Home Page Algebra 2 — Teorie čísel Title Page Michal Bulant Contents KATEDRA MATEMATIKY, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, MASARYKOVA UNIVERZITA, Janáčkovo nám. 2a, 662 95 Brno i ►► E-mail address: bulant@math.muni.cz " __________| ► Page 1 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Abstrakt. Na této přednášce se budeme zabývat úlohami o celých číslech. Převážně v nich půjde o dělitelnost celých čísel, popřípadě o řešení rovnic v oboru celých nebo přirozených čísel. Ačkoli jsou přirozená a konec konců i celá čísla ----------------- v jistém smyslu nejjednodušší matematickou strukturou, zkoumání jejich vlastností postavilo před generace matematiků celou řadu velice obtížných problémů. Často jsou to problémy, které je možno snadno formulovat, přesto však dodnes Contents neznáme jejich řešení. Uveďme některé z nejznámějších: problém prvočíselných dvojčat (rozhodnout, zda existuje nekonečně mnoho prvočísel p takových, že i p + 2 je prvočíslo), Goldbachovu hypotézu (rozhodnout, zda každé sudé číslo 44 I ^ větší než 2 je možno psát jako součet dvou prvočísel), nebo klenot mezi pro------------------ blémy teorie čísel - velkou Fermatovu vetu (rozhodnout, zda existují přirozená čísla n, x, y, z tak, že n > 2 a platí xn + yn = zn). 1 Tento text výrazně čerpá z knih [2] a [3]. ______I____ Page 2 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Obsah Title Page Contents 1. Základní pojmy 1.1. Dělitelnost 1.2. Největší společný dělitel a nejmenší společný násobek 1.3. Dělitelé a násobky mnoha čísel 1.4. Nesoudělnost 2. Prvočísla 3. Kongruence 3.1. Základní vlastnosti kongruencí 3.2. Aritmetické funkce 3.3. Eulerova funkce ip 3.4. Malá Fermatova věta, Eulerova věta 4. Kongruence o jedné neznámé 4.1. Lineární kongruence o jedné neznámé 4.2. Soustavy lineárních kongruencí o jedné neznámé 4.3. Kongruence vyšších stupňů 5. Diofantické rovnice 5.1. Lineární diofantické rovnice 5.2. Diofantické rovnice lineární vzhledem k některé neznámé 5.3. Rovnice jiného tvaru 5 5 8 11 12 14 23 24 30 34 36 41 42 45 53 61 61 67 71 « ►► < ► Page 3 of 103 Go Back Full Screen Close Quit 5.4. Řešení diofantických rovnic pomocí nerovností 5.4.1. Některé nerovnosti 5.5. Řešení diofantických rovnic metodou rozkladu 5.5.1. Pythagorova rovnice 5.6. Řešitelnost diofantických rovnic 5.6.1. Neexistence řešení 5.6.2. Zmenšování ad absurdum 5.6.3. Početnost množiny řešení Literatura Home Page Title Page 74 Contents 80 83 86 « I ►► 88 89 94 < I___*_ 98 103 Page 4 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page 1. Základní pojmy Contents 1.1. Dělitelnost. Definice. Řekneme, že celé číslo a dělí celé číslo b (neboli číslo b je dělitelné číslem a, též b je násobek a), právě když existuje celé číslo c tak, že platí a- c = b. Píšeme pak a \ b. Přímo z definice plyne několik jednoduchých tvrzení, jejichž důkaz přenecháváme čtenáři jako cvičení s návodem v [2, §12]: Číslo nula je dělitelné každým celým číslem; jediné celé číslo, které je dělitelné nulou, je nula; pro libovolné číslo a platí a \ a; pro libovolná čísla a, b, c platí tyto čtyři implikace: « ►► < ► Page 5 of 103 n a I b A b I c =^- a \ c a | b A a \ c =^- a \ b + c A a \ b — c c^ 0 =^- (a | b <í=^ ac \ be) a\b A b > 0 =^ a < b PŘÍKLAD. Zjistěte, pro která přirozená čísla n je číslo n2 -1. (1) (2) (3) (4) 1 dělitelné číslem Go Back ŘEŠENÍ. Platí n2 - 1 = (n + í) (n - 1), a tedy číslo n + 1 dělí číslo n2 - 1. Předpokládejme, že n + 1 dělí i číslo n2 + 1. Pak ovšem musí dělit i rozdíl (n2 + Fu// Screen Close Quit Home Page Title Page 2, D 1) — (n2 — 1) = 2. Protože n E N, platí n + 1 > 2, a tedy z n+1 \ 2 plyne n + 1 proto n = 1. Uvedenou vlastnost má tedy jediné přirozené číslo 1. VĚTA 1. (Věta o dělení celých čísel se zbytkem) Pro libovolně zvolená čísla a E Z, m E N existují jednoznačně určená čísla q E Z, r E {0,1,... ,m — 1} tak, že a = qm + r. DŮKAZ. Dokažme nejprve existenci čísel q, r. Předpokládejme, že přirozené číslo m je dáno pevně a dokažme úlohu pro libovolné a E Z. Nejprve budeme předpokládat, že a G No a existenci čísel q, r dokážeme indukcí: Je-li 0 < a < m, stačí volit q = 0, r = a a rovnost a = qm + r platí. Předpokládejme nyní, že a > m a že jsme existenci čísel q, r dokázali pro všechna a' E {0,1,2,... ,a — 1}. Speciálně pro a' = a — m tedy existují q', r' tak, že a' = q'm + r' a přitom r' E {0,1,..., m — 1}. Zvolíme-li q = q' + 1, r = r', platí a = a' + m = (q' + l)m + r' = qm + r, což jsme chtěli dokázat. Existenci čísel q, r jsme tedy dokázali pro libovolné a > 0. Je-li naopak a < 0, pak ke kladnému číslu —a podle výše dokázaného existují q' E Z, r' E {0,1,..., m— 1} tak, že —a = q'm + r1, tedy a = —q'm — r1. Je-li r' = 0, položíme r = 0, q = —q'; Contents je-li r > 0, položíme r m r, q -q' — 1. V obou případech a = q ■ m + r, a tedy čísla q, r s požadovanými vlastnostmi existují pro každé a E Z, m G N. Nyní dokážeme jednoznačnost. Předpokládejme, že pro některá čísla qi,q2 E Z; °T\,r2 E {0,1,... ,m — 1} platí a = q\m + V\ = q2vn + r2. Úpravou dostaneme r\ — r2 = ((?2 — Qi)m, a tedy m\r\ — r2. Ovšem z 0 < r\ < m, 0 < r2 < m plyne u ►► < ► Page 6 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page —m < T\ — ľ2 < m, odkud podle (4) platí r\ — r 2 = 0. Pak ale i (q2 — q\)m = 0, a proto q\ = q2, r\ = ľ2- čísla q, r jsou tedy určena jednoznačně. Tím je důkaz ukončen. D Číslo q, resp. r z věty se nazývá (neúplný) podíl, resp. zbytek při dělení čísla a číslem to, se zbytkem. Vhodnost obou názvů je zřejmá, přepíšeme-li rovnost a = mq + r do tvaru Contents n r r = q + -, přitom 0 < — < 1. in m m Je vhodné též si uvědomit, že z věty 1 plyne, že číslo m dělí číslo a, právě když zbytek r je roven nule. Příklad. Dokažte, že jsou-li zbytky po dělení čísel a, b E Z číslem m E N jedna, je jedna i zbytek po dělení čísla ab číslem to. Řešení. Podle věty 1 existují s,t E Z tak, že a = sm + 1, b = tm + 1. Vynásobením dostaneme vyjádření ab = (sm + l)(rm + 1) = (stm + s + t)m + 1 = qm + r, kde q = stm + s + t, r = 1, které je podle věty 1 jednoznačné, a tedy zbytek po dělení čísla ab číslem to je jedna. D « ►► < ► Page 7 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page 1.2. Největší společný dělitel a nejmenší společný násobek. Definice. Mějme celá čísla 0,1,0,2- Libovolné celé číslo m takové, že m \ o\, m | Ü2 (resp. o\ \ m, a% \ m) se nazývá společný dělitel (resp. společný násobek) čísel ai,ci2- Společný dělitel (resp. násobek) m > 0 čísel ai,ci2, který je dělitelný libovolným společným dělitelem (resp. dělí libovolný společný násobek) čísel Oi,a2, se nazývá největší společný dělitel (resp. nejmenší společný násobek) čísel Oi,a2 a značí se (01,02) (resp. [«1,02]). Poznámka. Přímo z definice plyne, že pro libovolné a, b G Z platí (a, b) = (b,a), [a,b] = [b,a], (a,l) = 1, [a, 1] = \a\, (a,0) = \a\, [a,0] = 0. Ještě však není jasné, zda pro každou dvojici a, b E Z čísla (a, b) a [a, b] vůbec existují. Pokud však existují, jsou určena jednoznačně: Pro každá dvě čísla mi,m2 G N0 totiž podle (4) platí, že pokud rri\ \ rri2 a zároveň m2 | mi, je nutně rri\ = m.2- Důkaz existence čísla (a, b) podáme (spolu s algoritmem jeho nalezení) ve větě 2, důkaz existence čísla [a, b] a způsob jeho určení pak popíšeme ve větě 4. VĚTA 2. (Euklidův algoritmus) Nechť 0,1,0,2 jsou přirozená čísla. Pro každé n > 3, pro které an-\ 7^ 0; označme an zbytek po dělení čísla an-2 číslem an-i-Pak po konečném počtu kroků dostaneme o^Oa platí au-i = («i, «2)- DŮKAZ. Podle věty 1 platí a2 > ci3 > a4 > .... Protože jde o nezáporná celá čísla, je každé následující alespoň o 1 menší než předchozí, a proto po určitém Contents « ►► < ► Page 8 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page konečném počtu kroků dostáváme au = 0, přičemž au-i ^ 0. Z definice čísel an plyne, že existují celá čísla q\,q2,..., Qk-2 tak, že Contents ai = qi ■ a2 + a3, a2 = 92 • a3 + a4, (5) «fc-3 = Qk-3 - «fc-2 + ßfc-1 öfc-2 = 0 čísel 01,02,... ,an, který je dělitelný libovolným společným dělitelem (resp. dělí libovolný společný násobek) těchto čísel, se nazývá největší společný dělitel (resp. nejmenší společný násobek) čísel 01,02,..., an a značí se (01,02,..., an) (resp. [oi,o2,... ,an]). Contents Snadno se přesvědčíme, že platí (01,... ,an-x,an) = ((01,...,ora_i),an), [Oi, . . . , Ora_i, Cln ] — [[al> • • • ) an-l], Ora]. (6) (7) ,an G « ►► Page 11 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Největší společný dělitel (cti,..., cin) totiž dělí všechna čísla cii,... ,an, a tedy je společným dělitelem čísel cii, ..., a„_i, a proto dělí i největšího společného dělitele (cii,..., an-i), tj. (cli, ..., On) | ((ai,..., an-i), CLn). Naopak největší společný dělitel čísel (cti, ■ ■ ■ ,cin-i),cin musí kromě čísla cin dělit i všechna čísla cii,... ,a„_i, protože dělí jejich největšího společného dělitele, a proto ((ai,..., a„_i), an) \ (cii, ■ ■ ■, (in)- Dohromady dostáváme rovnost (6) a zcela analogicky se dokáže (7). Pomocí (6) a (7) snadno dokážeme existenci největšího společného dělitele i nejmenšího společného násobku libovolných n čísel indukcí vzhledem k n: pro n = 2 je jejich existence dána větami 2 a 4, jestliže pro některé n > 2 víme, že existuje největší společný dělitel i nejmenší společný násobek libovolných n — 1 čísel, podle (6) a (7) existuje i pro libovolných n čísel. 1.4. Nesoudělnost. Definice. Čísla cii,ci2, ■ ■ ■ ,cin e Zse nazývají nesoudělná, jestliže platí (cii, cii,. 1. Čísla cii,ci2, ■ ■ ■, an E Z se nazývají po dvou nesoudělná, jestliže pro každé i, j takové, že 1 < i < j < n, platí (a», a,-) = 1. Poznámka. V případě n = 2 oba pojmy splývají, pro n > 2 plyne z ne-soudělnosti po dvou nesoudělnost, ne však naopak: například čísla 6, 10, 15 jsou nesoudělná, ale nejsou nesoudělná po dvou, neboť dokonce žádná dvojice z nich vybraná nesoudělná není: (6,10) = 2, (6,15) = 3, (10,15) = 5. Příklad. Nalezněte největší společný dělitel čísel 263 — 1 a 291 — 1. Contents ,an) « ►► < ► Page 12 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Užijeme Euklidův algoritmus. Platí 291_1=228(263_^ + 228 Contents -,63 -,28 = (235 + 27)(228-l) + 27-l, V* - 1 = (221 + 214 + 27 + 1)(27 - 1). Hledaný největší společný dělitel je tedy 27 — 1 = 127. D VĚTA 5. Pro libovolná přirozená čísla a, b, c platí (1) (ac, bc) = (a, b) ■ c, (2) jestliže (a, b) = 1 a a \ bc, pak a \ c, (3) d = (a, b) právě tehdy, když existují qi,Q2 E N tak, že a = dq\, b = dq2 a (qi,Q2) = i. DŮKAZ, ad 1. Protože (a, b) je společný dělitel čísel a, b, je (a, b) ■ c společný dělitel čísel ac, bc, proto (a, b) ■ c \ (ac,bc). Podle věty 3 existují k, l E Z tak, že (a, b) = ka + lb. Protože (ac, bc) je společný dělitel čísel ac, bc, dělí i číslo kac + lbe = (a, b) ■ c. Dokázali jsme, že (a, b) ■ c a (ac, bc) jsou dvě přirozená čísla, která dělí jedno druhé, proto se podle (4) rovnají. ad 2. Předpokládejme, že (a, b) = 1 a a \ bc. Podle Bezoutovy věty (věta 3) existují k,l E Z tak, že ka + lb = 1, odkud plyne, že c = c(ka + lb) = kca + lbe. Protože a \ bc, plyne odsud, že i a I c. « ►► < ► Page 13 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page ad 3. Nechť d = (a,b), pak existují qi,q2 E N tak, že a = dq\, b = dq2- Pak podle části (1) platí d = (a, b) = (dq\, dq2) = d-(q\, 52), a tedy (q\, 52) = 1- Naopak, je-li a = dqi, b = dq2 a (q\, 52) = 1, pak (a, b) = (dq\, dq2) = d(q\, 52) = d • 1 = d (opět užitím 1. části tohoto tvrzení). D 2. Prvočísla Prvočíslo je jeden z nejdůležitějších pojmů elementární teorie čísel. Jeho důležitost je dána především větou o jednoznačném rozkladu libovolného přirozeného čísla na součin prvočísel, která je silným a účinným nástrojem při řešení celé řady úloh z teorie čísel. Definice. Každé přirozené číslo n > 2 má aspoň dva kladné dělitele: lan. Pokud kromě těchto dvou jiné kladné dělitele nemá, nazývá se prvočíslo. V opačném případě hovoříme o složeném čísle. V dalším textu budeme zpravidla prvočíslo značit písmenem p. Nejmenší prvočísla jsou 2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23, 29, 31, 37, .... VĚTA 6. Přirozené číslo p > 2 je prvočíslo, právě když platí: pro každá celá čísla a, b z p \ ab plyne p \ a nebo p \ b. DŮKAZ. „=>u Předpokládejme, že p je prvočíslo a p \ ab, kde a, b E Z. Protože (p, a) je kladný dělitel p, platí (p, a) = p nebo (p, a) = 1. V prvním případě p \ a, ve druhém p \ b podle věty 5. Contents « ►► < ► Page 14 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page „<=" Jestliže p není prvočíslo, musí existovat jeho kladný dělitel různý od 1 a p. Označíme jej a; pak ovšem b = ~ E N a platí p = ab, odkud 1 < a < p, 1 < b < p. Našli jsme tedy celá čísla a, b tak, že p \ ab a přitom p nedělí ani a, ani b. ' -■ n Příklad. Nalezněte všechna čísla fc e No, pro která je mezi deseti po sobě jdoucími čísly k + l,k + 2,... ,k + 10 nejvíce prvočísel. Řešení. Pro k = 1 je mezi našimi čísly pět prvočísel: 2, 3, 5, 7, 11. Pro k = 0 a k = 2 pouze čtyři prvočísla. Jestliže k > 3, není mezi zkoumanými čísly číslo 3. Mezi deseti po sobě jdoucími celými čísly pět sudých a pět lichých čísel, mezi kterými je zase aspoň jedno dělitelné třemi. Našli jsme tedy mezi čísly k + 1, k+ 2, ..., k + 10 aspoň šest složených, jsou tedy mezi nimi nejvýše čtyři prvočísla. Zadání proto vyhovuje jediné číslo k = 1. D Příklad. Dokažte, že pro libovolné přirozené číslo n existuje n po sobě jdoucích přirozených čísel, z nichž žádné není prvočíslo. ŘEŠENÍ. Zkoumejme čísla (n + 1)\ + 2, (n + 1)\ + 3,..., (n + 1)\ + (n + 1). Mezi těmito n po sobě jdoucími čísly není žádné prvočíslo, protože pro libovolné k E {2,3,... ,n + 1} platí k \ (n + 1)!, a tedy k \ (n + 1)! + k, a proto (n + 1)! + k nemůže být prvočíslo. D Příklad. Dokažte, že pro libovolné prvočíslo p a libovolné k E N, k < p, je kombinační číslo (|) dělitelné p. Contents U ►► < ► Page 15 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Podle definice kombinačního čísla rp\ = p\ = p-(p-l).....(p-k + 1) yk) k\{p-k)\ 1-2.....k a tedy k\ \ p ■ u, kde jsme označili a = (p — 1).....(p — k + 1). Protože k < p, není žádné z čísel 1,2,... ,k dělitelné prvočíslem p, a tedy podle věty 6 není ani k\ dělitelné prvočíslem p, odkud (k\,p) = 1. Podle věty 5 platí k\ \ a, a tedy b = Jr je celé číslo. Protože (^) = ff = pb, je číslo (^) dělitelné číslem p. D VĚTA 7. Libovolné přirozené číslo n > 2 je možné vyjádřit jako součin prvočísel, přičemž je toto vyjádření jediné, nebereme-li v úvahu pořadí činitelů. (Je-li n prvočíslo, pak jde o „součin" jednoho prvočísla.) DŮKAZ. Nejprve dokážeme indukcí, že každé n > 2 je možné vyjádřit jako součin prvočísel. Je-li n = 2, je n součin jediného prvočísla 2. Předpokládejme nyní, že n > 2 a že jsme již dokázali, že libovolné n', 2 < n' < n, je možné rozložit na součin prvočísel. Jestliže n je prvočíslo, je součinem jediného prvočísla. Jestliže n prvočíslo není, pak existuje jeho dělitel d, 1 < d < n. Označíme-li c = \, platí také 1 < c < n. Z indukčního předpokladu plyne, že c i d je možné vyjádřit jako součin prvočísel, a proto je takto možné vyjádřit i jejich součin c • d = n. Contents U ►► < ► Page 16 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Nyní dokážeme jednoznačnost. Předpokládejme, že platí rovnost součinů p\ ■ P2.....Pm = Qi ■ Q2.....Qs, kde p\,... ,pm, q\,... ,qs jsou prvočísla a navíc platí P\ < P2 < • • • < Pm, Qi < Q_2 < • • • < 9s a 1 < m < s. Indukcí vzhledem k m dokážeme, že m = s, p\ = qt,... ,pm = qm. Je-li m = 1, je pi = q\.....qs prvočíslo. Kdyby s > 1, mělo by číslo p\ dělitele qx takového, že 1 < q\ < p\ (neboť g2 1), což není možné. Je tedy s = 1 a platí p\ = q\. Předpokládejme, že m > 2 a že tvrzení platí pro m— 1. Protože pí -p2.....pm = qi ■ q2.....qs, dělí pm součin q\.....qs, což je podle věty 6 možné jen tehdy, jestliže pm dělí nějaké qi pro vhodné i € {1,2,..., s}. Protože qi je prvočíslo, plyne odtud pm = qi (neboť pTO > 1). Zcela analogicky se dokáže, že qs = pj pro vhodné j E {1,2,..., m}. Odtud plyne Qs =Pj 2 existuje mezi čísly nan! alespoň jedno prvočíslo. Řešení. Označme p libovolné prvočíslo dělící číslo nl — 1 (takové existuje podle věty 7, protože n\ — 1 > 1). Kdyby p < n, muselo by p dělit číslo n\ a nedělilo by nl — 1. Je tedy n < p. Protože p\ (n! — 1), platí p < ni — 1, tedy p < ni. Prvočíslo p splňuje podmínky úlohy. D Nyní uvedeme několik důkaz toho, že existuje nekonečně mnoho prvočísel (i když tvrzení v podstatě vyplývá už z předchozího příkladu). VĚTA 8. Mezi přirozenými čísly existuje nekonečně mnoho prvočísel. DŮKAZ. (Eukleides) Předpokládejme, že prvočísel je konečně mnoho a označme Contents jepi,P2, ) Pn Položme N P1-P2, , pn +1. Toto číslo je buď samo prvočíslem nebo je dělitelné nějakým prvočíslem různým od p « ►► < ► Page 19 of 103 Go Back Full Screen Close Quit 1) ,'pn, coz je spor. Home Page Title Page (Kummer, 1878): Předpokládejme, že prvočísel je konečně mnoho a označme je pí < p2 < • • • < p«- Položme N = pí • p2 • • • p„ > 2. Číslo N — 1 je podle věty 7 dělitelné některým prvočíslem p», které dělí zároveň číslo N a tedy i N — (N — 1) = 1. Spor. (Fürstenberg, 1955): Contents « ►► V této poznámce uvedeme elementární „topologický" důkaz existence nekonečně mnoha prvočísel. Zavedeme topologii prostoru celých čísel pomocí báze tvořené aritmetickými posloupnostmi (od— oo do +OOJ. Lze snadno ověřit, že jde skutečně o topologický prostor, navíc lze ukázat, že je normální a tedy metrizovatelný. Každá aritmetická posloupnost je uzavřená i otevřená množina (její komple-ment je sjednocení ostatních aritmetických posloupností se stejnou diferencí). Dostáváme, že sjednocení konečného počtu aritmetických posloupností je uzavřená množina. Uvažme množinu A = UAP, kde Ap je tvořena všemi násobky p a p probíhá všechna prvočísla. Jediná celá čísla nepatřící do A jsou —lala protože množina { — 1,1} zřejmě není otevřená, množina A nemůže být uzavřená. A tedy není konečným sjednocením uzavřených množin, což znamená, že musí existovat nekonečně mnoho prvočísel. < ► Page 20 of 103 Go Back Full Screen Close D Home Page Title Page Příklad. Dokažte, že existuje nekonečně mnoho prvočísel tvaru 3k keNo. 2, kde Contents Řešení. Předpokládejme naopak, že existuje pouze konečně mnoho prvočísel tohoto tvaru a označme je p\ = 2, p2 = 5, p% = 11, ..., pn. Položme N = 3p2 • P3.....Pn + 2. Rozložíme-li N na součin prvočísel podle věty 7, musív tomto rozkladu vystupovat aspoň jedno prvočíslo p tvaru 3k+2, neboť v opačném případě by bylo N součinem prvočísel tvaru 3k + 1 (uvažte, že N není dělitelné třemi), a tedy podle příkladu na str. 7 by bylo i N tvaru 3k + 1, což neplatí. Prvočíslo p ovšem nemůže být žádné z prvočísel P\,P2, ■ ■ ■ ,Pn, jak plyne z tvaru čísla N, a to je spor. D POZNÁMKA. Předchozí příklady je možné značně zobecnit. Platí totiž tvrzení: „Pro libovolné přirozené číslo n > 5 existují mezi čísly n a 2n alespoň dvě prvočísla", které zobecňuje Čebyševovu větu: „Pro každé číslo n > 3 existuje mezi čísly n a 2n — 2 alespoň jedno prvočíslo". Důkaz lze provést elementárními prostředky, je však poměrně dlouhý. Předchozí příklad zobecňuje Dirichletova věta o aritmetické posloupnosti: „Jsou-li a, m nesoudělná přirozená čísla, existuje nekonečně mnoho přirozených čísel k tak, že mk + a je prvočíslo". Jde o hlubokou větu teorie čísel, k jejímuž důkazu je zapotřebí aparát značně přesahující její elementární část. « ►► < ► Page 21 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Označení. Pro libovolné prvočíslo p a libovolné přirozené číslo n je podle věty 7 jednoznačně určen exponent, se kterým vystupuje p v rozkladu čísla n na prvočinitele (pokud p nedělí číslo n, považujeme tento exponent za nulový). Budeme jej označovat symbolem vp(n). Pro záporné celé číslo n klademe vp(n) = vp(-n). Podle důsledku 2 můžeme právě zavedené označení vp(n) charakterizovat tím, že p°p^ je nejvyšší mocninou prvočísla p, která dělí číslo n, nebo tím, že n = P«pW . m> kde m je ceié číslo, které není dělitelné číslem p. Odtud snadno plyne, že pro libovolná nenulová celá čísla a, b platí vp(ab) = vp(a) + vp(b) (8) Vp(a) < Vp(b) A a + b ^ 0 =^ vp(a + b) > vp(a) (9) Vp(a) < Vp(b) =^ Vp(a + b) = vp(a) (10) Vp(a)(3)" Jestliže a = q\vn + r, b = q2m + r, pak a — b= (q\ — q<2)m. „(3)=>(2)" Jestliže m \ a — b, pak existuje t E Z tak, že m ■ t = a — b, tj. a = b + vrú. „(2)=^(1)" Jestliže a = b+mt, pak z vyjádření b = mq+r plyne a = m(q+t)+r, tedy a i b mají při dělení číslem m týž zbytek r, tj. a = b (mod m). D 3.1. Základní vlastnosti kongruencí. Přímo z definice plyne, že kongruence podle modulu m je reflexivní (tj. a = a (mod m) platí pro každé a E Z), symetrická (tj. pro každé a,b E Z z a = b (mod m) plyne b = a (mod m)) a tranzitivní (tj. pro každé a,b,c E Zz a = b (mod m) a 6 = c (mod m) plyne a = c (mod m)) relace, jde tedy o ekvivalenci. Dokážeme nyní další vlastnosti: VĚTA 9. (Základní vlastnosti kongruencí) (1) Kongruence podle téhož modulu můžeme sčítat. Libovolný sčítanec můžeme přenést s opačným znaménkem z jedné strany kongruence na druhou. Na libovolnou stranu kongruence můžeme přičíst jakýkoliv násobek modulu. DŮKAZ. Je-li a\ = b\ (mod m) a «2 = 62 (mod m), existují podle lemmatu í1; ŕ2 E Z tak, že a\ = b\ + mti, a2 = b2 + mr2- Pak ovšem ai + a2 = bi + b2 + mii\ + t2) a opět podle lemmatu a\ + a2 = b\ + 62 « ►► < ► Page 24 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (mod m). Sečteme-li kongruenci a+b = c (mod m) s kongruencí —b = —b (mod m), která zřejmě platí, dostaneme a = c — b (mod m). Sečteme-li kongruenci a = b (mod m) s kongruencí mk = 0 (mod m), jejíž platnost je zřejmá, dostaneme a + mk = b (mod m). D (2) Kongruence podle téhož modulu můžeme násobit. Obé strany kongruence je možné umocnit na totéž přirozené číslo. Obé strany kongruence je možné vynásobit stejným celým číslem. Contents « ►► < ► DŮKAZ. Je-li ai ti,Í2 G Z tak, že a\ - = b\ (mod m) a a2 = b2 (mod m), existují podle b\ + míi, a2 = b2 + mt2- Pak ovšem a\a2 = (61 + mti)(b2 + mt2) = b\b2 + m(t\b2 + b\t2 + mí1r2), odkud podle dostáváme aiß2 = &1&2 (mod m). Je-li a = b (mod m), dokážeme indukcí vzhledem k přirozenému číslu n, že platí an = bn (mod m). Pro n = 1 není co dokazovat. Platí-li ara = bn (mod m) pro nějaké pevně zvolené n, vynásobením této kongruence a kongruence a = b (mod m) dostáváme an ■ a = bn ■ b (mod m), tedy ara+1 = bn+1 (mod m), což je tvrzení pro n + 1. Důkaz indukcí je hotov. Jestliže vynásobíme kongruenci a = b (mod m) a kongruenci c = c (mod m), dostaneme ac = be (mod m). D Page 25 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (3) Obě strany kongruence můžeme vydělit jejich společným dělitelem, jestliže je tento dělitel nesoudělný s modulem. DŮKAZ. Předpokládejme, že a = b (mod m), a = cl\ ■ d, b = bi ■ d a (m, d) = 1. Podle lemmatu je rozdíl a — b = (a\ — b\) ■ d dělitelný číslem m. Protože (m, d) = 1, je podle věty 5 číslo a\ — b\ také dělitelné číslem m, odtud podle lemmatu plyne a\ = b\ (mod m). D (4) Obě strany kongruence i její modul můžeme současně vynásobit tímtéž přirozeným číslem. Contents « ►► < ► Page 26 of 103 DŮKAZ. Je-li a = b (mod m), existuje podle lemmatu celé číslo t tak, že a = b + mt, odkud pro c G N platí ac = bc + mc ■ t, odkud opět podle lemmatu plyne ac = be (mod mc). D (5) Obě strany kongruence i její modul můžeme vydělit jejich společným kladným dělitelem. DŮKAZ. Předpokládejme, že a = b (mod m), a = a\ ■ d, b = b\ ■ d, m = rrii • d, kde d E N. Podle lemmatu existuje t E Z tak, že a = b + mt, tj. ai-d = bi-d + midt, odkud a\ = bi+m\t, což podle lemmatu znamená, že ßi = b\ (mod m\). D Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (6) Jestliže kongruence a = b platí podle různých modulů mi,..., nik, platí i podle modulu, kterým je nejmenší společný násobek [mi,..., nik] těchto čísel. DŮKAZ. Jestliže a = b (mod nii), a = b (mod m2),... ,a = b (mod nik), podle lemmatu je rozdíl a — b společný násobek čísel TOi,to2, ..., nik a tedy je dělitelný jejich nejmenším společným násobkem [nii,ni2, ■ ■ ■, nik], odkud plyne a = b (mod [ni\,..., nik])- □ (7) Jestliže kongruence platí podle modulu m, platí podle libovolného modulu d, který je dělitelem čísla m. DŮKAZ. Jestliže a = b (mod m), je a dělitelem d čísla ni, odkud a = b (mod d). (8) Jestliže je jedna strana kongruence a modul dělitelný nějakým celým číslem, musí být tímto číslem dělitelná i druhá strana kongruence. DŮKAZ. Předpokládejme, že a = b (mod m), b = b\d, m = ni\d. Pak podle lemmatu existuje t E Z tak, že a = b + nit = b\d + ni\dt = (bi + niiť)d, a tedy d \ a. D POZNÁMKA. Poznamenejme, že některé vlastnosti kongruencí jsme již používali, aniž bychom si toho povšimli - například větu 7 lze přeformulovat do tvaru „jestliže a = 1 (mod m), 6 = 1 (mod m), pak také ab = 1 (mod m)u, což je Contents b dělitelné m, a proto také D u ►► < ► Page 27 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page speciální případ tvrzení věty 9 (2). Nejde o náhodu. Libovolné tvrzení používající kongruence můžeme snadno přepsat pomocí dělitelnosti. Užitečnost kongruencí tedy netkví v tom, že bychom pomocí nich mohli řešit úlohy, které bez nich řešit nejsme schopni, ale v tom, že jde o velmi vhodný způsob zápisu. Osvojíme-li si ho, výrazně tím zjednodušíme jak vyjadřování, tak i některé úvahy. Je to typický jev: v matematice hraje vhodná symbolika velmi závažnou úlohu. Příklad. Nalezněte zbytek po dělení čísla 520 číslem 26. ŘEŠENÍ. Protože 52 = 25 = — 1 (mod 26), platí podle věty 9 (2) Contents -20 ("I) 10 (mod 26), a tedy zbytek po dělení čísla 5 číslem 26 je jedna. Příklad. Dokažte, že pro libovolné n e N je 37ra+2 sedmi. 16 ra+l D 23ra dělitelné ŘEŠENÍ. Platí 37 = 16 = 23 = 2 (mod 7), a tedy podle 9 (2) a (1) platí 37n+2 + 16n+i + 23n = T+2 + T+i + T = 2ra (4+2+1) = T ■ 7 = 0 (mod 7), což jsme chtěli dokázat. D Příklad. Dokažte, že číslo n = (8355 + 6)18 - 1 je dělitelné číslem 112. « ►► < ► Page 28 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Rozložíme 112 = 7-16. Protože (7,16) = 1, stačí ukázat, že 7 | n a 16 | n. Platí 835 = 2 (mod 7), a tedy podle 9 n (25 + 6) 18 38 18 )18 276 ("l)f 0 (mod 7), proto 7 | n. Podobně 835 = 3 (mod 16), a tedy n = (35 + 6) 18 (3 • 81 + 6) 18 (3-1 + 6) 18 Ü8 9i5-l =81y-1 = ly-1 = 0 (mod 16), proto 16 | n. Celkem tedy 112 \ n, což jsme měli dokázat. D PŘÍKLAD. Dokažte, že pro libovolné prvočíslo p a libovolná a, b E Z platí ap + bp = (a + b)p (modp). Řešení. Podle binomické věty platí (a + bf P\nP~l a" ^b py,P-2h2 \aľ b \)aW-x p—ij W. Podle příkladu za větou 6 pro libovolné k E {1,... ,p— 1} platí ,k odkud plyne tvrzení. Následující tvrzení je další užitečnou vlastností kongruencí: 0 (mod p), D Lemma. Dokažte, že pro libovolné přirozené číslo m a libovolná a, b E Z taková, že a = b (mod mn), kde n eN, platí, že am = bm (mod mn+l). Contents « ►► < ► Page 29 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page DŮKAZ. Platí bm = (a-b){am-l + -m-2 b ab m-2 + bm~L) (12) a protože m \ mn, tak podle 9 (7) platí i a = b (mod m). Jsou tedy všechny sčítance ve druhé závorce v (12) kongruentní s a am-l + am-2b+ , „j.m-2 , tm-I ~,m— 1 i „m— 2 i ítí—1 «6" 6" modulo m, a tedy m ■ am~l = 0 (mod m), proto je a ď ab m-2 b m—l dělitelné m. Z a = b (mod m11) plyne, že mn dělí a —b, a, tedy mra+ dělí jejich součin, což vzhledem k (12) vede k závěru, ze a bm (mod mn+ ). D Contents a ►► < ► Page 30 oř 203 3.2. Aritmetické funkce. Aritmetickou funkcí zde rozumíme funkci, jejímž definičním oborem je množina přirozených čísel. Definice. Rozložme přirozené číslo n na prvočísla: n = p"1 ■ ■ -p^k. Hodnotu Möbiovy funkce ß(n) definujeme rovnu 0, pokud pro některé i platí öj>la rovnu (—l)fc v opačném případě. Dále definujeme /j(1) = 1. Příklad. /i(4) = /i(22) = 0,/j(6) = /i(2 • 3) = (-l)2,/i(2) = /i(3) = -1. Dokážeme nyní několik důležitých vlastností Möbiovy funkce, zejména tzv. Möbiovu inverzní formuli. Go Back Full Screen Close Quit Home Page Lemma. Pro n G N \ {1} platí Title Page Contents d\n DŮKAZ. Zapíšeme-li n ve tvaru n = p"1 ■ ■ ■ p%k, pak všechny dělitele d čísla n jsou tvaru d = p^ ■ • -pffe, kde 0 < $ < o;» pro všechna i G {1,..., k}. Proto « ►► < ► £m 1, resp. I (n) = 1 pro všechna n E N. Pak pro každou aritmetickou funkci / platí: foI = Iof = f a (J o/)(«) = (/o/)(") = £/(<*)• d\n « ►► < ► Page 32 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Dále platí Ioß = ßoI = I, neboť (Ioß)(n) = Y,I(dMl) = EJ(1)^) = d\n d\n = y ^ß(d) = 0 pro všechna n > 1 d\n podle lemmatu za definicí Möbiovy funkce (pro n = 1 je tvrzení zřejmé). VĚTA 10. (Möbiova inverzní formule) Nechť je aritmetická funkce F definovaná pomocí aritmetické funkce f předpisem F(n) = J2d\nf(d)- Pak lze funkci f vyjádřit ve tvaru f(n) = J2^d)-F(d). d\n DŮKAZ. Vztah F(n) = J2din f(d) lze jiným způsobem zapsat jako F = f o L Proto Foß = (yfoI)oß = fo(yIoß) = fol = f7 což je tvrzení věty. D DEFINICE. Multiplikativní funkcí přirozených čísel rozumíme takovou aritmetickou funkci, která splňuje, že pro všechny dvojice nesoudělných čísel a, b E N platí f(a-b) = f(a)-f(b). Contents « ►► < ► Page 33 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Příklad. Multiplikativními funkcemi jsou např. funkce f (ti) = a(n), f(n) = r(n), či f(n) = ß(n) nebo, jak brzy dokážeme i tzv. Eulerova funkce f(n) = (p(n). 3.3. Eulerova funkce ip. Definice. Nechť n£N. Definujme Eulerovu funkci tp předpisem >p(n) = \{a E N I 0 < a < n, (a,n) = 1}\ Příklad. tp(i) = 1,<^(5) = 4,(^(6) = 2, je-li p prvočíslo, je zřejmě ip(p) = p — 1. Nyní dokážeme několik důležitých tvrzení o funkci ip: Contents n. n — 1 n Lemma. Nechť n E N. Pak ^d\np>(d) DŮKAZ. Uvažme n zlomků 1 2 3 ) i i • • • i i n n n n n Zkrátíme-li zlomky na základní tvar a seskupíme podle jmenovatelů, snadno dostaneme právě uvedené tvrzení. D VĚTA 11. Nechť n E N, jehož rozklad je tvaru n Pi J V Pk. r>ai Pi p1k. Pak (2n + 1). ŘEŠENÍ. '^(An + 2) = y>(2 • (2re + 1)) = m) = 1) můžeme obě strany kongruence vydělit číslem X\ ■ X2 ■ • • xv(mj a dostaneme df^ = 1 (mod m). D Poznámka. Eulerova věta je rovněž důsledkem Lagrangeovy věty uplatněným na grupu (Zm,-)x. Contents Příklad. Nalezněte všechna prvočísla p, pro která 5P 0 (mod p2). Řešení. Snadno se přesvědčíme, že p = 5 úloze nevyhovuje. Pro p^ 5 platí (p, 5) = 1, a tedy podle Fermatovy věty 5P_1 = 1 (mod p). Umocněním na p + 1 dostaneme 5P _1 = 1 (mod p), odkud 5P = 5 (mod p). Z podmínky 5P +1 = 0 (mod p)2 plyne 5P = — 1 (mod p), celkem tedy 5 = — 1 (mod p), a proto p \ 6. Je tedy buďp = 2, nebo p = 3. Pro p = 2 však 54 + l = l4 + l = 2^0 (mod 4). Pro p = 3 dostáváme 59 + 1 = 56 • 53 + 1 = 53 + 1 = 126 = 0 (mod 9), kde jsme užili důsledek Eulerovy věty 56 = 1 (mod 9). Jediným prvočíslem, vyhovujícím úloze je tedy p = 3. D Příklad. Pro liché číslo m > 1 nalezněte zbytek po dělení čísla 2 2 Příklad. Určete řád čísla 2 modulo 7. ŘEŠENÍ. 21 = 2 ^ 1 (mod 7) 22 = 4 ^ 1 (mod 7) 23 = 8 = 1 (mod 7) Contents a ►► < ► Page 40 of 103 Go Back Full Screen Close Řád čísla 2 modulo 7 je tedy roven 3. D Quit Home Page Title Page Lemma. Nechť m G N, a,b E Z, (a, m) = (b, m) = 1. Jestliže a = b (mod ni), pak obé éísla a, b mají stejný řád modulo m. DŮKAZ. Umocněním kongruence a = b (mod ni) na n-tou dostaneme an = bn (mod ni), tedy an = 1 (mod ni) -<=>- bn = 1 (mod ni). D Lemma. Nechť m E N, a E Z, (a, ni) = 1. Je-/i rad čís/a a modulo m roven r ■ s, (kde r, s E N), pak řád éísla aľ modulo m je roven s. DŮKAZ, později D Poznámka. Opak obecně neplatí - Př: později VĚTA 14. Nechť m G N, a E Z, (a, m) = 1. Oznaéme r řád čísla a modulo m. Pak pro libovolná ŕ, s G N U {0} platí Contents as (mod m) t = s (mod r). D DÔKAZ, později 4. Kongruence o jedné neznáme Definice. Nechť m G N, f(x),g(x) E Z[x\. Zápis f {x) = g (x) (mod m) (17) nazýváme kongruencí o jedné neznámé x a rozumíme jím úkol nalézt množinu řešení, tj. množinu všech takových čísel c E Z, pro která f (c) = g (c) (mod ni). U ►► < ► Page 41 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Dvě kongruence o jedné neznámé nazveme ekvivalentní, mají-li stejnou množinu řešení. Kongruence (17) je ekvivalentní s kongruencí f(x) — g(x) = 0 (mod m). Contents ez\x\ VĚTA 15. Nechť m E N, f (x) E Z[x]. Pro libovolná a,b E Z platí a = b (mod m) =>- f (a) = f (b) (mod m). DŮKAZ, snadný, později D DŮSLEDEK. Množina řešení libovolné kongruence modulo m je sjednocením některých zbytkových tříd modulo m. Definice. Počtem řešení kongruence o jedné neznámé modulo m rozumíme počet zbytkových tříd modulo m obsahujících řešení této kongruence. Příklad. (1) Kongruence 2x = 3 (mod 3) má jedno řešení (modulo 3). (2) Kongruence lOir = 15 (mod 15) má pět řešení (modulo 15). (3) Kongruence z příkladu (1) a (2) jsou ekvivalentní. 4.1. Lineární kongruence o jedné neznámé. VĚTA 16. Nechť m E N, a, b E Z. Označme d = (a, m). Pak kongruence ax = b (mod m) « ►► < ► Page 42 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (o jedné neznámé x) má řešení právě tehdy, když d \ b. V případě, kdy d \ b, má tato kongruence právě d řešení (modulo m). DŮKAZ, později Příklad. Řešte 39x = 41 (mod 47) Řešení. (1) Nejprve využijeme Eulerovu větu. Protože (39,47) = 1, platí Contents tj. 3945 • 39 x 3946 = 1 z čehož už dostáváme 39^47 = 3946 = 1 (mod 47), 3945-41 (mod 47), x 3946 • 41 (mod 47). D Úplné řešení vyžaduje ještě vypočtení zbytku po dělení čísla 3945 • 41 číslem 47, ale to již jistě laskavý čtenář zvládne sám a zjistí výsledek x = 36 (mod 47) « ►► < ► Page 43 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (2) Další možností je využít Bezoutovu větu. Euklidovým algoritmem pro vypočtení (39,47) dostáváme 47 = 1 • 39 + 8 39 = 4 • 8 + 7 8 = 1-7+1 Z čehož zpětným odvozením dostáváme 1 = 8-7 = 8-(39-4-8) = 5-8-39 = = 5 • (47 - 39) - 39 = 5 • 47 - 6 • 39. Uvážíme-li tuto rovnost modulo 47, dostaneme 1 = -6 • 39 (mod 47) / • 41 41 = 41 • (-6) -39 (mod 47) / • 41 41 • (-6) (mod 47) Contents X x x -246 (mod 47) 36 (mod 47) « ►► < ► Page 44 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page (3) Obvykle nejrychlejším, ale nejhůře algoritmizovatelným způsobem řešení je metoda takových úprav kongruence, které zachovávají množinu řešení. 39x = 41 (mod 47) —8x = —6 (mod 47) Ax = 3 (mod 47) Ax = -AA (mod 47) x = —11 (mod 47) x = 36 (mod 47) Contents « ►► < ► Page 45 of 103 VĚTA 17 (Wilsonova). Nechť p je prvočíslo, pak (p — 1)! = — 1 (mod p) DŮKAZ, později D (18) D Go Back 4.2. Soustavy lineárních kongruencí o jedné neznámé. Máme-li soustavu lineárních kongruencí o téže neznámé, můžeme podle Věty 16 rozhodnout o řešitelnosti každé z nich. V případě, kdy aspoň jedna z kongruencí nemá řešení, nemá Full Screen Close Quit Home Page Title Page řešení ani celá soustava. Naopak, jestliže každá z kongruencí řešení má, upravíme ji do tvaru x = c% (mod mi). Dostaneme tak soustavu kongruencí x = C\ (mod mi) \ (19) x = Ck (mod nik) Zkoumejme nejprve případ k = 2, který - jak uvidíme později - má stěžejní význam pro řešení soustavy (19) s k > 2. VĚTA 18. Nechici, C2 jsou celá čísla, m\,ni2 přirozená. Označme d = (mi, TO2). Soustava dvou kongruencí x = c\ (mod mi) x = c2 (mod m2) v případě C\ ^ c2 (mod d) nemá řešení. Jestliže naopak C\ = c2 (mod d), pak existuje celé číslo c tak, že x E Z splňuje soustavu (19), právě když vyhovuje kongruencí x = c (mod [m,i,m,2J). DŮKAZ. Má-li soustava (20) nějaké řešení x E Z, platí nutně x = c\ (mod d), x = c2 (mod d), a tedy i c\ = c2 (mod d). Odtud plyne, že v případě c\ ^ c2 (mod d) soustava (20) nemůže mít řešení. Contents « ►► < ► Page 46 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Předpokládejme dále c\ = C2 (mod d). První kongruenci soustavy (20) vyhovují všechna celá čísla x tvaru x = c\ + tmi, kde ŕ G Z je libovolné. Toto x bude vyhovovat i druhé kongruenci soustavy (20), právě když bude platit c\ + tmi = C2 (mod m2), tj. tmi = c-2 — Ci (mod m2). Podle Věty 16 má tato kongruence (vzhledem k ť) řešení, neboť d = (mi,m2) dělí c-2 — Ci, a t G Z splňuje tuto kongruenci právě když Contents c2- ci /miy m2\ mod —- , a / tj. právě když c2 - ci /mAVlT)"1 m2 kde r G Z je libovolné. Dosazením / m2 \ . , fmi\^^r> mim2 , , x = ci + rm-i = ci + (c2 - ci) ■ ( —— 1 + r—-— = c + r ■ [mi,m2\, kde c = ci + (c2 — Ci) • {mi/d)v<(m2ld\ neboť mim2 = á • [m-i, m2]. Našli jsme tedy takové c G Z, že libovolné x G Z splňuje soustavu (20), právě když x = c (mod [mi,777,2]), což jsme chtěli dokázat. D « ►► < ► Page 47 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Všimněme si, že důkaz této věty je konstruktivní, tj. udává vzorec, jak číslo c najít. Věta 18 nám tedy dává metodu, jak pomocí jediné kongruence zachytit podmínku, že x vyhovuje soustavě (20). Podstatné je, že tato nová kongruence je téhož tvaru jako obě původní. Můžeme proto tuto metodu aplikovat i na soustavu (19) - nejprve z první a druhé kongruence vytvoříme kongruenci jedinou, které vyhovují právě ta x, která vyhovovala původním dvěma kongruencím, pak z nově vzniklé a z třetí kongruence vytvoříme další atd. Při každém kroku se nám počet kongruenci soustavy sníží o 1, po k — 1 krocích tedy dostaneme kongruenci jedinou, která nám bude popisovat všechna řešení soustavy (19). Poznamenejme ještě, že číslo c z Věty 18 není nutné určovat pomocí uvedeného vzorce. Můžeme vzít libovolné ŕ G Z vyhovující kongruenci Contents mi ~d~ c2 - Ci d mod m2 ~d~ a položit c = c\ + tm\. DŮSLEDEK (Čínská zbytková věta). Nechť mi, soudělná, ai,..., a^ G Z. Pak platí: soustava x = a\ (mod mi) x = ßfc (mod nik) , nik ^ N jsou po dvou ne- (21) « ►► < ► Page 48 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page má jediné řešení modulo m\ ■ m^ ■ ■ ■ nik ■ PŘÍKLAD. Řešte systém kongruenci x = — 3 (mod 49) x = 2 (mod 11). ŘEŠENÍ. První kongruenci splňují právě všechna celá čísla x tvaru x = — 3 + 49í, kde t E Z. Dosazením do druhé kongruence dostáváme -3 + 49r = 2 (modli), odkud 5í = 5 (modli), tedy, vzhledem k (5,11) = 1, po vydělení pěti t=l (modli), neboli t = 1 + lis pro libovolné s E Z. Proto x = -3 + 49(1 + lis) = 46 + 539s, kde s E Z, což můžeme také zapsat jako x = 46 (mod 539). D PŘÍKLAD. Řešte systém kongruenci x = 1 (mod 10) x = 5 (mod 18) x = —4 (mod 25). Contents a ►► < ► Page 49 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page ŘEŠENÍ. Z první kongruence dostáváme x = 1 + druhé kongruence získáme l + 10í = 5 (mod 18), 10í pro t E Z. Dosazením do Contents tedy 10r = 4 (mod 18). Protože (10,18) = 2 dělí číslo 4, má tato kongruence podle věty 4.2 řešení t = 2 • 55 (mod 9), přičemž 2 • 55 = 10 • 252 = 1 • (-2)2 = 4 (mod 9), a tedy t = 4 + 9s, kde s G Z. Dosazením x = 1 + 10(4 + 9s) = 41 + 90s. Z třetí kongruence pak vychází 41 +90s = -4 (mod 25), tedy 90s = —45 (mod 25). Vydělením pěti (včetně modulu, neboť 5 | 25) 18s = -9 (mod 5), odkud — 2s = 1 (mod 5), tedy 2s = 4 (mod 5), s = 2 (mod 5), a proto s = 2 + 5r, kde r e Z. Dosazením x = 41 + 90(2 + hr) = 221 + 450r, tedy x = 221 (mod 450). D PŘÍKLAD. Řešte systém kongruencí x = 18 (mod 25) x = 21 (mod 45) x = 25 (mod 73). U ►► < ► Page 50 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page ŘEŠENÍ. Z první kongruence x = 18 + 25í, kde ŕ G Z. Dosazením do druhé kongruence 18 + 25í = 21 (mod 45), tedy 25r = 3 (mod 45). Tato kongruence však podle Věty 16 nemá řešení, neboť (25,45) = 5 nedělí číslo 3. Proto nemá řešení ani celý systém. Tento výsledek bychom také dostali přímo z Věty 18, neboť 18^21 (mod (25,45)). D PŘÍKLAD. Řešte kongruenci 23 941a; = 915 (mod 3564). ŘEŠENÍ. Rozložme 3564 = 22 • 34 • 11. Protože ani 2, ani 3, ani 11 nedělí číslo 23 941, platí (23 941,3564) = 1 a tedy podle Věty 18 má kongruence řešení. Protože ^(3564) = 2 • (33 • 2) • 10 = 1080, je řešení tvaru x = 915 • 23 9411079 (mod 3564). Úprava čísla stojícího na pravé straně by však vyžádala značné úsilí. Proto budeme kongruenci řešit poněkud jinak. Podle Věty 9 (6) je x G Z řešením dané kongruence právě když je řešením soustavy Contents 23941a: = 915 (mod 22) 23941a: = 915 (mod 34) 23941a: = 915 (modli) (22) « ►► < ► Page 51 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Vyřešíme nyní každou z kongruencí soustavy (22) zvlášť. První z nich je splněna, právě když x = 3 (mod 4), druhá, právě když 46x = 24 (mod 81), odkud vynásobením dvěma 92x = 48 (mod 81), tj. llx = —33 (mod 81) a po vydělení jedenácti x = — 3 (mod 81). Třetí kongruence je splněna, právě když hx = 2 (mod 11), odkud vynásobením číslem —2 dostaneme —lOx = —4 (mod 11), tedy x = —4 (mod 11). Libovolné x E Z je tedy řešením soustavy (22), právě když je řešením soustavy x = 3 (mod 4) x = -3 (mod 81) (23) x = —4 (mod 11) Contents U ►► < ► Page 52 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Z druhé kongruence dostáváme, že x = — 3 + 81í, kde ŕ G Z. Dosazením do contents třetí kongruence soustavy (23) dostaneme -3 + 8H = -4 (modli), « I „ tedy 81í = —1 (mod 11), tj. At = 32 (mod 11), odkud í = 8 (mod 11), a proto t = -3 + lls, kdes G Z. Dosazením x = -3 + 81(-3 + lls) = -3-3-81 +ll-81s , do první kongruence soustavy (23) dostaneme --------1------ -3-3-81 + 11 -81s = 3 (mod 4), Page S3 of 103 tedy 1 + 1- l + (-l)- Is = 3 (mod 4), Go Back tj. —5 = 1 (mod 4) a proto s = — 1 + 4r, kde r G Z. Je tedy -------------- x = -3 - 3 • 81 + 11 • 81(-1 + 4r) = -3 - 14 • 81 + 4 • 11 • 81r = -1137 + 3564r, Full Screen neboli x = —1137 (mod 3564), což je také řešení zadané kongruence. D 4.3. Kongruence vyšších stupňů. Vraťme se k obecnějšímu případu, kdy na Ciose obou stranách kongruence stojí mnohočleny téže proměnné x s celočíselnými ko-eficienty. Snadno můžeme tuto kongruenci odečtením upravit na tvar Quit F(x) = 0 (mod m), (24) -------------- Home Page Title Page kde F (x) je mnohočlen s celočíselnými koeficienty a m G N. Popíšeme si jednu sice pracnou, ale univerzální metodu řešení této kongruence, která je založena na následující větě. Tvrzení 4.1. Pro libovolný mnohočlen F(x) s celočíselnými koeficienty, přirozené číslo m a celá čísla a,b taková, že a = b (mod m), platí F (a) = F (b) (mod m). DŮKAZ. Nechť je F (x) = cnxn ' + cn-\xn~l + • • ■ + c\x + crj, kde Cq, c\, ... ,cra e Z. Protože a = b (mod m), pro každé i = 1, 2,..., n platí podle Věty 9(2) da1 = Cib1 (mod m), a tedy sečtením těchto kongruenci pro i = 1,2,..., n a kongruence Co = Co (mod m) dostaneme Contents a ►► < ► Page 54 of 103 Go Back cnan + an_iaa -\-----+ cxa + c0 = cra6ra + cn_xbn H-----+ Ci& + c0 (mod m) tj. F (a) = F(b) (mod m). D Při řešení kongruence (24) tedy stačí zjistit, pro která celá čísla a, 0 < a < m, platí F(a) = 0 (mod m). Nevýhodou této metody je její pracnost, která se zvyšuje se zvětšující se hodnotou m. Je-li m složené, m = p™1 .. .p^k, kde pí, ..., Pk jsou různá prvočísla, a je-li navíc k > 1, můžeme nahradit kongruenci (24) soustavou Full Screen Close Quit Home Page kongruencí Title Page Contents F(x) = 0 (mod Th1) F(x) = 0 (mod Pfcfc), (25) « ►► < ► která má stejnou množinu řešení, a řešit každou kongruencí této soustavy zvlášť. Tím získáme obecně několik soustav kongruencí (19), které už umíme řešit. Výhoda této metody spočívá v tom, že moduly kongruencí soustavy (25) jsou menší než modul původní kongruence (24). Příklad. Řešte kongruencí x5 + 1 = 0 (mod 11). ŘEŠENÍ. Označme F(x) = x5 + 1. Pak platí F(0) = 1, F(l) = 2 a dále platí Page 55 of 103 Go Back Full Screen F(2)=33 = 0 (mod 11), F(3) =35 + l = 9-9-3 + l = (-2)2 -3 + 1 = 12 + 1 = 2 (mod 11), F(4) =45 + l = 210 + 1 = 1 + 1 = 2 (mod 11), Close Quit Home Page Title Page kde jsme využili Fermatovu větu 12, podle které 2 = 1 (mod 11). Podobně dále Contents 55 + 65 + 75 + 85 + 95 + = 105 165 + 1 = 4 (-5)5 + 1 (-4)5 + 1 10 25-2 10 ,10 + 1 -165 _2io 32 + 1 = = 1 + 1 = 2 (modli), + 1 = -410 + 1 = 0 (modli), + 1 =-1 + 1 = 0 (modli), ■1=0 (modli), 2 (mod 11), F(5) F(6) F(7) F(8) F(9) F(10) = 105 + 1 = (-1)5 + 1 =0 (modli), a tedy řešením kongruence x5 + 1 = 0 (mod 11) jsou právě všechna x, vyhovující některé z kongruencí x = 2 (mod 11), x = 6 (mod 11), x = 7 (mod 11), x = 8 (mod 11), x= 10 (mod 11). D Příklad. Řešte kongruencí x3 — 3x + 5 = 0 (mod 105). Řešení. Kdybychom postupovali obdobně jako dříve pro m = 105, museli bychom spočítat pro F(x) = x3 — 3x + 5 sto pět hodnot -F(O), F(l), ..., F(104). Proto raději rozložíme 105 = 3 • 5 • 7 a budeme řešit kongruence F(x) =0 postupně pro moduly 3, 5, 7. Platí F(0) = 5, F(l) = 3, F(2) = 7, F(3) = 23, F(-l) = 7, F(—2) = 3, F(—3) = —13 (pro snadnější výpočty jsme počítali například F(— 1) místo F(6) - využijeme toho, že F(6) = F(— 1) (mod 7) podle předchozího Tvrzení a podobně). Kongruence F (a;) = 0 (mod 3) má tedy řešení x = 1 (mod 3); « ►► < ► Page 56 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page kongruence F (x) = 0 (mod 5) má řešení x = 0 (mod 5); řešením kongruence F (x) = 0 (mod 7) jsou x E Z splňující x = 2 (mod 7) nebo x = — 1 (mod 7). Zbývá tedy vyřešit dvě soustavy kongruencí: Contents x = 1 (mod 3), x = 1 (mod 3), x = 0 (mod 5), a x = 0 (mod 5), x = 2 (mod 7) x = — 1 (mod 7). Protože první dvě kongruence jsou u obou soustav stejné, budeme se nejprve zabývat jimi. Ze druhé kongruence dostáváme x = 5t pro t E Z, dosazením do první 5í = l (mod 3), tedy — i = 1 (mod 3), odkud t = — 1 + 3s pro s E Z, odkud x = — 5 + 15s. Dosaďme nejprve do třetí kongruence první soustavy: -5 + 15s = 2 (mod 7), odkud s = 0 (mod 7), tj. s = 7r pro r G Z a proto x = — 5 + 105r. Dosadíme-li x = — 5 + 15s do třetí kongruence druhé soustavy, dostaneme -5 + 15s = -l (mod 7), « ►► < ► Page 57 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page odkud s = 4 (mod 7), tj. s = 4 + 7r pro r G Z, a proto x = —5 + 15(4 + It) = 55+105r. Celkem jsou tedy řešení m dané kongruence F (x) = 0 (mod 105) všechna celá čísla x, splňující x = — 5 (mod 105) nebo x = 55 (mod 105). D Postup pro řešení kongruencí modulo mocnina prvočísla udává důkaz následující věty. VĚTA 19. Nechť p je prvočíslo, f(x) G Z[x], a E Z je takové, že p \ f (a), p \ f (a). Pak platí: pro každé n G N má soustava x = a (mod p) f(x) = 0 (mod pn) pravé jedno řešení modulo pn. Contents (26) DŮKAZ. Indukcí vzhledem k n. Případ n = 1 je zřejmý. Nechť dále n > 1 a věta platí pro n — 1. Je-li x řešením (26) pro n, je řešením (26) i pro n — 1. Libovolné řešení (26) pro n je tedy tvaru „«■— i x kde k E Z. cn-i + k-pľ Je třeba zjistit, zda f (cn_i+k-pn~l) =0 (mod pn). Víme, žepra_1 | f (cn_i+k-pn~l) a užijme binomickou větu pro /(x) = amxm + • • • + a\X + a0, kde a0,... ,am E Z. Pak (cra_i + k ■ p™-1)* = 4-1 + * • 4-\ • fcpra_1 (mod P™)- « ►► < ► Page SS oř 203 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Platí tedy tj. /(Cra_! + k ■ pn-L) = /(C„_a) + k ■ pO-'f'iCn-t) Title Page Contents « ►► /(^i + ^p^sO (modpra) /(Cn-l) P ä—1 + A; • f{cn-i) (modp). < ► Page 59 of 103 Protože cra_i = a (mod p), dostaneme f(cn-i) = /'(«) ^ 0 (mod p), tedy (f(cn-i),p) 1. Užitím Věty 16 o řešitelnosti lineárních kongruencí dostáváme, že existuje právě jedno řešení k (modulo p) této kongruence a protože cra_i bylo podle indukčního předpokladu jediné řešení modulo pra_1, je číslo cra_i + k ■ pn~l jediným řešením (26) modulo pn. D Go Back Full Screen Příklad. Řešte kongruenci x4 + 7x + 4 = 0 (mod 27). Close PŘÍKLAD. Řešme nejprve tuto kongruenci modulo 3 (např. dosazením) - snadno zjistíme, že řešení je x = 1 (mod 3). Zapišme řešení ve tvaru x = 1 + 3ŕ, kde t E Z Quit Home Page a řešme kongruenci modulo 9. Title Page Contents x4 + 7x + 4 i = 0 (mod 9) (1 + 3i)4 + 7(1 + 3i) + 4 e = 0 (mod 9) (1 + 3í)4 + 7(1 + 3í) + 4 e = 0 (mod 9) 1 + 4-3í+ 7 + 7-3í+ 4e = 0 (mod 9) 33í = - -12 (mod 9) 11í = -4 (mod 3) í E = 1 (mod 3) « ►► < ► Page 60 of 103 Zapsáním í = 1 + 3s, kde s E Z dostaneme x = 4 + 9s a po dosazení Go Back (4 + 9s)4 + 7(4 + 9s) + 4 = 0 (mod 27) - 4 • 43 • 9s + 28 + 63s + 4 = 0 (mod 27) 256 • 9s + 63s = -288 (mod 27) 256s + 7s = -32 (mod 3) 2s = 1 (mod 3) s = 2 (mod 3) Full Screen Close Quit Home Page Title Page Celkem dostáváme řešení x neboli x = 22 (mod 27). 4 + 9s = 4 + 9(2 + 3r) = 22 27r, kde r e Z, D Contents 5. Diofantické rovnice Už ve třetím století našeho letopočtu se řecký matematik Diofantos zabýval řešením rovnic, ve kterých za řešení připouštěl jen celá čísla. Není se čemu divit, vždyť v mnoha praktických úlohách, vedoucích k rovnicím, nemusí mít neceločíselná řešení rozumnou interpretaci. (Jde například o úlohu, jak pomocí pětilitrové a sedmilitrové nádoby odměřit do třetí nádoby osm litrů vody, která vede na rovnici 5x + 7y = 8.) Na Diofantovu počest se rovnice, ve kterých hledáme jen celočíselná řešení, nazývají diofantické. Pro řešení těchto rovnic bohužel neexistuje žádná univerzální metoda. Dokonce neexistuje ani metoda (jinými slovy algoritmus), která by určila, jestli má obecná polynomiální diofantická rovnice řešení. Tato otázka je známá pod názvem 10. Hilbertův problém a důkaz neexistence algoritmu podal K)pHM MaTHHceBHy (Yuri Matiasevič) v roce 1970 (viz elementárně psaný text [1]). Přesto však uvedeme několik nejobvyklejších metod, které v řadě konkrétních případů povedou k výsledku. 5.1. Lineární diofantické rovnice. a\X\ + a2x2 + • • • + anxn = b, (27) « ►► < ► Page 61 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page kde Xi,..., xn jsou neznámé, cti,..., cín, b daná celá čísla. Budeme předpokládat, že cii 7^ 0 pro každé i = 1,..., n (je-li cu = 0, pak neznámá Xi z rovnice „zmizí"). K řešení těchto rovnic je možné užít kongruencí. Nejprve si všimněme, kdy má rovnice (27) řešení. Jestliže číslo b není dělitelné číslem d = (ai,... ,an), nemůže mít (27) žádné řešení, protože pro libovolná celá čísla Xi,... ,xn je levá strana (27) dělitelná číslem d. Jestliže naopak d \ b, můžeme celou rovnici (27) vydělit číslem d. Dostaneme tak ekvivalentní rovnici a[xi + a'2X2 + • • • + ďnxn = b'', kde a'i = cti/d pro i = 1,... ,n a b' = b/n. Přitom platí d • \Cti, ■ ■ ■ , cinJ = ydci^, ■ ■ ■ , dcinJ = (fli, • • • , cinJ = d, a tedy (a[,..., ďn) = 1. V následující větě ukážeme, že taková rovnice má vždy řešení, a proto naše úvahy můžeme shrnout takto: rovnice (27) má celočíselné řešení, právě když číslo b je dělitelné největším společným dělitelem čísel a\, ci2, ■ ■ ■, cin. Contents VĚTA 20. Necht n > 2. Rovnice CliXi + CI2X2 + • • • + cinx,r b, (28) kde cii,ci2, ■ ■ ■ ,cin,b jsou celá čísla taková, že (cti, ■ • •,cín) = 1; má vždy celočíselné řešení. Všechna celočíselná řešení této rovnice je možné popsat pomocí n — 1 celočíselných parametrů. « ►► < ► Page 62 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page DŮKAZ. Provedeme indukcí vzhledem k počtu n neznámých x% v rovnici (28). Je výhodné formálně začít s případem n = 1, kdy podmínka (a\) = 1 znamená, že gsi = ±1. Tehdy rovnice (28) má tvar buď x\ = b, nebo —X\ = b, a tedy jediné řešení, které zřejmě nezávisí na žádném parametru, což odpovídá tomu, že n- 1 = 0. Předpokládejme, že n > 2 a že věta platí pro rovnice o n — 1 neznámých; dokážeme ji pro rovnici (28) o n neznámých. Označme d = (cii,... ,un-i). Pak libovolné řešení x\,... ,xn rovnice (28) triviálně splňuje kongruenci d\X\ + ß2^2 + • • • + cinxn = b (mod d). Vzhledem k tomu, že d je společný dělitel čísel o,\,... ,ara-i, je tato kongruence tvaru anxn = b (mod d). Protože platí, že (d, an) = (al5..., a„_i, an) = 1, má podle věty 16 tato kongruence řešení xn = c (mod d), kde c je vhodné celé číslo, neboli xn = c + d ■ t, kde ŕ G Z je libovolné. Dosazením do (28) a úpravou dostaneme ü\Xi + • • • + ara_ixra_i = b — anc — andt. Contents U ►► < ► Page 63 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Protože anc = b (mod d), je číslo (b — anc)/d celé a poslední rovnici můžeme vydělit číslem d. Dostaneme pak rovnici kde a't = a^jd pro % = 1,..., n — 1 a b' = ((b — anc)/d) — ant. Protože (al7..., an_l) = (dav ..., dan_l) ■ -d = (ai,..., a„_i) • ^ = 1, podle indukčního předpokladu má tato rovnice pro libovolné t E Z řešení popsa-telné pomoci n — 2 celočíselných parametrů. Přidáme-li k tomuto řešení podmínku xn = c + dt, dostaneme řešení rovnice (28) popsané pomocí n — 2 původních parametrů a nového parametru t. Důkaz indukcí je hotov. D Metodu z důkazu věty 20 použijeme na řešení následujících diofantických rovnic, v nichž z důvodů přehlednosti zápisu budeme neznámé značit x, y, z,... místo X\, X2, X?j, ■ ■ ■ ■ PŘÍKLAD. 5x + 7y = 8. Řešení. Libovolné řešení této rovnice musí splňovat kongruenci 5x + 7y = 8 (mod 5), tedy 2y = —2 (mod 5)), odkud y = — 1 (mod 5)), tj. y = —1 + 5ŕ pro t E Z. Dosazením do dané rovnice dostaneme 5x + 7(-l + 5t) = 8, Contents u ►► < ► Page 64 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page odkud vypočítáme x = 3 — 7t. Řešením naší rovnice je tedy Contents x = 3 — 7í, y = — 1 + 5í, kde í je libovolné celé číslo. D « I ►► Příklad. 91x-28y = 35. Řešení. Protože (91, 28) = 7 a 7 | 35, má rovnice celočíselné řešení. Vydělme ^ |__^_ ji sedmi: 13x — 4y = 5. Page 65 of 103 Libovolné řešení této rovnice musí splňovat kongruenci -------------- 13x — 4y = 5 (mod 13), Go Back tj. — Ay = —8 (mod 13), odkud y = 2 (mod 13) a y = 2+13ŕ pro t E Z. Dosazením -------------- 13x - 4(2 + 13í) = 5, ^ Full Screen odkud vypočteme x = 1 + 4í. Řešením je tedy x = 1 + 4í, y = 2 + 13í, kde í -------------- je libovolné celé číslo. Tentýž výsledek bychom samozřejmě dostali, i kdybychom uvažovali kongruenci podle modulu 4 místo 13. Protože řešit kongruenci podle close menšího modulu bývá snadnější, je vhodné na to pamatovat a uspořádat si výpočet tak, aby nebylo nutné pracovat s kongruencemi podle velkých modulů. D Příklad, l&r + 20y + 15z = 1. ____—___ Home Page Title Page Řešení. Protože (18,20,15) = 1, má rovnice celočíselné řešení. Libovolné řešení musí splňovat kongruenci (za modul volíme největší společný dělitel čísel 18, 20) 18a; + 20y + 15z = 1 (mod 2), tedy z = 1 (mod 2), odkud z = 1 + 2s, kde s E Z. Dosazením 18x + 20y+15(l + 2s) = 1 odkud po vydělení dvěma a úpravě dostaneme rovnici, 9x + 10y = -7 - 15s kterou budeme řešit pro libovolné s E Z. Je-li tato rovnice splněna, musí platit 9x + 10y = -7 - 15s (mod 9), odkud y = 2 + 3s (mod 9), a proto y = 2 + 3s + 9t, kde t E Z. Dosazením 9x + 10(2 + 3s + 9í) = -7 - 15s, odkud po úpravě x = — 3 — 5s — löt. Řešení dané rovnice jsou tedy trojice x = — 3 — 5s — 10í y = 2 + 3s + 9í z = 1 + 2s kde s, t jsou libovolná celá čísla. D Contents U ►► < ► Page 66 oř 203 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Příklad. 15z - 12y + 48z - 51tí = 1. Řešení. Protože (15,12,48,51) = 3 není dělitel čísla 1, nemá rovnice celočíselné řešení. D 5.2. Diofantické rovnice lineární vzhledem k některé neznámé. Jde o rovnice, které můžeme upravit do tvaru mxn = F(xi,...,xn-i), (29) kde m je přirozené číslo a F(x\,... ,xn-i) mnohočlen s celočíselnými koeficienty. Je zřejmé, že má-li být X\,X2, ■ ■ ■ ,xn celočíselným řešením rovnice (29), musí platit F(xi,... ,xn-i) = 0 (mod m). (30) Naopak, je-li x%,..., xra_i řešení kongruence (30), pak pro xn = F(x\,..., xn_i)/m dostaneme celočíselné řešení x\,..., xn_i,xn rovnice (29). Proto pro řešení rovnice (29) postačí vyřešit kongruenci (30). V případě n = 2, tj. v případě, kdy je mnohočlen F{x\) mnohočlenem jedné proměnné, jde o úlohu, kterou jsme se zabývali v části 4. Případ n > 2 je však možné řešit zcela analogicky pomocí následující věty. VĚTA 21. Pro libovolný mnohočlen F{x\,... ,xs) s celočíselnými koeficienty, přirozené číslo m a celá čísla ci\,.,., as, b\,..., bs taková, že a\ = b\ (mod m), ..., as = bs (mod m), platí F(a\,..., as) = F(b\,... ,bs) (mod m). Contents U ►► < ► Page 67 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page DŮKAZ. Snadný. D Pro nalezení všech řešení kongruence (30) tedy postačí dosazovat do mnohočlenu F(xi,..., xn-\) za xiy..., xn-\ nezávisle na sobě postupně čísla 0,1, 2,..., m-1 (tj. celkem mra_1-krát). A právě tehdy, když pro čísla a\,..., an-i je splněna podmínka F(a,i,..., an-i) = (mod m), dostáváme řešení kongruence (30) ve tvaru x\ = ai + mti, ..., xn-i = an-i + mtn-i, kde t\,... ,tn-i mohou nabývat libovolných celočíselných hodnot. Tak dostaneme i řešení rovnice (29): x\ =■ Oi + mři, Title Page Contents U ►► < ► Page 68 of 103 Go Back xn-\ — an-\ + mtn-i 1 Xr. m F(ai +mii,... ,an-i +mira_i). Příklad. Řešte diofantickou rovnici 7x2 + 5y + 13 = 0. Řešení. Rovnici upravíme na tvar 5y = —7x2 — 13 a budeme řešit kongruenci -7x2-13 = 0 (mod 5), Full Screen Close Quit Home Page Title Page tj. 3x2 = 3 (mod 5), odkud x2 = 1 (mod 5). Dosadíme-li za x čísla 0, 1, 2, 3, 4, zjistíme, že kongruence je splněna pro čísla 1 a 4. Řešením této kongruence jsou tedy podle 4.11 právě čísla x = 1 + ht nebo x = 4 + 5ŕ, kde t E Z. Dosazením dostaneme v prvním případě 5y = -7(1 + 5i)2 - 13 = -7- 70t - 175r2 - 13 a tedy y = -4 - 14í - 35r2, ve druhém případě 5y = -7(4 + 5r)2 - 13 = -112 - 280r - 175r2 - 13, a proto y = -25- 56ŕ - 35í2. Řešením dané rovnice jsou tedy právě všechny dvojice čísel x, y tvaru x = l + 5t,y = -4- 14ŕ-35ŕ2 nebo x = 4 + 5t,y = -25 - 56r - 35r2, kde ŕ je libovolné celé číslo. D Příklad. Řešte diofantickou rovnici x(x + 3) = 4y — 1. Contents « ►► < ► Page 69 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Rovnici upravíme na tvar Ay x - 3x +1 a budeme řešit kongruenci Contents X 3x 0 (mod 4). Dosazením čísel 0, 1, 2, 3 zjistíme, že kongruenci nesplňuje žádné z nich, a tedy tato kongruence nemá řešení. Řešení proto nemá ani daná rovnice. D Příklad. Řešte diofantickou rovnici x2 + 4z2 + 6x + 7y + 8 z = 1. Řešení. Rovnici upravíme na tvar 7y = —x2 — 6x — Az2 — 8z + 1 a doplníme na čtverce 7y = -(x + 3)2 - (2z + 2)2 + 14. Proto budeme řešit kongruenci (x + 3)2 + (2z + 2)2 = 0 (mod 7) (31) Nyní bychom mohli za uspořádanou dvojici (x; z) postupně dosazovat uspořádané dvojice (0; 0), (0; 1), ..., (0; 6), (1; 0), (1; 1), ..., (6; 5), (6; 6) a spočítat pro všech 49 hodnot výraz stojící na levé straně kongruence (31). Výhodnější ale bude využít tvaru kongruence (31) a odvolat se na tvrzení tvr:nonresidue-3mod-4, odkud pro p = 7, a = x + 3,b = 2z + 2 dostaneme, že z kongruence (31) plyne x + 3 = 2z + 2 = 0 (mod 7), « ►► < ► Page 70 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page a tedy všechna řešení kongruence (31) jsou tvaru x = — 3 + 7t, z = — 1 + 7s, kde t, s jsou celá čísla. Dosazením do rovnice dostaneme Contents 7y -(x + 3)2 - (2z + 2)2 + 14 -49ť - 196s2 + 14, odkud y = -7t2 - 28s2 + 2. Řešením dané rovnice jsou tedy právě všechny trojice čísel x,y,z tvaru x = — 3 + 7í, y = kde s, ŕ jsou libovolná celá čísla. -7ť - 28s2 7s, D 5.3. Rovnice jiného tvaru. Metodu, kterou jsme řešili předchozí příklady, je možno popsat také takto: „vyjádři některou z neznámých pomocí ostatních a zkoumej, kdy je celočíselná". Skutečně, vyjádříme-li z rovnice (29) neznámou xn, dostaneme r \X\, . . . , Xn—\) Xtl m což je celé číslo, právě když m \ F(x\,..., xn-\), tj. právě když je splněna kongruence (30). Ukážeme si na příkladech, že tento postup je použitelný i na rovnice, které nejsou tvaru (29). V příkladech uvedeme i případ, kdy je vhodné vyjádřit « ►► < ► Page 71 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page namísto některé neznámé nějaký jiný vhodný výraz a zkoumat, za jakých okolností bude celočíselný. Příklad. Řešte diofantickou rovnici 3X = Ay + 5. ŘEŠENÍ. Vyjádřeme z této rovnice neznámou y: Je-li x < 0, je 0 < 3* < 1, a tedy \(3X - 5) i Z. Pro x > 0 platí 3* - 5 = (-lf - 1 (mod 4); číslo (— l)x — 1 je kongruentní s nulou podle modulu 4 právě tehdy, když x je sudé, tj. x = 2k, kde k E N0. Řešením této diofantické rovnice jsou tedy právě všechny dvojice 9fc-5 x = 2k, y = Contents 4 ' kde k E No je libovolné. Příklad. Řešte v Z rovnici x(y + l)2 = 243y. ŘEŠENÍ. Vyjádřeme neznámou x: 243y D x (y+lf « ►► < ► Page 72 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Aby x E Z, musí (y+1)2 být dělitelem čísla 243y. Protože y a y + 1 jsou nesoudělná čísla pro libovolné y E Z, musí být (y + l)2 dělitelem čísla 243 = 35. Toto číslo má však jen tři dělitele, kteří jsou druhou mocninou celého čísla: 1,9 a 81. Proto Contents musí nastat některá z těchto možností: y -Dostáváme tedy šest řešení dané rovnice: 0, ±1, y ±3 nebo y ±9. x x y y y y y y = -io, Jiná řešení daná diofantická rovnice nemá. PŘÍKLAD. Řešte v N rovnici Jx + Jy = v/Í988. 2, 8, x x = 0, 2 • 243 = -486, x = 2 ■ 27 = 54, -4-27= -108, x = 8 • 3 = 24, -10-3 = -30. D Řešení. Odečteme-li od obou stran rovnice ^Jy a umocníme-li na druhou, dostaneme x = 1988 - 4^7-71-y + y. Jsou-li x, y celá čísla, je i 4i/7 • 71y celé číslo, a tedy \]7 ■ 71y je racionálni číslo. Pak je \]7 ■ 71y = k nezáporné celé číslo. Platí tedy 7 • 71y = k2, odkud plyne, že u ►► < ► Page 73 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page k2 a tedy i k je dělitelné prvočísly 7, 71. Je tedy k tedy k2 y 7-71 Zcela analogicky je možné odvodit, že existuje s G No tak, že x = 497s2. Dosazením do původní rovnice dostáváme VÄ97.S + Vmt = v7!^, odkud po vydělení plyne s + t = 2. Jsou tedy tři možnosti: s s = t = 1 nebo s 0 7 • 71í pro vhodné ŕ G No a Contents X y 0, t = 2 nebo 2, í = 0, takže daná diofantická rovnice má tři řešení: 1988 nebo x = y = 497 nebo x = 1988, y = 0. D 5.4. Řešení diofantických rovnic pomocí nerovností. Tato metoda je založena na tom, že pro libovolná reálná čísla a, b existuje jen konečně mnoho celých čísel x tak, že a < x < b. Proto při řešení dané rovnice hledáme taková čísla a, b, aby nerovnosti a < x < b pro některou neznámou x byly důsledkem této rovnice. Konečně mnoho celých čísel ležících mezi čísly a, b pak můžeme jedno po druhém dosadit do rovnice za x a tím ji zjednodušit. Ukažme si to na následujících příkladech. « ►► < ► Page 74 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Příklad. Řešte diofantickou rovnici 6x2 + by2 = 74. Řešení. Protože pro libovolné y E Z platí by2 > 0, musí libovolné řešení x,y dané rovnice splňovat 74 = 6x2 + by2 > 6x2, odkud x2 < -y, tedy — 3 < x < 3, proto x2 je některé z čísel 0, 1, 4, 9. Dosazením do rovnice postupně dostáváme by2 = 74, by2 = 68, by2 = 50, by2 = 20. První tři případy jsou ve sporu s y E Z, z posledního dostáváme y2 = 4, tj. y = ±2. Rovnice má tedy čtyři řešení: x = 3, y = 2; x = 3, y = —2; x = —3, y = 2; x = -3, y = -2. D Příklad. Řešte v Z rovnici x2 + xy + y2 = x2y2. ŘEŠENÍ. Protože jsou v dané rovnici neznámé x,y zastoupeny symetricky, můžeme předpokládat, že x2 < y2, odkud plyne xy < y2, a tedy x2y2 = x2 + xy + y2 < y2 + y2 + y2 = 3y2. Platí tedy y = 0 nebo x2 < 3. Dosazením do rovnice dostáváme v prvním případě x = 0, ve druhém pro x = 0 opět y = 0, pro x = 1 je y = —1 a pro x = — 1 je y = 1. Rovnice má tedy tři řešení: Contents x = 0, y = 0; x y X -i, y = i. D « ►► < ► Page 75 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Příklad. Řešte vZž1 3y. Contents ŘEŠENÍ. Je-li y < O, platí 1 < 1 + 3y < 2, odkud 0 < x < 1, což je spor. Je tedy y > 0 a proto 2X = 1 + 3y > 2, odkud a? > 1. Ukážeme, že také platí x < 2. Kdyby totiž bylo x > 3, platilo by 1 +3^ = 2^ = 0 (mod 8), odkud bychom dostali 3y = -l (mod 8), což však není možné, neboť pro sudá čísla y je 3y = 1 (mod 8) a pro lichá čísla y platí 3y = 3 (mod 8). Zbývá tedy vyřešit případ 1 < x < 2. Pro x = 1 dostáváme 3y = 21 - 1 = 1, a tedy y = 0. Z x = 2 plyne 3« = 22 - 1 = 3, takže y = 1. Rovnice má tedy dvě řešení: x = l,y = 0ax = 2,y=l. D Příklad. Řešte rovnici x + y + z = xyz v oboru přirozených čísel. ŘEŠENÍ. Protože jsou v dané rovnici neznámé zastoupeny symetricky, můžeme předpokládat x < y < z. Pak ale xyz = x + y + z b) odvodíme nepravdivé tvrzení. V následujících příkladech bude takovým nepravdivým tvrzením dvojice nerovností ď 9. Pak platí (z + 3)2 = z2 + 6z + 9 < z2 + 7z = y2 < z2 + 8z + 16 = (z + 4)2, což je spor, neboť z + 3, y, z + 4 jsou celá čísla a z těchto nerovností by plynulo |z + 3| < \y\ < |z + 4|. Je tedy z < 9, tj. x2 + 8x < 9, odkud Contents (x + 4)2 x 8x + 16 < 25, a proto —5 < x + 4 < 5, neboli —9 < x < 1. Dosazením těchto hodnot do rovnice dostaneme všechna řešení: (x;y) E {(-9; 12), (-9;-12), (~8;0), (-7;0), (-4; 12), (-4; -12), (-1; 0), (0; 0), (1; 12), (1; -12)}. ' D Příklad. Řešte diofantickou rovnici (x + 2)4 — x4 = y3. Řešení. Úpravou získáme y3 = 8x3 + 2Ax2 + 32x + 16 = 8(x3 + 3x2 + Ax + 2), « ►► < ► Page 78 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page odkud plyne, že y je sudé. Položme y = 2z, z £ Z. Platí tedy Contents z3 = x3 + 3x2 + 4r + 2. Je-li x > 0, platí (x + l)3 = x3 + 3x2 + 3x + 1 < x3 + 3x2 + Ax + 2 = = z3 < x3 + 6x2 + 12x + 8 = (x + 2)3, odkud x + l 0. Předpokládejme, že má nějaké řešení X\,y\ E Z takové, že X\ < — 2. Pak platí {xi + 2)4 -x\ = y\ a dosadíme-li £2 = —%i — 2, j/2 = —J/i, dostaneme xí! - (x2 + 2)4 = y23> a proto x2, y 0 a z předchozích úvah plyne, že tato situace nastat nemůže. Dohromady tedy — 2 < x < 0, tj. x = —1. Pro x = —1 vychází z původní rovnice y = 0; dvojice x = —1, y = 0 je jediným řešením úlohy. D « ►► < ► Page 79 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page 5.4.1. Některé nerovnosti. Při řešení diofantických rovnic jsou někdy užitečné i některé složitější postupy a nerovnosti. Uveďme si některé z nejčastěji používaných. Contents VĚTA 22 (AG-nerovnost). Pro libovolná čísla a\, a2,..., an E Rq platí nerov- nost a\ + a2 + • • • + an n > ^Jaxa2 ...dn, (32) U»n, • D přitom rovnost v (32) nastane, jen když a% = a2 = • • DŮKAZ. Prozatím neuveden. VĚTA 23 (Bernoulliova nerovnost). VxeM,x> — l,Vn G N platí: (l + x)n>l + n-x. DŮKAZ. Pro n = 1 nebo x = 0 je tvrzení zřejmé. Pro reálná A > B > 0 a přirozené číslo n > 2 platí: n(A - B)Bn~l B > 0, n > 2), z čehož po dosazení A = l+x&B = l (pro x > 0), resp. A = l,B=l + x (pro — 1 < x < 0) dostaneme požadované tvrzení. D « ►► < ► Page SO oř 203 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page PŘÍKLAD. V oboru přirozených čísel řešte rovnici x y z n - + - + - =3. y z x Řešení. Podíl přirozených čísel je číslo kladné, a proto můžeme pro čísla -, -a - použít nerovnost mezi aritmetickým a geometrickým průměrem (viz Věta 22). Geometrický průměr těchto tří čísel je 1, a proto pro jejich aritmetický průměr platí 1 (x y z Ö -+-+- i \y z x kde rovnost nastane právě tehdy, když x y z y z x Porovnáme-li získanou nerovnost s danou rovnicí, dostáváme, že rovnice má ne- y = z, kde z je libovolné přirozené číslo, a žádné jiné Contents > 1, 1. konečně mnoho řešení x řešení nemá. D Příklad. Dokažte, že pro libovolné přirozené číslo n > 2 rovnice xn + (x + l)n = (x + 2)n nemá řešení v oboru přirozených čísel. « ►► < ► Page 81 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Předpokládejme naopak, že pro nějaká přirozená čísla x, n, kde n > 2, je daná rovnice splněna, a označme y = x + 1 > 2. Pak platí (y - l)n + yn = (y + l)n, (33) odkud dostáváme 0 = (y + 1)» - yn - (y - l)n = 1 - (-If (mod y). Připusťme, že n je liché, pak 0 = 2 (mod y), tedy y = 2 a 0 = 3ra-2ra- 1, což platí pouze pro n = 1. Je tedy n sudé a podle binomické věty platí (y + ir=(™y+(")y + l (mody3), (y-ir=(™y-(")y + l (mody3), odkud plyne 0 = (y+ir-yra-(y-ir = 2m/ (mody3), tedy 0 = 2n (mod y2), a proto 2n > y2. Vydělíme-li (33) číslem yn, dostaneme < 2. Contents « ►► < ► Page 82 oř 203 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page y > 2. Naopak podle Bernoulliovy nerovnosti (viz Věta 23) platí l\ra n 2n y2 V/ y 2y 2y 2 Shrneme-li předchozí úvahy, vychází, že pro žádné přirozené číslo n > 2 nemá daná rovnice řešení v oboru přirozených čísel. 5.5. Řešení diofantických rovnic metodou rozkladu. Tato metoda spočívá v úpravě dané rovnice do tvaru Ax-A2.....An = B, (34) kde Ai,...,An jsou výrazy obsahující neznámé, které pro celočíselné hodnoty neznámých nabývají celočíselných hodnot, a i? je číslo (případně výraz), jehož rozklad na prvočísla známe. Pak totiž existuje pouze konečně mnoho rozkladů čísla 5naíi celočíselných činitelů ci\,... ,an. Vyšetříme-li pak pro každý z těchto rozkladů soustavu rovnic A\ = cii, A2 = CI2, ■ ■ ■, An = an, získáme všechna řešení rovnice (34). Ukažme si to na příkladech. Contents Příklad. Řešte diofantickou rovnici y3 — xs ŘEŠENÍ. Rozložme levou stranu rovnice: (y - x)(y2 + xy + x2) 91. 91. « ►► < ► Page 83 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Protože Contents y2 + xy + x2 y x + -^ > o, 4 ~~ musí být také y — x > 0. Číslo 91 můžeme rozložit na součin dvou přirozených čísel čtyřmi způsoby: 91 = 1 • 91 = 7 • 13 = 13 • 7 = 91 • 1. Budeme proto odděleně řešit čtyři systémy rovnic: (1) y — x = 1, y2 + xy + x2 = 91. Dosazením y = x + 1 z první do druhé rovnice dostaneme x2 + x — 30 = 0, odkud x = 5 nebo x = —6. Příslušné hodnoty druhé neznámé jsou pak y = 6, y = —5. (2) y-x = 7, y2 + xy + x2 = 13. Pak x2 + 7a? + 12 = 0, tedy a? = -3 a y = 4 nebo a? = —4 a y = 3. (3) y — x = 13, y2 + a?y + a?2 = 7. Nyní a?2 + 13a? + 54 = 0. Tato rovnice však nemá řešení v oboru reálných čísel, a proto ani v oboru čísel celých. (4) y — a? = 91, y2 + a?y + a?2 = 1. V tomto případě a?2 + 91a? + 2760 = 0. Ani tato rovnice nemá řešení v oboru reálných čísel. Daná rovnice má tedy čtyři řešení: (a?; y) G {(5; 6), (-6;-5), (-3; 4), (-4; 3)}. D PŘÍKLAD. Řešte diofantickou rovnici a?4 + 2a?7 + 2a? y — a? 14 7. u ►► < ► Page 84 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page ŘEŠENÍ. Upravme nejprve levou stranu rovnice: x 2x7y x 14 y X (x7 - y)2 = (x2 - x7 + y)(x2 + x y) a uvažme, že číslo 7 můžeme rozložit čtyřmi způsoby na součin dvou celých čísel: 7=1-7 = 7-1 = (—1) • (—7) = (—7) • (—1). Budeme proto řešit čtyři soustavy rovnic. (1) x1 X x7 + y = 1, x2 + x7 — y = 7. Sečtením obou rovnic dostaneme 4, odkud x = 2 a y = 125, nebo x = — 2 a y = —131. (2) x2 x y 1. Nyní x2 = 4, a tedy x = 2, y = 131 2 y = 7, x + x -nebo x = —2, y = —125. (3) x2 — x7 + y = —1, x2 + x7 — y = —7. Sečtením x2 = —4, což je spor (4) x2 — x7 + y = —7, x2 + x7 — y = — 1. Opět spor x2 = —4. Rovnice má tedy čtyři řešení: (x; y) G {(-2; -131), (-2; -125), (2; 125), (2; 131)}. D Příklad. Řešte diofantickou rovnici 1 1 - + - x y kde p je libovolné prvočíslo. 1 P Contents u ►► < ► Page 85 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Řešení. Vynásobením číslem xyp a další úpravou dostaneme Title Page Contents xy — px — py 0. Úprava do tvaru (34) vyžaduje nyní umělý obrat: přičteme k oběma stranám rovnice p2, aby bylo možno její levou stranu zapsat jako součin: (x-p)(y-p) =p2. « ►► < ► Protože p je prvočíslo, lze p2 rozložit na součin dvou celých čísel jen těmito šesti p ■ p Budeme proto řešit šest systémů rovnic: (1) x — p = 1, y — p = p2, a tedy x=p+l,y = p2 (2) x — p = p, y — p = p, a tedy x = 2p, y = 2p; způsoby: p2 = 1 • p2 = p ■ p = p2 ■ 1 = (— 1) • (—p2) = (—p) • (~p) = (_P2) • (— !)• p; (3) x — p = p2, y —p = 1, a tedy x = p2 + p, y = p + 1; ,,2. (4) x — p = —1, y — p = — p , a tedy x = p — 1, y = p — pf (5) x — p = —p, y — p = —p, a tedy x = y = 0, což nevyhovuje; (6) x — p = —p2, y — p = —1, a tedy x = p — p2, y = p — 1. Daná rovnice má tedy pět řešení, popsaných v případech (l)-(4) a (6). D Page 86 of 103 Go Back Full Screen Close 5.5.1. Pythagorova rovnice. Pythagorova rovnice se zabývá otázkou hledání všech pravoúhlých trojúhelníků s celočíselnými délkami stran. Quit Home Page Title Page PŘÍKLAD. V oboru přirozených čísel řešte rovnici x + y Řešení. Označme t = (x,y, z), x\ = t> Vi t> Z\ Pak platí ŕxj + ŕyj = t2zf, odkud po vydělení číslem t2 ^ 0 vychází x\ + yl = zl (35) a navíc {x\,y\,z\) = 1. Ukážeme nyní, že čísla x\,yi,z\ jsou dokonce po dvou nesoudělná: kdyby nějaké prvočíslo p dělilo dvě z čísel X\,y\,Z\, vyšlo by z (35), že dělí i třetí, což vzhledem k (x\,yi,z\) = 1 není možné. Z čísel x\, y\ je tedy nejvýše jedno sudé. Připusťme, že jsou obě lichá. Pak z kongruence z\ = x\ + y\ = 1 + 1 (mod 8) plyne, že z\ je sudé číslo, které není dělitelné 4, což není možné. Je tedy z čísel X\, |/i právě jedno sudé. Protože v rovnici (35) vystupují X\ a y\ symetricky, můžeme pro určitost předpokládat, že sudé je X\ = 2r, r G N. Z (35) pak plyne ArA v\ a tedy z\ +yi zx- yi Contents « ►► * ► Page 87 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Označme u = \{z\ + j/i), v = \{z\ — y\). Pak z\ = u + v, y\ = u yi,z\ nesoudělná čísla, jsou i u,v nesoudělná čísla. Z rovnice „2 v. Protože jsou Contents u ■ v pak plyne, že existují nesoudělná přirozená čísla a, b tak, že u = a2, v = b2, navíc vzhledem k u > v platí a > b. Celkem tedy dostáváme x = tx\ = 2tr = 2tab, y = tyi = t(u — v) = t(a2 — b2), z — tz\ — t(u + v) — t(a2 + b2), což skutečně pro libovolné ŕ G N a libovolná nesoudělná a, b G N taková, že a > b, vyhovuje dané rovnici. Zbylá řešení bychom dostali záměnou x a y (v průběhu řešení jsme předpokládali, že právě x\ je sudé): x = t(a2-b2), y = 2tab, z = t(a2 + b2), kde opět t,a,b G N jsou libovolná taková, že a > b, (a, b) = 1. D 5.6. Řešitelnost diofantických rovnic. V předchozí čáasti jsme viděli, že řešení většiny diofantických rovnic není snadné, a ačkoli jsme se naučili několik metod, v mnoha konkrétních případech se nám nepodaří diofantickou rovnici vyřešit ani jednou z nich. Přesto se nám v těchto případech může podařit něco o řešení zjistit. Například nalézt nekonečnou množinu řešení a tím dokázat, že množina všech « ►► < ► Page 88 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page řešení, i když ji celou neumíme popsat, je nekonečná. Nebo naopak ukázat, že množina všech řešení je prázdná (a tím vlastně danou rovnici vyřešit), popřípadě konečná. 5.6.1. Neexistence řešení. Při důkazu, že nějaká diofantická rovnice nemá žádné řešení, je často možné s úspěchem využít kongruencí. Má-li totiž řešení diofantická rovnice L = P (kde L, P jsou výrazy obsahující neznámé, nabývající celočíselných hodnot pro libovolné celočíselné hodnoty neznámých), musí mít řešení i kongru-ence L = P (mod m) pro libovolné m G N, protože řešením této kongruence je například zmíněné řešení rovnice. Odtud plyne, že nalezneme-li nějaké přirozené číslo m tak, že kongruence L = P (mod m) nemá řešení, nemůže mít řešení ani původní diofantická rovnice L = P. Je nutno si však uvědomit, že obrácení předchozí úvahy obecně neplatí: má-li kongruence L = P (mod m) pro každé přirozené číslo m řešení, neznamená to ještě, že má řešení též diofantická rovnice L = P (ukážeme to v Příkladu na str. 92). PŘÍKLAD. Řešte diofantickou rovnici Contents JL i x2 xu 15999. Řešení. Ukážeme, že kongruence .Aj 1 Xo .Aj 1 15999 joo (mod 16) nemá řešení, odkud vyplyne, že řešení nemá ani daná diofantická rovnice. Je-li totiž celé číslo n sudé, je n = 2k pro k E Z a tedy n4 = 16fc4 = 0 (mod 16). u ►► < ► Page 89 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Jestliže je celé číslo n liché, platí n4 — 1 = (n — l)(n + l)(n2 + 1) = 0 (mod 16), neboť čísla n — 1, n + 1 a n2 + 1 jsou sudá a jedno z čísel n — 1, n + 1 musí být dokonce dělitelné čtyřmi. Znamená to tedy, že podle modulu 16 je n4 kongruentní s 0 pro sudá nasi pro lichá čísla n. Je-li proto mezi čísly X\,x2, ■ ■ ■, xu právě r lichých, je x\ + x\ + • • • + x\4 = r (mod 16). Platí 15999 = 16000 — 1 = 15 (mod 16) a protože 0 < r < 14, nemůže mít kongruence Contents X i Xr* X 14 15 (mod 16) řešení, a nemá ho tedy ani daná rovnice. Příklad. V oboru celých čísel řešte soustavu rovnic D x 2y2 2x2 + y1 u2. Řešení. Snadno ověříme, že z x = y = 0 plyne také z = u = 0, což je řešení dané soustavy. Ukážeme, že další řešení soustava nemá. Předpokládejme, že x,y,z,u je řešení a že x ^ 0 nebo y ^ 0, a označme d = (x,y) > 0 největší společný dělitel čísel x,y. Z první rovnice plyne d \ z, ze druhé d \ u. Označíme-li ^i = f j l/i = |5 z\ = f, u\ = |, dostáváme, že (xi, j/i) = 1, a po zkrácení obou « ►► < ► Page 90 oř 203 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page rovnic číslem d2 dostaneme Contents x\ 4 2x\ 2yí jii Uy z\ + u\. Podle Tvrzení 3.1 y\), a tedy 3 | x\ + y\. Opět Soustava má tedy D Odtud plyne sečtením 3x\ + 3y\ = z\ + u\ a tedy 3 platí 3 | zi, 3 | tíi a tedy 9 | zj* + ttf. Pak ale 9 | 3(xf H podle Tvrzení 3.1 platí 3 ] x\, 3 ] yi, což je spor s (xi,yi) jediné řešení x = y = z = u = 0. PŘÍKLAD. V oboru přirozených čísel řešte rovnici 11 + 21 + 31 +■■■+x\ = y2. ŘEŠENÍ. Přímým výpočtem se přesvědčíme, že pro x < 5 vyhovují rovnici pouze x = y = lax = y = 3. Ukážeme, že pro x > 5 rovnice řešení nemá. Protože pro libovolné n > 5 je n\ dělitelné pěti, platí 1! + 2! + 3! + • • • + x\ = 1! + 2! + 3! + 4! = 33 = 3 (mod 5). Ovšem druhá mocnina přirozeného čísla je podle modulu 5 kongruentní s 0 nebo 1 nebo 4. Kongruence 1! + 2! ■x\ y (mod 5) pro x > 5 tedy nemá řešení, a proto nemá pro x > 5 řešení ani daná rovnice. PŘÍKLAD. V oboru přirozených čísel řešte rovnici D x y 7. u ►► < ► Page 91 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Ukážeme, že daná rovnice nemá řešení. Předpokládejme naopak, že Contents pro vhodná x,y E Z platí xÁ y 7. Kdyby y bylo sudé, platilo by x = 7 (mod 8), což není možné. Je tedy y liché, y = 2k + 1 pro k E Z. Pak platí 2y + 4)= (36) = (2fc + 3)(4fc2 + 3). (37) x y (y 23 = (y + 2)(y2- 2)((y-i)2 + 3) Číslo Ak2 + 3 musí být dělitelné nějakým prvočíslem p = 3 (mod 4). V opačném případě vzhledem k tomu, že 4k2 + 3 je liché, by totiž v rozkladu čísla 4k2 + 3 na prvočísla vystupovala pouze prvočísla kongruentní s 1 podle modulu 4 a tedy by i jejich součin 4k2 + 3 musel být kongruentní s 1 podle modulu 4, což jistě není. Je tedy 4k2 + 3 dělitelné prvočíslem p = 3 (mod 4), a tedy platí x2 + 1 = 0 (mod p). Podle Tvrzení 3.1 odtud plyne # = 1 = 0 (mod p), a to je spor. D Nyní uvedeme slibovaný příklad toho, že diofantická rovnice nemusí být řešitelná ani v případě, že je kongruence L = P (mod m) řešitelná pro libovolný modul m E N. PŘÍKLAD. Dokažte, že kongruence 6x2 + 5x + 1 = 0 (mod m) u ►► < ► Page 92 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page má řešení pro každé přirozené číslo m, a přitom diofantická rovnice contents 6x2 + 5x + 1 = 0 řešení nemá. ŘEŠENÍ. Platí 6x2 + 5x + 1 = (3x + 1) (2x + 1), a tedy rovnice 6x2 + 5x + 1 = 0 nemá celočíselné řešení. Nechť m je libovolné přirozené číslo a platí m = 2n ■ k, kde n E No a k je liché číslo. Protože (3, 2n) = (2,k) = 1, mají obě kongruence soustavy 3x=-l (mod 2ra) Go ßac/( 2x = — 1 (mod fc) podle Věty 16 řešení, a protože (2ra, fe) = 1, má podle Věty 18 řešení i celá soustava. Pro libovolné x vyhovující této soustavě je pak 3x + 1 dělitelné číslem 2n a 2x + 1 číslem k a proto součin (3x + l)(2x + 1) je dělitelný číslem 2n ■ k = m. Je tedy x řešením kongruence 6x2 + 5x + 1 = 0 (mod m) « ►► < ► Page 93 of 103 Full Screen Close D Quit Home Page Title Page 5.6.2. Zmenšování ad absurdum. Je to metoda důkazu neexistence řešení diofantické rovnice. Při důkazu touto metodou libovolné řešení dané diofantické rovnice charakterizujeme nějakým přirozeným číslem (například největším společným dělitelem hodnot některých neznámých nebo druhou mocninou hodnoty některé neznámé a podobně) a ukážeme, že existuje-li řešení charakterizované přirozeným číslem d, musí existovat jiné řešení, charakterizované přirozeným číslem ď < d. Pak totiž žádné takové řešení existovat nemůže, o čemž se snadno můžeme přesvědčit sporem: kdyby existovalo, mohli bychom zvolit to řešení, které je ze všech řešení charakterizováno co nejmenším přirozeným číslem d; pak by ovšem muselo existovat i jiné řešení, charakterizované přirozeným číslem ď < d, což však by byl spor s volbou d. Příklad. Řešte diofantickou rovnici x'A + 2yA + AzA — 6xyz = 0. Contents « ►► < ► Page 94 of 103 Go Back Řešení. Rovnici jistě vyhovuje x = y = z = 0. Ukážeme, že jiné řešení rovnice nemá. Označme d = x2 + y2 + z2 a předpokládejme, že pro nějaké řešení x,y,z dané rovnice platí d > 0. Z původní rovnice plyne, že x3 je sudé číslo, a proto je x = 2x\ pro vhodné X\ E Z. Dosazením do rovnice dostaneme ,3 .3 po vydělení dvěma 8x1 + V + Az - 12xiž/z = 0, 4x1 + V3 + 2z3 - Qxiyz = 0, Full Screen Close Quit Home Page Title Page a proto i y3 je sudé číslo, tedy y = 2yi pro vhodné y\ E Z. Dosazením a vydělením dvěma dostaneme 2x\ + Ay\ + z3 - Qxiyiz = 0, odkud plyne, že z3 je také sudé číslo, a proto z = 2z\ pro vhodné Z\ E Z. Dosazením a vydělením dvěma dostaneme Contents x\ + 2y\ + Azf - QxiyiZi 0, a tedy X\,y\,zi je řešení původní diofantické rovnice, přičemž platí 2,2,2 Xi + Vi + H x T v_ 4 d < d. Podle metody popsané v 6.4 daná diofantická rovnice nemá řešení s vlastností d > 0, a tedy x = y = z = 0je jejím jediným řešením. D PŘÍKLAD. V oboru přirozených čísel řešte rovnici x2 + y2 = Az. Řešení. Užijeme metodu 5.6.2 pro d = z. Předpokládejme nejprve, že x,y,z je řešením dané rovnice. Pak jistě platí z ^ 1, protože je-li x = y = 1, platí x2 + y2 = 2 < 4, a je-li alespoň jedno z čísel x, y větší než jedna, je x2 + y2 > 4. Je tedy z > 1 a platí x2 + y2 = 4Z = 0 (mod 8). Protože druhá mocnina lichého čísla je kongruentní s 1 podle modulu 8 a druhá mocnina sudého čísla je kongruentní s 0 nebo 4 podle modulu 8, plyne z této kongruence, že x i y jsou sudá, a tedy « ►► < ► Page 95 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page X 2xi, y = 2yi pro vhodná #i, jfr £ N. Pak ovšem Contents Jb 1 í/l iz—l 4 4 a tedy, označíme-li zi = z — 1 G N, čísla xi, j/i,zi splňují danou rovnici, přičemž z\ < z. Proto daná rovnice nemá řešení. Příklad. Řešte diofantickou rovnici x4 + y4 + z4 9u4 Řešení. Je-li u = 0, musí být rovněž x = y = z = 0, což je řešení dané rovnice. Ukážeme, že jiné řešení rovnice nemá. Předpokládejme, že celá čísla x, y, z, u vyhovují dané rovnici, přičemž u ^ 0, a označme d = u4. Kdyby číslo u nebylo dělitelné pěti, bylo by u4 = 1 (mod 5) podle Fermatovy věty, a tedy by platilo x4 + y4 + z4 = 4 (mod 5), což však není možné, neboť podle Fermatovy věty každé z čísel x4, y4, z4 může být podle modulu 5 kongruentní pouze s 0 nebo 1. Je tedy u dělitelné pěti, u = 5u\ pro vhodné U\ E Z, a platí x y 0 (mod 5), odkud plyne, že čísla x,y,z jsou dělitelné pěti, tj. x = 5x\, y = hyX) z = hz\ pro vhodná Xi,yi,Zi E Z. Dosazením do rovnice a vydělením 54 dostaneme 9ut x\ + V\+ 4 « ►► < ► Page 96 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page a tedy Xi,yi,xi,U\ vyhovují dané rovnici. Přitom platí ,4 Contents tíi U 51 < U d. D Příklad. Řešte diofantickou rovnici x2 + y2 + z2 = 2xyz. Řešení. Rovnice jistě splňuje x = y = z = 0. Ukážeme, že další řešení tato rovnice nemá. Dokážeme dokonce silnější tvrzení: žádná rovnice x2 + y2 + z2 = 2uxyz, (38) kde x,y,zeZ&ueN nemá jiné řešení než x = y = z = 0, u E N libovolné. Předpokládejme, že x, y, z E Z, u E N vyhovují rovnici (38) a že d = x2 + y2 + z2 > 0. Protože u > 1, je 2uxyz sudé číslo, a proto i x2 + y2 + z2 je sudé číslo. To ale znamená, že právě jedno z čísel x, y, z, nebo všechna tři jsou sudá. V prvním případě je však x2 + y2 + z2 = 1 + 1 + 0 = 2 (mod 4), kdežto 2uxyz = 0 (mod 4), neboť u > 1 a jedno z čísel x,y,z je sudé. Nastane tedy druhý případ a čísla #1 = f, yi = f, z\ = I jsou celá. Položme u\ = « + 1 a dosaďme do (38): 4xí 4y2 + 4z2 = 2«i-i. 2xx ■ 2yx ■ 2zu « ►► < ► Page 97 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page po vydělení čtyřmi Contents x\ + yX + z\ = ? xiyizi, a tedy X\,yi,Zi,Ui vyhovují rovnici (38). Přitom platí 0 < x\ + y\ + z\ = f < d, neboť d > 0. Podle 5.6.2 tedy rovnice (38) může mít jen řešení s vlastností d = 0, což jsou výše uvedená řešení x = y = z = 0, u E N libovolné. Speciálně, zadaná rovnice má jediné řešení x = y = z = 0. D 5.6.3. Početnost množiny řešení. V mnoha případech, kdy neumíme najít všechna řešení diofantické rovnice, se nám může alespoň podařit rozhodnout, zda řešení je konečně či nekonečně mnoho. Konečnost je například zaručena zjištěním, že hodnoty neznámých jsou v absolutní hodnotě menší než nějaké číslo. Pokud toto číslo nalezneme a je „rozumně" malé, můžeme pak najít všechna řešení metodou popsanou v 5.4 To, že daná diofantická rovnice má řešení nekonečně mnoho, můžeme dokázat například tak, že nalezneme pro každou neznámou nějaký výraz s parametrem, a to takový, že po dosazení do rovnice dostaneme rovnost, přitom pro nekonečně mnoho hodnot parametru dostaneme navzájem různé hodnoty neznámých (jde tedy o jakousi zkoušku nekonečně mnoha řešení). Nebo můžeme nalézt jedno řešení rovnice a udat předpis, jak z libovolného řešení spočítat jiné. Máme-li zaručeno, že při další a další aplikaci tohoto předpisu dostáváme stále nová řešení (například jsou-li získávaná řešení stále větší a větší), opět tím dokážeme, že množina « ►► < ► Page 98 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page řešení je nekonečná. Je zřejmé, že při obou postupech mohou existovat ještě další nenalezená řešení. Příklad. Dokažte, že diofantická rovnice (x - l)2 + (x + l)2 = y2 + 1 má nekonečně mnoho řešení. Řešení. Rovnici snadno upravíme do tvaru1 y2 - 2x2 = 1. Zkusme najít nějaké řešení. Po chvíli pokusů asi každý objeví, že volba y = 3, x = 2 vyhovuje dané rovnici. Představme si nyní, že máme k dispozici libovolné řešení x,y E Z a pokusme se získat další. Platí tedy (y + \/2x){y- V2x) = 1. Dosazením nalezených hodnot y = 3 a x = 2 získáme rovnost (3 + 2\/2) (3 — 21/2) = 1, vynásobením dostaneme [(y + V2x) (3 + 2>/2)] • [(y - v^x) (3 - 2>/2)] = 1. Contents Jde o speciální případ tzv. Pellovy rovnice « ►► < ► Page 99 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Výrazy v obou hranatých závorkách upravíme. Platí (y + V2x) (3 + 2\/2) = 3y + 3^ + 2v^y + 4x = (4z + 3y) + (3a; + 2s/)v/2, (y - v^x) (3 - 2V2) = 3y - 3\/2aľ - 2^ + 4x = (4x + 3y) - (3z + 2y) V2. Položme u = 4x + 3y, v = 3x + 2y. Platí tedy (u+\^t?)(u- v^w) = 1, odkud u2 - 2v2 = 1, a tedy u, v G Z je další řešení dané rovnice. Položíme-li X\ = 2, yi = 3 a 3?ra+i = 3xra + 2yra, yra+i = 4xra + 3yra pro libovolné n G N, dostáváme pro každé n G N řešení xn,yn dané rovnice. A protože platí 0 < x\ < X2 < ..., 0 < yi < y2 < ■ ■ ■, dostáváme pro různé indexy n různá řešení xn,yn. Daná rovnice má tedy nekonečně mnoho řešení. D PŘÍKLAD. Dokažte, že rovnice 7,2,2 2 k + x + y = z má pro libovolné celé číslo k nekonečně mnoho řešení v oboru přirozených čísel. Contents « ►► < ► Page 100 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Řešení. Úpravou a rozkladem z2 y2 dostaneme Contents k + x2 = (z — y) (z + y). Není nutné hledat všechna řešení, proto můžeme předpokládat, že z z + y k x Libovolné řešení této soustavy bude také řešení dané rovnice (neplatí to však obráceně, zkuste sami pro nějaké pevně zvolené k nalézt příklad přirozených čísel x, y, z vyhovujících dané rovnici, avšak nevyhovujících uvedené soustavě rovnic). Řešíme-li soustavu vzhledem k neznámým z,y, dostáváme Zvolíme-li x = \k\ x z= \{x2 + k + l), y= \{x2 + k- 1). 2í, kde t E N, je x přirozené číslo. Platí + k = k + l + 2t + k = l (mod 2) sou a tedy z = |((|fc| + 1 + 2t)2 + k + 1) > 0, y = |((|fc| + 1 + 2t)2 + k - 1) > 0 j také přirozená čísla. Protože pro různá t dostáváme různá x a tedy různá řešení, má rovnice nekonečně mnoho řešení. D « ►► < ► Page 101 of 103 Go Back Full Screen Close Quit Home Page Title Page Příklad. Dokažte, že diofantická rovnice 5x2 - 8xy + by2 - Ak2 = 0 má pro libovolné přirozené číslo k pouze konečně mnoho řešení. Řešení. Danou rovnici upravíme do tvaru (2x — y)2 + (2y — x)2 = 4k2, odkud plyne (2x - yf < (2k)2 a (2y - xf < (2k)2, a tedy -2k < 2x - y < 2k a — 2k<2y — x< 2k. Sečtením první a dvojnásobku druhé nerovnosti a vydělením třemi dostaneme —2k