Pokud uvažujeme nad relevantností konceptu emerging adulthood, je třeba prozkoumat zejména kvalitativní rozdíly mezi adolescencí, mladou dospělostí a vynořující se dospělostí - viz následující graf.
Důležité je si uvědomit, že mezi jednotlivými stádii neexistují pevné hranice a často se setkáváme s mísením některých faktorů nebo událostí v závislosti na jedinečnosti a zkušenostech každého jedince.
Vynořující dospělost je fenomén, jehož existence je podmíněna řadou specifických podmínek, bez nichž nemůže vzniknout vůbec nebo jen velmi omezeně. Jednou z těch základních je relativní hmotná zajištěnost a úroveň společnosti, která umožní mladým lidem „užívat“ si svobody a nezávislosti bez vážnějších existenciálních problémů a poskytne dostatek různých možností a příležitostí. Vynořující se dospělost se může rozvíjet tam, kde není nezbytně nutné, aby mladý člověk co nejdříve začal ekonomicky zajišťovat sám sebe a své rodiče (Arnett, 2000). Další z podmínek je pak např. prodlužování průměrného věku sňatku a rodičovství. Společnost by přitom takovéto oddalování sňatku měla přijímat bez většího normativního tlaku.
Jedinci ve vývojové fázi vynořující se dospělost mají často pocit, že jsou sice ve značné míře nezávislí na prostředcích, vlivu a vůli rodičů, ne však natolik dostatečně, aby se sami identifikovali jako dospělí. Zároveň mají vysokou míru zodpovědnosti, která se však týká nejvíce jich samých. Neméně důležitým je však pocit, který zažívají - necítí se již jako adolescenti a zároveň se ještě neidentifikují jako dospělí.
V následujícím videu se můžete seznámit s pohledem J. J. Arnetta na koncept emerging adulthood.
Pro další inspiraci k danému tématu níže naleznete vybrané studie zabývající se vynořující se dospělostí.
E.H. Erikson toto období nazývá 6. věkem člověka a jedinec zde dle jeho vývojové teorie řeší konflikt intimity x izolace. Tento vývojový úkol se týká zejména orientace na intimní vztahy a odevzdání se partnerskému životu. Naproti tomu může řešit téma strachu z odmítnutí nebo osamělé budoucnosti. při překonání tohoto konfliktu Erikson přiřazuje "ctnost lásky", kdy je dospělý jedinec schopen prožívat hluboké, smysluplné a zralé vztahy.
Následující video shrnuje základní aspekty této vývojové fáze.
Tzv. čtvrt-životní krize je velice často spojována s přechodem z akademické sféry na pracovní trh. Důvodem je to, že ačkoliv byli lidé ve svých studiích na univerzitě úspěšní a měli jasný cíl, po ukončení školy mají najednou mnoho možností, jakým směrem dál vést svůj život a v mnoha případech to vyvolává spíše zmatenost a úzkost z důležitých rozhodnutí, než vnímání výhody v tom, že si mohou vybírat. Později totiž může dojít k tomu, že si své dřívější volby budou vyčítat a uzavírat se v myšlenkách „co by kdyby“ (Thorspecken, 2005).
V následujícím ilustrativním videu můžete shlédnout osobní zkušenosti Dany Perino, bývalé mluvčí Bílého domu, s čtvrt-životní krizí.
Vynořující se dospělost a mladá dospělost jsou období mezi cca 20 - 30 lety, je to období vrcholu fyzických, psychických i sexuálních sil. Někteří jedinci jako vynořující se dospělí si nechávají otevřené možnosti a stále hledají svou identitu, jiní vrstevníci (mladí dospělí) stabilizují své vztahy a zázemí, zakládají rodiny.
Koncept vynořující se dospělosti bývá někdy kritizován a je silně podmíněn socio-ekonomicko-kulturními faktory. Stejně jako další fenomén tzv. quarterlife crisis.
