1. Úvodní přednáška.Veřejná ekonomie jako vědní disciplína. Veřejný a neziskový sektor v moderních ekonomikách. Formy státních zásahů do ekonomiky. Vymezení veřejného sektoru, charakteristické znaky, vztahy k soukromému sektoru, rozsah.

1. Veřejná ekonomie jako vědní disciplína

Veřejná ekonomie (l’ économie publique; public economics, Die Öffentliche Ökonomie) je vědní disciplínou, zkoumající strukturu fungování a efektivnost té části národního hospodářství, která má neziskový charakter a je financována z přerozdělovacích procesů. Tuto část národního hospodářství nazýváme veřejným sektorem.

Veřejná ekonomie vychází z obecných ekonomických teorií, ale těsně souvisí s teorií řízení, s teoriemi, které se zabývají financemi, hospodářskou politikou a veřejnou správou.

2. Normativní a pozitivní ekonomie

3. Příčiny neshod mezi ekonomy

4. K vymezení veřejného sektoru

4.1. Členění národního hospodářství.

Národní hospodářství obvykle členíme podle následujících kritérií:

Kritérium odvětví

Z hlediska výkladu ve veřejném sektoru je pro nás zajímavá především skupina nemateriálních služeb a proto uvádíme její vnitřní strukturu: veřejná správa, policie, armáda, justice, školství, kultura, tělesná kultura, zdravotnictví, sociální služby, věda a výzkum, tvorba a distribuce informací, doprava, spoje.

Kritérium sektoru

Svým způsobem je toto členění blízké členění odvětvovému. Ale zařazení do určitého sektoru se děje především podle kritéria ukazatele produktivity práce; přesněji řečeno podle objektivních podmínek růstu produktivity práce jednotlivých odvětví a zároveň podle míry vlivu těchto odvětví na produktivitu práce národního hospodářství.

Podle tohoto kritéria členíme národní hospodářství na:

- primární sektor, kam jsou zařazována odvětví tzv. prvovýroby, tj. odvětví, která produkují statky “ve spolupráci s přírodou” (těžba přírodních zdrojů, zemědělství, lesnictví, rybolov).

- sekundární sektor, kam jsou zařazována odvětví zpracovatelského průmyslu. Tedy odvětví, která zpracovávají přírodní suroviny a vyrábějí a zpracovávají umělé zdroje.

- terciální sektor, kam jsou zařazovány služby, které distribuují, uchovávají, opravují především materiální statky. Svým ekonomickým postavením v reprodukčním procesu mají spíše reprodukční než rozvojový charakter. Do terciálního sektoru bývá zahrnován obchod, doprava, veškeré opravárenství.

- kvartární sektor zahrnuje služby typicky veřejného charakteru, a to služby veřejné správy, justice, policie a armády.

- kvintární sektor je sektorem rozvojových služeb. Tedy služeb, které výrazně dynamizují ekonomický růst, a to s důrazem na jeho kvalitativní stránku, tedy rozvoj. Řadí se sem služby, které mají za úkol uchovávat a kultivovat lidský potenciál, tedy služby, které poskytuje školství, kultura, tělesná kultura, zdravotnictví a sociální služby. A dále služby vědy a institucí, které tvoří a distribuují informace.

Kritérium vlastnictví

Podle tohoto kritéria členíme národní hospodářství na:

- soukromý sektor, ve kterém je přesně, konkrétně definována fyzická nebo soukromá právnická osoba jako konkrétní vlastník, který je z titulu vlastnictví kompetentní o svém vlastnictví rozhodovat, ale také nést důsledky svého rozhodnutí (živnostník, akcionář. družstevník atd.);

- veřejný sektor, ve kterém je vlastníkem některý ze subjektů veřejné správy. (státní a samosprávný sektor)

Kritérium financování provozu a rozvoje

Toto kritérium člení národní hospodářství na: ziskový sektor (tržní sektor) a neziskový sektor (netržní sektor)

Pro subjekty, fungující v ziskovém sektoru, je charakteristický způsob financování z příjmů získaných prodejem statků na trhu za tržní cenu. Cena je výsledkem vztahu mezi nabídkou a poptávkou. Podmínkou existence subjektů je realizace zisku.

Neziskový veřejný sektor (dále jen veřejný sektor) je ta část neziskového sektoru, kterou jsme vymezili na předcházejících stránkách tím, že jsme vyjmenovali její vlastnosti. Znovu opakujeme, že zcela rozhodujícím znakem je jeho financování z veřejných financí.

Neziskový soukromý sektor je ta část národního hospodářství, jejíž cílovou funkcí není zisk, ale přímý užitek. Je však financovaný ze soukromých financí. Tedy financí soukromých fyzických i právnických osob, které se rozhodly vložit své soukromé finance do konkrétní, předem vymezené produkce nebo distribuce statků, aniž by očekávaly, že jim tento vklad přinese finančně vyjádřený zisk.

 

4.2 SMÍŠENÁ EKONOMIKA

Tento pojem je v odborné ekonomické literatuře velmi frekventovaný, zvláště, samozřejmě, v literatuře, pojednávající o veřejném sektoru. Vyjadřuje koexistenci ziskového i neziskového sektoru. V praxi bývá většinou používáno termínů tržního a veřejného sektoru. Konstatuje se, že žijí vedle sebe, vzájemně se doplňují, vzájemně se podporují a vzájemně se potřebují. Tato koexistence probíhá nejen mezi jednotlivými odvětvími, ale i uvnitř jednotlivých odvětví. V odvětví stavebnictví a spotřebního průmyslu jsme ve vyspělých ekonomikách svědky téměř stoprocentní nadvlády tržního sektoru. Naopak v odvětvích veřejné správy, armády, justice a do značné míry i policie existuje z důvodu, o kterých budeme ještě hovořit, stoprocentní nadvláda veřejného sektoru. Ale např. v odvětvích školství, zdravotnictví, kultury, ale i dopravy atd. fungují vedle sebe jak subjekty ziskové tak subjekty patřící do veřejného sektoru, což přináší efekt, který bude ještě později vzpomenut.

4.3 ROZSAH VEŘEJNÉHO SEKTORU

Rozsah veřejného sektoru se vyjadřuje pomocí ukazatelů, které dávají šanci na srovnatelnost. Pomocí těchto ukazatelů máme možnost porovnávat tento rozsah jak v čase (ve vývoji), tak v prostoru, mezi jednotlivými zeměmi. Hlavním ukazatelem je podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu, vyjádřený v % z HDP.

Mimo finanční ukazatele můžeme ještě použít soustavu věcných ukazatelů. Zajímavým ukazatelem je např.: podíl počtu pracovníků ve veřejném sektoru k celkovému počtu pracovníků v národním hospodářství či k celkovému počtu obyvatelstva; podíl příjmů pracovníků ve veřejném sektoru k celkovým příjmům ze závislé pracovní činnosti v národním hospodářství; podíl hodnoty základních fondů ve veřejném sektoru k hodnotě základních fondů v národním hospodářství atd.

Číselné hodnoty viz učebnice.

 

+ Formy státních zásahů - stát jako prodávající a kupující na trzích výrobních faktorů i zboží a služeb. Regulátor, vlastník, správce. Nadán možností použít donucení.