Kvalitativní výzkum V kvalitativním výzkumu nás zajímá, jak jedinec vnímá určitý prostor, kde se cítí doma. Stupeň toho, jak dalece se výzkumník ztotožní se studovaným prostředím, může být různý. Tradičně bývá stupeň ztotožnění definovaný v těchto kategoriích: - úplný pozorovatel – Jeho identita jako pozorovatele je členům skupiny známa. Jeho osoba může ovlivnit chování pozorovaných osob. - pozorovatel jako participant – výzkumník je v sociální interakci se členy skupiny, ale nepředstírá, že je skutečným participantem. Např.: pravá identita pozorovatele je známá pouze náčelníkovy kmene. - participant jako pozorovatel – výzkumník plně participuje na životě skupiny, ale nezatajuje, že také dělá výzkum. Míra identifikace a tedy i pravděpodobnost rozumět skupině je značná. Existuje, ale tu nebezpečí, že pozorovatel ztratí nezbytný odstup objektivního vědce. - úplný participant – výzkumník přijímá plně roli člena skupiny, kterou hodlá studovat. Jeho role výzkumníka není ve skupině známa nikomu. Nestandardizovaný rozhovor – je interakce mezi tazatelem a respondentem, pro kterou má tazatel jen velice obecný plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění ani jejich pořadí. – je důležité aby tázaný porozuměl otázce – správně položit otázku – snažit se zjistit zda tázaný odpovídá pravdivě, zda zná odpověď na otázku Abychom byli schopni z chování vzorku předpovídat chování populace, musí struktura vzorku imitovat složení populace tak přesně, jak je to jen možné. Zkreslení - zkoumané osoby jsou si vědomy toho, že jsou zkoumány. - zkoumaná osoba, která si je vědoma, že je zkoumaná, nebude reagovat přirozeně, ale tak, aby se jevila v co nejlepším možném světle. - výzkumný proces může vyvolat ve zkoumaných osobách postoje, které před tím neexistovaly. - volba alternativních odpovědí je ovlivněna jinými faktory než míněním respondenta. - při zpracovávání zaznamenaných odpovědí - historie (např. konflikt v minulosti vytváří náhled na určitou skupinu…) - aktuální stav jedince – unavenost, znuděnost, nervozita, hlad Dotazník nebo rozhovor? Rozhovor Dotazník Více pracná a nákladná technika sběru Vysoce efektivní technika, která může informací. postihnout veliký počet jedinců při relativně malých nákladech. Rozhovor je časově velice náročný. Získat Dotazník umožňuje poměrně snadno získat informace v rámci určitého časového limitu může informace od velkého počtu jedinců v poměrně být velice nákladné a často i nemožné. krátkém čase a s poměrně malým nákladem. Rozhovor vyžaduje spolupráci dosti velkého Spolupracovníci v terénu jsou nezbytní jen počtu alespoň částečně vyškolených tazatelů v někdy (při použití osobně rozdělovaných a terénu. sbíraných dotazníků). Požadavky na jejich zaškolení jsou nízké. Výzkum na prostorově rozptýleném vzorku je Náklady šetření na rozptýleném vzorku jsou nákladný. relativně nízké. Anonymita výzkumu je pro respondenty málo Anonymita je relativně přesvědčivá. přesvědčivá. Rozhovor klade menší nároky na iniciativu Dotazník klade vysoké nároky na ochotu respondenta, pro respondenta je obtížnější dotazovaného, je snadné „přeskočit“ otázky vynechat odpovědi na některé otázky. nebo neodpovědět vůbec. V rozhovoru je jisté, že dotazovaná osoba je U dotazníku je možné, že otázky byly ta, která byla vybraná do vzorku. zodpovězeny jiným členem rodiny, nebo, a to nejčastěji, celým rodinným týmem. Proporce úspěšně dokončených rozhovorů je Návratnost je velice nízká. S výjimkou podstatně vyšší, než návratnost dotazníků. některých speciálních případů je tak nízká, že jakákoliv reprezentativnost vzorku je ztracena. Telefonní interview – snižuje riziko dotazníku – postup je omezen na populaci respondentů, kteří mají telefon – tato technika je velmi populární v Americe, kde téměř 100 % populace má telefon – tato technika je dražší než dotazník, ale levnější než rozhovor – přesvědčivější anonymita než u rozhovoru – rychle zpracované výsledky Otázky v otázkách (1) Je tato otázka opravdu nezbytná? (2) Měří tato otázka opravdu to, co chceme měřit? (3) Bude tato otázka srozumitelná opravdu každému členu našeho vzorku? Budou ji všichni respondenti rozumět stejným způsobem? (4) Je respondent vůbec s to poskytovat nám žádanou informaci? (5) Neptá se otázka na dvě různé věci najednou? (6) Není naše otázka sugestivní? (7) Je výčet kategorií pro odpovědi na uzavřenou otázku úplný? Vylučují se vzájemně použité kategorie? (8) Je použití otevřené otázky opravdu nezbytné? (9) Nevyžaduje otázka nějaké příliš zobecněné údaje? (10) Mají odpovědi všech respondentů stejnou váhu? (11) Není tato otázka nepříjemná, znepokojující, nemůže se respondent cítit ohrožen pravdivou odpovědí? Typy otázek v rozhovoru Podle Pattona existuje šest typů otázek: · otázky, vztahující se ke zkušenostem nebo chování · otázky, vztahující se k názorům · otázky, vztahující se k pocitům · otázky, vztahující se ke znalostem · otázky, vztahující se ke vnímání · otázky, demografické a kontextové (věk, vzdělání, plat apod.) STRUKTUROVANÝ ROZHOVOR S OTEVŘENÝMI OTÁZKAMI Schéma pro návrh návodu: 1.Pokud jste navrhli obecné téma, napište si všechna vedlejší témata a okruhy otázek, které vás budou zajímat. 2.Uspořádejte oblasti zájmu ve vhodném pořadí. Jaké je jejich logické pořadí? Která témata jsou nejvíce důležitá? Doporučuje se nejdůležitější a citlivá témata umístit ke konci rozhovoru. 3.Zamyslete se nad formou otázek ke každému tématu. Také si rozmyslete pořadí otázek. 4.Rozmyslete si vhodné prohlubující a sondážní otázky