Významnou otázkou, kterou se zabývá daňová teorie, je, KDO vlastně nese daňové břemeno. Na koho vlastně daně dopadají. V ekonomice dochází v důsledku zdanění k procesu, při kterém se všichni, kdo jsou postupně vystaveni dani, snaží o přenesení daňového břemena na někoho jiného. Všeobecně známým příkladem je zdanění spotřeby. Obchodník sice platí daň z přidané hodnoty, ale to ještě neznamená, že byl krácen na svém důchodu o tuto daň. Předpokládá se, že se daň dostává do ceny výrobku a je jí zatížen spotřebitel. Obdobně tomu je i u dalších daní, dokonce i u daní důchodových.

Rozlišujeme dva druhy incidence - dopadu daně: zákonný dopad daně (zákonná incidence) a skutečný neboli ekonomický (někdy též efektivní) dopad daně. Pro daňovou praxi je životně důležitý zákonný dopad. Z hlediska ekonomické a daňové teorie, při zkoumání působení zdanění na chování ekonomických subjektů má větší význam dopad skutečný.

Daň, kterou platí nějaký subjekt (fyzická i právnická osoba) může být v zásadě přesunuta dvěma směry. Dopředu na kupujícího na trhu, tím že se zvýší cena statku nebo faktoru, nebo dozadu na prodávajícího. Tento přesun může být částečný, tj. daň se v nové ceně promítne jen částečně, stoprocentní a za jistých podmínek dokonce i vyšší, než je výše daně. K přesunu někdy nemusí dojít vůbec. Pak hovoříme o tom, že je nulový.

Klíčové otázky v souvislosti s daňovým dopadem a přesunem jsou: na jakých faktorech záleží, zda dojde k přesunu dopředu či dozadu? Jak velký bude tento přesun? Tyto otázky budeme analyzovat na případu zdanění zboží na konkurenčním trhu.

Velikost daňového přesunu je závislá na elasticitě nabídky a poptávky a velikosti daně. Obecně zde platí zásady, že čím je poptávka méně elastická, resp. nabídka pružná, tím větší podíl daňového břemene ponese kupující. Naopak, čím rigidnější je nabídka, resp. elastičtější poptávka, tím se břemeno přenáší více na prodávajícího. Ve hře jsou i další faktory jako otevřenost ekonomiky, časové hledisko a významnost zkoumaného trhu.