. qKÝPÔHLEDNAÔESKÝ JAZYK " . _ VIÉT^MS 1 127 ^namský pohled na český jazyk mateřského jazyka vietnamských rodilých ovčích při studiu češtiny : _ jUUE UEN VRBKOVÁ Při výuce českého jazyka pro vietnamské rodilé mluvčí se pedagogové setkávají s mrioha překážkami, které vyplývají z odlišné struktury mateřského jazyka studentů (vietnamština) a vyučovaného jazyka (čeština), tedy dvou místně i kulturně vzdálených jazyků. V tomto příspěvku bychom se chtěli zamyslet nad vybranými specifiky vietnamského jazyka s cílem jejich praktického využití při vyučování českého jazyka pro vietnamské rodilé mluvčí. . '' ...... Po příletu z Vietnamu do ČR vietnamský občan neurazí jen velkou geografickou vzdálenost (přes 9000 km vzdušnou čarou), ale také vzdálenost kulturní a jazykovou. Zatímco geografickou vzdálenost může v dnešní době leteckou dopravou překonat během jednoho dne, překonávání kulturní * a jazykové vzdálenosti bývá velmi dlouhým procesem, který se může protáhnout na několik let (někdy i desetiletí). Známý český lingvista a vietnamista Ivo Vasiljev napsal, že „čeština a vietnamština jsou přímo na protipólech Pa0mZtlnéhO méřítka> který1™ bychom hodnotili vzájemné rozdíly mezi JI^V^v 2006:51). Na některé z těchto rozdílů mezidvěma geografy i kulturně vzdálenými jazyky (mezi českým a vietnamským jazykem) ,2mrf upozornili vtéto stati., k jazvWpeda§°gové vyučující český jazyk pro cizince můžeme přihlédnout narnsSľ11 ^kům, která nám mohou odhalit způsob nahlížení viet-^arl k mluvčich na český jazyk. Jak a v čem se liší gramatický systém Popěvku se zaměříme na několik vybraných lingvistických jevu. .'^iavostí°vlc, ulininvviet-muongske, vetve mon-K ' * řadí to*$gú* 2008:17). Podle „ SSS i^kové r"d'7es 97 milionů obyvatel.' Podle úda£S "Třasný )Mykem Je viet«na, Ug»*l £ Vietové. J*J*13 % patři dalších více^ '% Xvatel Vietnam";^ ^ a kulturní zvyldosti. Na území Vieí^' tedy mluví asi eu r ' 0(Jní Asie a Oceame na území Vietnamu 1 ruhodnym zp"prusečíkem na Ungvisticke mape jihovýchodní Asi,-(V^ljev 1999:31)^ . viet4 (nguôi y^t, ngúbiKinh), majotta^ V!etv tnimu V současnosti se vietnamština zapisuje latinkou. Toto emikaVietna^ _ ^během 1?_stoletíevropštíriůsiqnáH;vpn. latinÍl°ľw no s^émvzniku sloužilo především církevním účelúm,p0I. ním obaom p koloniální nadvlády se latinizovaná vietnamština dějiběhem_francou«kekolom eni vietnamské demokratidé zaíala vjucovau " -kov4 2008: l68) byla vietnamštinazapiso- (Slavická2008: 24). vietnara|tiny se skládá z jednoslabičných Základní slovní zásoba v etn*mSUny . ^ ^n, melodického slov. Vietnamština je tónový )^^g^aľflry (NguyenPhan průběhu slabiky (tónu) vede ke ^^.^Xľpostupným melodicky Canh 1984:18). Vyslovuje-hse nap, *bfe^s po VJ^^ klesáním hlasu, tak její vyznám jek^ gj^ významv č* tónovým průběhem (hlas neklesá r'^^dm^^ ně číslo tři. Vietnamština má v současnost! 6 tonu, tyt , zaznamenávány diakritickými znaménky. tetupnéz gramatického jmenného rodu atd.). utimc0 ve vietnamštině jsou gramatické významy vyjadřovány pevnvm dovosledem a užitím pomocných slov, v češtině jsou vyjadřovány ohýbáním lov. Zatímco vietnamstma je jazykem eliptickým a pomocná slova nesoucí amatické kategorie je možné nevyjádřit, aniž by byl narušen smvsl vv ovědi, v češtiněje nutné tyto mluvnické kategorie explicitně vyjadřovat t0 iv phpade ze dana kategorie již z těchto výpovědí vyplývá. Jako pří-ad můžeme uvést způsob vyjadřování singuláru a plurálu ve vietnamštině vce češtině: 1. mót quá lé ngon triQt - jeden, quá - klasiftkátor jedna dobrá hruška * pro ovoce, lé - hruška 2. M quá lé ngon 3. nfíiřng quá léngonnáy Uéngon'the! hai - dva, quá - klasiftkátor pro ovoce, lé - hruška Nhitng - element vyjadřující plurál substantiv, quá -klasiftkátor pro ovoce, lé - hruška, ngon - dobrý, náy - tento dvě dobré hrušky tyto dobré hrušky {lé - hruška, ngon - dobrý, thé - Tak dobrá hruška! tak) ■ Tak dobré hrušky! T4l: Vyjadřování čísla ve vietnamštině a v češtině 130 ******* Ú/r, \ sa umučme si, že v obou Jazycích Je Již z dané číslovky patrné jedná o jednotné, či množné číslo (mót - jedna, hal - dvé) v'/^8' uvedení dané číslovky nepostačuje, protože je navíc třeba skloň0v ftín statná jména (a také přídavná jména či zájmena, která jsou skloň 7* v kongruenci se substantivy) za číslovkou v jednotném či mnoľ čísle. Ve slovním spojení dvě dobré hrušky je z číslovky dvě zrejmľ se jedná o množné číslo, v češtině je ale vyžadováno, aby kromě e' citně uvedené číslovky byly i tvary slov skloňovány (případně časován v množném čísle. - Ve vietnamštině rovněž existuje způsob, jak vyjádřit množné číslo be uvedení číslovky, nikoliv změnou tvarů slov jako v češtině, ale pomocí mostatných elementů množného čísla, které je možné umístit před subsL tiva (viz Tab. 1). Pokud je ale ve vietnamštině explicitně uvedena čísloví která vypovídá o tom, zda je výpověď v jednotném, či množném čísle, tent< element se neužívá. Pomocných slov se ve vietnamštině používá tam, kd je to nutné pro porozumění, v ostatních případech se těchto pomocnýci slov neužívá. V hovorovém jazyce jsou tyto pomocné elementy vypou: těny tam, kde je daná kategorie zřejmá z kontextu (viz Tab. 1), napr.'když ukážeme na několik hrušek na stole a řekneme: Lé (hruška) ngon (dobrá; thé(tak)! Z této výpovědi není patrné, zda se jedná o jednotné, či množné číslo; v konkrétní výpovědi, kdy je číslo známo z kontextu, je možné elemeni množného čísla vypustit. . '. Jako^álší příklad si uveďme následující výpověď: Ty dvě dobré hrušky byly na stole. - Hai quä lé ngon näy d trén bán. (Hai - dva, dve, quä klasifikátor pro ovoce, lé - hruška, ngon - dobrý, näy - tento, d - být, y, trén - na, bán - stůl.) Podívejme se na tuto výpověď z pozice vietnamského rodilého mluvčího. Zatímco ve vietnamštině je význam čísla vyjádřen jiz samotnou číslovkou a tím je gramatická kategorie čísla pro tuto výpověď dostačující, k vytvoření obdobné gramaticky správné české vety (viz výše) se musí vietnamský mluvčí seznámit nejen s mluvnickou kategorií čísk ale i s kategorií gramatického jmenného rodu, která ve vietnamštině.^ xi,stuje. Dále se musí naučit systému deklinace u ohebných slovních dn a konjugace u sloves. Systém české flexe je pro vietnamského mluv i který se učí češtinu jako první cizí jazyk, mimořádně náročným u»J , K pochopení mluvnických kategorií, které v jeho rodném jazyce nee^^ nebo jsou v mateřském jazyce vyjadřovány jinými prostředky, ji»c' . přispět pečlivý výklad těchto gramatických jevů a také jejich sou* ÝPOH.E3NAC6SKV,AZVK 13, ání a uplatňování v praxi. Gramatický jmenný rod neexistuje Pr°CVÍC° v anglickém jazyce, náročnější problém pro vietnamské mluvčí např> am -e eliptičnost jejich mateřského jazyka, ve kterém se to, co již ?t^ŤáJm vyjádřeno, znovu žádným dalším slovem neopakuje. Díky byl° Je m0Sti vietnamštiny mohou mít vietnamští rodilí mluvčí tendenci téí° uštění některých českých mluvnických kategorií po vzoru svého kVyPřského jazyka. Uvádím pár příkladů textů napsaných začínajícími ^udenty češtiny: Student A (muž, 24 let, 2 roky v CR): „Jsem vietnamsu. uz bydlím za roky v czech repubiicke. Myslim tady je živote vyber nejlepsich. Ten to czecha dobry lidi a přátelsky. [...] Mit 1 stará setra a 2 bratr mladší." Student B (chlapec, 14 let, 7 měsíců v ČR): „Česká školy je lepší než VietNamský školy. Ve VietNamská školy musíme dělat těžký úkol a se učit hodně, a nemůžeme hrát sportovní hry. Ale ve česká školy můžeme. Můj kamarády jsou dobří, oba český a Vietnamský." Zatímco první student absolvoval jen krátkodobý kurz češtiny po příletu do Čech a hned nastoupil do práce, druhý student se před napsáním tohoto textu věnoval intenzivní každodenní výuce českého jazyka, chodil do 8. třídy základní školy v ČR a učil se již gramatickou kategorii čísla v nominativu a akuzativu. V obou textech si můžeme i tak všimnout značné rozkolísanosti ve volbě použití singuláru a plurálu. V závěrečné větě studenta A si všimneme typické chyby u nových studentů češtiny ve spojení Mít [...] 2 bratr mladší. Protože vyjádřil plurál číslovkou 2, nepovažoval za nutné následující substantivum a adjektivum skloňovat v plurálu, což je velmi častá tendence u začínajících vietnamských studentů českého jazyka. Student B po probrání nominativu a akuzativu v češtině lépe rozumí používání kategorie čísla v češtině, ale i tak ji ještě neuplatňuje důsledně. V druhé větě nepochybně chtěl sdělit, že ve vietnamské škole museli dělat těžké úkoly, nikoliv jeden íf% úkol, patrně vycházel ale ze svého mateřského jazyka, ve kterém by bylo moiné ^'ádřit danou výpověď bez elementu plurálu. V poslední uvedené Qete stude«ta B si přes nesprávné koncovky můžeme všimnout jeho snahy naP°UZití Plurálu, když mluví o svých kamarádech, opět ale nedůsledně, ™ad zájmeno můj ponechal v singuláru. • a t e 0 svouvislosti se podívejme na další příklad eliptičnosti vietnamštiny, Pomoc Príkladech vyjadřování času. Ve vietnamštině je čas vyjadřován 9MoonmÍ §ramatickými slovy, tzv. časovými elementy (Slavická 2008; leré se umísťují před predikát. 132 1 Element mi nuléhočasu Element blízké minulosti (EBM) Element přítomného průběhového času (EPPČ) dang Element blízké budoucnosti sáp (EBB) Element budoucího času (EBČ) sé VRB (EMČ) dá Tôi (já) Poněvadž vietnamská slovesa jsou grama-Příklad uvád: mŮŽC být V^zvou 1 Pro Překladatele uměleckých děl. Jako lme látkou ukázku z povídky Manželé A Phuovi (Hai vd i. i PhůY od slavného vietnamského spisovatele To Hoai (i92ft , a 5!S m & w *vUa M väa nói: "ô ááy ch* **■• m Hoái mAPhú(A Phú - mužské jméno) chUa (ještě ne) kip (stihnout) n6i \ , i um- ženské jméno) lai (znovu) Wfa (zároveň) ftj (dÄ (zemřít) m«(ztratit)/ Než stačil promluvit, dodala: „Tady bych zemřela." (To Hoai 1972- i4(n Pokud ve větě není přítomen podmět, z vietnamské věty není zřeW původce děje. Jak jsme již zmínili výše, čas se ve vietnamštině vyjadřuj, mocí časových elementů umístěných před slovesem, ale v kontextu, z něhož je zřejmé, v jakém čase se děj odehrává, je možné tyto částice vynechat. To je případ výše rozebírané věty: „(3 ääy chet mäC Pokud neznáme kontext, nemůžeme určit osobu, číslo a čas významového slovesa. Překladatel m tedy mnoho možností, jak zmíněnou větu přeložit, nemůže ale bez znalos kontextu zjistit, která z nich byla míněna autorem. V tomto, případě bez znalosti kontextu není zjevné, o čí smrti My mlír Pokud bychom měli přeložit výše citovaný text vytržený takto z kontext mohli bychom eliptickou větu bez podmětu převést do češtiny mnoha způ soby: Tady zemřu. Tady zemřeš. Tady zemře. Tady zemřeme. Tady zemřete, Tady zemřou. Tady zemřel. Tady zemřeli. Tady zemřely. Z kontextu výše uvedené povídky lze usoudit, že se My patrně obává toho, že kdyby nadále zůstala s rodinou zlého hospodáře, zahynula by, proto raději volí možnost utéci s A Phuem, kterého právě zachránila. Proto se patrně překladatelka rozhodla přeložit vietnamskou větu eliptického charakteru slovy: Tady bych zemřela. Tento překlad však nemusí být jediným možným, zaleží na našem úsudku na základě kontextu. ^ A S^VflSŠS^ **** Mužské nadvlády ve Vietnamu. Je nemilovaného starost&a f; k tomu, aby^ festovou rodino^* JU krutos*> ve/mi nešiastná. Jednotne, » stáúai «2? S'0UŽr've staro^Z ľ" muž^é^ A Phu a následně je odso* % * Pokut hQ ^ ^ chodívá brzy Z^Z.^k dní a noc, je A Phu takto P^án V* ****** ^ NalvL*Wm) nrnhlptnv SP intisf viptncimt-Wf *—lily. ._ * Výše uveden4zuje, s jakými problémy se musí vietnamský rodilý mluvčí aoj^^lviadřování v češtině. Proto si při vyjadřování vietnamských otýkat přj ^ mužeme všimnout tendence k eliptičnosti promluvových aevším ale tendence k nevyjadřování některých mluvnických ^ další příklad textu napsaného začínajícím studentem češtiny: ^ t C (chlapec, 10 let, 1 rok v ČR): „Mám hodně prázdninách. Půjdu S sestra do Praha. A budu koubím nové oblečení a nové boty nebo nové J'n°a §ůjdu do kino. Budu učim pro přisti rok. A pak je novy školní rok." C (chlapec, 10 let, 1 rok vuy: „Mam bodne prázdninách. Půjd sinoje Student C chodí do 4. třídy ZS, zároveň chodí třikrát týdně do kurzu ■ ^nypro cizince. V kurzu již probírali časování sloves v přítomném, míliem a budoucím čase, také některé mluvnické kategorie u sloves (osoba číslo, způsob, čas a vid). Také se již učií nominativ, akuzativ a genitiv v singuláru a plurálu. I přes opakování a procvičování ma ale pocit, že je mluvnické kategorie moc těžké uplatňovat. Z textu, který napsal, je patrné, ie již v hodině češtiny absolvoval výklad české konjugace, ví, že je třeba slovesa časovat vpříslušném čase a snaží se na to při psaní myslet. (Toho si můžeme všimnout, když používá tvary půjdu, budu...) Někdy se snaží takintenzivně na časování myslet, že zapomíná na to, že u složených tvarů budoucích časujeme jen pomocné sloveso být ve tvaru futura, a časuje i plnovýznamová slovesa (budu koubím, budu učím). Další zajímavou ukázkou • tohoto textu je, že v poslední větě časuje predikát v přítomném čase, ačkoliv se jedná o nový školní rok po prázdninách v budoucnosti. Usuzujeme, že to je opět vlivem mateřského jazyka, kdy v podobném typu vět element budoucího času nebývá používán. • Podle našich zkušeností doporučujeme pomáhat vietnamským studenti SUny si uvědomovat*0 kterélň časovém úseku se právě vyjadřují, ni se 1JSme si> že když studenti udělají chybu v časovém určení, jsou schop-ukáz^1,^^^1' P°kud se zeptáme, o jakém čase právě mluví. Uvádím (dívka u inC konverzace mezi učitelkou češtiny a vietnamskou žákyní D '^^t, Írok v ČR): .^jsidélaU včera odpoledne?" J* se učila a odpočívala?" , ■ cera-Ano. Učila jsem se a odpočívala." ... 136 I " Ačkoliv je otázka položena ve tvaru préterita, pro vietnamské snadné si okamžitě vybavit nutnost použití minulého tvaru, když ík netlí určení patrné z kontextu. Po vhodné otázce na časové určení úX£*** studenti většinou sami uvědomí nutnost vyjadřovat dané časové ^ v češtině konjugací sloves. Další tendencí vietnamských mluvčích při studiu češtiny je používat v základním tvaru i na pozicích, kde je v češtině vyžadováno jejich oh V ní. Uvažujme o situaci, kdy vietnamský mluvčí chce říct svému českém kamarádovi, že jí zmrzlinu: Tôi (já) än(jíst) kem (zmrzlina). -Jím zmrzlinu. Již při učení teto zdánlivě jednoduché české věty naráží vietnamský rodilý mluvčí na celou řadu problémů. Aby tuto větu mohl sám utvořit, musí alespoň na elementární úrovni rozumět morfologickému systému češtiny. České slovo jím v tomto případě odpovídá dvě/na vietnamským slovům tôi (já) än (jíst). Zatímco v češtině je kategorie osoby zahrnuta již ve slovesném tvaru, ve vietnamštině musí být v tomto případě pro vyjádření kategorie osoby použito zájmeno. Když vietnamský rodilý mluvčí pochopí, že pro vyjádření tôi (já) än (jíst) nelze použít infinitivní tvar slovesa jíst, ale tvar odpovídající 1. osobě jednotného čísla, vyvstává další problém. Skutečnost, že vietnamskému zájmenu tôi (jáj odpovídá ve výše uvedeném případě koncovka -ím, je pro vietnamského rodilého mluvčího stále ještě logicky pochopitelná. Jak ale odpovědět uživateli amorfního jazyka na následující otázku:*„Proč ale nemohu říct jím zmrzlina?" Učitel češtiny se snaží zvídavému začátečníkovi vysvětlit něco o determinaci a rekci v češtině. Nakon 'dodává: „A proto řídící člen, v tomto případě sloveso jíst, ovli^U^Poutj závislého členu, tedy substantiva zmrzlina..." Zde si lze opětPf slyedené Že abyv mohl vlámský rodilý mluvčí s porozuměním utvořit výsc _u ^ vyjádření, musí alespoň na elementární úrovni rozumět nejen Kox^éjeh0 í deklinaci. Musí se navíc seznámit s mluvnickými kategoriemi, * rodný jazyk nemá (pád, gramatický jmenný rod atd). . /. Kromě využívání pomocných gramatických slov je dwežitým ^ skeho jazyka Vietnam*!^ mi.,„«,u-_ ''..i™,*.!,*!, kterým rov» - «eho jazyka vietnamských mluvčích pevný slovosled, kterým r°* byt vyjadřovány gramatické významy. Pro zevrubnější pred* > POHLED NA ČESKÝ JAZYK „i slovosled ve vietnamštině už/ván, uvádím za účelPm kovaní mluvnických kategorií v obou /^cffSSSgS ^ rôi vé Martin. W - já, it - malovat, jfe^ A. Maluju Martina. - . ' B. Martina maluju. xôivéMartina. Tdí-já,vě-malovat, Martina. A. Maluju Martinu. B. Martinu maluju. 3. Martina vé tôi. Martina, vě - malovat, tôi - já. A. Martina maluje mne. . B. Martina mě maluje. •.' C. Mne Martina maluje. Tab. 4: Vyjádření rekce v češtině aneb pevný slovosled ve vietnamštině Ve vietnamštině se změnou pozice větného členu ve výpovědi mění význam celé výpovědi (viz Tab. 4, srovnejte 2. a 3. výpověd), zatímco v češtině záměnou pozice ve větě nedojde k záměně subjektu a objektu, např. v obou výše uvedených výpovědích („Maluju Martinu." a „Martinu maluju.*) objektem nadále zůstává větný člen. Martinu, který je skloňován v akuzativů. Důvod ke skloňování je pro většinu vietnamských studentů zezačátku velmi těžko pochopitelný. Vysvětlení, které se nám osvědčilo ye vyučovací praxi, spočívá právě ve srovnávání výpovědí s vyměněnými pozicemi (např. „Maluju Martina." a „Martina maluju."). Když si vietnamský student uvědomí, že slovo Martina je v obou výpovědích objektem, s vysvětlením snáze pochopí význam rekce a skloňování v češtině. Způsob, jakým lze upozornit na důležitost správného skloňování, je vysvětlit význam výpovědi 1 .A v.Tab. 4. Začínající vietnamští studenti tuJo výpověď („Maluju Martina.") totiž většinou překládají do vietna-ms«ny takto: Tôi. (ji)vě (malovat) co (teta) Martina (Martina). Je vhodne 25!étl*> že český význam této výpovědi („Maluju Martina.") je, že maluj! ; ■Wjikterý se jmenuje Martin, a nikoliv ženu, která se jmenuje Martina. ™ní ^namu této výpovědi v češtině a následné srovnaní obou >vědí („Maluju Martinľ" a „Maluju Martinu.") vietnamskýmt stu-. 7„alost těchto skutečností o vietnamštině může pedagoga ^ \ ^ Žléoe pochopit problémy, se kterým! se jejich rtetnaJSH*' SpótSu mohou tak být užitečné při přípravě na vyj" LITERATURA • HLAVATÁ, Lucie - IČO, Ján - KARLOVA, Petra - STRAŠÁKOVA, Mária 2008 Dějiny Vietnamu. Praha: NLN HLAVATÁ, Lucie - SLAVÍČKA, Binh , . 2003 Praktická vietnamština. Praha: Fortuna KARLÍK, Petr - NEKULA, Marek - PLESKALOVA, Jana (ed.)'. * 2002 Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny KARLÍK, Petr - NEKULA, Marek - RUSÍNOVÁ, Zdeňka (ed.) 2003 Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny ■KUFFNEROVÁ, Zlata 1994 Překládání a čeština. Praha: H&H ■ LEVÝ, Jiří 1998 Umění překladu. Praha: Ivo Zckiný ■NG.UÝEN, Phan Canh 1984 Základy vietnamštiny. Praha: SPN PÁLKOVÁ, Zdena .1994 Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum SLAVICKÁ, Binh 2008 Praktická fonetika vietnamštiny. Praha: Karolinum TOHOAI. 1972 „Manželé A-Phuovi". In: Vietnamské povídky. Přel. Zbořilové, Iva. Praha: Československý spisovatel, s. 137-148 TOHOAI 2001 „W chông A Pnu." In: Truyén ngan ViétNam thékyXX. (Ha N$fcNtó*°* banKimDongXs. 118-129 ' VAŇKOVÁ, Irena (ed.) ' 2005 C° m «** <° ""jazyku. Praha: Karolinum VASILJEVTvo - , Wnamskyrm dětmi na český-ch školách. Jinočaný: H&H, s. 49-55 ^SAMSKÝPOHLED NA Č=S<*jAZyK VASILJEVJvo í999Zadédictvím starých Vietú. Praha. d. i 139 "stav AV ČR ItfTERSETOVÉ ZDROJE BOKGOAl GlAO VÍĚT KAM (MINISTERSTVO . VIETNAMU) 1 V0 ZAHRANIČ 2019 Dán 0c - Ngón ngfl (Národnosti - CNÍCH Vící lls: 20)9 Dostupné z <ňttps://danso.org/ ^t-nam/.fI5.6 20l9J