PRVNÍ JEDNÁNÍ ATHÉNSKÁ ULICE ZA RANNÍHO ŠERA, ROZPROSTÍRÁ SE RANNÍ MLHA, V POPŘEDÍ UŽ NETRPĚLIVÁ LÝSISTRATÉ Lýsistraté: Pozvat [AS1] je tak někam na párty, na orgie, nebo na oslavu, kde se i víno pije, To by jich tu bylo dost Teď tu není ani noha U hromu a blesku boha, Už mám zlost![AS2] Zleva vychází Vyzvonilé. Konečně dorazil nějaký host, Jak milé… vždyť už je půl páté. (nervózní, pro určení času může sloužit pohled na oblohu)[UH3] Nazdar Vyzvonilé! Vyzvonilé (blízko u Lys): Čau Lýsistraté! Proč se mračíš, Zlatíčko, vždyť stahovat obočí To ti vůbec nesvědčí. Lýsistraté: Vyzvonilé, jsem rozhořčená velice, Na nás, na ženy mám velkou zlost, Protože nás muži mají za ukdákané slepice. Vyzvonilé (Klidně a samozřejmě): Aaa, na tom je ale pravdy dost. Lýsistraté: I když jsme se domluvily, aby přišly sem, kde o velké, nevšední věci má být sněm, přesto spí a nejdou. (nadechuje se k další promluvě) Vyzvonilé (přeruší Lys): Ale zlato, klid, vždyť dorazí, pro ženy je těžké odejít Jedna se třeba stará o blaho muže, jiná budí sluhu, ta zas ukládat dítě může, nebo ho koupá, potom dává mu pít. Lýsistraté: Něco důležitého by taky měly chtít. Vyzvonilé: O co jde, milá Lýsistrato, proč svoláváš nás ženy na to? Co je to? Lýsistraté: Něco velkého! Vyzvonilé (dychtivě): A tvrdého taky? Lýsistraté (ironicky): Ví bůh, že i tvrdého! Vyzvonilé (udiveně se rozhlíží): Tak na co čekáme[AS4] [UH5] ? Takhle to děláme vždycky. (eroticky se zhoupne v bocích) Lýsistraté (s pohoršením odmítá): Jo, vždycky jsme dělaly jako vždycky. (expresivně) Ale tohle není to, co máme ve zvyku. Jsem si jistá, že to by tu byly ve mžiku. Byly by tu hned! Já jsem cosi jiného vymyslela, když jsem pozdě v noci bděla a válela se tam a zpět. Vyzvonilé (trochu posměšně): Určitě jsi vyválela krásnou[UH6] [UH7] věc! Lysistrata: O tak velikou jde krásu a závisí na ženském hlasu, máme v rukou všeho Řecka spásu. Vyzvonilé: My? To by visela na ženském vlasu! Lysistrata: Jenom na nás teď dění v obci leží, nebo by Polopenisané přežili jen stěží. Vyzvonilé: Snad Peloponésané? Na výslovnosti záleží! Při bozích, lepší, aby Spartští nežili dál. Lýsistraté: A v Boiótii, aby Mars všemu zemřít dal. Vyzvonilé: Všemu ne, ušetři jejich úhoře, chutnají líp než cokoli z moře Lysistraté: Ale o Athénách nechci říct tak zlověstného nic. Jen poslouchej, co přednesu, až přijdou všechny ženy z Peloponésu, i z Boiótie a my půjdem v čele, můžeme zachránit pak Řecko celé. Vyzvonilé: Jaký dobrý a velkolepý plán byl ale kdy ženami vykonán? Jen se strojit a líčit umíme, krátké červené šaty nosíme, průsvitné prádlo a střevíčky z kůže. Lýsistrata: Však to nás, myslím, zachránit může! Červené šaty, parfém, pěkné střevíčky, průsvitný oděv, růžové tvářičky. Vyzvonilé: A jak asi? Lýsistrata: Nikdo z dnešních mužů svoje kopí proti druhému již více neuchopí. Vyzvonilé (nadchne se a hned by běžela): Bohové, běžím hned obarvit látku Dynamický scéna, Vyzvonilé pobíhá tam a zpět L: - ani štít Vyzvonilé: A vezmu si šaty dlouhé sotva k zadku. (zdvihne si sukni) L: - ani meč Vyzvonilé: A koupím si boty na vázání. Nadšení přechází v marnivost. L: Neměly tu ženy být už za svítání? Vyzvonilé: Bůh ví, proč ještě nedoběhly, L: Však to jsou Athéňanky, žádné běhny, má milá, všechno na později odloží! Že tu však není žádná ze Salaminy ani z Přímoří. Vyzvonilé: Jsem přesvědčena o nich, že ještě ráno svezli se na koních. (pantomimicky znázorní sexuální polohu) L: Však nepřichází ani ženy z Acharnaí a já myslela, že ty nejdřív přijít mají. Vyzvonilé : Žena pověrčivého Duškogéna, toho žvanila, (zřetelně se posmívá) jistě se na znamení ptala, než vyrazila. Ale rozhlédni se zase, (ukazuje postupně na obě strany) již jedny přicházejí a další v celé kráse.[UH8] Přichází zprava Kundaníka, a zleva ženy z Cejlé a následně zprava ženy z Acharnají a Pochvilé. Odkud jsou ty hnusné celé? L: No, z kraje kolem Cejlé[AS9] . Vyzvonilé: Proboha to se Cejlský močál snad rozvířil nějak, to je smrad. Kundaníka: Snad nejdeme pozdě, Lýsistrato, no, proč mlčíš na to? L: Kundaníko, kazí mi náladu a hrozně mě teď čílí, že na tak důležitou poradu jdeš na poslední chvíli[AS10] [AS11] ! Kundaníka (ošívá se): Pás připnout jsem potmě neviděla kam,[UH12] ale už jsme tady, co je třeba, řekni nám. Vyzvonilé odmítavě: Než začneme, vydržte drobné opoždění, než ženy ze Sparty a Boiótie přijdou k shromáždění.[UH13] L. To je moudrá řeč a dívejte,[AS14] [AS15] Vsedlestálé sem právě jde[AS16] . Přichází Sparťanky zleva, předstupují před ženy z Cejlu. Nazdar Sparťanko, Vsedlestálé, jak nádherná jsi stále. Jak rozkvetlá růže a jak ti voní kůže plné tělo tvoje vypadá tak měkce, zmohla bys i divokého hřebce[AS17] [UH18] .[UH19] Lýsistraté ji osahává. Vsedlestálé: Pre bohov, veď cvičím všetky časti tela a nie zrovna málo![UH20] Zadok pri tanci natriasam, akoby sa to vo Sparte malo. Všechny si chtějí sáhnout. L (hrabe jí na prsa): A ta tvá prsa – to je nádhera! Vsedlestálé: Ohmatkávate ma ako obetné zviera[UH21] . Zprava přichází ženy z Boiótie a Korintu. L: A kde tahle kráska žije? Vsedlestálé: To je vyslankyňa z Boiótie. Vyzvonilé: Ach ano, z Boiótska a okolí taky má vlhké údolí[UH22] [AS23] . krajina potoků, nížina vlahá Zjevné sexuální napětí mezi dívkami. Kundaníka: A Zeus ví, že taky není zarostlá, ale úplně nahá. L: A tahle? Vsedlestálé: Korinťanka, u bohov, poriadny [UH24] kus baby. Kundaníka: Pořádné vnady, že i Dia vábí. (Kundaníka naznačuje, že má velká prsa.) Korinťanka se předvádí. Vpředu moc aaa stejně vzadu[AS25] . (plácne ji rukama přes zadek) Vsedlestálé: A ktože zvolal túto ženskú radu?[UH26] L: Já. Vsedlestálé: No povedz, čo od nás chceš. Kundaníka: Mluv, krásko, tak pospěš.[UH27] Vyzvonilé: Řekni, co vážného máš na srdci. L: Hned vám to všem sdělit chci, ale dřív, než to řeknu vám, otázku na vás ještě mám? Vyzvonilé: Ptej se, na co chceš. L: Toužíte po otcích svých dětí,[UH28] kteří jsou do války odjetí? Ženy přikyvují. Netoužíte po objetí? Já moc dobře vím, že každá z vás má muže a nemůže být s ním. Vyzvonilé: Chudáček můj drahý muž, je pryč pět měsíců už, hlídá politika, ten nosí víno, Ráth, ale přitom přenáší, co si nakrad´ rád. Kundaníka: Můj je už sedm měsíců pryč, všude je to stejné[AS29] [AS30] . Pochvilé ke své sousedce: Bojím se, že všichni jsou už mrtví, Dejvé. Vsedlestálé: A môj, keď príde z vojny niekedy,[UH31] hneď zoberie zbraň a nevidím ho odvtedy. ostatní přitakávají L:[AS32] A nejsem dlouho už spokojená. Co s Milétem byla smlouva rozpojena, neviděla jsem jejich vývozní zboží, šestipalcovou hračku úplně boží. No ten šikovný přístroj do klína. Znáte to, orgasmus ex machina. Chtěli byste vědět čím, tuhle válku ukončím?[UH33] Vyzvonilé: Já ano, to bych chtěla. Své věci propiju, budu nahoře bez kdybych i celá nahá zůstat měla, udělám to klidně ještě dnes. Kundaníka: I kdybyste mě rozkrájely na takovýdle nudličky, (gestikulace s nudličkami) já do té věci pudu. Vsedlestálé: A ja by som vyliezla na najvyššie hory,[UH34] len aby som videla[UH35] , že sa mier tvorí.[UH36] [UH37] L: Tak poslouchejte, tajit už se to nemůže, milé ženy, máme-li kdy přinutit své muže v míru žít a hledět si vinných lisů,[UH38] [AS39] musíme vydržeti bez pe… Vyzvonilé (skočí jí do řeči): Bez čeho? L: Uděláte to?? Kundaníka: Jasně, i když některá z nás možná nepřežije. Pochvilé: Někteří možná zemřou, já však tuto obět hodlám podstoupit. L: Dobře, musíme vydržeti bez mužského pyje. Ženy se zděsí a jako by se chtěli rozutéct. Aj, kam jdete, co se pryč otáčíte? Proč hlavou třesete a tolik se mračíte? Proč blednete a navíc brečíte? Tak chcete, nebo nechcete? Proč váháte, co uděláte? Vyzvonilé: To nikdy! Ať se válka táhne dál! Kundaníka: Ani já, jen ať se válka táhne dál! L[AS40] : To říkáš ty? Taková slova[AS41] [AS42] [AS43] ? Musíš mít ten orgán maličký? Vždyť chtěla ses nechat jak Sovák! Rozkrájet na takovýdle nudličky! Vyzvonilé: Projdu ohněm zas a znova, cokoliv chceš, vezmi si, jen nám neber penisy. Lýsistrato! L k Pochvilé: A co ty říkáš na můj plán, co si myslíš o něm[AS44] ? Pochvilé: Taky chci radši projít ohněm! L: Jak chlípné[UH45] to ženské pohlaví je, právem se o nás píší tragedie. Jen samý sex, milenci [AS46] a porody, v tom jsme jak ryby hozené do vody. k Vsedlestále Vsedlestálo, hlasuj se mnou, aspoň ty jediná ještě se[UH47] vše zachránit dá. Vsedlestálé: Ťažko, u bohov, by ženy spali samotné bez pekného vtáka.[UH48] Nech sa tak stane! Mier ma viac láka.[UH49] L: Jsi nejlepší žena na zemi, jediná rozumná mezi všemi. Vyzvonilé: I když se zdržíme, jak říkáš, ale v to moc nemám víru, proč myslíš, že čin náš, pomohl by k míru? L: Probohy, když ve svých domovech budeme sedět, s líčidly a leskem na rtech muže svádět,[UH50] v průsvitných šatech, procházet se nevinně dohladka oholené ve klíně, téměř nahé ukážem svoje postavy. Mužům se v tu chvíli postaví, nic už je nezastaví a zatouží řádně nám naložit na loži. Ženy samy sebe toužebně osahávají. A když pak nedáme my jim mír brzy uzavřou, to vím. Vsedlestále: Mnohokrát skončila bojová agresia, keď spatril muž nahučké ženské prsia. Vyzvonilé: A co když nezlákají je naše nahozené udičky. L: Pak ber, co je – jak se říká, zlaté řecké ručičky[AS51] [UH52] [UH53] . Vyzvonilé: Rukou to není zdaleka tak veselé. A co když poženou nás do postele? L: Tak se pevně drž dveří! Vyzvonilé: A co když nás udeří? L: Vydrž a ukaž, že ti to není po chuti, neužije si to, když tě donutí[AS54] . Nepřirážej, a i jinak ho trap,[UH55] když žena nechce, neudělá se chlap. Vyzvonilé: Když chcete to vy, plán je hotový. Vsedlestále: My [UH56] [UH57] svojich mužov presvedčíme, mier predsa nastoliť musíme, kto však navedie athénskych chlapov, tamtých ubliakaných hundrákov. L: Tak to buďte bez obav[AS58] , přesvědčíme Athéňanek dav. Vsedlestále: To ťažko, dokiaľ majú bojové lode, a v chráme Athény kopia striebro svoje. L: I to dobře vymyšlené mám, ještě dnes obsadíme chrám. Stařeny pod záminkou obětin Zaberou oltář Athénin, zatímco my se radíme tady dole se ony zmocní Akropole. Vsedlestále: To je reč rozumná, to bude dobré. L: Vsedlestálo, proveďme přísahu, ať má ta domluva váhu. Jste připraveny? Všechny: Ano, kapitánko! L: Já vás neslyším? Všechny: Ano, kapitánko! Vsedlestále: Všetky chceme prisahať, už prísahu povedať máš.[UH59] L: Tak jó. Kde je stráž? (znělka ze Spongeboba) K ženě ozbrojené lukem a štítem Proč nic neděláš? Sem před nás polož obrácený štít, a pro obětiny bohům musíš jít. Pomalu se chystá položit štít, ale poslouchá, co bude. Vyzvonilé: Lýsistrato, kam až tvůj plán sahá, jak má vypadat společná přísaha. L: Jak kdysi popsal Aischylos skvěle, i my nad štítem zabijeme sele. Vyzvonilé: Neplácej nesmysly, Lýsistrato, nad štítem nemůžem přísahat na to. L: Jak přísahat, abys byla ve své zemi šťastná? Vyzvonilé: A co tady přede všemi, jako jiskra jasná? (zdvihá prsty jako pionýr) L: To určitě ne, po těch zkušenostech. Vyzvonilé trochu zahanbeně: Jak tedy? Nevím o dalších možnostech. L: Já ti povím, chceš-li, o způsobech dokonalých. Ženy zvědavě přitakávají. Na zem postavíme velký černý kalich, obětujem nejlepšího vína amforu, a bez kapky vody vypijem ji na fóru. Všechny se mlsně těší. Vsedlestále: Prebohov, to je skvelá prísaha. L: Tak přineste mi z domu víno a kalich. Stráž jde pro amforu a kalich. Vyzvonilé: Drahouškové, to je úžasná nádoba na líh. Kundaníka: Jen se jí dotýkat, to je [AS60] slast. L: Dej sem ten chlast, Teď budeme přísahat jak na… miláška[AS61] Pochvilé: Hele, ať z toho není fraška. L: Ooo bohyně přemlouvání při kalichu v mojí dlani, laskavě přijmi tuto oběť. A úmysl nás žen posvěť. Lýsistraté a Kundaníka nalévají ze džbánu do poháru. Kalich drží Lys. Kundaníka pak odkládá amforu. Vyzvonilé: Barva rudá jako krev a stříká úžasně. Vsedlestále: A u Bakcha, vonia tak prekrásne.[UH62] Kundaníka: Holkyy[AS63] , pusťte mě první k tomu obřadu! Vyzvonilé: U Afrodity! Počkej si až přijdeš na řadu. L: Ne! Všechny chytněte kalich a každá z vás mladých zopakuje moje slova Ukazujíc do publika. a všechny ostatní znova závazně slibte stejně se chovat. Všechny se levicí dotýkají kalicha. Žádného muže[AS64] , manžela ani milého. Všechny: Žádného muže, manžela ani milého. L: Nepustím k sobě… tvrdého. Ženy se zdráhají. No tak opakujte! Všechny: Nepustím k sobě… tvrdého. To nee, to je kruté. Vyzvonilé: Lysistrato, mně se hlas úplně třese. L: Budu žít doma bez sexu jako panna. Všechny: Budu žít doma bez sexu jako panna. L: Nejkrásnější šaty vynesu, pěkně namalovaná. Všechny: Nejkrásnější šaty vynesu, pěkně namalovaná. L: Aby byl muž ještě více nadržený! Všechny: Aby byl muž ještě více nadržený! L: Dobrovolně nikdy nepodlehneme, my ženy! Všechny: Dobrovolně nikdy nepodlehneme, my ženy! L: A bude-li na mě násilím dorážet. Všechny: A bude-li na mě násilím dorážet. L: I když se mu podvolím, nebudu přirážet. Všechny: I když se mu podvolím, nebudu přirážet. L: A nezvednu ke stropu svoje nohy. Všechny: A nezvednu ke stropu svoje nohy. L: Ani nepůjdu na čtyři do psí polohy. Všechny: Ani nepůjdu na čtyři do psí polohy. L: Na znamení slibu napiji se vína, Všechny: Na znamení slibu napiji se vína, L: na vodu se promění, jestli budu vinna. Všechny: na vodu se promění, jestli budu vinna. L: Všechny na to přísaháte? Všechny: Ano, drahá Lýsistraté! L: Do toho, Napít se je čas! Vyzvonilé: Miláčku, upij jen svou část, ať jsme v tom stejně od začátku. První pije Lys. Pochvilé: Já bych si s dovolením také vzala. Všechny pijí z kalicha, následně pošlou kalich do publika. Náhle se ozve za scénou hluk. Vsedlestále: Čo je to za hluk, alebo snaď za hádku? L: Moje sliby byly stvrzeny, to ženy obsadily chrám Athény. zpátky do Sparty, Vsedlestále, zpět domů spěchej, vše dobře domluv a dále (ukazuje na ostatní ženy) tyhle zde jako rukojmí nechej. My na hradě s ostatními ženami zavřeme se zatím za hradbami. Vsedlestále odejde. Vyzvonilé: A nemyslíš, že až to muži[AS65] zjistí, hned si nás zpátky ukořistí?? L: Toho se vůbec nebojím Ani jejich hrozby, ani ohýnky, nebudou mít sílu, aby otevřeli jim, pokud nesplní naše podmínky. Vyzvonilé[AS66] : Pro lásku, to se stát nemůže radši ať se říká pravda velká že každá žena je v hloubi duše jen protivná učitelka. DRUHÉ JEDNÁNÍ Velitel předchází a popohání ostatní, stařec nejvíc padá, velitel ho plácá Velitel: Slyš, starouši, spěchej vpřed, i když ta hromada čerstvého dříví ramena tvá i vetchou páteř křiví. Sbor otočen do publika Sbor bez V: Čekal by snad někdo takový střet[AS67] ? Má délka života je už dlouhá, podivné zažívám věci, ouha! Kam to, veliteli, dospěl náš svět? Ženy jsme rukama pracně těšily, (oplzlá gesta) ony teď proti nám strašně zhřešily! Poklady nechtějí nám vrátit zpět, z Akropole na nás pyšně shlíží skryté za zámkem a pevnou mříží. Velitel: Pospěšme si rychle ke hradu, chovejme se mužně, silácky, (ukázat svaly nahoru) i když nás tlačí naše klacky, postavme z nich ženám ohradu, mysleme na svoji ambici zrádkyně spálit na hranici, shoří za našeho jásotu… první Libidztrátu [AS68] – šlápotu[AS69] . Proč ženy nevymřely, co je na vině? Během evoluce přirostly k vagíně. sbor: Přísahám při božské Deméter, dokud jsme živi my chlapáci (svaly zespodu) nebude míti z nás legraci žádná ze spiklených všech sester Ani Kleomenes, spartský král, když první Akropoli dobyl, nás tak moc jak ženy nezlobil. Nakonec zbraně své nám vydal, stačil mu maličký plášť lichý k zakrytí celé spartské pýchy, u nás se po šest let nekoupal, domů se smrdutý odebral. Velitel: Tvrdé úsilí za to tehdy stálo. mnoho vojáku u brány spalo. Tenhle převrat, to je konec, když neskončíme drzý pokus zlých žen, které i Diovi se hnusí, když porazí nás hloupé husy, tak složím maratonský věnec – ať nosí ho třeba Zátopkus! sbor: Už jenom vystoupat na kopec, pojďme na Akropoli vzhůru. Jak tuhle velkou dřeva fůru odtáhnou naše stará záda? Každého velká tíží kláda. Měli jsme vzít osly na túru! Teď nesmí uhasnout oheň náš, (srocují se kolem ohně) dýchejme zhluboka, (pauzička, rázně) ať hoří! nás konec cesty nepokoří, do ohně foukni a plamen máš! FÍÍFIFI FÍÍFIFI FÚÚFUFU Rozdělávají oheň, mlhostroj, možno požádat Urbanovou o zapalovač Stařec: Jak hustý dým oči mi mhouří! Jako když Urbaniké kouří! Sbor: Bohové, u Diova pyje! Jak štípe do očí kouř z hrnce, (mají rendlík na žhavé uhlíky) jako když zakousne pes srnce, jak výheň z Héfaistovy pece, štiplavě do očí mi ryje! Velitel: Nahoru ke hradu oheň nes, ať bohům pomůžem ještě dnes. Sic kosti ohlodá stepní pes! Sbor: FÍÍFIFI FÍÍFIFI FÚÚFUFU Velitel: Díky bohům, oheň hoří, složme naše dříví ze zad, pojďme doutnáky nařezat, když se brány neproboří, kouřem otevřem si sami, přidusíme drzé dámy. Složme klády, ať netlačí, Ten dým naše plíce dusí, jak Jan Husos si tu zkusím, pomozte mi, už nestačím. složí to dříví Konečně rovně stojím na nohách, teď rozdmýchejte oheň v nádobách. Sbor: Uhlíky ať žhnou a kouří (chodí kolem ohně) Niké, vítězná naše bohyně, (oslovují bohyni s jednou paží vztyčenou) pomoz nám porazit ženy a tchyně, které se proti nám v obci bouří. Pauzička, náčelnice vykoukne zpoza kulis. Náčelnice: Dámy, nějaký kouř vidím v dáli, pojďme se podívat, co tam kdo pálí. Sbor na hradbách: Utíkej, má matko pluku, leť,[AS70] dříve než Pochvilé [AS71] [AS72] spálí pleť, než padne Zkládilé [AS73] [AS74] v plamenech, chtějí nás upálit v hradních zdech, a vítr plameny dál šíří. Stihneme ty dědky usmířít? Spustilé: Mám vodu ve vědru konečně, u studny byly jsme společně, všichni se chovali jak trhlí nával jak v Kauflandii trhy, Sbor žen: o vědra strhla se pranice, všichni se drali tam v panice. Pochvilé: Zvládla jsem prodrat se zástupy, jdu ženám pomoct ze záhuby. Houf dědků se dřevem prý blázní, nese ho na hrad dav svérázný, jako na vytopení lázní. Sbor žen: Své klády přináší na náš hrad, prý o vlast chtějí se postarat a spálit ničemných žen plémě, těch, co nepřijímají sémě. Bohyně, kéž nikdy nevidím, jak z našich žen stoupá kouř a dým! Z velkých žen, které spasí města, (přidají se hradby) donutí muže s válkou přestat. Proto, ó bohyně ze zlata, zabrána byla půda svatá, Athéno, o pomoc tě prosím, ať hrad nespálí žádný zlosyn, pomoz nám vědra s vodou donést! Náčelnice: Stát dámy, kdo se sem snaží vlézt? Vy staří dědkové, chystáte se k dílu, k obludné věci zde sbíráte sílu? Velitel: Co to vidí naše zraky, to jsme tedy nečekali, hejno stařen vzpouru chválí, přidat chtějí se k nim taky. Náčelnice: Snad se nás už nebojíte, vždyť nás všechny nevidíte, jsou nás ještě tisíce! Velitel: Nenechme je mluvit, braši, od hub se jim žvásty práší, flákněme ty slepice! napřáhnou ty klacky Náčelnice: Odložme svůj náklad těžký, přijdou a dáme jim do držky! Velitel: Někdo vám dá přes rypák jako Karlosovi ránu, pak už zavřete svou tlamu, nenecháme to jen tak. Náčelnice: Udeř, tak se s tím nepař, klidně ti nastavím tvář. Žádná coura, jež se bouří, už ti nikdy nevykouří. Velitel: Sklapni svoje staré pysky[AS75] , nebo budu lítat třísky. Náčelnice: Jen pojď k jedné z krásek a zkus jí zkřivit vlásek. Velitel: Násilím tě klidně zlomím, co uděláš, když tak zlobím? Náčelnice: Zubama ti vše ukousnu, budeš se mít jak ve zlém snu. Velitel: Ženy, to je tragédie, svůdné mládí trvá krátce a pak se jen podobají matce. Chraň před nimi svého pyje. Náčelnice: Dámy, zdvihněme svá vědra, těmhle dědkům hráblo z vedra! Velitel: A proč, sakra, bábino, přinášíte tolik vody? Náčelnice: A proč, ty stará zdechlino[AS76] , chcete ohněm tropit škody? Velitel: Chceme tady stavět hranice a upálit ty tvé mladice. Náčelnice: My váš oheň uhasíme! (vychrstne na trošku vody) Velitel: Náš oheň že uhasíte? Náčelnice: Ano, však vy uvidíte! Velitel: Proč poslouchám drzou pusu, upeču tě jako husu. Náčelnice: Tělo tvé už zavání, připravím ti koupání. Velitel: Dáš mi… koupel? Ty stará kráva? Náčelnice: Bez poskvrny budeš, jako dívka když se vdává. Velitel: Prodejná šlapka nestoudná! Náčelnice: Rodem svým jsem svobodná! Velitel: Však ty křičet přestaneš! Náčelnice: S klukama už se ven nedostaneš! Velitel: Buď se tady rychle ohni, nebo skončíš v jednom ohni. Náčelnice: Vodo, dělej, co umíš skvěle. (polije Velitele, zleva pomalu přichází radní a děsí se) Velitel: Co to je no do pr… Náčelnice: Nebyla snad teplá dost? Velitel: Nech toho! Mám vážně zlost! Náčelnice: Já ti jenom dodám vláhy, aby z tebe vyšel květ. Velitel: Jsem vyschlý a skoro nahý. Náčelnice: Tak se ohněm osuš zpět. Radní: Ženy chovají se zrůdně jen aby se udělaly, tančí vždy u hudby svůdně pití by tak holdovaly. Žádná není už nevinná. Felixos, ten starý hlupák dal své ženě hodně vína, Patrasúsa tančí dupák, chová se jak stará špína. Na nohou se sotva drží, pak chce vylézt ne střechu, ta si slušnost neudrží, zpitá dělá neplechu! Velitel: Jen počkej, jak tě poraní, co provedly nám ženy zvrhlé, vodou polily nás, krávy trhlé, jsme teď jako pochcaní! Radní: Právem, to ví Poseidón sám, sami jsme je zkazili, neřest poskytujem kozám, máme co jsme zasili. Řeknem třeba zlatníkovi: „Žena mnoho tančila, z řetízku, který byl nový, zlatý kolík ztratila. Já musím plout k Salamíně, mistře, nač ty manýry, večer zajdi k mojí ženě, zasuň kolík do díry!” Hned prosíme zase ševce, nářadí má zdařilé: „Kůže se roztáhnout nechce, úzká je botka mé milé. Dojdi k ženě odpoledne, pořádně ji roztáhni, ať si bota pěkně sedne, zvlhči ji a protáhni.“ Sem až tohle všechno spěje, já, vážený státní radní, zrovna když se zlo nám děje, nemůžu pro poklad hradní. Už nechci do toho zabrušovat, Abych zas nemusel vybrušovat. Přineste sem páčidlo, jdeme skončit drzý odboj. Kam koukáš, ty strašidlo? Chceš jen chlastat vinný nápoj? Chyť to za tuhle stranu, jdi otevřít hradní bránu. L: Nemusíte s námi prát se, rozum by byl lepší rádce, sama vyjdu z naší tvrze skončete už rvačky drzé. Radní: Vskutku, špíno? Kde je stráž? Chop se jí a ruce svaž! L: I když je sluha veřejnosti, sáhne na mě a zlámu mu kosti. Radní: Snad se ženské nebojíš? Ty tam, běž mu na pomoc, ženská prý je na něj moc, když ji svážeš, obstojíš! Pochvilé: Jestli tady pudeš, flákanec dostaneš. až se hned posereš. Radní: Fakt se po... no, to je sráč[AS77] [AS78] ! Kdepak máme další stráž? Spoutej tuhle starou dámu, zacpi jí tu hnusnou tlamu! Spustilé: Sáhni na ni, zkoušej štěstí, dostaneš pak pěkně pěstí[AS79] . Radní: Co zas? Kde je další? Zuby zatni, tuhle sprostou ženskou zatkni. Zkládilé: Artemis ať při mně stojí, nechej nás už na pokoji, nebo ti vyškubu z hlavy všecko, rozbrečíš se jako děcko. Radní: Nemám už další posily, běda mužům, kterým žena vládne. Postupujme spolu k cíli, slávu má, kdo v bitvě padne! Lys: Nás je ale ještě víc, máme spoustu bojovnic. Radní: Jenom do nich, ruce svažte, ženské na kolena sražte. Lys: Holky moje, do zbraně! poběžte ven, hrr na ně. Pekařky, i kořenářky kuchařky i sekretářky podřežte jim krky, rozpárejte je, zmydlete je, pobijte, utopte je všecky, prostě ty triky jako vždycky! perou se spolu a sundávají jim zbroj Nechte jim zbroj, pojďte zpátky, není čas na nahé hrátky[AS80] . Radní. Tohle vojsko, málo platný, tady vidím velký špatný. Lys: Zakopl jsi na rovině, na čele ti roste boule, nejsme žádné otrokyně, ženy mají taky koule. Radní: Každá se jich ihned chytá, když nadmíru je zlitá. Velitel: K čemu nám jsi, Byrokrate? Že snad s touhle divou zvěří domluvíš se, tomu věříš? Vůbec nic jim není svaté[AS81] . Náčelnice: Co jsi čekal, příteli?! Na svoje si ruku vztáh, sklízíš, jak jste zaseli, když udeříš, padneš v prach. Radši budu doma sedět, jako cudná, milá panna, kdo si bude války hledět, toho čeká tvrdá rána. stařec: Ježíši Kriste! Radní: Cóóó? To jsi Dia myslel [AS82] jistě! Velitel: Co teď s těmi fúriemi[AS83] ? Kde je téhle vzpoury zdroj, copak chtějí, snad ne boj? Z této věci smutno je mi, nejsvatější chrám na zemi zabral vzteklý včelí roj! Byrokrate, zeptej se jí, však pozor si dej na ni, zjisti záměr těchhle saní, ať víme, co chtějí. Radní: Nejprve bych věděl rád a na to se vás budu ptát, proč nás vlastně chcete srát proč zabraly jste náš hrad! Lys: Chceme chránit naše zlato - války nestojí vám za to. Radní: Snad peníze jsou té války důvod? Lys: Špatnost všechna má v nich původ! Koblihandres aby kradl, ouřad zase aby vládl, podporují nepokoje, Ať si užijí to svoje, ať si dělají co chtějí, všichni radní a zloději. Ať si hrají, jen bez peněz, zloděj však patří do želez. Radní: A co s tím uděláš? Lys: To se ještě ptáš? Ženy teď pokladnu ovládnou. Radní: Vy chcete vládnout nad pokladnou? Lys: Co se divíš stále tomu? Vládneme i kasám domů. Radní: Velký rozdíl v tom je. Lys: A proč by to mělo být jiné? Radní: Státním se platí boje! Lys: Přednostně: čas válek pomine! Radní: A komu tím prospějete, co? Druhé straně? Lys: Vám přece a vaší záchraně. Radní: Vy? Ženy: My! Radní: No to je tedy výborné! Lys: Zachráněn budeš, ať chceš, nebo ne. Radní: To je drzé a odporné! Lys: Ačkoliv s tebou cloumá zlost, taková je naše povinnost! Radní: U Deméter, to je kampaň! Lys: Každá muže svého zachraň! Radní: A když k tomu nedám souhlas? Lys: Tím větší dám na to důraz! Radní: A co že se o mír a o válku staráte? Lys: To ti povím, poslouchej, Byrokrate. Radní: Tak mluv, nebo budeš brečet! Lys: Poslouchej a přestaň na mě vrčet! Radní: Je těžké ve vzteku držet pěsti. Náčelnice: Sám budeš brečet a přijdeš do neštěstí! Radní: Babizno stará, nekrákej! A ty už konečně vyprávěj. Lys: Válečný celý dlouhý čas seděla doma každá z nás, mlčela a poslouchala pokorně zprávy, jak válčíte stále odporně[AS84] , s důvěrou a úsměvem vynuceným jsme se ptaly se srdcem zdrceným: “A co dnes, byl už mír dojednán, a do kamene konečně vytesán?” “Co je ti po tom?” zní manžela odpověď, a tak jsem i já mlčela až doteď. Náčelnice: Já bych zticha nezůstala! Velitel: Po hubě bys pak dostala! Lys: Tak sedím doma a nic už neříkám, co chvíli dozvím se další „skvělý” plán, ptaly jsme se: „Který z mužů, blázen, zas ztratil rozum, kdy se vrátí na zem?” Muž na to: „Do kuchyně s tebou, nebo to schytáš, muži válku vedou!” Radní: Ten chlap mluvil dobře, ví bůh! Stařec: Vždyť jste říkal, že bude výbuch! Lys: Ty idiote! Že to ten chlap dobře řek? Jste hloupí a nedáte si poradit? Když slyšeli jsme, že chcete chlapce nasadit, prý “Je zde ještě nějaký statný Řek?” “Při bozích, žádný už tu není,” bylo jasné, že musí na věc ženy. Shromáždily jsme se všecky, a shodly se, že zachráníme lid řecký. Mlčte teď jako dříve my, ženy zachrání vás před vámi! Radní: Vás nebude poslouchat žádný muž! Lys: Mohl bys zmlknout už! Radní: Kvůli tobě ne, ty čarodějnice, i kdybys mlela ještě více! Babo se závojem na hlavě! Lys: Když vadí ti závoj, jde to hravě: hubu ti omotám a budeš ticho! Náčelnice: A tu máš košík, tam schováš břicho! Lys: Teď vlnu přeď a navlékej korálky, místo vás ženy půjdou do války. Náčelnice: Sestry, konečně odložme už vědra svoje, přišel čas rozšířit udatných družek voje! sbor žen: Když tančím, nemám už obavy, že se má kolena unaví, chci se jen podobat mladicím, moudrostí a krásou skvějícím, a hlavně láskou ke vlasti své, kterou vynikají ženy ctné. Náčelnice: Nejstatečnější dcery naší země, svůdné je matek a chův plémě, ženy umí jako růže píchat, velkou moc má naše pýcha, vášeň ať ve vás silně plane, milfkám příznivý vítr vane. Lys: Všemocná Afrodíté, Eróte sladký, dýchněte toužebný žár na naše zadky, ať naše prsa uhranou muže, až jejich žaludy vyskočí z kůže. Když se tak stane, budeme známy jak ty, které válku skončily samy. Radní: Cožeto? Lys: Takto zní první můj mírový návrh: zákaz mužům chodit se zbraní na trh! 1.stařena: Ví Afrodíté, to se jim zakáže! Lys: Bez meče nemáte dostatek kuráže? Na nákup zásadně ve zbroji chodíte, zřejmě se hrnců a kapusty bojíte. Radní: Tak se chová statečný muž, na sobě zbroj a u pasu nůž! Lys: Ne, je to směšné, ba ještě hůře, s Medúzou na štítu kupovat kuře! 2.stařena: Já sama viděla na městské tržnici, velitel na koni sundal si přilbici, naložil do ní si vajíčka vařená, která mu na trhu prodala stařena. Jiný zas na trhu kopím se oháněl jak Petros Paulos, když zlo z Hradu vyháněl. Vyděsil fíkařku pohledem loupežníků, zabořil hlavu svou do jejích zralých fíků. Radní: Ale jak skončíte násilné zmatky, a řecké státy jak smíříte zpátky? Lys: To jasné je jak obloha. Radní: Tak řekni mi to, proboha. Lys: Jako když se zamotají nitě, které my rozmotáme hbitě, rozpleteme i válku svědomitě, posly pošleme tam a zase onam, nechte nás náš plán vykonat. Radní: Jsi hloupá kráva, tím jsem si jist, válčit není jak vlnu si příst! Lys: Ne, to mužům schází rozum zdravý, jsou stádo volů, my nejsme krávy. Jak vlna jde všechno spravit. Radní: Tak povídej, zkusím to strávit! Lys: Jako se nejdříve ve vodě vlna pere, je třeba poprat se s člověkem, který jen… žere, Vyženem z města veškeré neřády, kteří se tajně scházejí, chtějí jen úřady. Pak všechnu vlnu nacpeme do koše dobré vůle, i cizince, hosty a přátele, to úspěchu je půle, všechny společně svážeme pro obecné blaho, i z dalších osad dá se získat, a ne draho, vlna na veliké množství látky, s novými šaty pak lid skončí hádky. Radní: Vlnu čistit a vázat to ženy umí, na to nikdo s podivem nečumí. O válce nevíte zhola nic! Lys: Co sis to kreténe dovolil říct?! My ženy zlou válkou trpíme nadvakrát. Zaprvé, své syny vidíme umírat! Radní: Hubu drž, nemluví se o ztrátách. Lys: Zadruhé, mladinké jsme, nechceme strach, chceme si užívat rozkoše a lásky. Místo toho doma spíme samy, mužům milejší jsou v poli stany. Mé srdce pláče pro mladé krásky. Dívky jsou doma jen s krásou svou marnou, svobodné v domech svých pomalu stárnou. Radní: I muže přec jednou dostihne stáří. Lys: Ale jen ženě rychle život zmaří! Dokonce stařec s bílou hlavou může se oženit s dívkou mladou. Ale žena má na vdávání jen krátký čas a když ho prošvihne, nevrátí se zas, pak nikdo ji nechce a musí čekat na zázrak. Radní: Zato starý, když vztyčí se mu ještě pták... Lys: Ty! Proč se prostě nepoučíš a nezdechneš? Pořiď si rakev a do země zalehneš! Na pohřeb koláče napeču, tady máš věnec! všechny by ho měly polít 1.stařena: A další ode mě, bude to to tvůj konec! 2.stařena: I ode mě, ať dobře se ti leží! Lys: Na co ještě čekáš, čas běží! S Cháronem měl by ses plavit, do podsvětí už odejít. Radní: Nebudu dál snášet, jak mě tu uráží, ostatním radním se zmáčený ukáži, ať sami vidí, co děje se tu. Lys: Viníš nás, že jsme tě nevystavily světu, jako před pohřebním obřadem nebožtíka? Neboj se budeme pro tebe vzlykat. měla by odejít, pak se vrací Velitel: Nesmíme dál otálet. Všichni muži schopní boje, svlékněte teď šaty svoje. Do práce, a hned! Problém nám tu roste, smrdí, budeme teď chlapi tvrdí! sbor: Čichám tu, čichám tu všelicos, ve strašném ženském tom zločinu větřím plán tyranů, zlosynů, smrdí to bezprávím jak Ficos! Že se svést necháme, máme strach Dávulvos, jeden z obchodníků prodá nám slečinky z chodníku čeká nás finanční krach. Velitel: Jak strašné, ženy v politice! O zbraních nám tady kážou, že prý spartské spory smažou, spíš vlka smíří se zajícem! Chtějí zpátky tyranidu vrátit do xichtu se nám hejno slepic směje, nesmíme dopustit, kam tohle to spěje, svobodu víckrát nesmíme ztratit! S mečem všude chodit budu, na velké svátky, trhy prosté, ztrestám tyhle ženy sprosté, rozbiju jim každé hubu! Náčelnice: Odložme si, milé dámy, musí tyhle staré pány zničit naše síla líbezná, že je vlastní matka nepozná! sbor žen: Občané, slyšte naše slova, mír a klid v obci budou znova, dobře jsme vedeny z domova. Od dětství nosíme nádobu s úlitbou pro bohů pohodu, mladé jsme chodily v průvodu, v šatech nejlepšího původu. Náčelnice: A proto je má povinnost, nemějte za to na mě zlost, zavést lepší poměry do naší země. I když patřím do ženského plémě. My ženy také obci přispíváme, a syny do zbraně vám dáváme, zato vy, dědci, nic dobrého neděláte, co se ušetřilo, hnedka promrháte, daně neplatíte, dávky pobíráte! Neřekneš už slovo křivé, když tě botou sejmu dříve! Sbor: To je hybris, to je zpupnost! Aby tohle mohlo přestat, musíme je sami ztrestat, kdo má koule, ten má mužnost! Nebuďme jak staré baby, shoďme dolů svoje šaty, ať tu smrdí naše poty, však jsme ještě ňácí chlapi! Jak mladíci v plné síle setřesme si stáří z ramen, ať v nás zase plane plamen, dosáhněme svého cíle! Velitel: Nedejme jim žádnou šanci, ještě začnou stavět lodě, pak uzavřou alianci budou válčit i na vodě. Nebo začnou cválat v sedle však to umí ženy dobře, nás sedlají jak ty oře, pevně drží se nahoře na koni jsou jak posedlé. ujedou velikou dálku, vzpomeňte na dívčí válku. Zkroťme je, ztrestejme, skončí na kolenou, v kleče pak nejlepší budou mít za sebou. (naznačuje zásun) sbor žen: Když mě naštveš, při bohyních, vypustím svou divou svini, o pomoc tu budeš řvát, až ti chlupy budu rvát! Dámy, všechny svršky dolů, ať tohleto stádo volů cítí hněv našeho sboru. Zkus si jít blíž, útoč třeba, pěstí dáme ti do zubů, neukousneš ani chleba. Otevřeš-li na nás hubu, kopneme tě do rozkroku, takový jsi náš trn v oku. Náčelnice: Nic si z vás nedělám, vy dědci, jen hodně křičíte, ale přitom jste křehcí, Když s námi jsou dívky a Vsedlestálé, nic nám neuděláte, i když hlasujete stále. na sněmu jste od nevidím, do nevidím, a sousedi vás vážně nenávidí, trochu přiškrtit byste zasloužili, zmáčknout, a pak třeba dobře byste žili! TŘETÍ JEDNÁNÍ Náčelnice stepuje před hradbami, Lys vychází z hradeb Náčelnice: Paní našeho spiknutí a díla, proč vycházíš vzteky celá bílá? L: Když vidím ty hrozné ženy, (nasraná jak Katka) Na co myslí, co dělají, Mé naděje i odvaha – jsou v háji! Náčelnice: Co to říkáš, opravdu? L: Jak ví bozi, říkám jen pravdu. Náčelnice: Jaká hrůza zas nám hrozí, jaký děs? Všem nám to pověz. L: Je to strašná hanba, žádná pýcha (směrem k ženám) Však nemůžu být dál už zticha. Náčelnice: Nám nic netaj, u sta hromů, co se stalo za pohromu? L: Zkrátka – s ženami se nedá hnout touží mužům podlehnout. (pauzička) No, pod ně si lehnout[AS85] . Náčelnice: Ach, Die, mocný hromovládce! L: Neskoušej to na mně sladce! Samy jste si to zavinily. Je to pravda bohužel, a já už nemám síly udržet ženu bez muže, k jedinému [AS86] utíkají cíli, říkají: zde by měly kvést růže[AS87] [EB88] . První jsem chytila sama při činu[AS89] trapném nadmíru u jeskyně boha Pána, sama hloubila si díru, (názorně předvádí) nechovala se jak panna. Jiná se spustila za láskou svojí na vztyčeném kladkostroji. Třetí už chtěla všechno vzdát, další domů šla ptákům dát zpět jsem ji přitáhla za vlasy[AS90] , prý vrabčáka v klíně Zkoušejí různé výmluvy, aby mohly navštívit domovy. Zrovna zde se jedna blíží. Hej ty, kam se tiše plížíš? Spustilé: Domů, nechala jsem tam len všechen, Bojím se, že zaroste mi mechem. Lys: Jakým mechem? Zpátky spěchej! Spustilé: Ihned budu zpátky, u všech bohyní a bůžků, jen ty lněné látky, pěkně roztáhnu na lůžku. Lys: Nic nebudeš roztahovat, Ihned se běž zpátky schovat. Spustilé: Mám si nechat zničit látky? Lys: Jak jsem řekla, mazej zpátky. Pochvilé: Já jsem žena hloupá, nechala jsem hejno husí na jezeře koupat.[EB91] Zpátky je hned zahnat musím. Lys: Teď druhá chce domů taky? Tam honit nějaké ptáky? Vrať se, a nezkoušej tyhle páky. Pochvilé: Přísahám na všech bohů svět jen dohoním je a jsem zpět. Lys: Nic ti nedovolím honit Uděláš to a za chvíli všechny budou slzy ronit, a zkoušet stejné manýry. Zkládilé: Mocná bohyně porodů, dítě nosím, zadrž ten můj, moc tě prosím, porodím klidně v nějakém chlévě ten vocas napustil do mě sémě[AS92] ! Lys: Včera jsi nebyla těhotná, a teď porod? Co je to zase za podvod?? Žvaníš i ty nevídaně. Zkládilé: Budu rodit, můj čas přišel. (porodně dýchá) Lys: Prosím tebe, kdo kdy slyšel, že syn narodí se panně? Zkládilé: Dnes to slyšíš, budu mámou. Pusť mě za porodní bábou. (kontrakce) Lys: Co to meleš pořád znovu? (cinká na její břicho - triangl) Máš tam jenom něco z kovu. Zkládilé: Syna, nevěříš snad mému slovu? Lys: U panenské bohyně, To zní hodně pochybně. Ty jsi ale vážně k smíchu, přilbu když nosíš na břichu. Těhotná jsi? Nech těch řečí! Zkládilé: Sám Zeus mi to dosvědčí. (volnou rukou se obrací k nebesům) Lys: No a co s tou přilbou? Zkládilé: Přece, když bolesti přijdou, (silné kontrakce) a narodí se do ní maličký, bude sloužit jako jesličky. Lys: Sklapni, vytáčíš mě velice, ukaž, jak se rodí přilbice. Pochvilé: Nemůžu už ani klidně spát, viděla jsem ducha, obcházel hrad. Spustilé: Mě zas budí sovy v noci, všichni je do Athén nosí. Lys: Nevěšte si bulíky na nosy, po svých mužích jen toužíte, oni po vás víc, nemyslíte? Jsem si jistá, taky se souží, Samotní v noci na loži, ještě to vydržte chvíli, musíte sesbírat své síly, mám věštbu o šťastném konci, když se nespustíte v noci. Spustilé: Mluv, co věštba říká? (ostatní hlučí) Lys: Tak už buďte zticha![UH93] Vidím ptáky veliké, (věští s migrénou/orgasticky) jejichž délka hvězd se dotýká, však ne černých děr, k bídě všeliké, s výtrysky hmoty se nebudou potýkat. To řekl Zeus na olympské hoře… Zkládilé: My budem nahoře?! Lys: Tím ptáci naučí se pokoře; když ve vlhku budou jejich péra, rozhněvá se celá nebeská sféra[AS94] , a tady vidím velký špatný. (Jolanda) Pochvilé: To je jasné znamení. Lys: Tak mějte ještě strpení, vydržte tohle trápení. Vraťme se zpátky na hrad, (trochu ustupují dozadu a následně ženy zajdou za hradby) byla by hanba vše vzdát, na věštby výklad nedbat. Sbor starců: Za [AS95] našich mladých let slyšeli jsme příběh, (přichází za zpěvu) prý [AS96] kdysi žil mladík jménem Nadpantoflos chtěl volně žít život, mít klidu svého dost. před svatbou utekl, do pouště tiché zběh. Zvěř si tam sám lovil, síť na to vyrobil, domů se nevrátil, se psem si šťastně žil. tak [AS97] moc mladík, tak moc mladík, tak moc nechtěl ženy, Přesně tak my, přesně tak my, přesně jsme v tom stejný. Za našich mladých let slyšeli jsme příběh, Jak moc mladík, jak moc mladík, jak moc nechtěl ženy. Sbor žen: Příběh o Nadpantoflovi (zpívá z hradeb) zodpovíme jen pár slovy. Žil byl jeden Podpantoflos, taky chudobě dal přednost. Byl potomkem bohyň zloby. Muže nenáviděl tak moc mají duše temné jak noc. Láskou k ženám však se zdobil. Velitel: Bábo, chci ti dát polibek. (razantně se přiblíží) Náčelnice: To jsi neměl jíst česnek. vezmu nohy na ramena. (odpuzena) Velitel: Vezmu tvoje nohy na svá ramena. (dotírá) Náčelnice: To fakt nechci, rychle zalez, (odstrkuje ho) Máš tam jistě pěkný prales. Sbory bez N a V: Co holíš, on neholí, Bujný chlup i vlas. Ohanbím tě zahanbí, Chlupatý má klas. Sbor mužů se stáhne vlevo. Velitel slintá a šmatrá náčelnici na prsa. Náčelnice: Nechceš dostat ránu pěstí? Velitel: Nebudu pokoušet štěstí. Náčelnice: Že já tě nakopnu do hlavy, budeš mít modrý šlic na oku. Velitel: To bude okamžik bolavý, uvidím hrůzu, kterou nosíš v rozkroku. (muži se nahnou jako vlna, aby se podívali) Náčelnice: I když už jsem stará babice, dole nemám jediný chloupek. Dole vypadám jak mladice. Svící jsem ožehlá, hladká na dotek. (předvádí hladkost, hudební doprovod hebká na dotek/ kvoli tebe som si oholila nohy) zleva přichází Přirazilos s otrokem a dítětem Lys: Haló, dámy pojďte, kde jste, buďte při mně. Vyjde Kundaníka a Vyzvonilé. Vyzvonilé: Proč hulákáš jak na lese? Lys: Vidím, nějaký muž jde sem, jako by nesl břímě. Asi ho milostná touha mučí, V klacku mu pořádně hučí. (Vyz a Kun ho ještě nevidí, rozhlíží se na opačnou stranu) Milostná bohyně, Afrodíté! Dopřej mu útrapy spletité. Vyzvonilé: Kdepak je ten prďola, co tady stepuje nakřivo. Lys ukazuje: Támhle u svatyně, má co mu patřilo. Vyzvonilé: Koho mi jen připomíná? Lys ke všem i k hradbám: Nezná ho z vás aspoň jediná? (na hradbách kroutí hlavou) Kundaníka: Já ho znám dobře a dost, to je můj manžel Přirazilos. L: Dobře, (bere si ji spiklenecky pod křídlo) tvým úkolem je ho mučit, pozlobit a trochu ho vzrušit, svádět ho, ale nenechat ho sáhnout, dát mu vše až na… to cos zvládla odpřisáhnout Starci coby voyéři čučí zleva na okraji scény. Kundaníka: Buď klidná, to zvládnu. L: Počkám zde a pomohu ti dát mu… co pro to, nažhavíme ho, já udělám návnadu. Vy ostatní se vraťte do hradu. Přirazilos: Jak já trpím… S takhle tvrdým. Jak to pulzuje a napíná jako bych zkoušel mučidla. L: Stůj! Přirazilos: Kdo tam? L: Patrola. Přirazilos: Jaká? L: Vojenská. Přitazilos: Kdo ji vede? L: Ženská. (hudební dohra) Kdo je před stráží ve zbroji? (důležitě ukáže na sebe) Kdo to před námi stojí? Přirazilos: To já. L: Muž? Přirazilos: Ovšem, muž. (výrazně, že je muž) L: Hned odtud pryč, huš! (afektovaně) Přirazilos: Kdo se mě to vyhánět odváží? L: Já, dnes stojím na stráži. Přirazilos: Probůh, zavolej mi Kundaníku. L: Zavolat ti Kundaníku? A ty jsi kdo, ty mučedníku? Přirazilos: Jsem její manžel, Přirazilos z Píchalova. (chichot na hradbách) L: Sláva žes´ nás našel, jaká milá slova. (motá se kolem něj) Ty sám jsi mezi námi svým jménem velice známý. Tvoje žena má tě stále na rtech doprovázíš každý její nádech. Když k jablku [AS98] [EB99] či vejci přiloží ústa a nos, řekne: „Kéž by to jen byl Přirazilos.“ Přirazilos: Bohové tak stojí při mně. L: Hlavně milostná bohyně. Když o mužích mluví jiná Řekyně. Hned na to poví tvoje žena, že na Přirazila nikdo nemá. Přirazilos: Jdi už, zavolat mi ji máš. L: No… a co mi za to dáš? (vybízí se, motá si vlasy) Přirazilos: Co já tobě dám? Bůh mi to dosvědčí, že chceš-li, něco tady mám, něco mě tu dost tlačí. L: Tak už jdu pro ni. Přirazilos: Hlavně si pohni[AS100] ! samotnýho mě nechala tu, ty hvězdy nezáří, nebe je tak prázdný. Nerad se vracím domů vše je tak prázdné k tomu nechci jíst ani pít, jak kruté, Na Kundaníku jen mám chutě. Kundaníka: k Lysistratě, s níž se potká v bráně Ach mám ho, mám ho ráda, ale on mou lásku nepostrádá. Můj muž je totiž velký chlípník. (smutně) (k Přirazilovi) Proč mě voláš. (Lys a ostatní šmírují z hradeb) Přirazilos: Co to děláš, sladká Kundaníčko? Ke mně pojď zlatíčko. Kundaníka: U Dia, nepůjdu tam. Přirazilos: Kundaniko, ani když já tě volám? Kundaníka: Vždyť nechybí ti nic, jen se dožaduješ své ženy. Přirazilos: Že nechybí mi nic, jsem jak panic[AS101] , celý odřený. Kundaníka: Půjdu zpátky. (otáčí se k odchodu) Přirazilos: Nechoď, tady chci tě, (chytne ji za ruku, aby neodešla) aspoň musíš vyslechnout to dítě. Synku, máma, zavoláš na ni? Synáček: Mami, mami, mami.[UH102] [AS103] Přirazilos: Jak je ti? Ani nelituješ to dítě? Už šest dní není nakojené a umyté. (hradby opovrhují)[EB104] Kundaníka: Ovšem že ho lituji, ale jeho otec za nic nestojí.vpřed Přirazilos: Nedělej drama, pojď syna ukojit. (Kunda se strachy odtáhne) (temně jako vodník) Pojď již domů, ženo moje, dítě pláče, dej mu pít! Kundaníka: Jsem přece máma, musím tam za ním jít. Přirazilos: Stojíme[AS105] spolu ve stínu, mluví si pro sebe modrý oči jako kdybych koukal do safíru. Ta její drsnost a zdráhání, to moji touhu víc pohání. (gestikuluje) (otrok přistoupí a předá dítě) Kundaníka: Rozkošný synáčku špatného otce, pojď ke mně, máma tě obejmout chce. mazlí se s děckem Přirazilos: Proč to děláš, jsi pitomá, proč posloucháš ostatní ženy? Strašně mě mučíš, lásko má, (hladí ji po tváři) pro tebe to taky příjemné není. Chce ji obejmout. Kundaníka: Dej ty pracky z mého těla? Přirazilos: Doma vše v bordelu leží, tak jsi to chtěla? Kundaníka: Tak na tom mi nezáleží. Přirazilos: A nevadí ti, že roztahují slepice vlnu tvoji? Kundaníka: To mi nedělá vrásky. Přirazilos: (vilně) A že jsi dlouho neměla chvilku Lásky? Kašleš na milostné svátky. Nevrátíš se zase zpátky? (tulí se) Kundaníka: Nezjednáte-li mír, tak to vůbec, ne, dokud nebude války konec. Přirazilos: To vše hned udělat toužím, (na kolenou se k ní vine) jen až to na radě dohodnou muži. (Přirazilos se zjevně vymlouvá) Kundaníka: (ironicky) Až muži dohodnou, rada, potom já vrátím se ráda. (vythne se mu směrem dopředu) Teď jsem vázána přísahou, (do publika) nesmíš mě uvidět nahou. Přirazilos: No tak, pojď za mnou, to nejsou důvody. přicházím s nabídkou kvalitního sexu, (Přirazilos se k ní přivine zezadu, hladí ji po stejně) štípání bambusu, poloha mléka a vody. (ženy zvrací z hradeb) No tak, po tak dlouhé době… Kundaníka: Ne, nepůjdu k tobě, i když se přiznávám, že tě moc ráda mám. Přirazilos: Máš mě ráda? Vskutku? Kundaničko, už mě stiskni klínem. (tiskne se k ní)[UH106] Kundaníka: Blázne, toho skutku nedopustím se před vlastním synem. Přirazilos: No to ne! Odnes syna otroku. (vytrhne dítě Kundě a předá ho otrokovi, otrok odchází s dítětem) Miláčku, dítě je pryč, nevidíš? Přitul se, už mě pusť do rozkroku. Kundaníka: Ale kde, znáš hlupáčku dobrou skrýš? Přirazilos: Pojďme za roh do jeskyně, tam se dají dělat věci. Kundaníka: Ušpiníme se jedině. Nejsme lidé pravěcí. Přirazilos: Já jsem jak homo erectus, aspoň tu jeskyni zkus. Umyješ se v říčce u svahu[AS107] . Kundaníka: A mám porušit svou přísahu? Přirazilos: Ať mě stihne trest za to. Kašli na přísahu, zlato. má habibi, má habibi, má duše není bez chyby. Kundaníka: Jenom lůžko měkké dám sem. Přirazilos: Na co lůžko, stačí nám zem. Kundaníka: (jako domina a pásek jako bičík) I když jsi velice zlobivý chlap. Na zemi studené nebudem spát. (odchází) Přirazilos: Že je ze mě udělaná, jistě nebude věc hraná. Kundaníka: Už se polož na záda, já se svléknu hned ráda. Než se dáme do práce přinesu nám matrace. Přirazilos: Proč trváš na něčem takovém! Kundaníka: Nebudem to dělat na tvrdém. Přirazilos: Polib mě! Kundaníka: Jen jemně. (Kundaníka jde pro matraci a ženy ji jí podávají) Přirazilos: Stále víc mi v klacku hučí, skoč mi honem do náručí. chci tě tvrdě, chci tě víc, chci tě vidět si to vzít, chci tě slyšet mi to říct, hey, chci tě hard. Kundaníka: Matrace už se nese, manželka vysvlékne se, ty se pěkně polož zde na záda. (pokládá se) To ne, chybí polštář, jaká zrada. Přirazilos: A k čemu nám asi bude. Kundaníka: Bez něj to prostě nepůjde. (odbíhá pro polštář) Přirazilos: Klacku, budeš hoštěn jako Héraklés. Kundaníka: Zvedni se, na moment slez. Mám zde všechny věci? Přirazilos: (tahá ji k sobě) Nic dalšího nechci Jen a jen tvou lásku. Kundaníka: Rozvážu uzel na pásku. (pomalu začíná rozvazovat pásek, rozkročená ohnutá nad P.) A neztrácím víru, (ale zarazí se) že nezklameš ve věci míru. Přirazilos: Ať mě smrt raději čeká! Kundaníka: U Dia, vždyť chybí ti deka! (narovná se) Přirazilos: Není třeba žádná cícha[AS108] [AS109] , já už chci konečně píchat. Kundaníka: Neboj se, hned budou hrátky, já se vrátím rychle zpátky. (odbíhá pro deku) Přirazilos: Zničí mě ta deka, už nemůžu čekat. Kundaníka: Tak se postav honem! Přirazilos: Jsem postavený jak už dlouho ne! Posadí se, Kunda položí deku, vezme ho kolem ramen Kundaníka: Chceš namazat vonnou mastí? Přirazilos: Probůh, to ne, už mi dopřej chvíli slasti! Kundaníka: Dělej co chce Afrodité, neodmítej to nezbytné. (odbíhá pro mast) Přirazilos: Prosím Tebe, mocný Die, ať se jí ta mast rozlije. Kundaníka: Nastav svoji levici, Natři si mast vonící. (matlá ho mastí) Přirazilos: U léčebného boha, smrdí jak bolavá noha. Tlumí všechny vášně, Smrdí prostě strašně. Kundaníka: Já jsem kráva, mocná Héro mast je značky Zvadnepéro. (zvedá se) Přirazilos: Je to dobré, nech to být, (táhne ji zpátky) já jsem si tě nešel půjčit, já jsem si tě přišel vzít. (táhne ji k sobě) Kundaníka: Však měj rozum, pro správnou musím jít. (odbíhá) Přirazilos: Ať zemře ve strašné pasti, kdo první objevil masti. Kundaníka: Zde je gel ve správné nádobě. Přirazilos: Vždyť už jeden mám na sobě, Už nechci další gel, Už bych do tebe vjel. (přitáhne si ji) Kundaníka: Všechno bude, oči ti jen září, (blíží se k němu a hladí ho po tváří) Ale mír na radě hezky zařiď! Přirazilos: Zkusím, co půjde. Kundaníka odchází. Přirazilos se rozhlíží, než mu dojde, že vážně odešla pryč. Přirazilos: Ta ženská mě zabije, odešla od vztyčeného pyje! Kde mám teď vzít ženu? Hezčí stejně neseženu. Zklamala mě moje stará. A kdo se o tebe postará? (ukáže na svůj pyj) Kde je Pornotékos[AS110] , se ženami obchodník? (zvedá se a hledá) Vezmu i tu, kterou jiný vyhodil na chodník. (Velitel se přichomýtne) Velitel: Chudáku, tvrdé máš časy. Mučí tě veliká zrada. Z toho až klesá mi brada, hrůzou všem bělají vlasy! Čí duše, čí šourek tohle vydrží Kdo přežije opuštění zrůdné, když penis pulzuje a rudne, když ani manželka mu nepodrží? Přirazilos: Jak hrozná, mužný Die, křeč škrtí mého pyje! (bratrsky si poklepou po ramenech) Velitel: Příčinou všeho zla je tvá příšerná žena protivná. Náčelnice: (z hradeb) To ne, milá je to žena! Velitel: Cože? Milá, že je žena? Přirazilos: Je bídná! Je bídná! Všemocný Die, chop se jí, té zrádné prolhané bestie vynes ji mezi své hromy a blesky, tam v mracích nahoře pak potká Héru, ta zpátky na zemi shodí ji hezky. A žena přistane přímo mně na péru. (oba odchází a zklamaní odnáší lůžko) (pauza, zprava přichází Sparťan a zleva Radní) Sparťan: Kde je rada tu v Athénách, Musím mužom povedať o novinách. Radní: Kdo jsi, člověk nebo Vibrofalos? (obejde si ho) Bájný démon s pérem jako kolos. Sparťan: Som hlásateľ, nechaj tie žarty, O mieri prichádzam jednať zo Sparty. Radní: Co pod pláštěm schováváš? Jakou zbraň tam máš[AS111] [AS112] ? Sparťan: Ja ti neklamem, prisahám, So žiadnou zbraňou nejdem k vám. Radní: proč otáčíš se do všech stran, Plášť napjatý máš jako stan. Co ti tam tak divně stojí? Sparťan: Ten sa úprimnosti nebojí. Radní: Ty musíš mít obrovskou zbraň! Sparťan: U Dia, je to plášť, nepozeraj sa naň. (má ruku pod pláštěm) Radní: Co to v ruce mneš? Sparťan: Nič také konkrétne. Len Spartský meč. Radní: Pověstná spartská zbroj. (ironicky) Jak Sparťanům se daří boj? Ženy z hradeb : Sparta, je ti něco? (posměšně) Radní: No to mu je teda, řekni to a dělej. Ženy z hradeb: Není mu nic. Radní: Je mu hodně. Sparťan: V Sparte vypukla vzbura, tiež nám chýba ženská ďura. Radní: Cože? Kdo vám to udělal, bože? Snad Pán, bůh nespoutané soulože? Sparťan: S tým Vsedlestále začala, a všetky k sebe pribrala sú ako panenská Artemidina družina nepúšťajú si viac už mužov do klína. Radní: A jak to zvládáte? Sparťan: Zle, je to strašná bolesť, plné vajcia so sebou niesť. Ženy sa ani neukážu nahaté, Nemôžeme sa dotýkať ich ňadier, Kým nezjednáme v Grécku mier. (Anagnorize) Radní: Tak na tom smluvily se ženy, vše najednou jasné je mi, (obrátí; doteď ho neměl rád) vrať se a ve Spartě dospějte k dohodě, já návrh o míru přednesu u nás na radě. Sparťan: Hovoríš priamo, čo na srdci mám, vrátim sa s dohodou i poslami k vám. (oba odejdou) Velitel: (předstoupí) Hrozně se bojím ženské ve vojenském štábu, kam zlý netvor nemůže, tam nastrčí bábu. Nezkrotné ženy v boji, to je prostě tabu. Náčelnice: Průběh boje je ti známý, (pomalu přichází z hradeb) přesto toužíš válčit s námi? Ty jsi vážně hloupé tele, klidně už jdi do pr..., teda nemůžeme být přátelé? Velitel: Nikdy se nedočkáš ode mě, že bych si oblíbil tvé plémě. Náčelnice: Když chceš všechno jako kdysi, chovej si k nám tuto zášť. Podívej, jak směšně visí, (ukázat na oblečení, má shozené ramínko) obléknu ti radši plášť. Velitel: Promrzl jsem až na kost. Zuřivost mě přiměla svléci šaty si z těla. Zradila mě vlastní zlost. Náčelnice: Vypadáš už jako muž, co tě předtím popadlo, z nemoci ses probral už. Vytáhnu ti žihadlo. Velitel: Ukrutně mě něco píchá, tady dole na stehně. Podrbej mě tam jemně. Už to hodně pospíchá. (otočen zády k publiku, náčelnice před ním klečí) Náčelnice: Ráda ti to udělám, žihadlo ti vydělám. To je komár plný krve. Tak ho vidím poprvé! Velitel: To je skvělé, díky tobě jsem zas mlád. Zas se můžu brodit klestím, stříkají mi slzy štěstím. Zase můžu rovně stát. Náčelnice: Teď ti můžu pusu dát[AS113] , nemusíme být furt v sobě, můžeme být chvíli v sobě. (naznačit, jak v sobě myslí) Přestaň s těmi výkřiky, utři si slz výstřiky. Velitel: Nedotknu se rty tvé pussy. (Výrazně vyslovit S ve slově „pusy“) Náčelnice: Tu tvůj jazyk poznat musí. Velitel: Babo jedna, co ten smích? Dobře se to kdysi řeklo: Žít s ženami pravé peklo, (pauza) horší už jen být bez nich! Tak v příměří bezpečném neřeknem vám křivá slova, vy nás nebudete klovat, na to zazpívejme společně! (Muži přicházejí zleva a ženy sházejí z hradeb) Všesbor: Již nikoho z naší obce nebudeme mít za sobce, nepadne již slovo křivé, nebudeme tím čím dříve. Bude to spíš obráceně všechno nyní chválit chceme. Zla již máme plné zuby, v jednom zpěvu spojme huby. Vyvalme již zlata sudy, z chudoby my víme kudy. Pytle plné stříbra máme, až pak bude mír a hrátky, cokoliv my komu dáme, nemusí nám vracet zpátky. sbor žen: Všechny muže z Mrdalovic, muže ve všem dokonalé, pohostit teď chceme nejvíc, máme mušle mokré, malé, a buchtičky k nakousnutí, přijde vám to jistě k chuti. Chceme vše dát na oběti, pojďte si dnes pro objetí, avšak než budete s námi, musíte se umýt sami, pořádně se očistěte, pak k nám dovnitř pronikněte, neptejte se na svolení, postupujte neustále, nebojte se vejít dále domů, vždyť jste vyvolení. Dveře budou uzamčeny, klíč do zámku zastrčený. Oba sbory odchází společně vlevo. ČTVRTÉ JEDNÁNÍ Na scénu vchází Velitel zleva, následně sparťané zprava. Velitel: Kdo to k nám přistoupil? Sparťané, už z dálky smrdí, pod šatem jsou chlapi tvrdí, mají tam snad dórské sloupy? Sparťané, vítáme vás, řekněte, co stalo se zas? Sparťan: Načo je tu treba veľa slov? Sme jak banda nadržaných oslov. Velitel: Vidím, jak si muži stojí. Celá Sparta trpí v boji. Sparťan: Čo na to povedať, je to séria prehier, kiež by ktokoľvek vyžiadal pre nás mier. Zleva přichází sbor. Velitel: Vidím sem jít naše chlapy, i je stejná bolest trápí. Rozepínají si pásky, tlačí je snad síla lásky. Stařec: Řekni, kde je Lysistraté, u nás máme vše napjaté. (vyhrnou šat zády k publiku) Velitel: Všechny ničí stejná rána, (v plén) stojí tvrdí hned od rána. Stařec: Ráno večer odpoledne, péro se mi vždycky zvedne když mi žena nedá ráda, zkusím prdel kamaráda. (plácne souseda po zadku) Velitel: Kryjte šatem svoje klády, jsou i ženy, které rády, řežou péra jako v mýtu, zažijete kruté metoo. Stařec: Rada je to vážně skvělá! Sparťan: Šatom zakryme si telá. Stařec: Ať se dobře daří, Sparťani, všechny nás trápí stejné povstání. Sparťan: Zle by bolo našim mužom, stretnúť ich tak baba s nožom. Stařec: Teď musíte říct po právu, jakou pro nás máte zprávu. Sparťan: Sme vyslanci, tomu ver, chceme len a iba mier. Stařec: Stejná je i naše touha, válka už je příliš dlouhá. Velitel: A ne jenom válka. Zavolejme Lýsistratu, nikdo jiný v našem státu, konec bojů nezjedná tu. Sparťan: U bohov, teší sa môj falos, kde je ten váš Lýsistratos[AS114] . Stařec: K tomu nemám výhradu, však slyšela tu poradu, již přichází od hradu. Velitel: Vítej, nejmužnější z žen, teď přichází tvoje chvíle, ukaž se nám v plné síle, předveď, jak to nandáš všem. Dokaž svoji ráznost, sílu, zkušenost a důvtip řeči, přišli velcí muži řečtí k tobě míří všechnu víru. Lys: To bude snadné nejvíce než zcela zavaří se vaše palice a zprzníte si spolu zadnice. Zastavím vás, to si věřím, zvládnu to mužně za pár vteřin. Kde je Smíření? přichází Smíření Nejdřív přiveď spartské muže, buď mezi trny něžná růže, nedávej jim na krk nůž, nejsi přece hloupý muž, když někoho tvá pobídka nezláká, přitáhni ho třeba za ptáka. přivede je blíž Teď stejně i Athénské muže, za cokoliv dovléct můžeš. přivede je blíž Sparťané, postavte se ke mně tady, Athéňané, vy zase sem do řady, a poslouchejte moje rady. Jsem žena, přesto mám něco v hlavě, všechno hned pochopím hravě, nemám jen vysokou školu života, poslouchala jsem moudra otcova i devíti mudrců poučná slova, mám vzdělání klasické, toť jistota. Když vás tady všechny mám, pořádně vás pokárám. Jste z jednoho těsta… trubci a chováte se jako tupci. Uctíváte stejné bohy, máte stejné zvyky, mluvíte podobnými jazyky, chodíte na tytéž dramatiky, (gramatiky) pořádáte stejné pijatiky, říct můžu i další shodné praktiky, ale čas není na statistiky, na barbary máte tasit dýky, vy radši řecká města uvádíte do paniky, ve válce posíláte na ně trojité šiky, zkoušíte bojové taktiky, a dál ničíte bratrské styky. Končím všechny svoje vzlyky, svoji chvilku rétoriky. Stařec: Ta moje erekce, mě snad už zabít chce. Lys: Sparťané, k vám nyní se obracím, snad se vám vzpomínka z paměti neztrácí. Tady jste prosili v Athénách u chrámu, zlo se vám dělo a chtěli jste ochranu, přišli jste pro pomoc pod tlakem ohromným, když vypukla vzpoura a další pohromy. Prosili zde poslové mnozí, když se na vás hněvali bozi. Naši vojáci přišli za čas krátký a vám tehdy zachránili zadky! Vy tuhle akci záchrannou odplácíte tvrdou ranou? To je vážně za hranou! Stařec: Jak pravila Lýsistraté, (angažovaně) vůbec nic jim není svaté! Sparťan: Z toho sa nemôžem vyhovoriť… (všimne si zadku Smíření a úplně zapomene, co chtěl) to je ale prekrásna riť. Lys: Myslíš, že Athéňany nechám být? Vzpomeň, jak otroci si chtěli vládu vzít. Sparťané museli k nám jít a zjednat v obci zase klid. Mnoho vzbouřenců pobili a vás ostatní zachránili. Sparťan: Nepoznám ja krajšiu ženu, (o Smíření) za zvodnosť zaslúži si cenu. Stařec: Dosvědčí mi bozi[AS115] , nikdy jsem neviděl hezčí kozy. Lys: Prokázali jste si tolik dobrých skutků, a stejně jste ve sváru a smutku? Proč dál trvají války a boje? Musíte poměřovat síly svoje? Musíte své meče křížit? Proč se nemůžete smířit? Sparťan: To chcem tiež dosť, len keď nám uvoľnia pevnosť. Lys: Kterou? Sparťan: Tá mokrá úžina – Pylos, túžim tam zaboriť svoj nos. Stařec: Ať při mně stojí Zeus sám, tuhle oblast nechte nám. Lys: No tak dej jim… co chtějí. Stařec: A kam já se poději? Kam já se do úkrytu zasunu? Lys: Chtěj něco jiného za stejnou sumu. Stařec: Nejdřív ať vydat dovolí, jeskyňku v Bobřím údolí, pak také dvě Kozí hory, ať o ně už nejsou spory[AS116] , A poslední jsou v pořadí Kopce ve tvaru pozadí. (ukázat v dál a plácnout Smíření) Sparťan: U bohov, ty chúďatko, nemôžeme ti dať všetko. Lys: Nechte zase dalších hádek o jediný hloupý zadek. Stařec: Toužím orat pole, svahy vlastním pluhem zcela nahý. Sparťan: U bohov, ja chcem šveholiť, zasievať semeno do polí. Lys: Až spravíte, co kdo zvoral, pak si užijete… orat. Uvolněte cestu právu, spojencům pak dejte zprávu. Stařec: Jakým zas spojencům? Vždyť našim mládencům, už se zbíhají sliny, nikdo nemá cíl jiný, dívku chce každý spojenec, rychle teď připravit o věnec. Sparťan: Taktiež naši u bohov, všetci ležia ženám... Velitel: ... u nohou. Stařec: Zvlášť ti z Jebanic[AS117] . Lys: Pravda, není třeba víc, jděte umýt svoje těla čeká na vás krása skvělá, našich vzácných pokladů, dostavte se do hradu. Ztvrdíte vše přísahami, navzájem si mezi sebou a pak budete moct sami, vzít svou ženu domů s sebou. Stařec: Tak dělejme, pojďme již. Sparťan: Vykonajme, jak velíš. Stařec: Neotálejme příliš! sbor: Pestré koberce a látky, dlouhé šaty, jemné šátky, všechno zlato, co mám v domě, beztak nemá cenu pro mě. Vše pro blaho našich dětí, zbyde dost i na oběti. Všechno mé je nyní vaše, můžete si poodnášet. Nejlepší ze sebe vydám, jestli chcete, klidně přidám. Ač se zdá, že za zdí hlídám, každá zídka se dá zbořit, vše(m) můžete pak naložit. Neuvidí nikdo pak, čím já tobě vytřu zrak. Sbor žen: Někdo nemá co do pusy? Přitom jídlo nosit musí pro děti i pro otroky? K nám ať míří tvoje kroky, nabízíme své žemličky a koláče sladké máme závidí nám kraj celičký cokoliv byste si přáli mile rády my vám dáme kdybyste tu s pytlem stáli naše štědrost hráze zláme. Začíná všeobecné mrouskání. Radní: Co děláte tu zas. Nechte mě vklouznout mezi vás! Krev mi pění z vína varem (nese pochodeň) podpálím vás ohně žárem. Velitel: Proč nás stíháš tímto svárem? Po víně je každý generál! Radní: Střízlivý bych rozum nesebral. Radím všem Athénským sousedům milým, lepší jsou vyslanci, kteří dost pili. Když přijdem do Sparty bez kapky v krvi, zvládneme jenom vše strašlivě zmrvit. Slyšíme vždy ze zpráv Sparťanů část, zbytek si změníme, začneme mást. Teď chci jen do nástrah dívčího klína, po víně, ať si kdo vesele zpívá, klidně i Duchoňa namísto Slavíků, dočká se souhlasných a nezlých výkřiků. Sparťan: Milý fidlikant, chyť sa prosím fujary, chcem tanec a spev bujarý. Velitel: Proč nehrají, preceptore, muziko hrajte! Sparťané: Si Múza si múza si múza a perfektne okrídlená, ty vieš, aká bola to hrôza čej bola obec vystavená. (Sparťan sám) Poviem vám, ako sme s pomocou bohov spoločne vyhrali nespočet bojov na lodiach, napríklad pri Salamíne na súši boli sme zúrivé svine. Sparta i Athény v spoločnom čine. Bohyňa vypočuj pokorné náreky, posväť nám priateľstvo prosím ťa naveky. Radní: Sparťane zjevně máš hudební vlohy, zapěj nám do druhé dáme si nohy. Sparťané: Nad Spartou sa blýska hromy Dia bijú, (zpívají i slovenské dívky) uzmierme sa bratia, nech sa vojny stratia, Heléni ožijú. Sbory: Kde Akropol, kde Akropol, moře hučí na skalinách sovy letí ve výšinách v sadě skví se oliv květ, řecká krása vábí svět. Sparťané: To Lakonsko naše posiaľ tvrdo spalo, (zpívají i slovenské dívky) ale krása dievčat núti s vojnou prestať, Grécko sa prebralo. Sbory: Znáte v Řecku Diu milém, dívky mladé v tanci čilém. Přinášejí Válkám zmar. Radosti a Lásce zdar. Lys: Jak lépe nám to skončit může, muž u ženy a žena u muže, pojďme se všichni radovat na lože. Žijme už jen v klidu, míru, v bohyni svou mějme víru, kéž si vždycky víme Rady, ze záporů budou klady, ať ve vládě svěřené trvá dobrá Eiréné. Všichni: Ženy jsou krásný a svolný, při tanci zvedají nohy i jindy, je jim to volný, svolejte teď všechny bohy. Vím, co se bude dít, Bakchos už tančí a zpívá, na vrchol můžeme jít, dáme si sklenici vína. Žízeň je veliká, vášeň už proniká. Bez válek chceme jen snít. Ve stínu pod fíky dívky i mladíky milovat, zpívat a žít. lalalala lalala… Jsme jen pouzí překladatelé kde to stojí vymrdá mi mozek z hlavy \\ už nemusím do Bratislavy Velké Mezipíčí mesokundania v klacku hučí \\ do náručí – použito Polopenisané Až přijdou z celého řecka vulvy, to budou muži valit bulvy Až dojde na tu vzpouru pičí, tak se mužům péra vztyčí Odkud jsou tyto zlobřice – z Ústí Trmice Ježišikriste!! – kdože? – použito NA KONCI: Kéž Eiréné navždy vládne[UH118] [AS119] Jen s ní všechno dobře zvládnem kam jdeš? à Domů za svým Jihočechem. \\ Ať mi nezaroste mechem. Tady máš můj falus \\ fuj, co je to za hnus Vezměte nohy na ramena \\ Možná vaše nohy na naše ramena. Kde asi udělali soudruzi z Athén chybu. už se perou, už se perou, já to říkala od začátku, že si čumáky rozbijou. Hlášky: tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. Na hradby: hic puellas multas non futuunt Mutlová = zmutlaníké VŠE CO MÁME PRO MÍR DÁME -> VŠE CO MÁME PROMRDÁME Řekněte to, máte na to S dívkou je to jako s cívkou, nejdřív napětí, pak proud. Už nech toho meetoo Klidoris Každá chce mít něco do sebe Nemusíme být furt v sobě à můžeme být chvíli v sobě Půjdeš na čtyři, skončíš na kolenou, nejlepší budeš mít za sebou Mířím k ohni \\ už se ohni Teď ti povím pravdu velkou, \\ Každá je uvnitř učitelkou. Homo erectus \\ no more erectus A komu tím prospějete, co? Druhé straně? Raději úsměv teď zkus ty, \\ Druhou nejlepší věc, co umíš ústy Každý kus špeku je pěkný, když je na něm bradavka. Už mám trochu úzkost \\ taky bych rád pocítil tvu úzkost Já ze jsem tlustá, jsi plný vzteku, co bude další nadávka? // přitom je krásný každý kus speku, když zdobí ho bradavka Klitoros: Muž, kterého celou hru nemohou ostatní muži najít. Až úplně na konci zajdeme za kulisy, mohli bychom začít dělat takové ty tleskavé zvuky jakože už zase vše funguje… jsem zvědavá, kolik lidí by pak tleskalo taky. čeká tu pár vojáků, až dáte nohy do praku dutánek – oslovení buď do ní nebo po ní je to nějaký suchý a úzký někdo má rád vdolky, jiný zase holky vejdi do života mého, nic tam nečiň zlého Možnost pojmenovat tu dvojici Dolůfalos a Vzhůrufalos Nič také konkrétné láska to je když kokot v kundě mlaská to si strč někam \\ někam bych si něco strčil je to nějaký úzký a suchý suchej tam a mokrej ven, dej nám dei dobrej den řekni loď \\ svlíkni se a pojď to je vážně obří kláda, jak to tvoje žena zvládá jestli chceš život v míru, ukaž mi sovu díru Nedočkáme-li se brzy míru, Využijem zadní mužskou díru[AS120] . Dosvědčí mi bozi, nikdy jsem neviděl hezčí kozy. Zvedá se mi tunika, chci do tebe pronikat. Do nástrah dívčího klína. Nazítří nazí tři si čúza si čúza si čúza a perfektne ochlpená Noviny: LYSISTARTA: ŽÁDNÝ VRCHOL Vstoupil do mě Zeus – mám ho jako hrom (a za chvíli vyšlehne blesk) Asterix já bych to viděl víc z profilu Chvílemi si říkám, že je to tak ostré, že bychom měli udělat anketu o diváka, který nejvíce zrudne, ten pak dostane hvězdičku a přihlášku do strany. Sparta, Je ti něco? No to mi je teda, skonči to a dělej. Taková žížala už musí bejt had. Kredity ti budou stačit ke mně ať přijde jen, promrdáme celý den. nemrdejte nše zlato, války nestojí vám za to, mrdejte rač s námi, stejně stojí vám i Slováci jsou jen divocí moravani budu ťa pít, co budu žít dáme ten koitus a pak půjdem Po suchém víně/s tebou vždy zvlhnu v klíně/lásko ty svině filipova píseň Co chceme: · Zproetředokovat dojem, míru vtipu, narážení do autorit · Metrum, verše Otázky na Radovou: Jak se líbilo čtení? Jak silné to metrum bylo, jak to bylo slyšet? è Mohlo někdy působit komicky, nebo na to byli tak zvyklí? Jak poznáme, co vše byl sbor, můžou ty repliky různě přecházet? Můžeme je rozsekat? Jak moc je to prostě blok textu, který si někdo rosekal. Lišilo se metrum, nářečí i u jedné postavy na základě nuancí toho, co říkala? Mohly se na pozdrav líbat na tvář? Jak moc to mohli muži ještě více hrát jako ženy, aby to bylo vtipné? Nějaké obecné nápady? Ten text ve skutečnosti není nový ale vypraný v pervolu. I lesby mohlo srát, že chlapy umírají. Pozn. 118: celé toto místo má asi význam obscénní. Metricky se na to nemusíme vázat, byla to parodie Zmínit, že to byla Dionýsia plus jak důležitou součásttí řrcké společnosti byla Dionýsia Začít přednášku slovy: Píše se rok xy před Kristem Je naprosto Ireálné, aby tady někdo měl Radu o řecké literatuře. Kniha o Dionýsiích https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=_7ZV-ONduiwC&oi=fnd&pg=PR9&dq=ancient+greek+salutation&o ts=-JoUuglGI7&sig=fy6u_ya7KN7vE4EZqKjUFWmLs50&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false ________________________________ [AS1]Mohla bych zde nervózně chvíli sedět a civět do publika, jakože už fakt dlouho nasraně čekám. [AS1] [AS1] [AS2]To by jich tu bylo dost, Teď tu není tu ani noha, u hromu a blesku boha už mám zlost. vloženo kvůli rýmu, ale bylo by dobré zmínit, která je Lýsistrata znovu na začátku představení [UH3] [AS4]Stib: Hoj, ženy sem. \ Krejč: Proč pak tedy nejdeme? Tak na co čekáme? [UH5] dělá si z ní asi trochu srandu, že vyválela hubenou/tenkou věc, [UH6] vybroušenou? narážka na nudle? hlášku!!! [UH7] Ale rozhlédni se zase [UH8] již jedny přicházejí a další v celé kráse. [AS9]Stieb má Smradov, nebo Žumach jako překlad Anagyru, kde byl nějaký slavný smrad, Cejl by mohl být brněnský vtip. [AS10]přidat ˇuž jste tady měli bejt čtyři minuty, vy bláhové [AS11]Vy, nemilé... Pás připnout potmě jsem neviděla kam? [UH12] Než začneme, ještě drobné opoždění, [UH13] než ženy ze Sparty a Boiótie přijdou k shromáždění. [AS14]dívejte se \\ se sem nese [AS15]Nazdar Sparťanko, Vsedlestálé, tak nádherná jsi stále. [AS16]kluše [AS17]doufám, že v originále tady ten vtip je, ale já ho tam chci ☺️ originál: nasadila bys uzdu býkovi, uškrtila bys býka [UH18] ty hravě zmohla bys i divokého hřebce. [UH19] Pre bohov, veď cvičím všetky časti tela a nie zrovna málo [UH20] Zadok pri tanci natriasam, akoby sa to vo Sparte malo. Ohmatkávate ma ako obetné zviera/obetného zvera (?) [UH21] kraj potoků - reálie, nížiny vlahé - ženy nahé [UH22] [AS23]kraj potoků, nížina vlahá \\ a je úplně nahá Korinťanka, bohovia, riadny kus baby [UH24] [AS25]DĚDICTVÍ: podívejte sa na ňu, jak sa nese. Něco má do sebe. Něco aj za sebů. radu [UH26] pospěš - rychle též [UH27] po manželů svých objetí? [UH28] [AS29]někam sem? Možná jsou už mrtví, Dejvé!! [AS30]Kunda: Můj je už sedm měsíců pryč, všude je to stejné. Nějaké jiná: Snad všichni nejsou už mrtví, Dejvé! A môj, ak príde z vojny aspoň niekedy, [UH31] hneď zoberie zbraň a nevidím ho zas vtedy. [AS32]doslova to má být: neviděla jsem žádný 18 cm penis, ani žádná kožená pomůcka mě nedovedla k cíli. ukončit válku a s ní ten splín? [UH33] A ja by som vyliezla na najvyššiu horu, [UH34] keby som len vedela, že to vedie k mieru. videla [UH35] tady ještě chybí slovenština [UH36] A ja by som zase vyliezla na najvyšší vrch pohoria, len aby som mier opäť uvidela [UH37] žít v míru a hledět si vinných lisů, [UH38] musíme vydržeti bez... [AS39]to je strašně parádní [AS40]To říkáš ty? Taková slova? Sobecky si hledíš jenom své pičky Vždyť chtěla ses nechat jako Sovák! Rozkrájet na takovýdle nudličky! [AS41] Nezvládneš nelovit zajíčky? [AS42]Musíš mít ten orgán maličký? [AS43]Tak miluješ orgán maličký? [AS44]tohle zase trochu prodloužené. nestydaté, ??? [UH45] [AS46]milenci? ještě se [UH47] Ťažko, pri bohoch, [UH48] by ženy spali samotné/samé bez pekného kokota, nech stane sa! Mier naozaj/ozaj treba, to je istota. len myšlienka zo slovenského prekladu: [UH49] [UH49] "ťažko, u bohov, je nám ženám nocou spávať bez pekného kokota, no nech sa stane! Mier nás čaká" ... rtech muže touhou spalovat [UH50] [AS51]zde je citace nějakého verše s metaforou o masturbaci, nic lepšího mě ale nenapadlo. zatím jak Homér se svým daktylem? (trochu komplikované, zlaté řecké ručičky jsou asi lepší) [UH52] prstíčky? [UH53] [AS54]Nepřirážej, a i jinak můžeš ho ničit, a nechá tě na pokoji. Když se ženě milování příčí, muž se neuspokojí. nemůže být [UH55] možný nápad, treba doladiť... [UH56] [UH56] [UH56] My svojich mužov presvedčíme mier dodržiavať, to je isté kto sa ale postará o Aténskych mužov aby sa stiahli bez problémov? stiebitz: My svojich mužov nakriatneme, (ver,) mier zachovávat riadne bez fígľov; kto prehovorí však ľud athénsky, tých krikľúňov, viac už nefrfotať? [UH57] My svojich mužov presvedčíme, mier predsa nastoliť musíme, kto však navedie athénskych chlapov, tamtých ubliakaných hundrákov. [AS58]to buďte bez obav \\ my přesvědčíme atréňanek dav Všetky chceme prisahať, už prísahu povedať máš. [UH59] [AS60]to je rozkoš ji mačkat [AS61]Možná by některá z nich mohla říct: Hele, ať z toho není fraška. Ó môj bože, a voní tak prekrásne. [UH62] [AS63]krásky? [AS64]doplnit božstvo pro rým: při Persefoně -- patronka manželství při Artemidě -- panenská bohyně [AS65]Však/vždyť muži usmyslí si, jak to zjistí, že nás zpět hned ukořistí! [AS66]možnost 1: Pro lásku, to se stát nemůže radši ať se říká pravda velká že každá žena je v hloubi duše jen protivná učitelka. možnost 2: To nikdy, pro lásku, to radši ať se rozšíří slavná slova, která ostře na ženy míří. proč jsme ještě nevymřely, co je na vině? Během evoluce jsme přirostly k vagíně [AS67]zde možnost udělat to na devět slabik taky [AS68]místo dvojsmyslu: První Libidztrátu - šlápotu [AS69]sem možná navíc vložit tu vagínu, v originále byl nějaký dvojsmysl, jen menší. Stejně, život jejích má na vině, že během vývoje přirostla k vagíně. [AS70]Má matko pluku [AS71]něco jaké kalich/granát/pouzdro na něj? [AS72]Pochvilé [AS73]něco jako vůdkyně klád? [AS74]Zkládilé [AS75]ještě s k tomu vrátit, orig. cca: Když nezmlkeš, vyškubu z tebe stáří, [AS76]někde sem? Budete v jednom ohni \\ nbo se rovnou ohni [AS77]zjistit, zda se posral, nebo by se posral je to medvídek / další z našich hlídek [AS78] [AS79]poznámka k další replice, já že jsem hňup? ona říká spíš, že je namají svékat ze zbroje [AS80] [AS81]Suchej tam a mokrej ven, máme vážně špatný den. tento verš je nějaký slavný odkaz [AS82] [AS83]Co si počnem s fúriemi? x x už jsme hrozně rozezleni. [AS84]Jak válčíte odporně [AS85]doplněno [AS86]jen k nim ženské kroky cílí \\ už zase skáčou přes kaluže. [AS87]tak, možná je tohle aluze už pro opravdu vyvolené to jo teda, diváka standardních rysů to zmate [EB88] [AS89]První při činu trapném nadmíru chytila jsem u jeskyně boha Pana. [AS90]jen přitáhla jsem ji za vlasy? pro lepší metrum doma se mi hejno husí - na jezeře koupá, hezčí rým [EB91] [AS92]Adel a Fína mají jíž trochu vína a jdou na scénu s Přírazilem. Vidím ptáky veliké, [UH93] jejichž délka hvězd se bude dotýkat, však ne černých děr, k bídě všeliké, a s výtrysky hmoty se budou muset potýkat. Tak pravil Zeus na olympské hoře... [AS94]Héra? [AS95]melodie Bejvávalo?, [AS96]prý kdysi žil mladík, chtěl svého klidu dost, nechtěl se oženit, jméno měl Asketos. [AS97]zde Bejvávoalo, bejvávalo dobře [AS98]zde si žádám o jablko na každou hru dostaneš vejce [EB99] [AS100]Přešla mě radost všechna, Když žena z domu se zdechla. [AS101]doplněno pro rým a vtip Někam sem bych vložil nějakou reminiscenci na Vodníka. [UH102] [AS103]Pojď již domů, ženo moje, dítě pláče, dej mu pít! Z hradeb: ,,Otec roku'' [EB104] [AS105]Co se to děje Zdá se mi, že je mnohem mladší, půvabnější. tak mě rychle stiskni klínem [UH106] [AS107]Sem ten homo erectus, aspoň to zkus [AS108]nemusíš nikam pospíchat [AS109]nemusíš zas někam zdrhat, já chci jen a pouze mrdat! [AS110]Pornotékos [AS111]Co je to? Samice hrabáče. [AS112]Případně pak pokračovat: toje, to je, tojeee, pomocník tasmanskeho policisty mimo službu [AS113]Možné doplnit: Nemusíme být furt v sobě Můžeme být chvíli v sobě [AS114]V oroginále je to schválně jako maskullinum [AS115]ta má krásnou hubičku a šťavnatou mušličku [AS116]a poslední jsou v pořadí kopce ve tvaru pozadí [AS117]snad jediná replika os Stiebitze Ať žijeme v klidu, míru, [UH118] v bohyni svou mějme víru, ať si vždycky víme rady, ze záporů budou klady, ať v své vládě svěřené trvá paní Eiréné! [AS119]Žijme už jen v klidu, míru, V bohyni svou mějme víru, Kéž si vždycky víme Rady, Ze záporů budou klady, ať ve vládě svěřené Trvá dobrá Eiréné. [AS120]když mě žena nezačne mít ráda, vyžiju prdel kamaráda.