1.8 ZPŮSOBY GEOMORFOLOGICKÉHO POZNÁNÍ
1.8.1  ÚVOD
Úkolem geomorfologie je poznat vzhled, genezi a stáří georeliefu v jeho prostorových vazbách a historickém vývoji. Jako samostatná věda má geomorfologie pro dosažení tohoto cíle vypracovány svoje postupy, metody a teorie.
Geomorfologie je věda empirická. Při své úloze pochopit a vysvětlit prostorovou a časovou rozmanitost georeliefu je geomorfologie vědou založenou na zkušenostech. Na počátku všech geomorfogických výzkumů stojí pozorování a vlastni zkušenost. Vnímání reality poskytuje základní materiál pro každý druh geomorfologického výzkumu.
Cílem geomorfologického výzkumu je podat důsledné a logicky odůvodněné vysvětlení jednotlivých tvarů georeliefu a jejich souborů, dále souborů geomorfologických pochodů vytvářejících georeliéf (tzv. reliéfotvor-ných pochodů) a rovněž zákonitostí, jimiž se řídí působení těchto .pochodů a vznik tvarů v prostoru a čase. Pro správné vysvětlení je třeba, aby poznáni postupovalo od konkrétního (tvaru, pochodu) k abstraktnímu (k zákonitosti, geomorfologické teorii). Přitom se ovšem geomorfologie neomezuje jen na smyslové vnímání. Všechny výpovědi používané geomorfologií jako empirickou vědou však musí co nejpřesněji odrážet realitu. Slovy vyjádřená sdělení musí být zásadně tak formulována, aby je bylo možné přezkoušet na objektivně existující skutečnosti. Cistě formální (logická) správnost geomorfologických teorií může být přezkoušena úvahou a myšlenkovým postupem. Jejich obsahová pravdivost však pouze na základě pozorování, pokusů a hlavně využití ve společenské praxi.
Geomorfologické poznání proto představuje určitou hierarchii, která se skládá ze
a) získání informací a stanovení faktů,
b)  ustanovení empirických zákonitostí a zevšeobecnění,
c)  formulace geomorfologických hypotéz a teorií,
d)  prověrky správnosti hypotéz a teorii.
1.8.2 <;|.,OMORF(>1.0<;iCKÝ VÝ/,KUM
Prostředkem k dosažení geomorfologického poznání je geomorfologický výzkum, postupující podle určitých pravidel.
Geomorfologický výzkum může být buď induktivní, nebo deduktivní. Induktivní výzkumy začínají sběrem informací a jsou založeny na terénních, stacionárních a experimentálních výzkumech. Třebaže je geomorfologie vědou založenou na zkušenostech, nezůstává jenom u induktivní metody. Naopak při klasifikaci tvarů reliéfu, při vytváření pojmů nutných pro geomorfologický výzkum a při vytváření pracovních geomorfologických hypotéz je nezbytná deduktivní metoda. Deduktivní výzkum začíná analýzou již známých zákonitostí a základních faktů (srov. obr. 4).
SCHÉMA INDUKTIVNÍHO POSTUPU
SCHrHA DEDUKTIVNÍHO POSTUril
vlastni iKuienost		
l		
neuspořádaně «da|e		
i		
určeni klasifikace změřeni		
l		
uspořádán	3 (akta	
1		
induktivní empirické	revieobrtnéni I,ikonitOíti	
1		
teorotkkr1	íákony	
negativní    /pein.i varh.i
obraz reálneho svrt* vycházejici
ľ vlastních  ikiiíenmtt
pozrtivivj ipein.i
pr'edbeiný model
hypotézy
ůtpíinS    - —j   experimentálni provérka uspřině
konečný model
t
4. Schéma induktivního a deduktivního postupu.
Geomorfolog může získat potřebnou informaci jednak přímým výzkumem v terénu, jednak prostřednictvím map, fotografií, měřených údajů, tištěného slova nebo počítačové informace. Ve většině případů je zatím zdrojem prvotní informace pozorovatel v terénu, i když v posledních letech se značně rozšiřuji metody dálkového výzkumu reliéfu Zemi pomocí snímků a zobrazení z letadel a družic.
Hlavní metody geomorfologického výzkumu používané moderní geomorfologií jsou tyto:
1.8.2.1 Terénni geomorfologický výzkum
Je stále základem geomorfologie. Jeho základem je pozorování georcliéfu. Vidět terén však neznamená ještě reliéf geomorfologicky zkoumat. Smyslovými orgány přijaté dojmy, barva, světelné rozdíly a jejich změny musí být ve vědomí zpracovány v trojrozměrné představy. Pozorování je uvědomělé vnímání, přičemž vnímané je současné zpracováno a zachyceno v paměti. Pozorování závisí na zkušenostech a kvalitách geomorfologa. Dříve byly při terénním výzkumu zdůrazňovány pěší túry. Dnes se více než dříve využívá motorových vozidel, nezřídka i leteckého výzkumu. Tím více je však třeba pozorované pečlivě zaznamenávat v polním zápisníku, v mapě, skicách a fotografiích. Výsledkem terénního výzkumu je geomorfologický vysvětlující popis. Popis musí být přesný, racionální a prostorově lokalizovaný na mapč>
V   současné době je terénní geomorfologický výzkum zpravidla spojován s geomorfologickým mapováním.
1.8.2.2  Geomorfologická analýza map
Topografické a tematické mapy (geologické, tektonické, pedogeografické, biogeografické a další) jsou důležitým zdrojem informací. Jejich analýza musí předcházet terénnímu výzkumu a naopak závěry terénního průzkumu je třeba srovnat s mapami.
Měřením na topografických mapách lze pak sestavit řadu morfometrických map, které jsou významným zdrojem informací pro geomorfologický výzkum. Z topografických map rovněž sestavujeme geografické profily terénem. Podrobněji viz práce O. Kudrnovské (1965, 1968, 1975), J. Kvitkoviče (1973, 1977), E. Mazúra a V. Mazurové (1965).
1.8.2.3   Geomorfologická analýza leteckých a družicových snímků a zobrazení
V  současné době je geomorfologická analýza map spojována s rozborem leteckých a družicových snímků a zobrazení. Metody dálkového průzkumu nabývají v geomorfologii stále většího významu a jsou rovněž velmi perspektivním prostředkem geomorfologického výzkumu. Interpretace snímků a zobrazení však vyžaduje školeni a zkušenosti.
1.8.2.4 Laboratorní výzkumy
Při terénním výzkumu a vrtných pracích v terénu se zpravidla odebírají vzorky, jež se pak zpracovávají v laboratořích. Provádí se pelrografická analýza vzorků hornin, zejména sedimentů (jejich zrnitost, petrografické složení, opracování valounů a zrn písku, rozbor těžkých minerálů ap.), dále rozbory půd ap. Cílem laboratorních výzkumů je určení geomorfologické odolnosti hornin, typu zvětrání, původu sedimentů (říční, mořské, svahové, ledovcové ap.). podmínek, v nichž docházelo k vývoji reliéfu, ap. V naší geomorfologické literatuře zatím nemáme vhodnou literaturu, a proto je třeba využívat zahraniční (napr. C. A. M. King, 1966; H. Leser, 1977).
1.8.2.5   Stacionární výzkumy
V současné době geomorfologové stále časlěji měří průběh geomorfologie kých pochodů na pokusných plochách. Měřeni jsou nutná pro poznáni pochodů, jejichž intenzita se mění v čase. nebo pro poznáni velmi pomalých pochodů, jež nelze sledovat pouhým okem.
1.8.2.6  Geomorfologické experimenty
Některé pochody (např. pochody probíhající v korytě vodniho toku) lze napodobit experimentálně a zjistit tak zákonilosti vývoje tvarů v přírodě.
1.8.2.7   Geomorfologické modelování
Georeliéf a pochody v něm probíhající jsou často velmi složité. Proto se nezřídka při studiu reliéfu a geomorfologických pochodů vylučují některé části georcliéfu a některé pochody z programu výzkumu, lento postup byl nazván modelováním. Model je uměle vytvořený objekt v podobě např. schématu, kresby, mapy, fyzikální konstrukce nebo matematické formule, který je analogický se studovaným objektem. Model odráží a napodobuje ve zjednodušené podobě struktury, vlastnosti, vazby a vztahy studovaného objektu. Tímto způsobem ulehčuje model proces získávání informace o objektu studia, případně poskytuje o něm zcela novou informaci. Model je tedy prostředek popisu objektu geomorfologického studia, ale současně i nástroj k objevení nových skutečností. V geomorfologii byly ve své době velmi rozšířené modely vývoje reliéfu amerického geomorfologa W. M. Davise (srov. např. W. M. Davis, 1924; W. M. Davis, G. Braun, 1911).
42