Fyzickogeografická regionalizace Ruska

(základní pramen: Netopil Skokan, 1989, jako základ, korigováno a doplněno i podle dalších specializovaných atlasových pramenů)

1)      Arktické ostrovy (Země Františka Josefa, Nová země, Severní země, Novosibiřské ostrovy, Wrangelův ostrov). Geologicky heterogenní území: Nová země - pokračování uralského hercynského pásu, Severní země prekambrický (předkaledonský, tzv. bajkalský) orogén, Novosibiřské ostrovy druhohorní (kimerický) orogén. Ledovcová modelace, kromě permafrostu na odledněných částech - masivní přítomnost recentních ledovců. Arktické pustiny s nízkou aktivitou biologických procesů. Biologická produktivita mořských vod klesá od západu k východu.

2)      Fennoskandie. Většinou plochá území velkého geologického stáří (Baltský štít s metamofrovanými hornikami a intruzívy, významné zrudnění). Zahrnuje poloostrov Kola, Karélii, územně souvisí a strukturně koresponduje s okolními územími Baltského štítu (ve Finsku a na východě a jihu Švédska). Malá mocnost půdního pokryvu, jezera, morény a další obdobné tvary. Sev. polovina Koly: tundra, zbytek tajga. Kola: permafrost. Dynamičtější modelace reliéfu: Chibiny, dále pak fjordy SZ od Murmanska.

3)      Východoevropská rovina. Rovinatá nebo jen měkce modelovaná pahorkatá krajina, většinou představující platformě uložené sedimenty prvohor a druhohor. Jen místy odchylky: v povodí Pečory zarovnané zbytky prekambrického (bajkalského) orogénu, v předpolí Velkého Kavkazu hlouběji ležící platformní sedimenty překryté již mladšími sedimenty předhlubně. Hlubší fundament platformních sedimentů (např. Ukrajinský štít) vystupuje na povrch až mimo území Ruska, ale poblíž ukrajinských hranic už nejsou platformní sedimenty příliš mocné. Značná heterogenita v působení glaciálních a periglaciálních modelačních faktorů (sever četné glaciální tvary, jih i sprašové polohy s badlands). Značná heterogenita v současné vláhové bilanci (sever jih). Aktuální vegetační pásma od tundry až po polopouště, ale s četnými přechody a především bez jasných dělících linií. Permaforst jen asi po polární kruh. Výraznější lokální jevy: Valdajská jezerní plošina ZSZ od Moskvy, vysoké útesy nad Volhou na jejím středním toku (vždy jen v pravobřeží), zaklesnuté meandry řek ve zpevněných prvohorních sedimentech západně od pohoří Ural. Podle města Perm je nazývána část prvohor (a nikoli naopak!).

(Území Kaliningradské oblasti není zvlášť klasifikováno, ruské prameny je umísťují buď rovněž do Východoevropské roviny nebo jí vymezují zvláštní postavení.)

4)      Ural. Pohoří v poledníkovém směru, celé má hercynský původ. Zpevněné staré sedimenty (hlavně na západě pohoří i vápencové partie), metamorfity, intruzíva, intenzivní zrudnění. Východní (asijské) úpatí je skoro v celém průběhu zřetelné, západní omezení je zjistitelné spíše jen geologicky. Severní Ural, Střední Ural (z těchto tří částí má on relativně plochý povrch komunikačně je proto nejpříznivější), Jižní Ural. Posun pásmitosti je daný orograficky. V Severním Uralu se proto vyskytuje permafrost.

5)      Severní Kavkaz. Produkt alpínského orogénu (zvrásněné druhohorní sedimenty + ojedinělé mladší vulkanity v centrální části. Na periferii spíše svědecké hory, kuesty, erozně vyhloubené soutěsky, atd. Velmi výrazná výšková pásmitost, ale velké rozdíly v rázu krajiny na jednotlivých úpatích (čím více k východu, tím větší sucho). Závažná komunikační překážka ve směru sever jih. Pokud se Velký Kavkaz zahrne do Evropy, je i jejím nejvyšším pohořím (citlivější geografické klasifikace jej ovšem do Evropy nezahrnují!).

6)      Středoasijské roviny. V Rusku se jedná jen o malý segment tohoto krajinného typu, a to především podél hranice s Kazachstánem (Kalmycko, dolní Povolží pod Volgogradem, atd.). Na výchozech spíše nezpevněné nebo málo zpevněné maritimní sedimenty třetihorní a čtvrtohorní. Extrémně silná je větrná eroze, silná aridita, zasolování půd, menší slaná jezera. Polopouště. 

7)      Západosibiřská rovina. Nikoli platforma, ale tabule. Na starších horninách spočívají vodorovně uložené třetihorní mořské sedimenty překryté čtvrtohorními fluviálními sedimenty. Někdejší ledovcová modelace. Permafrost asi od zeměpisné šířky 62. Zhruba od polárního kruhu tundra, jižněji přechodná oblast tundry a tajgy a tajga, v nivách (a ty jsou velmi rozsáhlé) se ale stromová vegetace neudrží. Velmi mnoho bažin (jak v oněch nivách, tak i na rozvodních plošinách a jinde). Ropa, zemní plyn. Na jihovýchodním okraji zarovnané partie reliéfu tvořené již horninami kaledonského a hercynského vrásnění (přechod k tzv. Kuzněcké pánvi).

8)       Střední a Východní Sibiř (možné synonymum: Střední Sibiř). Zhruba od středního a dolního Jeniseje (včetně) po tok Leny (včetně). Geologickou genezí složitý region: pás bajkalského (prekambrického) orogénu podél středního a dolního Jeniseje a na severním okraji Tajmyru, totéž podél horní Leny. Pohoří Byrranga na Tajmyru má hercynské stáří. Většina území je ale tvořena Sibiřskou platformou (do ní je zakomponován kolem 70 sev. zem. šířky a 110 vých. zem. délky plochý Anabarský štít s metamorfity a intruzivy), která je tvořena hlavně prvohorními a druhohorními zpevněnými sedimenty, které jsou na velkých plochách proniknuty i lávovými trappy devonského stáří. Obecně: permafrost. Světlá tajga (modřín dahurský, limba + listnáče, řídký zápoj). Kontinentální klima. Jen na severu výraznější glaciální modelace. Výjimečné zrudnění na severu jenisejské zóny rudy Ni, Cu. Jinde zlato, diamanty. V horninách vlastní Sibiřské platformy zatím netěžitelné (netěžitelné?) zásoby uhlí.

9)      Hory jižní Sibiře. Opět poměrně složité geologické utváření. Většinou pohoří vrásově-zlomového typu z různě starých orogénů a z různých fází zmlazování. Starý, ale silně členitý Aldanský štít (jižně od města Jakutsk) má ve svém jádru metamorfované krystalinikum z archaika. Bajkalský orogén: širší okolí Bajkalu (nyní velké zastoupení intruzív). Kaledonské vrásnění (Sajany a další pohoří v Tuvě vše v povodí Jeniseje). Hercynské vrásnění: Kuzbas (povrchově těžitelné černé uhlí) a jeho horská obruba a dále Altaj, vše se zajímavými případy zrudnění. Na periferii Aldanského štítu i grafit, slída, azbest a další ne zcela běžné suroviny. Seismicky aktivní oblast. Světlé horské tundrové lesy, permafrost.

10)   Lensko-kolymská zóna, též Severovýchodní Sibiř. Dynamický reliéf spíše hrásťového typu na zvrásněných (druhohorní, tzv. kimerický orogén) i nezvrásněných sedimentárních horninách prvohorního a hlavně druhohorního stáří. Jedná se o část povodí Leny (východně od středního toku Leny), dále o celá povodí Jany, Indigirky, Kolymy. Místy i vulkanická intruziva, místy mocné neogénní sedimenty. Zlato, rudy Sn. Vysoká seismicita. Kontinentální klima s mimořádně nízkými zimními teplotami. Světlá tajga, ale hlavně horská tundra.

11)   Severní Dálný Východ. Tichooceánská větev alpinsko-himálajského orogénu, včetně výrazného pásu neovulkanitů (včetně recentního vulkanismu) na východě Kamčatky. Místy i neogén nebo vulkan. intruzíva, dokonce i doklady křídového vulkanismu na pobřeží Ochotského moře a ve vnitrozemí Čukotky. Zlato, rudy Sn. Seismicky aktivní. Tajga, tundra, permafrost. Kontinentální klima mírněno maritimními vzduchovými hmotami.

12)  Jižní Dálný Východ. Amurská zóna pravděpodobně hercynského stáří s četnými intruzívy), sichote-aliňský pás s kimerickým orogénem a efuzívy křídového stáří, Sachalin s tichooceánskou větví alpinsko-himálajského orogénu. Místy těženo černé uhlí, ropa, zemní plyn. Vzdálené, ale velmi patrné vlivy monzunové cirkulace vzduchu (studená suchá zima, teplé deštivé léto). Biogeograficky zajímavá zóna s pronikáním teplomilných druhů na sever a polárních druhů k jihu zejména mezi dolním tokem Amuru a Japonským mořem (tzv. Přímořský kraj).