C Klínderová U a nadával. Tak to bylo vždycky: Jak se napil, začal nadávat Kíejdřív nebi. Proč ne? Copak nebe někomu patří? Potom se pustil a0 celého okolí. Na tom také nic není: jsou to všichni dohromady, ale nikdo zvlášť. V návalu vzteku nadával na celou vesnici Vů Dai'. Ale ve Vú Dai si každý říkal: „Celá ves nejsem přece jáľ A nikdo si jeho nadávek nevšímal. To bylo k zlosti! Všem nadal do čubčích synů, ale nikdo mu neodpovídal. Zatraceně, copak pil zbytečně? Nebyl vlastně k politování? Který blbec ho zplodil jen proto, aby byl tak nešťastný? Však dá tomu ničemovi, co ho přivedl na svět, co proto! Skřípal zuby a nadával na padoucha, který mu dal život Ale cožpak ví, kdo to byl? Jen nebesa to vědí. Ani on, Chí Phěo, ani nikdo v celé vsi Vú Dai... Rybář, který si jednoho časného jitra vyšel na úhoře, ho našel nahého, promodralého, zabaleného do záplatované sukně u opuštěné cihelny. Sebral ho a dal jedné slepé vdově. Ta ho potom prodala bezdětnému výrobci mlýnků na loupání rýze. Po řemeslníkově smrti zůstal jako kůl v plotě a nechával se najímat do služby, kde se dalo. Ve dvaceti letech se stal oráčem u pana Kiéna, starosty, který je teď ctihodným Kiénem, neboť se stal stařešinou rodu. Povídalo se, že starostovu třetí ženu přes její mládí často cosi bolelo. Posílala pro Chí Phěa, aby jí masíroval nohy, třel břicho, proklepával záda a kdovíco ještě. Také se říkalo, že se pan starosta, postrach vesnice, své třetí, ještě mlade ženy bál. Byla baculatá, tváře měla růžovoučké, a jejího manžela sužovaly bolesti v zádech. Koho už bolí záda, ten se obyčejné bojí ženy a je chorobně žárlivý. Někteří lidé tvrdili, fc na statného oráče žárlil, ale ze ^^^^ nic říc, Jiní zas říkah, ^^^r^^ měla na starosti zásoby v domě. a že kradeF / každý říkal něco *f ^ se, že ho ho krásného dne odvedli Chí Pnea na (79) vsadili do vězení. Nevědělo se, na jak dlouho, ale sed po něm nebylo ani vidu ani slechu. Až se zčistajasna ^ ^ °Sm let ve vsi. Zprvu ho nikdo nepoznal, jak se změnil. HlavS6 °^)evil černý lak na zubech oloupaný, osmahlá tvář, drzý pohr0*101*' to stačilo, aby člověku naskočila husí kůže. Měl Černé ik °ČÍ" z hrubé látky a žlutý kabát. Poodhalenou hruď měl teto ^ samými draky a fénixy obklopujícími bojovníka s kyjem°Van°U tak obě paže. Hrůza pohledět! 'SteJně Den po návratu se usadil na tržišti, jedl psí maso a zapíjel * kořalkou. Proseděl tam celé odpoledne, a když byl namol vzal prázdnou láhev, šel k vratům pana Kiéna a volal na něj jménem jímž ho v dětství oslovovali rodiče, aby ho urazil. Kien však nebyl doma. Když první paní viděla, že Chí Phěo přišel ztropit výtržnost, požádala druhou, aby tomu udělala přítrž. Ta poslala třetí, třetí zavolala čtvrtou, ale žádná se nakonec neodvážila vyjít a něco mu říci. Namol opilý pobuda mával prázdnou lahví a ženy byly v domě samy... Uzavřely pevně dveře, a opilec ať si zůstane venku, ať povykuje a poslouchá sám sebe, vždyť má hubu od ucha k uchu! Navíc tam s ním byli tři psi! To bylo rámusu! Sousedé mohli ohluchnout, ale v duchu se radovali. Odjakživa poslouchali od první, druhé, třetí i čtvrté ženy jen samé urážky. A teď se našel někdo, kdo jim to oplácí! A pěkně šťavnatě. Říkali si: „Jestlipak se teď starý Kien se synem budou ještě naparovat? To aby se jejich předkové v hrobě obraceli!" Jiní, mírnější, jen šeptali: „Štěstí, že starosta není doma..." Mysleli tím nového starostu Ctíčtaga, Kiénova syna, který byl nafoukaný a na vesničany se díval svrchu. Kdyby tak byl doma! A nepřáli si to zbytečně: už bylo slyšet zvučný hlas: „Co tu chceš, ty parchantě? Co tu chceš, ty..." Uz je to tak, byl to hlas pana CUônga. Zřejmě se právě vrátil. Bylo slyšet zvučnou facku. A hned se sypaly rány a kopance. Bude mít kosti napadrť! Najednou břink, láhev se rozprskla o sloup vrat! A jak ječí! Nadává a řve na celou ves, jako by ho na nože brali! „Lidí! Pomoc! Lidičky! Ten zatracený Kién a jeho syn mě probodli! Ten bídák starosta Ctfdng mě probodl! Lidičky!..." (80) p$k viděli, ;ak se Chí Phěo válí po zemi, řve a střePinou si li tvář. Krev se ;en rmula, hrůza pohledět! S divokým štěko tsena něj vrhli psi. Starosta Cwdngstál bledý, díval «í£ Zhrd^ě se usmíval Vždyť je to komedie, ChíPhéo sem > Mtttopit výtržnosti P lidé se seběhli. To by nikdo nevěřil, co se jich z okolních temných vdiček vyrojilo! Rámusu bylo jako na tržišti. Prvnípaní druhá, třetí, čtvrtá, celý dům ctihodného Kiéna odvážně vyšel povzbuzen starostovou přítomností hrozil a chrlil nadávky. Ve ckutečnosti byli všichni zvědaví, co Chí Phěo udělá. V té chvíli * T -Jí nosu ~j ýpán vrátil. pročpak je tu takový shluk?" otázal se přísně. Lidé se uctivě aněli a rozestupovali se. A Chí Phěo najednou ležel natažený bez hnutí a jen slabě sténal, jako by dodělával. Starý pán na první pohled pochopil, oč jde. Byl přece kdysi netaveným okresu. Něco takového ho nemoh- ■' 7«nské nic jez hnun a jci..— Starý pán na první pohled pochopu, o<_;, starostou a pak představeným okresu. Něco takového ho nemohlo překvapit. Rozkřikl se na manželky: „Jděte domů! Ženské nic nevědí a všechno jen popletou!" Obrátil se k vesničanům a řekl trochu mírněji: „A vy také! Co se tady shlukujete?" Rozcházeli se beze slova jeden po druhém. Jedni z úcty, druzí ze strachu. Kdopak by si ve vsi dělal nepříjemnosti? Jen hlupák by se vystavoval nebezpečí, že bude muset svědčit! Na místě zůstal ChíPhéo a starý pán se synem. Teprve tehdy pňstoupil starýpán k Chí Phěovi a mírně jím zatřásl: „Chí Phěo! K čemu to všechno?" Chí Phěo přivřel oči a zasténal: .Jen ať umřu rukou tvého syna. Ale jesúi umřu, pamatuj, že někdo za to shnije ve vězení." Ctihodný pán se zasmál zvučným smíchem, pro který si ho lidé vážili: . , „Co to meleš? Kdo ti co udělal, že chceš umřít? Cožpak se da člověk zabít jako žába? Jsi opilý!" Pak spustil přátelsky: tom „Kdypak ses vrátil? Jak to, že ses nezastavil? p0íjm čaj." ' ***** A když se Chí Phěo stále nehýbal: Jen pěkně vstaň. Nejprve se napijeme Čaje a pak si promluvíme. Copak je potřeba dělat tolik povyku?" Pokosí] se Chí Phěa zvednout. Je to bída! Kdybych byl doma, tak se to nestalo. Popovídáme a všechno bude v pořádku. Jsme přece dospělí lidé! To je všechno kvůli horkokrevnému Cůčmgovi, který jedná tak neuváženě. Jste nakonec oba stejní." Chí Phěo sice nevěděl, proč by měli být stejní, ale pocítil uspokojení. Předstíral krajní úsilí a posadil se. Starý pán viděl, že vyhrál, mrkl na syna a rozkřikl se: „Tak co koukáš, starosto? Zasloužil bys! Ještě jsi nedal postavit na čaj? Pospěš si!" Pomohl Chí Phěovi vstát a řekl přitom ještě několik laskavých slov. Chí Phěo se jím nechal vést a snažil se kulhat jako chromý. V tu chvíli už trochu vystřízlivěl, už nevykřikoval a nenadával. Jakmile neslyšel sám sebe nadávat, cítil, jak jeho útočnost slábne. Vlídnost vždycky obměkčí. A pak, diváci se rozešli a on se cítil opuštěný. V srdci se mu probudila bázeň, ta neurčitá bázeň, která v něm byla odjakživa. A najednou viděl, že to přehnal. Jak se mohl opovážit dělat potíže rodině pana Kiena, která mela ctyn generace představených okresu a starostů? Ale jeho ješitnosti to polichotilo. Čímpak byl ve vsi? ^eZ příbuzných, bez přátel, a navíc úplný sirotek. A přece si troufl vzdorovat panu Kienovi, představenému okresu, přední osobnosti vesnice Vu Dai a celého kraje, představiteli lidu Bac Ký známému široko daleko. Kdopak by se toho v této obci s více než dvěma tisíci poplatníků odvážil? I kdyby měl proto přijít o život, nelituje toho. Pan Kiéň, který chrlíval oheň, se do něho nepustil, ba snížil se natolik, že ho pozval na čaj. Na to se Chí Phěo chytil-Protože druhý ustupoval, chystal se on vstoupit. Ale zarazil se. Co když mu ten starý lišák něco vyvede, jakmile jednou bude v domě? Co je snazší než vytáhnout několik podnosů a nádob (82) Mých a stříbrných šperků, pověsit je Chí Phěovi na krk fíeb°At ho spoutat a pak poslat ženy, aby kvičely na celou ves f popaden při činu? Starý Kién, který celý život vysával lidi, irčitě něco za lubem, když se tak před ním rozsypal. Copak si stí, že je ^k hloupý, aby lezl tygrovi do tlamy? Ne'. ChíPhěo se "dtud nehne, bude se válet po zemi a křičet dál o pomoc. Ale po °hvike uvažování si řekl: K čemu to? Pan Kien řekl sotva slovo [lidé se rozešli. Kdo by se tedy ozval na jeho nové volání? Opilost ho už opustila a neměl odvahu drásat si obličej střepinou láhve. Nezbývalo mu než jít dovnitř, ať se stane, co se má stát! Když vstoupil, viděl, že jeho obavy byly přehnané. Bývalý starosta měl zřejmě v úmyslu urovnat všechno přátelsky. Pan Kien opravdu nebyl hloupý. Život ho naučil bát se jen rytířských hrdinů a ubožáků zahnaných do úzkých. ChíPhěo nebyl hrdina, ale na ničem mu nezáleželo. Proč chovat zášik takovým lidem? Vyždímej měkké, a tvrdé nech plavat. Úředník, který chce vydírat lidi bez rozdílu, přijde brzo o střechu nad hlavou. Pan Kien nejednou opakoval toto poučení svému synovi. Byl-li ten hlupák starostou, tedy jen díky otci. Nebpjeho, ostatní by ho už dávno utopili na lžíci vody. Ať si říká kdo chce co chce, není snadné být významnou osobností. V této obci s více než dvěma tisíci poplatníků, vzdá-lené od okresních a provinčních měst, by se mohlo zdát hračkou ždímat lidi. Ale nevěřte tomu, že starostovi stačí posadit se na rohož a vybírat peníze. Před několika lety jeden geomani:pro-Wásil, že tvar vesnice Vú Dai připomíná „hejno ryb peroucích se 0 kořist". A skutečně, přední lidé ve vsi f^^J Pod pláštíkem zdvořilosti se každý snažil j****^ * mu po hřbetě. Cožpak může člověk P^a neposlal jeden z ^^^Z^tébo, je zbytečné a chtít to hnát na ostří. Když úřad stm ^ ^ phéa cVat plešatého. Nebylo by nicsn&^ ' & pak by teprve d° vězení, ale rozhodně by odtud) s na který nedal pokoj. Bývalý starosta myslet nikdy nezapomene. (83) Tho byl tvrdohlavec, který se otevřeně stavěl proti Kién čekal jen na příležitost, aby ho zpražil. Nečeloj?^ Chlapík se brzo zapletl do jakési krádeže a byl zatčen čekat, že teď se ta ztracená existence už neodváží ve vsi V Se Pan Kién byl spokojen, že má trn z paty venku. Ale Jednotí čera, když klidně seděl a dělal pořádek ve svých papírech ° T k němu Tho bez výstrahy s nožem v ruce. Postavil se ke dveřím se slovy: „Cekni a je po tobě!" Den předtím utekl z vězení apřišel si pro průkaz na jméno řádného člověka a pro sto stříbrňáků aby mohl zmizet. Dodal: „Udělej, co chci, a už mě neuvidíš. Jinak tě probodnu a nikdo mi nezabrání odejít. Jestli chceš tedy ještě vidět ženu a děti, poslechni mě." Pan Kién takové řeči rozuměl. Tho zmizel beze stopy. Ale v životě, když bambus stárne, raší ze země mladé výhonky. Vyzraje slušný člověk vůbec někdy na rošťáky? Sotva Tho odešel, vrátil se do vsi voják Chúc. Kdysi, než z obce odešel, to nebyl žádný drzoun. Lidé mu přezdívali Hrouda. Udělal všecko, co se mu nařídilo, učurával do kalhot, sotva na něj někdo křikl, a byl ochoten zaplatit dva dongy daně místo jednoho. Měl rozkošnou ženušku, ale neodvažoval se ani hnout prstem, když sejí dvořili před jeho očima. Mlčel jako ryba a čekal, až se vrátí domu. aby ji pokáral. Tak to v životě chodí; byl tak dlouho hodný, az zhloupl. A po hlupácích, zvláště v této vesnici, se lidé vozí, ze se už ani neodvažují zdvihnout hlavu. Ať dělal Chúc sebetěžší práci, byl stále chudý. Všechno, co vydělal, se mu hned zase rozběhlo-Každý se ho snažil ošidit a on vždycky mlčel a nechal si to líbit-Nakonec se dopálil a dal se na vojnu. Ale to si pomohl! Kdyby se byl nedopálil, zůstala by mu žena. Tu a tam by se o ni asi podělil s jinými, ale přece jen by byla jeho. Protože se ale dopálil, ztratil ji úplně. Jeho hodná ženuška byla ještě mladá, měla jen dvě děti, jiskrné oči, červené tváře, a najednou byla bez muže. Kdo by vydržel mít denně na očích něco tak chutného? Vojákova žena bydlela u cesty. Starostův zástupce se u ní zastavoval, když chodil v noci z herny, noční hlídač také a soused tam chodil potají. A dokonce starý Dien, hlídač s prošedivělými (84) který strávil celý život ve službě starostům, tam občas ťlfy zl aby se jí dvořil Náhoda tedy udělala z ženy vojáka Chúca -nou holku, kterou si drobní vesničtí funkcionáři podávali, Vef-e to co stálo. Sám pan Kién, ačkoli měl tehdy tři ženy, nemo-Solat a obrátit se zády k tomuto štěstí poslanému z nebes. Nic a tom neprodělal, spíš ještě získal. Vždycky když si šla Chúcova ani pro peníze, které jí muž posílal, musela přivést starostu, aby lotvrdil její totožnost. Nikdy nikdo neviděl, aby starosta jedl za své, když jde někomu potvrdit totožnost. To je samozřejmé. Ale pan Kién se nespokojil jen jídlem a pitím a obyčejným úplatkem, pokaždé ještě přiměl svou chráněnku, aby si k němu sedla do vozíku a strávila s ním den v provinčním městě. Těch několik dongů, které dostala, se rozlétlo a druhý den zbyla pro její děti sotva hrst cukroví neho-což bylo neslýchané štěstí - dva či tři rýžové koláče s vepřovou paštikou. Všechny vojákovy oběti byly dobré jen k tomu, aby si jeho žena každý měsíc užila veselý den ve starostově společnosti. Není jasné, zda si toho náš voják byl vědom a vlastní domácnost se mu zprotivila, ale jisté je, že nepřišel domů, ani když mu tříletá služba skončila. Po nějakém čase dostal starosta zatykač na vojáka jménem Trán Ván Chúc. Sotva odpověděl, že se dotyčný do vsi nevrátil - objevil se. Předvolali ho tedy, a také se hned dostavil v doprovodu své ženy a dvou dětí. Nepustil však starostu vůbec k řeči, vytáhl nůž a řekl: ..Nebudu před vámi nic skrývat. Jsem odsouzen pro vraždu. Jestli se nade mnou neslitujete a zatknete mě, žena a děti pojdou hlady. Protože tak jako tak umřou, probodnu je radši na miste pak mě můžete poslat do vězení." S očima podlitým krv! mával »°žem a bylo zřejmé, že je schopen zabít, a ^^^ilo a děti. Když byl hotov pobít vlastní >^«^ pŕemýäel Podříznout ještě někoho jiného? PanKl^áži] t0 tak dobře, že a Pak ho poslal pryč se slibem, že to uvaj- dal> že se uve- - ,každé když přišel ^húcklidně ve své a pak ho poslal pryč se^7;řišei zatyká Jjr- kJidně Ve sve zločin utajil. Pokaždé když pW ^ v0Ják ChUc 1 ^ dený Chúc ještě stále ^ rodné vsi, zatímco po &™ mcuje, aDy uživila svého muže. Starosta a jeho zástUpci Z ^ pokládali za zločin točit se kolem vdané ženy. Všichni zmoudřev Kromě bývalého vojáka-jeho nestoudnost přesahovala všech « meze. Obdělával zahradu a nikomu neplatil daň. Volali ho kp? řádku-nadával. Chtěli mu zahradu zabavit-vyhrožoval nožem Nebylo možné podat na něj žalobu, protože by všechno padlo na hlavu starostovi, který vědomě kryl vraha. A přece ještě nebyl voják spokojen. Jednoho dne, aniž kdo věděl proč, vzal znovu nůž a strčil ho panu Kiěnovi pod nos: „Když jsem se dal na vojnu, poslal jsem ženě stovku. Nevím, co s ní udělala, možná že ji dala svým milencům, ale jisté je, že z té stovky nezůstal ani xu. Když jsem se jí ptal, tvrdila, že se bála mít ty peníze u sebe a že je tedy svěřila vám. Myslel jsem si, že třeba lže, tak jsem ji doma svázal a přicházím vás uctivě požádat, abyste mi tu stovku vrátil na obživu mých dětí. Jestli bude chybět jediný dong, nenechám nikoho na pokoji." Starosta pochopil, že tak neurčité slovo jako „nikoho" může zahrnovat i jeho. Pousmál se: „Poslouchej, tvá žena mi opravdu nic nesvěřila." Chúc vykulil hrozivě oči a zařval: „Tak kdo sežral ty peníze?" Pan Kién honem odpověděl: „Ovšem jestli potřebuješ peníze na útratu, stačí slovíčko. Tím, že svou ženu zabiješ, peníze nezískáš. K čemu si dělat v krátkém životě velké potíže?" Otevřel pokladnu a hodil mu pět stříbrňáků. Vysloužilec Chúc je vzal, uctivě pozdravil a šel se svým zabijákem domu. Od té doby byl vůči panu Kienovi uctivý a uznával ho za svého pána-pokud od něho tu a tam dostal nějaké peníze. Tak tomu bylo až do minulého roku. Ted se zas pěkně vybarvil Chí Phěo. A býval to takový dobrák! Pan Kién ho jednou viděl, jak se, chudinka, celý třásl, když masíroval jeho třetí ženě stehna. A teď je najednou krvežíznivý a vyhrožuje. Když se provaz příliš kroutí, přetrhne se. První muž (8b) 1,6 žílou tak, až utekli z vesnice. ^ —~, á6 ľ vždycky devět vrátí se zatvrzelým výrazem lupiče. Zkušený í věk utiskuje jen napůl. Nenápadně vás strčí do řeky a hned áffl Podá ruku' aby ZÍskal VaŠÍ vděčnost- Uhodí Pěstí do stoIu, Vhvz vás vyždímal pět stříbrňáků, ale jakmile má peníze v kap-hodí vám deset xu „ze soucitu nad vaší chudobou". Musí se umět poznat, jaký kdo je. Největší strach z úřadů mají zámožní lidé, kteří mají hezké ženy a hodné děti; ti se dají snadno vydírat. Naproti tomu lidi bez rodiny je jistě snadné zničit, ale nevynese vám to nic než jejich kosti. Dělat jim potíže znamená jen poskytovat nepřátelům příležitost, aby dělali potíže vám. Jako ve všech vesnicích, byly i ve Vu Dai skupiny kolem určitých osob: skupina pana Kiéna, skupina četaře Táa, skupina pověřence TU Bama, skupina hodnostáře Bát Túnga... Ačkoli si při vykořisťování mladých obdivuhodně rozuměli, potají se nenáviděli a čekali na okamžik vhodný k úderu. Starý pán také věděl, že cedí-li mírní lidé krev i pot, aby vykrmili své představené, představení zase musí někdy nastavovat krk těm nejbědnějším, kteří nemají co ztratit a jsou kdykoli ochotni někoho zapíchnout, především právě je. Starý pán si nepotrpěl na nářky, protože ty nikomu nepomohou. Robotní poplatníci jsou celý život utlačováni. A pročpak? Protože umějí jen naříkat. Pan Kién nemařil čas pláčem. Lidi, které nemohl zlomit, bral do svých služeb. Říkal si: Ztřeštěnci jsou nakonec také k něčemu dobří. A dařilo se mu vítězit nad ostatními skupinami převážně tím, že dovedl-tu tvrdostí, tu smířlivostí - využít služeb zoufalců, kteří se nebáli ani smrti, ani vězení. Právě tito lidé prokazují nejlepáí služby. Člověk jim dá Pár šestáků, aby se šli napít, a pak je může poslat proti komukoli. %ž padnou na paličáka, který nechce ustoupit, nerozpakují se do něho vrazit nůž nebo mu v tichosti zapálit dům. Když narazí ^ zelenáče, vpašují mu do domu láhev kořalky, vyvolají hádku a vykřikují to na celou vesnici. Kdyby jich nebylo mohli by se hodní a mírní vesničané ždímat jen při vybíraný.dan, a to ,e zrovna jednou za rok. Spoléhat jen na to, mohl by člověk prodat (87) vlastního otce a nesehnal by ty tři čtyři tisí musí mít, aby získal měděnou starostenskon?^^, kb Když se Chí Phěo vracel v „«h J^J** * laiustenskou pečeť. ' *tei* Když se Chí Phěo vracel v noci od pana Kiéna, byl navýs spokojený. Pan Kiěn mu nejen nic nevyčítal, ale dal pro něj 2 kuře a koupit kořalku a dokonce mu věnoval stříbrňak, aby g mohl vyléčit rány v obličeji. Nač tolik peněz? VrávoraW smll se: tři xu by byly bohatě stačily. Ve vězení se naučil, jak se dělají některé tajné léky: stačí pár léčivých listů a jeho obličej bude v pořádku. Ten stříbrňak si schová na pití... Pil tři dny a čtvrtý den vykulil na obchodnici hrozivě oči: „Dneska u sebe nemám peníze. Dej mi láhev na dluh, večer ti zaplatím." Babka váhala. To stačilo, aby hned vytáhl krabičku sirek a podpálil jí slaměnou střechu. Vyděšená babka začala ječet a honem hasna začínající požár. Pak mu se slzami v očích podala láhev. Zlostně se na ubožačku obořil a hrozil jí prstem: „Patříš mezi lidi, kterým nevoní vlídné zacházení! Já tu tvou kořalku kupujú, já se tě o ni neprosím! Myslíš, že nezaplatím? Zeptej se ve vsi, koho chceš, jestli se to někdy stalo! Peněz mám dosti Mám je uložené u ctihodného pána. Odpoledne si pro ně dojdu a přinesu ti je." Babka se vysmrkala do podolku: „Neodvažovala bych se pochybovat o vašich slovech, pane, ale opravdu nemám peníze." „Vždyf povídám, že ti večer zaplatím!" zařval. „Snad do té doby nepojdeš!" Vzal láhev a odešel. Zamířil k malé svatyni u řeky, protože nikdy neměl vlastní střechu. Cestou ukradl v nějaké zahradě pár zelených banánu a sebral špetku soli na krámku pouliční obchodnice. Ted pil kořalku, přikusoval solené zelené banány a chutnalo mu to. Ať pil kořalku s čímkoli, bylo to dobré Když byl hotov otřel si ústa a potácel se k domu pana Kiéna. Každému, koho potkal, oznamoval: „Jdu si k ctihodnému panu Kiánovi pro (88) Kién viděl vcházet do dvora, věděl, že přichází něco jak ho Pan fflgj QČi podlité krví, nohy vratké, rty promodralé žtr0pit. Opi k §těgtí> že neměl prázdnou láhev. . ^t^Jdeš-ChíT-zeptalseho. rhí Phěo hlasitě pozdravil: Klaním se, ctihodný pane. Uctivá poklona... Přišel jsem "v~ A^Hm abvch vás o něco požádal." Jeho zalehlé hlasivky kvasím dveřmi,*^ r , úsobily že mu skoro nebylo rozumět, ale nic v jeho chováni nenaznačovalo zlé úmysly. Drbal se na hlavě a za ušima a blábolil; „Uctivost, pane, přiznávám se, že od té doby, co jste mě poslal do vězení, se mi tam zalíbilo. Ano, pane, je to tak. Ať mě nebe potrestá, jestli lžu! Vaše ctihodnost ani nemůže vědět, jak je člověk ve vězení šťastný. Tam je aspoň co jíst, kdežto tady, v rodné vesnici, nemám ani kousek země, do kterého bych mohl hůl zapíchnout. Nemám být z čeho živ. Vaše ctihodnosti, přicházím vás znovu prosit o službu: Pošlete mě zpátky do vězení..." Starý pán se rozkřikl. Dělal to vždycky, když chtěl vyzkoušet nervy toho druhého. -Vždyť jsi opilý, ničemo!" Chí Phěo k němu přiskočil s očima v sloup a vztaženýma rukama: „Ale ne, pane, opravdu nejsem opilý. Přišel jsem vás poprosit, yste mě Poslal do vězení. Jestli odmítnete ... tak ... ctihodný Pane..." Hrabal po všech kapsách a nakonec něco vytáhl: malý, ale |6 ? °Strý nožík. Procedil skrz zuby: „Ano. ctihodný pane, Jestii odmítnete, budu muset někoho zapíchnout. Pak mě určitě Polete na okres." Nato sklonil hlavu a rozpačitě řezal okraj stolu z ebenového dřeva. Starý pán propukl v smích, na který byl tak pyšný, vstal a Poklepal Chí Phěovi na rameno: »Ty jsi mi divoch! Ale jestli chceš opravdu někoho zapíchnout, Žádný problém. Četař Táo mi ještě dluží padesát dÓhgú. Když se tl Je podaří z něj dostat, máš kus zahrady jistý." (89) Četař Táo byl ve vsi vysoce postavený muž, měl jence, kteří ztrpčovali život skupině pana Kié'na. Toh ^sp0' ve výslužbě s velkou penzí, dobrými styky a neobyč ^ mluvností se všichni báli, dokonce i starosta. Vypůjči ^u Kiěna padesát déngů už hezky dávno, ale odmítal je vráť * záminkou, že mu nový starosta pan CUíJng nedal při do své funkce žádný dárek. Ctihodný pán to spolkl a nevěděl dělat, protože voják Chúc, rváč, kterého měl ve svých službách a jediný muž schopný čelit četaři, loni umřel. Chí Phěo by hó mohl nahradit a starý pán se rozhodl to vyzkoušet. Jestli se mu podaří četaře zmáčknout, dobrá. Jestli četař Táo zmáčkne opilce Chí Phěa, starý pán o nic nepřijde. Tak nebo tak, může jen vyhrát. Chí Phěo už na nic nečekal a okamžitě se vydal k četaři. Začal nadávat hned na rohu uličky. Kdykoli jindy by to bylo skončilo v krvi: četař Táo mohl stejně dobře probodnout Chí Phěa, nebot se nikdy nevyhýbal boji. Ale ke svému nebo k Chí Phěovu štěstí byl toho dne upoután na lůžko. Možná že ani Chí Phěovy nadávky nevnímaL Když četařova žena ucítila táhnout z Chí Phěa kořalku, vzpomněla si, jak to všechno s dluhem bylo, rychle vzala padesát dongů, které měla před manželem schované, a zaplatila. Zeny vždycky mají rády klid a snaží se řešit všechno smírně. K čemu se přít a dělat potíže? Nedalo se přece popřít, že si muž peníze půjčil... A padesát stříbrných pro ně nakonec nebylo tak mnoho. Soud by stál třikrát tolik. Chí Phěo se vrátil se vztyčenou hlavou, pyšný sám na sebe. „Ze všech hrdinů ve vsi," myslel si, „se mi ani jeden nevyrovná... Starý pán, který dostal své peníze, aniž se musel obrátit na radu starších, byl velmi spokojen. Hned dal pět déngů novému sluhovi: „Těch padesát déngů, které jsi přinesl, je samozřejmě tvých. Ale jestli si je necháš, za pár dnů nebudeš mít nic. Vezmi si tohle, aby ses mohl napít, a za zbytek ti dám kus zahrady. Když nebudeš mít půdu, z čeho budeš živ?" Chí Phěo přikývl a šel. Za několik dní řekl starý pán synovi, aby mu dal pět sao zahrady na svahu nad řekou, právě (90) •ednomu vesničanovi, který neplatil daně. Chí Phěo baveoých )f ajitelem půdy. Bylo mu tenkrát sedmadvacet - stal oajednoi* , •ihví kolik mu vlastně bylo teď. Jeho tvář nebyla mladá ani B-ba ani to nebyla lidská tvář. Spíš jako by patřila nějakému Strštnímu tvorovi. Při pohledu na zvíře se přece taky nedá oznat jeho stáří. Popelavě žlutý obličej byl křížem krážem zbrázděn rýhami a bylo těžké rozeznat, co jsou vrásky a co jizvy od střepin láhve. Sám už nevěděl, kolik skandálů způsobů, kolik násilností, vloupání a vražd ho přinutili spáchat. Neboť tohle byl hlavní obsah jeho života, jehož léta sám nedovedl spočítat Neměl ani daňový list, kde se uvádí poplatníkův věk. V obecních záznamech byl stále veden jako už dávno zmizelý. Mlhavě si vzpomínal, že mu kdysi bylo dvacet let, že šel do vězení, potom že mu bylo pětadvacet-ale tím si nebyl tak jist. Protože dny a měsíce pro něho nic neznamenaly. Byl neustále opilý. Z jedné opilosti upadal do druhé, přímo a bez přerušení, takže se všechny slévaly v jednu velikou, nekonečnou opilost. Opilý jedl, opilý spal, ještě opilý se probouzel, tloukl hlavou o zem, drásal si obličej, nadával, vyhrožoval. Opilý pil, aby se znovu opil, a tak pokračoval v té nekonečné opilosti. Nikdy nevystřízlivěl, nikdy asi neměl dost jasno, aby si uvědomil, že je ještě na světě. Nejspíš také nevěděl, 2e je zloduch vesnice Vů Dai a postrach mnoha lidí. Jak mohl j^dět, koho všeho připravil o majetek, kolik spokojených životů, kolik štěstí poničil, kolik slz a krve poctivých lidí prolil? Jak to mohl vědět, když všechno dělal v opůosú? Stačůo se napít, a udě-lal» co mu pan Kién nařídil. Celá ves se ho bála a vyhýbala se mu. A proto nadával. Ale nejen proto. Také ze záliby, tak jako jmi opilci zpívají. Kdyby uměl zpívat, nemusel by možná^nadávat, naneštěstí pro sebe i pro druhé to neuměl. A tak nadával, ,ako právě dnes večer.,, . XT , *.m kteří Spílal nebi, životu i celé vesnici Vů *u *U to neopláceli. Ale jim to bylo jedno. Kdo by si namán p (91) V zlosti spílal tomu, kdo ho přivedl na svět, ale každému lhostejné! Ticho ho přivádělo k nepříčetno ? teprv« nemůže nadávat o samotě. To opravdu nemá cenu! AtT ^lov^ vod se rozzuřit. Ano, byl to dobrý důvod k zuřivé pomstě ^ ^ se! Pomstít se komukoli! Zajde do kteréhokoli domu, ne tom, do kterého. Pustí se první uličkou, aby vymlátil a 4 nějaký dům. To je ono, zahne do první uličky, která do cesty... Á, tady to je, honem, honem... Pri'de Ale vyšel měsíc, krásný kulaťoučký úplněk. Jeho záře proudila po bílé cestě. Hle, co černého a podivného se potácí po měsícem zalité pěšině? Klátí se to napravo, nalevo, najednou se to zmenší za chvilku prodlouží, roztrhne se to na kusy, a pořád se mu to motá pod nohama. Zastavil se, koukal, a najednou se začal prohýbat smíchy. To, co se kroutilo na cestě, byl jeho stín. Popadal se za břicho, smíchy se celý svíjel. Poslouchat jeho nadávky je snad snesitelnější než poslouchat jeho smích. Už přešel první uličku, už přišel k uličce vedoucí k Langovi, starému vousatému věštci. Najednou ho něco napadlo: Zaskočí tam a rozmlátí tomu mizernému čaroději jeho vrzavá fidlátka na kusy. Stařík jednak věštil, jednak miškoval prasata. Jeho fidlání při věštbách týralo uši víc než kvičení čuníků. Když k němu Chí Phěo přišel, stařík právě pil. Seděl na dvoře, hladil si vousy a pokyvoval hlavou. Chí Phěo se zastavil, díval se a stařík se mu zalíbil. Každý, kdo pil, se mu líbil. A najednou dostal žízeň. Nebesa, to byla žízeň! Žízeň, že by spálila krk... Bez váhání přistoupil ke starému, chytil láhev kořalky, zvrátil hlavu a pil, jen mu ohryzek poskakoval. Stařík natáhl krk jako opelichaný kohout, vykulil oči, ale nic neříkal. Už měl ztuhlý jazyk, a také by to nebylo nic platné. Dvě třetiny láhve měl stejně v sobě, zbytek dorazil Chí Phěo. Dopil, spokojeně zachrochtal a mlaskl jazykem, jako by chtěl ještě. Pak chytil věštce za vousy, obrátil mu obličej k měsíci a zasmál se. Stařík se také zasmál. Padli si do náručí a chechtali se jako dva staří blázni. Potom Lang přinesl z domku další dvě láhve kořalky. Vyzval Chí Phěa, jen ať pije a o nic se nestará! Žena mu umřela před sedmi nebo osmi léty, (92) manželské dítě a odešla. Stařík byl tedy sám, neměl dcet^Mvat, mohl pít, kdy měl chuť. Jen pij, jen pij, příteli *u kd°r 3 měsíčního paláce! Pij jako divý, pij, až z tebe kořalka zbl i K Čemu je dobré si odříkat? Můžeš být bohatý a vážený, Pote?! řeš stejně tvému hrobu nikdo nebude říkat Vaše Exce-& aŽI^Vj už na světě přes padesát let, ale něco takového jsem KLneviděll Zbude jen hrob, nic víc. Tak jaképak starosti, piji" 0 Tešte nikdy se Chí Phěo tak nenapil jako tentokrátl Livů se, •ak to, že s tímhle věštcem sedí a pije dnes poprvé. Pili jako duhy. padalo to, že celá vesnice Vu Dai bude muset nechat pití, aby ti dva měli dost. Když byly obě láhve prázdné, Lang lezl po čtyřech po dvoře. Lezl jako krab a ptal se Chí Phěa: „Jak a na co se mám postavit?" Chí Phěo ho převalil na záda, pohladil ho po vousech a potácel se pryč. Rozhalil se na prsou, šel a drbal se. Drbal si prsa, pak krk, uši, hlavu. Byl podrážděný, celé tělo ho svědilo. Tu si vzpomněJ, že jeho zahrada je na břehu tiché a čisté říčky. Svah kolem byl osázen morušemi, které se vlnily, kdykoli se do jejich pružných kmenů opřel vítr. Ale v jeho zahradě byly jen samé banánovníky a v rohu slaměná chýška. Za měsíčných nocí, jako byla tato, se Po zahradě rozložily černé stíny banánovníků jako šaty sušící se na svahu. Jejich ohnuté listy se v bledém měsíčním světle leskly 3 ch^flemi se ve větru hýbaly, jako by byly živé. Chí Phěo se na ně se zájmem díval, jak šel dolů zahradou. Mi-nul únavou chýšku, dal se rovnou na břeh. Chtěl se vykoupat, % se zbavil svědění. Pak se svalí rovnou v zahradě a bude spát. s«oda lézt do chýše, když je dusno, že se ani dýchatnedá. Chlapík 'ako on si může rozbít hlavu a neumře, tak co mu může udělat ví* a rosa... Když došel na břeh, zastavil se, protože se mu zdalo, že tam někdo je. Opravdu. Chí Phěo stál a tupě zíral. n Díval se na ženu, která seděla mezi dvěmat džbány na vodu. zírala se zády o banánovník. Určitě to byla *«»-P?f ^ Vch vlasů splývajících na obnažená ^ ^vládně visely, do pootevřených úst svítň měsíc a spala jako (93) zabitá. Nohy měla natažené před sebou, Černou s V Asi jak se obracela, vyhrnul se jí živůtek a odhalľl b byla vystavena měsíci, v jehož záři se všechno zdál ^Cef ačkoli to možná ve dne vůbec bílé není. Chí Phě0 rásné a 3i že má ústa plná slin, ale v krku sucho. Polkl a po celádn°Ucítil. přeběhlo podivné zamrazení. Zničehonic se roztřásl c ^ ^ by se měla třást ta ubohá žena, která si lehla a nerozváv °a °? Spíä hned u jeho chýše. ' Zné^ Byla to však jen Nčí, hlupačka, o jakých se vypráví v u kách, a šereda, že by ji ani čert nechtěl. Její obličej, to byl Stvoř! telův špatný vtip: sražený tak, že se zdál širší než delší. Vpadlé tváře dovršovaly spoušť. Kdyby totiž byly plné, obličej by se tím zakulatil v prasečí tvář, jaká bývá na lidském krku dost často. Velký, plochý nos, červený a hrbolatý jako slupka pomeranče, splýval se rty, které-jako by nechtěly zůstat pozadu-byly nateklé, až praskaly. Kromě toho žvýkala betel, takže se pokryly vrstvou zaschlých červených slin. Z úst jí trčely velké zuby, které snad chtěly svou souměrností zmírnit celkovou ošklivost. A navíc ani nepobrala moc chytrosti, což byla výjimečná milost nebes, protože kdyby měla víc rozumu, byla by trpěla od chvíle, kdy si koupila první zrcátko. Byla z rodiny postižené malomocenstvím, a proto se jí vyhýbali. Ačkoli jí bylo určitě už přes třicet, byla ještě svobodná. Ve Vu Dai se dívky vdávají v osmi letech a v patnácti mívají děti. Žádná nečeká s prvním dítětem do dvaceti. To znamená, že No* nikdy manžela mít nebude. Nemá nikoho blízkého kromě staré svobodné tety. Nebesa to už tak zařídila, aby nikdo nebyl na světě docela sám. Teta pracovala pro jednu obchodnici s banány a betelem, jezdila s lodí do Haiphongu, někdy až do Hôn Gai a Cam Phá, Nd se živila podělkováním ve vsi. Bydlely spolu v bambusovém domku kousek od Chí Phěovy zahrady. Možná že právě proto se ho Nó" nebála, ačkoli se před ním třásla celá ves. Delší sousedství vytváří zvyk, a zvyk málokdy nechává místo pro strach. Hlídači v zoologické zahradě vám řeknou, že tygři a panteři jsou mírní jako kočky. Ostatně proč by se ho měla bát? Nikdo se nemusí bát o ošklivost, chudobu a hloupost, a to bylo Í94) { protne toho byl Chí Phěo málokdy doma, a pokud ct^Tbyl hodný- Každý je hodný, když spí. A on chodil domů ieíl - h' dila přes jeho zahradu dvakrát třikrát denně. Vedla N* ma k řece. Dříve tudy chodívali všichni, když šlí k řece taI° pěbopro vodu nebo se vykoupat. Ale od té doby, co se tam prádTchí Phěo, si lidé postupně našli jinou cestu. Všichni, kro-Ětfd, kterou ani nenapadlo se řídit podle druhých. Buď příliš ^řija ý člověka, nebo ve svou nebojácnost, nebo byla umíněná, Inebo prostě nechtěla měnit své zvyky. Zkrátka tudy chodila déi a nikdy se nic nestálo. Byl to už zvyk. Jednou vešla dokonce dovnitř požádat o oheň. Jindy chtěla od Chí Phěa trochu kořalky na masírování nohou. Ze spánku na ni zavrčel, ať si vezme v koutě, co chce, a nechá ho na pokoji. Nejednou se divila, proč se ho lidé ták hojí. Ten večer šla jako obvykle k řece pro vodu. Měsíc, jasnější než jindy, se odrážel na hladině, a ta se třpytila jako rozsypané zlato. Mihotání světla bylo krásné, ale po chvíli unavovalo oči Vál svěží větřík. Chtělo se jí spát, víčka jí ztěžkla a zavírala se. Vždycky na ni zničehonic přicházelo spaní, ať byla kdekoli, třeba při chůzi nebo při práci. Zívla a pomyslila si: Na vodu není spěch, postavím džbány a odpočinu si. Od oběda až do soumraku rozdoukala hroudy. Chvilka strávená ve svěžím chládku, hladícím kůži, jí stačila ke štěstí. Svlékla blůzku, sedla si zády k banánovníku a nestydatě se rozvalila. Jenže ani nevěděla, co je nestydatě se rozvalit. Byla přece přihlouplá a dopředu moc nemyslela. „Copak je Chí Phěo doma?" řekla si. „A až půjde domů, bude stejně ožralý jako prase a bude spát už po cestě, zaleze dovnitř a bude chrápat jako dřevo." Nemohla mít strach, že by jí něco udělal, z tohopro-stého důvodu, že se o to ještě nikdo nepo W Seděla chviličku a uvědomila si, že bude-h sem ci . Ve skutečnosti už napolo spala, ^fj^^^ budu-li spát? Když půjdu ^-^^^^ Spala tedyprospattady.Tetasevrátíažzaněkohkdní. P zdravě a hluboce. (95) f Chí Phěo se stále opile díval a třásl se. p0 h • slyšně přiblížil. Od té doby, co se vrátil do vsi se ľ*Se k ní ne tiše. Nejdřív poodnesl džbány, pak k ní potichu pÄ* ***** No sebou trhla. Sotva se pohnula, přitiskl se k ' sebou, otevřela oči, úplně přišla k sobě a poznala ChíPV,^1'11* la se s ním a hekala: „Pusť... Budu křičet... zavolám liď ^ mě..." Rozesmál se. Proč by volala lidi? Myslel si, že to on. Proč by to měl dělat někdo jiný? A tu se rozeřval. Řval by ho bodali. Řval a tlačil ji k zemi. No vyvalila překvapením 0{° Proč volá o pomoc? A nevypadá to, že by chtěl přestat. Naštěstí lidi v okolí jeho křik nezajímal. Když volal o pomoc, nikdo si toho nevšímal. Každý si jen ulevil nadávkou a spal dál. Chí Phěo řval o pomoc pro své potěšení, jako jiní zpívají. A tak mu odpovídal jen štěkot psů. Tu se No rozesmála. Zaklela a plácla ho přes záda. Bylo to plácnutí z lásky, protože ho tou rukou hned k sobě přitiskla. A smáli se spolu... Teď spali bok po boku... Děti spí, když se nakojí, dospělí, když se pomilují. Spali jako ještě nikdy... Nad nimi bděl stále stejně jasný měsíc... Sypal zlatý prach na třpytící se řeku... K ránu se Chí Phěo pozvedl na jedné ruce. Necítil se dobře, ruce a nohy měl zesláblé, jako by tři dny nejedl. Břicho měl nadmuté a bolelo ho. Ta bolest byla každým okamžikem horší. Začal se svíjet. Najednou ho zamrazilo. Při každém závanu větru se zachvěl. Chtěl vstát, ale měl těžkou hlavu a nohy no neudržely. Dělaly se mu mžitky před očima. Ostrá bolest v břiše ho zkroutila. Zvedl se mu žaludek, až se střeva obracela. No se posadila a vyjeveně koukala. Její těžký mozek potřeboval čas, aby si vzpomněl a pochopil. Chí Phěo byl úplně vyčerpaný, svalil se na zem, oči měl otupělé a tiše sténal. Na víc už neměl sílu. Z kaluže zvratků táhl pach kořalky. Najednou se otřásl. Nct se k němu přitiskla a položila mu dlaň na prsa. Teprve teď pochopila a zeptala se ho: „Tobě je špatně?" (96) nhAtil k rí°či> P°díVaI 56 na 'Úe za okamžik se jeho pohled 2 Jdi dovnitř!" řekh. Chtěl'přikývnout, ale hlava se ani nepohnula, jen přivřel rka rak vstaň!" 0 copak mohl? Chytila ho pod paží a pomohla mu. Potom tabla, P°věsil se Í{ na krk a oba se vrávoravě vlekli k chýši « bambusovou palandu. Položila ho na ni Ale cop*"*- ~~ táhla povesil se jí na krk a ooa >c ------- tfefliě] postel, jen bambusovou palandu. Položůa ho na ni itikryla všemi cáry rohoží, které našla. Přestal sténat. Zdálo se, fespí Ona také usínala. Ale v chýši bylo příliš mnoho komárů, a to jí připomnělo blůzu zapomenutou na zahradě. Vyšla ven. džbány jí připomněly, že šla pro vodu. Rychle se oblékla, nabrala vodu a odnesla ji domů. Měsíc ještě nezašel, do rána bylo daleko. Nó si lehla a chtěla spát. Ale zase si vzpomněla na podivnou příhodu včerejšího večera. Usmála se, ospalost zmizela a tak se jen převalovala sem tam. Když Chí Phěo otevřel oči, bylo už pozdní ráno. Slunce stálo vysoko, jasně svítilo a ptáci štěbetali. Ale v chýši bylo šero. Za jasného poledne tu bylo jako večer a tma tu nastávala, když venku bylo ještě světlo. Chí Phěo si toho dosud nevšiml, protože nikdy nebyl střízlivý. Ale teď byl při smyslech. Sotva se probudil, bylo mu smutno, v uštech měl hořko a v srdci neurčitý stesk. Tělo měl jako zmlácené, ruce a nohy malátné. Nebo potřeboval kořalku? Otřásl se. Zvedl se mu žaludek. Nechtěl kořalku ani vidět, jako nemocný jídlo. A ptáci venku tak vesele zpívali! Lidé se cestou na trh smáli a bavili. Rybář tloukl veslem o lodku, aby nahnal ryby do sítě. tyty to jen všední známé zvuky, ale on je dnes slyšel poprvé... fylo mu z toho smutno. ..Za kolik jsi dnes prodala?" -O tři xu míň jsem dostala, teta." »Ale to už se na tom nic nevydělá!" ..Nanejvýš pět xu na štůčku." pravdu? Ale pořád je to lf»*™~nskéi které se vra. Chí Phěo si * * » protože mu ta cejí z trhu v Nam Dinh. Zase mu oyio (97) rozmluva připomněla něco z daleké minulosti. Byla d v, snil o malé rodině. On by pracoval za mzdu jako oráč V' ^y tkala. Jednoho vepříka by si nechali na chov. Až by seT*^ vzmohli, koupili by si tři sao rýžoviště. 0c*u Povzdechl, neboť si uvědomil, že je starý a osamělý, jak ^ život utekl! A co se v něm vlastně stalo? Opravdu je starý, v jeho věku už nikdo nepomýšlí na založení rodiny. Jde to s ním 2 kop-ce. U bdí jako on, kteří spolykali tolik jedů a kteří tolik strádali, a přece nikdy nebyli nemocní, je nevolnost poplašné znamení, že je tělo se svými silami v koncích. Je to přeháňka pozdního podzimu, která ohlašuje nastávající chladna a začátek zimy. Chí Phěo v duchu viděl stáří, hlad, zimu a nemoc - a samotu, která je horší než to všechno dohromady. Naštěstí přišla No. Kdyby byla nepřišla a kdyby dál přemýšlel, bylby se nad sebou rozplakal. Nesla košík a v něm pod pokličkou hrnec cibulové polévky. Hned v noci, když se převalovala na posteli, ji napadlo: Ten ztřeštěnec je vlastně chudák. A navíc je nemocný a sám. Nebýt jí, byl by v noci umřel. Měla dobrý pocit, že zachránila život aověka. Měla pocit, že ho má ráda jako dobrodinec obdarovaného, ale současně se mu cítila nějak zavázaná. Myslela si: Kdybych ho teď opustila, byla bych nevděčnice. Koneckonců jsme spolu spali. Spali jsme spolu jako manžel . Slovo „manželé" ji trochu přivádělo do rozpaků, ale ne že by se jí nelíbilo. Vždyť to byla tajná touha té ubožačky! Či snad v ní tělesné ukojení probudilo dosud neznámé city? Věděla jen, ie chce vidět Chí Phěa. Až se sejdou, určitě si vzpomenou, co se dnes v noci stalo. Bude jim to k smíchu? Ne. Byla to vlastně hrůza! Jak může být někdo tak nestoudný! Jenom tam seděla a on si dovolil se na ni přilepit. A když se jen trochu ozvala, ten nevychovanec začal křičet. Když se to tak vezme, byla hloupá. Čeho se vlastně chtěla dovolat. Jeho nezabije ani blesk, proto se ničeho nebojí. Dobře mu tak, že se mu udělalo zle. Oyšempo takové noci musí být úplně vy8ílený. Musí dostat něco k snědku. Když je mu spatně, muže jen cibulovou polévku. Po ní se mu uleví. Sotva se rozednilo, běžela 8nánět rýžl. 198) . * aítčstí měla. Uvařila polévku a nesla ji v hrnci Cibuli ještě nás** CbíPy°ta ho tím ohromila. Když se vzpamatoval, cítil slzy !ľh Protože to bylo poprvé, co mu nějaká žena něco dala. 'ítí nikdy se nestalo, aby mu někdo něco dal sám od sebe. Všecko si buď vymohl hrozbami, nebo ukradl. Hleděl na misku s kouřící polévkou a ztrácel se v myšlenkách. Nô po něm potají pokukovala a nakonec se rozesmála. Podíval se na ni a zdála se mu hezká. Láska zkrášluje. Cítil radost i smutek. A kromě toho nšco, co se podobalo lítosti. A kdoví jestli to lítost nebyla. Lidé často litují svých zločinů, když už nemají sílu páchat další. Nô ho pobídla, aby jedl, dokud je polévka horká. Vzal misku a zvedl ji k ústům. Jak to vonělo! Upil jednou, podruhé a řekl si, že kdo v životě neochutnal cibulovou polévku, nemá ani potuchy, jak je dobrá. Ale proč on k ní mohl přivonět až dnes? Je to prosté, řekl si, neměl jsem nikoho, kdo by mi uvařil. Ještě nikdy v životě se o mne žádná žena nestarala. Vzpomněl si na „třetí paní", tu čertici, která ho nutila, aby jí masíroval nohy, a myslela jen na vlastní uspokojení. Kdeže by ho měla ráda! Tehdy mu bylo dvacet let. A to člověk není kámen, ale ani jen maso. Člověk nemá rád to, čím opovrhuje. Ta žena si ho volala, aby ji masíroval. Spíš se styděl, než aby tomu byl rád. A kromě toho se bál. Ode dne, kdy si totiž uvědomil, že si pro něj hospodářova paní posílá, aby dělal něco nepatřičného, vždycky se Přitom třásl. Odmítnout nemohl, ona rozhodovala. Jakpak ty se mohl ozvat! Jednou se na něj rozkřikla. To když viděla, že Se vyhýbá určitým místům. Řekla mu: „Hlupáčku! Dvacetiletý mládenec a je už jako dědek!" Tvářil se, že nerozumí. -Copak myslíš, že jsem si tě pozvala opravdu jenom proto, abys mi masíroval nohy?" Když viděla že váhá, vynadala mu. Styděl se, a milovat nemohl- Ne, ještě žádnou ženu nemiloval. Proto nad miskou cibulové Polévky od Nd tolik přemýšlel. Může-li člověk najít přátele, proč si dělat nepřátele? (90) že Kdyžmlskudopn)NdjiV2alaa je cely zpocený. Osušil si obličej ru W P nila- Chl mál se a dal se znovu do * L*^*** kabát,, ,LS se na ní, souatné dívala a vrtila hlavou a ', m Vfc * > se s ní pomazlit jako s matkou tol se )*> dí« * "« Kdo by řekl, že je to Chí Phěo, který si rozbíjí hlavu d obličej a probodává lidi? Byla to snad jeho skutečná tvář, owf skrytá? Nebo to nemoc změnila jeho zevnějšek i jeho nitro? siabi lidé bývají hodní. Aby mohl být člověk zlý, musí být silný. Kdepak je jeho síla? Chvílemi si dělal starosti. Až dosud žil jen z krádeží a vyhrožování. Co s ním bude, nebude-li už na to mít sílu? Ve skutečnosti jeho síla spočívala v drzosti. Ale nejasně si uvědomoval, že jednou přijde chvíle, kdy to tak dál nepůjde. A pak bude zle! Nebesa! Jak teď toužil být čestný, se všemi se smířit! Ncf by mu otevřela cestu. Když s ním může žít v klidu a míru ona, proč by nemohli i jiní? Viděli by, že také dovede být neškodný. Přijali by ho do klidné a přátelské společnosti poctivých lidí... Neklidně se podíval na No, jako by ji zkoumal. Stále mlčela, důvěřivě se usmívala a on pocítil úlevu. Řekl jí: „Kdyby to bylo takhle pořád, bylo by to hezké, že?" Neodpověděla, ale její červený nos jako by se ještě zvětšil. Neviděl na tom nic ošklivého. „Co kdybys přišla sem a žila se mnou? Bylo by nám veseleji. Blýskla po něm očima. I skutečně oškliví lidé hezky blýskají očima, když mají rádi. Jemu se to zalíbilo a rozchechtal se. Když byl střízlivý, smál se docela příjemně. No byla úplně spokojená. Kolik misek polévky spořádá! Bylo mu veselo u srdce. Štípl ji, aŽ vyskočila. Zasmál se a řekl: „Pamatuješ se ještě, co bylo včera?" Lehce ho pleskla, jako by se jí žert nelíbil. Načpak ten ostych? I když byla ošklivá a stydlivá, líbila se mu. Myslel, že se uchech-tá. Aby ji ještě víc poplašil, štípl ji silně do stehna. Tentokrát nevyskočila. Zaječela, chytila ho za krk a přimáčkla k zemi. Tak si projevovali své city a nemuseli se líbat. Proč by se líbali, když má jeden ústa rozpraskaná jako mez rýžoviště za velkého sucha (100) 4 iako kuchyňské prkénko? Mají prostší rozsekaný )^ ^ vlastně jednodušší... / íako kucnyno^ v* —— —* uíitä rozsekal )^ ^ v]astoé jednodušší... ÄnichPárekkP r- ■ že Se-VeSaTa tedy u Chí Phěa nepřetržitě pět dní a nocí kromě «5 kdy chodil& za výdělkem- 0n nePřestal Pí^ ale snažil se o nejméně. Z šetrnosti, ale především aby byl střízlivý, až se fdou milovat. Ženy nepotřebují alkohol, aby muže omámily. Byl [íáplně opilý- Ale ta hlupačka si šestý den najednou vzpomněla, že má tetu, která se má dnes vrátit. Řekla si: Nechám milování a půjdu se jí dřív zeptat. Když to stařenka slyšela, rozesmála se. Myslela, že je to vtip. Ale hned si uvědomila, že neteř nemá hlavu v pořádku, a polekala se. Styděla se před svým dědem a otcem. Také asi s hořkostí pomyslela sama na sebe. Vzpomněla si na svůj nekonečný život bez manžela. Pocítila trpkost. Byla rozhořčená a nevěděla na koho. Pak si ale vylila zlost na neteři. Ta děvka! To je ostuda! Je jí přes třicet a ještě běhá za mužskými. Přes třicet let... Kdo to jakživ viděl se ještě vdávat! Viděl to někdo v životě, vdávat se v takovém věku? A navíc koho si chce vzít! Copak všichni mužští vymřeli, že si vybrala toho parchanta kdoví odkud? Kdo by si vzal takového, který má jediné řemeslo - drásat si obličej a vymáhat tím peníze. N<*efa! To je ostuda, to je ostuda! Kdyby to viděl dědeček! Stařena křičela jako blázen. Hrozila třicetileté neteři, která se chovala 1 0 Poběhlice, prstem přímo do obličeje. »Když jsi bez toho vydržela až doteď, vydržíš to i dál. Kdo by S1 bral takového Chí Phěa!" N°" to pobouřilo. Ale copak se mohla s tetou hádat? Té se to *toví, když je jí přes padesát. Věděla, že hádat se by bylo k ni-če*U. A protože se nemohla hádat, dusila se zlostí. Potřebovala f1 Ji na někom vylít. Běžela k domu svého milence a astihla J0' Jak pije a nadává, že tak dlouho nejde. Nebyl zvykly čekat Pr°tože musel čekat, sáhl Po kořalce, aby naPU. musel nadávat, to už byl zvyk. Ale co ona udělala ze í na-dává?Jakýmprávem;akhlevyvádí?DUpalaaposkakovala zlostí. (101) A jemu se to tak líbilo, že se smál, až se mu hlava třá l se ještě směje! On se jí vysmívá! To je k zbláznění! ZaV-ľ*011 v bok, vztyčila hlavu, našpulila svá velkolepá ústa a viT ^ do tváře všechno, co řekla teta. Chvilku přemýšlel a paW mu pochopil. Najednou zůstal bez hnutí. Na okamžik se mu zda ^ cítí vůni cibulové polévky. Seděl a mlčel. Vylila si zlost, cerv^ nos jí zase splaskl. Byla sama sebou spokojena, otočila se, hoj zadkem a šla. Ohromený Chí Phěo vstal a zavolal na ni. Neod * věděla. Co měl dělat? Běžel za ní a chytil ji za ruku. Ale strřaa do něho tak prudce, že upadl. Jakmile byl na zemi, musel křičet Tak to bylo vždycky. Popadl kus cihly, aby se tloukl do hlavy. Ale nejspíš nebyl úplně opilý. Pomyslel si totiž, že když si ji rozbije tady, jen na tom prodělá. Musí jít k té děvče Nô a probodnout celou rodinu, probodnout tu její babiznu. A když ne, tak se bude tlouct do hlavy a řvát na celou ves. Ale aby si mohl rozbít hlavu, musí se úplně opít. Bez kořalky to nejde. Musí vypít ještě jednu láhev. A pil. Ale jako na zlost, čím víc pil, tím byl střízlivější. A čím byl střízlivější, tím byl smutnější. Kořalka mu smrděla. Chvílemi jako by cítil vůni cibulové polévky. Položil hlavu do dlaní a rozplakal se. Pak znovu pil. A ještě pil. Pil, až byl úplně opilý, a pak šel. Šel s nožem za pasem. Vrčel si: „Já ji zabijú! Já ji zabijú!" Šel po cestě pořád rovně. Jak to, že zapomněl zahnout k domku, kde bydlela Nô? Blázni a opilci nikdy neudělají to, k čemu se původně rozhodli. Slunce pražilo, cesta byla prázdná. Chí Phěo pořád šel, nadával a vyhrožoval, že „ji" zabije. Teď přišel k uličce ctihodného pána. Pustil se tam bez váhání. Všichni odešli na pole, jen ctihodný pán se natáhl k polednímu odpočinku. Chí Phěův křik mu zkazU náladu. Od rána ho pobolívala hlava a toužil po lehké ruce, masxírov^- Možná také jen chtěl, aby čtvrtá paní príliš. Jemubylo EäÄft1 * * slet. Bylo by možná lépe klvbv ^ f \ ý * St&rý' h°řk° P°my' -lada, sv/ží a l^ÄiÄ T "Z16 je P°řád ' yZ ]í bvl° P^s dvacet, a k tomu (102) Mdy ěkná, ale tolik připomíná? děvku: aiííta ísoU Přivír4 oči a tváře jí zčervenají. Ach, jak nenáviděl 00kos0» P kteřf .j pořá(j obletovali. Obklopují ji jako voda '* prostota, a ona se všemu směje! Je lehkomyslná bavení! Fuj, kdyby tak všechny ty " *Wěk ztratí i-iPTiaVU- ú5ta Přivírá oči a ^Tldty, kteří, * h° n samá sprostota a ona žábU'T a své společenské postavem! ru„ ..., a nedbá na ^. v taicových chvílích i rozumný člověk zirau hdob^tHyž vidí takového Chí Phěa, který si jde akorát pro níze na kořalku. Přece však připravil padesát xu, aby mu je dal a rychle se ho zbml Když mu je dával, pro úlevu zařval: jdi k čertu, Chí Phěo! A víc se mi tu neukazuj, nejsem přece tvoje pokladna!" Hodil padesát xu na zem a řekl: „Seber to a zmiz! Jdi si vydělat, nemůžeš mě přece pořád vyžírat!" Chí Phěo vykulil oči a vztáhl proti němu ruku: „Nepřišel jsem se prosit o padesát xu." Starý pán zmírnil hlas: „Jen si to vezmi, já víc nemám." Chí Phěo zvedl pyšně hlavu: ..Povídám, že jsem nepřišel pro peníze." -To je dobře! To je dnes poprvé, co je nechceš- Tak co Potřebuješ?" - řekl Chí Phěo důrazně. Kien. „Já také chci, abys byl „Chcibýt pořádný clove* i« zasmál se pan „Podívejme se; *7";*kvůiivesnici- ,láhvena pořádný a čestný muz-uz k jbliče- Mekdo mi vrátí čest? Ja»« . iestny a°v způsob,)aa to udélat.)en J** ť*-*ggt řval na =elou Vytáhl lůžku a sotva sta ves. Když Chí Phěo řv* ' koIiav»~ -něpHsH,CWPněou^ ^ chtěl mluvit, ale nevydal ani hlásku. Z krku mu jeto krev... proudtti Celá Vu Dai byla vzhůru. Všichni mluvili jen o to pujícím zločinu. Leckdo se z něj tajně radoval. Byli i tak se radovali veřejně. Někteří říkali: „Na každého jedno^6*1 sousedé!" Jiní se neostýchali dodat: „Jednoho ani druhéh^6' škoda! Zřejmě se zabili navzájem a nikdo si aspoň nemuséU^1? ruce." Největší radost však měli vesničtí hodnostáři. PřicS? projevit účast, ale hlavně se podívat na starostu Cučmga. čeř Táo, který nepokládal za nutné se přetvařovat, řekl nahla! na tržišti: „Když je teď otec mrtev, syn už nevyklouzne. Lidi už ho naučí žrát bláto." Každý věděl, že Jidi' jsou četař sám. Prostí lidé si šeptali: „Starý vydřiduch je v limbu, mělo by se to oslavit-* Ti nedůvěřiví jenom poznamenali: „Kolem starého bambusu vyrážejí mladé výhonky, odejde jeden, zůstane druhý, my z toho nebudeme mít nic..." Teta mávala neteři prstem před nosem a jízlivě vykřikovala: Jy máš ale štěstí. Už si nevezmeš pana Chí Phěa." Nô se usmála a v duchu si řekla: Jak to, že býval tak milý?" Při vzpomínce na společně strávené noci pohlédla kradmo na tetu a pak rychle dolů na své břicho: Já blázen! Co když jsem teď těhotná, a on je mrtvý! Co budu dělatr S úlevou si vzpomněla na starou opuštěnou cihelnu daleko od obydlí a cest... (1941) (104) via'1 .. stg před chviličkou crčel prudký liják, nyní zčistajas-A*oli 'C Mraky se dočista rozplynuly a slunce znovu vysvitlo. USicv slunečního světla obarvily třepotající se trsy tamarindáchlistů do zelenkavá. Pára stoupala jako dým. Ulice byla d0VýCflek, místy mokrá, místy suchá. Saigon mi v té chvíli při-'X jak° nevinné uplakané děvčátko, kterému ještě neuschly sky a už se zase radostně směje. Ve spěchu jsem si oblékl kabát a vyrazil ven. Už jsem si zvykl. Den, kdy jsem vkročil do Saigonu, byl dnem, který definitivně ukončil život bedlivě hlídaného školáčka z malé provincie. Teď už nedokážu sedět celé hodiny doma. Luxus a půvab perly Dálného východu stejně tak jako její bída mě neobyčejně přitahovaly. Mé nohy chtěly být v pohybu. Stále jsem musel být venku, mísit se s davem, prodírat se mezi lidmi, splynout v tlačenici a se spěchem saigonského dění. V davu nikdo nikoho nezná. Nikdo si nikoho nevšímá. Já ale pozoruji rysy, gesta a pohledy neznámých kolemjdoucích. Tohle všechno ke mně promlouvá. Rozpoznávám rozhárané životy, tiché osudy, znavené duše a touhy obtěžkané překážkami, které se nikdy nedají překonat. Došel jsem až na začátek ulice Bonard, kde jsem potkal Thanh, která se vracela z nové tržnice Běn Thanh. Nedokázal jsem skrýt Překvapení. Už je to dlouho, co jsem zaslechl, že její manžel požádal o místo v Phnompenhu. Myslel jsem, že za ním už dávno odeSla. Zeptal jsem se a ona jen otráveně místo odpovědi zavrtěla hlavou: »Dal výpověď!" Pousmál jsem se, ale s lítostí. Jejího manWa «a Jsem dobre *->* Páriu* j- se s nim setkal, ak moc "-amluvtí. Poslouchal vásiennapauchaaodpovídal»neuraltymusmivem a ^dumanou tváři, skelné oíi upřené do dálky. (105) Thanh si na manžela stěžovala už mnoh k vinu, že nemá žádný cíl, že je nerealistický žT Dávalam11 nemá zájem o pořádnou práci. A skutečně mu nestM a? jí rozhněvaně říká: ner^um, ^ Jak ty mi můžeš rozumět!?" aer' Abych byl upřímný, bylo mi jí líto. Nejednou mi w že Tá je člověk opravdu opovrženíhodný. Jako manžeT'^?0' sobecký a zbabělý, nedokáže pro svoji rodinu kousek něí^ urvat. Kdyby tomu tak nebylo, proč by zničehonic opustil za víc než 70 áongů měsíčně, aby se vrátil k soukromému učení za pouhých 30? „Proč je tak bláhový! Podal výpověď? A co teď bude dělat?" Paní Thanh si odfrkla: „To nikdo neví. Teď straší doma. Jestli máš volno, přijď na návštěvu." Proč mě proboha napadlo, že bych se s tím zmateným člověkem chtěl zase setkat? Skoro lhostejně jsem zahnul do ulice Colonela Grimauda. Jejich byt se nacházel v nízkém chatrném domě číslo 123. Když jsem vešel, nevšiml si mě, protože upřeně zíral do knihy. Teprve když jsem pozdravil, zvedl hlavu. Chvíli si mě prohlížel a tiše pozdravil: „Á, Dinh." Ukázal na židli vedle školní lavice a řekl: „Posaď se. Jak se ti daří? Všechno v pořádku?" Usmál jsem se. Velmi vzácně se mi od něj dostalo tak zdJ°v řilého uvítání jako tentokrát. Odjakživa mluvil jen tehdy, když mluvit chtěl. Zvedl jsem knihu, kterou četl. Byla o pedagogice-„Máš učení opravdu rád, že?" vyzvídal jsem. Oči se mu rozzářily a tvář znenadání zbystřila: „Samozřejmě! Nejen kvůli sobě, ale kvůli celému našemu národu, myslím na jeho duševní vzdělávání. Protože jen vzděláním se člověk může změnit. Jestliže vietnamská společnost chce pokrok, musí se vietnamský lid vzdělávat. Pokud milujeme svou zemi a záleží nám na její budoucnosti, není nic důležitějšího než vzdělání. Podporovat studium, šířit ho a propagovat. (106) A myslí mladých lidí a čekat, jak se další «senM° f Kdo miluje naši zemi tak jako já, ten se mnou ,sít reZměuí-*au p toh" si ,hl jsem se ubránit pochybovačnému úsmčv,, i ;éiml,h SIÍXé™-Jakobysi lovho jsem v n,.^ r vlastní velkou soukromou školu." " »ž dávno lež i všiml horoucně poKra^v^. Dlouho jsem o tom přemítal a nyní jsem se rozhodl. Otevřu relkou soukromou školu." „ jma škola mu už dávno ležela na srdci. Našel pro ni vhodné místo, nakreslil plány, vymyslel způsob propagace, načrtnul program tak obsáhlý, že neměl v Indočíně obdoby. Bude platit velmi štědře, založí penzijní fond pro učitele, aby se mohli vldidu soustředit na kvalitu a oddat se pedagogickému řemeslu. Výuka bude probíhat podle nejnovějších metod. Zajistí stipendia pro mladé nadané studenty na studium v zahraničí, aby se vzdělávali v pedagogice. Hovořil bez přestání, se zápalem, ale plynně, jako by dával přednášku. Ukázal mi mapu, návrh školy, cedule, hlavičkový papír... všechno. Myslel jsem, že to jsou plány na zítra nebo na příští měsíc a že už má štosy peněz vyskladane v trezoru. Náhle se otevřely dveře. Snědá ženská hlava zvědavě nakoukla dovnitř: Je paní doma, pane učiteli?" -Není doma!" odsekl podrážděně vyrušený Tá. Tmavá tvář se zašklebila... „Ta vaše ženská je pěkně divná. Nakoupí rýži za celý dong a tri týdny nezaplatí!" Pták letící vysoko v oblacích najednou spadl na zem. Ve tváři . mu byl vidět ostych. Už nic neříkal, vzal pero a tvářil se, že opravuje proslov k otevření školy. Cítil jsem, jak mi duši prostupuje smutek. ..Znal jsi malého Tinhe?" zajímal jsem se, Íf¥ m»j mladíí brat, Zen*, ľ* —1 "* Thanh byla tehdy na pohřbu/ (107) Tá byl trochu překvapený, jak jsem v tom viděl příležitost ukončit tu trapnou „Na co zemřel?" „Na obrnu. Bylo mu teprve dvanáct. Necháp; najednou tolik zhubnul, postupně byl jen kr-vený. Dítě, které rádo běhalo. na''J vkoutě.Poč*'1 St ^a často zelo jsem Sác Sir.* . no líto a často jsem si s ním _ ^ tuespoň trochu potěšil. Moc rád hrál fotbal, a mu tehdy vyprávěl příběhy z našeho fotbalovéh Jinhi! Tuhle neděli bude hrát náš klub Tinh vykřikl: „Opravdu? Tak to bude 4:0 pro nás! Postavte mě do obr; Kdybych byl v obraně, to by se teprv vidělo!" Tinh se postavil, ale jeho dvě nohy nesly, a skutálel se až na zpt^ Tá se hořce usmál. Otřel jsem si slzy. vai jsem tolik svého bratříčka, nebo to byly slzy smutku nad osudem Táa, nad mým nebo nad osudem všech lidí, kteří mají nohy jako rákos, ale uesl°ho utišit tak veliké snyt (1941) í108) busové dýmce měl nacpanou už třetí dávku. Kouřil ne-^itě, neboť za vlahých rán, jako bylo toto, kdy je vzduch PSně' chladivý, tabáček náramně šmakuje. Kouř hustý jako led se mu převaloval na jazyku a vpíjel se krví až do svalů, čímž celému jeho tělu působil blažené pocity. S matnýma očima vydechoval štiplavý dým jako komín kovářské výhně a prsty kreslil do vzduchu záhadné imaginární obrazce. Po několika omamných minutách se dostavil podivný pocit. Když totiž opojení trvá příliš dlouho, často skončí až nevolností. Lidé v takových chvílích buší hlavou o stěnu nebo jim z koutků úst odkapávají sliny jako vzteklým psům. A co může být vulgárnějšího? Omámení rychle vyprchávalo, a tak sotva dokouřil, hned měl nutkání nacpat dýmku znovu. Bambusová vodní dýmka se mu ne a ne omrzet Mohl ji kouřit ve dne v noci, a stále mu chutnala. Dýmka je sice neživá věc, ale i tak z nějakého důvodu dokáže člověka uchlácholit. Tahle měla ovšem jednu vadu. Skoro vůbec totiž nebublala. Jenom malinko syčela, jako vlhká tráva, 002 íe zvuk nudný až k pláči. Nicméně dnes začala, kdoví proč, zase bublat. Klokotání bublinek se neslo čerstvým podzimním vzduchem jako břitký smích. Že by přece jen dýmka měla duši? nesního chladivého rána si usmyslela, že přestane být zakřik-£Utá a začne si užívat více vzruchu. Kuřák zrovna tak. Vzhledem k tomu, že musel sedět jako přikovaný doma, měl pocit, že život nestojí za nic, a tak si nadával pod vousy. V duchu spílal obchodem s pomely za to, že se nerozhoupali koupit jeho úrodu, aby Sl mohl za pár déngů vyhodit z kopýtka. Pět dcmgú/... Zablesklo se mu v očích, když si představil, jak se nad krámkem babky > ve vánku otáčí zavěšený opečený vypasený pes s křupavou růžičkou Kuřákova ústa se zalila slinami a do nosu ho cvrnkl|Jehký odér Plenky, jenž však opět ihned zmizel- Hrom do toho! Dneska ;e (109) ale příjemní! Pálenka s nsím m, k duhu! Slin v uštech byf™oTk?byí to^echl5J ' Nacpal dali,dívku tabaíku, aby\ ^ C 0X stíle chraphvl prcbublavala. LS*!^ « je polykal snadUKUpři% Nacpal další dávku tabáčku, aby si mohl ještě potah natřiH. stále chraplavě probublávala, ale kouř teď chutnaU^'-D^ Připadalo mu, že vdechuje destilovanou vodu, a při^' ^ kouř znatelně hořkl. Zkrabatil rty, znechuceně si odpli^í^11 sloupku, zaklonil hlavu a zahleděl se do štítu domku. Páíl v psí maso... pálenka... psí maso... Ty dvě myšlenky mnuL/"' zaměstnávaly mozek. V mysli mu vytanul obraz, jak ze zlatavft psích kýtiček odkapává tuk a vedle stojí láhev pálenky Van-dii plná až po okraj. Jéje! V tomhle počasí by pálenka náramně bodla! Ale kde na ni vzít? Znovu tiše proklel obchodníka s pomely. Z jedné vody pohaněl i svou manželku: „Husa hloupá neschopná, pomela zralá, div nepadají ze stromu, a ona sem nedovlekla ještě ani jednoho zákazníka." Když se mu nadávky omrzely, mlaskl významně jazykem na znamení, že už toho bylo dost. Mocně se zapřel nohama, stoupl si a kamsi vyrazil. Kolemjdoucím se mohlo pozdávat, že přesně věděl, kam má namířeno, leč opak byl pravdou. Jakmile došel na konec uličky, zarazil se. Ulička se tam totiž větvila na dvě menší. Má se vydat tou vrchní, anebo raději tou spodní? Spodní ulička vedla k babce Vu, které by mohl prodat asi deset trsů zelených banánů. Jenže babka Vu si rozhodně vzpomene, jak jí onehdy prodal deset jiných trsů za dva dongy, které pak prohrál v karbanu. Bez vědomí babky pak banány prodal podruhé, aby dostal své peníze zpět. Kdyby banánovníky plodily dva trsy, nevypadal by jako podvodník. Banánovníky však bohužel od nepaměti rodí trs pouze jeden, a on tak má teď punc švindlíře. No bože! Tak si o něm myslí, že je šizuňk. A co? I kdyby mu někdo nadával tři dny v kuse, nebylo by to k ničemu. Akorát by si namohl pusu. Měl by si ale vzít ponaučení a zapsat si za uši, že nemá být propříště takový trumbera a prodávat už jednou prodané banány. Babka Vu si u něj nepochybně žádné další banány nepořídí. A nejen to. Určitě mu navrch bude spílat do nepríčetnosti. Spodní ulička se proto nejevila jako správná volba 1110) do té horní. Tak se stalo, že dokráčel přímo před ^Šláp1 si te l Tam. Ta už mu na sekeru nedá. Dluží jí totiž už j^mek bablZpgníze v nedohlednu. Babka zaručeně nebude zářit 0tfiporfeane nos, bude pozorovat imaginární ptačí hnízdo jistím- v keři pře