Involuce je ve stáří postupná a nevyhnutelná, i když celou řadu obtíží spojených se stářím mohou do jisté míry poměrně úspěšně řešit různé kompenzační strategie. Nástup dílčích projevů, které považujeme za ukazatele stáří, a míra involuce bývají do značné míry individuální. Podílí se na nich jak dědičnost, tak naše chování (životní styl). 

Jak se na období stáří dívali Eriskon, Jung, Frankl a Tornstam se dozvíte na následujících řádcích:

Úspěšné stárnutí vyžaduje přizpůsobení novým podmínkám, které stárnutí přináší. Proces adaptace člověka v průběhu stárnutí popisují různé teorie odlišně:

Ageismus

Přínos starých lidí není rozeznáván a oceňován, stereotypním přesvědčením je, že stárnoucí osoby mají pro společnost nižší hodnotu. Robert Neil Butler nazval věkovou diskriminaci jako ageismus. 

Mezi očekávané role seniora můžeme zařadit roli prarodiče, nemocného či pacienta, soběstačného hospodáře v domácnosti, příbuzného, pracujícího důchodce, pamětníka, rádce apod. Na násleudjících řádcích se budeme věnovat první zmíněné roli a to je role prarodiče: 

Prarodičovství jako sociální role

Starší lidé představují specifickou skupinu, jejíž důstojnost je v praxi ohrožena různými druhy špatného zacházení, zneužívání či marginalizací. Následující řádky popisují násilí na seniorech v angličtině známé pod zkratkou EAN. 

Syndrom EAN (Elder abuse and neglect, Týrání/zneužívání a zanedbávání seniorů)

Strach ze smrti 

V případě strachu ze smrti jde spíše o komplex řady strachů. Stejně jako jakýkoliv jiný strach se skládá ze 3 složek: citová, kognitivní, konatelní. 

Strach ze smrti ovlivňuje mnoho faktorů: 

• věk (viz. níže)
• gender- ženy mají obecně menší strach ze smrti než muži
•  míra obtížnosti současného života- těžší život a menší naděje na zlepšení snižuje strach ze smrti,
• vyrovnání se s vlastním životem
  
• stabilita hodnot a identifikace s určitým životním názorem (pomáhají snižovat strach ze smrti)

Rozšiřující zdroje

Užitečné odkazy