1.b Stanovení dimerační konstanty kyseliny benzoové kryoskopicky

   $        

   ]Přestože mohou být dobře splněny podmínky pro rychlé ustavení rovnováhy a předpoklady k stavu
   s aktivitními koeficienty látek rovnými jedné (ideální chování roztoku), naměřená molární
   hmotnost M vypočtená dle vztahu (1.3) (viz laboratorní návody) se u některých látek odchyluje
   od molární hmotnosti vypočtené podle jejich sumárního vzorce. Odchylky mohou být způsobeny
   zejména disociací nebo i asociací molekul jak je tomu u kyseliny benzoové v nevodném
   a nepolárním prostředí.

   Kyselina benzoová v roztoku benzenu částečně dimerizuje:

       
                                                                                                                    
   (1.4)

   Tento jev můžeme využít ke stanovení rovnovážné termodynamické dimerační konstanty kys.
   benzoové v benzenu K[d] .

                                                                                    (1.5)

   kde a[1] (a[d]) a m[1] (m[d]) označuje aktivitu a molalitu monomeru (resp. dimeru), m[*]
   označuje standardní molalitu jejíž hodmota je 1 mol kg^-1. n[1] a n[d] je látkové množství
   monomeru a dimeru ve sledovaném roztoku a m[R] je hmotnost samotného rozpouštědla – benzenu.

   Pro snížení bodu tuhnutí roztoku kyseliny benzoové v benzenu vůči bodu tuhnutí čistého
   rozpouštědla platí:

       
                                                                                                             
   (1.6)

   kde K[K] je kryoskopická konstanta benzenu (viz TABULKA I v návodech k lab. cv.).

   Výpočet dimerační konstanty z kryoskopických dat je možné provést například jedním z níže
   uvedených postupů:

   Postup 1 (řešením soustavy dvou rovnic o dvou neznámých): Sestavíme rovnici pro látkovou
   bilanci kyseliny benzoové ve sledovaném roztoku kyseliny benzoové:

       
                                                                                                                
   (1.7)

   kde m[B] je navážka kyseliny benzoové a M[B] molární hmotnost její monomerní formy. Vztahy
   (1.6) a (1.7) přepíšeme do tvarů:

       
                                                                                                             
   (1.8)

       
                                                                                                                
   (1.9)

   a tuto soustavu dvou rovnic se dvěmi neznámými n[1] a n[d] vyřešíme. Získáné hodnoty n[1] a
   n[d] dosadíme do výrazu pro dimerační konstantu (1.5).

   Hodnotu dimerační konstanty kys. benzoové zpřesníme experimentálním proměřením, výše uvedeným
   vyhodnocením a následným statistickým zpracováním několika experimentů s různou navážkou
   kyseliny benzoové v benzenu.

   Postup 2 (proložení teoretickou nelineární závislostí): Pokud do vztahu (1.6) dosadíme za n[d]
   výraz K[d] (n[1])^2/m[*] plynoucí ze vztahu (1.5) dostaneme:

                                                                                         (1.10)

   dosazení výrazu K[d] (n[1])^2/(m[*]  m[R]) pro n[d] do rovnice látkové bilance (1.7) vede k
   výrazu:

                                                                                          (1.11)

   který můžeme upravit do tvaru:

                                                                                           (1.12)

   tato rovnice je vzhledem k hodnotě n[1] kvadratická a hodnotu neznámé n[1] můžeme získat jako
   kladný kořen:

                                                                                    (1.13)

   Pokud tento výraz pro n[1] dosadíme do vztahu (1.10), získáme teoretickou závislost snížení
   bodu tuhnutí benzenu DT na nezávisle proměnné navážce kyseliny benzoové m[B] (pro rozsáhlost
   není závislost explicitně uvedena zde v textu). Jediným neznámým parametrem této složené
   závislosti bude pouze dimerační konstanta. Složenou závislost lze použít jako teoretickou
   funkci k proložení experimentálně naměřené závislosti snížení bodu tuhnutí benzenu DT
   na nezávisle proměnné navážce kyseliny benzoové m[B] . Tuto proceduru lze provést například
   v programu MS-EXCEL (s použitím funkce „řešitel“) nebo souborem programů OPTIPACK [1]. Pokud
   provedeme více měření je možné i na molární hmotnost M[B] ve výrazu (1.13) pohlížet jako na
   optimalizovaný parametr a zjistit jeho hodnotu stejnou procedurou.

   ?        

   ]Úkol: Stanovte dimerační konstantu kyseliny benzoové v benzenu. Snížení teploty tuhnutí
   naměřte pro tři roztoky o různých koncentracích. Ze získaných výsledků posuďte vhodnost
   a správnost použité metody.

   Chyba!    
   Nenalezen 
   zdroj     
   odkazů.   

   ]Potřeby a chemikálie: Aparatura na kryoskopii (viz Obr.3 ve skriptech), odměrný válec
   (25 cm^3), váženka, lžička, led, benzen, kyselina benzoová, stopky.

   2        

   ]Postup: Podle návodu na str. 7 skript stanovíme teplotu tuhnutí 20 cm^3 čistého benzenu. Toto
   měření opakujeme nejméně dvakrát. Pak přesně navážíme do lodičky asi 0,2 g kyseliny benzoové
   na analytických vahách a vsypeme do kryoskopické zkumavky. Lodičku znovu zvážíme a z diference
   obou vážení vypočítáme hmotnost rozpuštěné kyseliny benzoové. Po rozpuštění kyseliny benzoové
   v benzenu stanovíme dvakrát teplotu tuhnutí roztoku. Stejným způsobem změříme teplotu tuhnutí
   několika dalších roztoků kyseliny benzoové například o koncentracích 0,4 a 0,6 g ve 20 cm^3
   benzenu, které připravujeme tak, že navážku 0,2 g přisypeme k předcházejícímu zředěnějšímu
   roztoku v kryoskopické zkumavce.

   ?        

   ]Protokol: Rozdíl mezi teplotou na Beckmannově teploměru a teplotou skutečnou, hmotnost
   benzenu m[R] . Při postupu 1 - Tabulka 1: Pro každou navážku kys. benzoové m[B] : naměřené
   snížení teploty tuhnutí roztoku, zdánlivá molární hmotnost kyseliny benzoové v benzenu
   vypočtená dle vztahu (1.3) , vypočtená dílčí dimerační konstanta K[D] . Při postupu 2 -
   Tabulka 1: Pro každou navážku kys. benzoové m[B] : naměřené snížení teploty tuhnutí roztoku,
   zdánlivou molární hmotnost kyseliny benzoové v benzenu vypočtená dle vztahu (1.3) , snížení
   teploty tuhnutí roztoku dle sjednocení výrazu (1.10 a 1.13) , kvadráty odchylek pro
   experimentální a teoretické snížení teploty tuhnutí, vč. sumy těchto kvadrátů.Společný graf 1:
   závislosti poklesu teploty na čase pro čistý benzen a jednotlivé roztoky. Společný graf 2:
   závislost snížení bodu tuhnutí benzenu DT na navážce kyseliny benzoové m[B] dle vlastního
   experimentu a v teoretickém případě, že by k dimeraci nedocházelo a že by dimerace byla úplná.

   

   Orientační značky:

      &     Úvod k skupině laboratorních úloh

     $    Teorie a vztahy k vyhodnocení úlohy

       ?      Úkol (otázka na níž odpovídá závěr laboratorní úlohy)

      "     Přístroje, potřeby a chemikálie potřebné k provedení úlohy

       G      Důležitá informace nebo upozornění

       2      Pracovní postup

      :     Způsob vyhodnocení

      ?     Co nezapomenout uvést v protokolu (viz obecná osnova v kap. 13)