Diplomatika Definice ´Diplomatika je věda zabývající se studiem písemností úřední provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i vnější jako produkty určitého právního, sociálního a kulturního prostředí v souvislosti s dějinami institucí, jež je produkují, tj. kanceláří. Přitom klade důraz na jejich funkci v příslušné společnosti (I. Hlaváček). Pojmy Kategorie diplomatického materiálu (podle obsahově-právní podstaty ) ´Listiny ´Mandáty ´Listy nebo dopisy ´Aktové písemnosti ´Úřední knihy ´ Listy před rozmazaným lesním pozadím Listina ´písemnost upravená podle určitých pravidel a určená k tomu, aby podala svědectví o určité právní skutečnosti (právní pořízení): ´ ´právní počiny nebo právní jednání nebo právní akty - závislé na lidské vůli - např. založení kláštera, založení města, darování, smlouva, udělení výsady apod. ´ ´právní události – nezávislé na lidské vůli – např. přírodní jevy, živelná katastrofa, narození dítěte apod. Listina ´ Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Mandáty a listy ´Mandáty – písemnost upravená podle určitých pravidel a obsahuje rozkaz, příkaz; většina mandátů měla dočasnou platnost. ´ ´Listy (dopisy) – písemnost upravená podle určitých pravidel, která obsahuje pouhé sdílení bez moci závazné. Na rozdíl od listin a většiny mandátů byly uzavřené. Aktové písemnosti ´Aktový materiál, úřední akta, spisový materiál, spisy. ´ ´PVH – z hlediska obsahově-právní povahy. ´ ´Archivnictví – z hlediska uložení v archivu. ´ ´Akt – specifický význam v raném středověku. Použití pro tzv. pamětní záznam (střední, západní i jižní Evropa v období od 9. – 11. století). U nás od konce 10. do pol. 12. století. Obsah obrázku rukopis, dopis, černobílá, dokument Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku rukopis, dopis Popis byl vytvořen automaticky Tzv. zakládací listina litoměřické kapituly (1057) Úřední knihy ´Úřední knihy pro vnitřní potřebu. Knihy správní. Pro vlastní evidenci příslušné instituce. ´ ´Úřední knihy pro vnější potřebu. Knihy právní. Nejen pro vlastní evidenci, ale právní platnost i na veřejnosti. Úřední knihy pro vnitřní potřebu ´Registra – knihy, do kterých se opisují texty vydaných písemností. V novověku - expediční protokoly. ´ ´Kopiáře – opak register, opis listin došlých, přijatých. V novověku - podací (exhibitní) protokoly. ´ ´Formulářové sbírky – vzorce, příklady písemnosti, jak má být písemnost vyhotovena. ´ Úřední knihy pro vnější potřebu ´Knihy veřejných notářů (knihy imbreviatur) - notářský instrument. ´ ´Knihy městské – knihy pro právní a administrativní potřeby města. ´ ´Knihy pozemkové (gruntovní) – gruntovnice. Vedeny u vrchnostenských úřadů. ´ ´Zemské desky - knihy vedené u zemských soudů. ´ ´Dvorské desky - knihy vedené u dvorského soudu. ´ ´Matriky – křestní (rodné); oddací; matriky úmrtní. ´ Matrika > Zemské desky ´ Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Knihy, které stojí na pomezí vnitřních a vnějších potřeb ´Urbáře – staroněmecky (sloveso urbaren = přinášet) - obsahují předpisy dávek peněžních, naturáliích a robot odváděných vrchnosti. ´ ´Katastry (capitum registrum – capitasstrum – catastrum) – soupisy nemovitého (stavby, pozemky) majetku podrobeného berni: berní rula (1653-1655) – pro Čechy; lánové rejstříky (1669) – pro Moravu; tereziánský katastr, josefinský a stabilní katastr. > Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Formy dochování diplomatického materiálu ´Originál ´ ´Koncept ´ ´Opis ´ Originál ´Takové vyhotovení písemnosti, které vzniklo z vůle a s vědomím vydavatele a bylo zajištěno prostředky k zajištění své právní platnosti (pečeť, razítko, podpis …). Originálů může být několik (bylo vyhotoveno více exemplářů – např. kupní smlouvy). Každý originál je pravý (nemůže být falešný) – nepoužíváme pojem „pravý originál.“ Naopak „domnělý originál“ – listina, která se tváří jako pravá. ´ Koncept ´Předběžný náčrt listiny, předstupeň originálu. Není celý obsah, ustálené formule (tituly) se jenom naznačují. Koncepty v hojné míře až v novověku (u nás v 16. století). Dříve po napsání originálu byly zničeny, pokud byly vůbec napsány. Koncept nemusel vždy předcházet originálu. Opis ´prostý (jednoduchý) opis – může vytvořit kdokoliv, použít k jakémukoliv účelu, nemá ovšem právní moc. ´ověřený opis - v právním životě nahrazuje originál (má stejnou platnost). Pořizovat mohou pouze osoby a instituce, které k tomu byly kvalifikovány: ´vidimus – nižší titul opisu – jenom se potvrzuje, že opis se doslova shoduje se zněním originálů. ´konfirmace (renovace, inserce) – vyšší úroveň ověřeného opisu – potvrzuje se nejenom správné znění, ale především právní obsah konfirmovaní listiny (např. prodloužení platnosti). Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Konfirmace Vnější a vnitřní znaky ´Vnější znaky: psací látka, forma psací látky, plika, linkování, inkoust, písmo, korektury, rasury, grafická znamení, podpisy, kancelářské poznámky, příjemecké poznámky atd. ´ ´Vnitřní znak: jazyk, listinné formule. Dělení diplomatického materiálu (J. Mabillon) ´Listiny papežské. ´ ´Listiny císařské (císařové a králové římsko-německé říše ve středověku). ´ ´Listiny soukromé (Privaturkunde). ´ Dělení diplomatického materiálu (V. Hrubý) ´Listiny zeměpanské a zeměpanských úřadů (panovnické). ´ ´Listiny papežské a papežských úřadů. ´ ´Listiny biskupů a jiných duchovních institucí. ´ ´Listiny měst, městských úřadů a měšťanů. ´ ´Listiny šlechticů a svobodných osob. ´ ´Listiny veřejných notářů. Listinné padělky (falza) ´Falzum – listina, která nevznikla z vůle svého údajného vydavatele. ´ ´Moderní falzum. ´ ´Staré falzum. ´ ´Kancelářské falzum. ´ Dějiny diplomatiky Dějiny diplomatiky ´Spor mezi Mauriny a Bollandisty: ´ ´Daniel Papebroch (1628-1714) v úvodním pojednání „Propylaeum antiquarium circa veri ac falsi discrimen in vetustis membranis“ napadl pravost právě nejcennějších maurinských listin. Na jejich obhajobu vystoupil roku 1681 Maurin Jean Mabillon (1632-1707) knihou „De re diplomatica libri sex“. ´ ´Mabillon - především listiny staršího středověku, z nich pak zase takřka jen ty, které vydali panovníci frankomerovejští nebo francouzští; založil svou diplomatiku na srovnání vnitřních a vnějších známek listin; zvláště na písmo listin kladl velkou váhu, takže vytvořil současně i vědecký základ paleografie. Dějiny diplomatiky – 19. století ´Julius Ficker (1826-1902) - profesor v Innsbrucku; zaměření a přístup juristický: každá listina je individualitou sama pro sebe, a tak musí být vysvětlována; upozorňoval na časový rozdíl mezi samotným právním aktem a jeho zlistiněním (vzdálenost může být týdny, ale i roky). Do listin se mohly dostat údaje z předchozích ujednání. Nemusí to být falza. ´ ´Theodor von Sickel (1826-1908) byl prvním ředitelem vídeňského institutu (Institut für Österreichische Geschichtsforschung od roku 1854) a pak vedl i oddělení Diplomata v rámci Monumenta Germaniae Historica. Nová metoda – srovnávání slohu (stylu) a písma listin. Rozlišení vyhotovení na tzv. „kancelářské“ (vydavatelské) a „příjemecké“ – hlavní kritérium kritiky a zjišťování pravosti diplomatického materiálu. ´ > > > > „Sicklova“ metoda srovnání slohu a písma listin Vydavatel Příjemce Příjemce Příjemce Sloh (styl) a písmo listin od jednoho vydavatele pro různé příjemce se shoduje – kancelářské vyhotovení Sloh (styl) a písmo listin od různých vydavatelů pro jednoho příjemce se shoduje – příjemecké vyhotovení Edice diplomatického materiálu ´Diplomatáře: ´MGH Diplomata - Digitální knihovna MGH ´CDB (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae et Moraviae) ´ ´Regestáře: ´RI (Regesta Imperii) - Digitální databáze RI ´RBM (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae) ´RBMV (Regesta Bohemiae et Moraviae Aetatis Venceslai IV.) ´ ´FONTES - databáze českých středověkých (i novověkých) pramenů Doporučená literatura ´ŠEBÁNEK, Jindřich, Zdeněk FIALA a Zdeňka HLEDÍKOVÁ, ed. Česká diplomatika do r. 1848. 2. nezm. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984.