XV S I ŘEDA PO DRUHÉ NEDĚLI P0STN( ,5 Čteni : Přídavky k Est 4,17a-17c, 17f-17h 17b Hospodine, Pane a králi všemohoucí! V tvé moci . a mkdo ti nemůže odolat, když ty chceš Izraele zachránit mTtkó Hospodine, Bože, Králi, Bože Abrahamův, ušetři svůj lid, ib f*> sledují, aby nás zničili, a usilují od základu vyhubit tvé děcUc^ Evangelium: Mt 20,17-28 17 Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedník a cestou jim řekl: 18 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bud vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt... "21 On jí řekl-„Co chceš?" Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království. "22 Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: „Můžeme." Mistr Albert Veliký v knize O zvířatech píše, že když se páv v noci probudí, rozhlíží se, a protože je noc, nevidí svá krásná pera, z nichž se těší nejvíce; hned se vyleká, protože je přesvědčen, že mu někdo pera vytrhal nebo odral, anebo že vylínal čije ztratil, a tak hlasitě křičí. Stejně tak - duchovně vyloženo -máme jednat i my: jestliže se rozhlédneme a nenalezneme u sebe dobré skutky, pak máme opravdu volat a naříkat k Pánu Bohu, aby nám je obnovil. Čtení pojednává o tom, jak se královna Ester modlila za všechny fcg SlU ° pomoc P«»i nepřátelům, kteří chtěli Židy zahubit. Bůh prosby V ^ÍSínt 'ľ VŠ3k k Bohu modlil Mordokaj, nikoli Ester * *'4.17b, 4.171). Johlín, Postilla, fol. 191*. vys* *seJ XV. Středa po druhé neděli postní gster vyslyšel. Mnohem vznešenější než o JÍo scM<»c s Pr0sbami utlkat k a modlit Sel^J^ M-ia. Tak byl tento prostý člověk moudřejší než oni. Podobně i my jsme poučeni o mnoha užitečných věcech, jako o půstu, modlitbě, zpovědích, ale přesto je nekonáme. Proto se dnes koná bohoslužba u svaté Cecílie,152 která dělala to, co uměla. Chodila v žíněném rouchu a svého manžela, který ná o slova Mordokaje, která se ale přesto připisují královně Ester, protože byla Mordokajovi v této modlitbě nápomocna. V Reduktoriu jsme tento příběh nenalezli. Náš autor jej patrně znal z jme Berchoriovy kazatelské příručky, ze spisu Breviarium, který se dochoval jen fragmentárne. Jeho obsah však známe z Berchoriova úvodu Reduktoriu\ autor zde shromáždil témata vhodná ke kázání a doplnil je autoritami a exemply. 152 Není jisté, zda původní římský dům ve čtvrti Trastevere, nad nímž stoji kostel Santa Cecilia, náležel rodině Caeciliů (gens Caecilia), z níž pocházeli slavní vojevůdci i Caecilia Metella, jejíž impozantní mauzoleum stojina Via Appia Antica. Pozůstatky antické zástavby, zemí baziliky, vypovídají o tom, že se zde nachaze .ShPJ křesťanství stával na Pŕíbytek řemeslníka nebo obchodníka. V dobe raněn nnrházmie zmínky Tľ Ä o němž nacházíme zrnin* tomto místě titulus {titulus sanctae Caeciliae)^ * ze synod kona budovaná za po »ycn r. 4yy a sy;>. Svatyně Dyia f-du é drlíhé (817-824) a sloužila ke stacionární bohosi Jiz v Martyrologium Hieronymianum a pv>»><~ tifikátu Pascnaw i. ných r. 499 a 595. Svatyně byla V^Z^Jé úterý předvelikonoc- Quadragesimale admontské vk-il v ložnici, obrátila na víru. Řekla mu již na m < —ixi* etr^náu^ . É ni čekal v w^;;;nóéu strážného, proto jestliže ^ )i* *Mám s sebou tfl» ^ atd S1 johrou pr°se vá 0 prosbě. Mluví se v něm o matce Zefe nnc^n. cvangcluim jW 1 Ježí§ má být po své smrti vzkrísen, * 1 h svnů: když uslyšia, z ho království. *v i1:;;;-synova ^ jsou tifi druhy m0CJllt^d0 jiný. Pak je nutno tato slova pechvě záchov*. ■ mluvit s nějakým urozeným panem, snaží se Když má človek m ^ ^ mluvil s Bohem A ^ % s ním mluvit uctivé, j niho půstu. Srv.DACL 11,2738-2779; XIV,2968-2969; C. Huelsen, C/i/eje. str. 229; CB 1,95-112; J. P. Kirsch, Titelkirchen, str. 113-116; R. VielHard Rccherches, str. 51; G. G. Willis, Furíher Essays, str. 63. 153 O sv. Cecílii, v jejímž jméně shledával Jakub de Voragine slova coeli lilia (nebeská lilie), se dochovala Passio, jejíž začátek uvádí také autor Quadragesimale. Popisuje Cecílii jako křesťanskou dívku z patricijského rodu, zasnoubenou s mladým pohanem Valerianem. O svatební noci sděluje Cecílie Valerianovi, že anděl Páně střeží její panenství, a vybízí svého manžela, aby uvěřil v jediného Boha. (V latinském textu je na fol. 97v in mg. přípisek jinou rukou, který podle znění Leg. aurea, 169, doplňuje Ce-ciliinu řeč: Est secretum, Valeriáne, sed tibi volo dicere. Angelům Dei ha-beo motorem, qui nimio zelo custodit corpus meum.) Valerianus společné S bratrem Tiburtiem přijímají víru a poté obětavě pohřbívají křesťany umučené mestským prefektem. Jsou zrazeni, odsouzeni k smrti a stati. TakéCe-une je posléze odsouzena a nejprve mučena ve svém domě, když však na ôžľľi ľ! tn"Zanechává žádné st°py, nařizuje prefekt, aby byla sťata. Přes-«« maie ľ tnC' CeCÍHe ŽÍJe Ještě tři d^ během nichž rozdá všechen ně? sľSH3 ?oveří papeže Urbana' aby vysvětil J#dům na k0SteL Rov' spojenľpovľst"11 ľ** "** Z katakomb na Via APPÍa d° pustil do obnowľ ľ ľ'' SC PapCŽÍ Paschalu l (817"824> brzy P°té* C,° la Jako anděl VvhMi * ZJCVÍla jednoho rána mladá dívka' která VyP. tela- Jejž práv* nř PaPeŽe' aby nalezl JeJŕ ostatky a dal Je PřenéSt d° Z ^bitoví těío svěPt !SlaVľVal- Paschal * skutečně nalezl na Praetexuto e chal Je Přenést r *t?Ť ^ Zlatým rouchem i tělo jejího manžela Srv. ^XI73U75Q nc° baziliky sPolečn* s ostatky dalších muCcdniK. V°T^ U8. «ľ,^ 1M6; M««yr. Ron,, str. 539; J*** XV. Středa po druhé neděli postní (Vká nás kněží. Máme nyní dlouhé hodinky m snaH CP , /1I11C. vynechávame slova, slabiky a chováľese nl ^.chaf kterému da, pán každý den jednou ľ t |i uvařil. Kuchař má zenu a det, a přemýšlí, jak by šikovně Z Miky vzal. Řekne si: hlavu nebo ocas, p0znají to* [tak vždy ubral zprostředka.155 Tak to dělají i kněží; nejprve jotfe řckflOU začátek, totiž Zac/zra/í me, mď/ fiože;156 pak i ko-nec, totiž „amen", ale bůhví, jak říkají prostředek. A tak Jeroným praví: Lepší je zbožné odříkat jeden žalm než tisíc žalmů bez zbožnosti. Druhý způsob modliteb je takový, při nichž si člověk slova sestaví sám. 99,1 Takovou modlitbou je například modlitba královny Ester. Třetí druh modliteb je ten. kdy člověk neužívá slov, ale modlí se v duchu. Takto se modlila Chána, matka Samuelova. Při každé modlitbě máme být pečliví. Ale existuje mnoho překážek, které jsou příčinou toho, že Kristus naše prosby nevyslyší. První překážkou je hřích, jak říká Řehoř v Morálních vykla- 99,25 v dech. Žádný moudrý lékař nikdy nevkládá lék do rány, v níž dosud tkví železný hrot kopí, ale nejdříve jej vytáhne. Naše modlitby jsou jako léky. Chceme-li, aby nám byly ku prospěchu, od- 154 Horae canonicae (církevní hodinky), jsou doby stanovené církví k modlitbám. Byly to matutinae (modlitby noční), laudes (modlitby jitřní), hora prima (modlitby po východu slunce), hora tertia (dopolední modlitby), hora sexta (polední modlitby), hora nona (odpolední modlitby; tertia, sexta a nona se označují také jako horae minores), vesperae (nešpory, modlitby před západem slunce) a completorium (kompletář, modlitby po západu slunce); srv. B. Malina, Dějiny římského breviáre, str. 229, 253, 267, 279, 285 a 295. Viz též pozn. 129 (kázání XIII). 155 Předlohu tohoto příběhu jsme nenalezli, v exemplové literatuře se však vyskytuje vzdáleně podobný typ: Kuchař sní z mlsoty srdce zvířete, které připravuje pro panský stůl. Když ho za to chce pán potrestat chytře se vymluví: Žádné srdce nesnědl, protože zvíře žádné nemělo. Kdyby je o-tiž mělo, nenechalo by se chytit; je přece známo, že srdce je sídlem myslení. Srv. Dicke-Grubmiiller, 281. .« x,-* * r,.... adiutorium meum intende („Zachraň mě, můj zavedl sv. Benedikt Verš Z 69,2: Deus, in Bože") je úvodní verš všech hodinek. Jeho recitovaní z Nursie; srv. B. Malina, Dějiny římského breviáre, str. 44 a ióz. 441 Quadragesimale admontské , ,ňme zpovědí nejprve železo to jest smrtelný hřích, pr d M v nás hude hřích vězet, nebudeme vyslysemj 151 Exemplum varuje před domýšlivostí, jedním z druhů pýchy^ nou verzi jsme nenalezli, avšak v literatuře se nachází noJně exfmp 'dá na jako odstrašující příklad ukazují jednání človéka, jenž si pfíUSzf _ své ctnosti, v tomto případě na svém pokání, a bouří se proti biblie p bole o ztracené ovci a jednom obráceném hříšníku (L 15,3-7). Podo ^ běhy uvádí jak Vincenc z Beauvais, tak Jakub z Vitry, a oba se odvo XV. Středa po druhé neděli postní Životy otců. U Vincence z Beauvais, Spec. mor. 111,3,16 (1107), je protagonistou starý poustevník, který se domnívá, že si za své dlouholeté pokání zaslouží, aby jej andělé okamžitě odnesli do nebe; v podobě andělů se mu však zjeví ďáblové a navedou jej, aby bez obav skočil do studny. Spolubratři svého polomrtvého a polámaného druha zachrání, avšak o tom, že byl potrestán za svou domýšlivost, jej v jeho zbývajících třech dnech života nepřesvědčí. Jakub z Vitry, Exempla (Crane), 72, Exempia (Pitra), str. 398, vložil stejné varování do kázání ad heremitas, solitarios et inclusos. Poustevník, kající se po celý život, se snaží marně ke stejnému pokání přivést i lupiče. Ten přistoupí pouze na to, že kdykoli uvidí kříž, zastaví se a pomodlí. Při jedné takové modlitbě je chycen a zabit. Poustevník vidí, jak jeho duši nesou andělé do nebe, a roztrpčen takovouto nespravedlností se vrací zpět do víru světa, ďábel mu však do cesty nastraží past a on se zabije; srv. též Štěpán z Bourbonu, Tract. 1,5,4 (Berlioz-Eichenlaub, str. 154), Jan Herolt, Serm. temp. 18 (fol. C 4rb), 49 (fol. 1 lva). Jiný, rovněž dlouho se kající poustevník, odmítne loupežníka, který se chce se svým pokáním k němu připojit; lupič si tedy staví vlastní poustevnu, přitom je zabit padajícím stromem a anděly odnesen do nebe. Poustevník je pobouřen, že lupiči stačil ke spáse jen jeden den, a odejde z poustevny s úmyslem stát se rovněž lupičem. Vojáci ho však chytí, zabijí a poustevník skončí v pekle, protože zapomněl, že Bůh soudí lidi podle vůle, kterou mají v okamžiku smrti; srv. Jan Herolt, Serm. temp. 151 (fol. Bb 5va-b), Prompt, exempl. D !2 Í340a). Hrdina našeho vyprávění se kaje tím, že stojí na vysokém stromě, inspirací našemu autorovi možná byly příběhy o kajícnících-stylitech. Srv. Tubách 3939, Dvořák 3939*. Příběh z pera našeho autora poprvé publikovali V. Tille - J. Vilikovský, Bohemica, str. 144, česky J. Vilikovský, Próza z doby Karla IV., str. 99. 158 Příběh o kananejské ženě je námětem kázání XII.