Souvětí 5 částicí jw; změna řeči přímé nTHepnrřiou
yPOK 117 A TEIIEPb TBOfl OHEPEflb! A TEĎ JE ŘADA NA TOBĚ!
R cnpocany hcto: «Tw ae oflopraunm. mhc äbc tmcjwh py6neň?».
Zeptal jsem se ho: „Nepůjčil bys mi dva tisíce ruWů?<'
H arpocHn y Hero, ne oaoadkht jim oh mhc flue tmchhh pyťwieíi.
Zeptal jsem se ho, jestli by mi nepůjčil dva tisíce rublů.'
PoflMTejm BomtoBanHCb, xsaTKT nu MHe scHer Ha oópaTHMň nyrb.
Rodiče se obávali, zda mi stačí peníze na zpáteční cestu.
H xoTCJi y3Han», Bepirync* jih Hroph CKaamxyn wm easjc hct.
Chtěl jsem zjistit, jestli se Igor vrátil z prázdnin nebo jeítě ne.
>KeHup<Ha noHHTepecoBanacfa: «Y sac hct munaero ónnerzl».
Žena se zeptala: .Nemáte lístek navíc?" .
>KeHinBHa noKHTepecoBajiaci,, hct to y nač jmmHero ÓHJiera.
Žena se zeptala, jestli nemáme lístek navíc
j     I. Zméň přímou řeč na nepřímou.
1. AfleKceň cnpocwji Hac «Bbi nepe«ajm Anne mok> npocb6y?„
JE
|24<
2. llleíp cnpocHJi Memi: «Bm BbmoJiHHJiH moč nopy4eHne?»
3. Hjkh komhcchh noHHTepecoBajicji y Henu: «Bw
BOflHTe Mamnny?»
4. MaMa noHHrepecoBanao, y flo<cePH: «Tbi Ke roncflHa?»
S částicí jih jsme se setkali v otázkách:
n plenit jim Tbi k H3M b BOCKpeceHbe? CflenaeT jih oh sto k noHenenbHWKy? Ecrb jih y TeÓH eě TejiedwH? Her nit y Te6s eě TejieíboHa?
Je potřeba poznamenat, že v hovorové řeči otázky tohoto typu nejsou příliš časté; převážné se setkáváme s větami, ve kterých je otázka vyjádřená pomocí správné intonace: Tm npMAěuib k HaM b BOCKpeceHbe? Oh caenaeT sto k noHCflenbHMKy?
—>   V jednoduchých větách je částice jih používaná zřídka, zato v souvětích s větami vedlejšími
předmětnými, ve kterých řeč nepřímou nahrazujeme řečí přímou, je částice jih nezbytná. Větami tohoto typu poskytujeme informaci, na jakou otázku někdo chtěl/chce získat odpověď. Proto je v hlavní větě sloveso cnpocMTtnebo jiné s podobným významem (ysHaTb, noMirrepecoBaTbCJi, 3aAan> Bonpoc).
—>   V tomto typu vět sc objevují i následující slovesa: óecnoKOKTboi, BOJiMOBaTboi, coMHesaTbcx: BOflHOBanca, 6y«yT jih ÔHJieTbi Ha ÓJmxcaHuiHH noe3fl.
—>   1 sloveso ectb a negace hct mohou být v tomto typu věty:
ň xoTen 6w y3HaTb, ecrb nu ÓHjieTbi Ha ÓjmwaHiiiHH noe3« (hct nu ómieTOB Ha ÓJiHKaHUWH noe3fl).
—>   Partikule jih má svoje stálé místo - může se nacházet výhradně po slovese (nebo přídavném jménu) ve vedlejší větě.
OBVYKLÉ CHYBY
5. Ha coóeceaoBaiiMH ero cnpocHJiM: «Bw )KeHaTbi?»
6. no3BOHHJi 3aKa3tMKy h cnpocHJi: «Bw nojiyMHJiH TOBap?»
II. Přelož do ruského jazyka.
1. Šéf se zajímal, jestli mám děti.
2. Zeptej se Pavla, jestli může do pondělí půjčit tisícovku.
3. Zeptali jsme se dětí, jestli by chtěly mít pejska.
4. Nezapomeň se zeptat, jestli se už vrátil jejich děda
z nemocnice.
5. Larisa se zajímala, jestli máš rád Picassa. Asi ti chce dát album.
6. Dělali jsme si starosti, zda si poradíš s tím problémem.
Chybně: MaMa cnpocuj-a, term n no3npami;ia. VYSVĚTLENÍ: Eoih je spojka podmínková, ale po slovese cnpocnaa následuje věta předmětná (nepřímá řeč), proto je nutné použít částici jim. Správně: MaMa cnpocn/ia, no3npaBHna nu n 6a6yuiKy c RHěM pojKaemm.