Markovo evangelium Struktura literárního díla •První část: uzdravování a kázání v Galileji, neporozumění, spory, střety se zlem • * Jan Křtitel, první den spory v Kafarnaum (Mk 1,1–3,6) • * Vyvolení Dvanácti, nedorozumění s příbuznými (Mk 3,7 –6,6) • *Rozeslání Dvanácti, nasycení 5000, chození po vodě, spory, nasycení 4000, neporozumění (Mk 6,7 –8,26) • • • Struktura literárního díla •Druhá část: předpověď utrpení, smrt v Jeruzalémě, vzkříšení • * Trojí předpověď utrpení, Petrovo vyznání, proměnění na hoře, učení (Mk 8,27 –10,52) • * Působení v Jeruzalémě (Mk 11 –13) • * Pomazání, poslední večeře, utrpení, ukřižování, pohřeb, prázdný hrob • • Závěry (viz níže) • • Dle tradice autorem Mk Jan Marek •Papias z Hierapole (cca 130): „Presbyter [Jan] také říkal: ‚Marek se stal Petrovým tlumočníkem (ἑρμηνευτής). Pečlivě zapsal všechno, co si zapamatoval z Pánových výroků a skutků,‘ ovšem nikoli v patřičném pořadí. Však je také neslyšel přímo od Pána: nebyl jeho následovníkem, ale později Petrovým. Petr se při své výuce řídil tím, co posluchači v danou chvíli potřebovali slyšet – nešlo mu o to, aby zachoval chronologické pořadí Pánových výroků. Od Marka tedy nebylo žádnou chybou, že věci napsal v takovém [sledu], jak si v paměti vybavil. Snažil se jen o to, aby nevynechal nic z toho, co [od Petra] slyšel, a aby nic nepodal zkresleně“ (in: Eusebios, Hist. eccl. III,39,15). Dle tradice autorem Mk Jan Marek •Irenej z Lyonu (cca 180): „Když Petr a Pavel v Římě hlásali evangelium a zakládali církev, dal Matouš Židům evangelium k dispozici v písemné formě a v jejich vlastním jazyce. Po Pavlově a Petrově smrti také Petrův učedník a tlumočník Marek nám písemně předal Petrova kázání. Pak Lukáš, následovník Pavlův, zapsal do knihy evangelium, jak je hlásal Pavel. A potom sám Pánův učedník Jan, který spočinul na Pánových prsou (J 13,25), vydal evangelium, když pobýval v asijském Efezu“ (Adv. haer. III,1,1). • •Obdobně Tertulián, Adv. Marc. IV,5,3. Dle tradice autorem Mk Jan Marek •Klement Alexandrijský (cca 190): „Evangelia, která obsahují rodokmen, byla prý napsána napřed. Markovo evangelium mělo následující Boží řízení: Když Petr v Římě otevřeně hlásal slovo [Boží], a v Duchu vykládal evangelium, velké množství jeho posluchačů prosilo Marka, aby jako ten, kdo Petra již delší dobu následuje a má v paměti, co říká, jeho slova zapsal. On to učinil a evangelium předal těm, kdo ho o to prosili. Když se o tom dozvěděl Petr, ani mu v tom svými napomenutími nebránil, ani ho k tomu nepobízel. Naposled napsal Jan, na naléhání svých přátel a nesen Duchem, duchovní evangelium, neboť si byl vědom, že věci tělesné byly již v [ostatních] evangeliích objasněny“ (Hypot., zl. 8, in: Eusebios, Hist. eccl. VI,14,5–7, přel. Jana Plátová). Jan Marek v NZ listech •1P 5,13: „Pozdravuje vás … Marek, můj syn.“ • •Fm 23–24: „Pozdravuje tě … Marek…“ • •Ko 4,10: „Pozdravuje vás Barnabášův bratranec Marek…“ •2Tm 4,11: „Je se mnou jen Lukáš. Vezmi s sebou Marka, výborně mi poslouží.“ Jan Marek v NZ Skutcích •Sk 12,12: Petr vyvedený andělem z vězení jde do domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli shromážděni jeho přátelé. •Sk 12,25 (ČEP): „Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana zvaného Marek.“ •Sk 13,5 (ČEP): „Když (Pavel/Saul a Barnabáš) dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.“ •Sk 13,13 (ČEP): „Z Páfu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.“ •Sk 15,37–40 (ČEP): „Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka. Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval. Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr, Pavel si vybral za spolupracovníka Silase.“ • Co lze říct o autorovi Mk? •Zřejmě jediný autor (Mk 1,1–16,8) + kratší/delší závěr •Jednoduchá řečtina se semitskými rysy •Nejvíce aramejských výrazů v NZ (Mk 3,17: βοανηργές; 5,41: ταλιθα κουμ; 7,34: εφφαθα; 14,36: αββα; 15,34: ελωι ελωι λεμα σαβαχθανι). •Užívá i latinismy (Mk 5,9: λεγιών, 6,27: σπεκουλάτωρ; 12,14: κῆνσος; 12,15: δηνάριον; 12,42: κοδράντης; 15,16: πραιτώριον) Co lze říct o autorovi Mk? •Nebyl přímým svědkem popisovaných událostí •Umí aramejsky, aram. výrazy pro své čtenáře překládá •Hodnota řeckých mincí vysvětlena podle římské (Mk 12,42) •Nepřesná geografie Palestiny (Mk 5,1; 7,31; 11,1) •Nepřesný popis židovských zvyků (Mk 7,3) •Adresáti: nežidovská komunita zakoušející utrpení (západ říše? Řím za Nerona?) Závěry MK v rkp •א , B a další: Bez závěru. (Text končí Mk 15,8: „… Nikomu nic neřekly, protože se bály.“) •A, C, D a mnoho dalších: delší závěr (Mk 15,9–20) •Některé rkp: krátký závěr nebo krátký + delší závěr •W (032): pouze delší závěr, v. 14 rozšířen Závěry Mk: •Delší, tzv. kanonický závěr: Mk 15,9–20. •Krátký závěr (přel. Ladislav Tichý): „Všechno, co jim bylo přikázáno, oznámily neprodleně těm, kteří byli s Petrem. Potom sám Ježíš rozeslal jejich prostřednictvím od východu až na západ posvátnou a nehynoucí zvěst věčné spásy. Amen. •Mk 16,14 rozšíření (přel. Ladislav Tichý): A oni se omlouvali takto: tento věk nezákonnosti a nevěry je pod satanem, který nedovoluje, aby co je nečisté od duchů, chápalo Boží pravdu a sílu. Proto zjev už svou spravedlnost! Oni to řekli Kristu a Kristus jim odvětil: Hranice let satanovy vlády je naplněna. Ale blíží se jiné hrozné věci. Za ty, kteří zhřešili, jsem byl vydán na smrt, aby se obrátili k pravdě a už nehřešili, aby zdědili duchovní a nepomíjející slávu spravedlnosti v nebi.