõe, expomos, expondes, expõem), impor „vnutit“ (imponho, impões, impõe, impomos, impondes, impõem), indispor „rozčilit“ (indisponho, indispões, indispõe, indispomos, indispondes, indispõem), opor „postavit do cesty“ (oponho, opões, opõe, opomos, opondes, opõem), pressupor „předpokládat“ (pressuponho, pressupões, pressupõe, pressupomos, pressupondes, pressupõem), repor „nahradit“ (reponho, repões, repõe, repomos, repondes, repõem), sobrepor „položit na sebe“ (sobreponho, sobrepões, sobrepõe, sobrepomos, sobrepondes, sobrepõem), supor „předpokládat“ (suponho, supões, supõe, supomos, supondes, supõem) a  transpor „překročit“ (transponho, transpões, transpõe, transpomos, transpondes, transpõem), atd. ser „být“ sou somos és sois é são 54 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ter „mít“ tenho temos tens tendes tem têm Stejným způsobem se časují také odvozeniny: abster-se „zdržet se“ (abstenho-me, absténs-te, abstém-se, abstemo-nos, abstende-vos, abstêm-se), conter „obsahovat“ (1. os.sg. contém, 3.os.sg contêm), deter „zadržet“ (detenho, deténs, detém, detemos, detendes, detêm), entreter „bavit“ (entretenho, entreténs, entretém, entretemos, entretendes, entretêm), manter „udržet“ (mantenho, manténs, mantém, mantemos, mantendes, mantêm), obter „získat“ (obtenho, obténs, obtém, obtemos, obtendes, obtêm), reter „zadržet“ (retenho, reténs, retém, retemos, retendes, retêm), suster „podepřít“ (sustenho, susténs, sustém, sustemos, sustendes, sustêm), atd. vir „přijít“ venho vimos vens vindes vem vêm Podobně se časuje také advir „přihodit se“ (3.os.sg. advém, 3.os.sg. advêm), contravir „odvětit (contravenho, contravéns, contravém, contravimos, contravindes, contravêm), porušit“, intervir „zasáhnout“ (intervenho, intervéns, intervém, intervimos, intervindes, intervêm) a provir „pocházet“ (provenho, provéns, provém, provimos, provindes, provêm). 5.1.2. Sémantický rozbor přítomného času Temporální význam prézentní charakterizuje děj jako současný, s výpovědní událostí.78 Přítomným časem se vyjadřují: a) děje probíhající v přítomnosti („o presente momentâneo“): Moro em Brno. „Žiji v Brně.“ / Sinto-me melhor. „Cítím se lépe.“; b) děje iterativní/habituální („o presente habitual/frequentativo“), které se často nacházejí ve spojení s frekvenčním příslovcem às vezes „někdy“, normalmente „obvykle“, habitualmente „obvykle“, sempre „vždy“, todos os anos „každoročně“, todos os dias „každý den“, apod. Esqueço-me sempre do nome do pastel. „Vždy zapomenu, jak se jmenuje ten zákusek.“; 78  Zavadil, Čermák (2010:275). 55 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB c) děje gnómické („o presente gnómico“), což jsou všeobecně platné skutečnosti, obsahující obecná tvrzení, která přesahují časově výpovědní událost. O mel pode causar alergia. „Med může způsobovat alergii.“; d) děje minulé („presente narrativo“). V tomto případě jde o tzv. historický prézent. V tomto případě se přítomný čas používá k  tzv. „temporální aktualizaci“79 , No ano seguinte publica o seu último romance. „O rok později vydal svůj poslední román.“ e) děje budoucí („presente futuro“) je z hlediska stylistického asertivnějším vyjádřením jistoty, že se uskuteční děj budoucí. Často také nahrazuje rozkazovací způsob. Vou a Portugal no próximo ano. „Příští rok pojedu do Portugalska.“ Agora estudas, está bem? „Teď se uč, ano? Časové rozpětí prézentu může být tedy různé, často i časově neohraničené. Přítomný čas vyjadřuje atélické události, procesy a stavy fázové i nefázové. Pouze v některých případech se děj vyjádřený přítomným časem vztahuje přímo k bodu výpovědní události. Je to například tehdy, když je součástí tzv. performativní výpovědi80 nebo je-li pro aktuální durativnost použitá fázová perifráze estar+a+infinitiv („presente progressivo“), která charakterizuje děj jako aktuálně probíhající. A criança está a chorar. „Dítě pláče.“ Prometo que não vou dizer nada a ninguém. „Slibuji, nikomu nic neřeknu.“ 79  Tamtéž. 80  Performativní věty jsou např: Slibuji, že to zařídím; Radím vám, abyste to nedělal; Chtěl bych vás poprosit za prominutí. Jako performativní se označuje sloveso prosit, blahopřát, slibovat, varovat ve tvaru 1. osoby (singulár nebo plurál) indikativu (řídčeji kondicionálu prézentu), který charakterizuje určitou verbální činnost mluvčího a zároveň to, že tuto činnost právě provádí. Například Prosím vás za prominutí. Prosil bych vás o prominutí. 56 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.2. IMPERFEKTUM 5.2.1. Morfematická struktura 5.2.1.1. Slovesa pravidelná Imperfektum (port. imperfeito) se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu a připojením imperfektních exponentů k lexematickému základu. U sloves zakončených na –er a –ir je flekční paradigma stejné: U sloves končících na –ar: -ava -ávamos andar andava andávamos -avas -áveis andavas andáveis -ava -avam andava andavam Slovesa končící na –er. -ia -íamos viver vivia vivíamos -ias -íeis vivias vivíeis -ia -iam vivia viviam U sloves končících na –ir: -ia -íamos partir partia partíamos -ias -íeis partias partíeis -ia -iam partia partiam 5.2.1.2. Slovesa nepravidelná Slovesa, která mají nepravidelné časování v imperfektním čase, jsou následující: pôr, ser, ter a vir. Také slovesa odvozená vykazují stejnou nepravidelnost v konjugaci a jsou uvedena vždy pod tabulkou příslušného slovesa. pôr „položit“ punha púnhamos punhas púnheis punha punham 57 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Stejně se časují take slovesa odvozená81 : antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepunha), apor „připojit“ (1.os.sg. ► apunha), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decompunha), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expunha), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impunha), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispunha), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ► opunha), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupunha), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► repunha), sobrepor „položit na sebe“ (1.os.sg. ► sobrepunha), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► supunha), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transpunha), atd. ser „být“ era éramos eras éreis era eram ter „mít“ tinha tínhamos tinhas tínheis tinha tinham Podobně se časují take slovesa odvozená82 : abster-se „zdržet se“, (1.os.sg. ► abstinha-me), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► continha), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detinha), entreter „bavit“ (1.os.sg. ► entretinha), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantinha), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtinha), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retinha), suster „podepřít“ (1. os.sg. ► sustinha), atd. vir „přijít“ vinha vínhamos vinhas vínheis vinha vinham Podobně se časují take slovesa odvozená83 : advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► advinha), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contravinha), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► intervinha), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► provinha), atd. 81  V závorce uvádíme jen 1.osobu jednotného čísla. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle modelového (základního) slovesa. 82  Viz pozn.81. 83  Viz pozn.81. 58 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.2.2. Sémantický rozbor imperfekta Imperfektum se překládá do češtiny obvykle jako nedokonavé sloveso. „Charakterizuje děj predikátoru jako předcházející před výpovědní událostí, aspektově imperfektivní, bez vztahu k přítomnosti. Má tedy temporální význam neaktuální.“84 Imperfektum se používá pro vyjádření: a) atélických událostí a stavů, tedy dějů časově neohraničených: Não me lembrava de nada. „Na nic jsem si nevzpomínal.“; b) repetitivních dějů a událostí, které se v minulosti v pravidelných intervalech opakovaly, ale nezasahují do výpovědní události, tzn., že mohou implikovat možnou terminativnost a mají pluralizační povahu, jak ukazuje následující schéma: ___I___I___I___I___I___I___I___I___I___I___I____________________VŮ85 ___↑___↑___↑___↑___↑___↑___↑___↑___↑___↑___↑ Íamos à praia todas as tardes. „Chodívali jsme na pláž každé odpoledne.“; c) procesuálně pojatých okolností děje, tedy k  popisu okolností, vlastností a  stavů v minulosti, které časově přesahují děj druhé věty. Imperfektum má kurzivní povahu a v češtině se obykle používá v překladu často nedokonavé sloveso: Tinha treze anos quando emigrámos do país. „Bylo mi třináct let, když jsme emigrovali.“ Era meia-noite quando alguém bateu a porta. „Byla půlnoc, když někdo zaklepal.“ Zavadil, Čermák navrhují kontrolní otázku pro čas imperfektní: „Co se přitom dělo?“ Zatímco pro čas perfektní dokonavý by mohl mít kontrolní otázku „co se přitom stalo?“.86 [délka děje č.1 > délka děje č. 2.]: ←------děj č. 1. ------→ ←------Bylo mi třináct let------→ ↑d když ↑ě jsem ↑j poprvé ↑č. letěl ↑2 letadlem.; d) současně probíhajících kopréteritních kurzivních atelických dějů87 . Enquanto o João lia, a Teresa tocava piano. „Zatímco si Jan četl, Tereza hrála na piáno.“ 84  Zavadil, Čermák (2010:282). 85  VÚ je zkratka výpovědní události, tedy momentu, kdy je vyslovena výpověď (obsah promluvy). 86  Tamtéž. 87  Zavadil, Čermák (2010:286). 59 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB [délka děje č.1 = délka děje č. 2.]: ←----------------------------děj č. 1.----------------------→ ←--------------------------- děj č. 2. ---------------------→ ←---------------------Enquanto o João lia,-----------------→ ←---------------------a Teresa tocava piano.---------------→ e) zdvořilého nebo skromného přání: Preferia falar com o senhor Silva. „Raději bych mluvil s panem Silvou.“ ; f) podmiňovacího způsobu, a to v mluvené i psané evropské portugalštině, kde zcela jednoznačně převažuje a nemá hodnotu nižšího stylu. V brazilské portugalštině je tento jev však velmi neobvyklý. Dava-te mais dinheiro, mas não tenho. „Dal bych ti více peněz, ale nemám.“; g) souslednosti časové, v  rámci které vyjadřuje současnost vzhledem k  větě hlavní minulém čase. V češtině se však použije přítomný čas. ←_________________________Disse (Řekl),__________________________→ ←_________________ que estava doente (že je nemocen) __________________→ h) aktuální durativnosti v minulosti za pomoci časové transpozice perifrastické vazby estar+a+infinitiv, která charakterizuje děj jako aktuálně probíhající v momentě, kdy se odehrál děj druhé věty. V češtině se často používá výrazu „zrovna“. Estava a tomar banho quando telefonaste. “Zrovna jsem se koupal, když jsi volal.“ [délka děje č.1. ≥ délka děje č. 2.]: ←------durativní děj progresivní.1------→ ←------Estava a tomar banho------→ ↑d ↑ ↑ě ↑quando ↑j ↑telefonaste. ↑č. ↑ ↑2 60 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.3. ČAS MINULÝ JEDNODUCHÝ 5.3.1. Morfematická struktura 5.3.1.1. Slovesa pravidelná Minulý čas jednoduchý (port. pretérito perfeito simples) se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu a připojením následujících perfektních exponentů: 1. konjugační třída (slovesa zakončená na –ar)88 -ei -ámos88 andar andei andámos -aste -astes andaste andastes89 -ou -aram andou andaram 2. konjugační třída (slovesa zakoncená na –er)89 -i -emos viver vivi vivemos -este -estes viveste vivestes -eu -eram viveu viveram 3. konjugační třída (slovesa zakončená na –ir) -i -imos partir parti partimos -iste -istes partiste partistes -iu -iram partiu partiram 5.3.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou Stejně jako u přítomného času i u času minulého vykazují některá slovesa pravopisné změny a to z fonetických důvodů pro to, aby si uchovala stejnou výslovnost kmenových souhlásek. Tyto pravopisné změny se týkají zejména tvarů 1. os. sg. 88  Podle nového pravopisu (AO90) je v 1. os. pl. grafické označení přízvuku fakultativní. My však doporučujeme, aby se stále označoval. V indikativu prézentu se samohláska a bez grafického přízvuku realizuje jako střední středová (neboli polozavřená) samohláska. V minulém čase jednoduchém se však realizuje jako nízká samohláska, tedy otevřená. Přízvuk je zde foneticko-fonologicky relevantní. Je schopný rozlišit vokalickou kvalitu a potažmo temporální význam slovesa. 89  Slovesné tvary v minulém čase jednoduchém vykazují v portugalštině tu zvláštnost, že tvar druhé osoby množného čísla se používá místo druhé osoby jednotného čísla: např: falastes místo falaste, partistes místo partiste, atd. Jde o jev rozšířený po celém Portugalsku a není omezen pouze na venkovní oblasti, ale objevuje se také ve městech. (Svobodová, P. 2011: 156–157; 161–163). 61 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Pravopisná změna c ► qu tocar toquei tocámos tocaste tocastes tocou tocaram Do této skupiny patří slovesa aplicar „použít, aplikovat, přiložit“ (1.os.sg. ► apliquei), arrancar „vytrhnout“ (1.os.sg. ► arranquei), atacar „zaútočit“ (1.os.sg. ► ataquei), certificar „potvrdit“ (1.os.sg. ► certifiquei), complicar „komplikovat“ (1.os.sg. ► compliquei), duplicar „zdvojnásobit“ (1.os.sg. ► dupliquei), educar „vychovat“ (1.os.sg. ► eduquei), explicar „vysvětlit“ (1.os.sg. ► expliquei), ficar „zůstat“ (1.os.sg. ► fiquei), identificar „ztotožnit“ (1.os.sg. ► identifiquei), modificar „změnit“(1.os.sg. ► modifiquei), multiplicar „znásobit“ (1.os.sg. ► multipliquei), secar „schnout“ (1.os.sg. ► sequei), suplicar „žadonit“ (1.os.sg. ► supliquei), atd. Pravopisná změna ç ► c começar comecei começámos começaste começastes começou começaram Do  této skupiny patří slovesa alcançar „dosáhnout“ (1.os.sg. ► alcancei), almoçar „obědvat“ (1.os.sg. ► almocei), ameaçar „hrozit“ (1.os.sg. ► ameacei), dançar „tančit“ (1.os.sg. ► dancei), realçar „zvednout“ (1.os.sg. ► realcei), troçar „zesměšnit“ (1.os.sg. ► trocei), tropeçar „klopýtnout“ (1.os.sg. ► tropecei), atd. Pravopisná změna g ► gue chegar cheguei chegámos chegaste chegastes chegou chegaram Stejně se časují také slovesa následující: apagar „zhasnout, vypnout“ (1.os.sg. ► apaguei), estragar „zničit, zkazit“ (1.os.sg. ► estraguei), julgar „myslet si, domnívat se“ (1.os. sg. ► julguei), ligar „zapnout, spojit“ (1.os.sg. ► liguei), mastigar „žvýkat“ (1.os.sg. ► mastiguei), negar „popřít“ (1.os.sg. ► neguei), pagar „platit“ (1.os.sg. ► paguei), jogar „hrát“ (1.os.sg. ► joguei). 62 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.3.1.3. Nepravidelná slovesa Slovesa s nepravidelným časem minulým mohou být rozděleny do 4 skupin: 1. slovesa, která mají shodný tvar v 1. a 3. os. sg.: caber „vejít se“ coube coubemos coubeste coubestes coube couberam Stejně se časuje také descaber „být nevhodný“. saber „vědět, umět, znát“ soube soubemos soubeste soubestes soube souberam haver „být/mít“ houve houvemos houveste houvestes houve houveram dizer „říci“ disse dissemos disseste dissestes disse disseram Stejně se časují take slovesa: condizer „být v souladu“ (1.a 3.os.sg. ► condisse), contradizer „protiřečit“ (1.a 3.os.sg. ► contradisse), desdizer „popřít“ (1.a 3.os.sg. ► desdisse), entredizer „říkat pro sebe“ (1.a 3.os.sg. ► entredisse), maldizer „proklínat“ (1.a 3.os.sg. ► maldisse), predizer „předvídat“ (1.a 3.os.sg. ► predisse), redizer „znovu opakovat“ (1.a 3.os.sg. ► redisse), atd. trazer „přinést“ trouxe trouxemos trouxeste trouxestes trouxe trouxeram 63 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB querer „chtít“ quis quisemos quiseste quisestes quis quiseram Pozor: sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným a v minulém čase mná tvary: requeri, requereste, requereu, requeremos, requerestes, requereram. 2. slovesa, která mají v1.os.sg. samohlásku i a ve 3.os.sg. samohlásku e: estar „být“ estive estivemos estiveste estivestes esteve estiveram ter „mít“ tive tivemos tiveste tivestes teve tiveram Podobně se časují slovesa abster-se „zdržet se“ (1 os.sg. ► abstive-me; 3 os.sg. ► absteve-se), conter „obsahovat“ (1 os.sg. ► contive; 3 os.sg. ► conteve), deter „zadržet“ (1 os.sg. ► detive; 3 os.sg. ► deteve), entreter „bavit“ (1 os.sg. ► entretive; 3 os.sg. ► entreteve), manter „udržet“ (1 os.sg. ► mantive; 3 os.sg. ► manteve), obter „získat“ (1 os.sg. ► obtive; 3 os.sg. ► obteve), reter „zadržet“ (1 os.sg. ► retive; 3 os.sg. ► reteve), suster „podepřít“ (1 os.sg. ► sustive; 3 os.sg. ► susteve), atd. fazer „dělat“ fiz fizemos fizeste fizestes fez fizeram Stejnou nepravidelnost vykazují slovesa desfazer „rozdělat“ (1 os.sg. ► desfiz; 3 os.sg. ► desfez), malfazer „škodit“ (1 os.sg. ► malfiz; 3 os.sg. ► malfez), perfazer „obnášet“ (1 os.sg. ► perfiz; 3 os.sg. ► perfez), refazer „předělat“ (1 os.sg. ► refiz; 3 os.sg. ► refez), satisfazer „vyhovět“ (1 os.sg. ► satisfiz; 3 os.sg. ► satisfez), atd. 64 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 3. slovesa, která mají v1.os.sg. samohlásku u a ve 3.os.sg. samohlásku o: ir „jít“ / ser „být“ fui fomos foste fostes foi foram poder „moci“ pude pudemos pudeste pudestes pôde puderam pôr pus pusemos puseste pusestes pôs puseram Stejně se časují také: antepor „dát přednost“ (1 os.sg. ► antepus; 3 os.sg. ► antepôs), apor „připojit“ (1 os.sg. ► apus; 3 os.sg. ► apôs), decompor „rozložit“ (1 os.sg. ► decompus; 3 os.sg. ► decompôs), expor „vyložit“ (1 os.sg. ► expus; 3 os.sg. ► expôs), impor „vnutit“ (1 os.sg. ► impus; 3 os.sg. ► impôs), indispor „rozčilit“ (1 os.sg. ► indispus; 3 os. sg. ► indispôs), opor „postavit do cesty“ (1 os.sg. ► opus; 3 os.sg. ► opôs), pressupor „předpokládat“ (1 os.sg. ► pressupus; 3 os.sg. ► pressupôs), repor „nahradit“ (1 os.sg. ► repus; 3 os.sg. ► repôs), sobrepor „položit na sebe“ (1 os.sg. ► sobrepus; 3 os.sg. ► sobrepôs), supor „předpokládat“ (1 os.sg. ► supus; 3 os.sg. ► supôs), transpor „překročit“ (1 os.sg. ► transpus; 3 os.sg. ► transpôs), atd. 4. ostatní nepravidelná slovesa: ver „vidět“ vi vimos viste vistes viu viram Stejně se časují také antever „předvídat“, entrever „zahlédnout“ a rever „znovu vidět“. Slovesaprover„vybavit,zásobit“a desprover„zbavit“,kterásečasujíjakoverv přítomném čase indikativu a  konjunktivu, jsou však v  jednoduchém čase minulém pravidelná. Sloveso prover má tedy v minulém čase jednoduchém tvary: provi, proveste, proveu, 65 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB provemos, provestes, proveram; sloveso desprover má pak v tomto čase tvary: desprovi, desproveste, desproveu, desprovemos, desprovestes, desproveram. dar „dát“ dei demos deste destes deu deram Sloveso circundar „objíždět, obcházet“ se časuje v minulém čase jednoduchém pravidelně a má tvary: circundei, circundaste, circundou, circundámos, circundastes, circun- daram. vir „přijít“ vim viemos vieste viestes veio vieram Slovesa odvozená vykazující tuto nepravidelnost jsou: advir „přihodit se“ (advim, advieste, adveio, adviemos, adviestes, advieram), contravir „odvětit, porušit“ (contravim, contravieste, contraveio, contraviemos, contraviestes, contravieram), intervir „zasáhnout“ (intervim, intervieste, interveio, interviemos, interviestes, intervieram), provir „pocházet“ (provim, provieste, proveio, proviemos, proviestes, provieram), atd. Pozor: Často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v minulém čas jednoduchém. vir „přijít“ ver „vidět“ (podle vzoru ouvir „slyšet) vim viemos vi/ouvi vimos/ouvimos vieste viestes viste/ouviste vistes/ouvistes veio vieram viu/ouviu viram/ouviram 5.3.2. Sémantický rozbor jednoduchého času minulého Čas jednoduchý minulý má vidový význam perfektní a neaktuální. Sloveso v tomto čase vyjadřuje tedy děj dokonavý, který předchází výpovědní události. Jeho vidově perfektivní povaha je většinou blíže určená časovými příslovci jako ontem „včera“, no ano passado „loni“, no mês passado „minulý měsíc“, atd. Časem jednuduchým minulým se vyjadřují také ukončené přírodní jevy s durativní povahou. V češtině jim však většinou odpovídají tvary nedokonavé: 66 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Ontem nevou/choveu. „Včera snežilo/pršelo. Také děje, které měly v minulosti delší dobu trvání implikující terminativnost, se vyjadřují minulým časem jednoduchým. portugalština čeština konkluzivnost → perfektní durativnost → imperfektní Estudou em Lisboa. „Studoval v Lisabonu“. O Rui tocou piano. „Rui hrál na piano.“ B. Zavadil to vysvětluje tak, že: „děj aspektově pojatý jako perfektivní může implikovat různé časové rozpětí, je však prezentován celostně, globálně. Proto je nutné rozlišovat perfektivnost (aspektový význam) a durativnost (význam kategorie povahy slovesného děje). Překlad do češtiny není vždy spolehlivým vodítkem, protože obě kategorie jsou zde organizovány poněkud odlišně: povaha slovesného děje je v češtině podřízena vidu, což se projevuje v tom, že sloveso s významem nekonkluzivním nebo s durativním významem povahy slovesného děje se  vyskytuje pouze v  tvaru nedokonavém, dokonavý tvar nepřipouští. Proto sloveso „studovat“ má v minulém čase pouze tvary „studoval jsem“, „studoval jsi“, atd. V portugalštině se obě dvě kategorie kombinují, takže každý slovesný děj (včetně sloves s významem nekonkluzivním nebo děje sloves s durativní povahou slovesného děje), lze pojímat bud perfektivně nebo imperfektivně. Proto sloveso „estudar“ může znamenat i „studovat“, přestože je ukončený.“ 90 V tomto ohledu je dobré si připomenout, že vyjádřit kurzivnost perfektivního děje je možné za pomoci perifrastické vazby: estive a +infinitiv, která nejvíce odpovídá tvaru „studoval jsem“ a vyjadřuje kurzivnost i konkluzivnost. Děj je chápán jako celostní a ohraničený většinou okolnostním určením nebo kontextem, ale implikované časové rozpětí je větší než u perfektního děje minulého. Srovnejme tedy: Ontem falei com o director. _______________↓_________________ Ontem estive a falar com o director. _____________ [↓↓↓↓]_________________ V překladu obou vět do češtiny se tedy vidový rozdíl nemusí vždy poznat. Vzhledem k tomu, že se vidové prostředky používají v češtině často i formalizovaně, nemůžeme podle slovesného tvaru přesně povahu slovesného děje interpretovat. Takových případů, kdy se používá v češtině sloves v nedokonavém tvaru a v portugalštině ve tvaru dokonavém, je celá řada: 90  Zavadil, Čermák (2010). 67 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Srovnejme: Portugalština (perfektní tvar) Čeština ( perfektní/imperfektní tvar) Quem to disse? Ele perguntou se estamos em casa. O que é que cantaram? Li no jornal que houve terramoto no Japão. „Kdo ti to řekl/říkal?“ „Zeptal se/ ptal se, jestli jsme doma.“ „Co zazpívali/zpívali?“ „Přečetl jsem/četl jsem v novinách, že v Japonsku bylo zemětřesení.“ Tímto časem se také vyjadřují děje, které byly /jsou/ ukončené v dosud trvajícím období, jako je hoje „dnes“, esta semana „tento týden“, este mês „tento měsíc“, atd.: Hoje já tomei o pequeno-almoço. „Dnes jsem již snídal“. Použití minulého času ve větách souřadných vyjadřuje sekvenci jednorázových dějů po sobě jdoucích, jako například ve větě: Cheguei, vi, venci. „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ ________děj 1__________________děj 2_________________děj 3_____ _____ ___↑_____________ _____↑______________ ____↑ ______Přišel jsem_____________viděl jsem____________zvítězil jsem.______ ______Cheguei,_________________vi,__________________venci._________ Používá se také v souvětí, kdy popis okolností, vlastností a stavů v minulosti v první větě časově přesahuje perfektně pojatý děj druhé věty: [děj č.1 > děj č. 2.]: A Maria lia quando o João chegou. „Marie si četla, když Jan přišel.“ V tomto souvětí je věta druhá chápána perfektivně, zatímco imperfektum má kurzivní povahu Opět bychom si pro první větu mohli položit kontrolní otázku: Co se přitom dělo? A pro druhou větu: Co se stalo?91 ←------ děj č. 1. ------→ ←------ Co se přitom dělo?------→ ↑ ↑ ↑ děj č. 2 Co ↑ se ↑ stalo ↑ ? ↑ 91  Tamtéž. 68 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ←------------děj č. 1.------------→ ←------ A Maria lia (estava a ler) ------→ ↑ ↑ ↑ děj č. 2 quando ↑ o ↑ João ↑ chegou. Z hlediska konkluzivního je pak nutné připomenout rozdíl v následujících dvou konstrukcích, kdy perfektním minulým časem je vyjádřena terminativnost, zatímco imperfektem jeho kontinuita. A Maria estava doente na semana passada. x A Mariaestevedoentena semanapassada. ←---------------------------------→ x ←----------------------------------ISTOPI (ainda hoje está) x (já não está) „Ještě minulý týden byla Marie nemocná.“ x „Marie byla minulý týden nemocná.“ 69 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5. 4. ČAS MINULÝ SLOŽENÝ 5.4.1. Morfematická struktura 5.4.1.1. Slovesa s pravidelným příčestím V portugalštině se minulý čas složený (port. pretérito perfeito composto) tvoří spojením pomocného slovesa „ter“ v přítomném čase s příčestím trpným (port. particípio passado) plnovýznamového slovesa. TENHO + příčestí TEMOS + příčestí TENS + příčestí TENDES + příčestí TEM + příčestí TÊM + příčestí Příčestí minulé pravidelných sloves se tvoří nahrazením infinitivních přípon –ar,-er,-ir příponami –ado u sloves na –ar, a -ido u sloves zakončených na –er, -ir. slovesa na -ar trabalhar ► trabalhado cantar ► cantado começar ► começado falar ► falado slovesa na -er viver ► vivido comer ► comido trazer ► trazido beber ► bebido slovesa na -ir partir ► partido aderir ► aderido sentir ► sentido assumir ► assumido 70 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Slovesa pravidelná zakončená na  –air, -uir v  participijních tvarech mají graficky označený přízvuk na druhé samohlásce dvojhlásky: slovesa pravidelná s pravopisnou změnou (přízvuk na „I“) contrair ► contraído fruir ► fruído sair ► saído instituir ► instituído cair ► caído puir ► puído distrair ► distraído fluir ► fluído retrair ► retraído usufruir ► usufruído atribuir ► atribuído excluir ► excluído concluir ► concluído possuir ► possuído diminuir ► diminuído substituir ► substituído 5.4.1.2. Slovesa s nepravidelným příčestím Některá jinak pravidelná slovesa mohou vykazovat nepravidelné participijní tvary. Týká se to také jejich odvozenin. V následující tabulce uvádíme přehled nejpoužívanějších sloves v participijním tvaru. Není to však přehled kompletní. Ten je uveden až v následující kapitole, kde jsou zahrnuta všechna slovesa s dvojím příčestím (jak pravidelným tak nepravidelným). slovesa pravidelná s nepravidelným příčestím infinitiv příčestí trpné slovesa odvozená abrir aberto desabrir „nechat čeho“ ► desaberto entreabrir „pootevřít“ ► entreaberto reabrir „znovu otevřít“ ► reaberto eleger eleito92 entregar entregue entregar „odevzdat“ ► entregue escrever escrito descrever „popsat“ ► descrito inscrever „vepsat, zapsat“ ► inscrito prescrever „předepsat“ ► prescrito rescrever „přepsat“ ► rescrito ganhar ganho93 reganhar „znovu získat“ ► reganho gastar gasto94 desgastar „rozházet, promarnit“ ► desgasto pagar pago95 - 71 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB slovesa nepravidelná s nepravidelným příčestím dizer dito desdizer „popřít“ ► desdito maldizer „zlořečit“ ► maldito contradizer „protiřečit“ ► contradito fazer feito desfazer „rozdělat, rozehnat“ ► desfeito contrafazer „padělat, falšovat“ ► contrafeito refazer „znovu udělat“ ► refeito satisfazer „uspokojit“ ► satisfeito rarefazer „rozředit“ ► rarefeito ver visto prever „předvídat“ ► previsto rever „znovu se podívat“ ► revisto pôr posto compor „složit“ ► composto depor „uschovat, deponovat“ ► deposto expor „vystavovat“ ► exposto impor „vložit, položit, přimět“ ► imposto repor „nahradit, dosadit“ ► reposto supor „předpokládat“ ► suposto propor „navrhnout“ ► proposto cobrir coberto descobrir „objevit ► descoberto encobrir „zahalit, zakrýt“ ► encoberto vir vindo advir „přihodit se“ ► advindo convir „hodit se“ ► convindo x92 93 94 95 Poznámky: • Z odvozenin je nutné vyřadit sloveso prover „opatřit, vybavit, zásobit“, které má v příčestí trpném pravidelný tvar provido. • V portugalštině existuje tvar desabrido, který je občas mylně interpretován jako příčestí trpné slovesa desabrir „nechat čeho, upustit od čeho“. Sloveso desabrir má však nepravidelné participium desaberto. Tvar desabrido je tedy zřejmě zkráceným tvarem odvozeným od španělského dessaborido „hrubý, násilný, bouřlivý, drsný, nestoudný, tuhý“. • Slovesa ganhar, gastar a pagar se používají pouze v nepravidelných tvarech. Pravidelné tvary ganhado, pagado a gastado se již v současné portugalštině nepoužívají. 92  Existuje také pravidelný participijní tvar elegido. 93  Existuje také pravidelný participijní tvar ganhado. Jeho používání je však neobvyklé. 94  Existuje také pravidelný participijní tvar gastado. Jeho používání je však neobvyklé. 95  Existuje také pravidelný participijní tvar pagado. Jeho používání je však neobvyklé. 72 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.4.1.3. Slovesa s dvojím příčestím Některá slovesa mají dvě příčestí, z nichž jedno je pravidelné a druhé nepravidelné. V  tomto případě se pravidelné tvary používají ve  složených časech v  činném rodu, zatímco nepravidelné tvary se používají ve spojení s pomocným ser/estar: Temos juntado os documentos. „Spojili jsme všechny dokumenty.“ Estamos mortos. „Jsme mrtví (unavení)“., Jde o následující slovesa: portugalský infinitiv      význam 1.participium pravidelné 2.participium  nepravidelné  absorver absorvovat absorvido absorto aceitar    přijmout aceitado   aceito, aceite acender rozpálit acendido acesso afeiçoar okouzlit afeiçoado afecto afligir  rmoutit afligido  aflito  agradecer děkovat agradecido grato assentar  nasadit assentado  assente  atender obsluhovat atendido atento benzer žehnat benzido  bento    cativar    zajmout cativado  cativo cegar zaslepit cegado   cego completar   doplnit completado completo concluir dojít k závěru concluído concluso convencer  přesvědčit convencido convicto corrigir opravit corrigido correcto corromper zkazit corrompido corrupto cultivar obdělávat cultivado culto defender bránit defendido defenso descalçar  vyzout boty descalçado  descalço   dirigir  vést, dirigovat dirigido directo  dissolver   rozpustit dissolvido   dissoluto distinguir     rozlišit distinguido distinto eleger  (z)volit elegido   eleito  73 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB emergir   vynořit se emergido    emerso   entregar  odevzdat entregado  entregue  envolver   zahrnout envolvido envolto  enxugar osušit enxugado  enxuto erigir postavit, vztyčit erigido erecto escurecer  zatemnit escurecido escuro expressar  vyjádřit expressado expresso exprimir    vyjádřit exprimido  expresso expulsar   vyhnat expulsado     expulso extinguir  uhasit extinguido extinto     fartar nasytit fartado farto findar skončit findado findo frigir   škvařit, smažit frigido    frito    ganhar   vyhrát, získat ganhado96     ganho   gastar utratit gastado97   gasto  imergir  ponořit imergido              imerso imprimir    tisknout imprimido    impresso  incluir zahrnout incluído incluso incorrer vyústit incorrido    incurso infectar nakazit infectado infecto inquietar  zneklidnit inquietado    inquieto  inserir   vložit inserido  inserto  isentar   osvobodit od cla isentado    isento  juntar   spojit juntado  junto libertar   osvobodit libertado  liberto  limpar    uklidit, umýt limpado  limpo manifestar ukázat manifestado   manifesto murchar zvadnout murchado murcho xx 96 97 96  Používání tohoto tvaru je v současné portugalštině velmi neobvyklé (viz poznámka 91). 97  Používání tohoto tvaru je v současné portugalštině velmi neobvyklé (viz poznámka 92). 74 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II nascer  narodit se nascido   nato, nado matar       zabít matado   morto  morrer   zemřít morrido morto   ocultar      schovat ocultado  oculto omitir    vynechat omitido omisso   oprimir utiskovat oprimido opresso pagar    platit pagado98 pago perverter zkazit pervertido perverso prender   chytit, lapit prendido preso pretender hodlat, zamýšlet pretendido pretenso repelir odpuzovat repelido repulso revolver převracet revolvido revolto romper  rozbít rompido  roto   salvar  zachránit salvado salvo  secar  usušit, uschnout secado   seco  segurar zajistit segurado seguro soltar   rozvázat soltado   solto submergir  ponořit submergido submerso submeter podrobit submetido submisso sujeitar podřídit, sujeitato sujeito suspeitar mít podezření suspeitado suspeito suspender  pověsit suspendido suspenso tender natáhnout tendido tenso tingir          barvit tingido   tinto     vagar   toulat se vagado vago x98 Poznámky: • Slovesaempregareencarregartradičněvykazujípříčestíve tvaru:empregadoa encarregado, avšak některé gramatiky a slovníky připouštějí také tvary: ecarregue/empregue; • příčestí slovesa romper „rozbít“ v trpném rodě se může použít v pravidelném tvaru rompido. Tvar roto se používá jako adjektivum; 98  Používání tohoto tvaru je v současné portugalštině velmi neobvyklé. 75 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB • tvar morto je participium slovesa morrer, ale používá se také jako participium slovesa matar. infinitiv 1.participium 2.participium matar       matado   morto  morrer   morrido morto   Tem matado muitos animais. „Zabil mnoho zvěře.“ Os animais foram mortos. „Zvířata byla zabita“ Têm morrido muitas pessoas. „Zemřelo mnoho lidí.“ As pessoas estão mortas. „Lidé jsou mrtví.“ Tvar impresso má význam „potištěný (o látce)“, zatímco participium imprimido je pak používán ve významu “uveřejněný, vytisknutý“. Ve spojení s podstatným jménem velocidade „rychlost“ je slovesa imprimir použito v pravidelném participijním tvaru. A velocidade é imprimida. „Rychlost je zvýšena.“ 5.4.2. Sémantický rozbor minulého času složeného Minulým časem složeným, který se obvykle překládá do češtiny nedokonavým slovesem, se vyjadřují děje atélické repetitivní, nedokončené, které se opakovaně uskutečňují ve stále trvajícím časovém období včetně výpovědní události, které je určeno implicitně nebo explicitně výrazem: ultimamente/ nos últimos tempos „poslední dobou“, nos últimos dias „v posledních dnech“. ____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I____I(VU99 ) Ela tem corrido todos os dias. „Touto dobou každý den běhá“. Ela tem escrito uma carta todos os dias. „Poslední dobou každý den píše jeden dopis.“ Sloveso v tomto čase vyjadřuje především atelické děje, které se opakovaně uskutečňují až do výpovědní události a jsou v minulosti ohraničeny nějakou jinou událostí, zpravidla uvedenou časovým určením: „od té doby, co…..“: Desde que o bebé nasceu, não temos dormido nada. „Od té doby, co se narodilo to dítě, jsme se vůbec nevyspali.“ 99  VU – výpovědní událost. 76 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II I____I____I____I____I__ I____ I____ I____ I____ I____ I____ (VU)→→ ↑ não temos dormido nada. não temos dormido nada. não temos dormido nada. ↑ ↑ Desde que o bebé nasceu. Z  hlediska vidového minulý čas složený má zvláštní povahu, odlišnou od  jiných románských jazyků. Zatímco v jiných románských jazycích vyjadřuje perfektivnost, v portugalštině může sice mít počátek ohraničený dokonavým dějem, ale to, co je pro něj charakteristické, je opakování děje a jeho přetrvávání ve výpovědní události. Tuto zvláštnost vykazuje minulý čas složený pouze v oznamovacím způsobu, nikoliv v konjunktivu, v němž vyjadřuje děje telické. Je nutno podotknout, že vidová povaha tohoto času složeného souvisí také s vidovou povahou samotného slovesa. Například stavová slovesa ve  složeném čase minulém ztrácí složku iterativnosti. Ve  větě: Ela tem estado doente. „Ona je v  poslední době nemocná.“ je vyjádřeno to, že stav dané nemoci trvá po určitou dobu včetně momentu přítomného, jak ukazuje následující příklad: Ela tem estado doente. „Ona je v poslední době nemocná.“ (stav - singulární). ← (e s t a r d o e n t e) VU---→ Slovesa stavová mohou mít v tomto složeném čase minulém také iterativní význam, ale to pouze v případě, že je vyjádřen nějakým cirkumstativem iterativní povahy: todos os dias „každý měsíc“, ultimamente „poslední dobou“, todos os meses „každý měsíc“, atd. Tem estado doente todos os meses. „V poslední době bývá každý měsíc nemocná“ I---- ---- ---- ---- I---- ---- ---- ---- I---- ---- ---- ---- I---- ---- ---- ---- VU → [estar doente] - [estar doente] - [estar doente] - [estar doente] Slovesa kulminační a procesuální mohou být použita v tomto čase, pokud je však explicitně blíže specifikován interval s přesahem či zahrnutím výpovědní události, jako například pomocí výrazů: frequentemente „často“, todas as semanas „každý týden“, todos os meses „každý měsíc“. Někdy může být použito místo příslovce také neurčitý kvantifikátor „muito“, který implikuje složku plurality. 77 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Tem ganho todos os anos a maratona. „Poslední dobou vyhrává každý rok maraton.“ I— — I—— I—— I—— I—— I— VU→→ ↑——↑——↑——↑——↑——↑— maratona maratona maratona maratona maratona Tens treinado muito? „Trénovala jsi poslední dobou hodně?“ I— — I—— I—— I—— I—— I— VU→→ ↑——↑——↑——↑——↑——↑——↑— treinar treinar treinar treinar treinar treinar Je třeba zdůraznit, že existuje rozdíl mezi habituálním přítomným časem e minulým složeným časem indikativu. Ten je totiž časově ohraničen, ať už explicitně nebo implicitně. Významový rozdíl mezi těmito větami tedy spočívá v rysu habituálnosti, který je typický pro čas přítomný a má univerzální charakter, zatímco věta s minulým časem složeným se týká jen časově omezeného období, které je ale v českém jazyce lepší explicitně vyjádřit. A Maria nada todas as semanas. „Marie chodí plavat každý týden.“ ← ← I— — I—— I—— I—— I—— I—--- VU →→ A Maria tem nadado todas as semanas.  „Marie chodí poslední dobou plavat každý týden. I——I—— I——I——I—— I——I——I VU→→ 5.4.3. Postavení klitických a zvratných zájmen V případě použití klitických nepřízvučných zájmen je nutné dodržovat pravidlo o postavení těchto zájmenných tvarů za pomocné sloveso ter/haver prostřednictvím spojovacího znaménka v kladném slovesném tvaru. Ve tvaru záporném či v případě výskytu spojek a adverbií ve větě před slovesem se zájmena anteponují: Tenho-o feito todos os dias. „Dělám to v poslední době každý den.“ Tem-no dito em todas as aulas. „Poslední dobou to říká každou hodinu.“ Tem-lo100 feito com raiva. „Dělal jsi to (v poslední době) ve vzteku.“ Diz-me quem te tem treinado. „Řekni mi, kdo tě v poslední době trénuje.“ Com quem é que se tem encontrado? S kým se poslední dobou schází? 100  Tento tvar je tvořen nepravidelně. Více viz: Svobodová, I. Morfologie I (kapitola 7.3.3. Klitická zájmena nepřízvučná). 78 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.5. ČAS PŘEDMINULÝ 5.5.1. Čas předminulý jednoduchý Čas předminulý, zvaný také plus-quam-perfektum (port. pretérito mais-que-perfeito), se dělí na jednoduchý (port. pretérito mais-que-perfeito simples) a složený (port. pretérito mais-que-perfeito composto). 5.5.1.1. Morfematická struktura 5.5.1.2. Slovesa pravidelná Minulý čas se tvoří u pravidelných sloves odtržením koncovek –ar,-er,-ir od infinitivu a připojením následujících koncovek: U sloves končících na –ar: -ara -áramos andar andara andáramos -aras -áreis andaras andáreis -ara -aram andara andaram U sloves končících na –er: -era -éramos viver vivera vivéramos -eras -éreis viveras vivéreis -era -eram vivera viveram U sloves končících na –ir: -ira -íramos partir partira partíramos -iras -íreis partiras partíreis -ira -iram partira partiram 5.5.1.3. Slovesa nepravidelná Slovesa nepravidelná tvoří předminulý čas od lexematického základu slovesa ve tvaru 3. os.pl. jednoduchého času minulého, jehož pretéritní koncovky –aram, -eram, -iram jsou nahrazeny koncovkami z paradigmat platných pro pravidelné časování plus-quam-perfekta. Slovesa s nepravidelným časem předminulým jsou stejná jako nepravidelná slovesa s časem minulým jednoduchým: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být, mít“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“, saber „vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“. 101  U odvozených sloves uvádíme vždy 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního modelu základního slovesa. 79 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB caber (3.os.pl. jednoduchého času minulého = couberam) caber „vejít se“ coubera coubéramos couberas coubéreis coubera couberam Podobně se časují: descaber „být nevhodný“, poder (3.os.pl. jednoduchého času minulého = puderam) poder „moci“ pudera pudéramos puderas pudéreis pudera puderam ver (3.os.pl. jednoduchého času minulého = viram) ver „vidět“ vira víramos viras víreis vira viram Slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou v tomto čase pravidelná. Sloveso prover má v tomto čase tvary: provera, proveras, provera, provéramos, provéreis, proveram; sloveso desprover má pak tvary: desprovera, desproveras, desprovera, desprovéramos, desprovéreis, desproveram. dar (3.os.pl. jednoduchého času minulého = deram) dar „dát“ dera déramos deras déreis dera deram Sloveso odvozené circundar „obcházet, objíždět“ je však pravidelné a  jeho tvary v předminulém čase jsou: circundara, circundaras, circundara, circundáramos, circundárais, circundaram. 80 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II haver (3.os.pl. jednoduchého času minulého = houveram) haver „být“ houvera houvéramos houveras houvéreis houvera houveram ir/ser (3.os.pl. jednoduchého času minulého = foram) ir „jít“ / ser „být“ fora fôramos foras fôreis fora foram estar (3.os.pl. jednoduchého času minulého = estiveram) estar „být“ estivera estivéramos estiveras estivéreis estivera estiveram dizer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = disseram) dizer „říci“ dissera disséramos disseras disséreis dissera disseram Stejně se časují také slovesa101 : condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ► condissera), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradissera), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdissera), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entredissera), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldissera), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► predissera) a redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ► redissera), atd. 101  U odvozených sloves uvádíme vždy 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního modelu základního slovesa. 81 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB fazer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = fizeram) fazer „dělat“ fizera fizéramos fizeras fizéreis fizera fizeram Stejně se časují slovesa101 : desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfizera), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfizera), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfizera), refazer „předělat“ (1. os.sg. ► refizera), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfizera), atd. trazer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = trouxeram) trazer „přinést” trouxera trouxéramos trouxeras trouxéreis trouxera trouxeram querer (3.os.pl. jednoduchého času minulého = quiseram) querer „chtít“ quisera quiséramos quiseras quiséreis quisera quiseram Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným a v předminulém čase má následující tvary: requerera, requereras, requerera, requeréramos, requeréreis, requereram. saber (3.os.pl. jednoduchého času minulého = souberam) saber „vědět“ soubera soubéramos souberas soubéreis soubera souberam pôr (3.os.pl. jednoduchého času minulého = puseram) pôr „položit“ pusera puséramos puseras puséreis pusera puseram 82 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Stejně se časují také slovesa101 antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepusera), apor „připojit“ (1.os.sg. ► apusera), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► descompusera), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expusera), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impusera), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispusera), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ► opusera), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupusera), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► repusera), sobrepor „položit na sebe“ (1.os.sg. ► sobrepusera), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► supusera), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transpusera), apod. ter (3.os.pl. jednoduchého času minulého = tiveram) ter „mít” tivera tivéramos tiveras tivéreis tivera tiveram Stejně se časují také slovesa101 : abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstivera), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► contivera), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detivera), entreter „bavit“ (1. os.sg. ► entretivera), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantivera), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtivera), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retivera), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustivera), apod. Vir (3.os.pl. jednoduchého času minulého = vieram) vir „přijít“ viera viéramos vieras viéreis viera vieram Stejně se časují také slovesa101 : advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► adviera), contravir „odvětit/porušit“ (1.os.sg. ► contraviera), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► interviera), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► proviera), atd. Pozor: Často dochází k záměně tvarů sloves ver a vir v čas předminulém. vir ver (zachováno pouze i podle vzoru ouvir - ouviram) viera viéramos vira/ouvira viramos/ouvíramos vieras viéreis viras/ouviras vírais/ouvíreis viera vieram vira/ouvira viram/ouviram 83 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5.5.2. Čas předminulý složený 5.5.2.1. Morfematicka struktura Předminulý složený čas (port. pretérito mais-que-perfeito composto) se tvoří spojením pomocného slovesa „ter“ v imperfektu s příčestím trpným (viz kapitoly. 5.4.1.1.; 5.4.1.2.; 5.4.1.3 ). TINHA + příčestí TÍNHAMOS + příčestí TINHAS + příčestí TÍNHEIS + příčestí TINHA + příčestí TINHAM + příčestí 5.5.2.2. Sémantický rozbor předminulého času Čas předminulý jednoduchý i složený, zvaný také plusquamperfektum (port. pretérito mais-que-perfeito), vyjadřuje děj, který se udál před jiným dějem minulým, nebo děj, který proběhl dlouho před okamžikem výpovědi. Charakterizuje děj predikátoru jako bezprostředně předcházející nějakému okamžiku v minulosti, který je současný s dějem minulým. O João tinha saído, quando a Maria chegou.“Jan odešel před tím, než Marie přišla“. A Isabel faltou à aula porque tinha estado engripada. „Isabel nepřišla na hodinu, protože dostala chřipku“. A Maria chegou atrasada à aulas. Tinha perdido o autocarro. „Marie přišla pozdě do školy. Zmeškala autobus.“ Děje vět vyznačených se odehrály před realizací děje druhé věty: ______________děj 1_________ ► _________děj 2___________________ ↑ ↑ O João tinha saído ► A Maria chegou A Isabel tinha estado engripada ► Isabel faltou à aula A Maria tinha perdido o autocarro ► a Maria chegou atrasada Mezi jednoduchým a složeným časem předminulým existuje stylistický rozdíl. Jednoduchý čas předminulý je v současné portugalštině obecně méně hojný. Vyskytuje se však často v psaném, literárním jazyce. Naopak složený tvar tohoto času je častý v obou jazykových stylech. Kromě výše uvedeného významu může plus-quam-perfektum vyjadřovat děje, které se uskutečnily v dávnější minulosti, která není blíže ohraničená v předchozím mluveném či psaném kontextu. 84 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Por várias vezes desmaiara em público. „Několikrát omdlela před lidmi.“ Alguém me tinha dito isso. „Někdo mi to řekl.“ A Ana tinha vivido em Londres. „Ana žila v Londýně.“ Jednoduchý tvar předminulého času se objevuje v  takových ustálených spojeních, jako jsou: tomara que „kéž by“, quem me dera que „kéž by“, pudera „kéž by“, Quem me dera que estivesses aqui. „Kéž bys byl tady.“ V psaném textu se mohou oba dva tvary v jednom souvětí střídat s tím, že mají stejnou hodnotu a význam, jsou tedy ekvivalentní: A Ana tinha visitado a avó, mas não lhe dissera nada. „Ana navštívila babičku, ale nic jí neřekla.“ Plus-quam-perfektum nahrazuje v souslednosti časové ve větě vedlejší minulý čas. Věta: Vi o filme. „Viděl jsem ten film.“ nebo: Fiz o trabalho. „Udělal jsem tu práci“ podléhá v nepřímé řeči časové transpozici: minulý čas→předminulý čas: Přímá řeč: „Vi o filme“. „Viděl jsem film“ Nepřímá řeč: Ela disse que já tinha visto o filme. „Říkala, že už ten film viděla.“ Přímá řeč: „Fiz o trabalho.“ „Udělal jsem tu práci.“ Nepřímá řeč: Perguntou se tinha feito o trabalho. „Zeptala se, jestli udělala ten úkol.“ Velice časo se tohoto času používá po příslovcích nunca „nikdy“ a já „již“: Coisas que nunca tinha encontrado antes.  „Věci, se kterými se před tím nikdy nesetkal.” Eu já to tinha dito. „Už jsem ti to říkal.” (volně přeloženo: “Vždyť už jsem ti to říkal.”) 85 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5.6. ČAS BUDOUCÍ 5.6.1. Morfematická struktura 5.6.1.1. Slovesa pravidelná Čas budoucí jednoduchý, zvaný také futurum (port. futuro do presente simples/nebo jen futuro)102 , se v portugalštině tvoří s výjimkou tří sloves pravidelně pomocí futurálních exponentů, které se připojují k infinitivním tvarům sloves. Ty jsou společné pro všechny tři konjugační skupiny. U sloves 1.konjugační třídy ( zakončených na –ar): -ei -emos andar andarei andaremos -ás -eis andarás andareis -á -ão andará andarão U sloves 2. konjugační třídy (zakončených na –er): -ei -emos viver viverei viveremos -ás -eis viverás vivereis -á -ão viverá viverão U sloves 3. konjugační třídy (zakončených na –ir): -ei -emos partir partirei partiremos -ás -eis partirás partireis -á -ão partirá partirão 5.6.1.2. Slovesa nepravidelná U tohoto budoucího času vykazují nepravidelnost pouze tři slovesa a jejich odvozeniny: dizer, fazer a trazer a jejich odvozeniny. dizer direi diremos dirás direis dirá dirão 102  Gramática do Português (2013:524) 86 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Podobně se v tomto budoucím čase časuji odvozeniny od dizer103 : condizer „být v souladu“ (1.os. sg. ► condirei), contradizer „protiřečit“ (1.os. sg. ► contradirei), desdizer „popřít“ (1.os. sg. ► desdirei), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os. sg. ► entredirei), maldizer „proklínat“( 1.os. sg. ► maldirei,) predizer „předvídat“( 1.os. sg. ► predirei), redizer „znovu opakovat“( 1.os. sg. ► redirei), atd. fazer farei faremos farás fareis fará farão Takto se časují také odvozeniny od slovesa fazer103: desfazer „rozdělat“ (1.os. sg. ► desfarei), malfazer „škodit“ (1.os. sg. ► malfarei), perfazer „obnášet“ (1.os. sg. ► perfarei), refazer „předělat“ (1.os. sg. ► refarei), satisfazer „vyhovět“ (1.os. sg. ► satisfarei). trazer trarei traremos trarás trareis trará trarão 5.6.2. Sémantický rozbor času budoucího jednoduchého Budoucí čas jednoduchý se používá především k  vyjádření budoucích futurálních104 dějů, tedy dějů následných k výpovědní události. Serão dadas mais informações às 23 horas. „Více informací bude poskytnuto ve 23 hodin.“ Budoucí čas spadá jednoznačně svou modotemporální povahou do sféry probabilitativnosti. Jeho modotemporální význam „stojí na hranici reálnosti a potencionálnosti, protože jde o děj dosud nerealizovaný, o pouhý předpoklad jisté realizace děje do obsahové sféry probabilitativnosti.“105 Tomuto jevu se říká intersémie.106 Obecně se intersémií rozumí vztah mezi výrazem a významem, který je u futura asymetrický. „Intersémie spočívá v tom, že vedle hlavního (centrálního) invariantního významu výrazového exponentu se k témuž exponentu periferně (sekundárně) vztahuje ještě jiný invariantní 103  U odvozených sloves uvádíme vždy 1.os.sg. Ostatní osoby se časují podle flekčního modelu základního slovesa. 104  Zavadil, Čermák (2010:297) 105  Tamtéž. 106  Tamtéž. 87 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB význam“.107 Neutralizuje se v něm výrazově-významová opozice dvou původně autonomních výrazových prostředků: tím prvním je význam času budoucího a ten druhý vyjadřuje pravděpodobnost v přítomnosti. Dochází zde ke kontaminaci mezi vnitřními složkami dvou znaků: výrazová forma jednoho znaku se spojuje s významem znaku druhého.108 Pravděpodobnost v  přítomnosti však lze v  portugalštině vyjádřit nejen použitím budoucího času, ale také lexikálně, a to za pomoci modálního adverbia provavelmente, se calhar, talvez, apod. Mentirá./ Estará a mentir./ Provavelmente está a mentir. „Pravděpodobně lže.“ Někteří lingvisté jsou názoru, že indikativu futura je vyhrazen pouze sém probabilitivu prézentu, tedy pravděpodobnosti v přítomném čase. V českém překladu je tato probabilitativní sémantická složka vyjádřena lexikálně za pomoci modálních adverbií: asi, zřejmě, možná, atd. A rapariga terá 20 anos. „To děvče má asi dvacet let.“ Kromě modálního významu probabilitivního však futurum vykazuje ještě jeden další modální význam, a to imperativní. Tento význam má i český imperativ. Jako příklad uvádíme část z Desatera přikázání: Não matarás! „Nezabiješ!“ Não tomarás o nome do Senhor teu Deus em vão. „Neber jméno boží nadarmo.” Não adulterarás. „Neposmilníš.” Não furtarás. „Nepokradeš.“ Não dirás falso testemunho contra o teu próximo. „Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.“ Intersémie futura je příčinou vzniklých domněnek, že významové zatížení budoucího času má stejný důsledek, jako ve  španělštině, kde je prokázána: „zřetelná tendence k přenesení funkce významu futura na opisný výrazový exponent ir+infinitiv“. Znamená to tedy, že perifrastická konstrukce ir + infintitiv vyjadřující původně bezprostřední budoucnost se stává univerzálním futurálním časem, který vykazuje jak význam časové proximity tak význam indikativu futura.“109 Zatím však je možné hovořit o jisté tendenci, kterou nelze absolutně potvrdit ani vyvrátit. V  současné portugalštině se indikativu futura stále používá pro vyjádření temporálního významu futurálního. V tomto ohledu by se dalo říct, že indikativ futura 107  Tamtéž. 108  Zavadil, Čermák (2010:298). 109  Příklady byly přejaty z Gramática do Português (2013:526). 88 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II ve  významu budoucího času se vyskytuje především ve  spisovné formální mluvené i psané portugalštině. V portugalštině  mluvené (neoficiální) by však bylo možné charakterizovat jej jako příznakový, hyperkorektní až nezvyklý. Úzus tohoto času je ovlivněn takovými sociolingvistickými faktory, jako je například zeměpisný původ mluv- čího(předpokládajísezdetotižtakédiatopickérozdíly)čirodinnéprostředí(v některých rodinách, kde se dbá na používání spisovné jazykové normy, je použití budoucího času obvyklé), apod. Obdobná tendence je patrná i  ve  španělštině, kde je pražští romanisté B. Zavadil a P. Čermák vysvětlují následujícím způsobem: „Tato tendence je projevem spontánního tíhnutí systému k pravidelnosti a rovnováze. Částečná rovnováha se tím získává (odstraňuje se neutralizace110 , opozice mezi mody se nevyhraňuje), na druhé straně se však vytváří nová závada, protože se zároveň neutralizuje opozice „indikativ postprézentu“ x indikativ futura“. Tím vzniká v langovém systému nový zdroj napětí a nová potřeba terapie. Výslednicí takovýchto proti sobě působících tendencí je stav nestabilní rovnováhy v  systému. Obecný poznatek z  toho vyplývající je ten, že systém neustále tíhne k  vyváženosti a  dokonalé pravidelnosti, avšak v úplné podobě jich nikdy nedosahuje. Uvedená polarizace funkcí je pouhá tendence, nikoli hotová skutečnosti.“111 Na výskyt tohoto jevu upozorňují jak gramatiky portugalského jazyka112 , tak některé dílčí studie.113 J. Hricsina se dokonce zmiňuje o cyklickém charakteru těchto tendencí: ir v perifrastické konstrukci ir + infinitiv ztrácí svůj původní sém pohybu, aby vyjádřil děj postprézentní. Posléze ztrácí však i tento postprézentní význam, a vyjadřuje děj budoucí s tím, že se opozice postprézentní x budoucí neutralizuje. Ir (sloveso pohybové) ► Ir + infinitiv (význam postprézentní) ► Ir + infintiv (význam budoucí) Obdobná tendence existuje tedy i u tvaru budoucího času, který se sice zachovává, ale u něhož dochází také k významovému posunu: původní význam ustupuje do pozadí a do popředí se dostává význam modální – probabilitivní. Irá (futurální temporální význam) ► Irá (probabititivní modální význam prézentní) V  poslední době však byl zaznamenán vyšší výskyt této perifrastické konstrukce s pomocným slovesem ir v budoucím čase, tedy: irá construir, irá distribuir, irá falar. 110  Použití bezpříznakového členu privativní opozice místo členu příznakového. Může být fakultativní nebo obligatorní. Zavadil, Čermák (2010:298). 111  Tamtéž. 112  GLP (2003:158). 113  Hricsina (2011:171) ), Tláskal (1978:206–207). 89 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Tato perifrastická konstrukce se začala vyskytovat nejdříve individuálně, a to z toho důvodu, že někteří autoři vnímali konstrukci vai falar jako nedostatečně gramaticky správnou, variantu lidovou či hovorovou, přestože byla gramatikalizována a  tento budoucí čas plně nahrazuje. Ve snaze odlišit v této konstrukci spisovnější a méně spisovný tvar tak došlo u pomocného slovesa vazby ir+ infinitiv k substituci, kdy budoucí čas nahrazuje univerzální přítomný čas indikativu, přestože ten je schopen univerzálně budoucnost vyjádřit. Jde tedy o konstrukci redundantní, jejíž použití je výrazně omezeno na jazyk formální, kde koexistuje s budoucím časem opisným i s budoucím časem jednoduchým. Prozatímní výsledky korpusového výzkumu114 ukázaly, že budoucí čas („futuro do presente“) je nejčastěji používaným tvarem budoucího času v jazyce formálním a psaném a jeho nejbližší synonymní variantou je konstrukce irá+infintiv. Ta je však používána výhradně v jazyce formálním. Z porovnání frekvence jednotlivých výskytů115 je patrná jasná převaha budoucího času v jeho původním temporálním významu (tedy ne ve významu parazitním). Druhou nejčastější konstrukcí je pak konstrukce vai+infinitiv a nejméně častá je pak hyperkorektní konstrukce irá+infinitiv. Futurum je aspektově indiferentní, ztrácí se v něm tedy opozice perfektivní x neperfektivní. V případě potřeby kvantitativního vyjádření plurální povahy děje, je nutné tuto povahu blíže specifikovat přímo lexikálním prostředky, které vyjadřují pluralitu děje: regularmente „pravidelně“, todos os anos „každý rok“, frequentemente „často“, muitas vezes „mnohokrát“, apod. Levarei o meu filho à Austrália. „Odvezu syna do Austrálie.“ Levarei o meu filho à Austrália todos os anos. „Každý rok odvezu syna do Austrálie.“ 114  Probíhající výzkum bude publikován v časopise ERB pod názvem „Frequência do uso do futuro do presente, e da construção perifrástica vai+infinitiv e irá+infinitivo.“ Zatím jen pro zajímavost uvádíme část výzkumu: 115  Ukázka korpusového výzkumu, který porovnává počet výskytů jednotlivých konstrukcí: infinitiv vai+infinitiv irá + infinitiv budoucí čas falar 262 87 882 ocorrer 245 30 114 tomar 363 1106 885 ser 19 573 1369 119 975 ter 5797 395 68 546 90 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.6.3. Substituce budoucího času jednoduchého Význam budoucího času však má také čas přítomný či konstrukce haver de + infinitiv ve fakultativní kombinaci s příslušným časovým příslovcem.116 Jak již bylo řečeno (viz kapitola 5.1.2.), použití přítomného času pro vyjádření děje budoucího (port. presente futuro) je z hlediska stylistického asertivnějším vyjádřením jistoty, že se uskuteční děj budoucí. Vou a Portugal no próximo ano. „Příští rok pojedu do Portugalska.“ A Maria volta daqui a duas semanas. „Marie se vrátí za dva týdny.“ Další konstrukcí vyjadřující budoucí čas je haver+de+infinitiv,117 kde pomocné sloveso haver je vyčasováno v přítomném čase oznamovacího způsobu: hei + de + infinitiv havemos + de + infinitiv hás + de + infinitiv haveis + de + infinitiv há + de + infinitiv hão + de + infinitiv Tato konstrukce vyjadřuje děj situovaný do neznámé budoucnosti a má také výraznou modální volitivní hodnotu vyjadřující přání, záměr či kompromis.118 A Maria há de voltar um dia. „Marie se určitě jednou vrátí.“ Eu hei de mostrar-lhe que sou capaz. „Já jim ukážu (musím ukázat), že jsem dobrý.“ 116  Gramática do Português (2013:525). 117  Podle starého pravopisu se používala spojovací čára (portugalsky hífen) u haver-de: hei-de, hás-de, há-de, havemos-de, haveis-de, hão-de. Podle nového pravopisu je použití této spojovací čáry nesprávné. 118  Gramática do Português (2013:526). 91 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5.7. ČAS BUDOUCÍ SLOŽENÝ 5.7.1. Morfematická struktura Budoucí čas složený (port. futuro do presente composto nebo zjednodušeně futuro composto), je tvořen analyticky použitím auxiliárního slovesa ter v  budoucím čase a participijního tvaru plnovýznamového slovesa (viz kapitola 5.4.1.1., 5.4.1.2. a 5.4.1.3.) TEREI + příčestí TEREMOS + příčestí TERÁS + příčestí TEREIS + příčestí TERÁ + příčestí TERÃO + příčestí 5.7.2. Sémantický rozbor budoucího složeného času Předbudoucí čas má stejně jako jednoduchý čas budoucí dva významy: temporální a modální. Temporální význam spočívá v lokalizaci budoucího telického děje jedné věty před jiný děj budoucí (někdy i nevyjádřený), jako ukazuje následující schéma: VU119 _______________F1____________________F2__________________→→ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ A mãe sairá. Tu chegarás. Matka odejde. Ty přijdeš. Eu comprarei bilhetes. Tu chegarás. Koupím lístky. Ty přijdeš. V tomto schématu jsou tedy dva děje budoucí, z nichž děj věty první (F1) předchází ději věty druhé (F2). Sekvenci těchto dvou vět můžeme vyjádřit buď pomocí souřadných vět: A mãe sairá e tu, depois, chegarás. „Matka přijde a ty potom odejdeš.“; anebo pomocí hypotaktického souvětí, jak ukazuje následující příklad: Quando chegares120 , a mãe já terá saído. „Až přijdeš, matka bude již pryč.“ 119  Výpovědní událost. 120  Tvar konjunktivu budoucího času, který se používá ve vedlejších větách adverbiálních časových. 92 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Quando chegares, eu já terei comprado os bilhetes para o teatro.. „Až přijdeš, budu již mít koupeny lístky do divadla.“ Chronologická sekvence za sebou jdoucích budoucích dějů ovlivňuje také pořádek větných celků v souvětí, jejichž pozice nemohou být v souvětí zaměněny, jinak by byl také pozměněn chronologický sled dějů. Tímto časem mohou být vyjádřeny děje, které se uskuteční se 100% jistotou a které jsou dokonány v určitý, konkrétní, okamžik, který je vyjádřen buď větou vedlejší (viz výše), anebo temporálním cirkumstativem (příslovečným určením času). Velmi často se ve spojení s tímto časem používá příslovce já „již“. Z hlediska vidového tento čas vyjadřuje děje dokonavé, telické. Z tohoto důvodu bývá použito dokonavého času minulého, jak ukazují následující věty.121 ; Daqui a um mês, a Maria já terá terminado/terminou a tese de mestrado. „Za měsíc bude mít Marie již dokončenu diplomovou práci.“ Estamos atrasados. Quando chegarmos ao estádio, a Selecção já terá marcado/marcou um golo. 122 „Máme zpoždění. Až přijdeme na stadion, tým už bude mít připsaný jeden gól“. Pro srovnání tvaru a povahy tohoto času v portugalském a českém jazyce uvádíme následující tabulku, kde je patrné, že v obou jazycích převažuje analytický tvar. V českém tvaru navíc zvýrazňuje dokonavou povahu děje perfektní prefix pře/do, který však v portugalštině chybí: terei lido „budu mít dočteno/přečteno“. terei lido budu mít dočteno/přečteno Modální význam tohoto času spočívá v tom, že vyjadřuje probabilitu jak dokonavého děje minulého (tedy děje, který se zřejmě uskutečnil před výpovědní událostí), tak dokonavého děje bezprostředně přítomného (tedy děje, který se časově kryje s výpovědní událostí). Quando acabaram de almoçar, o João terá pago a conta. (probabilita v minulosti) „Když dojedli oběd, Jan určitě asi zaplatil účtenku. A esta hora, o João já terá chegado /chegou ao aeroporto. (probabilita v přítomnosti) „V tuto hodinu už určitě Jan dojel na letiště.“ 121  Tamtéž. 122  Gramática do Português I (2013:532). 93 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Připomeňme jen, že modální význam budoucího času složeného se vztahuje jen na dokonavé děje, zatímco modální význam budoucího času jednoduchého se vztahuje na děje vidově nedokonavé. A esta hora, o João já estará no aeroporto. „V tuto hodinu je asi Jan již na letišti.“ 94 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.8. KONDICIONÁL JEDNODUCHÝ 5.8.1. Morfematická struktura 5.8.1.1. Slovesa pravidelná Čas budoucí minulý jednoduchý (port. futuro do pretérito simples či pouze condicional 123 ) se tvoří až na výjimku tří sloves pravidelně a to připojením kondicionálních exponentů k lexematickému základu v infinitivním tvaru. Koncovky budoucího času jsou stejné pro všechny tři konjugační skupiny. U sloves končících na –ar: -ia -íamos andar andaria andaríamos -ias -íeis andarias andaríeis -ia -iam andaria andariam U sloves končících na –er: -ia -íamos viver viveria viveríamos -ias -íeis viverias viveríeis -ia -iam viveria viveriam U sloves končících na –ir: -ia -íamos partir partiria partiríamos -ias -íeis partirias partiríeis -is -iam partiria partiriam 5.8.1.2. Slovesa nepravidelná U tohoto budoucího času vykazují nepravidelnost tři slovesa: dizer, fazer a trazer a jejich odvozeniny: dizer diria diríamos dirias diríeis diria diriam 123  Gramática do Português (2013:524). 95 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Podobně se v tomto budoucím čase časuji odvozeniny od dizer124 : condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ► condiria), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradiria), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdiria), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entrediria), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldiria,) predizer „předvídat“( 1.os.sg. ► prediria), redizer „znovu opakovat“( 1.os.sg. ► rediria), apod. fazer faria faríamos farias faríeis faria fariam Takto se časují také odvozeniny od slovesa fazer124 : desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfaria), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfaria), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfaria), refazer „předělat“ (1.os.sg. ► refaria), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfaria), apod. trazer traria traríamos trarias traríeis traria trariam 5.8.2. Sémantický rozbor kondicionálu jednoduchého Kondicionálnebolibudoucíčasminulostivykazujedvavýznamy:temporálnía modální. Temporální význam kondicionálu spočívá v  tom, že lokalizuje danou událost do minulosti. Jeho použití je méně obvyklé, a to jak v mluvené tak v psané řeči. Může však časově přesahovat děje vyjádřené ve větě vedlejší nebo časový úsek vyjádřený cirkumstativem temporálním. Zajímavé je použití kondicionálu na místo času minulého, a to jak v literatuře krásné, tak například v publicistice a zpravodajství (v psaných agenturních zprávách se pak používá při reprodukování převzatých zpráv). Depois da batalha de Aljubarrota, seria erguido o Mosteiro da Batalha. „Po bitvě u Aljubarroty byl postaven klášter Batalha.“ Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogar-se-ia. Hasiči dorazili na místo, ale minutu po té se dítě udusilo. 124  U odvozených sloves uvádíme vždy 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního modelu základního slovesa. 96 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Kondicionál se používá také ve větě hlavní či nezávislé a vyznačuje děj podmíněný v přítomnosti. V tomto případě má modální význam s tím, že vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi. Kondicionál přítomný vyjadřuje děj nebo stav, který sice dosud nenastal, ale mohl by za určitých podmínek nastat (realizovatelná podmínka: „condição factual“): Se a Ana acabasse o relatório, convidá-la-ia para jantar fora. „Kdyby Anna dokončila tu zprávu, pozval bych ji na večeři do restaurace.“ nebo děj, který nenastal (ani nenastane) z důvodu nesplnění podmínek (kontrafaktuální podmínka „condição contrafactual“). Se a Ana não estivesse tão ocupada, convidá-la-ia para jantar fora. „Kdyby byla Marie nebyla tak zaneprázdněná, pozval bych ji na večeři do restaurace.“ Se o Rui estivesse doente, a mãe não o deixaria ir à escola. „Kdyby byl Rui nemocný, matka by ho nenechala jít do školy.“ Kromě zmíněných modálních aspektů kondicionál může mít také význam probabilitivní, který spočívá ve vyjádření pravděpodobnosti nebo nejistoty nedokonavého děje v minulosti: Seriam nove horas quando cheguei. „Bylo asi devět hodin, když jsem přišel.“ Nesse dia, o João estaria maldisposto. „V ten den měl Jan asi špatnou náladu.“ Quantos anos teria? „Kolik let mu asi bylo?“ Je důležité si uvědomit, že pro vyjádření minulého děje dokonavého slouží složené futurum: Terá falado com ele. „Asi s ním (pro)mluvil“. Kondicionál je také stylistickým prostředkem používaným pro vyjádření zdvořilé žádosti, přání, doporučení, apod.: Desejaria falar com a Ana. „Přála bych si mluvit s Annou.“ Poderia dizer-me as horas? „Mohl(a) byste mi říci, kolik je hodin?“ Deverias falar com o diretor125 . „Měl(a) bys promluvit s ředitelem.“ Não deverias sair tão frequentemente. „Neměla bys chodit tak často ven.“ Kondicionál v souslednosti časové ve větě vedlejší nahrazuje budoucí čas, jako je tomu například ve větách s budoucím časem transponovaných do minulosti. Tak věty Verei/ Irei ver o filme. „Podívám se na ten film.“, nebo: Farei/Irei fazer o trabalho. „Udělám tu práci“. v nepřímé řeči se budou změněny na kondicionál. 125  Podle starého pravopisu: director. 97 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Časová souslednost: budoucí čas→kondicionál. Verei/Irei ver o filme. → Veria/Iria ver o filme. Farei/Irei fazer o trabalho. → Faria/Iria fazer o trabalho. Ela disse que iria ver/veria o filme. „Řekla, že se podívá na ten film.“ Perguntou se faria/iria fazer o trabalho. „Zeptala se, jestli udělá tu práci.“ 5.8.3. Substituce kondicionálu jednoduchého Tvar kondicionálu je až na výjimku modálního probabilitivního významu ve všech zmíněných případech nahraditelný tvarem imperfektním, který je obecně používán častěji v mluvených či psaných neoficiálních projevech (věty B). V oficiálním, slavnostním či formálním projevu (jak psaném tak mluveném) naprosto jednoznačně převažuje tvar kondicionálu (věty A). A Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogar-se-ia. B Os bombeiros chegaram, mas um minuto depois a criança afogava-se. A Se a Ana acabasse o relatório, convidá-la-ia para jantar fora. B Se a Ana acabasse o relatório, convidava-a para jantar fora. A Se a Ana fosse simpática, convidá-la-ia para jantar fora. B Se a Ana fosse simpática, convidava-a para jantar fora. A Se o Rui estivesse doente, a mão não o deixaria ir à escola. B Se o Rui estivesse doente, a mão não o deixava ir à escola. Kondicionál je nahraditelný imperfektem i tehdy, kdy se používá pro vyjádření zdvořilé žádosti, přání a doporučení (srovnej opět věty A a věty B). Jde však o jev typický pro portugalštinu evropskou. V brazilské portugalštině jde o jev méně typický až neobvyklý. A Desejaria falar com a Ana. „Přála bych si mluvit s Annou.“ B Desejava falar com a Ana. A Poderia dizer-me as horas? „Mohl(a) byste mi říci, kolik je hodin?“ B Podia dizer-me as horas? A Deverias falar com o diretor126 . „Měl(a) bys promluvit s ředitelem.“ B Devias falar com o diretor. A Não deverias sair tão frequentemente. „Neměla bys chodit tak často ven.“ B Não devias sair tão frequentemente. 126  Podle starého pravopisu: director. 98 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Nahrazení kondicionálu imperfektem v souslednosti časové je diskutabilní. K takové substituci však omezeně docházet může, a to většinou v  mluveném neformálním textu. Taková substituce však není považována za gramaticky správnou, proože imperfektní tvar v souslednosti časové nahrazuje primárně přítomný čas. Přímá řeč: Irei ao cinema. „Půjdu do kina.“ Nepřímá řeč: Disse que iria ao cinema. „Řekl, že s námi půjde do kina.“ Disse que ia jantar connosco. Z  hlediska vidové dichotomie perfektivnost/imperfektivnost se zde vidové rozdíly neutralizují. Pouze v případě modálního probabilitního významu lze konstatovat, že kondicionál vyjadřuje pravděpodobnost atelického děje nedokonavého. Z  hlediska kvantitativního je bezpříznakovým vyjádřením vyjádření singulární povahy děje. Iterativitu či habituálnost děje je pak nutné vyjádřit lexikálně. Correria. „Běžel bych.“ / Correrria com regularidade. „Chodila bych běhat častěji.“ Kondicionál použitý v modálním probabilitivním významu nelze imperfektním tvarem nahradit. Pokud by k tomuto nahrazení došlo, ztratil by použitý výraz probabilitativní význam: Quantos anos teria? „Kolik let mu asi bylo?“ Quantos anos tinha? „Kolik let mu (-) bylo?“ 99 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5.9. KONDICIONÁL SLOŽENÝ 5.9.1. Morfematická struktura Složený (minulý) kondicionál, nazývaný také jako podmiňovací způsob složený (port. futuro do  pretérito composto nebo také condicional composto127 ), se tvoří analyticky pomocí auxiliárního slovesa ter v kondicionálním tvaru jednoduchém a participiálního tvaru plnovýznamového slovesa(viz kapitola 5.4.1.1., 5.4.1.2. a 5.4.1.3.): TERIA + příčestí TERÍAMOS + příčestí TERIAS + příčestí TERÍEIS + příčestí TERIA + příčestí TERIAM + příčestí 5.9.2. Sémantický rozbor složeného kondicionálu Kondicionál složený má především význam modální, který je doprovázen také významem temporálním. Vyjadřuje děje podmíněné v  minulosti, které jsou neuskutečnitelné. Vyskytuje se pouze v hlavních větách. Má především modální (kontrafaktový) význam: Se a Ana tivesse acabado o relatório, teríamos ido à festa. „Kdyby Anna bývala dokončila report, bývali bychom šli na oslavu.“ Com um Ferrari, teríamos ganho a corrida. „Kdybychom bývali měli značku Ferrari, bývali bychom vyhráli závod.“ Teríamos comprado a casa, mas na altura não podíamos. „Bývali bychom koupili dům, ale tehdy jsme nemohli.“ Minulý kondicionál je v současné portugalštině využíván nedůsledně a stává se zastaralým. Častěji se nahrazuje kondicionálem přítomným anebo plusquamperfektním časem. Významový rozdíl pak vyplývá z kontextu. Kondicionál minulý (složený) má v  portugalštině také modální probabilitivní význam, který vyjadřuje pravděpodobnost uskutečnění předminulého děje. Vidová povaha se v  kondicionálním tvaru složeném neutralizuje. Vidová povaha podmíněného děje vyplývá z jazykového kontextu. 127  Gramática do Português (2013:532). 100 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.9.3. Substituce minulého kondicionálu Minulý kondicionál je nahraditelný analytickým předminulým časem, z  čehož vyplývá také plusquamperfektní povaha minulého kondicionálu. Nahrazením v probabilitivním významu však věta ztrácí svou modální povahu. Ontem ela não estava em casa. Teria ido ao cinema. „Včera nebyla doma. Šla asi do kina.“ Ontem ela não estava em casa. Tinha ido ao cinema. „Včera nebyla doma. Šla do kina.“ V  souvětích s  vedlejší větou podmínkovou je substituce kondicionálu složeného plusquameperfektním tvarem plnohodnotná, a to, dalo by se říci, i po stránce stylistické. Frekvence použití plusquamperfektního tvaru je totiž vyšší, a to i v různých typech textu. Se a Ana tivesse acabado o relatório, tínhamos/teríamos ido à festa. Kdyby Anna bývala dokončila report, bývali bychom šli na oslavu. Com um Ferrari, teríamos/tínhamos ganho a corrida. Kdybychom bývali měli značku Ferrari, bývali bychom vyhráli závod. 101 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB 5.10. POSTAVENÍ KLITICKÝCH ZÁJMEN Obecně platí, že objektová klitika se staví standardně za přízvučné sloveso a v této enklitické pozici se s nimi pojí spojovací čárou. Za určitých okolností však dochází k tzv. proklizi, tedy k postavení klitika před slovesný tvar, a to pokud věta obsahuje v pozici před slovesem: negátor: Não to direi. Neřeknu ti to. interogativ: O que é que lhe darão? Co mu dají? Onde nos encontraremos? „Kde se potkáme?” spojky: Digo que o faremos amanhã. „Říkám, že to uděláme zítra.” některá příslovce: já, também, logo, assim, ainda, todos, tudo, aqui,: Também te pagarão. „Také ti to zaplatí.” Já te direi quanto pagas. „Už ti řeknu, kolik zaplatíš.” U budoucího času jednoduchého a složeného a u kondicionálu jednoduchého a složeného v kladném tvaru však platí pravidla o tzv. mezoklizi, zvané také tmezi (mesóclise, tmese). To znamená, že se klitika staví mezi infinitivní tvar a exponent futura či kondicionálu. Z tvaru escrever-(klitikum)-ei pak získáme tvar: Escrever-lhe-ei. “Napíši mu.” U složených tvarů futura a kondicionálu se klitické zájmeno vkládá do pomocného slovesa ter: Dir-lho-emos. „Řekneme mu to.” Ter-lho-ia perguntado. „Býval bych se ho na to zeptal.” Vzhledem k  tomu, že mezoklize probíhá mezi slovesným tvarem infinitivním zakončeným na  –r, dochází v  případě spojení s  akuzativním klitickým zájmenem o,a,os,as, ke změně na –lo,-la,-los, -las. Pagar+o+ei. → Pagá-lo-ei. „Zaplatím to.” Pagar+o+íamos → Pagá-lo-íamos. „Zaplatili bychom to.” Ter+o+ia perguntado → Tê-lo-ia perguntado. „Býval bych se zeptal.” Ter+o+ei lido → Tê-lo-ei lido. „Budu to mít dočteno.” 102 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5.11. SOUSLEDNOST ČASOVÁ INDIKATIVNÍ U přítomného, minulého jednoduchého a budoucího času se může děj v nepřímé řeči posunout do  neaktuální roviny, tedy mimo výpovědní událost. Tyto časy jsou pak nahrazeny tvary imperfekta, kondicionálu a  plusquamperfekta, které vyjadřují primárně předčasnost, současnost a následnost vzhledem k větě hlavní. To platí pouze v případě, že je celé souvětí (včetně věty hlavní) lokalizováno do roviny neaktuální. Tomuto jevu se říká časová souslednost (lat. consecutio temporum). Z hlediska gramatického lze vysledovat celkem 3 typy souslednosti, kdy jsou transponovány do neaktuální roviny 3 děje: • Současný děj • Budoucí děj • Minulý děj Přítomný čas se mění na imperfektum ► SOUČASNOST mezi VH128 a VV129 aktuální rovina VH - přítomný čas souslednost časová se neuplatňuje neaktuální rovina VH - minulý čas změna: přítomný čas ► imperfektum souslednost časová se uplatňuje Eu penso que ela trabalha no banco. Eu pensava que ela trabalhava no banco. TRABALHA ►►►► TRABALHAVA Myslím, že pracuje v bance. Myslel jsem, že pracuje v bance. Čas minulý se mění na plusquamperfektum ► PŘEDČASNOST VV vzhledem k VH aktuální rovina VH - přítomný čas souslednost časová se neuplatňuje neaktuální rovina změna: časy minulé ► složený čas předminulý souslednost časová se uplatňuje Eu digo que treinei/tinha treinado todos os dias. Eu disse que tinha treinado todos os dias. TREINEI/TINHA TREINADO ►►►► TINHA TREINADO Říkám, že jsem trénoval. Řekl jsem, že jsem trénoval. 128  VH – zkratka pro větu hlavní. 129  VV – zkratka pro větu vedlejší. 103 5. OZNAMOVACÍ ZPŮSOB Časy budoucí se mění na kondicionál ► NÁSLEDNOST VV vzhledem k VH aktuální rovina VH - přítomný čas souslednost časová se neuplatňuje neaktuální rovina změna: budoucí čas ► kondicionál souslednost časová se uplatňuje Eu digo que treinarei todos os dias. Eu disse que treinaria todos os dias. TREINAREI ►►►► TREINARIA Říkám, že budu trénovat každý den. Řekl jsem, že budu trénovat každý den. Kromě toho, že se v souslednosti časové mění časy, mění se také příslovce, podle skutečného místního nebo časového určení. agora ► na altura, naquele tempo, no tempo aqui ► ali cá ► lá ontem ► no dia anterior hoje ► nesse/naquele dia este mês ► nesse mês/naquele mês ano ► nesse ano/ naquele ano amanhã ► no dia seguinte na próxima semana ► na semana seguinte no próximo ano ► no ano seguinte este/esse ► aquele isto/isso ► aquilo Eu agora não posso falar. „Já teď nemůžu mluvit.“ Disse que nesse momento não podia falar. „Říkal, že nemůže právě mluvit.“ Eu não vou ao cinema contigo. „Já s tebou nepůjdu do kina.“ Ela disse que não ia ao cinema comigo. „Řekla, že se mnou nepůjde do kina.“ V převodu z přímé řeči na nepřímou řeč se mění také osobní a přivlastňovací zájmena, a to podle kontextu: eu ► ele/ nós ► eles, apod. Eu vou buscar pão e leite. ► Ele disse que ia buscar pão e leite. „Jdu pro chléb a pro mléko.“ ► „Ona říkala, že půjde pro chléb a pro mléko.“ Nós vamos com o nosso tio. ► Eles disseram que iam com o tio deles. „Jdu pro chléb a pro mléko.“ ► „Ona říkala, že půjde pro chléb a pro mléko.“ 104 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II K uplatnění pravidel o časové souslednosti je nutné, aby děje věty vedlejší a hlavní byly situovány mimo aktuální temporální rovinu. V případě jejich lokalizace do roviny aktuální se použití časů ve větách vedlejších řídí svými primárními významy. Ela disse que hoje está cansada. „Ona říkala, že je dnes unavená.“ Ela disse que amanhã vai ao cinema. „Ona říkala, že zítra půjde do kina.“ Ela disse que ontem foi ao cinema. „Ona říkala, že šla včera do kina.“ (aktuální rovina: „dnes“, „zítra“, „včera“ je myšleno vzhledem k výpovědní události). K takovým případům dochází také tehdy, když jde o minulost určenou datem, nebo jde-li o obecně platné tvrzení či o děj, který v přítomnosti stále platí. V tomto případě jsou propozice obou vět také zahrnuty do aktuální temporální roviny. Ela disse que a Revolução dos Cravos se deu em 1974. „Řekla, že ke karafiátové revoluci došlo v roce 1974.“ Ela disse que a Terra gira em torno do Sol. „Řekla, že se země otáčí kolem slunce. 105 6. KONJUNKTIV 6. KONJUNKTIV Základní funkce konjunktivu130 spočívá v realizaci morfologického vyjádření non-reálného, to je potencionálního, volního nebo hodnotícího významu (více v kapitole 3.3.2.2.) Modální významy non-reálné se vyznačují tím, že možný význam temporální se u něj může „amalgamovat s některým ze tří sémantických rysů tzv. vnitřní modální diferenciace, která udává různé stupně možnosti (perspektivy) realizace příslušného non-reálně pojatého děje“131 . Jde o  tři následující sémy:132 význam faktibilní, význam eventuální, význam ireálný. Faktibilní význam „charakterizuje non-reálný děj s otevřenou možností relizace“133 Oxalá não chova amanhã! „Kéž zítra neprší!“ – rozumí se, že existuje otevřená možnost, že pršet nebude. Eventuální význam: charakterizuje non-reálný děj jako „děj s neudanou možností realizace (jak děj, tak perspektiva jeho realizace zůstávají v oblasti potencionálnosti)“134 . Větou: Oxalá o João passasse no exame. „Kéž by Jan udělal zkoušku.“ se rozumí, že možnost, že by Jan udělal zkoušku, zůstává v oblasti představy. Význam ireálný: charakterizuje non-reálný děj jako děj s uzavřenou možností realizace. Oxalá não tivesse chovido! Kéž by bývalo nepršelo! Možnost realizace pojmenovaného děje je uzavřena. Použití konjunktivu je v portugalštině velmi pestré a odpovídá modelu B Zavadila, který rozlišuje čtyři typy funkčního použití slovesných modů: větně kongruenční, větně nekongruenční, souvětně kongruenční a souvětně nekongruenční.135 1. Pokud je použití konjunktivu syntakticky i sémanticky nezávislé na jiné větě, pak jde o použití větně nekongruenční. Toto použití konjunktivu se používá v následujících významech:136 • ve významu imperativu: Trabalhem! „Pracujte!“ • ve významu upozornění či přivolání pozornosti: Advirta-se... „Upozorňujeme, že …“ 130  V některých románských jazycích, včetně brazilské portugalštiny, se používá termínu subjunktiv. 131  Zavadil, Čermák (2010:255). 132  Tamtéž. 133  Tamtéž. 134  Tamtéž. 135  Zavadil, Čermák (2010:253). 136  Gramática do Português (2013:535). 106 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • ve významu výtky či kritiky: Olha, tivesses reservado os bilhetes a tempo. „Poslyš, měl jsi rezervovat lístky včas.“; • ve významu přání: Haja saúde! „Na zdraví. • ve významu poděkování: Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně) 2. Pokud je použití konjunktivu syntakticky nezávislé, ale sémanticky řízené lexikálním výrazem modální povahy (zejména v přacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera), pak mluvíme o větně kongruenčním použití konjunktivu. Toto použití je typické zejména pro zvolací věty a nepřímý rozkaz: zvolací věty: Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“ Talvez vá ao cinema. „Možná půjdu do kina.“ Oxalá façam boa viagem. „Kéž se jim dobře cestuje.“ • nepřímý rozkaz (v případě potřeby použít podmět je nutné jej klást před uvozovací spojku que:137 Ele que descanse. „On ať odpočívá.“ Elas que digam… „Ony ať řeknou…“ 3. O použití souvětně kongruenčním mluvíme tehdy, kdy je použití modu syntakticky i sémanticky vázáno na hlavní větu. Souvětně kongruenční použití konjunktivu se vyskytuje ve větách přímo modálních, tedy ve větách vedlejších substantivních, „kde je jeho přítomnost dána nor-reálným modálním významem nějakého výrazu věty hlavní, s nimž vlastně modálně kongruuje“138 . Modální část věty je zastoupena: • slovesnými i neslovesnými výrazy hodnotícími, jako například: aborrecer „otravovat, nudit“, agradar „potěšit“, comover „dojmout“, desagradar „nepotěšit“, desgostar „nelíbit se“, entristecer „rozesmutnět“, impressionar „udělat dojem“, interessar „zaujmout/ zajímat“, ofender „urazit“, preocupar „dělat starosti“, surpreender„překvapit“; • slovesy s výrazem volním (přacím o rozkazovacím): dizer que „říct, aby“, ordenar que „nařídit, aby“, pedir que „požádat, aby“, rogar que „prosit, aby“, suplicar „žadonit“, desejar que „přát si, aby“, querer, que „chtít, aby“, atd., • a slovesy kauzativními: mandar/ deixar + infinitiv „nechat+ infinitiv“, fazer com „způsobit, že“, atd.. (více v kapitole 3.3.2.2.). 137  Gramática do Português I (2013:534). 138  Zavadil, Čermák (2010:253). 107 6. KONJUNKTIV 4. Použití souvětně nekongruenční je pak typické pro nepřímo modální souvětí, kdy je konjunktiv syntakticky sice závislý, ale sémanticky nezávislý, což je použití typické pro vedlejší věty okolnostní (příslovečné) a vztažné, které nejsou řízeny žádným modálním výrazem ve větě hlavní. 139 „Spojky a tzv. relativa (vztažná zájmena a příslovce) zde vyjadřují vztahy mezi myšlenkovými obsahy, přičemž ale vedlejší věta není modálně závislá na větě hlavní. Modalita se v takové vedlejší větě vyskytuje vlastně jen proto, že jejím predikátorem je verbum finitum (tedy časované sloveso), které vždy musí kategorii modu nějak vyjadřovat. To vytváří možnost formalizovaného používání jednotlivých modů“140 Tato formalizace modů ve vedlejší větě spočívá v tom, že modálnímu významu neodpovídají vždy modální formy. Zde hraje rozhodující roli při výběru správného způsobu faktor reálnosti či non-reálnosti děje (u vedlejších vět příslovečných) nebo u vedlejších vět adjektivních určitost pojetí antecedentu související rovněž s potencionálním pojetím děje. Procuramos a senhora que fala português.  „Sháníme tu paní, která mluví portugalsky.“ Procuramos uma secretária que fale português.  „Sháníme sekretářku, která by mluvila portugalsky.“ Se vais à biblioteca, devolve este livro. „Jestliže jdeš do knihovny, vrať tuto knihu.“ Se fores à biblioteca, devolve este livro. „Jestli půjdeš do knihovny, vrať tuto knihu.“ Se fosses à biblioteca, poderias devolver este livro  „Kdybys šel do knihovny, mohl bys vrátit tuto knihu?“ Přehled časů konjunktivního způsobu Konjunktiv Jednoduché časy Složené časy PŘÍTOMNÝ ČAS PŘÍTOMNÝ ČAS (Presente do conjuntivo) MINULÝ ČAS IMPERFEKTUM (Imperfeito do conjuntivo) MINULÝ ČAS (pretérito do conjuntivo) PŘEDMINULÝ ČAS (Mais que perfeito do conjuntivo) BUDOUCÍ ČAS JEDNODUCHÝ BUDOUCÍ ČAS (futuro simples do conjuntivo) PŘEDBUDOUCÍ ČAS (Futuro composto do conjuntivo) 139  Tamtéž. 140  Tamtéž. 108 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.1. KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU 6.1.1. Morfematická struktura 6.1.1.1. Slovesa pravidelná U pravidelných sloves se konjunktiv přítomného času („presente do conjuntivo“) tvoří z lexematického základu, který vznikne odtržením koncovky 1.os. j.č. přítomného času indikativu –o a k němuž se připojí příslušné konjunktivní koncovky, které jsou vždy pro danou konjugační třídu atypické. Slovesa 1. konjugační třídy, která jsou zakončená na – ar pak přijímají konjunktivní koncovky se samohláskou e, zatímco slovesa 2. a 3. konjugační třídy zakončená na –er přijímají konjunktivní koncovky se samohláskou a. Slovesa 1. konjugační třídy : -e -emos andar ande andemos -es -eis andes andeis -e -em ande andem Slovesa 2.a 3. konjugační třídy: -a -amos viver viva vivamos -as -ais vivas vivais -a -am viva vivam partir parta partamos partas partais parta partam 6.1.1.2. Slovesa pravidelná s pravopisnou změnou Pravopisná změna c ► ç conhecer „znát“ → 1.os.sg. conheço→conheç+a conheça conheçamos conheças conheçais conheça conheçam Do této skupiny patří slovesa141 adoecer „onemocnět“ (1.os.sg. ► adoeça), agradecer „poděkovat“ (1.os.sg. ► agradeça), convencer „přesvědčit“ (1.os.sg. ► convença), entris- 141  U nepravidelných a odvozených sloves uvádíme vždy 1.os.sg. Ostatní osoby se časují podle flekčního vzoru základního či modelového slovesa. 109 6. KONJUNKTIV tecer „zesmutnět“ (1.os.sg. ► entristeça), estabelecer „stanovit“ (1.os.sg. ► estabeleça), estremecer „třást se“ (1.os.sg. ► estremeça), favorecer „podpořit“ (1.os.sg. ► favoreça), merecer „zasloužit si“ (1.os.sg. ► mereça), oferecer „nabídnout“ (1.os.sg. ► ofereça), parecer „zdát se“ (1.os.sg. ► pareça), perecer „zahynout“(1.os.sg. ► pereça), pertencer „patřit“ (1.os.sg. ► pertença), tecer „tkát“ (1.os.sg. ► teça), torcer „kroutit“ (1.os.sg. ► torça), vencer „přemoci, porazit“ (1.os.sg. ► vença), atd. Pravopisná změna g ► j dirigir „řídit“→ 1.os.sg. dirijo→dirij+a dirija dirijamos dirijas dirijais dirija dirijam Do  této skupiny sloves se řadí také následující141 : abranger „zahrnout“ (1.os.sg. ► abranja), afligir „zarmoutit“ (1.os.sg. ► aflija), atingir „dosáhnout“ (1.os.sg. ► atinja), cingir „opásat“ (1.os.sg. ► cinja), corrigir „opravit“ (1.os.sg. ► corrija), exigir „vyžádat“ (1.os.sg. ► exija), fugir „utéci“ (1.os.sg. ► fuja), proteger „chránit“ (1.os.sg. ► proteja), tingir „barvit“ (1.os.sg. ► tinja), atd. Pravopisná změna kmenu gui, gue ► g distinguir „rozlišit“ → 1.os.sg. distingo→disting+a distinga distingamos distingas distingais distinga distingam Takto se časují v konjunktivu také slovesa141 : erguer „vztyčit“ (1.os.sg. ► erga), extinguir „uhasit“ (1.os.sg. ► extinga), soerguer „vztyčit“ (1.os.sg. ► soerga). Přízvuk u sloves s kmenovými dvojhláskami U sloves, kde mají kmenové dvojhlásky přízvuk na první samohlásce, se tento přízvuk zachovává na stejném místě i v konjunktivním tvaru přítomného času: desmaiar „omdlít“, ensaiar „zkoušet“ causar „zapříčinit“, cuidar „opatrovat, pečovat“, apoiar „podporovat“ desmaiar „omdlít“→ 1.os.sg. desmaio→desmai+e desmaie desmaiemos desmaies desmaieis desmaie desmaiem 110 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Slovesa, která mají přízvuk (označen graficky) na první samohlásce dvojhlásky, si tento přízvuk zachovávají také v konjunktivních tvarech přítomného času. Jde o slovesa jako enraizar „zakořenit, zapustit kořeny“, saudar „zdravit“, ajuizar „soudit“, arruinar „ničit“, europeizar „poevropštit“, reunir „sejít se“ a proibir „zakázat“. Časování konjunktivu přítomného času u těchto sloves je pak následující: enraizar „zakořenit“ → 1.os.sg. enraízo→enraíz+e enraíze enraizemos enraízes enraizeis enraíze enraízem europeizar „poevropštit“→ 1.os.sg. europeízo →europeíz+e europeíze europeizemos europeízes europeizeis europeíze europeízem reunir „sejít se“ → 1.os.sg. reúno→reún+a reúna reunamos reúnas reunais reúna reúnam proibir „zakázat“ → 1.os.sg. proíbo→proíb+e proíba proibamos proíbas proibais proíba proíbam 111 6. KONJUNKTIV 6.1.1.3. Slovesa nepravidelná Slovesa nepravidelná v konjunktivním tvaru přítomného času vykazují stejné změny jako v 1. osobě jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu, ať už jde o změnu pravopisnou nebo flekční. Jejich výčet uvádíme níže: • Slovesa na –ear: passear „procházet se“ → 1.os.sg. passeio→passei+e passeie passeemos passeies passeeis passeie passeiem Podobně se časují slovesa142 : alhear „odcizit“ (1.os.sg. ► alheie), bambolear „vrávorat“ (1.os.sg. ► bamboleie), basear-se „zakládat se“ (1.os.sg. ► baseie-se), cear „večeřet“ (1. os. sg. ► ceie), golpear „bušit“ (1.os.sg. ► golpeie), homenagear „vzdát hold“ (1.os.sg. ► homenageie), idear „načrtnout“ (1.os.sg. ► ideie), lisonjear „lichotit“ (1.os.sg. ► lisonjeie), nomear „jmenovat“ (1.os.sg. ► nomeie), pentear „česat“ (1.os.sg. ► penteie), recear „bát se“ (1.os.sg. ► receie), saborear „ochutnávat“ (1.os.sg. ► saboreie), chatear „otravovat“ (1.os.sg. ► chateie), atd. • Slovesa na –iar: odiar „nenávidět“ →1.os.sg. odeio → odei+e odeie odiemos odeies odieis odeie odeiem Stejným způsobem se časují slovesa142 : ansiar „toužit“ (1.os.sg. ► anseie), incendiar „zapálit (1.os.sg. ► incendeie)“, mediar (1.os.sg. ► medeie) „půlit“, remediar (1.os.sg. ► remedeie) „napravit“. Pozor! Většina sloves ukončených na -iar jsou však pravidelná: „abreviar“ zkrátit, adiar „odložit“, afiar „ brousit“, copiar „opsat“, denunciar „udat“, depreciar „opovrhovat“, desviar „svést z cesty“, enviar „poslat“, financiar „financovat“, apreciar „ocenit“, assobiar „hvízdat“, caluniar „pomluvit“, contrariar „odporovat“, confiar „důvěřovat“, iniciar „začít“ a negociar „vyjednávat“, atd. 142  U těchto sloves uvádíme vždy 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního vzoru základního nebo modelového slovesa. 112 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • Slovesa se změnou kmenové samohlásky v přízvučné slabice Slovesa zakončená na –ir se změnou -e- v –i- v přízvučné slabice v 1os. sg. jsou nepravidelná ve všech osobách konjunktivu přítomného času. vestir „obléci“ →1.os.sg. visto → vist+a vista vistamos vistas vistais vista vistam Stejným způsobem se časují slovesa142 : advertir „upozornit“ (1.os.sg. ► advirta), competir „soutěžit“ (1.os.sg. ► compita), conferir „udělit“ (1.os.sg. ► confira), mentir „lhát“ (1.os.sg. ► minta), preferir „dát přednost“ (1.os.sg. ► prefira), referir „referovat“ (1.os.sg. ► refira), seguir „následovat“ (1.os.sg. ► siga), sentir „cítit“ (1.os.sg. ► sinta), ferir „zranit“ (1.os.sg. ► fira), divertir „bavit se“ (1.os.sg. ► divirta), emergir „čnít“ (1.os.sg. ► emirja), servir „sloužit“ (1.os.sg. ► sirva), repetir „opakovat“ (1.os.sg. ► repita), diferir „lišit se“ (1.os.sg. ► difira), sugerir „navrhnout“ (1.os.sg. ► sugira), atd. Slovesa zakončená na –ir se změnou -o- v –u v přízvučné slabice v 1os. sg. jsou také nepravidelná ve všech osobách konjunktivu přítomného času cobrir „pokrýt“ →1.os.sg. cubro → cubr+a cubra cubramos cubras cubrais cubra cubram Stejným způsobem se časují142 : descobrir „odhalit“ (1.os.sg. ► descubra), dormir „spát“ (1.os.sg. ► durma), engolir „polknout“ (1.os.sg. ► engula), tossir „kašlat“ (1.os.sg. ► tussa), atd. • Slovesa s nezměněnou kmenovou samohláskou U některých sloves dochází v přítomném čase oznamovacího způsobu ke změně kmenové samohlásky, a to pouze ve 2. a 3.os.sg a 3.os.pl. Jelikož tato nepravidelnost nepostihuje 1.os. sg. Časování těchto sloves v konjunktivu přítomného času je pravidelné s tím, že se v konjunktivních tvarech projeví nutně pouze pravopisné změny. Jde o následující slovesa: acudir „přijít na pomoc“ → 1.os.sg. acudo → acud+a acuda acudamos acudas acudais acuda acudam 113 6. KONJUNKTIV Stejně se také časují slovesa142 : consumir „spotřebovat“ (1.os.sg. ► consuma), cuspir „plyvat“ (1.os.sg. ► cuspa), entupir „plyvat“ (1.os.sg. ► entupa), fugir „utéci“ (1.os.sg. ► fuja), sacudir „třást“ (1.os.sg. ► sacuda), subir „stoupat“ (1.os.sg. ► suba), sumir „zmizet“ (1.os.sg. ► suma), atd. frigir „smažit“ → 1.os.sg. frijo → frij+a frija frijamos frijas frijais frija frijam moer „mlít“ → 1.os.sg. moo → mo+a moa moamos moas moais moa moam doer „bolet“→ 3.os.sg. doa (defektní) - - - doa doam Stejným způsobem se časují slovesa142 : condoer-se „smilovat se“ (1.os.sg. ► condoa), corroer „nahlodávat“ (1.os.sg. ► corroa), esmoer „přežvykovat“ (1.os.sg. ► esmoa), remoer „přemílat“ (1.os.sg. ► remoa), roer „hryzat“ (1.os.sg. ► roa), atribuir „přisoudit“ → 1.os.sg. atribuo → atribu+a atribua atribuamos atribuas atribuais atribua atribuam Stejným způsobem se časují142 : concluir „uzavřít“ (1.os.sg. ► conclua), contribuir „přispět“ (1.os.sg. ► contribua), diminuir „zmenšit“ (1.os.sg. ► diminua), incluir „zahrnout“ (1.os.sg. ► inclua), possuir „vlastnit“ (1.os.sg. ► possua), restituir „restituovat“ (1.os.sg. ► restitua), substituir „nahradit“ (1.os.sg. ► substitua), excluir „vyloučit“ (1.os.sg. ► exclua) a usufruir „užívat“ (1.os.sg. ► usufrua). 114 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II construir „postavit“ → 1.os.sg. construo → constru+a construa construamos construas construais construa construam • Slovesa ukončena v infinitivu na –air cair „spadnout“ → 1.os.sg. caio → cai+a caia caiamos caias caiais caia caiam sair „odejít“ → 1.os.sg. saio → sai+a saia saiamos saias saiais saia saiam Stejným způsobem se časují142 : abstrair „abstrahovat“ (1.os.sg. ► abstraia), atrair „přitáhnout“ (1.os.sg. ► atraia), extrair „vytěžit“ (1.os.sg. ► extraia), contrair „stáhnout“ (1.os.sg. ► contraia), recair „znovuupadnout do“ (1.os.sg. ► recaia), trair „zradit“ (1. os.sg. ► traia). • Slovesa se ztrátou –e ve 3.os.sg. v indikativu conduzir → 1.os.sg. conduzo → conduz+a conduza conduzamos conduzas conduzais conduza conduzam Stejným způsobem se časují142 : aduzir „uvést“ (1.os.sg. ► aduza), deduzir „vyvodit“ (1.os.sg. ► deduza), introduzir „uvést“ (1.os.sg. ► introduza), produzir „vyrobit“ (1.os.sg. ► produza), reproduzir „rozmnožit“ (1.os.sg. ► reproduza), seduzir „svést“ (1.os.sg. ► seduza), traduzir „přeložit“ (1.os.sg. ► traduza), jazer „ležet“ (1.os.sg. ► jaza), adjazer „setrvat u“ (1.os.sg. ► adjaza), aprazer „líbit se“ (1.os.sg. ► apraza), desprazer „nelíbit se“ (1.os.sg. ► despraza), comprazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► compraza), atd. 115 6. KONJUNKTIV • Slovesa s nepravidelnou 1.os.sg. v indikativu medir „měřit“ → 1.os.sg. meço → meç+a meça meçamos meças meçais meça meçam ouvir „slyšet“ → 1.os.sg. ouço → ouç+a ouça/oiça ouçamos/oiçamos ouças/oiças ouçais/oiçais ouça/oiça ouçam/oiçam pedir „žádat“ → 1.os.sg. peço → peç+a peça peçamos peças peçais peça peçam valer „mít hodnotu“ → 1.os.sg. valho → valh+a valha valhamos valhas valhais valha valham perder „ztratit“ → 1.os.sg. perco → perc+a perca percamos percas percais perca percam poder „moci“ → 1.os.sg. posso → poss+a possa possamos possas possais possa possam caber „vejít se“ → 1.os.sg. caibo → caib+a caiba caibamos caibas caibais caiba caibam 116 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Stejně se časují i  slovesa odvozená142 : ouvir → entreouvir „zaslechnout“ (1.os.sg. ► entreouça), pedir → impedir „zabránit“ (1.os.sg. ► impeça), pedir → despedir „propustit“ (1.os.sg. ► despeça), pedir → expedir „zaslat (1.os.sg. ► expeça), valer → desvaler „nepodporovat“ (1.os.sg. ► desvalha), valer → equivaler „rovnat se“ (1.os.sg. ► equivalha). • Slovesa s nepravidelnou 1. os. sg., a 2.a3 os.pl. v indikativu crer → 1.os.sg. creio → crei+a creia creiamos creias creiais creia creiam ler → 1.os.sg. leio →lei+a leia leiamos leias leiais leia leiam rir → 1.os.sg. rio → ri+a ria riamos rias riais ria riam ver → 1.os.sg. vejo → vej+a veja vejamos vejas vejais veja vejam Podle těchto sloves se časují také sloves odvozená142 : crer → descrer „nevěřit“ (1.os.sg. ► descreia), ler → reler „znovu číst“ (1.os.sg. ► releia), rir → sorrir „usmívat se“ (1.os.sg. ► sorria), ver → antever „předcházet“ (1.os.sg. ► anteveja), entrever „zahlédnout“ (1.os. sg. ► entreveja), prever „předvídat“ (1.os.sg. ► preveja), rever „znovu vidět“ (1.os.sg. ► reveja), prover „vybavit, zásobit se“ (1.os.sg. ► proveja). dar „dát“ dê demos dês deis dê dêem 117 6. KONJUNKTIV estar „být“ esteja estejamos estejas estejais esteja estejam haver „být, mít“ haja hajamos hajas hajais haja hajam ir „jít“ vá vamos vás vades vá vão • Slovesa s nepravidelnou 1.os.sg. dizer „říct“ diga digamos digas digais diga digam Stejně se časují take slovesa142 : condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ► condiga), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradiga), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdiga), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entrediga), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldiga), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► prediga), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ► rediga). fazer „dělat“ faça façamos faças façais faça façam Stejně se časují také slovesa: 142 desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfaça), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfaça), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfaça), refazer „předělat“ (1.os.sg. ► refaça), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg ► satisfaça). 118 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II trazer „přinést“ traga tragamos tragas tragais traga tragam • Slovesa, která jsou zcela nepravidelná querer „chtít“ queira queiramos queiras queirais queira queiram requerer „žádat“ requeira requeiramos requeiras requeirais requeira requeiram saber „vědět“ saiba saibamos saibas saibais saiba saibam pôr „položit“ ponha ponhamos ponhas ponhais ponha ponham Stejně se časují také slovesa142 antepor „dát před“ (1.os.sg. ► anteponha), apor „připojit“ (1.os.sg. ► aponha), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decomponha), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► exponha), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► imponha), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indisponha), opor „postavit do  cesty“ (1.os.sg. ► oponha), pressupor „předpokládat“ (1.  os.sg. ► pressuponha), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► reponha), sobrepor „podložit“ (1.os.sg. ► sobreponha), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► suponha), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transponha). 119 6. KONJUNKTIV ser „být“ seja sejamos sejas sejais seja sejam ter „mít“ tenha tenhamos tenhas tenhais tenha tenham Podle slovesa ter se v konjunktivu časují také slovesa142 : abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstenha-me), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► contenha), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detenha), entreter „bavit“ (1.os.sg. ► entretenha), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantenha), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtenha), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retenha), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustenha), atd. vir „přijít“ venha venhamos venhas venhais venha venham Podle tohoto vzoru se časují také slovesa142 : advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► advenha), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contravenha), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► intervenha), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► provenha). 6.1.2. Sémantický rozbor konjunktivu přítomného času 6.1.2.1.Typ větně nekongruenční V typu větně nekongruenčním je konjunktivu přítomného času použito: • ve významu imperativu (věta nemá podmět): Trabalhem! „Pracujte!“ Está quieto, Rui! „Uklidni se, Ruii!“. • ve významu upozornění či přivolání pozornosti: Saiba o leitor. „Informujeme čtenáře …“ 120 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Veja-se a página núm. 332. „Viz strana 332.“ Observe-se… “Podotkněme“. • ve významu přání: Bons olhos te vejam! „Chraň tě Bůh!“, Viva Pedro! „Ať žije Pedro!“ Possas tu terminar tudo a tempo. „Kéž dokončíš vše včas.“ Haja chocolates em casa e estou feliz. „Bude doma čokoláda a nebude mi nic chybět.“ Passe bem. „Mějte se hezky.“ ; • ve významu poděkování:143 Bem haja! „Děkuji.“ (regionálně) 6.1.2.2. Typ větně kongruenční Konjunktiv přítomného času se v typu větně kongruenčním objevuje zejména v přacích a  zvolacích větách uvozených výrazy jako: oxalá, Deus queira que, tomara, pudera. Zatímco ve větně nekongruenčním typu má konjunktiv modální význam imperativní (tedy apelově přímý), tak v typu větně kongruenčním má konjunktiv modální význam deziderativní. To znamená, že „charakterizuje děj predikátoru jako předmět neapelově orientované vůle.“144 Použití konjunktivu přítomného času se tedy vztahuje na: • větypřací,v nichžsepoužívákonjunktivupřítomnéhočasuprovyjádřenísplnitelného přání, tedy ve faktibilním významu, protože vyjadřuje potencionálnost s otevřenou možností realizace. Oxalá corra tudo bem. „Kéž/ať vše dobře dopadne!“ Tomara que não chova. „Kéž nebude pršet! /Hlavně ať neprší!“. Deus queira que não seja nada de grave. „Kéž/jen ať to není nic vážného.“ Quem me dera que tenhas razão. „Kéž máš pravdu!“ • věty hlavní vyjadřující non-reálný děj s potencionální otevřenou možností realizace. V nich lze použít jak indikativu, tak konjunktivu či infinitivu. Použití modusu závisí na výběru a syntaktickém (lineárním) uspořádání lexikálních prostředků. Pro vy­­ jádře­ní non-reálného děje s možnou realizací existují 4 konstrukce: 1. ser capaz+infinitiv É capaz de ir trabalhar hoje à tarde. 143  Tento příklad byl již uveden v kapitole 6. Jiný příklad pro poděkování s konjunktivem již neexistuje. 144  Zavadil, Čermák (2010:252). 121 6. KONJUNKTIV 2. se calhar+indikativ Se calhar vai trabalhar hoje à tarde 3. indikativ + talvez: Ele vai trabalhar, talvez, hoje à tarde 4. talvez + konjunktiv Talvez ele vá trabalhar hoje à tarde. • věty zvolací: Que Deus te ajude! „Bůh ti pomáhej.“ • věty nepřímého rozkazu, které mohou být použity s podmětem, který je však od slovesa oddělen obligatorně uvozovací spojkou que:145 Eles que não digam nada! „Oni ať nic neříkají.“ 6.1.2.3. Typ souvětně kongruenční Použití souvětně kongruenční se odvíjí od sémantické i syntaktické závislosti věty vedlejší na větě hlavní. Přítomnost konjunktivu ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných), které jsou uvozeny spojkou que , je dána modálním významem slovesa věty hlavní, proto se tato souvětí nazývají přímo modální. Čas konjunktivního tvaru je vždy podmíněn časem slovesa ve větě hlavní. Pokud je sloveso věty hlavní v přítomném či budoucím čase, pak ve větě vedlejší figuruje konjunktiv přítomného času, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní současnost či následnost a vyjadřuje následující modální významy: 1. přání, vůli, očekávání (tj. slovesa s modálním významem volním); 2. zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa direktivní); 3. souhlas, omluvu, návrh, doporučení; 4. nutnost (tj. výrazy a slovesa nutnostní); 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s modálním významem hodnotícím); 6. možnost a nemožnost (tj. výrazy a slovesa s modálním významem možnostním); 7. pochybnost, nejistotu (tj. výrazy s modálním významem dubitativním); 8. pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem probabilitativním); 9. domněnku (nebo názorové sloveso) v záporu nebo v otázce. 145  Gramática do Português I (2013:534). 122 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta hlavní věta vedlejší substantivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti či následnosti k větě hlavní 1. přání, vůle, očekávání, (modální význam volní či přací): věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja „Rui chce/ si přeje, que a Matilde lhe dê um beijo., aby ho Matylda políbila.“ 2. zákaz, žádost, povolení (slovesa s modálním významem žádacím): věta hlavní věta vedlejší O Pedro pede „Petr žádá, que o diretor o receba. aby ho ředitel přijal.“ 3. souhlas, omluva, návrh, doporučení (slovesa s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjektivně (doporučovat, navrhovat): věta hlavní věta vedlejší O Rui sugere/aconselha „Rui navrhuje/doporučuje, que a Sara vá ao médico. aby si Sára zašla k lékaři.“ 4. nutnost, důležitost, potřeba anebo také vhodnost (výrazy a  slovesa vyjadřující modální význam volní s významem vůle objektivní): věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso/importante „Je nutné/důležité que a Matilde vá ao médico. aby si zašla Matylda k lékaři.“ 5. lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obava (slovesa s modálním významem hodnotícím): věta hlavní věta vedlejší É pena „Je škoda, que não estejas aqui connosco. že tady nejsi s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me/É bom „Těší mě/To je dobře, que estejas aqui connosco. že jsi tady s námi.“ 123 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Receio/admira-me „Obávám se/udivuje mne, que o banco esteja fechado. že je banka zavřená.“ 6. možnost, nemožnost (výrazy a  slovesa s  modálním významem možnostním - potencionálním): věta hlavní věta vedlejší É possível/impossível „Je možné/není možné, que não venha. že nepřijde.“ 7. pochybnost, nejistota (výrazy s modálním významem dubitativním): věta hlavní věta vedlejší Duvido /não é certo/não tenho a certeza „Pochybuji (není jisté/nejsem si jist), que venha. že přijde.“ Výrazy dubitativní povahy vyskytující se v hlavní větě v záporném tvaru nebo v opačném významu: ser certo „být jisté“, ter a certeza „být si jist“, não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“, atd. vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. věta hlavní věta vedlejší Não duvido/É certo „Nepochybuji/je jisté, que o banco está aberto. že je banka otevřená.“ 8. pravděpodobnost (výrazy s modálním významem probabilitativním) věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável „Je (ne)pravděpodobné, que venha. že přijde.“ 9. domněnka (názorové sloveso) v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não acho „Nemyslím si, que o banco esteja aberto. že je otevřená banka.“ 124 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Konjunktiv se může fakultativně vyskytovat po slovesech achar, crer, julgar, pensar ve větě vedlejší, která vystihuje dubitativní povahu děje: věta hlavní věta vedlejší Penso que „Myslím, ele esteja com febre že má teplotu.“ 6.1.2.4. Typ souvětně nekongruenční 6.1.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Tento typ použití zahrnuje v sobě mody syntakticky závislé, ale sémanticky nezávislé. Použití modusu ve větě vedlejší tedy nesouvisí s modem věty hlavní tak, jak tomu bylo v předchozím případě. Konjunktiv v nich ale může také sloužit k vyjádření non-reálného významu ve větách vedlejších vztažných, kde vyjadřuje otevřenou možnost realizace, přání, vůle, žádané vlastnosti, apod. Často jsou tyto věty vedlejší uvozeny vztažným zájmenem que, o  que, quem, cujo, ale také neurčitými zájmeny alguém, algo, ninguém, nada, či neurčitými adverbiálními zájmeny onde a como. V češtině se často v překladu těchto vět objevuje podmiňovací způsob. Použití indikativu či konjunktivu se odvíjí od povahy antecedenta. Ten může být buď reálný (pak je ve větě vedlejší indikativ) nebo non-reálný (pak je ve větě vedlejší konjunktiv). Čas konjunktivu se odvíjí od věty hlavní. Pokud je slovesný výraz v přítomném či budoucím čase nebo v imperativu, pak ve větě vedlejší se vyskytuje konjunktiv v přítomném čase, který vyjadřuje vzhledem k větě hlavní současnost. Následnost se u adjektivních vět vedlejších s významem non-reálným vyjadřuje konjunktivem futura (viz kapitola 6.6.2.2.). věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti k větě hlavní věta hlavní věta vedlejší Precisamos de uma secretária “Potřebujeme sekretářku, que fale bem português. která by mluvila portugalsky.“ věta hlavní věta vedlejší Não está aqui ninguém Není tady nikdo, que me responda? kdo by mi odpověděl? 125 6. KONJUNKTIV V případě použití určitého členu u podstatného jména ve větě vedlejší je nutné použít indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Está aqui a senhora Je tady ta paní, que fala português? která mluví portugalsky? 6.1.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Dalším typem vět vedlejších jsou věty vedlejší okolnostní. K těmto větám vedlejším patří podle tradičního dělení vedlejší věta okolnostní časová, způsobová, důvodová, účelová, podmínková, přípustková a místní. Moderní klasifikace však počítají s větším počtem adverbiálních vět. V některých případech jsou modální významy v těchto vedlejších větách druhořadé a neodpovídají modálním formám, které tento význam obvykle vyjadřují. Konjunktivní tvar ve vedlejší větě je v přítomném čase v případě, že sloveso věty hlavní je v čase budoucím či přítomném. Může vyjádřit jak vztah následnosti, tak vztah současnosti k větě hlavní. věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV PŘÍTOMNÉHO ČASU vztah současnosti či následnosti k větě hlavní Vedlejší věty adverbiální účelové jsou uvozeny například spojkou para que, a fim de que, de modo que „aby“ a konjunktiv přítomný vyjadřuje děj současný nebo následný k větě hlavní. věta hlavní věta vedlejší Eu digo isto „Já to říkám proto, para que o saibas/para que o faças. abys to věděl/ abys to udělal.“ Vedlejší věty adverbiální podmínkové se slovesem v konjunktivu přítomného času jsou uvozeny například spojkou caso, desde que „jestliže, pokud“, sem que , a menos que , a não ser que „pokud ne, aniž, ledaže“, nikdy však se spojkou se „jestliže“ Sloveso v konjunktivu přítomného času v těchto větách vyjadřuje současnost nebo následnost potenciálního děje s otevřenou možností realizace. Temporální význam faktibilní podmínky je určen většinou kontextově, často je však také dvouznačný. 126 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta hlavní věta vedlejší Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te desde que/caso o desejes. „Já ti zavolám, pokud/jestliže si to přeješ/budeš přát.“ věta hlavní věta vedlejší Não podes/não poderás ir ao cinema sem que pagues a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud/jestliže nezaplatíš vstupné.“ Pro vyjádření reálného významu se v těchto větách může použít spojky se a sloveso v indikativu: věta hlavní věta vedlejší→ není konjunktiv Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te „Zatelefonuji ti, se o desejas. jestli si to přeješ.“ Podes/ poderás ir ao cinema „Můžes/budeš moci jít do kina, se pagas a entrada. jestliže zaplatíš vstupenku.“ Telefona-me „Zatelefonuj mi, se pretendes falar comigo. jestliže si přeješ se mnou mluvit.“ Konjunktiv přítomného času se nikdy nevyskytuje ve větách vedlejších uvozených spojkou se: věta hlavní věta vedlejší →není konjunktiv Telefono-te/telefonar-te-ei/vou telefonar-te *se o desejes. Não podes/não poderás ir ao cinema *se não pagues a entrada. Telefona-me *se não seja muito tarde. Ela não te ouve/ouvirá *se não grites. Konjunktiv přítomného času se vyskytuje ve vedlejších větách adverbiálních časových vyjadřujících bezprostřední předčasnost či následnost, které jsou uvozeny například spojkou antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“ a assim que „jakmile“146 . věta hlavní věta vedlejší Como/vou comer um pouco de bolo antes que acabe. „Vezmu si kousek koláče dříve, než se sní.“ 146  Gramática Activa (1998: 8–9). 127 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que nos dêem novas instruções. „Budeme pokračovat v práci, dokud nám nedají nové instrukce.“ věta hlavní věta vedlejší Telefono-te/vou telefonar-te logo que me despache.“ „Zavolám ti, jakmile skončím v práci.“ Konjunktiv přítomného času se vyskytuje také ve větách vedlejších přípustkových, které vyjadřují podmínku vylučující výsledek děje věty hlavní. V těchto větách dochází k formalizovanému použití konjunktivu, protože ten ne vždy vyjadřuje non-reálnou podmínku, ale také podmínku faktibilní . Věty vedlejší přípustkové jsou pak nejčastěji uvozeny přípustkovými spojkami: ainda que, embora, mesmo que, se bem que, ainda que, všechny s významem „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo nem que „ani kdyby“. věta vedlejší věta hlavní Mesmo que/embora/ainda que chova vamos ao futebol. „I když prší, jdeme/půjdeme na fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que ele não saiba línguas nunca tem problemas quando viaja. „I když neumí cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“ Určité zvláštnosti vykazuje přípustkové spojení apesar de que, která se však používá výhradně s infinitivním tvarem: Apesar de o tempo estar bom, fico em casa. „Přestože je hezky, zůstanu doma.“ V některých slovnících a školských učebnicích se sice zmiňuje nutnost použití konjunktivu po apesar de que, nicméně ve skutečnosti je toto použití velmi sporadické: Somos homens da selva, apesar de que as selvas já nem sequer existem. „Jsme domorodci, přestože pralesy již téměř neexistují….“ Ve větách vedlejších způsobových dochází k důslednému rozlišování dvou modotemporálních funkcí indikativu a konjunktivu. Konjunktiv zde slouží pro vyjádření non-reálného významu s  otevřenou potenciální možností realizace, indikativ pak má význam reálný a pouze konstatuje daný stav. Způsobové věty vedlejší jsou uvozeny spojkami de maneira que, de forma que, de modo que a v překladu pak mají dva významy: 128 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II „tak, aby“, nebo „tak, že“. V některých klasifikacích vět vedlejších je spojka de modo que spojená s konjunktivem považována za spojku účelovou nebo také důsledkovou. věta hlavní věta vedlejší + konjunktiv Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouçam bem. „Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“ věta hlavní věta vedlejší + indikativ Ela fala/vai falar/falará em voz alta de modo que todos a ouvem/ouvirão bem. „Ona mluví/bude mluvit nahlas tak, že ji všichni slyší/uslyší.“ 129 6. KONJUNKTIV 6.2. KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU 6.2.1. Morfematická struktura Konjunktiv minulého času (port. pretérito do conjuntivo) se tvoří pomocí konjunktivu přítomného času slovesa ter nebo haver147 a příčestí minulého významového slovesa (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2., 5.4.1.3.). TENHA + příčestí TENHAMOS + příčestí TENHAS + příčestí TENHAIS + příčestí TENHA + příčestí TENHAM + příčestí 6.2.2. Sémantický rozbor konjunktivu minulého času Konjunktiv minulého času se vyskytuje ve všech typech modálních vět, kromě typu větně nekongruenčního. Z hlediska vidového se u něj ztrácí rys atéličnosti. Minulý čas složený v konjunktivu vyjadřuje děje dokonavé, které se uskutečnily před dějem věty první, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase nebo v imperativu. 6.2.2.1. Typ větně kongruenční V typu větně kongruenčním se vyskytuje konjunktiv minulého času v přacích větách uvozených výrazem: oxalá, talvez. V tomto případě má konjunktiv význam non-reálný s otevřenou potenciální možností v blízké minulosti. Oxalá tenha tido essa sorte! „Kéž měl štěstí“, Deus queira que ela não tenha fugido». „Kéž neutekla.” Také může mít význam potencionální možnosti v blízké minulosti: Talvez tenha caído mal. „Asi špatně dopadl.“ 6.2.2.2. Typ souvětně kongruenční V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální) se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k  větě hlavní. Zatímco minulý složený čas má v indikativu imperfektní a repetitivní povahu, v konjunktivu vyjadřuje perfektní děj, který časově předchází ději věty hlavní, jejíž sloveso může být v přítomném či budoucím čase, popřípadě v imperativu. 147  Pomocné sloveso haver se vyskytuje v současné portugalštině spíše sporadicky. Bylo obvyklejší v minulém století, především pak v portugalštině brazilské. 130 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: přítomný temporální význam: pretéritní vidový význam: perfektní vztah k VH: předčasnost Nejčastější výskyt konjunktivu minulého času byl zaznamenán tam, kde se v hlavní větě nacházejí výrazy s modálním významem avaliativním (hodnotícím), potenciálním, dubitativním a probabilitativním: • Avaliativní (hodnotíci) výrazy ve VH: věta hlavní věta vedlejší É pena/ Lamento/Tenho pena „Je škoda/Je mi líto/ Mrzí mě, que não tenhas estado aqui connosco. že jsi tady nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me/É bom „Těší mě/ To je dobře, que tenhas feito todos os exames. že jsi složila všechny zkoušky.“ věta hlavní věta vedlejší Receio/Admira-me „Obávám se/Divím se, que se tenha perdido na cidade že ve městě zabloudil.“ • Dubitativní a potencionální výrazy ve VH: věta hlavní věta vedlejší É possível/ É impossível/ Duvido „Je možné/Je nemožné/Pochybuji que tenha perdido o autocarro. že zmeškal autobus.“ věta hlavní věta vedlejší Não é certo/não tenho a certeza „Není jisté/nejsem si jist, que tenha passado no exame. že/jestli udělal zkoušku.“ • Výrazy s modálním významem probabilitativním ve VH: věta hlavní věta vedlejší É provável/improvável „Je pravděpodobné/nepravděpodobné, que tenha fugido ao estrangeiro. že utekl do zahraničí.“ 131 6. KONJUNKTIV • Výrazy esperar a pedir desculpa ve VH. věta hlavní věta vedlejší O Rui espera „Rui doufá, que a Matilde já se tenha despachado do trabalho. že Matylda již skončila v práci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora „Rui se omluvá paní učitelce, que não tenha feito os trabalhos de casa. že neudělal domácí úkoly.“ • Domněnka či názorové sloveso v záporu v VH. věta hlavní věta vedlejší Não acho „Nemyslím si, que o banco tenha estado aberto a essa hora. že v tu dobu byla otevřená banka.“ Modotemporální funkce konjunktivu se může sporadicky vyskytnout i po slovesech pensar, julgar, crer, achar. V  tom případě konjunktiv vystihuje dubitativní povahu minulého děje: Penso que ele tenha estado com febre „ Myslím, že měla teplotu.“ 6.2.2.2.1. Futurální význam konjunktivu minulého Slovesa direktivní s  modálním významem žádacím a  některá slovesa volitivní s modálním významem volním či přacím, či některé výrazy nutnostní v hlavní větě téměř vylučují použití konjunktivu minulého času ve větě vedlejší. Pokud se vyskytuje, pak má kuriózně temporální význam budoucí, odvoditelný však od  jednotlivých významů, z nichž se tato konstrukce skládá. V tom případě ale rodilí mluvčí upřednostňují použití konjunktivu přítomného času. věta hlavní věta vedlejší O Rui quer/deseja/pede „Rui chce/ si přeje,/žádá que a Matilde tenha feito/faça o trabalho até às oito. aby Matylda měla hotovou/udělala tu práci do osmé hodiny.“ Věta hlavní věta vedlejší É necessário/preciso/importante „Je nutné/důležité que tenhas terminado/termines o relatório até às nove horas. abys měl hotovou/dokončil zprávu do devíti hodin.“ 132 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.2.2.3. Typ souvětně nekongruenční 6.2.2.3.1. Vedlejší věty vztažné Použití konjunktivu minulého času ve větách vedlejších vztažných se odvíjí od vyjádření možnosti realizace, přání, vůle nebo žádané vlastnosti non-reálné v minulosti, přičemž sloveso věty hlavní je v některém z minulých časů. Věta vedlejší má vzhledem k větě hlavní vztah předčasný. věta hlavní věta vedlejší adjektivní PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: pretéritní vid: dokonavý vztah k VH: předčasnost věta hlavní věta vedlejší Estamos à procura de uma pessoa „Hledáme někoho, que tenha visto o acidente. kdo viděl tu nehodu?“ věta hlavní věta vedlejší Não está aqui ninguém „Není tady nikdo, que tenha estado na conferência? kdo byl na konferenci?“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu u podstatného jména a ve větě vedlejší indikativu. V českém překladu se pak vyskytuje ve větě vedlejší oznamovací způsob. věta hlavní věta vedlejší Está aqui a senhora „Je tady ta paní, que queria falar consigo, sr. Pereira. která s vámi chtěla mluvit, pane Pereiro.“ 6.2.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální Konjunktiv minulého času ve větách vedlejších okolnostních vyjadřuje minulou okolnost, která časově předchází ději věty hlavní, který je vyjádřen slovesným výrazem v přítomném či budoucím čase, popř. v imperativu. věta hlavní věta vedlejší adverbiální PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: pretéritní vid: perfektní vztah k VH: předčasnost 133 6. KONJUNKTIV Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivním tvaru minulého času v případě, že je jím vyjádřena podmínka splněná či nesplněná v minulosti, která ovlivňuje děj věty hlavní. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkami caso, desde que, sem que. věta hlavní věta vedlejší Eu vou/irei contigo caso/desde que já me tenhas pago o bilhete. „Já jedu/pojedu s tebou, pokud jsi mi již zaplatil lístek.“ věta hlavní věta vedlejší Não podes dizer se filme é bom ou mau sem que o tenhas visto ainda. „Nemůžeš/nebudeš moci říct, jestli ten film je dobrý nebo špatný, pokud jsi ho ještě neviděl.“ Po spojce se „jestliže“ se ve větách příslovečných podmínkových konjunktivu minulého času nepoužívá. věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Eu vou/irei contigo *se já me tenhas pago o bilhete. Não podes dizer se filme é bom ou mau *se não o tenhas visto ainda. Ele não sabe nada *se não lhe tenhas dito tudo. O avô não te ouve/ouvirá *se não lhe tenhas posto o aparelho no ouvido. Pro vyjádření reálné podmínky uskutečněné v minulosti slouží ve větách uvozených spojkou se indikativ: věta hlavní věta vedlejší není konjunktiv Eu vou/irei contigo se já me pagaste o bilhete. Não podes dizer se filme é bom ou mau se não o viste ainda. Ele não sabe nada se não lhe disseste tudo. O avô não te ouve/ouvirá se não lhe puseste o aparelho no ouvido. Ve větách vedlejších přípustkových dochází stejně jako v přítomném čase (viz kapitola 6.1.2.4.2) k formalizovanému použití konjunktivu minulého času, který vyjadřuje jak přípustku reálnou tak přípustku non-reálnou vylučující uskutečnění děje věty hlavní. Pro připomenutí uvádíme nejčastěji používané přípustkové spojky: ainda que, embora, mesmo que, se bem que, přičemž všechny mají význam „ačkoliv, přestože, i kdyby“, nebo nem que „ani kdyby“. 134 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta vedlejší věta hlavní Mesmo que tenha chovido vamos treinar o futebol. „I když pršelo, jdeme/půjdeme trénovat fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Embora tenha ganho muito dinheiro não posso emprestar-te nada. „I když jsem vydělal hodně peněz, nemohu ti žádné půjčit.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que o tenha prometido ela não nos ajuda/não vai ajudar-nos nada. „I když to slíbila, nepomáhá/nepomůže nám vůbec.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que não tenha aprendido línguas nunca tem problemas quando viaja. „I když se nenaučil cizí jazyky, nemá při cestování nikdy problém.“ 6.2.2.3.3. Futurální význam konjunktivu minulého času Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají temporální význam futurální a  vyjadřují děje, které jsou považovány za  dokonané v budoucnosti. věta hlavní věta vedlejší adverbiální PŘÍTOMNÝ ČAS /BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU temporální význam: budoucí vid: perfektní vztah k VH: následnost Tomuto významu také odpovídá futurální povaha časových spojek: antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“, assim que „jakmile“. V tomto případě je možné použít také konjunktivu přítomného času. věta hlavní věta vedlejší Como/vou comer um pouco de bolo antes que se tenha acabado/se acabe. “Vezmu si kousek koláče dříve, než bude snězený/se sní.“ 135 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Continuamos/ vamos continuar no trabalho até que tenham terminado/terminem o novo projecto. “Budeme pokračovat v práci, dokud nebudou mít hotový/neukončí nový projekt.“ 136 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.3. KONJUNKTIV IMPERFEKTA 6.3.1. Morfematická struktura 6.3.1.1. Slovesa pravidelná Konjunktiv imperfekta (port. imperfeito do conjuntivo) se v portugalštině tvoří z tvaru ve 3. os. množného čísla minulého času jednoduchého, a to nahrazením jeho koncovek –aram,- eram, -iram příslušnými koncovkami uvedenými níže v tabulkách. 1. konjugační třída slovesa ukončená na –ar. -asse -ássemos falar „mluvit“ fal(aram) „mluvili“ falasse falássemos -asses -ásseis falasses falásseis -asse -assem falasse falassem 2. konjugační třída slovesa ukončená na –er. -esse -êssemos/ éssemos escrever „psát“ escrev(eram) „psali“ escrevesse escrevêssemos -esses -êsseis/ésseis escrevesses escrevêsseis -esse -essem escrevesse escrevessem U slovesných tvarů druhé konjugační třídy v 1. a 2. os. sg. a pl. u pravidelných sloves převažuje použití cirkumflexního přízvuku: comêssemos, devêssemos, u nepravidelných sloves pak dochází k otevření přízvučné samohlásky a k užití přízvuku ostrého: (fizéssemos, quiséssemos, coubéssemos, puséssemos, tivéssemos). 3. konjugační třída slovesa ukončená na –ir. -isse -íssemos partir „odejít“ part(iram) „odešli“ partisse partíssemos -isses -ísseis partisses partísseis -isse -issem partisse partissem 137 6. KONJUNKTIV 6.3.1.2. Slovesa nepravidelná Slovesa s nepravidelným časem minulým mají ve tvarech konjunktivu imperfekta lexematický základ  3.os.pl. jednoduchého času minulého, jehož koncovky (-aram,-eram,-iram) jsou nahrazeny příslušnými koncovkami pro imperfektum konjunktivu. Tyto však vždy neodpovídají kmenové infinitivní samohlásce. Tak například sloveso dar má v minulém čase jednoduchém tvar 3.os.pl. deram, proto bude přijímat koncovky –esse, -esses, -esse, -éssemos, -ésseis, -essem. 148 Připomeňme, že jde o následující slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být, mít“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“. caber „vejít se“ ► 3.os.pl P.P.S.149 couberam → coub+esse coubesse coubéssemos coubesses coubésseis coubesse coubessem Podobně se časují: descaber „být nevhodný“. poder „moci“ ► 3.os.pl P.P.S. puderam → pud+esse pudesse pudéssemos pudesses pudésseis pudesse pudessem x 1 4 9 ver „vidět“ ► 3.os.pl P.P.S. viram → v+isse visse víssemos visses vísseis visse vissem Připomeňme jen, že slovesa prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou v  jednoduchém čase minulém oznamovacího způsobu, a tudíž i v konjunktivu imperfekta, 148  Prakticky lze vytvořit tvar konjunktivu imperfekta u pravidelných i nepravidelných sloves tak, že část koncovky 3.os.pl. jednoduchého času minulého -ram nahradíme částí koncovky imperfektního konjunktivu –sse. Tento způsob je z hlediska praktického gramaticky správný. Pro účely obecnějšího výkladu však volíme postup nahrazování celých koncovek, který považujeme z hlediska jazykovědného za systematičtější. 149  PPS-zkratka pro pretérito perfeito simples (jednoduchý čas minulý). 138 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II pravidelná: (des)provesse, (des)provesses, (des)provesse, (des)provêssemos, (des)provêsseis, (des)provessem. dar „dát“ ► 3.os.pl P.P.S. deram → d+esse desse déssemos desses désseis desse dessem haver „být“ ► 3.os.pl P.P.S. houveram → houv+esse houvesse houvéssemos houvesses houvésseis houvesse houvessem ir „jít“ a ser „být“ ► 3.os.pl P.P.S. foram (koncovka –oram je nahrazena atypickými koncovkami konjunktivu imperfekta –osse,-osses,-osse,-ôssemos, ôsseis, ossem) fosse fôssemos fosses fôsseis fosse fossem estar „být“ ► 3.os.pl P.P.S. estiveram → estiv+esse estivesse estivéssemos estivesses estivésseis estivesse estivessem dizer „říci“ ► 3.os.pl P.P.S. disseram → diss+esse dissesse disséssemos dissesses dissésseis dissesse dissessem 139 6. KONJUNKTIV Stejně se časují v konjunktivu imperfekta slovesa odvozená od dizer150 : condizer (1.os. sg. ► condissesse), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradissesse), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdissesse), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entredissesse), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldissesse), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► predissesse), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ► redissesse), atd. fazer „dělat“ ► 3.os.pl P.P.S. fizeram → fiz+esse fizesse fizéssemos fizesses fizésseis fizesse fizessem Stejně se časují v konjunktivu imperfekta take odvozená slovesa151 : desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfizesse), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfizesse), perfazer „obnášet“ (1. os. sg. ► perfizesse), refazer „předělat“ (1.os.sg. ► refizesse), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfizesse), atd. trazer „přinést“ ► 3.os.pl P.P.S. trouxeram → troux+esse trouxesse trouxéssemos trouxesses trouxésseis trouxesse trouxessem querer „chtít“ ► 3.os.pl P.P.S quiseram → quis+esse quisesse quiséssemos quisesses quisésseis quisesse quisessem Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v  minulém čase. Proto i  jeho konjunktivní tvar bude pravidelný: requeresse, requeresses, requeresses, requerêssemos, requerêsseis, requeressem. 150  U těchto sloves uvádíme vždy jen tvar v 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního vzoru základního slovesa. 151  Viz poznámka 150. 140 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II saber „vědět“ -► 3.os.pl P.P.S. souberam → soub+esse soubesse soubéssemos soubesses soubésseis soubesse soubessem pôr „položit, klást“ -► 3.os.pl P.P.S. puseram → pus+esse pusesse puséssemos pusesses pusésseis pusesse pusessem Stejně se časují také slovesa:152 antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepusesse), apor „připojit“ (1.os.sg. ► apusesse), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decompusesse), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expusesse), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impusesse), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispusesse), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ► opusesse), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupusesse), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► repusesse), sobrepor „položit na sebe“ (1.os.sg. ► sobrepusesse), supor „předpokládat“ (1.os.sg. ► supusesse), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transpusesse). ter „mít“ -► 3.os.pl P.P.S. tiveram → tiv+esse tivesse tivéssemos tivesses tivésseis tivesse tivessem Stejně se časují take slovesa abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstivesse), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► contivesse), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detivesse), entreter „bavit“ (1. os. sg. ► entretivesse), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantivesse), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtivesse), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retivesse), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustivesse). 152  U těchto sloves uvádíme vždy jen tvar v 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního vzoru základního slovesa. 141 6. KONJUNKTIV vir „přijít“ -► 3.os.pl P.P.S. vieram → vi+esse viesse viéssemos viesses viésseis viesse viessem Stejně se časují také slovesa:153 advir „přihodit se“ (1.os.sg. ► adviesse), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contraviesse), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► interviesse), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► proviesse). Pro srovnání uvádíme tvary sloves ver a vir v konjunktivním tvaru imperfekta. vir z tvaru vieram (zachováno ie) ver z tvaru viram (vzoru ouvir - ouvisse) viesse viéssemos visse víssemos viesses viésseis visses vísseis viesse viessem visse vissem 6.3.2. Sémantický rozbor konjunktivu imperfekta 6.3.2.1 Typ větně kongruenční Konjunktiv imperfektního času v typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deiziderativním jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Ve větách přacích, v nichž se používá konjunktivu imperfekta pro vyjádření nesplnitelného přání v přítomnosti, může mít konjunktiv význam eventuální, kdy charakterizuje non-reálný děj jako děj s neudanou možností realizace, to znamená, že perspektiva jeho realizace zůstává v oblasti potenciálnosti, v oblasti představ a pravděpodobnost jeho uskutečnění je, na rozdíl od konjunktivu minulého času (kde je pravděpodobnost uskutečnění přání větší) téměr nulová, jak dokládají následující příklady: Os meus pais estão no estrangeiro. Oxalá estivessem cá comigo. (nulová pravděpodobnost) „Rodiče jsou v zahraničí. Kéž by tu byli se mnou.“ 153  U těchto sloves uvádíme vždy jen 1.os.sg. V ostatních osobách se tato slovesa časují podle flekčního vzoru základního slovesa. 142 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Věty přací s konjunktivem minulého času vyjadřují tedy přání, jehož uskutečnění je pravděpodobnější, jak dokládá následující kontext: A reuinão já começou. A Sara saiu muito tarde.  (větší pravděpodobnost) -Oxalá ela tenha chegado a tempo! – diz o João – A esta hora há pouco trânsito: Talvez tenha conseguido.154 „Schůze už začala. Sára ale odešla (na schůzi) moc pozdě. -Kéž tam přišla včas! V tuto hodinu je malý provoz. Snad to stihla.“ Ve významu non-reálného děje s potencionální otevřenou možností realizace v minulosti se používá tohoto konjunktivu ve spojení s lexikálním prostředkem talvez „snad, asi“. Ele foi trabalhar, talvez, hoje à tarde.= Talvez ele fosse trabalhar hoje à tarde. „On šel asi dnes odpoledne pracovat.“ 6.3.2.2. Typ souvětně kongruenční Použití souvětně kongruenční se přímo odvíjí od modální a časové povahy slovesa věty hlavní. Konjunktiv imperfekta vyjadřuje děj atelický, který probíhá současně s dějem nebo následně po ději věty hlavní, jejíž sloveso je v některém z  minulých časů nebo v podmiňovacím způsobu. Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) má však imperfektum konjuktivu temporální význam minulý : věta hlavní věta vedlejší MINULÝ ČAS /PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: minulý vztah k VH: současnost, následnost Konjunktiv imperfekta se ve vedlejší větě vyskytuje ve všech případech, jako jeho prezentní protějšek, tedy je-li ve větě hlavní sloveso (6.1.2.3.) vyjadřující zákaz, žádost, povolení (tj. slovesa direktivní), souhlas, omluvu, návrh, doporučení, nutnost (tj. výrazy a  slovesa nutnostní), lítost, zármutek, údiv, překvapení, radost, obavu (tj. slovesa s  modálním významem hodnotícím), možnost a  nemožnost (tj. výrazy a  slovesa s modálním významem možnostním), pochybnost, nejistotu (tj. výrazy s modálním významem dubitativním), pravděpodobnost (tj. výrazy s modálním významem probabilitativním), domněnku, názorové sloveso v záporu nebo v otázce, apod. Pro každou situaci uvádíme příklad: 154  Gramática Activa (1998: 40–44). 143 6. KONJUNKTIV • Ve VH je sloveso s modálním významem volním či přacím: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava „Rui chtěl/ přál si que a Sara lhe desse um beijo. aby mu Sara dala pusu.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava „Rui doufal, que a Diana lhe desse um beijo no dia dos Namorados. že mu Diana dá na Valentýna pusu.“ • Ve VH je sloveso s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O Pedro pediu „Petr požádal, que o diretor o recebesse. aby ho ředitel přijal.“ • Ve VH je sloveso s modálním významem volním vyjadřujícím vůli pojatou subjek- tivně: věta hlavní věta vedlejší O Tiago sugeriu „Tiago navrhl, que a Joana tirasse uns dias de folga. aby si Joana vzala pár dnů dovolené.“ věta hlavní věta vedlejší O César pediu desculpa „César se omluvil, que não estivesse a prestar atenção. že nedává pozor.“ věta hlavní věta vedlejší O médico recomendou „Lékař doporučil, que a Matilde fosse fazer radiografia. aby šla Matylda na rentgen.“ • Slovesa nutnostní s významem vůle objektivní: věta hlavní věta vedlejší Era necessário/preciso/importante „Bylo nutné, důležité que a Matilde fosse ao médico. aby šla Matylda k lékaři.“ věta hlavní věta vedlejší Eu precisava „Potřebovala jsem, que a Matilde fosse buscar o pão. aby zašla Matylda pro chléb.“ 144 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • Slovesa s modálním významem hodnotícím: věta hlavní věta vedlejší Era pena „Byla škoda, que não estivesses ali connosco. že jsi tam nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agradou-me/ Era bom „Měl jsem radost, / Bylo dobře, que estivesses ali connosco. že jsi tam byl s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Receava „Obávala jsem se, que se perdessem na cidade. že ve městě zabloudí.“ věta hlavní věta vedlejší Admirava-me „Divil jsem se, que falasses mal de mim. že o mně špatně mluvíš.“ • Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním: věta hlavní věta vedlejší Era (im) possível „Bylo/Nebylo možné, que chegasse atrasado. že se opozdí.“ • Výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava „Pochyboval jsem, que aceitasse o convite. že přijme pozvání.“ věta hlavní věta vedlejší Não era certo/não tinha a certeza „Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, que viesse. jestli přijde.“ Tyto výrazy vyskytující se v hlavní větě a označující jistotu, jako jsou: ser certo/ ter a certeza „být si jist“, não duvidar „nepochybovat“, ser evidente „být jasné“, ser inegável „být nepopiratelné“, não haver dúvida „nebýt pochyb o čem“ atd., vyžadují použití indikativu ve větě vedlejší. 145 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Não duvidava „Nepochyboval jsem, que viria že přijde.“ věta hlavní věta vedlejší Era certo/ tinha a certeza „Bylo jisté/ byl jsem si jist, que iria connosco ao teatro. že s námi půjde do divadla.“ • Výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo (ne) pravděpodobné que viesse. že přijde.“ věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo (ne)pravděpodobné , que o banco estivesse aberto. že byla banka otevřená.“ • Sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu:. věta hlavní věta vedlejší Não achava „Nemyslela jsem si, que o banco estivesse aberto. že byla banka otevřená.“ věta hlavní věta vedlejší Não parecia „Nezdálo se, que estivesses preocupado. že jsi měl starosti.“ 146 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.3.2.3. Typ souvětně nekongruenční 6.3.2.3.1. Vedlejší věty vztažné Použití slovesného modusu ve větách vedlejších vztažných se odvíjí od povahy antecedenta, stejně jako v předchozích kapitolách (6.1.2.4.1. 6.2.2.3.1). Antecedent může být buď reálný (pak je ve větě vedlejší použito indikativu) nebo non-reálný (pak je sloveso věty vedlejší v konjunktivu). Pokud je sloveso věty hlavní v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného) nebo v kondicionálu a propozice vedlejší věty vztažné vyjadřuje současnost či následnost vzhledem k větě hlavní, pak figuruje ve větě vedlejší konjunktiv imperfekta. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: současnost/následnost věta hlavní věta vedlejší Precisávamos de uma secretária „Potřebovali bychom/jsme sekretářku, que soubesse falar português. která by uměla portugalsky.“ věta hlavní věta vedlejší Não estava ali ninguém „Nebyl tam nikdo, que estivesse interessado no assunto. kdo by se o to zajímal.“ V případě, že referent antecedenta je reálný/konkrétní, pak je determinován určitým členem a sloveso věty vedlejší je použito v indikativu, stejně jako je tomu v českém překladu: věta hlavní věta vedlejší Estava ali a senhora „Byla tam ta paní, que queria falar com o sr. Pereira. která si přála mluvit s panem Pereirou.“ 147 6. KONJUNKTIV 6.3.2.3.2. Vedlejší věty adverbiální Ve větách vedlejších okolnostních se konjunktivu imperfekta používá v případě, že sloveso v hlavní větě je v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného), popřípadě v kondicionálu. Vedlejší věta pak vyjadřuje současnost nebo následnost. věta hlavní věta vedlejší adverbiální MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: současnost/následnost • Vedlejší věty adverbiální účelové: věta hlavní věta vedlejší Eu disse-te isso/ telefonei-te para que o soubesses/ para que te pudesses preparar. „Já jsem ti to řekl proto, abys to věděl/ aby ses mohl připravit.“ • Vedlejší věty adverbiální časové:155 věta hlavní věta vedlejší Decidiu afastar-se antes que fosse expulso. „Rozhodl se odejít dříve, než by ho vypověděli ze země.“ věta hlavní věta vedlejší Continuaram no trabalho até que lhe dessem novas instruções. „Pokračovali v práci, dokud neobdrželi nové instrukce.“ • Vedlejší věty přípustkové: věta vedlejší věta hlavní Mesmo que chovesse fomos/iríamos ao futebol. „I když pršelo, šli jsme/bychom na fotbal.“ 155  U spojky logo que v minulém čase se používá indikativního způsobu, který vyjadřuje reálnou propozici (viz : Svobodová “Sintaxe da Língua Portuguesa” (2015). věta hlavní věta vedlejší O novo director aboliu as taxas logo que tomou posse. „Nový ředitel zrušil poplatky, hned po té, co se ujal funkce.“ 148 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta vedlejší věta hlavní Embora o tempo estivesse bom ficámos em casa. „Přestože bylo pěkné počasí, zůstali jsme doma.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que estivesse cansada ajudou-me no trabalho. „I když byla unavená, pomohla mi v práci.“ věta vedlejší věta hlavní Se bem que ele não soubesse línguas nunca tinha problemas quando viajava. „I když neuměla cizí jazyky, neměla při cestování nikdy problém.“ • Vedlejší věty způsobové/účelové: věta hlavní věta vedlejší Ela falava em voz alta de modo que todos a ouvissem bem. „Ona mluvila nahlas tak, aby ji všichni slyšeli.“ věta hlavní věta vedlejší Ela falava em voz alta de modo que todos a ouviam bem. „Ona mluvila nahlas tak, že ji všichni dobře slyšeli.“ • Vedlejší věty podmínkové: (imperfeketum vyjadřuje podmínku potenciální even­ tuální) věta hlavní věta vedlejší Telefonava-te/telefonar-te-ia se/desde que o desejasses. „Já bych ti zavolal, kdyby sis to přál.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderias/não podias ir ao cinema sem que pagasses a entrada. „Nemohl bys jít do kina, kdybys nezaplatil.“ věta hlavní věta vedlejší Ela não te ouviria/ouvia a não ser que gritasses. „Neslyšela by tě, kdybys nekřičel.“ 149 6. KONJUNKTIV V těchto větách vedlejších hovoříme o konjunktivu potenciálním eventuálním, který vyjadřuje a) děj potenciální s neudanou možností realizace v přítomnosti (zůstávající pouze v oblasti představ); b) děj s otevřenou možností realizace v budoucnosti; c) děj nebo podmínku ireálnou či kontrafaktickou: a) Se o Zé pudesse ajudar-te, seria óptimo. „Kdyby ti Zé mohl pomoci, bylo by to skvělé.“  (možné) b) Se estivesses aqui comigo, estaria feliz. „Kdybys tu byl se mnou, byl bych šťastný.“  (možné, ale téměř nereálné) c) Se o Zé fosse teu amigo, terias sido|/|tinhas sido convidado para a festa. „Kdyby byl Zé tvůj přítel, pak bys býval byl pozván na oslavu.“  (nemožné, ireálné) c) Se os homens tivessem asas, tudo seria diferente. „Kdyby měl člověk křídla, bylo by vše jiné.“ (kontrafaktické) • Vedlejší věty srovnávací, které vyjadřují srovnání s non-reálným významem. Ele sobe as árvores como se fosse um macaco.  „Leze po stromech, jako kdyby byla nějaká opice.“ Ela fala francês como se fosse uma francesa.  „Ona mluví francouzsky rodilá Francouzka.“ Eles tratam-me como se fosse o filho deles.  „Chovají se ke mně, jako kdybych byl jejich syn.“ Ela fala como se entendesse o assunto. „Ona mluví, jako kdyby tomu rozuměla.“ 150 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.3.3. KONJUNKTIV IMPERFEKTA/PERFEKTA V TYPU SOUVĚTNĚ KONGRUENČNÍM V typu souvětně kongruenčním (souvětí přímo modální), kdy se konjunktivu minulého času používá pro vyjádření předčasnosti děje věty vedlejší vzhledem k větě hlavní, je možné použití konjunktivu imperfekta, který má silnější modální hodnotící a dubitativní či potencionální význam než konjunktiv minulého času. Toto nahrazení je individuální. Uvádíme jen ty příklady, které byly použity rodilými mluvčími. věta hlavní věta vedlejší PŘÍTOMNÝ ČAS KONJUNKTIV MINULÉHO ČASU (slabší modální význam) KONJUNKTIV IMPERFEKTA (silnější modální význam) temporální význam: pretéritní vidový význam: perfektní časový vztah k VH: předčasnost • Výrazy s modálním významem hodnotícím v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É pena/É bom „Je škoda, que não tenhas estado/estivesses ali connosco. že jsi tam nebyla s námi.“ věta hlavní věta vedlejší Agrada-me „Jsem rád, que tenhas estado/estivesses ali connosco. že jsi tam byl s námi.” věta hlavní věta vedlejší Receio „Obávám se, que se tenha perdido/perdesse na cidade. že ve měste zabloudil.“ věta hlavní věta vedlejší Admira-me „Divím se, que tenha falado/falasse mal de mim. že o mně špatně mluvil.“ • Výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – potencionálním v hlavní větě: věta hlavní věta vedlejší É possível „Je možné, que tenha perdido/perdesse o autocarro. že zmeškal autobus.” 151 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší É possível „Je možné, que tenha ficado/ficasse triste ao saber a notícia. že byl smutný, když se dozvěděl tu zprávu.“ • Výrazy doufat a omluvit se ve VH: věta hlavní věta vedlejší O Rui espera „Rui doufá, que a Matilde se tenha despachado/se despachasse do trabalho. že Matylda již skončila v práci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui pede desculpa à professora „Rui se omluvá paní učitelce, que não tenha feito/fizesse os trabalhos de casa.. že neudělal domácí úkoly.“ 152 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.4.KONJUNKTIV PŘEDMINULÉHO ČASU 6.4.1 Morfematická struktura Konjunktiv předminulého času (port. mais-que-perfeito do conjuntivo) se tvoří pomocí auxiliárního slovesa ter ve tvaru konjunktivu imperfekta (v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné sloveso haver) a příčestí minulého významového slovesa (viz kapitoly: 5.4.1.1. 5.4.1.2., 5.4.1.3.) TIVESSE + příčestí TIVÉSSEMOS + příčestí TIVESSES + příčestí TIVÉSSEIS + příčestí TIVESSE + příčestí TIVESSEM + příčestí 6.4.2. Sémantický rozbor konjunktivu předminulého času 6.4.2.1.Typ větně nekongruenční V  typu větně nekongruenčním je výskyt konjunktivu předminulého času spojený s významem určité kritiky, výtky a podobných sdělení: Não posso partir amanhã. Já não há vagas no voo. „Nemůžu zítra odletět. Už není místo v letadle“. Olha, tivesses reservado a tempo.156 „Měl sis rezervovat letenku včas.“ Tivesse a ambulância chegado mais cedo e ele ainda estaria vivo. „Kdyby ambulance přijela dříve, on by byl na živu.“. 6.4.2.2.Typ větně kongruenční Konjunktiv plus-quam-perfektního času v  typu větně kongruenčním se objevuje zejména v přacích a zvolacích větách uvozených výrazy s modálním významem deziderativním jako: oxalá, talvez, Deus queira que, tomara, pudera. Má význam ireálného, nesplnitelného přání v minulosti a charakterizuje non-reálný děj jako děj s nemožnou realizací. Os meus pais foram para o estrangeiro. Oxalá não tivessem ido. „Rodiče jeli do  zahraničí. Kéž by bývali nikam neodjeli.“ 156  Gramática do Português (díl I.) (2013: 535). 153 6. KONJUNKTIV Ele não podia vir à festa. Oxalá tivesse vindo. „On nemohl přijít na oslavu. Kéž by býval přišel.“ Não tinha dinheiro para as férias. Oxalá tivesse tido. „Neměl jsem peníze na dovolenou. Kéž bych býval měl.“ 6.4.2.3. Typ souvětně kongruenční Použití předminulého času konjunktivu v souvětně kongruenčním typu je možné v případě, že sloveso věty hlavní je v některém z časů minulých nebo v podmiňovacím způsobu a děj věty vedlejší je vzhledem k němu předčasný. Vyjadřuje tedy děj vidově doko- navý. věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV plusquamperfekta MINULÝ ČAS KONDICIONÁL temporální význam: minulý vztah k VH: předčasnost vidový typ: telický/konkluzivní Ve vedlejších větách obsahových (podmětných a předmětných) se vyskytuje plus-quam-perfektního času konjunktivu v následujících případech: • Ve VH je sloveso pedir desculpa nebo esperar: věta hlavní věta vedlejší O Rui pediu desculpa „Rui se omluvil paní učitelce, que não tivesse prestado atenção na aula anterior. že v předešlé hodině nedával pozor.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui esperava „Rui doufal, que a Matilde lhe tivesse comprado o livro. že mu Matylda koupila tu knihu.“ • Ve VH jsou slovesa a slovesné výrazy s modálním významem hodnotícím: věta hlavní věta vedlejší Agradou-me/Admirou-me „Měl jsem radost/Divil jsem se, que o Tiago tivesse ganho a corrida. že Tiago vyhrál běžecký závod.“ 154 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem možnostním – poten­ cionálním: věta hlavní věta vedlejší Era possível „Bylo možné, que se tivessem encontrado no dia anterior. že se potkali den před tím.“ • Ve větě hlavní jsou výrazy a slovesa s modálním významem dubitativním: věta hlavní věta vedlejší Duvidava „Pochyboval jsem, que tivesse lido todo o livro em tão curto tempo. že přečetl celou tu knihu v tak krátkém čase.“ věta hlavní věta vedlejší Não era certo (Não tinha a certeza) „Nebylo jisté/nebyl jsem si jist, que lhe tivesse dito a verdade no dia anterior. jestli mu řekl předchozí den pravdu.“ • Ve větě hlavní jsou výrazy s modálním významem probabilitativním: věta hlavní věta vedlejší Era provável/improvável „Bylo pravděpodobné/nepravděpodobné, que lhe tivesse mentido no dia anterior. že mu předchozí den lhali.“ • Ve větě hlavní je sloveso vyjadřující domněnku či názor v záporu: věta hlavní věta vedlejší Não achava „Nemyslela jsem si, que ele tivesse ganho a corrida. že vyhrál běžecký závod.“ 6.4.2.4. Typ souvětně nekongruenční 6.4.2.4.1. Vedlejší věty vztažné Konjunktiv plus-quam-perfektního času se vyskytuje, pokud je sloveso věty hlavní v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného) nebo v kondicionálu a propozice vedlejší věty vztažné vyjadřuje předčasnost. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: dokonavý vztah k VH: předčasnost 155 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Precisávamos de falar com alguém „Potřebovali jsme mluvit s někým, que tivesse visto o acidente. kdo viděl tu nehodu.“ věta hlavní věta vedlejší Não estava ali ninguém „Nebyl tam nikdo, que tivesse visto o acidente. kdo by viděl tu nehodu.“ V případě reálného referenta je ve větě vedlejší použito indikativu, stejně jako je tomu v českém překladu. Podstatné jméno zastupující antecedent je pak determinováno určitým členem. věta hlavní věta vedlejší Estava ali a senhora „Byla tam ta paní, que tinha visto o acidente. která viděla nehodu.“ 6.4.2.4.2. Vedlejší věty adverbiální Konjunktivu plus-quam-perfekta se používá také ve větách vedlejších okolnostních a to v případě, že sloveso hlavní věty je v některém z minulých časů (kromě minulého času složeného), popřípadě v kondicionálu. Vedlejší věta pak vyjadřuje předčasnost, kterou mohou významově vyjadřovat jen  přípustkové věty vedlejší. věta hlavní věta vedlejší adjektivní MINULÝ ČAS KONDICIONÁL KONJUNKTIV IMPERFEKTA temporální význam: pretéritní vid: nedokonavý vztah k VH: předčasnost • Vedlejší věty přípustkové věta vedlejší věta hlavní Mesmo que tivesse chovido „I když pršelo (i když bylo napršeno), fomos/iríamos jogar futebol. šli jsme na fotbal.“ věta vedlejší věta hlavní Ainda que tivesse sido operada ajudou-me no trabalho. „I když byla po operaci, pomohla mi v práci.“ 156 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • Vedlejší věty adverbiální podmínkové mají sloveso v konjunktivu plusquamperfektu v případě, že sloveso věty hlavní je ve složeném nebo jednoduchém kondicionálu nebo ve složeném plusquamperfektu indikativu. V tom případě vyjadřují modální význam kontrafaktický. Všechny podmínkové spojky, včetně spojky se, se mohou s konjunktivem plusquamperfekta pojit. věta hlavní věta vedlejší Ter-te-ia telefonado/tinha-te telefonado Já bych ti býval zavolal, se o tivesses desejado. kdyby sis to býval přál. 6.4.2.4.3. Futurální význam konjunktivu předminulého času Vedlejší věty adverbiální časové se slovesem v konjunktivním tvaru minulého času mají temporální význam futurální, což vyplývá také z futurální povahy časových spojek: antes que „než, před tím, než“, até que „až, dokud“, logo que „jakmile“, assim que „jakmile“. V těchto případech je použití tohoto času fakultativní, přičemž častěji se používá konjunktivu imperfekta. S takovým výskytem futurálního konjunktivu předminulého času se lze setkat v následujících typech vět vedlejších: • Ve VH je výraz s modálním významem volním či přacím: věta hlavní věta vedlejší O Rui queria/desejava „Rui chtěl/ přál si, que a Matilde lhe tivesse preparado a comida. aby Matylda měla připravený oběd.“ • Ve VH je výraz s modálním významem žádacím: věta hlavní věta vedlejší O director pediu „Petr požádal que o Pedro tivesse terminado o relatório até às nove. aby měl Petr hotovou zprávu do devíti hodin.“ • Ve VH je výraz či sloveso s modálním významem volním subjektivním či objektiv- ním: věta hlavní věta vedlejší O Rui sugeriu (Era preciso) „Rui navrhl/Bylo potřeba que a Matilde tivesse embrulhado a prenda antes de a mãe chegar. aby měla Matylda zabalený dárek před tím, než přijde matka.“ 157 6. KONJUNKTIV • adverbiální věty vedlejší: věta hlavní věta vedlejší Continuámos no trabalho Pokračovali jsme v práci, até que tivessem terminado/terminassem o novo projecto157 . dokud nebyl hotový/neukončili nový projekt. x157 157  Podle nového pravopisu: projeto. 158 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.5. KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU 6.5.1.Morfematická struktura 6.5.1.1.Slovesa pravidelná Konjunktiv budoucího času (port. futuro do conjuntivo) se tvoří z tvaru  3. osoby minulého času jednoduchého indikativního a to nahrazením –aram, -eram, -iram koncovkami uvedenými níže v tabulkách, které zachovávají v každé konjugační třídě svou tématickou samohlásku.158 U pravidelných sloves je tvar konjunktivu futura shodný s tvarem osobního infinitivu (kapitola 8.1.). 1. konjugační třída slovesa ukončená na –ar. -ar -armos 3.os.pl. minulého času jednoduchého indikativního falar ► falaram ► falar falarmos -ares -ardes falares falardes -ar -arem falar falarem 2. konjugační třída slovesa ukončená na –er. -er -ermos 3.os.pl. minulého času jednoduchého indikativního escrever ► escreveram ► escrever escrevermos -eres -erdes escreveres escreverdes -er -erem escrever escreverem 3. konjugační třída slovesa ukončená na –ir. -ir -irmos 3.os.pl. minulého času jednoduchého indikativního partir ► partiram ► partir partirmos -ires -irdes partires partirdes -ir -irem partir partirem 158  Tvar konjunktivu futura je možné vytvořit u pravidelných i nepravidelných sloves tak, že část koncovky 3.os.pl. jednoduchého času minulého -am nahradíme koncovkami osobního infinitivu: -,es,-,-mos,-des,-em. Ty jsou pak shodné s koncovkami osobního infinitivu (kap. 8.1.) Tento způsob je z hlediska praktického gramaticky správný. Pro účely obecnějšího výkladu však volíme postup nahrazování celých koncovek, který považujeme z hlediska jazykovědného za systematičtější. 159 6. KONJUNKTIV 6.5.1.2. Slovesa nepravidelná Ke slovesům s nepravidelným konjunktivem futura patří všechna slovesa, která jsou nepravidelná v čase minulém. Jejich koncovky ve 3.os.pl. jsou nahrazeny koncovkami uvedenými výše v tabulkách pro jednotlivé konjugační třídy.159 Stejně jako v případě konjunktivu imperfekta i zde je nutné podotknout, že koncovky konjunktivu futura se ne vždy shodují s tematickou samohláskou inifnitivu. Například sloveso estar a dar, které mají v minulém čase indikativním jednoduchém tvary deram a estiveram, mají ve tvaru konjunktivu futura koncovky typické pro druhou konjugační třídu. Nepravidelnost v minulém čase pak vykazují slovesa: caber „vejít se“, poder “moci, ver „vidět“, dar „dát“, estar „být“, haver „být“, ir „jít“, dizer „říci“, fazer „dělat“, trazer „přinést“, querer „chtít“, saber“ vědět“, pôr „klást, položit“, ser „být“, ter „mít“, vir „přijít“. caber „vejít se“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého couberam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) couber coubermos couberes couberdes couber couberem Stejně se časuje také sloveso descaber „být nevhodný“ (1.os.sg. ► descouber). poder „moci“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puderam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) puder pudermos puderes puderdes puder puderem ver „vidět“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého viram (koncovku –iram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času třetí konjugační třídy) vir virmos vires virdes vir virem Stejně se časují také slovesa: antever „předvídat“160 (1.os.sg. ► antevir), entrever „zahlédnout“ (1.os.sg. ► entrevir), rever „znovu vidět“ (1.os.sg. ► revir). Připomeňme jen, že u sloves prover „vybavit, zásobit“ a desprover „zbavit“ jsou slovesa pravidelná 159  Viz předchozí poznámka. 160  U sloves odvozených uvádíme opět jen tvary v 1.os.sg. V ostatních osobách mají tato slovesa stejný tvar jako sloveso základní. 160 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II v čase minulém. Jejich konjunktivní tvary tedy budou: (des)prover, (des)proveres, (des) prover, (des)provermos, (des)proverdes, (des)proverem. dar „dár“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého deram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) der dermos deres derdes der derem haver „být“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého houveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) houver houvermos houveres houverdes houver houverem ir „jít“ a ser „být“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého foram (koncovku –oram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času, které jsou však v tomto případě atypické: -or, -ores, -or, -ormos, -ordes, -orem). for formos fores fordes for forem estar „být“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého estiveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) estiver estivermos estiveres estiverdes estiver estiverem dizer „říci“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého disseram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) disser dissermos disseres disserdes disser disserem 161 6. KONJUNKTIV Stejně se časují v konjunktivu budoucího času také slovesa:161 condizer „být v souladu“ (1.os.sg. ► condisser), contradizer „protiřečit“ (1.os.sg. ► contradisser), desdizer „popřít“ (1.os.sg. ► desdisser), entredizer „říkat pro sebe“ (1.os.sg. ► entredisser), maldizer „proklínat“ (1.os.sg. ► maldisser), predizer „předvídat“ (1.os.sg. ► predisser), redizer „znovu opakovat“ (1.os.sg. ► redisser), atd. fazer „dělat“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého fizeram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) fizer fizermos fizeres fizerdes fizer fizerem Stejné tvary budou mít take odvozená slovesa162 desfazer „rozdělat“ (1.os.sg. ► desfizer), malfazer „škodit“ (1.os.sg. ► malfizer), perfazer „obnášet“ (1.os.sg. ► perfizer), refazer „předělat“ (1.os.sg. ► refizer), satisfazer „vyhovět“ (1.os.sg. ► satisfizer). trazer „přinést“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého trouxeram (koncovku – eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) trouxer trouxermos trouxeres trouxerdes trouxer trouxerem querer „chtít“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého quiseram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) quiser quisermos quiseres quiserdes quiser quiserem Sloveso requerer „žádat“ je slovesem pravidelným v  minulém čase. Proto i  jeho konjunktivní tvar bude pravidelný: requerer, requereres, requerer, requerermos, requererdes, requererem. 161  U sloves odvozených uvádíme opět jen tvary v 1.os.sg. V ostatních osobách mají tato slovesa stejný tvar jako sloveso základní. 162  Viz poznámka 161. 162 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II saber „vědět“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého souberam (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) souber soubermos souberes souberdes souber souberem pôr „položit, klást“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého puseram (koncovku – eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) puser pusermos puseres puserdes puser puserem Stejně se časují také slovesa:163 antepor „dát přednost“ (1.os.sg. ► antepuser), apor „připojit“ (1.os.sg. ► opuser), decompor „rozložit“ (1.os.sg. ► decompuser), expor „vyložit“ (1.os.sg. ► expuser), impor „vnutit“ (1.os.sg. ► impuser), indispor „rozčilit“ (1.os.sg. ► indispuser), opor „postavit do cesty“ (1.os.sg. ► opuser), pressupor „předpokládat“ (1.os.sg. ► pressupuser), repor „nahradit“ (1.os.sg. ► repuser), supor „předpokládat“ (1. os.sg. ► supuser), transpor „překročit“ (1.os.sg. ► transpuser), atd. ter „mít“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého tiveram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) tiver tivermos tiveres tiverdes tiver tiverem Stejně se časují slovesa odvozená abster-se „zdržet se“ (1.os.sg. ► abstiver), conter „obsahovat“ (1.os.sg. ► contiver), deter „zadržet“ (1.os.sg. ► detiver), entreter „bavit“ (1.os.sg. ► entretiver), manter „udržet“ (1.os.sg. ► mantiver), obter „získat“ (1.os.sg. ► obtiver), reter „zadržet“ (1.os.sg. ► retiver), suster „podepřít“ (1.os.sg. ► sustiver) . vir „přijít“ ► 3.os.pl. minulého času jednoduchého vieram (koncovku –eram nahradíme koncovkami konjunktivu budoucího času druhé konjugační třídy) vier viermos vieres vierdes vier vierem 163  Viz poznámka 161. 163 6. KONJUNKTIV Stejné tvary konjunktivu futura mají také slovesa odvozená164 advir „přihodit se“ (1. os.sg. ► advier), contravir „odvětit, porušit“ (1.os.sg. ► contravier), intervir „zasáhnout“ (1.os.sg. ► intervier), provir „pocházet“ (1.os.sg. ► provier). Pozor: Jak již bylo řečeno, velmi často dochází k  záměně tvarů sloves ver a  vir v mi­nulém čas jednoduchém, a tudíž i v konjunktivním tvaru budoucího času. vir z tvaru vieram (zachováno –ie-) ver z tvaru viram (podle vzoru ouvir – ouviram) vier viermos vir virmos vieres vierdes vires virdes vier vierem vir virem 6.5.2.Sémantický rozbor konjunktivu budoucího V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se slovesa ve tvaru konjunktivu futura nevyskytují. Dokonce ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití konjunktivu budoucího času je typické pro souvětí nepřímo modální. 6.5.2.1. Typ souvětně nekongruenční 6.5.2.1.1. Vedlejší věty vztažné Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje ve větách vedlejších vztažných s otevřenou možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané vlastnosti v budoucnosti. Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase, popř. v rozkazovacím způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost. Na rozdíl od předchozích případů, kde byl antecedent neurčitý použit s neurčitým členem nespecifickým (um), je v případě zdejším antecedent použit se členem určitým atributivním, který vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu. věta hlavní věta vedlejší KONJUNKTIV futura PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV temporální význam: BUDOUCÍ vztah k VH: následnost vidový typ: atelický 164  Viz poznámka č. 161. 164 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta hlavní věta vedlejší Compra o perfume „Kup si ten parfém, que quiseres. který budeš chtít.“ Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu futura, jsou vloženy do věty hlavní: věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti pacienti, que tiverem gripe kteří budou mít chřipku, são atendidas amanhã. budou vyšetřeni ráno.“ věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti, que virem o filme kteří uvidí ten film, vão ficar entusiasmadas. budou nadšení.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním významu a indikativu ve větě vedlejší vztažné. věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti, que viram o filme kteří viděli ten film, ficaram entusiasmadas. byli nadšení.“ věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) As pessoas „Ti pacienti, que tinham gripe kteří měli chřipku, foram atendidas amanhã. byli vyšetřeni ráno.“ 6.5.2.1.2. Vedlejší věty adverbiální Sloveso ve tvaru konjunktivu futura se vyskytuje také ve větách vedlejších okolnostních, a to podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní, která musí mít sloveso v přítomném, budoucím nebo v imperativu. Ve větách adverbiálních podmínkových se vyskytuje sloveso v konjunktivním tvaru budoucího času, pokud vykazuje modální význam potenciální faktibilní s  otevřenou možností realizace v budoucnosti (kontextově také v přítomnosti). Konjunktiv budoucího času se může pojit s podmínkovými spojkami: caso „jestliže, pokud“ a se „jestliže“. Použití konjunktivu s jinými podmínkovými spojkami má svá omezení. Temporální význam konjunktivu budoucího času je určen většinou kontextově, často je však také dvouznačný. Někdy vyjadřuje děj současný s dějem věty hlavní, jindy zase děj následný. V případě, že konjunktiv budoucího času vyjadřuje vztah současný k větě hlavní, je nahraditelný konjunktivem času přítomného (pokud je věta vedlejší uvozená spojkou caso.) 165 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Telefonar-te-ei/vou telefonar-te/telefono-te se quiseres. „Já ti zavolám, pokud budeš chtít.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderás ir ao cinema caso não pagares a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nezaplatíš lístek.“ Vedlejší věty adverbiální časové s  temporálním významem budoucím a  vztahem následnosti k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkami: logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto „zatímco“, sempre que „vždy, když“. Použití s jinými spojkami je aty- pické. věta hlavní věta vedlejší Telefona-me quando quiseres. „Zatelefonuj mi až budeš chtít.“ věta hlavní věta vedlejší Vamos sair logo que terminar a reunião. „Odejdeme, hned jak skončí schůze.“ věta hlavní věta vedlejší Vamos visitar-te logo que pudermos. „Navštívíme tě, jakmile budeme moci.“ věta hlavní věta vedlejší O Rui não pode ir à escola enquanto estiver doente. „Rui nemůže jít do školy dokud bude nemocen.“ Konjunktiv budoucího času se používá také ve větách vedlejších měrových, které jsou uvozeny spojkovým spojením quanto mais „čím více“, quanto menos „čím méně“. Konjunktiv budoucího času má zde temporální význam budoucí a modální význam faktibilní s možnou realizací v blízké i vzdálené budoucnosti. 166 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ) Quanto mais depressa formos, „Čím rychleji půjdeme, mais cedo chegaremos ao restaurante tím dříve přijdeme do restaurace.“ Quanto menos barulho fizermos, „Čím méně hluku budeme dělat, menos possibilidades temos de ser apanhados. tím menší je možnost, že nás chytí. Tyto věty vedlejší jsou obdobou podmínkových vět s podmínkou reálnou faktibilní a otevřenou možností realizace v budoucnosti: věta vedlejší (konjunktiv futura) věta hlavní (indikativ) Quanto mais depressa formos, Se formos mais depressa mais cedo chegaremos ao restaurante chegaremos mais cedo ao restaurante Quanto menos barulho fizermos, Se não fizermos barulho menos possibilidades temos de ser apanhados. haverá menor possibilides de sermos apanhados. 167 6. KONJUNKTIV 6.6. KONJUNKTIV BUDOUCÍHO ČASU SLOŽENÉHO 6.6.1. Morfematická struktura Konjunktiv předminulého času (port. futuro composto do conjuntivo) se tvoří pomocí auxiliárního slovesa ter ve tvaru budoucího konjunktivu (v  archaické portugalštině a v portugalštině brazilské se občas používá také pomocné sloveso haver) a příčestí minulého významového slovesa (viz kapitola: 5.4.1.1., 5.4.1.2., 5.4.1.3.) TIVER + příčestí TIVERMOS + příčestí TIVERES + příčestí TIVERDES + příčestí TIVER + příčestí TIVEREM + příčestí 6.6.2. Sémantický rozbor konjunktivu budoucího času složeného V typu větně kongruenčním a nekongruenčním se sloveso v konjunktivu budoucího času složeného nevyskytuje. Ani v typu souvětně kongruenčním není možné jeho použití. Použití konjunktivu budoucího času složeného je typické pro souvětí nepřímo modální. 6.6.2.1. Typ souvětně nekongruenční 6.6.2.1.1. Vedlejší věty vztažné Sloveso ve tvaru konjunktivu složeného futura se sporadicky může vyskytnout ve větách vedlejších vztažných s otevřenou možností existence takového referenta, který bude splňovat žádané vlastnosti v budoucnosti. Vzhledem k větě hlavní, jejíž sloveso je v přítomném nebo budoucím čase, popř. v rozkazovacím způsobu, vyjadřuje konjunktiv futura časovou následnost. Stejně jako je tomu u konjunktivu budoucího času, je i zde antecedent použit se členem určitým atributivním, který vyjadřuje možnou existenci referenta v budoucnosti, který bude teprve odpovídat propozici věty vedlejší. Ta je vyjádřena budoucím časem konjunktivu. 168 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II věta hlavní věta vedlejší (konjuntiv futura) PŘÍTOMNÝ/BUDOUCÍ ČAS IMPERATIV temporální význam: BUDOUCÍ vztah k VH: následnost vidový typ: telický Věty vedlejší vztažné, které rozvíjejí podmět věty hlavní a v nichž je použito konjunktivu futura, jsou vloženy do věty hlavní: věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) Os alunos „Ti studenti, que tiverem lido o romance kteří budou mít přečtený ten román, vão escrever um ensaio sobre ele. o něm napíší esej.“ věta hlavní věta vedlejší Há que cumprir as regras „Je nutné dodržovat řád, que tiverem sido estabelecidas para o sector financeiro . který bude stanoven pro finanční sektor.“ V případě reálného referenta se použije u antecedenta určitého členu v identifikačním významu a indikativu ve větě vedlejší vztažné. věta hlavní (podmět) věta vedlejší věta hlavní (přísudek) Os alunos „Ti studenti, que tinham lido o romance kteří si přečetli ten román, escreveram um ensaio sobre ele. o něm napsali esej.“ věta hlavní věta vedlejší Há que cumprir as regras „Je nutné dodržovat řád, que tinham sido estabelecidas para o sector financeiro . který byl stanoven pro finanční sektor.“ 6.6.2.1.2. Vedlejší věty adverbiální Za stejných podmínek se používá konjunktivu futura složeného ve větách okolnostních podmínkových a časových, kde vyjadřuje následnost ve vztahu k větě hlavní, která musí mít sloveso v přítomném nebo budoucím čase, popřípadě v imperativním tvaru. Ve větách adverbiálních podmínkových mají slovesa v konjunktivním tvaru složeného času temporální význam budoucí (popřípadě přítomný) a modální význam potenciální faktibilní s otevřenou možností realizace v budoucnosti (popřípadě v přítomnosti) s předpokladem telické povahy děje, tedy ukončeného děje budoucího před dějem budoucím ve větě hlavní. 169 6. KONJUNKTIV věta hlavní věta vedlejší Pagar-te-ei/vou pagar-te/pago-te se tiveres terminado todo o trabalho . „Já ti zavolám, pokud budeš mít hotovou celou práci.“ věta hlavní věta vedlejší Não poderás ir ao cinema caso não tiveres pago a entrada. „Nemůžeš/nebudeš moci jít do kina, pokud nebudeš mít zaplacený lístek.“ Vedlejší věty adverbiální časové s  temporálním významem budoucím a  vztahem následnosti k větě hlavní mají také sloveso v konjunktivu budoucího času. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkou: até que „až, dokud“,, logo que „jakmile“,, assim que „jakmile“, quando „když“, enquanto „zatímco“, sempre que „vždy, když“. Použití s jinými spojkami je atypické. věta hlavní věta vedlejší A lista dos candidatos será publicada quando tivermos visto todos os curriculares. „Seznam kandidátů bude uveřejněn až budeme mít pročteny všechny životopisy.“ věta hlavní věta vedlejší As greves continuarão/continuam enquanto a administração não tiver dado resposta à proposta do sindicato. „Stávka bude pokračovat dokud úřad nebude mít odpověď na návrh syndikátu.“ 170 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 6.7. SOUSLEDNOST ČASOVÁ KONJUNKTIVNÍ Jak bylo zmíměno v kapitolách věnovaných sémantickým rozborům jednotlivých konjunktivních tvarů, lze vysledovat v souvětích tři typy časové souslednosti vyjadřující vztah mezi větou hlavní a vedlejší: současnost, následnost a předčasnost. Jde o tři roviny, které jsou v rámci časové souslednosti vyjádřeny různě v jednotlivých souvětích. Například v souvětích přímo modálních nelze explicitně vyjádřit vztah následnosti věty vedlejší, zatímco v souvětích nepřímo modálních lze tento vztah vyjádřit pomocí konjunktivu futura. V  souvětích s  vedlejší větou podmínkovou jsou kompatibilní vždy jen některé slovesné časy a způsoby. V následujících tabulkách uvádíme časy a způsoby, které jsou kompatibilní v různých typech souvětí v závislosti na časovém vztahu mezi větou vedlejší a hlavní a v závislosti na času věty hlavní. Přímo modální souvětí: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv indikativ čas: přítomný/budoucí/ složený minulý čas imperativ následnost konjunktiv přítomného času současnost předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta (expresivnější)165 konjunktiv plus-quam-perfekta (vyjadřující delší časový interval mezi propozicemi VH a VV) čas: všechny minulé časy (kromě minulého složeného) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta x165 165  Někdy se pro vyjádření většího časového intervalu mezi VV a VH používá konjunktivu plus-quam-perfekta. Tak rozdíl mezi větou: a) É possível que o banco tenha estado aberto. a větou b) É possível que o banco tivesse estado aberto. spočívá v časové vzdálenosti mezi propozicí věty hlavní a věty vedlejší. Věta a) implikuje vztah bezprostřední předčasnosti VV, zatímco věta b) implikuje vztah vzdálenější minulosti VV. 171 6. KONJUNKTIV Paradigma: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv É possível que následnost o banco esteja aberto. současnost předčasnost o banco tenha estado aberto. o banco estivesse aberto.165 Era possível que následnost o banco estivesse aberto. současnost předčasnost o banco tivesse estado aberto. Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty vztažné) věta hlavní věta vedlejší – konjunktiv indikativ čas: přítomný/budoucí/ složený minulý čas imperativ následnost konjuntiv budoucího času současnost konjunktiv přítomného času předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta čas: všechny minulé časy (kromě složeného času minulého) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta Paradigma: věta hlavní věta vedlejší – konjunktiv Compra o perfume que quiseres. Procuramos uma secretária fale português. Precisamos de falar com alguém tenha visto/visse /tivesse visto o acidente. věta hlavní věta vedlejší – konjunktiv Procurámos uma sercretária que falasse português. Precisámos de falar com alguém tivesse visto o acidente. 172 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální) věta hlavní – indikativ (imperativ) věta vedlejší – konjunktiv čas: přítomný/budoucí/složený minulý čas imperativ následnost konjuntiv budoucího času současnost konjunktiv přítomného času předčasnost konjunktiv minulého času konjunktiv imperfekta čas: všechny minulé časy (kromě času jednoduchého minulého) kondicionál následnost konjunktiv imperfekta současnost předčasnost konjunktiv plus-quam-perfekta Paradigma: věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Vou-te telefonar quando puder. Vamos jogar futebol embora esteja a chover. A Ana vai ajudar-me mesmo que não lho tenha pedido. věta hlavní věta vedlejší - konjunktiv Tinha que telefonar-lhe antes que saísse de casa. A Ana ajudou-me mesmo que não lho tivesse pedido. Nepřímo modální souvětí (vedlejší věty adverbiální podmínkové) věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv čas přítomný/ budoucí/imperativ konjunktiv přítomného/budoucího času kondicionál/imperfektum konjunktiv imperfekta kondicionál minulý/ plus-quam-perfektum konjunktiv plusquamperfekta Paradigma: věta hlavní - indikativ věta vedlejší - konjunktiv Vou/irei/vamos ao treino caso faça bom tempo. Vou/irei/vamos ao treino se/quando fizer bom tempo. Iria/ia ao treino se fizesse bom tempo. Teria ido/Tinha ido ao treino se tivesse estado bom tempo. 173 7. MODÁLNÍ IMPERATIV 7. MODÁLNÍ IMPERATIV Imperativ, neboli rozkazovací způsob (port. imperativo) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje přímý rozkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití imperativu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu. V portugalštině lze použít kondicionálu nebo imperfekta s modálním slovesem poder. Ve většině jazyků se imperativ používá zejména ve 2. osobě, k níž se mluvčí obvykle obrací. Mnohdy však lze vyjádřit rozkaz i v jiné osobě – časté je tzv. trojčlenné paradigma: 2. osoba jednotného čísla a 1. a 2. osoba množného čísla. V 1. osobě množného čísla se používá zpravidla jako výzva do vlastních řad. Cantemos e dancemos! „Zpívejme a tancujme!“ V písmu se výpovědi obsahující imperativ ukončují: • vykřičníkem, jedná-li se o kategorický požadavek (Okamžitě odejdi!); • v ostatních případech tečkou, jedná-li se zejména o zdvořilou žádost (Prosím, otevři okno.). Jednorázové příkazy se obvykle vyjadřují použitím dokonavého slovesa (např. Faz! „Udělej!“), příkazy s dlouhodobou platností se vyjadřují použitím statického, procesuálního nebo stavového slovesa odstranit (např. Pensa nisso! „Mysli na to./Promysli si to.“), příkazy opakované se pak vyjadřují lexikálně (např.: Tome duas pílulas por dia. „Užívejte dvě tabletky denně.“). Zákazy (záporné příkazy) mívají zpravidla dlouhodobou platnost, proto se v záporu tvoří imperativ především od sloves, které jsou atelické povahy (např. Não cantes! „Nezpívej!“) Rozkazovací způsob má v  portugalštině vlastní tvary jen pro 2.osobu jednotného a množného čísla. 2. osoba jednotného čísla se tvoří odtržením koncovky -s a ve většině případů je shodná se 3.osobou jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu: cantas ► cantas – s = Canta.Canta!! „(On) zpívá.= Zpívej.“ pões ► pões –s = Põe. Põe! „(On) pokládá. Polož!“ Imperativ 2. osoby množného čísla se tvoří odtržením -s od 2. os. mn. č. oznamovacího způsobu přítomného času: cantais ► cantais – s = Cantai!! „Zpívejte.“ pondes ► pondes –s = Ponde! „ Položte!“ 174 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II U ostatních osob se používá tvaru konjuktivu přítomného času. U zvratných sloves platí pro pozici zvratného zájmena stejná pravidla jako u klitických zájmen. KLADNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa. - Falemos! - ▪Lavemo-nos! Fala! Falai! Lava-te! ▪Lavai-vos! Fale! Falem! Lave-se! Lavem-se! ▪ U první a druhé osoby množného čísla u kladného imperativu zaniká u slovesného tvaru koncovka - s. U záporného rozkazovacího způsobu se ve všech osobách používá konjunktivního tvaru. U zvratných sloves se pak zvratná zájmena staví před sloveso. ZÁPORNÝ ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: Nezvratná slovesa. Zvratná slovesa. - Não falemos! - Não nos lavemos! Não fales! Não faleis! Não te laves! Não vos laveis! Não fale Não falem! Não se lave! Não se lavem! 175 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY Neurčité tvary slovesné (tzv. nefinitní tvary) lexikálně pojmenovávají procesy, stejně jako finitní (časovaná) slovesa, ale na rozdíl od nich nevyjadřují žádné gramatické kategorie. Někdy jsou nazývány jako polopredikační166 . Patří k  nim tři tvary: infinitiv, gerundium a participium. Infinitní tvary „pojmenovávají proces bezpříznakově co do průběhu, čímž připomíná deverbativní substantiva:“167 cantar - o canto, ler – a leitura. Gerundium pojmenovává proces s důrazem na jeho průběh. „Vzhledem ke své okolnostní povaze zpravidla plní funkci syntaktického adverbia“.168 Participium „pojmenovává proces zpravidla (ne však vždy) s důrazem na jeho skončenost, morfologicky a syntakticky se chová jako adjekti- vum“169 . 8.1. TVARY INFINITNÍ Infinitní tvary se svou funkcí blíží funkci slovesného substantiva. Infinitivy jsou v portugalštině dvojího druhu: prostý a osobní. Infinitiv prostý nevyjadřuje číslo, čas ani způsob. Zachovává si však některé rysy slovesa: může vyjádřit slovesný rod /činný nebo trpný/. Infinitiv osobní pak vyjadřuje osobu i číslo – proto se mu říká také flektovaný/ časovaný.170 Infinitiv může vyjádřit následnost, současnost a předčasnost k ději označovanému určitým slovesným tvarem, a podle toho se také dělí na infinitiv jednoduchý a složený. Infinitiv prostý jednoduchý: činný rod: fazer trpný rod: ser feito Infinitiv prostý složený: činný rod: ter feito trpný rod: ter sido feito. Infinitiv slouží jako kondenzor souvětí, tedy jako prostředek určený ke krácení věty vedlejší: Ao sair de casa, começou a fazer sol. „Když vyšel z domu, začalo svítit slunce.“ Apesar de estar cansado, ajudou-me no trabalho.  „Přestože byl unaven, pomohl mi v práci.“ Constatou não ter assinado o protocolo. „Konstatoval, že nepodepsal protokol.“ 166  Zavadil, Čermák (2010:335). 167  Tamtéž. 168  Tamtéž. 169  Tamtéž. 170  Hampl (1972:318) 176 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Substantivní povaha infinitivu je zvýrazněna spojením se členem, kdy člen slouží jako nominalizátor (indikátor substantivní platnosti), který převádí infinitiv do kategorie slovesných substantiv. Substantivní povaha těchto nominalizovaných infinitivů ovlivňuje také jejich překlad, jako např. estudar „studovat“ – o estudar „studování“, amar „milovat“ – o amar „milování, escrever „psát“ – o escrever „psaní“. Nominalizátorem může být také člen neurčitý, posesivní či demonstrativní zájmeno. Okazionálně lze substantivizovat i celé syntagma či celou větu: Agradeço-lhe o ter-me enviado o convite. „Děkuji za zaslání pozvánky.“ Někdy se tyto nominalizované infinitivy substantivují příležitostně a mají stejnou vazbu jako sloveso: Eu estudo química. „Já studuji chemii.“ O estudar química. „studium chemie“. Jindy zpodstatnělé infinitivy mají už všechny rysy podstatného jména, tvoří množné číslo a  se slovesy se pojí pomocí stejných předložek jako podstatná jména: amanhecer „svítat“, o amanhecer „svítání“., andar „chodit“, o andar „chůze, patro“, jantar „večeřet“, o jantar „večeře“, poder „moci“, o poder “moc“, viver „žít“, os víveres „potra- viny“. Infinitiv osobní se tvoří koncovkami, které se připojují k infinitnímu tvaru. U pravidelných sloves se tvary infinitivu osobního shodují s tvary konjunktivu futura. U nepravidelných sloves však k této morfematické shodě nedochází. - -mos falar falarmos -es -des falares falardes - -em falar falarem Infnitiv osobní Konjunktiv budoucí estar estarmos estiver estivermos estares estardes estiveres estiverdes estar estarem estiver estiverem Tento typ infinitivu se vyskytuje pouze v portugalštině a v galicijštině. Jeho hlavní funkcí je funkce kondenzoru, a to zejména tam, kdy věta vedlejší kondenzovaná má podmět odlišný od podmětu věty hlavní. Infinitiv osobní má značný rozsah užití, a to i v hovorové řeči. V  případě krácení vět vedlejších infinitivem se pak nefinitní tvar slovesa asynde- ticky171 připojuje k větě hlavní, přičemž je někdy použito i předložky. U zvratných sloves stojí sloveso před nebo za infinitivem: 171  Asyndeton = spojení dvou větných celků bez spojky. 177 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY É bom ele se ter levantado tão cedo. „Je dobře, že vstal tak brzy.“ É bom ele ter-se levantado tão cedo. Krácení vedlejších vět infinitivem je možné u všech možných typů vět vedlejších.172 Věty obsahové: Espero que tudo tenha corrido bem. „Doufám, že vše proběhlo dobře.“ Espero ter corrido tudo bem. • Věty obsahové s direktivním slovesem: Digo-te/peço-te Říkám ti /Žádám tě, que termines já o trabalho. „abys již dokončil práci.“ Digo-te/Peço-te para terminares já o trabalho. • Věty vedlejší vztažné Vi crianças que choraram. „Viděl jsem děti, které plakaly.“ Vi crianças a chorar. • Podmínkové věty vedlejší Se o fizesse, „Kdyby to udělal, não poderia evitar o choque. nemohl by se vyhnout srážce.“ A fazê-lo, não poderia evitar o choque. • Způsobové věty vedlejší Fala em voz alta de modo „Mluví nahlas, que ouçam todos bem. aby všichni dobře slyšeli.“ Fala em voz alta de modo a todos ouvirem bem. • Účelové věty vedlejší Interromperam as férias a fim de que realizassem uma curta viagem de serviço. Interromperam as férias a fim de realizarem uma curta viagem de serviço. „Přerušili dovolenou, aby jeli na krátkou služební cestu. • Přípustkové věty vedlejší Embora soubessse a verdade, não disse nada. „Přestože znal pravdu, neřekl nic.“ Apesar de saber a verdade, não disse nada. • Časové věty vedlejší Antes que chegassem à reunião, Než přišli na schůzi, o director telefonou. „telefonoval ředitel. Antes de chegarem à reunião, o director telefonou. 172  Více viz: Iva Svobodová, „Sintaxe da Língua Portuguesa“ (2015). 178 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II • Příčinné věty vedlejší Eles não votam porque são analfabetos. „Oni nevolí, protože jsou analfabeti.“ Eles não votam por serem analfabetos. 179 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY 8.2. GERUNDIUM Gerundium má dva tvary: jednoduchý a složený. Na rozdíl od našeho přechodníku je neměnné v rodě a v čísle. Flektované gerundium sice existuje, ale v nespisovných dialektologických variantách. Jednoduchý tvar gerundia se tvoří nahrazením infinitivních koncovek –ar, -er,-ir příponami –ando, -endo, - indo: falar -falando / vender -vendendo/ partir -partindo. Složený tvar se pak tvoří pomocí pomocného slovesa ter v gerundijním tvaru (tendo) a příčestí minulého významového slovesa: falar-tendo falado/ vender - tendo vendido / partir -tendo partido. Nepravidelné gerundium má sloveso pôr: pondo a jeho odvozeniny. Gerundiem jednoduchým se vyjadřuje děj současný nebo následující za dějem slovesa v určitém tvaru: A Ana resolveu o problema mandando um fax para o cliente. „Ana vyřešila ten problém tak, že poslala klientovi fax. Gerundium složené vyjadřuje děj, který proběhl před dějem vyjádřeným slovesem věty hlavní. Tendo batido com a cabeça na esquina da mesa, a Maria desmaiou. „Marie se bouchla hlavou o roh stolu a pak omdlela. Někdy se gerundium používá s předložkou em. Používání předložky em s gerundiem je v hovorovém jazyce pociťováno spíše jako archaismus. V některých vazbách se však vyskytuje častěji, jako například v em se tratando de „vzhledem k tomu, že“. Může plnit v této konstrukci také temporální význam budoucí: Em sendo sete horas, vamos ligar para a Sara. „Až bude sedm hodin, zavoláme Sáře.“ Em eu saindo, compro fruta. „Až půjdu ven, koupím ovoce.“ Em chovendo, não haverá piquenique. „Jestli bude pršet, nebude piknik.“ Do češtiny se gerundium překládá podle souvislosti buď větou souřadnou, nebo vedlejší větou příslovečnou (časovou, způsobovou, příčinnou, apod), popřípadě vazbou jmennou. Zvláštností gerundia však je, že vztah okolnosti k  jinému procesu (věty hlavní), nesignalizuje zcela přesně. Tím se liší od infinitivu a participia, u něhož tyto vztahy bývají specifikovány pomocí předložek. Gerundium se však zpravidla s předložkami nespojuje a tak někdy připouští více možných sémantických interpretací. Může mít význam: • Věty vedlejší podmínkové: Entregando o trabalho a tempo, não terá problemas. 180 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II „Jestliže odevzdáte práci včas, nebudete mít problém.“ • Věty vedlejší přípustkové: Embora alcançando um relativo suceso, não atingiu o mesmo grau de avaliação. „Přestože měl celkem úspěch, nezískal při hodnocení stejnou známku.“ Věty vedlejší důsledkové: Batendo com a cabeça na esquina da porta, a Maria desmaiou. „Když se bouchla hlavou o roh dveří, omdlela.“ 181 8. NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY 8.3. PARTICIPIUM Participium plní funkci slovesného adjektiva. Z  morfologického hlediska plní často funkci shodnou s adjektivním přívlastkem: um quarto preparado / quartos preparados. Stejně jako infinitiv a  gerundium, participium slouží ko kondenzaci predikace. S  těmito kondenzory však nesdílí všechny slovesné vlastnosti: netvoří pasivní konstrukci (ale může význam pasivní vyjadřovat), nedisponuje složeným tvarem a nemůže řídit přímý předmět. V  gramatikách se participiálním tvarům konvenčně říká participium (příčestí) minulé nebo pasivní (trpné). Minulé proto, že rezultativní stav implikuje děj jako předcházející ději pasivně pojatého děje. Děj kondezovaný participiem však nemusí být nutně chápán jako předčasný k ději věty finitní, nýbrž může být s ním i současný. Vazba s příčestím může nahradit větu vedlejší příslovečnou, i když nemá stejný podmět jako věta hlavní. Vazby s příčestím překládané do češtiny vedlejší větou nebo jmennou vazbou vyjadřují hlavně časové vztahy: Lido o jornal, o Rui tirou os óculos. „Když si Rui přečetl noviny, sundal si brýle.“ Chegada a casa, „Když Marie přišla domů, a Maria telefonou à filha. zatelefonovala dceři.“ 182 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 9. TERMINOLOGIE číslo número čas tempo indikativ indicativo budoucí jednoduchý futuro do presente simples budoucí složený futuro do presente composto imperfektní imperfeito kondicionál jednoduchý futuro do pretérito simples/ condicional simples kondicionál složený futuro do pretérito composto/ condicional composto minulý jednoduchý pretérito perfeito simples minulý složený pretérito perfeito composto předminulý mais-que-perfeito přítomný presente konjunktiv budoucího času futuro simples do conjuntivo budoucího času složeného futuro composto do conjuntivo imperfekta imperfeito do conjuntivo minulého času pretérito do conjuntivo předminulého času mais-que-perfeito do conjuntivo přítomného času presente do conjuntivo modalita modalidade modální adjektiva adjectivos modais modalita alethická modalidade alética modalita aristotelická modalidade aristotélica modalita deontická modalidade deôntica modalita epistemická modalidade epistémica modální slovesa verbos modais modální substantiva substantivos modais 183 9. TERMINOLOGIE osoba pessoa rod voz/diátese diateze aktivní činný rod diátese/voz activa diateze impersonální diátese/voz impessoal diateze mediální diátese/voz medial diateze pasivní diátese/voz passiva diateze reflexivně pasivní diátese/voz reflexiva passiva sloveso verbo slovesná flexe conjugação/flexão verbal sl. určité verbo finito sl. neurčité verbo não finito infinitiv infinitivo gerundium gerúndio participium particípio pravidelné/nepravidelné časování conjugação regular/irregular sl. pravidelné verbo regular sl. nepravidelné verbo irregular sl. defektní verbo defectivo sl. s nadbytečnými tvary v. abundante sl. hlavní verbo principal sl. pomocná verbo auxiliar sémantická povaha sloves valor semântico dos verbos sl. deklarativní verbos declarativos sl. epistemická verbos epistémicos sl. inergativní verbos inergativos sl. metereologická verbos meteorológicos sl. s modálním významem volním verbos volitivos sl. s modálním významem hodnotícím verbos avaliativos sl. pohybová verbos de movimento sl. psychologická neemotivní verbos psicológicos não emotivos sl smyslového vnímání verbos perceptivos sl. statická vyjadřující stavy verbos estáticos 184 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II slovesná tranzitivita transitividade verbal sl. netransitivní verbos intransitivos sl. transitivní verbos transitivos sl. binární verbos binários sl. trinární verbos trenários sl. kauzativní verbos causativos sl. jednočlenná verbos unários sl. vyjadřující body verbos pontuais souslednost časová dependência/concordância temporal věty vedlejší orações subordinadas obsahové orações completivas/substantivas okolnostní orações adverbiais/circunstanciais časové o.s.a. temporais měrové o.s.a. proporcionais podmínkové o.s.a. condicionais přípustkové o.s.a. concessivas účelové o.s.a. finais srovnávací o.s.a. comparativas způsobové o.s.a. modais vztažné orações relativas/adjetivas vid aspecto body pontos kulminované procesy processos culminados kulminace culminações procesy processos události eventos stavy estados způsob modo imperativ imperativo indikativ indicativo konjunktiv conjuntivo 185 10. CVIČENÍ 10. CVIČENÍ 1. Doplňte tabulku o správné tvary 1. ps.sg. presente do indicativo 2.ps.sg. futuro simples indicativo 3.ps.sg. imperfeito indicativo 1.ps.pl. pretérito perfeito composto 3.ps.pl.pretérito mais-que-perfeito simples indicativo ser estar pôr querer poder ir dar saber vir 1 ps.sg. presente conjuntivo 2.ps.sg. imperfeito conjuntivo 3 ps.sg. pretérito perfeito conjuntivo 1.ps.pl. futuro conjuntivo 3.ps.pl. pretérito maisque- perfeito conjuntivo trazer ver ler fazer dizer perder pedir dormir 186 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 2. Vyber správný tvar 1. Só esperava que ele dissesse/tenha dito a verdade. 2. Se já leste/tenhas lido o livro, traz-mo amanhã. 3. Não saio daqui até que vocês terão tomado /tenham tomado uma decisão. 4. Talvez o doutor já chegou/tenha chegado à reunião. 5. Receio que ela partiu/partisse/tenha partido para o estrangeiro. 6. É provável que ele ficou /ficasse/tenha ficado doente depois de tudo o que comeu. 7. Duvidava que vocês se arranjaram/tenham arranjado/tivessem arranjado quando eu chegar/chegasse/cheguei. 8. É possível que ele a ofendeu/tenha ofendido com o que lhe disse. 3. Doplň správný tvar slovesa: 1. Espero que amanhã__________ (estar) bom tempo. 2. Dissemos que tu não__________ (poder) ficar mais tempo. 3. Ele disse-me que te__________ (dizer) toda a verdade. Mas segundo o que dizes, é provável que não__________ (saber) tudo. 4. Receio que __________ (perder) na cidade. Ainda não voltaram! 5. Proíbo-te que me__________(falar) com esses modos. 6. Tinha muita pena que ele afinal não__________(conseguir) vir. 7. Se o marido da Ana __________(ser) despedido, teriam de mudar para o Porto. 8. Que o lugar onde vivemos (ser) _________ para sempre o nosso lar! 9. Oxalá eles _________ (encontrar-se) com o Sr. Ramos! 10. Dizes que está resolvido? Quem me dera que _________ (ter) razão! 11. Tomara que não _________ (chover)! 12. Quero que assim _________(ser)! 13. O médico telefonou-me que seguindo à risca a medicação, a febre __________ (dever) baixar e dentro de 3 dias. 14. Talvez leões e galos se _________ (rir-se) em segredo. 15. Ou talvez estes versos _________ (ser) só o enredo de dez rios, dois astros, a névoa de uma casa. 16. Todas as vezes que __________(errar) uma conta, tens de fazer tudo de novo. 17. Enquanto não__________(pôr) os óculos, continuas com dores de cabeça. 18. Se vocês __________(querer), podem passar cá o fim-de-semana. 19. Assim que __________(chegar) a casa, vou-me deitar. Estou estafada. 20. Vem amanhã trabalhar? Depende de como me__________(sentir). Se __________ (estar) melhor, vou. Se__________(ter) febre, continuo em casa. 21. Enquanto__________(ser) bem tratado, não vejo razão para me despedir. 22. Tratem do assunto conforme __________(querer). 187 10. CVIČENÍ 4. Vyberte z nabídky správný tvar. 1. É possível que hoje ainda chova/vai chover. 2. Era bom que venham/viessem a tempo. 3. É provável que se atrasasse/se tenha atrasado/se atrasou. 4. É importante que leiam/leêm o artigo. 5. Era necesário que aprenda/aprende/aprendesse línguas. 6. Basta que deixe/deixa aqui o número de telefone. 7. Seria conveniente que primeiro vêem/viram/vissem o filme. 8. Era natural que esteja/está/tenha estado/estivesse/estava cansada depois de trabalhar o dia inteiro. 9. É possível que chegam/cheguem/chegassem/tenham chegado a casa. 10. Seria melhor que não comas/comes/comesses/tenhas comido tanto. 11. Era natural que está/esteja/estivesse com frio. 12. Disse que tinha encontrado/encontrou/encontres o Pedro lá. 13. É necesário que fará/faça a dieta. 14. Era provável que ficam/fiquem/ficassem/tenham ficado em casa. 15. Mesmo que haja/há bom tempo, ficam em casa. 16. Mesmo que chova/chove/chovesse/choveu, fomos ao futebol. 17. Embora não sabe/saiba/soubesse/sabia as línguas estrangeiras, nunca não tinha problemas quando viajava. 18. Caso seja/é/será/for necesário, vou falar/falasse com o advogado. 19. Embora ela seja/é/fosse/era uma excelente funcionária, sempre se atrasou/se atrasava. 20. Mesmo que não o conheça/conheço pessoalmente, falamos/falámos pelo telefone muitas vezes. 21. Possivelmente, o Paulo telefonou/telefone para a Ana. 22. Leva/levou o mapa da cidade caso te percas/perderás na cidade. 23. Caso haja/há bilhetes, compra/comprou dois para mim.. 24. Gostasse/gostei sempre deste desenho. 25. Não paguei/pagasse/pagaria/pagava nem que chamassem/chamarão a polícia. 26. Emprestava-ge/emprestei-te/Ia emprestar-te o carro caso/desde que conduzas/conduzirás/conduzisses com cuidado. 27. Até que não estejas/estás/estiveres bom de saúde, não poderás sair/pudeste sair. 28. Vale/valha/valeu talvez a pena salientar a dimensão da fantástica obra. 29. Caso ele venha/virá/vier, encomendamos/encomendámos/encomendaremos mais comida. 30. QAinda que encontre/encontra a carteira, é/era natural que não não esteja/está lá o dinheiro. 188 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 5. Přeložte. 1. Až budou ukončeny zkoušky, budu moci odpočívat. 2. Jakmile budeme mít prohlédnuté muzeum, půjdeme se podívat na hrad. 3. Jakmile bude ukončena schůze, půjdeme všichni na kávu. 4. Kdybych to býval věděl, býval bych ti to řekl. 5. Kdybych byl tebou (být tebou), nepletl bych se do té věci. 6. Kdyby tu byla, odpověděla by na tu otázku. 7. Kdyby byla ambicióznější, snažila by se najít lepší práci. 8. Kdybyste zítra přivezli auto, mohli bychom si vyjet na výlet. 9. Kdybys našel peněženku se 200 korunami, co bys dělal? 10. Leze po stromě, jak kdyby to byla nějaká opice. 11. On mluví francouzsky jako kdyby byl Francouz. 12. Mluví, jako kdyby všemu rozuměla. 13. Chovají se ke mně, jako kdybych byl jejich syn. 14. Chová se, jako kdyby byla dítě. 15. Ignoruje mě, jako kdybych pro něj neexistoval. 16. Utrácí peníze, jako kdyby padaly ze stromu. 17. Usmál se na mě, jako kdyby mě znal. 18. On není můj šéf, ale někdy jedná, jako kdyby jím byl. 19. Nemáš dnes sice narozeniny, ale jako bys je měl. Vezmi si ten dárek. 20. On nemá rád tresku, ale jí ji, jakoby mu chutnala. 21. Sháněl jsem košili, která by mi dobře sedla. 22. Nekouřím a nikdy kouřit nebudu. 23. Tento týden zahájí prezident svou obvyklou návštěvu země. 24. Tento týden je velká zima, copak bude sněžit? 25. Učitel nechodí do školy, snad není nemocen. 26. Budeš to mít uděláno do devíti hodin? 27. Udělal jsem to a udělal bych to znovu. 28. Zaplatil jsem večeři a zaplatil bych ji znovu. 29. Už jsem ten film viděl a podíval bych se na něj znovu. 30. Mluvil jsem o nich špatně (dizer mal de alguém) a mluvil bych o nich znovu špatně. 31. Jestlipak ta operace dopadla dobře? 32. Kdo ASI vyhrál ten konkurs? 33. Býval bych i přišel. 34. Pročpak se ten Jan ASI nerozloučil? 35. Řidič zřejmě usnul a narazil s autem do svodičů na dálnici a poté se převrátil. 36. Copak asi způsobilo tu nehodu? 37. Znovu mu pomůžeme. 189 10. CVIČENÍ 38. Požádá Tě o prominutí. 39. On to udělá tak, jak jsem mu řekl. 40. Zajímalo by mě, jak vypadají ty katalogy. 41. Cítil bych se lépe, kdyby mohl mluvit s lékařem osobně. 42. Oni ti to přinesou. 43. Zítra jej navštívím. 44. Býval bych to napsal. 45. Býval bych se oženil, kdybych našel tu správnou nevěstu. 46. Zítra to obdrží. 47. Bude ti lhát. 48. Řekl bys mi pravdu? 49. Zatelefonujeme mu zítra. 50. Zaplatil bych ti to, kdybych měl peníze. 51. Udělám to o víkendu. 52. Dám mu to. 53. Neřekneme mu to. 54. Byl bych to býval přinesl. 55. Přineseme to zítra. 56. Do příštího týdne budu mít vše přečteno. 57. Zazpíval bych mu ji. 58. Býval bych to zaplatil. 59. Koupili bychom to, ale nemáme peníze. 60. Řekla, že s ním nepůjde do kina, protože nemá čas. 61. Do desáté hodiny to bude mít dokončeno. 62. Stěžovala si, že jí nic nepřipravili. 63. Zeptala se mě, jestli přijde manžel taky na večeři. 64. Myslel jsem, žes říkal, že je to tam drahé. 65. Vyprávěl, že každý den ráno vstával a chodíval pracovat na pole /ao campo/. 66. Řekla, že bude pro ní potěšením se mnou pracovat. 67. Myslela si, že utratil všechny peníze. 68. Řekla, že neměla čas si vše připravit. 69. Zeptala se mě, zda půjdu s nimi na večeři. 70. Stěžovala si, že neumí pracovat s počítači. 71. Zatelefonovala, aby se zeptala, jestli jsme mu to řekli. 72. Řekla, že pro něj udělá vše. 73. Říkala, že byla pozvaná na oslavu. 74. Nevěděla, zda ji pozvou. 75. Napsala, že nás navštíví. 190 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 76. Myslela si, že festival začíná až koncem měsíce. 77. Ptala se, kolik lidí přišlo. 78. Nevěděla, proč se ptáš. 79. Řekla, že budou mít malé zpoždění. . 80. Oznámila nám, že se bude vdávat. 191 11. Klíč k řešení 11. Klíč k řešení Cvičení 1 1. ps.sg. presente do indicativo 2.ps.sg. futuro simples indicativo 3.ps.sg. imperfeito indicativo 1.ps.pl. pretérito perfeito composto 3.ps.pl.pretérito mais-queperfeito simples indicativo ser sou serás era temos sido foram estar estou estarás estava temos estado estiveram pôr ponho porás punha temos posto puseram querer quero quererás queria temos querido quiseram poder posso poderás podia temos podido puderam ir vou irás ia temos ido foram dar dou darás dava temos dado deram saber sei saberás sabia temos sabido souberam vir venho virás vinha temos vindo vieram 1 ps.sg. presente conjuntivo 2.ps.sg. imperfeito conjuntivo 3 ps.sg. pretérito perfeito conjuntivo 1.ps.pl. futuro conjuntivo 3.ps.pl. pretérito maisque- perfeito conjuntivo trazer traga trouxesses tenha trazido trouxermos tivessem trazido ver veja visses tenha visto virmos tivessem visto ler leia lesses tenha lido lermos tivessem lido fazer faça fizesses tenha feito fizermos tivessem feito dizer diga dissesses tenha dito dissermos tivessem dito perder perca perdesses tenha perdido perdermos tivessem perdido pedir peça pedisses tenha pedido pedirmos tivessem pedido dormir durma dormisses tenha dormido dormirmos tivessem dormido 192 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Cvičení 2 1. Só esperava que ele dissesse a verdade. 2. Se já leste o livro, traz-mo amanhã. 3. Não saio daqui até que vocês tenham tomado uma decisão. 4. Talvez o doutor já tenha chegado à reunião. 5. Receio que ela partisse/tenha partido para o estrangeiro. 6. É provável que ele ficasse/tenha ficado doente depois de tudo o que comeu. 7. Duvidava que vocês já se tivessem arranjado quando eu cheguei. 8. É possível que ele a tenha ofendido com o que lhe disse. Cvičení 3 Řešení: 1. Espero que amanhã esteja bom tempo. 2. Dissemos que tu não podias/ poderias ficar mais tempo. 3. Ele disse-me que te tinha dito/dissera/disse toda a verdade. Mas segundo o que dizes, é provável que não saiba(s), tenha(s) sabido/soubesse(s) tudo. 4. Receio que se tenham perdido/se perdessem na cidade. Ainda não voltaram! 5. Proíbo-te que me fales com esses modos. 6. Tinha muita pena que ele afinal não conseguisse/ tivesse conseguido vir. 7. Se o marido da Ana fosse despedido, teriam de mudar para o Porto. 8. Que o lugar onde vivemos seja para sempre o nosso lar! 9. Oxalá eles se encontrem com o Sr.Ramos! 10. Dizes que está resolvido? Quem me dera que tenhas razão! 11. Tomara que não chova! 12. Quero que assim seja! 13. O médico telefonou-me que seguindo à risca a medicação, a febre devia/deveria baixar e dentro de 3 dias. 14. Talvez leões e galos se se riam/ se tenham rido/ se rissem em segredo. 15. Ou talvez estes versos sejam só o enredo de dez rios dois astros a névoa de uma casa. 16. Todas as vezes que errares uma conta, tens de fazer tudo de novo. 17. Enquanto não puseres os óculos, continuas com dores de cabeça. 18. Se vocês quiserem/ querem, podem passar cá o fim-de-semana. 19. Assim que chegar a casa, vou-me deitar. Estou estafada. 20. Vem amanhã trabalhar? Depende de como me sentir. Se estiver melhor, vou. 21. Se tiver febre, continuo em casa. 22. Enquanto for bem tratado, não vejo razão para me despedir. 23. Tratem do assunto conforme quiserem. 193 11. Klíč k řešení Cvičení 4. 1. É possível que hoje ainda chova/vai chover. 2. Era bom que venham/viessem a tempo. 3. É provável que se atrasasse/se tenha atrasado/se atrasou. 4. É importante que leiam/leêm o artigo. 5. Era necesário que aprenda/aprende/aprendesse línguas. 6. Basta que deixe/deixa aqui o número de telefone. 7. Seria conveniente que primeiro vêem/viram/vissem o filme. 8. Era natural que esteja/está/tenha estado/estivesse/estava cansada depois de trabalhar o dia inteiro. 9. É possível que chegam/cheguem/chegassem/tenham chegado a casa. 10. Seria melhor que não comas/comes/comesses/tenhas comido tanto. 11. Era natural que está/esteja/estivesse com frio. 12. Disse que tinha encontrado/encontrou/encontres o Pedro lá. 13. É necesário que fará/faça a dieta. 14. Era provável que ficam/fiquem/ficassem/tenham ficado em casa. 15. Mesmo que haja/há bom tempo, ficam em casa. 16. Mesmo que chova/chove/chovesse/choveu, fomos ao futebol. 17. Embora não sabe/saiba/soubesse/sabia as línguas estrangeiras, nunca tinha problemas quando viajava. 18. Caso seja/é/será/for necesário, vou falar/falasse com o advogado. 19. Embora ela seja/é/fosse/era uma excelente funcionária, sempre se atrasou/se atrasava. 20. Mesmo que não o conheça/conheço pessoalmente, falamos/falámos pelo telefone muitas vezes. 21. Possivelmente, o Paulo telefonou/telefone para a Ana. 22. Leva/levou o mapa da cidade caso te percas/perderás na cidade. 23. Caso haja/há bilhetes, compra/comprou dois para mim. 24. Gostasse/gostei sempre deste desenho. 25. Não paguei/pagasse/pagaria/pagava nem que chamassem/chamarão a polícia. 26. Emprestava-te /emprestei-te/Ia emprestar-te o carro caso/desde que conduzas/conduzirás/conduzisses com cuidado. 27. Até que não estejas/estás/estiveres bom de saúde, não poderás sair/pudeste sair. 28. Vale/valha/valeu talvez a pena salientar a dimensão da fantástica obra. 29. Caso ele venha/virá/vier, encomendamos/encomendámos/encomendaremos mais comida. 30. Ainda que encontre/encontra a carteira, é/era natural que não não esteja/está lá o dinheiro. 194 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II Cvičení 5. 1. Quando tiverem terminado os exames, vou poder/poderei descansar. 2. Quando tivermos visto o museu, iremos/vamos ao castelo. 3. Logo que tiver terminado a reunião, vamos todos tomar um café/iremos todos tomar um café. 4. Se o tivesse sabido antes, ter-to-ia dito (tinha-to dito) 5. Se eu fosse a ti, não me meteria (não me metia) no assunto. 6. Se ela estivesse aqui, responderia (respondia) a esta pergunta. 7. Se ela fosse mais ambiciosa, tentaria encontrar um melhor trabalho. 8. Se amanhã trouxessem (o) carro, poderiamos (podíamos) ir passear. 9. Se encontrasses uma carteira com duzentas coroas, o que é que farias (fazias)? 10. Sobe as árvores como se fosse um macaco. 11. Ele fala francês como se fosse um francês. 12. Fala como se entendesse/percebesse tudo. 13. Eles tratam-me como se fosse o filho deles. 14. Porta-se como se fosse uma criança. 15. Ignora-me como se não existisse para ele. 16. Gasta dinheiro como se caísse das árvores. 17. Sorriu para mim como se me conhecesse. 18. Ele não é o meu chefé mas às vezes porta-se como se o fosse. 19. Hoje não fazes anos mas é como se fizesses. Toma-lá esta prenda. 20. Ele não gosta de bacalhau mas come-o como se gostasse dele. 21. Estava à procura de uma camisa que me ficasse (sentasse) bem. 22. Não fumo nem nunca fumarei. 23. Esta semana o presidente iniciará a sua visita habitual pelo país. 24. Esta semana tem estado muito frio. Será que vai nevar? 25. O professor não vem às aulas. Será que está doente? 26. Tê-lo-ás feito até às nove horas? 27. Eu fi-lo e fá-lo-ia (fazia-o)outra vez. 28. Paguei o jantar e pagá-lo-ia (pagava-o) outra vez. 29. Eu já vi o filme e vê-lo-ia (via-o) outra vez. 30. Disse mal deles e diria (dizia) outra vez. 31. A operação terá corrido bem? Será que a operação terá corrido bem? 32. Quem terá ganho o concurso? 33. Eu teria vindo (tinha vindo). 34. Porque é que o João não se teria despedido? 35. O motorista teria adormecido, a a camioneta teria embatido nas divisórias da auto-estrada e, consequentemente, teria capotado. 195 11. Klíč k řešení 36. O que é que teria originado o acidente? 37. Ajudá-lo-emos(ajudamo-lo, vamos ajudá-lo) outra vez. 38. Pedir-te-á desculpa(s).Vai pedir-te desculpa(s). 39. Ele fá-lo-á (vai fazê-lo, fá-lo) como eu lhe disse. 40. Interessar-me-ia ver os catálogos. Interessava-me ver os catálogos. 41. Sentir-me-ia melhor se pudesse falar com o médico pessoalmente. 42. Eles trar-to-ão. Vão trazer-to. Trazem-to. 43. Visitá-lo-ei amanhã (visito-o, vou visitá-lo). 44. Tê-lo-ia escrito. 45. Ter-me-ia casado se tivesse encontrado a noiva certa. 46. Recebê-lo-ão amanhã. 47. Mentir-te-á. 48. Dir-me-ias a verdade? Dizias-me a verdade? 49. Telefonar-lhe-emos amanhã. (Telefonamos-lhe, vamos telefonar-lhe). 50. Pagar-to-ia se tivesse dinheiro (Pagava-to). 51. Fá-lo-ei no fim-de-semana. (faço-o, vou fazê-lo). 52. Dar- lho-ei. (dou-lho, vou dar-lho). 53. Não lho diremos (dizemos, vamos dizer). 54. Tê-lo-ia trazido. Tinha-o trazido. 55. Trá-lo-emos amanhã. 56. Eu tê-lo-ei lido até a próxima semana. 57. Cantar-lha-ia. 58. Tê-lo-ia pago. 59. Comprá-lo-íamos, mas não temos dinheiro. 60. Disse que não iria com ele ao cinema porque não tinha tempo. 61. Até às dez horas tê-lo-á concluído. 62. Queixou-se que não tinham preparado nada. 63. Ela perguntou-me se o marido (dela) também viria ao jantar. 64. Pensava que tinhas dito que era caro lá. 65. Contou que cada dia se tinha levantado e tinha ido trabalhar ao campo. 66. Disse-me que trabalharia comigo com muito gosto. 67. Pensava que tinha gasto todo o dinheiro. 68. Disse que não tinha tempo de/para preparar tudo. 69. Ela perguntou-me se iria jantar com eles. 70. Queixou-se que não sabia trabalhar com os computadores. 71. Telefonou para perguntar se lho tínhamos dito. 72. Ela disse que faria tudo por (para) ele. 73. Disse que tinha sido convidada para a festa. 196 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II 74. Não sabia se a convidariam/iriam convidar/iam convidar/convidavam. 75. Ela escreveu que nos visitaria/iria visitar/visitava. 76. Ela julgou que o festival iria começar só no fim do mês. 77. Ela perguntou quanta gente tinha vindo. 78. Ela não sabia porque perguntavas. 79. Ela disse que chegariam um pouco atrasados. 80. Ela avisou-nos que iria casar. 197 Bibliografie Bibliografie ASSIS, Wilem. Linguística e estilo. São Paulo,1964. BARRETO, Mário. De gramática e de linguagem, II. Rio de Janeiro, 1922. BEČKA, Josef. Slovo, jeho význam a užití. Praha, 1968.$ BECHARRA, Evanildo. Moderna Gramática Portuguesa. Rio de Janeiro, 2001. BLIKSTEIN, Izidoro. Linguística e comunicação. São Paulo, 1970. BUĎA, Jan. Colocação do adjetivo. Diplomová práce. Brno, 2013. CȂMARA, Mattoso Júnior. Contribuicão à Estilística Portuguesa. São Paulo, 1997. CRESSOT, Marcel. O Estilo e As Suas Técnicas. Lisabon, 1947. CUNHA, Celso, CINTRA, Lindley. Nova Gramática do Português Contemporâneo. Lisabon, 1999. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda, Praha, 1997. ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc, 1996. ERHART, Adolf. Úvod do jazykovědy. Brno, 2001. FINDRA, Ján. “Štyléma a paradigmatika štylistiky”. in Sborník prací filozofickopřírodovědné fakulty Slezské Univerzity v Opavě, řada jazykovědná, (D2), Opava, 2002. FONSECA, Joaquim. Linguística e texto/discurso.Teoria, descrição, aplicação. Lisabon, 1992. FONSECA, Joaquim. Pragmática Linguística. Introdução, Teoria e Descrição do Português. Porto, 1994. FONSECA, Fernanda Irene. Gramática e Pragmática. Estudos de Linguística Geral e de linguística Aplicada ao Ensino do Português. Porto, 1993. GRADIM, Anabela. Manual de Jornalismo, Livro de Estilo de Urbi et Orbi. Beira e Covilhã, 2000. GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno. 2011. GREPL, M. a kol., Příruční mluvnice češtiny. Praha, 1995. HAMPL, Zdeněk. Stručná mluvnice portugalštiny. Praha, 1972. HOFMANOVÁ, Jana. Stylistika a… Praha 1997. HRICSINA, Jan. Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska (doktorská disertační práce). FF UK, Praha, 2006. HRICSINA, Jan. „O estudo diacrónico da evolução dos paradigmas modotemporais do verbo português“. Écho des études romanes, vol. IV/Num. 1, České Budějovice, 2008, (str. 87-88). 198 MORFOLOGIE SOUČASNÉHO PORTUGALSKÉHO JAZYKA II CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny. Praha, 1990. JINDROVÁ, Jaroslava : “Modotemporální a aspektuální význam portugalského složeného perfekta. Studie z korpusové lingvistiky” in: Korpusová lingvistika. Praha, 2011, svazek 1 Intercorp, (s. 219–230). JINDROVÁ, Jaroslava. Fázové perifráze v portugalštině. Dizertační práce. FFUK v Praze, 2013. KRČMOVÁ, Marie. “Mluvenost a psanost jako slohotvorní činitelé” in: Linguistica online. září, 2005. www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/. KRČMOVÁ, Marie. “Příznakovost a její specifika v morfologii.” in Linguistica online. Brno, 2005, www.phil.muni.cz/linguistica/art/krcmova/. LAPA, Manuel Rodrigues. Estilística da língua portuguesa.Coimbra, 1984. LOTKO, Edvard. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc, 2005.  MISTRIK, Jan. Štylistika. Bratislava,1985. NEVES, Maria Helena de Moura. Guia de Uso do Português - Confrontando regras e usos. São Paulo, 2003. OLIVEIRA, Fátima, „Questões sobre Modalidade em Português“ in Cadernos de Semântica n.º 15, 1993. OLIVEIRA, Fátima, (em coautoria L.F. Cunha, S. Matos e A. Gonçalves) „Verbos de Operação Aspetual em PE e em PB: Semântica e Sintaxe“ in Atas do Colóquio especial „Português Europeu - Português Brasileiro: Unidade e Diversidade no virar do milénio“, Abralin, Fortaleza, Brasil.,2002. OLIVEIRA, Fátima, “Sobre os tempos do conjuntivo.”, in O fascínio de linguagem. Homenagem a Fernanda Irene Fonseca (109-118), 2003. OLIVEIRA, Fátima, “ Sobre a iteração do Pretérito Perfeito Composto em Português Europeu” Fátima Oliveira iveira, F. & Leal, A. – in Revista de Estudos Linguísticos da Univerdade do Porto - Vol. 7 – 2012. SOARES, Isabel Maria Pardal Hanemann. “Contextos de ocorrência do nome próprio com e sem artigo definido: Qual o estatuto do artigo?”, em Actas do XV encontro nacional da APL, Faro,1999. SPITZOVÁ, Eva. Morfología española. Praha, 1990. SVOBODOVÁ, Petra. Verbální flexe v 1. os. j. č. minulého času prostého a její zeměpisné varianty na území kontinentálního Portugalska. ŠABRŠULA, Jan. Úvod do srovnávací stylistiky. Praha, 1972. ŠABRŠULA, Jan. Teorie praxe překladu. Ostrava, 2000. ŠEVČÍKOVÁ, Magda. Funkce kondicionálu z hlediska významové roviny. Praha , 2009. ŠLOSAR, Dušan. Příruční mluvnice češtiny. Praha, 2003.  199 Bibliografie TLÁSKAL, Jaromír. Fonetika a fonologie současné evropské portugalštiny. Praha 2006. VILELA, Mário. Gramática de Valências: Teoria e aplicação.Coimbra, 1992. WOLF, Mauro. Teoria de Comunicação. Lisboa, 2003. ZAVADIL Bohumil. Čermák Petr. Mluvnice současné španělštiny. UK, Praha. 2010 Hromadná díla: Áreas Críticas da Língua Portuguesa. João Andrade Peres, Telmo Móia. Lisabon, 1995. Análise de comunicação, Estilística a análise textual. Maria Beatriz Florido, Maria Emília Duarte da Silva, Joaquim Fonseca. Porto, 1981. Dicionário de Termos Linguísticos. Associação Portuguesa de Linguística. Lisabon,1987. Gramática e Ensino das Línguas. Jorge Morais Barbosa, Joana Vieira Santos, Isabel Lopes, Ana Paula Loureiro, Cristina Figueiredo. Lisabon, 1999. Gramática da Língua Portuguesa, Maria Helena Mira Mateus, Ana Maria Brito, Inês Duarte, Isabel Hub Faria et col., Lisboa, Editorial Caminho – Colecção Universitária / Série LINGUÍSTICA), 1989/ 2003. Introdução à Linguística Geral e Portuguesa. FARIA, Isabel Hub,, et. alii. Editorial Caminho, Lisabon, 1996. Dicionário da língua portuguesa Contemporânea, Academia das Ciências de Lisboa, Lisabon, 2001. Linguística. Revista de Estudos Linguísticos da Universidade do Porto, Porto, 2006. Livro de estilo, Público, Comunicação Social. Lisabon, 2005. Nova Gramática do Português Contemporâneo.Cunha, Celso a Cintra Lindley, Lisabon, 1985. Pontuário Ortográfico e guia da língua portuguesa. Magnus Bergstrom, Neves Reis, Lisabon, 2002. Stylistika současné češtiny. Čechová, M., Chloupek, J., Krčmová, M., Minářová, E. Praha, 1997. Jak se počítají substantiva v češtině: poznámky ke kategorii čísla* Gramática do Português, Fundação Calouste Gulbenkian, Lisabon, 2013. Jazykové korpusy: www.linguateca.pt www.corpusdoportugues.org. www.intercorp.cz Morfologie současného portugalského jazyka II Sloveso Iva Svobodová Vydala Masarykova univerzita v roce 2014 1. vydání, 2014 Sazba: ASTRON studio CZ, Veselská 699, 199 00 Praha ISBN 978-80-210-7042-4